Navzdory postupnému stárnutí společnosti a lidskoprávním problémům, s nimiž je řada starších lidí, ať už v důsledku svých specifických potřeb, nebo vzhledem k projevům ageismu, konfrontována, budilo dlouho téma ochrany lidských práv starších lidí, a vlastně stále do značné míry budí, jen omezenou pozornost. Starší lidé se, alespoň na univerzální a evropské rovině, nestali předmětem žádného specifického lidskoprávního instrumentu, ani se na jejich potřeby a problémy nezaměřuje žádný zvláštní soudní či kvazi-judiciální orgán, jak je tomu u jiných zvýšeně zranitelných skupin (děti, lidé se zdravotním postižením aj.). Vztahuje se na ně sice, jako na kohokoli jiného, úprava obecných lidskoprávních instrumentů a též zákaz diskriminace na základě (vyššího) věku, reálně ale mnohdy z ochrany nabízené těmito nástroji vypadávají, popř. není brán dostatečný ohled na specifika, jež s sebou vyšší věk může – byť nutně nemusí – přinášet. Obdobná situace jako na mezinárodní rovině existuje rovněž v právním řádu České republiky, který starší lidi sice neignoruje, úprava je ale velmi roztříštěná, často necílená, popř. se nedostatečně využívá v praxi. Navíc při přípravě obecných předpisů je pozornost zaměřena na jakousi průměrnou osobu středního věku, aniž by se přihlíželo k tomu, že úprava může mít nezamýšlené negativní důsledky pro lidi se specifickými znaky či potřebami. Celkově se zdá, že starší lidé se svými specifickými zájmy a potřebami jsou pro mezinárodní i národní právní systémy často buď těžko uchopitelní, nebo zcela neviditelní.
Hlavním cílem této publikace je jednak na danou situaci upozornit, jednak se pokusit ukázat určité cesty k jejímu zlepšení. Starší lidé jsou z důvodů, které budou vysvětleny později, v knize vymezeni jako osoby ve věku 60 a více let, pro něž jejich věk sám o sobě nebo v interakci s jinými faktory, včetně vnímání a postojů, představuje překážku plnému požívání jejich lidských práv a základních svobod a jejich plné, efektivní a rovné participaci na dění ve společnosti. Kniha se hlásí k přístupu ke starším lidem opřenému o lidská práva (human rights-based approach), má tedy za to, že zajistit starším lidem důstojný život, možnost rozhodovat sami o sobě a spolurozhodovat o stavu společnosti a ochranu v případech, kdy je tato potřebná (např. v rámci zdravotní péče či sociálního zabezpečení), dokáží nejlépe nástroje vycházející ze systémů zajišťování lidských práv. Takové systémy v dnešní době existují jak v rámci mezinárodního práva, a to na univerzální i regionální úrovni, tak v rámci právních řádů jednotlivých států, včetně České republiky. Publikace věnuje pozornost všem těmto systémům, které je ostatně, jak bude ještě vysvětleno, třeba chápat jako komplementární.