Komplikované zkoumání počátků křesťanství. Auriga: Zprávy Jednoty klasických filologů 66, 1–2 (2024), s. 67–96

Abstract

The study of Christian origins presents unique methodological challenges. These challenges arise, in part, from the inherent tension between historical and theological interests. Consequently, researchers risk being influenced by the traditional interpretations stemming from the dominant Christian narrative enshrined in church creeds, potentially leading to anachronistic readings. Additionally, the field suffers from a lack of primary sources and the difficulty of precisely dating and locating many of them. This article examines the interpretation of Christian origins as a parting of the ways with Judaism and explores a recent paradigmatic shift in scholarship. This shift involves moving away from essentialist approaches towards a social constructivist framework. Furthermore, the article summarizes arguments supporting a mid-to-late second-century dating of the parting of the ways and discusses the recent reinterpretation of the Jabneh Rabbinic Synod as an ahistorical myth used to legitimize the emerging Rabbinic Judaism of the 4th–5th centuries. The concluding section demonstrates how this new interpretive paradigm addresses various objections.

Full text

Auriga L XVI/1–2 2024 s. 67– 96
Komplikované zkoumání poátk kesanství
Jiří Pavlík
Abstract:
e Challenging Examination of Christian Origins
e study of Christian origins presents unique methodological challenges. ese
challenges arise, in part, from the inherent tension between historical and theological
interests. Consequently, researchers risk being inuenced by the traditional
interpretations stemming from the dominant Christian narrative enshrined in
church creeds, potentially leading to anachronistic readings. Additionally, the eld
suers from alack of primary sources and the diculty of precisely dating and
locating many of them. is article examines the interpretation of Christian origins
as aparting of the ways with Judaism and explores arecent paradigmatic shift in
scholarship. is shift involves moving away from essentialist approaches towards
asocial constructivist framework. Furthermore, the article summarizes arguments
supporting amid-to-late second-century dating of the parting of the ways and discusses
the recent reinterpretation of the Jabneh Rabbinic Synod as an ahistorical myth used
to legitimize the emerging Rabbinic Judaism of the 4th–5th centuries. e concluding
section demonstrates how this new interpretive paradigm addresses various objections.
Keywords: Early Christianity, Judaism, Rabbinic Judaism, Christian identity,
Christians, Jabneh Synod
Klíová slova: rané kesanství, judaismus, rabínský judaismus, kesanská identita,
kesané, synoda vJabne

JIŘÍ PAVLÍK68
1. Úvod
Zkoumání poátk adjin kesanství 1. a2. stol. pináší badatelm adu
specických komplikací avýzev, jejichž reexe mže tvoit samostatnou
oblast bádání. Problém se primárn vynouje pi hledání správného ozna-
ování ahodnot užívaných výraz. Pívlastky jako „židovský“, „kesan-
ský“, „heretický“, „gnostický“ i „pohanský“, kterým se pi pojednávání
o tchto djinných procesech vrámci dnes dominujícího diskursu takka
nelze vyhnout, se ukazují jako nevyhovující, protože interpretaci nepomá-
hají, nýbrž samy jsou pedmtem pochybností acílem tohoto bádání. Jsou
to pívlastky nepatiné aanachronické, jimiž penášíme hotové pochope-
ní djinných trend dointerpretace doby, vekteré zdaleka nebylo jasné, jak
rzné procesy budou trendovat. Soudím proto, že bez kritické reexe tchto
problém jsou výsledky zkoumání samotných historických okolností „kes-
anských“1 poátk neúplné anevrohodné.
Anachronické tení mže ovlivnit studium jakéhokoli historického téma-
tu, avšak vpípad zkoumání poátk kesanství je posilováno tím, že jde
ooblast napomezí teologie ahistorie aže on tyto dv disciplíny soupe-
í. Kesanství není jen historická skutenost, ale také aktuální náboženství
svíce než dvma miliardami stoupenc, jejichž poet vcelosvtovém mít-
ku roste
2
akteí sdílejí uritý vyznavaský narativ vlastních poátk, amno-
zí znich také pedpokládají, že mají pednostní i exkluzivní právo najeho
interpretaci. Napoli vymezeném tímto dominantním narativem se pohy-
bují také kritití akademití historikové azejména kritití akademití teo-
logové studující téma poátk kesanství atato skutenost klade najejich
cest metodologické pekážky.
Metodologické problémy bychom mohli rozdlit dodvou skupin: pro-
blémy zapíinné podléháním dominantnímu narativu aproblémy her-
meneutické dané nedostateným množstvím acharakterem pramen. Mezi
pekážky prvního typu patí tendence xovat se najevy klíové pro moderní
kesanství. Moderní práce pak zkoumají jevy jako kest, eucharistie, hereze
1
Problém se ukazuje hned na tom, jak i pi samotné kritice se tmto nepatinostem v ozna-
ování lze jen tžko vyhnout.
2
K projekcím rstu populace jednotlivých náboženství srov. P R C 2015.

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 69
aortodoxie, autorita, episkopát, papežství, biblický kánon, teze vyznání víry
jako božství Krista i vzkíšení anamísto zkoumání djinných proces tak
asto provádjí spíše analýzu pvodu dnešních forem kesanství. Tato kri-
tika se dotýká nikoli jen apologeticky i konfesn pojatých prací, ale ás-
ten iprací kritických, protože inkteré tyto práce kladou svým prame-
nm otázky, které jsou dležité pro nás, ale pro lidi 1. a2. stol. nemusely
být nejen zajímavé, ale možná ani srozumitelné. Kpodobnému zkreslení
vede také pejímání koncept dominantního narativu, které jsou motivova-
né teologicky. Jde napíklad opedstavu divergentního vývoje kesanství,
bhem nhož se odpvodní jednoty svévoln odštpují hereze, kterou roz-
pracoval vesvých církevních djinách ve4. stol. Eusebios zCaesareie, nebo
opedstavu onormativit text dnešního Nového zákona, která vprvních
dvou staletích neplatila akterá svádí ktomu, piznat tmto textm priori-
tu ped jinými prameny.3
Natento typ metodologického zkreslení navazuje druhá skupina pro-
blém, která je vprvé ad zpsobena nejistotou vdatování alokalizaci
sepsání jednotlivých pramenných text. Tendence promítat dochronolo-
gie text kanonicitu Nového zákona akurikurální azení studia biblistiky
apatristiky, atedy pokládat novozákonní texty automaticky zaasov star-
ší než spisy nebiblické (spisy tzv. apoštolských otc aapologet aapokry-
fy), byla pekonána.
4
Intervaly možných datací nkterých klíových prame-
n 1. a2.stol. jsou však tak veliké, že lze jejich interpretaci tžko postavit
3 Závazná autoritativní sbírka text, které dnes íkáme Nový zákon, se zaíná formovat až
v 2. pol. 2. stol. a za hotovou ji mžeme pokládat teprve ve 4. stol. K tomuto zkreslení pi-
spívá i standardní kurikulum studia teologie, ve kterém guruje speciální teologický ped-
mt „biblistika“, který se zaobírá kanonickou literaturou. Pestože vtšina kritických biblist
pracuje s širším literárním kontextem biblických text, existence tohoto pedmtu implicitn
privileguje kanonické texty ped nekanonickými prameny.
4 Nap. píruka M – N (2006; 1. vyd. 1999) vychází z literárních kritérií
a pojednává o novozákonních textech bez ohledu na jejich kanonicitu vedle jiných pedsta-
vitel obdobných žánr. Nicmén existence oboru novozákonní biblistiky bude zejm stále
ovlivovat východiska badatel, jak ukazuje nap. C P (2017), který uvádí pe-
hled interpretací vývoje kesanství 2. stol., v nmž favorizuje zastánce raného vzniku novo-
zákonního kánonu a podporuje prioritu novozákonních text pi zkoumání tohoto období.

JIŘÍ PAVLÍK70
napevný chronologický základ;
5
atotéž platí také pro lokalizaci místa sepsá-
ní mnoha text této doby.
Vdsledku této nejistoty se pi rekonstrukci poátk kesanství pracuje
sinterpretací biblických inebiblických text, jejichž datování alokalizace
vycházejí doznané míry zinterpretace událostí ainstitucí komunity, vekte-
rých apro které byly sepsány, ale které vtšinou známe pouze ztchto tex-
t. Datujeme tedy nazáklad asové osy vývoje událostí ainstitucí sestave-
né pomocí interpretace datovaných text ainterpretujeme nazáklad údaj
získaných interpretací. Hranice mezi hermeneutickým abludným kruhem
je zde kehká, avšechny výstupy historiograckého bádání opoátcích lze
proto brát pouze jako provizorní. Spíše než dle jejich souladu sprameny je
nutno hodnotu interpretací posuzovat dle konsistence výstavby celkového
interpretaního rámce.
Tyto obecné metodologické poznámky ilustrují komplikace pi zkoumá-
ní kesanských poátk apedstavují základní vymezení situace, vekteré
se reexe abádání otéto otázce odehrává. Problém poátk kesanství má
mnoho stránek ahledisek. Vdalším textu budu demonstrovat probíhající
paradigmatickou zmnu vtéto oblasti bádání, která siln ovlivuje ešení
otázky, odkdy ajak mžeme vbec mluvit okesanství jako osamostat-
ném kulturním, kultickém amyšlenkovém proudu vdomém si své vlast-
ní specické identity.
2. Poátky kritického výkladu poátk kesanství
Kritický výklad poátk kesanství se zaal prosazovat vpolovin 19. stol.
Prvním badatelem, který soustedil pozornost nažidovské poátky kesan-
ství aukázal dležitost vnitních polemik tohoto hnutí, byl Ferdinand Chris-
tian Baur. Podle nho byly urující silou pi formování raného kesanství
5 Souasné kritické bádání znovu pichází s argumenty, pro datovat nkteré spisy Nového
zákona (Skutky apoštolů, pastorální epištoly…) až do poloviny 2. stol. Datace sepsání nej-
klíovjšího textu pro djiny poátk, Skutků apoštolů, se tedy pohybuje v rozmezí mezi léty
90 a 150. Nkteí autoi, nap. v eštin dostupný C – M (2008; anglický originál
1992), pitom kladou Skutky apoštolů dokonce do poloviny 60. let 1. stol., ímž se interval
nejistoty prodlužuje na tém 90 let.

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 71
spory mezi univerzalistickými inovativními žáky apoštola Pavla (paulinis-
té) aetnickým partikularismem konzervativních žák apoštola Petra aJaku-
ba, kteí trvali nazávaznosti Mojžíšova zákona (judaisté). Byly to etnicky
motivované spory odležitost znak etnické identity (obízka, svátky, stra-
vování) azaaly dle Baura koniktem mezi Hebreji6 ahellénisty vJeruza-
lém, které vyvrcholily popravou Štpána (Sk 6–7). Spor skonil vedruhé
polovin 2. stol. syntézou asmíením petrovského apavlovského proudu
vpodob katolické církve scentrem vím; významným svdectvím otéto
syntéze jsou Skutky apoštolů prezentující Pavla jako judaistu aPetra jako pau-
linistu.7 Baur odhalil existenci sporu oetnickou identitu interpretací ty
list apoštola Pavla, které jako jediné považoval zaautentické,8 apítom
-
nost i nepítomnost tohoto koniktu pokládal zakritérium pro interpre-
taci adatování novozákonních spis do1., nebo 2. století, tedy rovnž pro
autenticitu paulinských text, naníž svou koncepci zakládal. Baurovi kri-
tici upozorovali najeho zjednodušování, protože jednak pehlížel rozma-
nitost tehdejšího kesanství, která pekraovala jeho bipolární model, jed-
nak prý opomenul, že podstatné jednotící prvky kesanství se podle jeho
prvních kritik objevily díve než ve2. stol.9
Sjiným píbhem poátk raného kesanství navazujícím naBauro-
vo schéma pišel Adolf Harnack, který však nespatoval esenci kesanství
vpavlovském univerzalismu, nýbrž vpvodním Ježíšov poselství, které se
6 Skutky apoštolů používají pi líení tohoto koniktu oznaení Ἑβραῖοι, které v této dob
fungovalo jako sebeoznaení Žid a mlo archaický charakter evokující heroickou minulost
národa. Pi jeho užití v protikladu k hellénistm se zdrazuje, že pi bohoslužbách nepo-
užívali etinu, ale aramejštinu a pedítali hebrejský text Písem, který si simultánn tlumo-
ili do aramejštiny.
7 Baurovy hlavní práce k této problematice jsou: Paulus, der Apostel Jesu Christi, sein Leben
und Wirken, seine Briefe und seine Lehre. Stuttgart: Becher und Müller 1845, a Das Christen-
tum und die christliche Kirche der drei ersten Jahrhunderte. Tübingen: Fues 1853.
8 Baur pokládal za autentické pouze listy ímanm, Galaanm a oba kanonické listy Ko-
rinanm. V dnešní dob je mezi biblisty široká shoda, že mezi autentické Pavlovy listy patí
dále také list Filipanm, první list essalonickým a list Filemonovi.
9 Srov. B 2011, s. 229, a D 1999, s. vii–viii, z nichž zde erpám. Dunn srovnává
Baura s jeho souasníkem Josephem Barberem Lightfootem, který se zdráhal z náboženských
dvod odložit poátky kesanství do tak pozdní doby. Dunn oceuje Baurovu radikální
kritinost a Lightfootovi pipisuje zásluhy za rigorózní metodologii pi historické analýze
jazyka a kontext.

JIŘÍ PAVLÍK72
stavlo proti židovským kultickým zákonm anáboženským autoritám,
abylo naopak pozdji kontaminováno Pavlovým dogmatismem aeckou
lozoí, odníž je poteba ho nyní historickou kritikou oistit.10 Zodlišné-
ho úhlu vedl kritický výklad raných církevních djin další nmecký teolog
alexikograf novozákonní etiny Walter Bauer.11 Jeho kritika míí naeuse-
biovský model djin raného kesanství jako boje ortodoxie proti herezím.
Bauer dokumentoval, že rané kesanství existovalo vmnoha rozdílných
formách, znichž žádná nepedstavovala pesvdivou vtšinu, anamno-
ha místech formy pozdji oznaené jako „hereze“ pedstavovaly originální
domácí verzi kesanství, zatímco jinde zase tyto formy nerušen koexisto-
valy sverzí, která se vbudoucnu prosadila jako ortodoxní, aniž by si vící
ztchto míst uvdomovali njaký zásadní rozdíl mezi podobami své víry.
Vprvních tech staletích tedy neexistovala žádná skupina identikovatel-
ná jako vtšinová avšeobecn akceptovaná „ortodoxie“, a„hereze“ se pro-
to nemly odeho odštpovat jako njaké odrodilé kontaminované formy.
Používání tchto hodnotících termín pi pojednávání raných kesanských
djin je tedy nepatiné, ne-li zcela zavádjící.12
Byli to práv tito amnozí další badatelé 19. aprvní poloviny 20. stol.,
kdo nezvratn prošlapal cestu kritickému pesvdení, že nejranjší kes-
anství bylo velice odlišné odmoderních verzí kesanského náboženství, že
bylo hluboce zakoenno vjudaismu aže dominantní zjednodušující narati-
vy církevních katechism otom, jak Boží Syn pedal apoštolm celou nau-
ku aoni kázáním evangelia austanovováním ádu založili církev, odporují
pramenm ajsou historicky neudržitelné.
10 H 1900.
11 B 1934. První anglický peklad byl vydán teprve v roce 1971, což zpozdilo recepci
jeho konceptu v anglosaské a svtové teologii a historiograi: B 1971.
12 Srov. rekapitulace Bauerova stanoviska u E (2005, s. 173–176).

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 73
3. Kesanství ajudaismus: the parting of the ways
Otom, že kesanství vzniklo vprostedí judaismu ímské doby, nelze pochy-
bovat, ale interpretace tohoto faktu mohou být odlišné. Východiskem je
baurovské schéma sporu, které pojímá vznik kesanství jako „parting of
the ways“, jako rozchod sjudaismem arozdlení cest. Pedmtem zkou-
mání pak mže být datace tohoto rozchodu aanalýza jeho píin. Avšak
jak poznamenává Philip S. Alexander vprvní kapitole sborníku Jews and
Christians: e Parting of the Ways A.D. 70 to 135, který je jednou zprvních
prací, kde se zaíná objevovat nová perspektiva ešení problému,13 tako-
vé zkoumání je málokdy ist historické aimplikuje mnoho teologických
apolitických otázek, které ho mohou snadno zavést doapologetiky akonfe-
sionalismu.14 Dotýká se totiž dvou svébytných náboženských tradic, jejichž
soužití vzápadním svt nebylo nikdy bez naptí. Koneckonc iBaurova
koncepce se dokala kritiky pro zaujatost, sníž zbavila kesanství všech
východních prvk aprezentovala ho jako západní náboženství ajudaismus
naopak oerovala azatížila negativními znaky (nacionalismus, legalismus),
atím nadlouho posílila vinterpretaci kesanských poátk antijudaistic-
kou perspektivu.15
Alexander shrnuje smysl zkoumání poáteního rozdlení cest dootáz-
ky, jak jsme dospli dodnešní situace, kdy kesanství ajudaismus jsou dv
oteven oddlená náboženství. Je známo, že kesanství se tradin vyme-
zovalo jako ne-judaismus ajeho víra, že je pekonáním judaismu, se obje-
vuje jako souást kesanského sebepochopení už vraných fázích jeho djin.
Naopak centrálním bodem sebepochopení judaismu je, že to není kesan-
ství, a vpramenech raného rabínského judaismu se toho okesanství mno-
ho nepíše. Alexander interpretuje toto mlení jako apologetickou strategii
založenou napesvdení, že judaismus má vzhledem kesvému stáí vtší
legitimitu aže zabývat se takovými novinkami, jako je kesanství, by mu
piznávalo nepatinou váhu. Kesanský antijudaismus, který odchvíle,
13 D .
14 Srov. A 1999, s. 1.
15
Srov. B 2011, s. 229–230, s odkazem na C (2006, s. 16) a K
(2002, s. 76).

JIŘÍ PAVLÍK74
kdy se kesanství zasnoubilo simperiální mocí, zaal být stále astji poli-
tický, se však nakonec vdegradované podob nacionalistického i rasistic-
kého antisemitismu zcela zkompromitoval apoholokaustu se ukazuje jako
velmi ošemetné nanm nadále stavt.16 Byl však kesanský rozchod sjuda-
ismem nevyhnutelným aosudovým dsledkem esenciální rozdílnosti raných
fází obou budoucích náboženství, nebo nevyhnutelný nebyl aje spíše his-
torickou náhodou i nehodou?17
Vbádání posledních desetiletí se znovuobjevuje trend klást vznik kes-
anství jakožto svérázné anezamnitelné identity co možná nejdále, podob-
n jako to udlal už v19. stol. Baur, ale reektovat zárove vtší pluralitu
tehdejších judaism, vrámci které jsou rzné skupiny proto-ortodoxního
kesanství aproto-rabínského judaismu promíseny sjinými formami juda-
ism, které se (vetn židokesanství) nakonec neprosadily anemají pokra-
ování. Tento trend má dobrý metodologický smysl, protože umožuje
formulovat radikálnjší hypotézy atestovat, jak obstojí pi tení nejranj-
ších svdectví. Má to však také politický dopad. Pedpokládá se, že kesa-
né žili mnohem déle, než se myslelo, uprosted Žid jako souást jednoho
diasporního náboženského areálu formujícího svou identitu rznorodými
reakcemi naimperiální nároky íma. ada míst vran kesanské literatu-
e, která se tradin používala kpodpoe kesanského antijudaismu, tedy
veskutenosti antijudaistická být nemohla. Ani ta nejostejší slova vnovo-
zákonních textech18 nemohou být výroky, které by vymezovaly hranice mezi
dvma autonomními náboženskými identitami, nýbrž jsou to projevy vnit-
ních spor, pi nichž vyznava jedné verze judaismu (vnašem pípad žák
16 Srov. A 1999, s. 1–2. Od druhé svtové války jsme skuten svdky postup-
ného oslabování antijudaistických postoj v mainstreamovém kesanství s nejzetelnjším
vrcholem ve vydání deklarace Nostra aetate druhého vatikánského koncilu o pomru ím-
skokatolické církve k nekesanským náboženstvím (promulgována 28. íjna 1965; vyšla
v Acta apostolice sedis 1966).
17 Takto formuluje výchozí otázku D (1999, s. ix).
18
Nejosteji antijudaistickými místy jsou série „bda vám, zákoníci a farizeové, pokryt-
ci“ v Matoušově evangeliu (Mt 23,13–36) nebo zvolání lidu ped Pilátem „jeho krev na nás
a na naše dti“ (Mt 27,25) nebo Ježíšova e k „Židm“ v Janově evangeliu, kde prohlašuje,
že jejich otec není Abraham, nýbrž ábel (Jan 8,44).

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 75
ímany popraveného rabína
19
Ježíše zNazareta) polemizuje svyznavai jiné
verze judaismu obudoucí podob judaismu podobytí Jeruzaléma azboe-
ní chrámu Titem vroce 70.
Takovéto smiující pístupy kinterpretaci tchto polarizujících text
nejsou násilné, jak by se mohlo zdát. Vdjinách isouasnosti dnešních
monoteistických náboženství jsme svdky velmi ostrých vnitních polemik
užívajících asto velmi polarizující rétoriku ataké znich nevyvozujeme, že
zastánci rzných nesmiitelných stran i proud musejí náležet krozdílným
náboženstvím. Zárove tyto interpretace nabízejí elegantní ešení nkterých
interpretaních problém, napíklad pro list Barnabášv jako jeden znej-
konfrontanjších antijudaistických text raného kesanství je zárove spi-
sem nejvíce angažovaným vklíových bodech judaistické identity;20 nebo
pro pro autora „kesanského“ listu íman Korinanm (1 Klem 40–41)
je ješt v90. letech 1. stol. tak dležité téma chrámové bohoslužby; nebo
zda spis Závěti dvanácti patriarchů je pvodu židovského, nebo kesanské-
ho, kterýžto problém tento nový pístup dokáže vyešit návrhem, že tyto
kategorie nejsou pro popis jeho komunity relevantní.21
4. Paradigmatická zmna vezkoumání poátk kesanství
Natchto trendech však nejsou podstatné zmny interpretací, které by pi-
nášely njaké nové, dosud nediskutované teze. Jde spíše ohlubší paradig-
matické posuny vmetod zkoumání. Jedno paradigma nahlíží naproblém
the parting of the ways jako napostupné vylenní kesanství zjudaismu,
pi kterém už nazaátku stojí judaismus akesanství jako dv zetelné enti-
ty aanalyzuje se proces, jímž se jasn vymezená entita kesanství postupn
19 Užívat o Ježíšovi oznaení „rabín“ je také potenciální anachronismus, protože se jedná
o slovo, které je v souasném jazykovém úzu spojeno s kulturou dnešního rabínského juda-
ismu, který ješt v Ježíšov dob nebyl zformován. Na nkolika místech v Matoušov, Mar-
kov a Janov evangeliu je však Ježíš takto oznaen (srov. Mt 23,7 a 8; 26,25 a 49; Mk 9,5;
11,21; 14,45; Jan 1,38 a 49; 3,2 a 26; 4,31; 6,25; 9,2; 11,8) a pevzetí tohoto úzu napomá-
há argumentaci o judaistické povaze raného ježíšovského hnutí.
20 Srov. N 2014, s. 67–74.
21 Srov. N 2014, s. 107–112.

JIŘÍ PAVLÍK76
vyleuje. Tento proces bychom si mohli pedstavit gracky jako dva kru-
hy, které vprbhu asu mní svou velikost avzájemnou pozici tak, že kruh
kesanství se zvtšuje, kruh judaismu se zmenšuje akruh kesanství, který
leží nasamém zaátku zcela uvnit kruhu judaismu, se postupn vysouvá
mimo svj „mateský“ kruh, takže zprvu velký prnik obou kruh se postup-
n zmenšuje, až se oba zcela osamostatní. Tím prnikem by se znázorova-
lo židokesanství atou postupn se osamostatující oblastí pavlovské obce
složené z Nežid, které nakonec pevládly. Úplné oddlení aosamostatn-
ní by se datovalo nejdíve do5. stol., protože ješt ze 4. stol. máme zprávy
nasvdující tomu, že nemálo osob se pohybovalo všedé zón, dodržovali
židovské svátky aposty, vsobotu chodili dosynagog avnedli dokesan-
ských chrám.
22
Cílem interpretací je pedevším identikace, popípad data-
ce objevení i vylenní onoho vnitního kruhu vhlavním kruhu judaismu.
Toto výkladové paradigma se zakládá napedpokladu, že je možno njak
denovat normativní kesanství azkoumat, kde ajak se poprvé objevily
jeho konstitutivní prvky. Avšak tak snadné to není, nebo podobné pokusy
jsou zatíženy bu anachronismem, když promítají dopoátk nároky orto-
doxie, která denuje konstitutivní prvky kesanství teprve pozdji avelmi
úzce, nebo arbitrárností, když požadují pobadateli, aby si uril njaká kri-
téria „kesanskosti“ sám. astjší je však vtomto badatelském paradigma-
tu opaný postup, pi nmž se pedpokládá, že je možno denovat norma-
tivní judaismus apoté zjišovat, kdy ajak se vznikající kesanství odtéto
normy odchýlilo.23
Tyto postupy spojuje pedpoklad, že disponujeme nad-djinnou esen-
cí kesanství i judaismu, kterou lze jednoduše identikovat vpramenech;
proto mžeme toto výkladové paradigma oznait jako „esencialistické“. Jeho
22 Pro Antiochii na Orontu máme dobrá svdectví v eech Adversus Iudaeos Jana Chrýsos-
toma, jak shrnuje W (2004 [1. vyd. 1983], s. 73–79). Sémiotickou stránku procesu
odlouení kesanství a judaismu jako samostatných náboženství navzájem se uznávajících
jako legitimní opozita (na rozdíl od herezí, které byly pro kesanství nelegitimním opozi-
tem obou legitimních náboženství; a rabínský judaismus zaal odmítat celý koncept hereze)
studuje B (2004b), který toto odlouení datuje do zaátku 5. stol. n. l.
23 A (1999, s. 2) odkazuje na S (1985), který promítal pozdjší rabínský
judaismus zptn do farizeismu 1. stol. a pokládal práv farizeismus za normativní judaismus,
nebo na snahu S (1977) urit esenci judaismu 1. stol. jako spolený jmenovatel vt-
šiny židovských sekt, který spatoval v konceptu „smluvního nomismu“ (covenantal nomism).

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 77
slabinou je vedle vyššího rizika anachroninosti hlavn abstraktnost, vzhle-
dem kníž se nedaí postihnout pestrost forem asložitost dní, kterou nám
dokládají texty. Koncem 90. let 20. stol. se objevuje redenice problému
vzniku kesanství zjudaismu,24 která umožuje lépe pracovat sjevy, jichž
jsme svdky vprvních staletích kesanského letopotu, jako je velká geo-
gracká asociokulturní diverzita jednotlivých forem judaismu, mezi nimiž
guruje iproto-rabínské aproto-kesanské hnutí, aznaná individuální
mobilita jeho osobností, kterou tušíme zlist Pavlových aSkutků apošto-
lů, zevangelií aDidaché, zlist Ignáce zAntiochie, zapokryfních skutk
i zosud Justina, Valentina aMarkióna. Ne-esencialistická perspektiva
vychází zpedpokladu, že judaismus akesanství jsou historické epifeno-
mény anení žádná ahistorická esence judaismu akesanství, kterou by bylo
možno zdjin vydestilovat. Ne-esencialistické metodologické paradigma se
proto vyhýbá prefabrikovaným náboženským entitám asnaží se je nepromí-
tat anachronicky dopoáteních as. Je to paradigma sociáln konstruk-
tivistické. Zabývá se mechanismy vymezování skupinových identit autvá-
ení pocitu pináležitosti apozoruje, jak jsou tyto mechanismy pítomny
vdostupných dokumentech.
Možná se objeví námitka, že aplikace sociáln konstruktivistických výkla-
dových rámc aužívání pojm jako „pocit pináležitosti“ nebo „identita“
je obdobn anachronické jako retrospektivní promítání pozdjších heresio-
logických adogmatických termín doobdobí poátk. Avšak to, co dlá-
me, když mluvíme okesanské identit v1. a2. stol., je postup ponkud
odlišný. Nepodsouvá se pi nm starým autorm koncept identity, jako se
jim podsouval koncept kesanství, judaismu, gnosticismu nebo ortodoxie,
nýbrž se zaznamenává, jak unich psobily mechanismy analogické dneš-
ním mechanismm fungování vztahu jednotlivc askupin, atyto procesy
se popisují. Principiální rozdílnost obou postup je vtom, že dogmatické
koncepty tendují kobecnosti anadasové platnosti; jestliže aplikujeme ter-
míny jako „hereze“, „kesanství“ i „judaismus“ naobdobí pedcházející
24 Prosazování nové perspektivy lze zaznamenat ve sborníku D (1999), v nmž n-
které píspvky staví na starším paradigmatu s pedstavou jakéhosi originálního esenciální-
ho kesanství, které si probojovává skrze judaistické okolí své právo na existenci, a jiní už
nahlížejí problém novým zpsobem.

JIŘÍ PAVLÍK78
jejich denicím, nárokujeme pro n obecnou platnost napí asem. Napro-
ti tomu identitní konstrukty piznávají svou vazbu kindividualit, pizná-
vají své historické asoprostorové ukotvení, ajsou tedy mnohem adekvát-
njší pro zkoumání poáteního vymezení náboženských identit azejména
pro situaci judaismu akesanství v1. a2. stol., kdy tyto systémy nemly
žádné univerzální autority, které by mohly generovat obecný diskurs. Tou-
to optikou lze koneckonc také popisovat, jak akdy se ztermín „hereze“
i „kesanství“ stávají identitní markery.
5. Skupinová identita aoznaení christiani / χριστιανοί
Jednou zklíových monograí studujících prvky astrategie formování kes-
anské identity je kniha Judith Lieu Christian Identity in the Jewish and Grae-
co-Roman World,25 která vymezuje rzné oblasti aroviny, nanichž lze ten-
to proces sledovat. Je to utváení skupinové identity kolem uritých text,
kde Lieu navazuje nakoncept „textových komunit“ Briana Stocka,26 nebo
kolem vzpomínek ahistorických narativ.
27
Dále je to zkoumání hrani-
ních marker vytváejících lokální atranslokální identity, které umožují
sounáležitost mezi skupinami vJudsku avdiasporách, ale také reprezentu-
jí rzné strategie interagování sokolní dominantní kulturou;
28
zahrani-
ní marker lze pokládat jen takový symbolický obsah, jehož pekroení se
interpretuje jako zrada, avšak rzné židovské skupiny se formovaly rzn
25
L 2004. Pehledné shrnutí pedcházejícího vývoje bádání o vzniku kesanství a o jeho
djinách ve druhém století podává B (2019).
26 S 1983 a 1990. Zde je významné období druhé poloviny 2. stol., kdy si judaisté za-
ínají vytváet vlastní nové peklady a odklánjí se od Septuaginty, kterou si postupnou re-
interpretací a interpolacemi pivlastují žáci rabína Ježíše z Nazareta.
27 Zde lze poukázat na uplatnní teorie sociální pamti v novozákonní biblistice, které zkou-
má práv tento element skupinové identity, aniž by pitom ovšem autoi odkazovali na kni-
hu Judith L (srov. D 2006, T 2014).
28
Takové interakce se odehrávají v široké škále politik: separace jako strategie sektáská
(esséni, kesanský anachoretismus), resistence jako strategie zélótská, podvratná, diverzní,
teroristická (makabejské povstání, Bar-Kochbovo povstání), asimilace jako strategie tolerance
a kulturní výmny (peklad LXX, kulturní obohacování eckou lozoí u Filóna Alexandrij-
ského a dalších hellénistických Žid nebo e Pavla v Athénách v Sk 17,16–32).

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 79
podle odlišných draz naidentitní závažnost obízky, sobot, stravovacích
pedpis, modloslužby, genealogií, smíšených satk, klíových osob atp.29
Dalšími oblastmi formování identity jsou rituály, vztah kmístm i etnicita
atlesnost, jejichž význam vjudaistickém kulturním areálu je jasn patrný,
když uvážíme postavení ženy veskupinách denovaných mužskou obízkou,
otázku tlesnosti Ježíše vrzných kontextech (eucharistie, ukižování, vzkí-
šení, božství adokétismus), otázku výlunosti židovské etnicity a„národ“
vraných sporech apoštola Pavla, otázku posun symbolického tžišt dní
mezi Jeruzalémem aímem arznou míru sebeidentikace símem, sJeru-
zalémem, popípad skonceptem eschatologického „nového Jeruzaléma“.
Dležitým prvkem identity je ale také sebeidentikace snjakým sku-
pinovým oznaením. Když hovoíme okesanské identit, je tedy jedním
zdležitých úkol sledovat výskyt afunkci oznaení christianus / χριστιανός,
které je poprvé doloženo vímských pramenech první poloviny 2. stol.30
Tyto doklady však ješt nenasvdují, že by šlo otermín sebeidentikace.
Jeden výskyt je vTacitových Annales:
Ergo abolendo rumori Nero subdidit reos et quaesitissimis poenis adfecit,
quos per agitia invisos vulgus Chrestianos31 appellabat. Auctor nominis eius
29 Srov. L (2004, s. 108–141), která ukazuje pítomnost odlišných identitních marker
v rzných textech judaismu a „kesanství“ 2. stol. p. n. l. – 2. stol. n. l.: List Aristeův a 4 Mak
kladou draz na pokrmy (zeknutí se etnické identity je ve 4 Mak symbolizováno poskvrn-
ním jídlem „μιαροφαγία“) a nestaví židovskou identitu na obízce a sobotách podobn jako
Závěti dvanácti patriarchů, které ale naopak zdrazují odmítání sexuální neistoty a smí-
šených manželství. Kniha Jubilejí naopak pokládá za hlavní marker odlišení od jiných ná-
rod práv soboty a obízku. Filón Alexandrijský toto vše opomíjí a klade draz na uznání
suverenity jediného Boha; podobn apoštol Pavel pokládá za hraniní marker modloslužbu
a abrahamovský pvod, který ale radikáln redenuje jako píbuzenství víry, a zpochybuje
ohraniení od jiných národ na základ obízky, stravování a soboty.
30 Tímto tvrzením se stavím na stranu tch, kdo odmítají, že místo z Josefa Flavia (Antiquit.
Jud. 18,63–64), kde se píše o smrti a vzkíšení Ježíše, který byl χριστός, a o tom, že od nho
mají pojmenování χριστιανοί (tzv. Testimonium Flavianum), je autentické (k diskusi o argu-
mentech pro a proti pravosti této pasáže srov. C P 2001). Nicmén i kdyby
toto místo autentické bylo, a datace prvního výskytu by se tak posunula do poloviny 90. let
1. stol., stále by nešlo o termín sebeidentikace.
31 Variantu Chrestianos preferují moderní edice, nicmén je z mnoha dvod pravdpodob-
né, že Tacitus odkazoval touto pravopisnou variantou na christianos, jak vysvtluje P

JIŘÍ PAVLÍK80
Christus Tibero imperitante per procuratorem Pontium Pilatum supplicio
adfectus erat; repressaque in praesens exitiabilis superstitio rursum erum-
pebat, non modo per Iudaeam, originem eius mali, sed per urbem etiam,
quo cuncta undique atrocia aut pudenda conuunt celebranturque.
„Vzájmu potlaení této povsti Nero obvinil anejranovanjšími tresty
postihl ty, jež lid nenávidl pro jejich niemnosti anazýval je „chrestia-
ni“. Pvodce tohoto jména Christus byl popraven zavlády Tiberia pro-
kurátorem Pontiem Pilatem; apro tuto chvíli potlaená zhoubná povra
znovu propukla nejen vJudsku, míst pvodu tohoto zla, ale ivím,
kam odevšad pitékají všechny ohavnosti aostudnosti azískávají si zde
oblibu.“ (Ann. 15,44,2–3)
Sepsání Tacitových Annales nelze pesn datovat, ale pravdpodobné je, že
minimáln poslední knihy, atedy icitované místo, psal teprve zaHadria-
novy vlády.32 Zdívjšího období, mezi lety 110–113,33 pochází Pliniv list
Traianovi aTraianova odpov. Plinius se vnm jako císaský legát vBithy-
nii aPontu dotazuje, jak má postupovat pi vyšetování tch, kdo jsou mu
udáni jako christiani. Zlistu vyplývá, že pro Traiana iPlinia se jedná obž-
ný administrativní termín, který nepotebuje vysvtlení, aže jde ooznae-
ní kriminálních osob, jejichž proheškem bylo, že neobtují imperiálním
bohm acísai, proto bylo možno se úinn zprostit viny úlitbou císai
abohm aprokletím jakéhosi Christa.34 List neíká, jaké pedstavy, funkce
aoekávání byly spostavou tohoto „Christa“ spojovány, nicmén význam
eckého slova ažidovská tradice napovídají, že vehe bylo izpochybnní
legitimity imperiální moci; nebo oznaení „pomazaný“ je židovský atribut
krále, proroka aknze, tedy pedstavitele theokratického chrámového reži-
mu vJeruzalém, který ímané pro jeho vzpurnost zniili.
(2015, s. 96–98, a 2017, s. 47) a L – B (2017, s. 317–322), kde se autorka
a autor vnují práv užívání oznaení christianus / χριστιανός a dvodm kolísání forem
Christos a Chrestos.
32 Srov. P 2023, s. 517–519.
33 K dataci Pliniova úadu v Bithynii a Pontu srov. B 2000, s. 16–17.
34 Srov. P Ep. 10,96 a 97.

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 81
Lze tedy pedpokládat, že tito christiani byli Židé nebo sympatizanti
sjudaismem (proselyté), protože jen vtomto kulturním kontextu dávalo
oznaení smysl. Zárove ale šlo pravdpodobn oosoby, které odmítaly pla-
tit scus Judaicus uložený Židm poporážce vžidovské válce azniení chrá-
mu,35 protože ti, kdo da odvedli, smli zachovávat vlastní zvyky anemu-
seli obtovat ímským bohm, anemli by proto být za udáváni. Fiscus
Judaicus platili až doDomitiana všichni etnití Židé vetn ímských oba-
n pocházejících zpotomk propuštných židovských otrok, které pive-
dl Pompeius. Poínajíc Nervou ho platili naopak ti, kdo zachovávali židov-
ské zvyky bez ohledu naetnický pvod. Odroku 96 byl proto každý, kdo
zaplatil, zproštn imperiálních kultických povinností, a byl Žid svým pvo-
dem nebo pouze proselyta.
Pliniovo ani Traianovo svdectví však nedokazuje, že už tehdy existova-
la njaká translokální identita, sníž by se uvdomle ztotožovala njaká
vymezená skupina osob. Ukazuje pouze, že ímané zavedli termín christia-
nus jako administrativní oznaení zloinu, zakterý mohla být njaká skupina
kriminalizována. Bylo to byrokratické oznaení pipsané jí zvení nazákla-
d politických postoj jejích len. Nic nenasvduje, že by se tato skupina
soznaením sama vnitn ztotožovala, ani že se jednotliví obvinní iden-
tikovali navzájem jako píslušníci téhož hnutí. Oznaení ješt není spoje-
no spocitem pináležitosti, který mžeme pokládat zajednu zpodmínek
skupinové identity. Tito christiani vBithynii aPontu pravdpodobn cíti-
li njakou pináležitost aidentikovali se sním jiným než símem, ale
sím se identikovali, nebylo toto oznaení. Jednotný byrokratický ter-
mín rovnž neznamená, že tito christiani mli njaké spolené znaky, kro-
m toho, že to byli židovští rebelové neplatící da avíce i mén explicitn
zpochybující ímskou imperiální nadvládu. Nevíme ani, zda jejich chris-
tos byl vevšech pípadech práv popravený rabín Ježíš zNazareta, protože
se nacházíme vdob silných apokalyptických nálad amesiánského oekává-
ní provázejících judaismus pozniení Jeruzaléma adotváejících duchovní
pozadí této doby eskalující vdruhé ímsko-židovské válce (115–117) avBar
Kochbov povstání (132–135).36
35 Srov. G 1989 a T 1999, s. 31.
36 K možnému mesiánskému charakteru tchto hnutí srov. C 1999, s. 253–262.

JIŘÍ PAVLÍK82
Stímto pedpokladem lze reinterpretovat ivýskyty slova χριστιανός vran
kesanské literatue. První doklady máme vedvou novozákonních textech
ze 2. stol., dvakrát veSkutcích apoštolů37 ajedenkrát vPrvním listu Petrově.
Skutky apoštolů obsahují zmínku interpretovanou asto jako svdectví oosvo-
jení si tohoto oznaení dotenou skupinou samotnou, která ale stejn dobe
mže znamenat první pípad použití této nálepky ze strany vnjších svdk:
ἐγένετο δὲ αὐτοῖς καὶ ἐνιαυτὸν ὅλον συναχθῆναι ἐν τῇ ἐκκλησίᾳ καὶ
διδάξαι ὄχλον ἱκανόν, χρηματίσαι τε πρώτως ἐν Ἀντιοχείᾳ τοὺς μαθητὰς
χριστιανούς. – „Strávili vtamní církvi celý rok auili spoustu lidí. Prá-
v vAntiochii tito žáci poprvé dostali jméno ‚christianoi‘“. (Sk 11,26)
Tato interpretace by se jako argument mohla jevit kehká, kdyby nebyla
podpoena jednoznanjšími výskyty vostatních pípadech zmiovaných
zde výše aníže. Její slabinou je, že argumentuje pomocí inf. aor. aktiva
χρηματίσαι pro to, že tito žáci popraveného rabína Ježíše se zde neoznaili
hrdým titulem χριστιανοί aktivn sami, nýbrž byli jím pasivn onálepko-
váni. Interpretace je to nicmén legitimní. Sloveso χρηματίζειν je doloženo
navíce místech svýznamem „být njak nazýván naveejnosti“ avžádném
pípad nedokládá, že by antiošští žáci vytvoili nový název sami.38
37
V eštin dostupné píruky novozákonní biblistiky se vtšinov drží tradiní datace Skut-
ků apoštolů do 80.–90. let 1. stol. (srov. P – H 2013, nmecký originál 2007;
M 2014, francouzský originál 2008). Toto rané datování Skutků podrobil v ne-
dávné dob kritice Richard P (2006) a na základ posouzení pramen, metod, teologic-
kých názor a sociálního a ideového kontextu se vrátil k dataci jejich vzniku až do poloviny
2. stol. S tímto datováním pracuje od té doby ada autor. Významným argumentem pro
pozdní dataci Sk je, že jsou poprvé doloženy až citací u Eirénaia z Lyonu na konci 2. stol.,
významným protiargumentem proti této dataci je naopak to, že se nezmiují o epistolograc-
ké tvorb apoštola Pavla. S tím se pojednávané narativy ran kesanských djin vypoádávají
poukazem na nepijatelnost názor apoštola Pavla pro vtšinu žák rabína Ježíše z Nazareta
v 1. a 2. stol. (V – S – T 2021, s. 238–246).
38 K vývoji úzu tohoto slovesa a interpretaci tohoto místa srov. L – B 2017,
s. 319–320; J 2017, s. 148–149; J 2022, s. 108–111. Jako nejzejmjší doklad
pasivního úzu uvádí poslední citovaný autor Řím 7,3: ἄρα οὖν ζῶντος τοῦ ἀνδρὸς μοιχαλὶς
χρηματίσει ἐὰν γένηται ἀνδρὶ ἑτέρῳ („Jestliže se oddá jinému muži za života svého manže-
la, bude oznaena za cizoložnici“).

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 83
Interpretace dalších dvou novozákonních míst je jednoznanjší. Dru-
hý výskyt slova χριστιανός je také veSkutcích apoštolů, ato namíst, kde se
líí situace pi Pavlov obhajob vCaesareji ped Porciem Festem akrálem
Agrippou. Festus Pavlovu e peruší zvoláním, že Pavla jeho veliká uenost
pivádí kšílenství. Pavel odvtí, že není šílený, ale mluví rozumn aže Agrip-
pa tm vcem urit dobe rozumí. Poté se obrátí naAgrippu:
πιστεύεις, βασιλεῦ Ἀγρίππα, τοῖς προφήταις; οἶδα ὅτι πιστεύεις. ὁ δὲ
Ἀγρίππας πρὸς τὸν Παῦλον, Ἐν ὀλίγῳ με πείθεις χριστιανὸν ποιῆσαι.
ὁδὲ Παῦλος, Εὐξαίμην ἂν τῷ θεῷ καὶ ἐν ὀλίγῳ καὶ ἐν μεγάλῳ οὐ
μόνον σὲ ἀλλὰ καὶ πάντας τοὺς ἀκούοντάς μου σήμερον γενέσθαι
τοιούτους ὁποῖος καὶ ἐγώ εἰμι, παρεκτὸς τῶν δεσμῶν τούτων. – „Víš
prorokm, králi Agrippo? Vím, že víš.“ Agrippa ekl Pavlovi: „Zachví-
li se m budeš snažit pesvdit, že jsi ze m udlal christiana“.39 Pavel
nato: „Modlil bych se kBohu, aby ses nejen ty, ale každý, kdo m slyší,
zachvíli izadlouho stal dnes takovým, jako jsem já – ovšem bez tch-
to pout.“ (Sk 26,27–29).
Vtéto krátké výmn se dodje poloviny 1. stol. retrospektivn promítá
fungování výrazu χριστιανός ve2. stol. Toto oznaení zde užívá Agrippa,
zatímco Pavel se zdráhá se sním ztotožnit. Pokud se jednalo obyrokratic-
ký termín ímské administrativy pro oznaení zloince, nikoli prvek sebei-
dentikace žák popraveného rabína Ježíše, dává najednou volba slov vtéto
situaci jasný smysl. Agrippovo vyjádení je ironické ajeho použití ímského
výrazu pro kriminální živel brání tomu, aby si Pavel Agrippu ped ímským
úedníkem petáhl nasvou stranu; sdíleným slovníkem také král potvrzu-
je svou loajalitu kímu. Pavel naopak odmítá oznait sám sebe hanlivým
termínem anamísto toho vduchu apologetiky 2. stol. prohlašuje, že by si
pál, aby všichni mohli být tím, ím je on, aniž by zato byli kriminalizová-
ni amuseli trpt vpoutech.40
39 Svým pekladem se odkláním od interpretace obvyklé v dostupných eských pekladech,
ale domnívám se, že tento výklad lépe odpovídá znní textu s aktivním innitivem ποιῆσαι.
Je to jedno z míst, na kterém lze demonstrovat adekvátnost této interpretaní perspektivy.
40
Ob místa ve Skutcích apoštolů interpretovala podobn Maia K (2015, s. 88–90).

JIŘÍ PAVLÍK84
Vpodobném duchu mluví také autor Prvního listu Petrova: μὴ γάρ τις
ὑμῶν πασχέτω ὡς φονεὺς ἢ κλέπτης ἢ κακοποιὸς ἢ ὡς ἀλλοτριεπίσκοπος·
εἰ δὲ ὡς χριστιανός, μὴ αἰσχυνέσθω, δοξαζέτω δὲ τὸν θεὸν ἐν τῷ ὀνόματι
τούτῳ. – „A nikdo zvás netrpí jako vrah, zlodj, zloinec nebo udava.
Trpí-li však jako christianus, a se zato nestydí, ale chválí zato jméno Boha“
(1 Petr 4,16). Autor klade výraz χριστιανός nakonec ady oznaení jiných
zloin. Vysvtluje pi tom svým tenám, že žáci popraveného rabína Ježíše
se nemají dopouštt kriminálního jednání sjedinou výjimkou, ato je zloin
rebelie proti etnickému i náboženskému útlaku ze strany ímského impe-
ria, nakterý mají být hrdí. Všechny rané doklady použití slova christianus
/ χριστιανός jsou tedy spíše odkazem naímský byrokratický termín, vt-
šinou evidentn charakterizující zloin, anejsou sebeidentikací skupiny.41
Judith Lieu dokládá, že teprve kolem poloviny 2. stol. nkteí žáci popra-
veného rabína Ježíše zNazareta pijali tuto kriminalizující nálepku zavlast-
ní aspojili sní pocit pináležitosti vkontextu svého veejného vyznání
anásledné muednické smrti.42 Rozebírá také apologetické strategie Justi-
na, který se snaží redenovat tento ímský termín jednak tím, že sním pra-
cuje dle svého lozockého modelu jako snázvem lozocké školy odvo-
zeným odjména uitele Ježíše „Christa“, ajednak stejn jako mnozí další
prosazuje jeho chybnou etymologii odslova χρηστός.
43
Vedle toho apologeta
Athénagorás se vyjaduje stále ješt rezervovan oοἱ λεγόμενοι χριστιανοί44
ajiní, ipozdjší autoi jako Justinv žák Tatianos nebo Hermv Pastýř se
termínu vyhýbají zcela. Termín christianus jako prvek sebeidentikace se
viditeln zaíná prosazovat nikoli vsituacích polemiky žák popraveného
rabína Ježíše sostatními pedstaviteli judaismu,45 ale typicky vkomunikaci
41 K interpretaci 1 Petr z pohledu kolektivního utrpení a teorie diaspory srov. také K-
 2015, s. 62–69.
42
Srov. L 2004, s. 253–257, s odkazem na charakteristické vyznání ped soudem christianus
sum resp. χριστιανός εἰμι v Martyrium Polycarpi, Martyrium Iustini a dalších Acta martyrum.
43
Srov. L 2004, s. 258–259: pro model lozocké školy srov. J (Apol. 12,9; 26,6
a 46,3), kde dokonce slovem χριστιανοί v tomto lozockém smyslu oznauje i Abrahama
a Sókrata; pro využití etymologie srov. 4,5; 46,4. Srov. také Tacitv tvar Chrestianos (Ann.
15,44,2–3, a pozn. 31).
44 A Leg. 1,3.
45
Výjimkou je v tom I z Antiochie, který pichází s opozicí χριστιανισμὸς vs
ἰουδαϊσμὸς (Ep. Magn. 10). Nicmén i ada dalších koncept tohoto autora je znan

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 85
símskými úady vextrémních situacích soudních proces konících odsou-
zením ksmrti zazloin „christianismu“ nebo vpípad Justinovy Apologie,
spisu adresovaného císai Antoninu Piovi asenátu alidu ímskému, se sna-
hou tento termín dekriminalizovat. Apologeta amuedník Justinus se tedy
jeví jako nejvýraznjší initel pi formování kesanské identity; adíky své-
mu spisu Dialog sŽidem Tryfónem také jako objevitel identity judaistické.46
6. Kdy (ne)nastalo rozdlení cest: mýtus synody vJabne
Ukázal jsem, že první výskyty slova χριστιανός / christianus vtextech první
poloviny 2. stol. neznamenají ješt existenci kesanství jako svébytné sociální
anáboženské identity stavící se doprotikladu kjudaismu. Pesto se vestar-
ší literatue pracovalo spesvdením, že kdenitivnímu rozdlení cest
judaismu akesanství došlo už kekonci 1. stol. Tento pedpoklad se opí-
ral ozprávy ovylouení kesan ze synagog narabínské synod vJabne.
Natéto synod konané kolem roku 90 se ml konstituovat rabínský juda-
ismus jako nová normativní forma judaismu adaptovaná nanové podmín-
ky pozniení jeruzalémského chrámu. Oddruhé pol. 20. stol. se však zaa-
ly ozývat hlasy, že tato rabínská synoda je „mýtus“ badatel konce 19. stol.
vzniklý nekritickou interpretací rabínských pramen.
47
Ojakési synod fari-
ze druhého chrámu urující kánon posvátných knih astanovující modliteb-
ní formule pro synagogální bohoslužbu psal vdruhé pol. 17. stol. vesvém
spisu Tractatus theologico-politicus Baruch Spinoza, neuril však místo její-
ho konání adatoval ji velice široce slovy „podob makabejc“.48 Lokalizaci
konání této synody doJabne 90. let 1. stol. zmiují teprve autoi zposlední
tetiny 19. stol. Jak uvádí David Aune, prvním znich byl židovský historik
progresivní a v rámci plurality a diversity ježíšovského hnutí 2. stol. z nho iní nejvýraz-
njšího pedchdce budoucí ortodoxie. O dataci jeho list se vedou diskuse a jednotlivé
návrhy je umisují od druhého desetiletí Traianovy vlády do 70. let 2. stol. (tento krajní ná-
vrh pedpokládá, že by listy byly pseudepigrafní; srov. H 1997 a L 1997).
46 Na roli Justina pi vymezování kesanství a judaismu ukazuje historik rabínského juda-
ismu a raného kesanství Daniel B (2001).
47 Srov. A 1991 a S 1992, s. 18–19.
48 Srov. S 10,43–45.

JIŘÍ PAVLÍK86
Heinrich Graetz ananho navázali kesanští badatelé Herbert E. Ryle
aFrants Buhl. Bylo tedy zejm následkem Graetzova rozhodnutí, že práv
tato synoda byla uznána jako místo adatum nalizace kánonu posvátných
knih judaismu, okterém psal Spinoza.49
Jak to stouto synodou bylo? Sporadicky se oní píše vrabínské literatu-
e zejména vsouvislosti se stanovením modliteb prokletí apožehnání (bera-
chót), které se mly pednášet pi synagogálních bohoslužbách. Tyto berachót
lokalizuje doJabne ado1. stol. n. l. teprve anekdotická zpráva vtraktá-
tu babylónského talmudu Bavli berachót (28b–29a) ze 4.–5. stol. Požehná-
ní se mla recitovat nazaátku každé synagogální bohoslužby, obsahovala
prokletí odpadlík, nazorejc aheretik apožadovala, aby byli vymazáni
zknihy živých anebyli zapsáni doknihy spravedlivých.50 Nazáklad tch-
to pozdních zpráv se tedy pedpokládalo, že kesané byli ociáln vyhnáni
ze synagog už nakonci 1. století.
Takto rané datování rozchodu by ovšem pedpokládalo, že už vtéto rané
dob existovali jednak kesané jako jednoznan vymezená aidentikova-
telná sociální anáboženská skupina, což se daí pesvdiv zpochybovat,
jednak všeobecn uznávaná judaistická autorita, která by mohla diktovat
pravidla všem synagogám; avšak rabínský judaismus, vjehož prostedí tato
prokletí vznikala, zaal být vtšinov uznáván teprve od3. století, ato pou-
ze vPalestin.51 Nejranjší datovatelné svdectví ojakémsi proklínání kes-
an vsynagogách máme sice již uJustina zdoby kolem roku 150 (Dial.
16,4 a96,2),
52
nemže to však znamenat ješt plošnou praxi, nýbrž spíše
49 Srov. A 1991, s. 491–493.
50 Tato prokletí oznaovaná v literatue jako birkat ha-minim byla namíena také proti kes-
anm. Dle A (1999, s. 5–9), z nhož zde erpám, byli minim Židé, kteí neuzná-
vali autoritu rabín a halachu. Tento výraz tedy zahrnoval i kesany, kteí zstávali souástí
synagogální komunity a prohlašovali svou pináležitost k Izraeli, tedy tzv. „židokesany“.
Termín „nazorejci“ (noserim), který oznauje výslovn práv kesany, pipojila palestinská
recenze kleteb.
51 Tento argument se vyskytuje již u S (1992, s. 26; srov. také celé jeho líení
rozrznnosti judaismu v první ásti lánku). Nicmén Saldarini operuje ješt spíše v para-
digmatu, které pedpokládá koexistenci židovských a kesanských komunit jako samostat-
ných náboženských entit, a neproblematizuje užívání termín „kesanský“ a „judaistický“.
52
Krom tchto zmínek o proklínání evokují njaké vyhánní ze synagog také nkteré novo-
zákonní texty, jako Jan 9,22; 12,42; 16,2 používající technicky znjící výraz ἀποσυναγωγός.

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 87
jen lokální výstelky vnkterých synagogách, vjejichž vedení dominova-
li pedstavitelé proto-rabínského smru judaismu, nebo vnichž se njaký
zastánce proto-rabínské strany stal pedzpvákem azazpíval tuto rabínskou
formu požehnání osvé vli.53
Ješt onco dále postoupil vargumentaci židovský historik Daniel
Boyarin.
54
Interpretuje talmudické zprávy osynod vJabne jako souást zakla-
datelského mýtu rabínského judaismu, který se etabloval aprosadil vPales-
tin bhem 3. stol. Pedpokládá, že smyslem tohoto rabínského vyprávní je
promítnout poátek všech institucí tohoto pozdjšího judaistického smru
retrospektivn dopíbhu odávné synod zdoby brzy poímském dobytí
Jeruzaléma. Autor tedy chápe synodu vJabne nikoli jako historickou udá-
lost, ale jako souást pozdjší propagandy budující mýtus odávné zakládající
autoritativní synod, která mla obnovit judaismus aetablovat alegitimizovat
rabínskou formu jako nový hegemonní smr pro období pozniení chrámu.
Boyarin tedy demytologizuje rabínský píbh opoátku rabínské hege-
monie aoautoritativním koncilu vJabne atvrdí, že skutené píiny rabín-
ské praxe je nutno hledat nkde jinde, ato vkomplexních interakcích mezi
rznými proudy judaistického náboženského areálu období pozniení chrá-
mu. Znich postupn vzešly dv úspšné konkurenní formy judaismu –
rabínský judaismus aproto-ortodoxní kesanství. Tato interpretace má pak
samozejmý dsledek, že nebyla-li nakonci 1. stol. žádná všeobecn pijí-
maná autoritativní synoda, neexistovalo také odkonce 1. stol. žádné vše-
obecn závazné vylouení kesan ze synagog. Dní 2. stol. lze tedy stále
ješt íst jako spolený píbh rozmanitého adecentralizovaného judaismu
destabilizovaného zniením chrámu apotlaováním dalších židovských revolt
ímskou imperiální mocí. Justinovy zprávy oproklínání žák popraveného
rabína Ježíše vsynagogách pak nelze interpretovat jako postupné prosazo-
vání závr staré synody, nýbrž jako živelnou lokální praxi, která byla tepr-
ve pozdji, porozdlení cest mezi 3. a5. stol., rabínským judaismem osvo-
jena akodikována.
Ani z tchto míst nelze odvodit, že šlo o plošnou praxi. Lze pouze soudit, že prostedí židov-
ských synagog bylo neklidné. Diskuse o tchto janovských pasážích shrnuje B (2013).
53 Srov. A 1999, s. 10.
54 Srov. B 2001. Myšlenku dále rozvíjí v knize Border Lines (B 2004a).

JIŘÍ PAVLÍK88
7. Závrené výhledy
Ukázal jsem nkterá východiska konstruktivistického paradigmatu zkou-
mání poátk kesanství auvedl zpsoby, jak se tento pístup vypoádává
snkolika možnými námitkami zesencialistických pozic. Tato perspektiva
umožuje reinterpretaci pramenných text rané doby, ale nkteré znich jsou
pro ni velkou výzvou. Mezi nimi mají zvláštní váhu zejména listy apoštola
Pavla, které jsou nejranjšími dochovanými texty proto-kesanského hnutí.
Vzhledem ktomu, že se pozdji staly základem formulace kesanské orto-
doxie, vytváejí dojem, že už vevelmi rané dob pevládlo proto-ortodoxní
hnutí jakožto vi judaismu velmi oste vyhranná skupina. Tuto pedsta-
vu korigují radikálnjší smry souasného bádání oapoštolu Pavlovi,55 jež
ukazují, že jeho osob lze velmi dobe rozumt také jako vrnému vizioná-
skému judaistovi pracujícímu dle Izaiášova proroctví (Iz 2,2–4) naprojektu
otevení pístupu nežid doBožího lidu nakonci vk. Jeho projekt však
vyvolával polarizaci anepátelství mezi mnoha vyznavai judaismu vetn
ady žák popraveného rabína Ježíše, což reektují inkterá místa zpoz-
djších text novozákonní literatury.56
Badatelé zabývající se dalším životem odkazu apoštola Pavla konstatují,
že jeho názory vzbuzovaly v1. i2. stol. velkou nedvru. Byl šíeji respekto-
ván pouze jako zakladatel nkterých komunit nebo jako muedník, ale jeho
listy se neetly ajeho názory nezaznívají ani utch autor, kteí se odvolá-
vají najeho odkaz,57 vjiných textech jsou dokonce pipisovány odprcm
55 Pro eské publikum shrnul souasný stav pavlovských studií L 2016 a 2023.
56 Srov. nap. Sk 21,20–21, kde se hovoí o tom, že mnoho tisíc Žid uvilo ježíšovské ces-
t, ale zstali vrni Mojžíšovu zákonu; nebo Mt 5,19, piznávající nejmenší místo v Božím
království tomu, kdo by zrušil sebemenší pikázání Zákona, což pravdpodobn míí práv
na nkteré žáky apoštola Pavla.
57 Srov. 2 Petr 3,15–16, výslovn varující ped nebezpeím, které je spojeno s etbou Pavlo-
vých list; nebo pastorální epištoly pipisované pseudepigrafn Pavlovi, ale obsahující pouze
moralizující myšlenky utvrzující spoleenský status quo a nerozvíjející žádné Pavlovy radi-
kální subverzivní koncepty ani jeho teologické inovace ospravedlnní pouhou vírou, draz
na význam Ježíšova ukižování a vzkíšení apod. (2 Tim 2,18 se dokonce výslovn vymezuje
proti pedstav již nastalého vzkíšení, která se v náznacích nachází v 1 Kor 15,20–23, nebo
2 Kor 5,17, a explicitn v deuteropavlovském Kol 3,1–11). O existenci list se nezmiuje

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 89
víry.58 Ti, kdo se ve2. stol. oteven odvolávali naapoštola Pavla, byli vní-
máni jako kontroverzní. Byli to významní uitelé jako Valentinos, zakladatel
školy, kterou pozdjší hereziologický diskurz oznaoval jako valentinovskou
gnózi, nebo Markión ze Sinópy, který je zakladatelem markionitské církve,
jejíž teologie byla oddruhé poloviny 2. stol. terem polemik proto-ortodox-
ních autor. Markión byl první známý autor, který vytvoil sbírku Pavlových
list apokládal je zaautoritativní texty. Je možné, že to byla vlastn teprve
silná pozice jeho spoleenství namap ježíšovských hnutí druhé poloviny
2. stol., co napomohlo širší rehabilitaci Pavla. Oobnoveném zájmu oPav-
lovu osobu ateologii svdí váha, kterou mu pikládají velcí kritici Marki-
óna Eirénaios zLyonu aTertullianus napelomu 2. a3. stol. Oproti nim
autor starší, nedochované polemiky proti Markiónovi Justinus vdochova-
ných spisech Pavla vbec nejmenuje, ajak se kjeho postav anázorm sta-
vl pímo vpolemice sMarkiónem, nemžeme vdt, protože se nedocho-
vala. Ztráta tohoto Justinova díla vyvolává zvdavé otázky, zda on pozdjší
ortodoxní tradice, vníž hrála Pavlova teologie klíovou roli, neztratila zájem
práv proto, že spolu sMarkiónem odsuzoval iPavla.59
Pípad apoštola Pavla není jedinou výzvou pro tuto novou perspektivu.
Dležité jsou ztohoto hlediska také texty tch žák popraveného rabína Ježí-
še, kteí nevycházejí zjudaistického prostedí. Jejich interpretace by mohla
být použita kezpochybnní teze ojednom rozrznném amnohotvárném
judaistickém náboženském areálu, ovšem pi bedlivjším pohledu se as-
to ukáže, že se stále pohybovali vprostedí proselyt diasporních synagog.
Patrné je to natextech Ignatia zAntiochie, který jako první známý autor
formuluje vprvní polovin 2. stol. protiklad χριστιανισμός vs ἰουδαϊσμός60
apoužívá už vpozitivním smyslu také termín χριστιανός arzné jeho
dokonce ani autor Pavlova životopisu, který tvoí vtšinu textu Skutků apoštolů, a s výjimkou
vloženého 3 Kor ani autor Skutků Pavlových (D 2022, s. 171–236).
58 Srov. V – S – T 2021, s. 239–240.
59 Srov. BD 2019, s. 116.
60 I Ep. Magn. 10 (srov. také Ep. Phil. 6,1). Upozornil jsem na nho už v pozn. 45
jako na možný doklad rané sebeidentikace s termínem χριστιανός pi vymezování se proti ju-
daistm. L (2004, s. 252) se domnívá, že Ignatios mohl vytvoit neologismus χριστιανισμός
podle pedlohy Druhé knihy makabejské, kde se poprvé vyskytuje jeho protipól ἰουδαϊσμός
(2 Mak 2,21; 8,1; 14,38).

JIŘÍ PAVLÍK90
odvozeniny. Judith Lieu však upozoruje, že ani Ignatios nepracoval sopo-
zicí mezi Ἰουδαίοι aχριστιανοί anešlo mu tedy opojmenování skupinové
i etnické identity, nýbrž pouze ovymezení se vi souboru zvyk, které
odmítal, jako byla praxe obízky asobot. Poukazuje také nanepítomnost
tchto výraz uostatních soudobých autor avyvozuje, že Ignatios byl spí-
še velmi inovativní myslitel než svdek njakého širšího trendu.61 Zárove
je pro dokreslení kontextu možno doložit, že Ignatios byl podle všeho sám
sociáln hluboce navázán naprostedí judaistických synagog, jak prozrazu-
je jeho polemika snkterými lidmi veFiladeli, jejíž nejpirozenjší kuli-
sou by byla práv synagoga:
„Prosím vás, abyste nežili vesvárech, ale vChristov uení. Zaslechl
jsem totiž, jak nkteí íkají: ‚Pokud to nenajdu vestarobylých doku-
mentech, evangeliu nevím,‘62 akdyž já jsem jim ekl, že je to psáno,
oni namítli, že je to sporné. Pro mne je však starobylým spisem Ježíš
Christos aposvátným textem jeho kíž ajeho smrt avzkíšení avíra
skrze nho…“63
Jako nejpravdpodobnjší interpretace se mi jeví, že Ignatios vdiskusi sjudai-
stickými souvrci vmístní diasporní komunit, kde je hostem, vznáší tota-
lizující nárok nakolektivní jednotu, která je analogická jednot Boha jejich
61 Srov. L 2004, s. 252. Obsah tchto Ignatiových termín komentuje z hlediska teorie
diaspory a teorie afekt také K (2015, s. 70–83).
62 Dus pedstavil jiný peklad („Pokud to nenajdu ve starých záznamech, neuvím, že je
to v evangeliu.“), který svdí spíše pro možnost, že diskuse probíhala v rámci skupiny Je-
žíšových vyznava (D 2023, s. 151). Oba peklady jsou z hlediska jazyka legitimní: Dus
pedpokládá elipsu njakého innitivu (nap. εἶναι), já stavím na pedpokladu širší funk-
ce pedložky ἐν, což je jev v koiné bžný. Dusova formulace („v evangeliu“) implikuje, že
„evangelium“ už je njaký daný strukturovaný text, o jehož obsahu probíhá debata, zatímco
mj peklad pokládá „evangelium“ stále spíše za mluvní akt kázání, jehož cílem je zmnit
pesvdení poslucha.
63 I, Phil. 8,2: Παρακαλῶ δὲ ὑμᾶς μηδὲν κατ’ ἐρίθειαν πράσσειν, ἀλλὰ κατὰ
χριστομαθίαν. Ἐπεὶ ἤκουσά τινων λεγόντων ὅτι, ἐὰν μὴ ἐν τοῖς ἀρχείοις εὕρω, ἐν τῷ εὐαγγελίῳ
οὐ πιστεύω· καὶ λέγοντός μου αὐτοῖς ὅτι γέγραπται, ἀπεκρίθησάν μοι ὅτι πρόκειται. Ἐμοὶ
δὲ ἀρχεῖά ἐστιν Ἰησοῦς Χριστός, τὰ ἄθικτα ἀρχεῖα ὁ σταυρὸς αὐτοῦ καὶ ὁ θάνατος καὶ ἡ
ἀνάστασις αὐτοῦ καὶ ἡ πίστις ἡ δι’ αὐτοῦ…

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 91
monoteistického systému (Ep. Phil. 8,1).
64
Odpovdí je mu však odmítnutí
od„nkterých“, kteí trvají namožnosti interpretovat posvátné texty juda-
ismu nezávisle izacenu vzájemných neshod.
Konstruktivistická perspektiva ešení poátk kesanství je tedy úinným
katalyzátorem mnoha drobných reinterpretací aobrací pozornost knkte-
rým místm pramenných text, která vesencialistických pístupech bývají
pehlížena. Pedpoklad, nanmž staví, je existence jediného judaistického
náboženského areálu smnoha rozmanitými variantami, mezi nimiž guruje
iproto-kesanství, zatím bez svébytné identity. Všechny rznorodé výpov-
di ztéto rané doby dávají vtomto zarámování dobrý smysl. Texty i pasáže,
které jsou vsouladu skonceptem dvou originálních entit judaismu akes-
anství, pak nesvdí pro návrat kesencialistickému vykladaskému para-
digmatu, nýbrž potvrzují originální pluralitu.65
64
Kolektivní jednota je jedno z Ignatiových nejsilnjších témat, kterému se snaží dát na rz-
ných místech svých list i institucionální rámec teologickým odvodováním monarchic-
kého episkopátu (nap. Ep. Magn. 6,1, nebo Ep. Phil. 4).
65 Proti tomuto pluralistickému trendu ve výkladu djin „raných kesanství“ nkteí bada-
telé oteven vystupují; nap. A (2017) se snaží hájit kontinuitu vývoje kesanství mezi
1. a 3. stol. a vidí již v textech 1. stol. jednotný narativní vzorec a v textech 2. stol. poát-
ky teologické spekulace. Tento vzorec však konstruuje na základ analogie christologických
titul v nkolika proto-ortodoxních textech. Slabinou jeho výkladu je, že upadá do ana-
chronismu v oznaování a nezohleduje „ist judaistické“ prameny. Aby jeho argumentace
zcela pesvdiv vyvracela tezi o diskontinuit v pestrém judeo-kesanském areálu a byla
relevantním píspvkem pro zkoumání djin raného kesanství z perspektivy the parting
of the ways, musel by kupíkladu prokázat, že v „kesanských“ textech, v nichž konstruuje
spolený narativní vzorec, nelze zárove konstruovat také vzorce analogické s „židovskou“
literaturou 1. a 2. stol.

JIŘÍ PAVLÍK92
Literatura
a) Prameny, edice apeklady
A. Legatio pro Christianis. Ed. M, M. Berlin – New York:
Walter de Gruyter 1990.
J. Iustini Martyris Apologiae pro Christianis et Dialogus Cum Tryphone.
Ed.M, M. Berlin – New York: Walter de Gruyter 2005.
Novum testamentum graece. Herausg. von A, B. – A, K. 28. rev. Au.
Münster: Deutsche Bibelgesellschaft 2012.
P    D   S  P.
Nostra aetate. Declaratio de Ecclesiae habitudine ad religiones non-christianas.
Acta Apostolicae Sedis, 1966, ro. 58, s. 740–744.
P. Epistulae. Acrit. ed. by S, S. E. Bloomington, IN: Indiana University
Press 1962.
Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II. 3. vyd. D, J. A. Praha: Vyšehrad 2022.
Schriften des Urchristentums. Band 1, Die Apostolischen Väter. Eingel., herausg., übertr.
und erlaut. von F, J. A. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft
2011.
Schriften des Urchristentums. Band 2, Didache (Apostellehre), Barnabasbrief, Zweiter
Klemensbrief, Schrift an Diognet. Eingel., herausg., übertr. und erlaut. von W,
K. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft 2011.
Schriften des Urchristentums. Band 3, Papiasfragmente, Hirt des Hermas. Eingel.,
herausg., übertr. und erlaut. von Kö, U. H. J. – L, M. Darmstadt:
Wissenschaftliche Buchgesellschaft 2011.
S, B. Opera quae supersunt omnia. Vol. III, Tractatus theologico-politius.
Compendium grammatices linguae hebraeae. Ed. B, C. H. Leipzig: Bernh.
Tauchnitz jun. 1846.
T. Cornelii Taciti libri qui supersunt. Tom. I. Ab excessu divi Augusti. Ed.K-
, E. Leipzig: Teubner 1971.
b) Citovaná literatura
A, Ph. S. “e Parting of the Ways” from the Perspective of Rabbinic
Judaism. In D, J. D. G. Jews and Christians. e Parting of the Ways A.D. 70
to 135. Eerdmans Publishing Company 1999, s. 1–25.

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 93
A, D. E. On the Origins of the “Council of Javneh” Myth. Journal of Biblical
Literature, 1991, ro. 110, . 3, s. 491–493. doi: 10.2307/3267786
A, L. Continuity and Change in Second-Century Christianity. ANarrative against
the Trend. In P, J. C. – L, J. M. Christianity in the Second Century. emes
and Developments. Cambridge – New York: Cambridge University Press 2017,
s. 106–121.
B, C. A. Early Christian Identity Formation: From Ethnicity and eology to
Socio-Narrative Criticism. Currents in Biblical Research, 2011, ro. 9, . 2, s. 228–
237. doi: 10.1177/1476993X10383834
B, W. Rechtgläubigkeit und Ketzerei im ältesten Christentum. Tübingen: J.C.B.
Mohr 1934.
B, W. Orthodoxy and Heresy in Earliest Christianity. Philadelphia: Fortress Press
1971.
B, F. C. Paulus, der Apostel Jesu Christi, sein Leben und Wirken, seine Briefe und
seine Lehre. Stuttgart: Becher und Müller 1845.
B, F. C. Das Christentum und die christliche Kirche der drei ersten Jahrhunderte.
Tübingen: Fues 1853.
BD, J. e Contested Authority of Paul in the Second Century. Forum, 2019,
ro. 8, . 2, s. 109–131.
B, J. Aposynagōgos and the Historical Jesus in John: Rethinking the Historicity of
the Johannine Expulsion Passages. Leiden – Boston: Brill 2013.
B, D. J. 2018 NAPS Presidential Address: Reading the Second Century.
Journal of Early Christian Studies, 2019, ro. 27, . 1, s. 1–26. doi: 10.1353/
earl.2019.0000
B, A. R. Onomasticon to the Younger Pliny: Lettres and Panegyric. München –
Leipzig: K.G. Saur 2000.
B, D. Justin Martyr Invents Judaism. Church History, 2001, ro. 70, . 3,
s. 427–461. doi: 10.2307/3654497
B, D. Border Lines. e Partition of Judaeo-Christianity. Philadelphia: University
of Pennsylvania Press 2004a.
B, D. e Christian Invention of Judaism: e eodosian Empire and the
Rabbinic Refusal of Religion. Representations, 2004b, ro. 85, . 1, s. 21–57. doi:
10.1525/rep.2004.85.1.21
C W. S. Paul and the Creation of Christian Identity. New York: T &T Clark
2006.

JIŘÍ PAVLÍK94
C P, J. Some observations on Josephus and Christianity. e Journal
of eological Studies, 2001, ro. 52, . 2, s. 539–624. doi: 10.1093/jts/52.2.539
C P, J. e Second Century from the Perspective of the New Testament.
In P, J. C. – L, J. M. Christianity in the Second Century. emes and
Developments. Cambridge – New York: Cambridge University Press 2017,
s. 91–105.
C, D. A. – M, D. J. An Introduction to the New Testament. Zondervan 1992.
C, D. A. – M, D. J. Úvod doNového zákona. Návrat dom 2008.
D, D. C. Social Memory and Biblical Studies: eory, Method, and
Application. Biblical eology Bulletin, 2006, ro. 36, . 1, s. 2–4. doi:
10.1177/01461079060360010101
D, J. D. G. Preface. In D, J. D. G. Jews and Christians. e Parting of the
Ways A.D. 70 to 135. Eerdmans Publishing Company 1999, s. vii–x.
D, J. A. Ignác Antiochijský. In H, J. – F, R. Helénismus, raný judaismus
arané křesťanství. Kapitoly zencyklopedie. Praha: Filosoa 2023, s. 145–165.
E B. D. Lost Christianities: e Battles for Scripture and the Faiths We Never
Knew. Oxford – New York: Oxford University Press 2005.
G, M. Nerva, the Fiscus Judaicus and Jewish Identity. e Journal of Roman
Studies, 1989, ro. 79, s. 40–44. doi: 10.2307/301179
G, M. Diaspora Reactions to the Destruction of the Temple. In D,
J.D. G. Jews and Christians. e Parting of the Ways A.D. 70 to 135. Eerdmans
Publishing Company 1999, s. 27–38.
H, A. Das Wesen des Christentums. Leipzig: J. C. Hinrichs’sche Buchhandlung
1900.
H, R. M. esen Zur Echtheit Und Datierung Der Sieben Briefe Des Ignatius
von Antiochien. Zeitschrift Für Antikes Christentum, 1997, ro. 1, s. 44–72.
C, A. e Parting of the Ways: Eschatology and Messianic Hope. In D,
J. D. G. Jews and Christians. e Parting of the Ways A.D. 70 to 135. Eerdmans
Publishing Company 1999, s. 239–313.
J, Ch. P.e Historicity of the Neronian Persecution: AResponse to Brent
Shaw. New Testament Studies, 2017, ro. 63, s. 146–152. doi:10.1017/
S0028688516000308
J, Ch. P.Epigraphica. Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik, 2022, ro. 139,
s. 108–116.

KOM PL IKO VAN É ZKO UMÁ NÍ P OČÁTKŮ KŘESŤANS T VÍ 95
K, S. Racializing Jesus: Race, Ideology, and the Formation of Modern Biblical
Scholarship. London: Routledge 2002.
K, M. Rethinking Early Christian Identity. Aect, Violence, and Belonging.
Minneapolis: Fortress Press 2015.
L, B. van der – B, J. N. Tacitus and the Persecution of the Christians: An
Invention of Tradition? Eirene. Studia Graeca et Latina, 2017, ro. 53, . 1–2,
s. 299–331.
L, J. M. Christian Identity in the Jewish and Graeco-Roman World. Oxford – New
York: Oxford University Press 2004.
L, A. Antwort Auf Die „esen Zur Echtheit Und Datierung Der Sieben
Briefe Des Ignatius von Antiochien“. Zeitschrift Für Antikes Christentum, 1997,
ro. 1, s. 185–194.
L, J. Apoštol Pavel historický aapoštol Pavel zhlediska historie. Salve, 2016,
ro. 26, . 3, s. 29–51.
L, J. Pavel zTarsu: pavlovské bádání. In H, J. – F, R. Helénismus,
raný judaismus arané křesťanství. Kapitoly zencyklopedie. Praha: Filosoa 2023,
s. 375–415.
M, D. Úvod doNového zákona. Historie, písmo, teologie. Jihlava: Mlýn 2014.
M, C. – N, E. Manuale di letteratura cristiana antica greca elatina.
2a ed. Brescia: Editrice Morcelliana 2006.
N, T. Jews and Christians? Second Century “Christian” Perspectives on the “Parting
of the Ways”. Tübingen: Mohr Siebeck 2014.
P, R. I. Dating Acts: Between the Evangelists and the Apologists. Polebridge Press
2006.
P R C. e Future of World Religions: Population Growth Projections,
2010-2050. Pew Research Center. Washington, D.C. Dostupné z: https://www.
pewresearch.org/religion/2015/04/02/religious-projections-2010-2050/. [citováno
2015-04-02].
P, P.– H, U. Úvod doNového zákona. Přehled literatury ateologie.
Praha: Vyšehrad 2013.
P, I. Tacitus de Christianis: Kde získal Tacitus své informace okesanech?
Avriga – Zprávy Jednoty klasických lologů, 2015, ro. 57, . 1, s. 46–66.
P, I. Auctor nominis eius Christus: Tacitus’ Knowledge of the Origins of
Christianity. AUC Philologica, 2017, . 2, s. 95–110.

JIŘÍ PAVLÍK96
P, I. Tacitus. In H, J. – F, R. Helénismus, raný judaismus arané
křesťanství. Kapitoly zencyklopedie. Praha: Filosoa 2023, s. 503–535.
S, A. J. Jews and Christians in the First Two Centuries: e Changing
Paradigm. Shofar, 1992, ro. 10, . 2, s. 16–34.
S, E. P.Paul and Palestinian Judaism. London: SCM 1977.
S, L. H. Who Was aJew? Rabbinic and Halakhic Perspectives on the Jewish-
-Christian Schism. Hoboken, NJ: Ktav 1985.
S, B. e Implications of Literacy: Written Language and Models of Interpretation in
the Eleventh and Twelfth Centuries. Princeton, NJ: Princeton University Press 1983.
S, B. Listening for the Text: On the Uses of the Past. Baltimore, Md: Johns Hopkins
University Press 1990.
T, T. (ed.). Memory and Identity in Ancient Judaism and Early Christianity.
Society of Biblical Literature 2014. doi: 10.2307/j.ctt1287n36
V, E. – S, B. – T, H. After Jesus Before Christianity: AHistorical
Exploration of the First Two Centuries of Jesus Movements. New York, NY:
HarperCollins Publishers 2021.
W R. L. John Chrysostom and the Jews. Rhetoric and Reality in the Late 4
th
Century.
Wipf and Stock: Eugene, OR 2004 (1. vyd. 1983).
doc.PhDr.Jií Pavlík, Ph.D., katedra biblistiky ajudaistiky, Husitská teologická fakulta
Univerzity Karlovy, Pacovská 350/4, 14021 Praha 4
jiri.pavlik@htf.cuni.cz