Content uploaded by Martin Setvák
Author content
All content in this area was uploaded by Martin Setvák on Feb 08, 2023
Content may be subject to copyright.
Zďeněk Hork,lj - Otto Šebetc:
Čtyři<let lct }tretcorologickýclr zpráv .
Mi,roslau škoda: Rovnice dyrramiky atmosféry s vertikájní souřadnicí tvoře-
nou potenciální teplotou @. .
Martin Setuá,lc: Separace odražené
dlouhovlnné složky slunečního
záŤeni ze
třetího kanálrr AYHRR dnržic NOAA
Vlad,imór Brůželc:
Diorrhodobá předpověď srážek ve vztahu ke sluneční
a geomag_
netické aktir.itě
Branislau Gajar - Vlad,imir Zeman,: Niektoré v]astnoso"i pola tcploty yzďuchu
v priestore Malých Karpát a ich oko]ia
Stanislau Racko: Periódy sucha v Ttrumennom
Miroslaa Onďráš: Diagnóza súčasného stavu určovania dohladnosti v noci na
profesionálnych meteorologických staniciaclr v ČSSn
Zprávy, tecerrze
Obsah roěníku 1987
n
o
F)r
*
-\
m
,q
hr
&
C)
I
d
\O
Gl
§
I
lt!(
-l
llr
ím
o
oi
16l
163
lb'r
i73
177
18
l88
METEOROLOGlcKÉ
7PRÁvY
M ETEOPOrI 0 rn q Ec K14 E 1,13 BEcTyl R
METEOR0 LOG lcAL BU LLET|N
Martin SotvÁk (ÓEMÚ): 551.524.3l : ó5|.607.362.2
SEPARACE ODRAŽENÉ DLOUHOVLNNÉ SLOŽKY SLUNEČNÍHO
ZÁŘENÍ
ZE TŘETÍHO KANÁLU AVHRR DRUŽIC NOAA
<Cenapaqua ompaJlceHHoů 1luttnoaolnoaoú col,u,eunoů cocmasJlflloqleú ua mpemueeo kaHana AVERR cnan1,}!,ut§o0 NOAA.r,
B 3 xarrare AVHltR HacTOfllqIIx oIIyTIIIII{oB NOAA HaxoAfiT ce6e ilpIlNíerreulle RaR oTpaiI(eEEa.E AJIIIE-
IloBoJIIIoBa.íI co4ueqnafl cocTaBJl.ffúIqa.gJ TaH I,I TetrJIoBoe r{3IyTIeIIIIe I{ccJIeAyeMoř o6nacTE. B cratr,e yAenego
BEIl\,íaEIIe trapaNIeTpaIf, BJIItfilolqll^.í Ha IíHTeHcIIBIlocTL oTpaE{eEHoř cocTaBilflloqeŮ, oIIpeAeJIrIIoTcff ycJIoBI4F,
IIpE ItoTopLIx oAEa II3 cocTaBJlflIolq[x llpeooJlaAaeT HaA Apyloň. flpnroglrrcn TopflAol( BtrIqIlcJIeEII.fi oTparfieE-
Hoň cocTaBJlrlroqeř TpeTlero HaIIaJIa c TIo[íoIqbIo xallrdpoaovnllx trpoqeAyp. B rraqecrne ípIíNíeEeEIíff
MeToAa
rrplIBoAIITc.E aEaJIII3 fiyTleBo-Aoll{Aesoro odilarra fipyrrrroro IracIIITada c Ťotlí(Il 3pe[IIIfi 3 xagara. B sanflIo-
qeEfie EaNleqeIrBI Bo3nfo)r(Irlle cBff3ll cTpyRTypLI nepxrreň rpaHqbl RyIIeBo-Ao[(Aeanx odlaxoB B TpeTř,eií
fi aHaJIe c IIefioTop},IMIl ofi acHhI\Ií IIeTeopoJIoII{qecHIII{u fi BJIeEIífi r{II.
.,Separation ot reflected lortg-waae sola,r com1loment from the ckamnel 3 oJ the AVHRR oJ the NOAA sateltrótes." The channel 3 of ůhe
ÁVHRR, of iho present NOAA satellites comprises both reflected long-wave solar component, and thermal radiation
of an observed region. The paper is concerned with parametors whioh influence the intensity ofreflocted component
and iů doůermines conditions, when one of the components changes into dominant. A method is given how to
evaluate reflected componont of ůhe channel 3 by means of calibration procedures. Á_rralysis of an ext€nsive
cumulonimbus from ihe point of view of ihe channel 3 is presented as an oxample of the meihod apolication.
Possible corrolations beiweon ůhe cloud tops structure of cumulonimbi in the channel 3 and sorne severe meteorolo-
gical phenomona aro outlined in conclusion.
Třetí kanál AVHRR, družic NOAA (3,55 až 3,95 pm)
je všeobecně považován za, nej§ložitéjši
z kanálů
AVHRR k interpretaci. Je tomu tak proto, že se
y něm v denních hodinách uplatňuje jak tepelné
vyzařování sledovaného objektu (dále jen ,,yyzáŤe\á
složka"), tak odražené
dlouhovlnné s]uneění zářeni
(dále jen ,,odražená složka"), jehož intenzita záleži
především na spektrální odrazivosti sledovaného
objektu.
r. SROVNÁNÍ rxrpxzrT ODRAŽENIí
A VYZÁŘENÉ SLOŽKY 3. KANÁLU
Pro kvantitativní vyčíslení obou složek vyjdeme
z Planckova vyzařoÝaciho zákor'a, popisujícího spek-
trální hustotu záření o ylnové ďélce )., vyzářeného
F6,r) 450
É1
r, ssoo r)ooo
[.rVZ.2. "".,,rr]3,0
tělesem o pol.rclror,ó teplotě 7 do jednotkového
prostorového ťrIrlu (jehož osa je vnější normálou
vyzařujícího povrchu), ve tvaru
p(^, r):
I
kde /-r _ 2ht,, rr-'Í . Ď je Planckor-a konstanta,
} Boltzmannova konstanta a c je rychlost světla
ve r-akuu [1]. Konstanty C1 a Czzávisi na tom, v ja-
kých jednotkách closazujeme 2 a jaký požadujeme
výsleclrrý rozměr Plancktlvy funkce. Pro naše účely
brrdcrrre vvjadřovat ,i v 1im n 1.ýslcdnÝ rozměr Plancko.
vy furrlice bude m\\r/rn2 . sr . 1rnr. Potom hodnoty
]<orrsttrrrt j-sou náslcdující: Cr : 1,1910659 X lOa,
Cz: 1,i138833 x iO't. Prťrllěh Planckovy funkce pro
rrizrró teplotv r. rlkolí 3. kantilu je r- obr. l znázorněn
plnorr čarou,
Pokud nyní c}rceme q,počíst odraženou složku,
musime nejprr.e spočítat spektrální hustotu dopada-
jícího
slurrečního záření, což je vlastně spcktrální
hustota sluneční konstanty. Yyjdeme opět z Planckova
r,"yzai,ovacího zákona, a sice pro efektivní teplotu
s]unečrrílro pr,rr..rclru ? : 5800 I(, redrrkovaného na
vzdálcnost oběžné dráhy Země. Spektrální hustotu
sluneční
konstantv lze vyjádřit ve tvaru
í; [G", 'ů\ -,]''
------,--
obr. 1 SpektráInt hustota
tepelného zářerLí pro různé
kplor y ryzařuj ír iho potrehu
(plnou čarou) a odraženého
tll ouhoulnného slunečn,í,ho zá-
řetrí,. pro různé
zeni,toué uhly
.;Iuneo É,t
speA,tráIt,í oďrazi-
tosti al. (čárkoxaně) a ob-
lasti,3, l:anáIu (3,55 až
3,95 pm,), uše za předpoltla-
c)u izotropnosti uyzařoxáná,
resp, orlraztt.
E^=0,1 í =60.
2r0 K
q,A=o,o1 f =40,
22rK )
200 K
I
.] l4,
Meteorologické zprávy, 40
I
)rr5
. 1987
l
3. 6, r
3,75 3,85 3,9, 4,o5 r [er]
167
\
,.S(1,) :í.P(^,5800K)
kde r? je poloměr Sluncc a r poloměr oběžné clráhy
Zemé. Za př,cdpokladrr izotropnosti oclrazu (difúzní
nrodel), při zenitovém rilrlrr Slunce §, spektrální odra-
zivosti sledovarrého olljektu et a zL1 přcdpokladrr
zanedbáni absorbcc atrnosfórou pak dostár-:ime pro
spel<trální hrrstotu odraželnóho ztíŤení
B*(/, 5800 K) : a,,, . B(i, 5800 "' (f )' . .u,, § ,
opět vztaženo k jeclnotkor-émrr pr"ristoror.ómu rihlrr,
Průběh této funkce pro různé
hoďnotyor2 a § je v obr. 1
znázorněn čárkovaně.
I{yní můžeme
přistoupit k diskusi obr. l. Vidíme,
že např, při teplotách kolem 0'C a vyšších
jsou při
spektr:álrrí odrazil,osti dt, .:= 0,1 obě složky 3. kanálu
přibližrlě tovnocenné, zatímco při stejných teplotách,
ale při xl, : 0.0l se vyzářená složka stává dominantní
nad odražcnorr. l{aopak, při teplotách pod -50'C
se stává dominarrtní odražcná složka, což je významný
fakt zejmóna z hlediska studia struktury horní hra-
nice kumulorrimbů na snímcích ve 3. kanálu.
V praxi je situace navíc značně komplikována
skrrteóností, že intcnzita odraženého zářenl je závislá,
( ,a)',
l OLr. 2 liot,tcktitni obIačttost
| ,,,t,! A,tglií. Snitnl,1t (n,l
I sl,or,tl rc 2., j u 4. A,anúlu.
| 1,ořizené tIružirí
.\'OA A 9
I l.;. i. 1r8a u odpolrtlttích
I horliltácJt,, Sn/tnlek te 3, ktt-
I náIu umožňuje mj. rozpozltttt
i konrcl:ri, L,,!e již tlošloA,pro-
l mrznuti horrti hranice obki-
I nosti (zabrazeno bí.le).
Meteorologické zprávy, 40, l98?
168
iil;lii]i:|,]:;,;;,];.iiliij,ii:'É]jr:]l..Éii::1l]i::] ?iii;i-iil::;i;l;:l:::ii!::'ll:ii:liiil]:ř;]:i]il'Íiiťi.r;:
klrlnlě r-ýštl zrrrílrčrlíl}to
ztrtitrllri]ro ťrlrlrr Slrrnce
a spektráIní odrazivosti. rovlrěž na zerritovérrl úlrlu
odražené]ro paprslirr a rililu. liter.ý sr,írají
vertikální
rclvirr1. p_roltlžerré
tirlprrtlajícínr ai rrdraženýrn paprs_
kerll |2], Pr,írr.ě z dťlr-odrr této korrlpliiir:Jvrll1é zárisiosti
}lvl zvolen pTo p()rovnání ol1,1u s.lože]t 3. ]<análu
idealizrlvarr.ý př,íparl izotlopnílrcl odrazu tlopadajícího
záření 1difúzllí
n)o(lcl).
2. SUBJEKTIVNÍ INTERPRETACE SNÍ}IKŮ
POŘíZENÝCH VE 3. iiANÁLl]
Nl,ní je zřejrné, že při subjc-,ktiviií irrterpretaci
,.nínrkri ze 3. kanálu v rlennít:h htldirrirclr rrrrrsítne rnít
nrr zi,eteli všeohrrv mož.né
]iolnllirrtrce r.í-šc
zrníněnÝch
parametrťr, zejmóna všlik teirloty a slle,litrrilrrí tlártr,-
zivosti.
. Z lr]ediska využití
srríliikťr
v tllltlrirtir.lrí 1lrrl_xi se zdá
},ií-t rrejrlťrležitější
ruzclíl vtl sl,itrltlrtílrrí,irlr.iŮir.rlsti rnezi
kapalrrorr a pevnolr 1iizí vtltlr,. ,l(l,ystiil|iv lt,clrr se chtl-
1-1rjí v irrfraČervenéln ()l](,t,Ll. :L trrt[Íž
j r-c l]. l<análu.
jako téruěř óerrré těleso. zlrtítlltlo r-oclrrí ktrpliy rnají
pottrěrriě vysclktlu slltlktrrilní citlt,irzivtlst. Prr,i dtrlší
ťlvahy, týkající
se tl1llil<trct, výštl :ltirírrěrré}ro íhkttr. je
nrrtné se z:mirliL o zpťrsollrr 1lřr:r,oclrr 3. karrálu tlo
sttll)r)i(,e šedí
na sllín,li.ícII.
Ll irpelt,itir-rrč, clisťribr,rrlytr_
nÝclr srrírnkťr
z Pralry-Li}_rrrše je tcrlttl 1rřevcld lealizo-
vtirr tak, že větší irlterrzitě rriěřené rttdiactl i.tl 3. karrálu
otlpovídt1 trnar,ší
zobrazetrí, rnerrší
irrtenzitě sr.ětlejší.
Z výše ul,tlderrého nalri.. r,,vplývá, že olilačrrost,
jejíž
horní ]rrarrice je tr,ořrlrla p()lrze lier'iltlu íází
vody
(krvstalky lerlr.r). llurle rra sníttttlíclt
ve lJ. I<trnálrr zobra_
zerla sr,ětle šerlě až llíle, zatíIrrco oLlačnost, jejíž
lrorrtí lrrarrir.e (za sttljnó te1llot.v) je tvořtltia kapaLióu
trebtl srtlíšerrcrr fází 1:()cly, l)[(l0 zobl,azctta ýrazné
tntavtiji - clík1- p()dstat1l('| r-tltší interrzitě odražené
sltlžky. Podle l3 ] je rrtrvítl slltlktrálrií odrazivost
r-<ldrrícli kapek nepřítnrl ťtttlěrrrá jcjich veliktlsti, z če-
hož rnj. r,yplýr,ti, že rrejtmavšírrli
objekt.l, rra snírncíclr
r-o 3. karrá_lu jsrlrL (krcrrrrě r-elrni teplélro tt:r.énrr) rrrlhv
a nízká oblačnost,.
znrírrěnó vlastnosti 3. lianálrr v clerrníclr lroclinách
tedy rrmožňtrj í srr bj ektivrlí t.ozlltlztrlitlí ci r.r.rlv it é clbltrč-
no§ti a kumulonimbťr od střed,ní a nlzké oblačnosti;
lokalizaci konvektivní oblačnosti, kdo již došlo k úpl-
nému promrznutí horní ]rranice oblaěnosti 1viz
obr. 2); důležité
jo snadné rozpoznáni ml}r a nízké
oblačnosti nacl zasněžerrýrn ter(lnem (térněř nemožné
v ostatníc]r kanálech); nadějnti se zdá být odlišení
zasněženélro
terénu od nezasněženého.
aj.
3. }IOžNOSTI OBJEKTI\:NíHO VYČíSLENí
ODRAžENE SLOŽKY ZE 3. I(ANÁLU
Problém anizotropie odrazu lze za uróitÝch před_
poklaclů obejít, a sice omezíme-li se na dostatečně
rnalou oblast, ul.nitř, kteró znrěny výše zmíněných
úhlů nehrají podstatnou roli. Pak rlrůžeme poťovnávat
objekty, vyskytující
se trvnitř této oblasti, z hlediska
slrektrální r lrlrltzivrlsti.
L-Ikažnre si nyní, jak jel nrožné (za aróitýclr zjedno_
drršrrjících
př,edpclkladů) vyčíslit r_rdraženou sluneční
složku z hodnot, lranrěřcnýclr 3. kanálern AVHRR.
irrtenzita zářelí, l}aměřená r, jednotlivých kaná_
lech AVHRR, je na družici lineárně pi,er,áděna do
cligitálrrí forrny a v desetibitor,ém tvaru orlvysílána
pro každý pixel (základní obr,azol,ý element) uživate-
lťrrn. Současně s obrazcrvýrrri daty jsou vysílány i ka_
li },rlační
ťrclaje infračervenýclr kanálů, které umožňují
zpětttý převod digitální formy na jednotky interrzity
zářeni. Tyto je pak niožné pornocí Planckovy funkce
a charakteristik čidel jednotliv,lrc[ kaná]ů dálo převést
rra radiační
teploty (s tínr, že tento krok je možné
pro 3. kanál provó.st pouze v nočních
hodinách). Yo
4. a 5. kanálu se rovněž pror,ádí korekco na ne]inearitu
čiďel. Charakteristiky jednotlivých čidel
a korekce
rra ne]inearitu rozesílá organizace NOAA uživatelům
pro každou nově vypuštěnou družici [4.].
Provederne_li převocl z digitálního tvaru na jednotky
interrzitv záření pro 3. kanál v denrríclr lrodinách,
clrrstár-árne vlastrrě irrterrzitu záření, složeného
z odra_
žené
a vvzářené složky. Přitorrr vt zářentru složku lzo
přibližně vyčíslit
rrásledovrlě: Ze 1. kanáhr uTěíme
radiar_]ní teploty a pro takto získané
teploty vypoóítá_
rne. jaká by jin měla odpovídat intonzita vyzářené
s]clžkv ve 3. karrálu. Tu 1lak odečtemp od ce]kové
Obr. 3 Čóat střet7tt.í Earopg
a uyznačeni,m hrani,c ČSSR
pro orientaci na sní,mku a
pro předstat*u o rozměrech
ltonaektiun,ího komp:Ieru u-
prostřed snimku. NOAA 9,
14. 6. 1987 u odpoletlnóch
hod,intlch, 2. kandl
Meteořolo8lcké zprávy, 40, 198? r69
I
intenzity zářeni, změřené 3. kanálem, a dostáváme
přibližnou intenzitu odražoné
složky.
Jakých zjednodušení se tímto postupom dopustíme?
Předně zanedbáváme emisivitu, tj. podíl intenzity
záIen1, emitované reálným tělesem, ku intenzitě
z6Ťenl, jaké by emitovalo černé
těleso za téže teploty.
To vede k tomu, že zlskané radiaění teploty jsou nižší,
než ve skuteěnosti. Dále tento postup zaneďbává
vliv vodní páry na hodnoty měřené v tepelných ka-
nálech. Rovněž je nutné omezit zmíněný postup
pouze na oblasti, kde máme jistotu, že sledovaný
ÓUlett není v infračerveném
oboru částeóně transpa-
rentní.
4. PŘÍKLAD APLIKACE METODY
Yliv výše zmíněných chyb je minimální, použijeme-li
uvedený postup výpočtu odražené
složky naPř. ke
studiu horní hranice oblaěnosti kumulonimbů. Neboť
ptllrlllrrjelne-]i stl v rtlzstl}ttr teplt-rt přibliž,né 200 až,
230 K, 1ltrk ltiirtir,lrí tlitli,1,ost ka]illrace jo l K prr-l
4. kanál, zatínrco pro 3. kanáI je v ttlrnto teplotnínr
intervalrr asi o řácl lrorší
(zzr předpokla,rlu, že pracrrjerne
s daty přer.ed,enými do osrnibitol,élro tvtlru). Tudíž,
zaneďllarnc-]i vliv erriisivity na rrrčení
radiační
teplotv
ze 4. ]ianálrr, na výpočet vyzářt,né složky ve 3. karrá]rr
to rná ztrnedbatelný drlpad. Rovněž rrrťržetrre zanedbat
chvbu, zllůsobentlu vtrdrrí 1iarou, ne}roť nepředpclklá-
ttáme jeji vÝznanrrrější přítornnost nad vršky kunrulo-
rrinrllri. A koncčně, r-yloučirlre-li okrajové partie
kurrrulolrirrrbů ói rozsáhlejších
konvektivníclr ktrrrr-
plexů, rntižerrre porrlvnár,at spektrální orlrazivosti
různýtlh partií těchtcl jer,ů.
){a obr,. l] a o1lr. 4 je zobrazen konvektivní kornplex
rrvnitř l,rtrtlrrnsko-karpatskélro oblouku, přesnější
geo-
glafickrlrr lclkalizaci a předst,avu o horizontÁlních
ttlznrč,rtlc,lt dává obr. 3. Obr. 4 je výřezern z obr. 3,
a sictl t,tl drrrhórrt, třetírn a čtyrténr
kanálu, přičenž
()br. 7tt |'11řez z přerlclnzíhu
.sltínl,,u, rorněž te 2. kutillu.
l' btxlech, ozltněených 1 rLž 8,
byht 1lrrttedetut septut&,e rll,
rrtžetl! sklžA,u 3. ktttlilu.
.\',t,,L,r, 1b,t tr ji!,,ěA,tere
bodg tntttňetLy tlejsr,u z,lů-
rotlu řitelttosti,
Obr. 4b §rr1llrcA téhož
kol -
l:eli,tiuniho ltonpletu t*e ,\.h -
lúlu. ;,lejogr,nnějšim jcuem
na snímlcu je tmtluá ,,tleč-
ka", generouuná z cetúrální
čú,al,i
kompleru.
Met€orolo8lckó zpráw, a0, l9fi
Ť. %r,ffi
, ,,' :, *,t
]i;iiiili' iJ.l;ii: i];,ijii
:lli:,i;l;i!t:ili:l,:.i.lil.:,.lii.#
T
,ý
ffi
Obr.':lc Totéž
úe 4. kctrtálu.
Zobtazen' je pouae rozsah
tepldl ' oal - 45'C (černě)
db '- 65 "C (bóle). Vlečku,
pdtinó. na ónímku ae 3. ka-
nólu" ae o poli radictčních
tepto' biakr ickg neprojeuuje
r
1
l
í
l
Tab. 1 Některé spektrdlnó charakterisúiky pro jednotliué bodg oz,nučené na obr. 4 čí,sly
0blast
ěíelo Radiaóní teplota
tK] 3. kanól [mW/m2.sr.cm-r]
celková intenzita vyzářená složka odražená složka lelativlrí otlr*zivost
l
2
3
4
6
6
lt
2 I8,6
2l8,5
2l8,5
226,4
2 I0,0
2l3,3
2l6,5
0,3l7
0, -l0l
t},Jl6
(l,.tl 3
0,085
0,1 0J
(1,049
0,1 l7
0,()05
0,l]05
(),0l_|5
t),008
0,()lí)
0,()()3
0,003
(). ()04
0,3,t 2
(),:] 9 ti
0,211
0.405
lJ. () 7Ď
0,099
0,046
0,1 l3
6,8
8,6
4,6
8,8
1,6
(1,0)
2,ó
posledně jmenovaný z()brazuje pouze t()zstllr teplot
od -45 "C (černá) rlo ,*6ii "C (bílá). Na snítitkrt vtl
3. karrálu nás ilirred upoutá ja]<ti-si 11rrp,l,ěji ztrlrrrrzená
vlečka, generovaná z centr,ální čtisti trlorrr-ektir.níllo
kornplexu. V tabulce l jsou vvpsány riěkteré spel<tr,á1_
ní charaktoristiky pro jednotlivó lltrtly, oztrat:el,ré} rltl
obr. 4 čísly.
Ve sloupcích ,,vvzářená složkrr" ii ..oďr,a_
žená složka" jsou uveclenv hodnrltr,, získané
r-ýšc
zruírrěným po§tupom. Vo sltrupci ..rclirtivrrí rldl.trzirrlst"
jsou uvedeny poměry irrtenzitv odriižerré
složliv
v příslušném
bodě k irrtenzitě odlažené
složk1, r, llorlě 7,
kde byla zjištěna její nejmerrší interrzita (čtistice.
vyskytující
§o v této ol,rlasti, Irlají ze vštlclt zkrluIrrtl-
ných vzorků nejblíže
k ěernénru tělesu)
Z tabulky je ihnecl zi,ejmé, že v ol;lasti ktrrrlektil.rrí_
ho kornplexu jo intenzita odražené složky o jeclen llž
dva řády vyšší, než intenzittr vyzářené sklžl<1., Rovněž
je patrné, že odrazivost v cllllasti ,,vlečky" je značrrě
vyšší,
-nož vo zbýr,ajících partiíclr korrr-ektivnílio
komplexu. To ale znamená, že z rrliklofi.zilr:ilrrílrtr
hletliska se musí jedrrat o trcllišrié
čá,stitle. Nallízí sc
dvojí vysvětlení:
l. vysoké spel<trální odrazir.trsti ve 3. ktrnálu jsorr
- důsledkem přítonrnosti silrrě poďclilazend-, r-odv
(v kapalné fázi). nebo
2, jsou důsledkerrr odlišnó stru}itur1, či r-eiikosti le_
dových částic, tvoi,ícícIl
lrorní hralrici ]ionvcktiv_
ního kornplexu.
Přitoni je ještě nutné si uvědornit. že ladiační
teplotl,
ve ,,,vlečce" jsou kr_rlem -50' až -55'C. Vzhlederrl
Nétaorólo8tcké zprávy, {0, 198?
k ttrrrru, že tvto ,,l-íce oclrážeiící částicc" byly v jiných
přípatlecli pozorovtiny i r,- ]iorrvelrtivních věžícli,
je-
jicilž tcploty se ptllrylior-aly kcrlern -65o až -70oC,
zrlá -stl blat prr.rrí vysr.-ětlení neprayděpodobrré, tTve-
rierrÝ 1iříparl ,,r.le<:k}"' je r.trlrni vzácný, prldsttrtně
člastěiší
jsou situilrle, kdy v sou§edství ,,norrnálníclr"
kuttlrtiortinrbťt sc r.vskytrre jt)den nebo r.íce trnavýclr
r t:elétit sréltr rozsalrrr (ukázkou tohoto případu je
na tllir,. 5 krrrnlrlonitnllrrs set-erozápadně trd Aše),
nelirl krh, trrriLvti pltlcha, tvořící ptruze část }rorní
hlalrice ]iurrrulonirnllu, jtl rrlzložena cliaoticky, bez
rlějtrlié zjevrrější
stluktury. Ilovněž se vyskytují
případy, kdy tmavá je pouze ti,ktir.ní konr-ektivní
věž u..,rritř jiriak,,normálního" kumulonimbu.
ZÁ\,ĚR
,\ť už bude nikrofyzikální odlišnost, vysvětlena
,i tl,liýnrkolil. způsclbern. bucle nejspíš
dťrsleclkem odliš-
n.ít,]r prlrlnlínelr r..zrriku ledtrvýclr částic (nel-ro podchla-
z(,nÝ(:ll kaliek), r-zlrledeln lr ostatnítrr paťtiínl kumu-
lonirnllrr či sriusednínr kumulonirnllťirrr.,,Odlišrrost
ptlclnrírrek" zalirnuje i rozdíly \-e \-ertikálních rychlos-
teclr rrvnitř kumuloninr}lťr, ktcrťl zajisté ov]ivní rvchlost
zallr'rzátli podchlazených voclních kapek či krystalizaci
lcdcrr.ýcir částic. Tudíž pi,ítomnost tmirr,šíclr
ploclr
na snímcích
ve 3, kanálu liy nás molrla irrfolrrrtlvat
o případnÝch pr:ojeve,clr tlotyčného
kurnulonirnbu a
rl jeveclr, jenž jej drlprrlvázejí. Zmínělé vzta,hv jsorr
v souČasné
do}.iě pi,edmětem výzkurnu (v nár,aznosti
171
na .ra,da,rová a, pozemní pozoroyání). Předběžně se
jeví nápadná souvislost s ,r5irkytem krupobití. Kd,r,_
koliv jo odněkud hlášono (zpravidla denním tiskem)
krupobití, pak odpovídající
Řumulonimbus (pokurl já
zachycen na záznamu družicového
přeletu) má .r.e
3. kanálu tmavou horni hranici. Opiónou implikaci
se_ zatím nepodařilrl prokázat p"n Óbtížné
zísiávání
přesných informací o krupobiií a značnou rizemní
omezenost jeho výskytu.
Cílem článku bylo lkázat na možnosti využití
vysoké rozlišovací schopnosti družic NOAA a zejmóna
3. kanálu pro studium jevů velmi malého měříika --
procesů probíhajících
uvnitř kumulonimbů či roz-
sáhlých konvektivních komplexů.
172
Liúeratu,ra:
[l] Šuba,,4.: Všeobecnó fvzika
l 979.
()ht. i ,\ttítnl:ll 1.ť !., 3. 6
1. lttttttiltt (shortt), pOřiz.ilé
l, |i. l!1,11 tbuí.iri }-0Á,1 7,
}-,t slrt'lllÁ,lr rt .1. l,.,nÚ!u je
mttrktttttttí tnutrý kllmulo-
ttinbto (urerotáptuhtě orl
Aše ), otllišn! ot! touudní:ch
srěllejiith.
-- o1itika. }]rati,clal.*. .{lÍb
[2] Green,'E. N.: T}re effect of directional radiation models on
the.irrterpretatiorr oí' earth racliation budgeť -*.r,."u-"rrt..
J. r\tmosph. Sc., 37, lg80, s. 2298-23Ů.
[3l ,9corer, R,: Cloud invest,igation by satellitcr. Chitňcrter,
.Ellis }lorrvoocl ],imited. l986.
|4] Data oxctraction ancl calibration of TrRO§ N/NOAA
radiometers. NOAA Toclrrrical Memoranclum NE§§ l07.
Was^hington, D. C., 1979. Appendir B - NOAA F/9
coeffcients. lg85.
{ppendix B - NOAA G/lO Coefficients and c.hangas to
NOAA 9 AVIIRII, nonlireatity corroction olgoritlrrns. lg86.
Meteorolo8lcké ZDrAvy. {o, rrt?
Y
1-
ffi