(PDF) Typografie & odborný text: průvodce pro zpracování nejen závěrečných prací (2., aktualiz. a rozš. vyd.)

TYPOGRAFIE

&

ODBORNÝ TEXT

PRŮVODCE PRO ZPRACOVÁNÍ

NEJEN ZÁVĚREČNÝCH PRACÍ

DRUHÉ, AKTUALIZOVANÉ A ROZŠÍRENÉ VYDÁNÍ

Martin Knytl

Lucie Křivánková

Tato e-kniha vznikla v rámci realizace projektu Strategický rozvoj

Univerzity Hradec Králové, reg. č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002427.

Gaudeamus

2022

BIBLIOGRAFICKÁ CITACE:

KNYTL, Martin a KŘIVÁNKOVÁ, Lucie. Typografie & odborný

text: průvodce pro zpracování nejen závěrečných prací. Druhé,

aktualiz. a rozš. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2022. 286 s.

ISBN 978-80-7435-875-3.

AUTOŘI:

Mgr. Martin Knytl, MCS (autor kapitol 1–5)

Mgr. Lucie Křivánková, Ph.D. (autorka kapitoly 6)

RECENZENT:

Mgr. Dagmar El-Hmoudová, Ph.D.

(Národní pedagogický institut České republiky)

Druhé, aktualizované a rozšířené vydání

ISBN 978-80-7435-875-3 (online; pdf)

ISBN 978-80-7435-874-6 (brožovaná vazba)

ISBN 978-80-7435-814-2 (1. vydání, online; pdf)

ISBN 978-80-7435-813-5 (1. vydání, brožovaná vazba)

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons 4.0

CC-BY-SA 4.0 – Uveďte původ – Zachovejte licenci

https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/

 
OBSAH 
SLOVO ÚVODEM ................................................................................ 7 
ÚVOD DO TYPOGRAFIE A ODBORNÉHO TEXTU ............... 9 
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE OD A DO Z ............................................. 12 
1 Závěrečná práce a její význam .................................................. 12 
2 Volba tématu práce ....................................................................... 14 
3 Koncept závěrečné práce a volba vedoucího práce .......... 17 
4 Podklad pro zadání závěrečné práce...................................... 20 
5 Rozsah práce .................................................................................... 26 
6 Struktura práce ............................................................................... 29 
6.1 Desky ............................................................................................ 30 
6.2 Titulní strana ............................................................................ 32 
6.3 Zadání závěrečné práce ........................................................ 34 
6.4 Prohlášení studenta o samostatném zpracování závě-
rečné práce ................................................................................ 38 
6.5 Poděkování ................................................................................ 39 
6.6 Anotace ........................................................................................ 39 
6.7 Prohlášení o souladu práce s rektorským výnosem .. 41 
6.8 Obsah ........................................................................................... 42 
6.9 Úvod ............................................................................................. 44 
6.10 Vlastní text a způsoby vyjadřování autora .................... 45 
6.11 Závěr............................................................................................. 50 
6.12 Seznam použitých zdrojů ..................................................... 51 
6.13 Seznam tabulek a ilustrací ................................................... 54 
6.14 Seznam příloh a Přílohy ........................................................ 55 
7 Odevzdání závěrečné práce ....................................................... 56 
8 Posudky závěrečných prací ........................................................ 58 
9 Obhajoba a hodnocení práce ..................................................... 61 
TYPOGRAFICKÁ  PRAVIDLA  PRO  EDITOVÁNÍ  (NEJEN) 
ZÁVĚREČNÝCH PRACÍ .............................................................. 64 

 
1 Typografie stránky a úvodní nastavení ................................ 65 
2 Typografie stylů pro text a nadpisy ........................................ 68 
2.1 Text práce – styl Normální & typografie odstavců .... 70 
2.2 Nadpisy nečíslovaných částí práce  – styl „Nadpis 0“ .... 
   ........................................................................................................ 79 
2.3 Nadpisy hlavních kapitol – styl Nadpis 1 ....................... 84 
2.4 Nadpisy podkapitol – styl Nadpis 2 ................................. 87 
2.5 Nadpisy oddílů – styl Nadpis 3 .......................................... 89 
2.6 Dílčí nadpisy – styl „Dílčí nadpisy“ ................................... 92 
3 Typografie předních listů ........................................................... 94 
3.1 Tvorba titulní strany.............................................................. 97 
3.2 Vložení a úprava zadání práce ........................................ 101 
3.3 Typografie následujících předních listů ...................... 104 
4 Číslování stránek ........................................................................ 109 
4.1 Možnosti číslování stránek v části Přílohy ................. 113 
4.2 Přehledy číslování  stránek závěrečné práce  s různou 
strukturou práce .................................................................. 117 
5 Typografie vlastního obsahu práce ..................................... 122 
6 Využití funkce Poznámky pod čarou ................................... 127 
7 Typografie objektů (tabulky a ilustrace) ........................... 128 
8 Dílčí pravidla typografie a sazby textu ............................... 139 
8.1 Parchanty a osamocené nadpisy .................................... 140 
8.2 Vyznačování ........................................................................... 142 
8.3 Odrážky a výčty v textu ..................................................... 143 
8.4 Mezery a nedělitelné prvky textu .................................. 144 
8.5 Zápis čísel a číselných hodnot ......................................... 146 
8.6 Zkratky grafické, iniciálové, zkratky titulů a hodností .. 
   ..................................................................................................... 149 
8.7 Interpunkční znaménka a klávesové zkratky ........... 155 
9 Typografie Seznamu použitých zdrojů............................... 163 
10  Typografie Seznamu tabulek a Seznamu ilustrací ........ 165 

 
4 TVORBA SEMINÁRNÍ PRÁCE .............................................. 167 
4.1 Typografie a náležitosti seminární práce .......................... 167 
4.2 Titulní strana seminární práce .............................................. 169 
5 INFORMAČNÍ  ZDROJE,  BIBLIOGRAFICKÉ  CITACE  A  CI-
TAČNÍ  METODY  (ODKAZOVÁNÍ  NA  ZDROJE  V  TEXTU)
 ...................................................................................................... 174 
5.1 Informační zdroje ....................................................................... 174 
5.2 Citační terminologie ................................................................... 180 
5.3 Základní  pravidla  a  prvky  bibliografických  citací  podle 
ČSN ISO 690 ................................................................................... 186 
5.4 Bibliografické citace podle citačního stylu ČSN ISO 690 ..... 
    ........................................................................................................... 194 
5.4.1 Bibliografické citace – tištěné zdroje ............................ 194 
5.4.2 Bibliografické citace – elektronické zdroje,  ............... 207 
5.4.3 Bibliografické citace – ostatní zdroje ........................... 222 
5.5 Citační metody (odkazování na zdroje v textu) .............. 222 
5.6 Primární a sekundární zdroje a jejich citování ................ 226 
6 EXKURZ DO METODOLOGIE SBĚRU A ZPRACOVÁNÍ DAT 
   ...................................................................................................... 228 
6.1 Základní orientace v pojmosloví ........................................... 228 
6.2 Kvantitativní výzkum ................................................................ 238 
6.3 Kvalitativní výzkum ................................................................... 243 
6.4 Příprava a realizace výzkumné činnosti ............................ 246 
ZÁVĚR.............................................................................................. 269 
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................. 271 
SEZNAM TABULEK ...................................................................... 281 
SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................... 282 
SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................... 286 
PŘÍLOHY 
 

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

APA American Psychological Association (Americká

psychologická asociace)

BP bakalářská práce

ČSN Česká soustava norem/Česká technická norma

DP diplomová práce

DSP dizertační práce

eVŠKP Elektronické odevzdávání vysokoškolských kvali-

fikačních prací

ISBN International Standard Book Number

(mezinárodní standardní číslo knihy)

ISSN International Standard Serial Number

(mezinárodní standardní číslo seriálové publi-

kace)

ISO International Organization for Standardization

(Mezinárodní organizace pro normalizaci)

IS/STAG Informační systém – Studijní agenda

MS Excel Microsoft Excel

MS Word Microsoft Word

obr. obrázek

PdF UHK Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové

RD rozhodnutí děkana

tab. tabulka

ÚSS Ústav sociálních studií

ZP závěrečná práce

7

SLOVO ÚVODEM

Vysokoškolské studium představuje v životě jedince specifické

období, které je dozajista plné radostí, starostí a studijních po-

vinností. Cíl studia je však jasný – odborně se rozvíjet ve zvole-

ném studijním programu, a to po stránce teoretické i praktické.

Student nabývá nových kompetencí, jež jsou potřebné pro bu-

doucí uplatnění nejenom na trhu práce.

Pro dosažení cíle studia je nutné, aby student byl vybaven

nejen zapáleností, pracovitostí a studijními předpoklady, ale

rovněž byl schopen náležitě pracovat s odbornými zdroji

a v neposlední řadě s moderními informačními a komunikač-

ními technologiemi. To je jeden z klíčů úspěchu vysokoškol-

ského studia.

Snahou předkládaného metodického průvodce je být prak-

tickou podporou pro studenty, kteří v průběhu studia pracují

s odbornými zdroji a sami vytvářejí odborné texty. Tvorba od-

borných textů nespočívá pouze v kreativitě samotného textu,

nýbrž i ve formální úpravě a dodržování základních typografic-

kých pravidel. Znalost formálních náležitostí a typografických

pravidel je proto jedním z ukazatelů informatických kompe-

tencí vysokoškolského studenta.

Jak je uvedeno na začátku předchozího odstavce – snahou

metodického průvodce je být praktickou podporou při tvorbě

odborných textů, která zároveň umožňuje rozvíjet ony infor-

matické kompetence. Především v práci s textovým a tabulko-

vým editorem.

Prostřednictvím šesti kapitol je představena typografie, od-

borný text, jeho význam a proces tvorby, přičemž největší dů-

raz je kladen na závěrečné práce představující vrchol konkrét-

ního studia a odborné průpravy studenta v daném tematickém

8

zaměření. Nedílnou součástí průvodce jsou informační zdroje,

citační styly, pravidla pro vytváření bibliografických citací, ci-

tační metody neboli odkazování na zdroje v textu a exkurz do

metodologie sběru a zpracování dat. Pro efektivní rozvoj do-

vedností jsou vybrané kapitoly doplněny názornými ukázkami

a dalšími užitečnými příklady… a doprovázeny imaginární stu-

dentkou Karlou Královou. Veškeré uvedené informace, ukázky

a příklady jsou spjaté s rokem vydání metodického průvodce

a užíváním kancelářského balíčku Microsoft Office, konkrétně

s užíváním textového editoru MS Word a tabulkového editoru

MS Excel.

Metodický průvodce je určen v prvé řadě studentům sociál-

ních a pedagogických studijních programů na Pedagogické fa-

kultě Univerzity Hradec Králové, a proto jsou brány v potaz

i náležitosti platného rozhodnutí děkana PdF UHK č. 36/2022

– Pravidla zadání závěrečné práce a jejího vypracování

1

.

Průvodce může být též oporou pro studenty jiných studijních

programů a fakult, akademické pracovníky a všechny zájemce

zabývající se typografií a odborným textem.

Na závěr úvodního slova je ctí autorů poděkovat všem pod-

porovatelům vydání metodického průvodce a všem participan-

tům, bez kterých by průvodce možná ani nevznikl.

Nezbývá nic jiného než popřát čtenářům metodického prů-

vodce tvůrčího ducha při vypracovávání odborného textu a do-

držování všech formálních pravidel.

Autoři

1

V době vydání metodického průvodce je platné rozhodnutí děkana k závě-

rečným pracím uvedené v textu. Z toho důvodu je zapotřebí při práci

s metodickým průvodcem zkontrolovat aktuálnost příslušného rozhod-

nutí.

9

1 ÚVOD DO TYPOGRAFIE A ODBORNÉHO

TEXTU

Moderní svět technologií nabízí široké možnosti v užívání nejen

počítačů, tabletů, chytrých telefonů a dalších zařízení, ale rov-

něž v používání konkrétního softwarového vybavení, tedy pro-

gramů a aplikací. Užívání technologií je lidem v dnešní době

vlastní v prostředí sociálním, rodinném, ale i v prostředí vyso-

kých škol a studia samotného.

Ať člověk chce či nechce, dostává se do kontaktu s určitou

disciplínou, která v poměrně velké míře působí na jeho smys-

lové vnímání, především na zrak. Onou disciplínou je právě

typografie. Typografie je odvětvím zaměřujícím se na vizuali-

zaci různých druhů dokumentů, resp. nosičů informací. Jedná

se o disciplínu „zabývající se písmem, především jeho správ-

ným výběrem, použitím a sazbou“ (Adaptic, 2020, online), a to

k zajištění efektivního, přirozeného a neúnavného toku infor-

mací do očí čtenáře.

Umění typografie doprovází lidskou společnost již nespočet

let, přičemž tím nejzásadnějším počinem byl vynález knihtisku,

o který se zapříčinil v polovině 15. století Johannes Gutenberg.

Dnešní doba je však charakteristická uměním typografie

prostřednictvím moderních technologií. Horný (2018) uvádí,

že dnešní typografie je typografií počítačovou spočívající

v práci s dokumenty, jako jsou kniha, vizitka, noviny, leták,

webová prezentace aj. Dokumenty jsou tvořeny textem – infor-

mačním jádrem dokumentu a objektovými/grafickými prvky

umožňujícími vizuální stimulaci, schopnost přijímat a rozlišo-

vat ony informační a objektově-grafické prvky.

Dále Horný (2018) uvádí do kontextu pojmy jako jsou „typo-

grafie“, „sazba“ a „design“ dokumentů. Všechny zmíněné pojmy

10

jsou vzájemně spjaté, nicméně typografií se v nejširším pojetí

má na mysli grafická úprava tiskovin, resp. dokumentů jakožto

nosičů informací V užším pojetí je sazba/design obor typogra-

fie zaměřující se na grafický návrh a uspořádání textových

a grafických prvků v elektronických dokumentech.

V typografické teorii se hovoří o makrotypografii a mikro-

typografii. Makrotypografie spočívá v základním nastavení do-

kumentu, jako jsou formát stránky, okraje, psaní odstavců,

volba písma a další parametry. Naopak mikrotypografie se za-

bývá pokročilejšími formálními náležitostmi, mezi které patří

práce s jednotlivými znaky, interpunkcí, mezerami, zkratkami

apod. (srov. s Pecina, 2017). Jde-li o úpravu tištěných či elek-

tronických dokumentů, úkol je vždy jasný – odpovídající obsah

a správné uspořádání textu a dalších prvků pro dobrou čitel-

nost, atraktivní a formálně vyhovující odborný text.

Typografie jde tedy tzv. „ruku v ruce“ s odborným textem.

S odkazem na kanadského básníka a typografa Roberta

Bringhursta je patřičné zmínit jeho výrok: „Typografie ctí

obsah. Nikdy naopak. Bez obsahu není typografie, bez sdělení

není design.“ (Bringhurst, 2004 in Pecina, 2017, s. 53) I když se

výrok Roberta Bringhursta vztahuje k typografii, výstižně je

uvedeno, že bez obsahu s příslušnou výpovědní hodnotou není

typografie.

Význam typografie v kontextu metodického průvodce tkví

ve zpracovávání odborných textů v rámci vysokoškolského stu-

dia, ale také v rámci akademické či neakademické profesní

dráhy, a to prostřednictvím žádoucího textového editoru. Jed-

ním z takových editorů je MS Word, se kterým je v průvodci

pracováno. Vysokoškolské odborné texty musí v duchu typo-

grafie samozřejmě odpovídat nikoliv jen příslušným univerzit-

ním a fakultním normám, pokynům vedoucích závěrečných

11

prací a náležitostem vyučujících konkrétních studijních před-

mětů, nýbrž také zažitým formálním a typografickým pravi-

dlům a očím čtenářů z řad dalších studentů či zástupců odborné

i laické veřejnosti. Odborný text je pod-statnou složkou, bez

které by nebylo možné se typografií zabývat.

Autorka Šanderová (2005) uvádí charakteristiku odborného

textu. V obecné rovině pojednává o tom, že se jedná o nástroj

spolupráce a komunikace mezi badateli a odborníky, kteří roz-

víjejí určitý obor lidského poznání ve snaze uplatnit výsledky

své činnosti do života lidí a společnosti.

Šanderová dále charakterizuje odborný text jako text odlišu-

jící se svými vytyčenými cíli (a výsledky) od textů ostatních.

Ať jde o jakýkoliv druh odborného textu, všechny napomáhají

ke zmíněné komunikaci mezi odborníky v dané oblasti, a to za

účelem prohloubení poznání a podání zprávy o uskutečněném

bádání a jeho výsledcích. Veškeré odborné texty plní jednu zá-

kladní, přesto komplexní funkci, která spočívá v seznámení

odborné veřejnosti s výsledky bádání, v předložení kritické

reflexe a v prohloubení porozumění životu a světu kolem nás.

(Šanderová, 2005)

Problematika odborného textu nespočívá pouze v jeho po-

jetí, avšak také ve volbě odborného stylu, ve kterém může být

text psán (např. francouzský, německý, anglosaský), a v útva-

rech odborného stylu. Za útvary odborného stylu se v prostředí

vysokých škol považují vědecké projekty, vědecké statě

(např. přehledová, empirická, teoretická), vědecké studie v pří-

slušném vyjadřovacím způsobu (Filka, 2002), seminární práce,

závěrečné práce (bakalářské, diplomové, dizertační atp.) a jiné

odborné texty související s vysokoškolským studiem, jež jsou

předmětem zájmu právě čteného metodického průvodce.

12

2 ZÁVĚREČNÁ PRÁCE OD A DO Z

Závěrečná práce je vrcholem vysokoškolského studia ve

zvoleném studijním programu. Termín „studijní program“

podle terminologie Národního akreditačního úřadu pro vysoké

školství nahrazuje termín „studijní obor“, který byl nabízen

v rámci studijních programů.

Tvorbu závěrečné práce lze pojmout za komplexní proces,

který si žádá přemýšlivost při volbě tématu, tvořivost, schop-

nost vypracovat odborný text, provést výzkumné šetření se

všemi náležitostmi, vést odbornou diskusi při obhajobě

a v neposlední řadě pevnou vůli po celou dobu zpracovávání.

2.1 Závěrečná práce a její význam

Závěrečná práce, její vypracování a obhajoba, patří mezi

podmínky pro řádné ukončení vysokoškolského studia.

Dle ustanovení § 45 odst. 3, § 46 odst. 3 a § 47 odst. 4 zákona

č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění

dalších zákonů je obhajoba závěrečné práce součástí státní

závěrečné zkoušky. Příslušné paragrafy zákona o vysokých

školách vypovídají o bakalářském, magisterském a doktorském

studijním programu, resp. o bakalářské, diplomové a dizertační

práci.

Konkrétní podoba závěrečné práce a její vypracování

podléhá nejen zákonu o vysokých školách, ale rovněž zákonu

č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících

s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský

zákon), příslušným českým technickým normám (ČSN),

mezinárodně platným normám přijatým Mezinárodní orga-

nizací pro standardizaci (ISO), citačním stylům (např. ČSN ISO

690, APA) a interním předpisům Univerzity Hradec Králové,

13

přesněji Studijnímu a zkušebnímu řádu UHK v platném znění,

rektorskému výnosu č. 13/2022 – Řád pro nakládání s bakalář-

skými, diplomovými, rigorózními, dizertačními a habilitačními

pracemi na UHK. Ve spojitosti s Pedagogickou fakultou UHK je

stěžejním dokumentem rozhodnutí děkana č. 36/2022 – Pravi-

dla zadání závěrečné práce a jejího vypracování. Mimo již

zmíněné nesmí být opomenuta ani obecná typografická

pravidla pro psaní odborných textů.

Smysl zpracování závěrečné práce nespočívá pouze v již

zmíněné podmínce pro řádné ukončení vysokoškolského

studia. Student jejím vypracováním prokazuje hned několik

skutečností:

• nabytí a osvojení si odborných kompetencí;

• odborné zaměření;

• úroveň informatických kompetencí;

• úroveň profesionality, angažovanosti, vnitřní a vnější

motivace;

• kvalitu vystudovaného studijního programu.

Všechny uvedené skutečnosti udávají opravdový smysl

zpracování závěrečné práce a zároveň dokazují, že „všechno zlé

je k něčemu dobré“. Rozpracováním uvedených skutečností je

možné určit, co vše student prostřednictvím závěrečné práce

prokazuje:

• schopnost vypracovat odborný text v odpovídající

kvalitě;

• schopnost dodržovat typografické a formální náležitosti

práce;

• schopnost pracovat s informačními a komunikačními

technologiemi se zaměřením na textové a tabulkové

editory;

• schopnost orientace ve zvolené vědní disciplíně;

14

• osvojení si potřebných vědomostí a dovedností

spojených s vybraným tématem (teorie, odborná

terminologie);

• schopnost provést odbornou rešerši a orientovat se

v dostupných zdrojích;

• schopnost samostatně pracovat s dostupnou literaturou

a dalšími zdroji;

• dovednost pracovat s cizojazyčnými odbornými zdroji;

• osvojení si základů metodologie ve společenskovědním

zkoumání;

• schopnost formulovat výzkumný problém, výzkumný cíl,

výzkumné otázky či hypotézy;

• schopnost provést výzkumné šetření, tj. použít vhodný

výzkumný přístup včetně výzkumné metody a výzkumné

techniky a provést analýzu a vyhodnocení získaných dat;

• schopnost odborné komunikace na požadované úrovni;

• schopnost obhájit závěrečnou práci prostřednictvím

orientace v tématu, pružného reagování na otázky/

připomínky v posudcích práce a dotazy zkušební komise

pro státní závěrečné zkoušky (srov. s Veber, Bauman,

2010; Vondroušová, Lašek, 2014; Vítečková, 2018).

Závěrem je oprávněné zkonstatovat, že smysl tvorby

závěrečné práce tkví v řadě skutečností, které pomáhají

studentovi rozvíjet se nejenom po osobnostní stránce, ale i po

stránce odborné.

2.2 Volba tématu práce

První měsíce předposledního roku studia se nesou ve znamení

vlastní volby tématu závěrečné práce nebo výběru mezi

vypsanými tématy konkrétního vyučujícího. V tomto momentě

15

je nutností, aby se student zamyslel, jakým směrem se má jeho

závěrečná práce ubírat. Příhodné je položit si následující

otázky, které by si student měl klást před volbou tématu

a samotnou tvorbou závěrečné práce:

1. V jakém vědním oboru/disciplíně chci a mohu zpra-

covávat závěrečnou práci?

2. Jaké téma je mi blízké, co už o něm vím, abych se do

něj mohl ponořit hlouběji?

3. Odpovídá mnou zvolené téma práce studovanému

programu?

4. Je pro mé téma dostupná literatura a další odborné

zdroje?

5. Jaký výzkumný problém chci ve zvoleném tématu

řešit?

6. Co je cílem práce ve zvoleném tématu?

7. Je možné zrealizovat zkoumání ve zvoleném tématu?

8. Jaká je dostupnost respondentů/informantů pro

realizaci zkoumání?

9. V čem spočívá přínos práce? (srov. s Veber, Bauman,

2010).

Teprve po zodpovězení uvedených otázek by student měl

přistoupit k úvahám o volbě tématu závěrečné práce.

Modifikací Eca (1997) platí pro volbu vlastního tématu práce

taktéž čtyři jednoduchá pravidla:

1. Téma odpovídá zájmům posluchače – vazba na studo-

vaný program.

2. Prameny nutné pro zpracování tématu jsou

dostupné – čerpání a používání fyzicky dostupných

zdrojů a dostupných elektronických zdrojů.

3. Zpracovatelnost odpovídá kulturní úrovni studenta

– výběr tématu, které odpovídá schopnostem studenta.

16

4. Metodologické předpoklady pro dané zkoumání

odpovídají zkušenostem a průpravě studenta – výběr

strategie zkoumání a výzkumné techniky odpovídá

předchozí metodologické průpravě studenta.

Odpovědi na otázky a dodržení čtyř jednoduchých pravidel

pro vlastní volbu tématu závěrečné práce již vedou k volbě

samotné, která ovšem nemusí být finální. Volbu tématu provází

vytvoření konceptu práce, hledání konkrétního vedoucího

práce, jehož odborné zaměření vyhovuje tématu, a sjednání

konzultace studenta se zamýšleným vyučujícím, resp. vedou-

cím práce. V kterémkoliv kroku je samozřejmostí, že student

může požádat o pomoc/radu nad volbou tématu jakéhokoliv

vyučujícího na příslušné katedře/ústavu, příp. fakultě.

Při volbě vhodného tématu práce je dobré popřemýšlet,

která témata jsou nevhodná ke zpracování. Filka (2002) uvádí,

že student by neměl volit téma, které:

• povede k banálním výsledkům, jež budou jednoduché

a předvídatelné, nebo bude vést k šetření „bez odbor-

nosti“;

• je nové, momentálně diskutované, ve stadiu řešení,

a proto k němu neexistuje dostatek odborných zdrojů;

• neumožňuje kreativní a originální přínos studenta;

• je kontroverzní, může vyvolávat negativní emoce a konf-

liktní situace;

• je v rozporu s morálními nebo etickými aspekty života

jednotlivců či příslušných skupin;

• není ze své povahy samostatné a vyžaduje předchozí

zpracování jiných témat;

• přesahuje schopnosti studenta, příp. neodpovídá jeho

zaměření či zaměření studovaného programu.

17

2.3 Koncept závěrečné práce a volba vedoucího

práce

Po volbě vlastního tématu závěrečné práce přichází na řadu

zpracování základního konceptu závěrečné práce, který

dopomůže k utříbení myšlenek studenta, ujasnění tematického

zaměření práce, tvorbě výzkumného problému a cíle práce

a k hledání vhodného vedoucího práce.

Koncept závěrečné práce je dokumentem sloužícím již

k první konzultaci s případným vedoucím práce. Student dává

najevo svoji připravenost a zájem nad vlastním tématem, a tím

nepřichází k případnému vedoucímu tzv. „s prázdnou“.

Základní koncept práce by měl obsahovat minimálně

následující informace:

• jméno a příjmení autora;

• pracovní název;

• pracovní výzkumný problém (tematické zaměření);

• pracovní cíl práce;

• metodologie, tj. strategie výzkumného šetření – kvalita-

tivní × kvantitativní;

• předpokládaná výzkumná metoda a technika (dotazník,

rozhovor, pozorování, …);

• cílová skupina a způsob oslovení a získání respondentů/

informantů;

• základní literatura – stručný přehled o dostupných

zdrojích vztahujících se k tématu;

• předběžné zásady pro vypracování – stručná charakte-

ristika zamýšlené závěrečné práce.

Jakmile má student připraven koncept práce, může přejít

k hledání vedoucího práce, příp. již k oslovení zamýšleného

vedoucího práce. Oslovení vyučujícího k vedení práce může

18

proběhnout osobně nebo elektronicky pomocí univerzitního

e-mailu. Student během oslovení uvede záměr, prosbu o vedení

práce a sjednání konzultace nad tématem závěrečné práce. Po

úspěšném nalezení vedoucího práce, konzultaci nad tématem

práce a společné dohodě nad názvem práce, zásadami pro

vypracování a seznamem doporučené literatury může student

přejít k vypracování podkladu pro zadání závěrečné práce

(viz podkapitola 2.4 Podklad pro zadání závěrečné práce).

Volba vedoucího práce na Ústavu sociálních studií PdF

UHK

Ústav sociálních studií PdF UHK je momentálně garantujícím

pracovištěm bakalářských studijních programů Sociální

patologie a prevence a Sociální pedagogika a navazujícího

magisterského studijního programu Sociální pedagogika.

Nabídka studijních předmětů ve všech studijních programech

je velice pestrá, což si vyžaduje rozmanitost v profesním

zaměření jednotlivých akademických pracovníků – vyučujících.

Onu rozmanitost lze najít přímo ve studijních předmětech,

které jednotliví akademičtí pracovníci vyučují.

Vedoucími závěrečných prací studentů uvedených studij-

ních programů se mohou stát všichni členové ÚSS, ale také další

akademičtí pracovníci PdF UHK. Vedoucím závěrečné práce se

může stát, po domluvě s ředitelem ústavu, rovněž odborník

z praxe (externista), který je držitelem alespoň magisterského

nebo inženýrského titulu. Obdobná situace platí i pro oponenty

závěrečných prací.

19

Mezi interní členy Ústavu sociálních studií, kteří mohou vést

i oponovat závěrečné práce, patří následující vyučující

2

:

• doc. PhDr. Václav Bělík, Ph.D. – vedoucí ÚSS

• Mgr. et Mgr. Petra Ambrožová, Ph.D.

• JUDr. Miroslav Antl

• doc. PhDr. Iva Jedličková, CSc.

• Mgr. Zuzana Kalousová

• PhDr. Josef Kasal, Ph.D., MBA

• Mgr. Alena Knotková

• Mgr. Martin Knytl, MCS

• prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc.

• Mgr. et Mgr. Kateřina Krupková

• Mgr. Lucie Křivánková, Ph.D.

• PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D.

• Mgr. Adéla Marešová

• Mgr. et Mgr. Stanislava Svoboda Hoferková, Ph.D., LL.M.

Jak již bylo zmíněno, vedoucími i oponenty závěrečných

prací se mohou stát také externisté a další spolupracovníci ÚSS.

Mezi externí spolupracovníky patří vyučující, se kterými je

možné se setkávat na přednáškách a seminářích vybraných

studijních předmětů, jejichž obsah má vazbu na profesní

zaměření daného externího vyučujícího.

Témata závěrečných prací jsou pestrou záležitostí odvíjející

se nejen od možnosti volby mezi vypsanými tématy konkrét-

ního vyučujícího, ale rovněž od svobodné a tvořivé volby

tématu s potřebnou „dávkou“ smysluplného a odborného

přístupu.

2

Seznam interních členů Ústavu sociálních studií PdF UHK je platný k datu

17. 11. 2022.

20

2.4 Podklad pro zadání závěrečné práce

Ustálené myšlenky a koncept závěrečné práce je v dalším kroku

nutné zanést do univerzitního informačního systému IS/STAG.

Vložení finálního konceptu závěrečné práce do informačního

systému slouží pro vypracování podkladu pro zadání

závěrečné práce. Termín zanášení vlastních témat závěreč-

ných prací do IS/STAG je stanoven do 31. prosince příslušného

kalendářního roku (Čl. 2 RD č. 36/2022 – Pravidla zadání

závěrečné práce a jejího vypracování). Jednotlivé katedry/

ústavy mohou vyzvat studenty k zavedení tématu do informač-

ního systému v dřívějším termínu.

Podklad pro zadání závěrečné práce je závazným „virtuál-

ním dokumentem“ důležitým pro schvalovací proces tématu

práce ze strany vedoucího práce a vedoucího katedry/ředitele

ústavu. Jeho úlohou je rovněž stanovit hranice tématu, které

musí student dodržovat, jelikož zadání závěrečné práce je

součástí práce samotné.

Na podkladu pro zadání závěrečné práce nesmí chybět

několik údajů. Jméno a příjmení studenta, jeho osobní číslo

(ID studenta, které je dostupné v IS/STAG) a trvalou adresu

uvádí systém automaticky. Student, již ručně, musí uvést

příslušné pracoviště (katedru/ústav), kde studuje nebo bude

obhajovat závěrečnou práci, vedoucího práce, téma práce, téma

práce v anglickém jazyce (dle jazykových zásad anglického

jazyka), zásady pro vypracování a seznam doporučené

literatury obsahující 5 titulů, z čehož jeden bývá zpravidla titul

metodologický.

Jak vypracovat podklad pro zadání závěrečné práce?

1. Vstoupíme do portálu IS/STAG (https://stag.uhk.cz/).

21

2. Vybereme kartu Moje studium a na levé straně klikneme

na záložku Témata VŠKP (obr. 1).

Obrázek 1 Témata VŠKP na portálu IS/STAG

3. Klikneme na ikonu Nové téma. Na nově otevřené stránce se

nacházejí prázdné kolonky, do kterých zanášíme finální

verzi konceptu závěrečné práce.

4. U části Pracoviště otevřeme nabídku a vybereme

příslušnou katedru/ústav. V našem případě ÚSS – Ústav

sociálních studií (obr. 2).

Obrázek 2 Zadávání nového tématu VŠKP (pracoviště)

22

5. U části Ak. rok zadání vybereme právě probíhající aka-

demický rok.

6. U části Ak. rok obhajoby vybereme následující aka-

demický rok.

7. U části Vedoucí práce klikneme na tlačítko Vybrat,

v novém dialogovém okně Vyhledání vyučujícího napí-

šeme příslušné pracoviště nebo příjmení vyučujícího

a klikneme na tlačítko Hledat. Pro naše účely jsme vyhledali

pracoviště ÚSS (obr. 3).

Obrázek 3 Zadávání nového tématu VŠKP (vedoucí práce)

23

8. Po výběru pracoviště a vedoucího práce vyplníme základní

údaje tématu práce (obr. 4).

Obrázek 4 Zadávání nového tématu VŠKP (základní údaje)

24

9. Po vyplnění a pečlivé kontrole všech základních údajů

o tématu práce, včetně pracoviště a vedoucího práce, u části

Stav schvalování vybereme z nabídky Studentem

dopracován podklad VŠKP a následně klikneme na

tlačítko Uložit (obr. 5).

Obrázek 5 Zadávání nového tématu VŠKP (dokončení)

10. Poté se vrátíme o výše a klikneme na funkci tisku podkladu

pro zadání závěrečné práce. V našem případě klikneme na

Tisk podkladu pro zadání bakalářské práce. Formát:

PDF (obr. 6).

Obrázek 6 Funkce tisku podkladu pro zadání závěrečné práce

25

11. Po stisknutí funkce tisku podkladu pro zadání závěrečné

práce dojde ke stažení nového tématu VŠKP ve formátu

*.pdf, který obsahuje všechny důležité údaje (obr. 7).

Následující ukázka je prázdná, jelikož se jedná o pouhý

náhled podkladu.

Obrázek 7 Finální podoba podkladu pro zadání závěrečné

(bakalářské) práce studenta

Vypracovaný podklad pro zadání závěrečné práce (obr. 7)

student vytiskne, napíše datum a podklad podepíše. Následně

požádá vedoucího práce rovněž o zapsání data a jeho podpis.

V dalším kroku student do stanoveného termínu odevzdá

podklad pro zadání závěrečné práce příslušnému referen-

tovi katedry/ústavu, který jej zaeviduje, není-li stanoveno

jinak.

Podklady pro zadání závěrečných prací jsou následně

posouzeny vedoucím katedry/ředitelem ústavu. Nejsou-li

26

důvody k vrácení podkladu pro případné úpravy či doplnění,

vedoucí katedry/ředitel ústavu podklad prostřednictvím

IS/STAG schvaluje (Čl. 1 odst. 3 RD č. 36/2022 – Pravidla zadání

závěrečné práce a jejího vypracování).

Nejpozději na začátku akademického roku následujícího po

akademickém roce, v němž student zpracoval podklad pro

zadání závěrečné práce, oznámí vedoucí katedry/ředitel

ústavu, prostřednictvím IS/STAG, jméno oponenta příslušné

závěrečné práce (srov. s Čl. 1 odst. 4 RD č. 36/2022 – Pravidla

zadání závěrečné práce a jejího vypracování).

2.5 Rozsah práce

Rozsah práce patří mezi kritéria uceleného a úspěšného

vypracování a dokončení závěrečné práce. Konkrétní rozsah

práce se odvíjí od daného stupně vysokoškolského vzdělávání,

resp. od typu kvalifikační (závěrečné) práce. Obecně se rozlišují

práce bakalářské, diplomové, závěrečné (práce v celoživotním

vzdělávání), rigorózní, doktorské a habilitační.

V podmínkách Pedagogické fakulty Univerzity Hradec

Králové jsou vypracovávány pouze některé ze zmíněných prací.

Jejich rozsah při použití fontu Times New Roman ve velikosti

12 bodů, řádkování 1,5 řádku a šíři okrajů 2,5 cm × 2,5 cm

× 2,5 cm × 3,5 cm (viz 3.1 Typografie stránky a úvodní

nastavení) je následující:

• bakalářská práce (BP) – 30 a více stran textu bez příloh,

tzn. 54 000 a více znaků včetně interpunkčních

znamének a mezer;

• diplomová práce (DP) – 50 a více stran textu bez příloh,

tzn. 90 000 a více znaků včetně interpunkčních

znamének a mezer;

27

• závěrečná práce v celoživotním vzdělávání (ZP)

– 20 a více stran textu bez příloh, tzn. 36 000 a více znaků

včetně interpunkčních znamének a mezer;

• dizertační práce (DSP) – 100 a více stran textu bez

příloh, tzn. 180 000 a více znaků včetně interpunkčních

znamének a mezer (Čl. 6 odst. 2 písm. j, RD č. 36/2022

– Pravidla zadání závěrečné práce a jejího vypracování).

Textový editor MS Word nabízí užitečnou funkci, pomocí

které lze velmi jednoduchým způsobem zjistit celkový rozsah

dokumentu, resp. vypracovávané závěrečné práce. Funkce

Počet slov se zobrazuje v levém dolním rohu hned po otevření

MS Word (obr. 8). Po kliknutí na funkci se otevře dialogové

okno, ve kterém jsou poskytnuty statistické údaje o počtu

stránek dokumentu, napsaných slov, znaků bez/včetně mezer,

odstavců a řádků (obr. 9).

Obrázek 8 Levý dolní roh textového editoru MS Word

Obrázek 9 Dialogové okno funkce Počet slov

28

Při zjišťování rozsahu práce je důležité mít na paměti, že

funkce Počet slov poskytuje informace o rozsahu a další

statistice celého dokumentu. Pro získání informace o vlastním

rozsahu práce je nutné si označit veškerý text od nadpisu

Úvod po poslední znak v Závěru práce. Teprve poté je možné

kliknutím na funkci Počet slov zjistit rozsah práce, tj. textu

práce.

Rozsah jednotlivých částí práce

Jak již bylo zmíněno, závěrečná práce má určitou strukturu

a stanovený minimální rozsah. Co se týká jednotlivých částí

práce, jejich rozsah je spíše doporučený. Zejména vlastní text

práce by měl odpovídat důležitosti řešeného a zkoumaného

tematického zaměření práce. O rozsahu jednotlivých částí

práce souhrnně vypovídá následující tabulka (tab. 1). Je vhodné

zmínit, že tabulka obsahuje pouze základní části práce, které se

zpravidla v závěrečných pracích vyskytují (nejsou zde tedy

uvedeny zcela všechny).

Tabulka 1 Rozsah jednotlivých částí práce

Část práce

Doporučený minimální rozsah

Úvod

1–2 strany

vlastní text

práce

hlavní

kapitoly

alespoň 5 stran (kapitola jako

celek, tj. včetně podkapitol)

podkapitoly

1 strana

Závěr

1–3 strany

Seznam použitých zdrojů

není stanoveno

Přílohy

není stanoveno

29

2.6 Struktura práce

Vypracování každé závěrečné práce se řídí určitými pravidly,

ke kterým patří také struktura práce, resp. její obsahové

členění. V České republice je struktura závěrečných prací

upravena normami ČSN ISO 7144 – Dokumentace – Formální

úprava disertací a podobných dokumentů (z roku 1997)

a ČSN 01 6910 – Úprava dokumentů zpracovaných textovými

procesory (z roku 2007). K těmto normám se samozřejmě pojí

příslušné/á rozhodnutí či směrnice vydané/á vedením

konkrétní fakulty a/nebo univerzity.

V prostředí Pedagogické fakulty UHK je důležitým

dokumentem již zmiňované rozhodnutí děkana č. 36/2022

– Pravidla zadání závěrečné práce a jejího vypracování, ale

rovněž rektorský výnos č. 13/2022 – Řád pro nakládání s baka-

lářskými, diplomovými, rigorózními, dizertačními a habilitač-

ními pracemi na UHK.

Struktura závěrečné práce je dle příslušného rozhodnutí

děkana následující (části uvedené s velkým písmenem

a zvýrazněné kurzívou naznačují nadpisy vybraných částí

práce; části uvedené v závorce jsou nepovinné):

a) přední deska;

b) titulní strana;

c) zadání práce;

d) Prohlášení studenta o samostatném zpracování

závěrečné práce;

e) Poděkování – nepovinná část, která se hojně používá;

f) Anotace – anotace v českém jazyce;

g) Annotation – anotace v cizím jazyce;

h) Obsah;

i) (Seznam použitých zkratek, značek, termínů a jiného

označení v abecedním pořadí);

30

j) Úvod;

k) vlastní text práce – číslované kapitoly a podkapitoly

pomocí tzv. desetinného třídění;

l) Závěr;

m) Seznam použitých zdrojů;

n) (Seznam tabulek a ilustrací – používá se při větším

množství tabulek a grafů);

o) (Seznam příloh – používá se při větším množství příloh);

p) Přílohy;

q) zadní deska (Čl. 6 odst. 2 RD č. 36/2022 – Pravidla zadání

závěrečné práce a jejího vypracování).

Jednotlivé části závěrečné práce obsahují konkrétní

náležitosti, které musí student vytvářející danou práci

respektovat. O uvedených náležitostech vypovídá následující

text.

2.6.1 Desky

Je zvykem, že se závěrečné práce odevzdávají v tištěné

a elektronické podobě. V případě tištěné podoby se práce

nechává svázat do pevné vazby. Touto vazbou se má na mysli

vložení a svázání vytištěného textu práce do předem vyhoto-

vených desek práce.

Přední strana desek tradičně obsahuje několik základních

identifikačních údajů (příklad práce na PdF UHK):

• horní okraj:

o první řádek: Univerzita Hradec Králové;

o druhý řádek: Pedagogická fakulta;

• vertikální střed:

o označení typu závěrečné práce: Bakalářská/

31

Diplomová/Dizertační práce apod. (pro označení

typu práce se používají všechna písmena velká);

• dolní okraj:

o vlevo: rok odevzdání práce;

o vpravo: jméno a příjmení studenta.

Konkrétní ukázka přední desky bakalářské práce imaginární

studentky Karly Králové se nachází v přílohách (viz příloha A).

Desky závěrečné práce nevyhotovuje student samotný,

a proto se nemusí starat o náležitosti jako je nalezení správ-

ného fontu a velikosti písma. Student si podle svého uvážení

volí materiál desek, barvu desek a potisku. Mezi tradiční barvy

desek patří modrá, černá, zelená a červená. V případě potisku

si student volí především mezi stříbrnou a zlatou barvou. Na fi-

nální podobě vazby závěrečné práce se student vždy domlouvá

s příslušnou organizací, která poskytuje služby vazeb závěreč-

ných prací.

Studenti UHK mají výhodu, že rovněž Centrum služeb UHK,

sídlící na budově A, nabízí služby tisku a vazeb kvalifikačních

(závěrečných) prací (obr. 10). Veškeré informace o těchto

službách jsou dostupné na webu Univerzity Hradec Králové

a na webu https://diplomky.uhk.cz/ (Centrum služeb UHK,

2020, online).

Obrázek 10 Tisk a vazba kvalifikačních prací na UHK

32

Je nezbytné dodat, že do vyhotovených desek práce se

vkládá vytištěná práce jako celek, a to včetně zadání závěrečné

práce. Práce se ve většině případů tiskne jednostranně, to

znamená pouze po jedné straně listu na standardní bílé a čisté

kancelářské papíry ve formátu A4. „Není vyloučen oboustranný

tisk hlavní textové části práce.“ (Čl. 6 odst. 2 RD č. 36/2022

– Pravidla zadání závěrečné práce a jejího vypracování)

Doporučuje se, aby si student, po kompletním vyhotovení

práce, svoji práci zkontroloval, jelikož omylem může dojít ke

špatnému svázání práce, přeházení jednotlivých stránek či

vložení listů, které do práce vůbec nepatří.

2.6.2 Titulní strana

Titulní strana závěrečné práce je první stranou, která zahrnuje

veškeré identifikační údaje. Zároveň je první stranou, jež se

započítává do celkového rozsahu práce, i přes to, že se nečísluje

(viz 3.4 Číslování stránek).

Titulní stranu je možné pomyslně rozdělit do tří částí, ve

kterých se nacházejí následující údaje (příklad práce na PdF

UHK):

• horní část:

o první řádek: Univerzita Hradec Králové;

o druhý řádek: Pedagogická fakulta;

o třetí řádek – název pracoviště, kde student odevzdává

práci: Katedra/Ústav…;

• vyšší střední část:

o název závěrečné práce, popř. podtitul práce (pokud

je studentem stanoven);

o označení typu práce: Bakalářská/Diplomová/Dizer-

tační práce apod.;

33

• nižší střední část:

o jméno a příjmení autora práce včetně titulů ve

správném pořadí;

o název studijního programu

3

;

o jméno a příjmení vedoucího práce včetně titulů ve

správném pořadí (platí pro BP/DP/ZP), příp. jméno

a příjmení školitele včetně titulů (platí pro DSP);

o jméno a příjmení konzultanta práce včetně titulů ve

správném pořadí (pouze v případě oficiálního

konzultanta práce);

o jméno a příjmení oponenta práce včetně titulů ve

správném pořadí

• dolní část, resp. dolní okraj stránky:

o vlevo je uvedeno místo studia (Hradec Králové);

o vpravo je uveden rok odevzdání práce

Obecná ukázka titulní strany závěrečné práce je součástí

příloh (viz příloha B bez podtitulu práce; příloha C s podtitulem

práce). Ukázka titulní strany bakalářské práce imaginární

studentky Karly Králové, která studuje studijní program Soci-

ální patologie a prevence na Ústavu sociálních studií PdF UHK,

se nachází rovněž v přílohách (viz příloha D).

I titulní strana má svá typografická pravidla. Více o úpravách

a formátování titulní strany pojednává text v další kapitole

(viz 3.3.1 Tvorba titulní strany).

3

Uvedení pouze názvu studijního programu platí výhradně pro studenty,

jejichž studium je akreditováno podle „nového systému“ akreditací

Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. Někteří studenti

dokončují studium podle „starého systému“ akreditací, proto uvádějí

nejen studijní program, ale rovněž studijní obor. Příkladem takového

studia je na Ústavu sociálních studií PdF UHK studijní program

B7507 Specializace v pedagogice ve studijním oboru Sociální komunikace

v neziskovém sektoru.

34

2.6.3 Zadání závěrečné práce

Zadání závěrečné práce je specifickou částí práce obsahující

všechny informace, které student uvedl do podkladu pro zadání

práce. Tuto část v textovém editoru nevytváří student sám,

nýbrž ji pouze vkládá do práce, a to na novou stránku, která

následuje po titulní straně (viz 3.3.2 Vložení a úprava zadání

práce).

Zadání práce je dostupné ke stažení na portálu eVŠKP

(Elektronické odevzdávání vysokoškolských kvalifikačních

prací). Návod ke stažení zadání je uveden v následujícím textu.

Jak získat zadání závěrečné práce?

1. Vstoupíme do portálu eVŠKP prostřednictvím odkazu

https://ris.uhk.cz/eVSKP/Student/ThesisConsigment.aspx

2. Pro vstup se přihlásíme zadáním uživatelského jména

a hesla, které je stejné jako do IS/STAG a dalších

informačních systému na UHK (obr. 11).

Obrázek 11 Přihlášení do portálu eVŠKP

3. Na úvodní stránce (Odevzdání kvalifikačních prací) najdeme

základní údaje o práci, termín odevzdání apod. Nyní je

35

důležité tlačítko odevzdat práci ›› (obr. 12), které je

zvýrazněno oranžovou barvou.

Obrázek 12 Odevzdání kvalifikačních prací

4. Po kliknutí na uvedené tlačítko se nacházíme na stránce,

kde je možné stáhnout si zadání práce. Nabízí se dvě

možnosti stažení (obr. 13):

a) stáhnout zadání práce ve formátu PDF;

b) stáhnout jako PNG obrázek pro vložení do textu práce.

Obrázek 13 Stažení zadání práce

36

5. V případě, že si student stáhne zadání jako PNG obrázek,

může otevřít dokument v textovém editoru MS Word, na

kartě Vložení, ve skupině Ilustrace kliknout na tlačítko

Obrázky, vybrat konkrétní soubor a kliknout na Vložit.

Dále je zapotřebí obrázek upravit, aby se nenacházel

zmenšený uprostřed stránky. Upozornění: Obrázek PNG se

stahuje v malém rozlišení, proto dojde v případě jeho

zvětšení ke zhoršení kvality (bude rozmazaný).

Poznámka:

Pro vyhnutí se nekvalitnímu PNG obrázku je možné si stáhnout

zadání práce ve formátu PDF, a následně ho převést do

kvalitního obrázku. K tomu se může využít například webová

stránka PDF2JPG. net (https://pdf2jpg.net/). Změnu formátu

lze provést následovně:

1. Klikneme na Choose a PDF file (vybrat PDF soubor).

2. Vybereme PDF soubor se zadáním práce.

3. Klikneme na Otevřít.

4. Na webu vybereme z nabídky (vpravo) Excellent

– 300dpi – Rich illustrations, high quality JPG.

5. Klikneme na Convert PDF to JPG (obr. 14).

6. Po kliknutí na Convert PDF to JPG budeme

přesměrováni dále. Nyní se v zeleném rámečku nachází

informace, že byl PDF soubor převeden do formátu JPG.

7. Klikneme na Download (obr. 15).

8. Umístíme obrázek do dokumentu se závěrečnou prací.

37

Obrázek 14 Webová stránka PDF2JPG.net

Obrázek 15 Stažení převedeného PDF na JGP přes web

PDF2JPG.net

38

2.6.4 Prohlášení studenta o samostatném zpracování

závěrečné práce

Každá závěrečná práce obsahuje Prohlášení studenta

o samostatném zpracování dané práce. Jedná se o jedno-

duchou větu, která je doplněna uvedením místa odevzdání

práce, datem odevzdání práce a podpisem studenta. Studentovi

je vždy doporučeno podepsat se modrým perem.

Prohlášení se uvádí na nové stránce a umísťuje se do dolní

části stránky s těmito náležitostmi (příklad práce na PdF UHK):

• nadpis: Prohlášení;

• věta prohlášení: „Prohlašuji, že jsem bakalářskou/

diplomovou/dizertační práci (název závěrečné práce)

vypracoval(a) pod vedením vedoucí(ho)/školitele práce

samostatně a uvedl(a) jsem všechny použité prameny

a literaturu.“;

• místo a datum (vlevo): V Hradci Králové dne… (doplněno

příslušným datem, např. datem odevzdání práce);

• podpis autora práce (vpravo).

Všechny náležitosti prohlášení vycházejí z příslušného

rozhodnutí děkana. Pokud se student rozhodne do věty

prohlášení uvést název závěrečné práce, je doporučeno jej

zvýraznit kurzívou. Rovněž je možné v prohlášení uvést jméno

a příjmení vedoucího práce včetně jeho titulů ve správném

pořadí (za titulem, uváděným za jménem, se píše čárka).

Obecný vzor prohlášení je součástí přílohy E. Konkrétní příklad

prohlášení imaginární studentky je zobrazen v příloze F

(srov. s RD č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné práce

a jejího vypracování).

Je dobré mít na paměti, že student svým podpisem v pro-

hlášení bere na vědomí svůj závazek o samostatnosti své práce,

39

respektování etiky odborné práce, dodržování autorského

zákona a všech příslušných právních a univerzitních předpisů.

2.6.5 Poděkování

Poděkování patří mezi nepovinné součásti závěrečné práce.

Na základě konzultace s vedoucím práce se student může

rozhodnout, zdali poděkování bude součástí práce či nikoliv.

Pokud se student rozhodne zahrnout Poděkování, je vhodné

promyslet, co bude jeho obsahem. Ve většině případů se děkuje

vedoucímu práce, příp. školiteli (u DSP) nebo konzultantům.

U všech zmíněných osob se uvádí jméno a příjmení včetně

titulů ve správném pořadí. Nejčastějšími nedostatky při psaní

titulů jsou tečky a mezery (např. Ph.D., nikoliv Ph. D.).

Poděkování může být směrováno i k účastníkům výz-

kumného šetření a dalším participantům. V tomto případě musí

být jednoznačně zachována jejich anonymita. Závěrečná práce

považuje za odbornou práci, proto se autorovi nedoporučuje,

aby své poděkování směřoval vůči rodině a příbuzným.

Poděkování, stejně jako předchozí přední listy, se vytváří na

nové stránce, přičemž se umísťuje do dolní části stránky.

2.6.6 Anotace

K předním listům závěrečné práce, umisťujícím se na novou

stránku, patří také Anotace. Anotace závěrečné práce předsta-

vuje informativní (informativně indikativní) popis obsahu

práce. „Vodítkem pro zpracování je ČSN ISO 214 – Dokumen-

tace – Abstrakty pro publikace a dokumentaci.“ (Čl. 6 odst. 2

písm. e, RD č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné práce a je-

jího vypracování, s. 4–5)

40

V anotaci je tedy úkolem studenta pomocí 10 až 20 řádků

stručně seznámit čtenáře s tématem, jež je rozebírán v celé

práci. Text anotace se nedělí do odstavců a nepíše se v první

osobě jednotného čísla (srov. s Vítečková, 2018).

Anotace se vypracovávají dvě, a to v českém jazyce a ve

zvoleném cizím jazyce. Obě se umisťují na novou stránku.

Dále jsou doplněny bibliografickým údajem závěrečné práce,

který předchází samotné anotaci. Struktura bibliografického

údaje je dána příslušným rozhodnutím děkana, nikoliv citačním

stylem ČSN ISO 690.

Bibliografický údaj obsahuje číselný údaj vypovídající

o rozsahu práce jako celku, nikoliv o rozsahu textu práce.

Číselný údaj obsahuje číslo strany, na které končí Seznam

použitých zdrojů, případně číslo strany, na které končí

Seznam příloh, je-li součástí práce. Příklad: Seznam použitých

zdrojů začíná na straně 45 a končí na straně 47, což znamená,

že by bibliografický údaj obsahoval číslo 47. Rozsah práce jako

celku by činil 47 stran. Pokud je součástí práce Seznam příloh,

který se nachází pouze na straně 48, bibliografický údaj by

obsahoval číslo 48. Rozsah práce jako celku by v tomto případě

činil 48 stran. Poslední součást anotace tvoří tři až pět

klíčových slov, jež jsou od sebe odděleny pomocí čárky (první

slovo začíná malým písmenem, za posledním slovem se nepíše

tečka).

Struktura anotace v českém jazyce vypadá následovně (pří-

klad na PdF UHK):

• nadpis: Anotace;

• bibliografický údaj: PŘÍJMENÍ, Jméno. Název bakalářské/

diplomové/dizertační práce. Hradec Králové: Pedago-

gická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2022. × s.

Bakalářská/Diplomová/Dizertační práce.;

41

• text anotace v rozsahu 10 až 20 řádků;

• klíčová slova ve formátu: Klíčová slova: slovo, slovo,

slovo, …

Obecná struktura anotace se nachází v příloze G. Ukázka

anotace v českém jazyce imaginární studentky je obsahem

přílohy H.

Obdobou anotace v českém jazyce je anotace v cizím jazyce.

Následuje příklad struktury anotace v anglickém jazyce (pří-

klad na PdF UHK):

• nadpis: Annotation;

• bibliografický údaj: PŘÍJMENÍ, Jméno. The Title of the

Bachelor/Diploma/Dissertation Thesis. Hradec Králové:

Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2022.

× pp. Bachelor/Diploma/Dissertation Thesis.;

• text anotace anglickém jazyce v rozsahu 10 až 20 řádků;

• klíčová slova (ang. keywords) ve formátu: Keywords:

keyword, keyword, keyword, …

Obecná struktura anotace v anglickém jazyce se nachází

v příloze I. Ukázka anotace v anglickém jazyce imaginární stu-

dentky je obsahem přílohy J.

2.6.7 Prohlášení o souladu práce s rektorským

výnosem

Součástí předních listů práce je druhé prohlášení, kterým se

student zavazuje k respektování univerzitního předpisu,

konkrétně rektorského výnosu č. 13/2022. Toto prohlášení

obsahuje následující části (příklad na PdF UHK):

• nadpis: Prohlášení;

• věta prohlášení: „Prohlašuji, že bakalářská/diplomová/

dizertační práce je uložena v souladu s rektorským

42

výnosem č. 13/2022 (Řád pro nakládání s bakalářskými,

diplomovými, rigorózními, dizertačními a habilitačními

pracemi na UHK).“;

• vlevo: Datum: ……… (doplněno příslušným datem,

např. datem odevzdání práce);

• vpravo: Podpis studenta: ………

Obecný vzor prohlášení o souladu práce s rektorským výno-

sem se nachází v příloze K. Ukázka daného prohlášení imagi-

nární studentky je v následující příloze L.

2.6.8 Obsah

Obsah, rovněž umístěný na nové stránce, představuje vý-

znamný záchytný bod pro orientaci čtenáře i autora v textu

práce. Konkrétními navigačními body jsou samozřejmě čísla

stránek jednotlivých nečíslovaných částí práce, číslovaných

kapitol a podkapitol práce.

Obsah je možné přirovnat k seznamu, který obsahuje části

práce, jež se nacházejí za samotným obsahem. Mezi ony části

patří (části v závorce jsou nepovinné):

• (Seznam použitých zkratek, značek, termínů a jiného

značení v abecedním pořadí);

• Úvod;

• všechny číslované kapitoly a podkapitoly pomocí

tzv. desetinného třídění;

• Závěr;

• Seznam použitých zdrojů;

• (Seznam tabulek a ilustrací – používá se při větším

množství tabulek a grafů);

• (Seznam příloh – používá se při větším množství příloh);

• Přílohy.

43

Číslované kapitoly a podkapitoly, příp. oddíly, obsahují tzv.

teoretickou část (kapitoly s teoretickými východisky) a empi-

rickou část (výzkumnou/praktickou část).

Dělení na část teoretickou a empirickou je pouze pomy-

slné, a proto se nadpisy Teoretická část a Empirická část

nepoužívají. V některých případech dochází k tomu, že si

student dělení práce na teoretickou a empirickou část striktně

zapamatuje, a tak dochází k chybnému užívání nadpisů

vyskytujících se i v obsahu práce.

Dodržování určitých typografických/formálních pravidel se

týká i tvorby obsahu práce. Jedná se o jednotné formátování,

optimální zarovnání, nečíslované části práce, náležité číslování

kapitol a podkapitol, uvedení stránek, na kterých se části práce

nacházejí, a automaticky vygenerované vodící linie (obr. 16).

Nesmí se opomenout i názvy kapitol a podkapitol, jež musí

odpovídat názvům v textu práce. To vše vede k doporučení, že

autor po kompletním sepsání práce nesmí zapomenout

Obsah aktualizovat, a tím předejít možným formálním chy-

bám. Tvorba obsahu je dále rozebírána v podkapitole

3.5 Typografie vlastního obsahu práce.

44

Obrázek 16 Ukázka správného formátování Obsahu

2.6.9 Úvod

Za Obsahem, případně za Seznamem použitých zkratek či

značek, se nachází Úvod patřící mezi nejdůležitější části celé

závěrečné práce. Záměrně je uveden Úvod s velkým „Ú“, aby

student vzal v potaz, že text psaný autorem a číslování stránek

práce začíná na tomto místě (viz 3.4 Číslování stránek). Zároveň

se zde začíná počítat rozsah práce, který u bakalářských prací

činí minimálně 30 normostran a u diplomových prací mini-

málně 50 normostran (dále viz 2.5 Rozsah práce). Úvod se píše

na jednu až dvě strany.

45

V úvodu práce autor seznamuje čtenáře s tématem práce,

zdůvodňuje jeho volbu, aktuálnost a/nebo závažnost. Lze uvést

výchozí teorie či koncepce, jež jsou s tématem spojeny,

tzn. dosavadní zpracování tématu za účelem pochopení obsahu

práce. Významnou součástí úvodu je cíl (nebo cíle) práce

a metodologická východiska, tj. metody a techniky, kterými

chce autor dosáhnout vytyčeného cíle. Dále je možné se zmínit

o vztahu tématu ke studovanému programu a také o tom, co je

v práci považováno za nejdůležitější.

2.6.10 Vlastní text a způsoby vyjadřování autora

Vlastní text práce je tvořen číslovanými kapitolami a podka-

pitolami za využití tzv. desetinného třídění. Jejich obsah

tvoří pomyslná teoretická část práce, ale rovněž pomyslná část

empirická, tj. šetření kvalitativního či kvantitativního charak-

teru doplněné všemi dalšími náležitostmi. Podstatné je, že při

psaní vlastního textu práce, a též ostatních částí práce, musejí

být dodržována pravidla českého pravopisu.

Jak bylo uvedeno v předchozím textu, dělení práce na část

teoretickou a empirickou je pomyslné. Dálo by se říct, že vlastní

text je tvořen kapitolami a podkapitolami, přičemž některé

vycházejí z teoretických poznatků, a další jsou zaměřeny empi-

ricky (prakticky), jakožto ukázka schopnosti a dovednosti

studenta zrealizovat, zanalyzovat a zhodnotit výzkumné šet-

ření.

Počet jednotlivých kapitol a podkapitol není striktně určen.

Úkolem studenta při psaní práce je postupovat tak, aby náležitě

přecházel od problematiky obecné ke konkrétní. Od zmíně-

ného myšlenkového postupu se následně odvíjí konkrétní

počet kapitol a podkapitol, resp. počet vzájemně se prolí-

46

najících tematických celků. Jak uvádějí Čmejrková, Daneš

a Světlá, nejen kapitoly a podkapitoly, ale rovněž samotné

odstavce textu napomáhají sledovat myšlenkový postup

autora závěrečné práce (Čmejrková, Daneš, Světlá, 1999).

Přestože není určen konkrétní počet kapitol a podkapitol, je

studentům doporučeno, aby závěrečná práce obsahovala

minimálně dvě kapitoly. To samé platí pro používání

podkapitol. Obsahuje-li kapitola jako celek podkapitoly,

podkapitoly musejí být minimálně dvě. Informace k rozsahu

kapitol a podkapitol se nacházejí v podkapitole 2.5 Rozsah

práce.

V textu závěrečné práce je rovněž úkolem autora dodržovat

jednotný způsob vyjadřování. V českém jazyce se rozlišují tři

způsoby slovního vyjadřování:

• autor v 1. osobě singuláru;

• autorský plurál;

• neosobní vyjadřování (tzv. zvratné pasivum).

Způsob vyjadřování v 1. osobě singuláru (jednotného čísla)

je především anglosaský model vyjadřování. Zbíral uvádí, že

autor text píše o sobě v 1. osobě jednotného čísla, čím se hlásí

ke svému autorství (Zbíral, 2009).

Autorský plurál se využívá v případě, kdy práce má více

autorů nebo v situaci, kdy jeden autor zahrnuje do textu další

osoby, například čtenáře (Zbíral, 2009).

Neosobní vyjadřování neboli zvratné pasivum či odosobnění

patří mezi nejčastěji používaný způsob vyjadřování. Text práce

působí tak, že jej „nepíše“ autor, ale text se „píše sám“. „Kroky

v textu nečiní autor ani nikdo jiný, ale jsou vyjadřovány

opisem.“ (Zbíral, 2009, s. 99) Při využívání neosobního

vyjadřování se používají tzv. pasivní konstrukce textu („jsou

uvedeny“, „jak již bylo řečeno“, „uvádí se“ ad.).

47

Formulační rozdíly textu mezi jednotlivými způsoby

vyjadřování zobrazuje následující tabulka (tab. 2).

Tabulka 2 Příklady formulačních rozdílů mezi vyjadřovacími

způsoby

Autor v 1. osobě

singuláru

Autorský plurál

Neosobní

vyjadřování

Domnívám se, že…

Domníváme se,

že…

Lze se domnívat,

že…

Zvolil jsem

koncepci…

Zvolili jsme

koncepci…

Byla zvolena

koncepce…

Pokusím se

ukázat…

Pokusme se

ukázat…

Je snahou ukázat…

Děkuji panu X za…

Děkujeme panu X

za…

Poděkování patří

panu X za…

Zdroj: Zbíral, 2009, s. 99 (převzato a upraveno)

Při tvorbě odborných textů je vhodné způsoby vyjadřování

autora nekombinovat. V závěrečných pracích se doporučuje

používat výhradně neosobní vyjadřování. Pouze v Úvodu

a Závěru je povoleno osobní vyjadřování, a to v 1. osobě jednot-

ného čísla.

Teoretická část (kapitoly s teoretickými východisky)

Teoretická část neboli část práce s teoretickými východisky je

uvedením do tematického zaměření práce, jež vyplývá z názvu

práce. Student pracuje s relevantními a dostupnými zdroji,

tištěnými i elektronickými, seznamuje se s aktuálními po-

znatky, informacemi a trendy. Snaží se srovnávat přístupy

a pohledy jednotlivých autorů na dané téma, přičemž se

nevyhýbá svému odbornému pohledu. Při zpracovávání by

48

nemělo chybět uvedení dosavadních výzkumů, které se pojí

s tematickým zaměřením závěrečné práce.

Jednotlivé části textu, tj. kapitoly a podkapitoly, které stu-

dent vypracovává, musejí být samozřejmě vhodně a výstižně

nazvány. Důvodem je zřetelné rozpoznání, co je obsahem dané

části textu. Nedoporučují se jednoslovné obecné názvy.

Teoretická část práce nemusí být tvořena pouze textem. Lze

ji příhodně doplnit schématy, obrázky, tabulkami a grafy, jež

konkrétní text dokreslují. Nejen text, ale také tvorba a použí-

vání schémat, obrázků, tabulek a grafů, podléhá určitým typo-

grafickým pravidlům. Více o objektech se nachází v podkapitole

3.7 Typografie objektů (tabulky a ilustrace).

Zpracováním kapitol s teoretickými východisky má student

prokázat, že je schopen pracovat s odbornými zdroji, orientovat

se ve zkoumané problematice, náležitě se odkazovat na použité

zdroje, vytvořit logicky strukturovaný text a připravit „půdu“

pro navazující empirickou část (srov. se Skutil, Křováčková,

Maněnová, 2014).

Empirická část

Empirická část neboli výzkumná či praktická část práce před-

stavuje již zmiňovanou schopnost a dovednost studenta

provést určitý praktický výstup práce. Zmíněným výstupem se

má na mysli výzkumné šetření, výzkumná sonda, průzkum

či průzkumné šetření. Záleží na studentovi, který termín si

zvolí a bude jej v celé empirické části používat. V následujícím

textu je používán termín „výzkumné šetření“.

V souvislosti se zmiňovanými termíny je doporučeno, aby se

student vyhýbal termínu „výzkum“, a to z jednoduchého

důvodu. Za výzkumy v pravém slova smyslu se považují

49

výzkumy národního či mezinárodního charakteru, které mají

velké výzkumné vzorky. V drtivé většině případů je realizují

erudované instituce s dlouholetými výzkumnými zkušenostmi,

jako jsou univerzity a vysoké školy, Akademie věd ČR apod., jež

získaly finanční podporu Grantové agentury České republiky

(GAČR), Technologické agentury České republiky (TA ČR,

program ÉTA pro společenskovědní a humanitní výzkum),

příslušného ministerstva atd.

Co se týká rozsahu empirické části, ten rovněž není přesně

stanoven. Měl by však odpovídat teoretické části práce, a to

v poměru 50:50.

Student v empirické části nesmí zapomenout na uvedení do

empirické části, tedy co je předmětem výzkumného šetření

a z čeho se vychází, charakteristiku výzkumné strategie

(kvalitativní přístup × kvantitativní přístup), výzkumnou

metodu, výzkumnou techniku či techniky a plán provedení

výzkumného šetření. Neodmyslitelnou součástí je bezesporu

výzkumný problém (formou oznamovací věty), výzkumný

cíl, výzkumné otázky (kvalitativní strategie) nebo výzkumné

hypotézy/předpoklady (kvantitativní strategie). Dále se jedná

o popis sběru dat a charakteristiku výzkumného souboru,

tj. cílové skupiny výzkumného šetření.

Po uvedení všech zmíněných náležitostí je nezbytné provést

analýzu výsledků šetření, jejich vyhodnocení, verifikaci hypo-

téz (v případě kvantitativní strategie) a srovnání s výsledky

obdobných výzkumů či výzkumných šetření. Chybět by neměla

ani diskuse/shrnutí výsledků, návrhy na další zkoumání či

naložení s výsledky. Student rovněž může uvést limity svého

šetření.

Při zpracovávání empirické části práce může být vhodnou

pomůckou norma IMRaD, která se využívá především pro

50

tvorbu vědeckých textů – článků. Pro potřeby empirické části

závěrečné práce napovídá, co má být jejím obsahem. Normu

IMRaD lze dle Jelínka a Klimusové označit za systém organizace

vědeckého textu členěný do čtyř oddílů:

• I (Introduction) = Úvod;

• M (Methods) = Metody (metodologie);

• R (Results) = Výsledky;

• a (and) = a;

• D (Discussion) = Diskuse (viz Jelínek, Klimusová, 2020).

Více užitečných informací o podobě a obsahu empirické části

práce se nachází v poslední kapitole metodického průvodce

nesoucí název 6 Exkurz do metodologie sběru a zpracování dat.

2.6.11 Závěr

Závěr představuje završení závěrečné práce jako celku. Autor

se nezmiňuje pouze o výsledcích výzkumného šetření (k tomu

slouží diskuse/shrnutí výsledků), nýbrž shrnuje „pomyslnou“

teoretickou i empirickou část. Závěr se píše na jednu až tři

strany.

V Závěru (velké „Z“, jelikož Závěr se umísťuje na novou

stránku jako Úvod) je tedy úkolem studenta uvést shrnutí

práce, vyjádřit se ke splnění, příp. nesplnění cíle práce, zmínit

se o možných limitech při zpracovávání práce a snažit se

o „zobecnění“ zkoumané problematiky.

Dále se uvádí konkrétní výsledky výzkumného šetření,

závěry ke stanoveným výzkumným otázkám nebo výzkumným

hypotézám (potvrzení či zamítnutí), a taktéž přínos práce, její

využitelnost i návrhy na řešení palčivých otázek, jež se mohou

51

zpracováním práce nabízet. Součástí závěru mohou být taktéž

doporučení a návrhy pro praxi nebo návrhy na další zkoumání

v dané oblasti zájmu.

2.6.12 Seznam použitých zdrojů

Závěrečná práce, stejně jako jiný odborný text, se neobejde bez

uvedení všech použitých pramenů a literatury, souhrnně

použitých zdrojů. Seznam použitých zdrojů je tvořen biblio-

grafickými citacemi dle zvolené citační normy. K dané

citační normě se pojí citační metody, které se využívají

k odkazování na zdroje v textu. V prostředí PdF UHK je

obvyklé používání citační normy ČSN ISO 690 a tzv. harvard-

ského systému/stylu jako citační metody odkazování na

zdroje v textu. Alternativou je používání poznámek pod čarou

jako citační metody.

Vytváření seznamu použitých zdrojů se řídí několika

pravidly. Autor práce musí do seznamu uvést všechny zdroje,

se kterými pracoval a v textu práce se na ně řádně odkazovat.

Veškeré zdroje, resp. bibliografické citace, musí být

přehledné, jednotné (z hlediska citační normy, údajů i for-

mátování) a řazeny abecedně. V seznamu se zdroje nečíslují,

neuvádějí se v odrážkách a za každým zdrojem, resp. za bib-

liografickou citací, se píše tečka.

Přestože platí, že se zdroje (bibliografické citace) řadí

abecedně, existuje několik výjimek v úpravě seznamu použi-

tých zdrojů. Autor práce musí seznamu použitých zdrojů

věnovat pozornost v případě, že:

• cituje díla jednoho autora, která vyšla ve stejném roce;

• cituje díla jednoho autora, která vyšla v různých letech;

52

• cituje díla jednoho autora, a následně téhož autora s více

autory;

• cituje díla více autorů se stejným jménem na začátku.

Portál IVA – informační výchova Univerzity Tomáše Bati ve

Zlíně uvádí následují pravidla pro úpravu seznamu biblio-

grafických citací při používání harvardského systému/stylu

jako citační metody odkazování na zdroje v textu (tab. 3).

Tabulka 3 Výjimky v úpravě Seznamu použitých zdrojů

s příklady

Citace děl jednoho autora, která vyšla ve stejném roce, se

uvádějí podle první zmínky v textu, a to pomocí malých

písmen abecedy:

KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 2. vyd. Praha:

Portál, 2014a. 216 s. ISBN 978-80-262-0643-9.

KRAUS, Blahoslav. Společnost, rodina a sociální deviace.

Hradec Králové: Gaudeamus, 2014b. 157 s. ISBN 978-80-

7435-411-3.

Citace děl jednoho autora, která vyšla v různých letech,

se řadí chronologicky od nejstaršího díla po nejmladší

dílo:

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Viktimologie pro forenzní praxi. Praha:

Portál, 2014. 158 s. ISBN 978-80-262-0582-1.

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Domácí násilí: nebezpečné rodinné

vztahy ve 21. století. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství

Aleš Čeněk, s.r.o., 2020. 307 s. ISBN 978-80-7380-806-8.

53

Citace děl jednoho autora mají přednost před citacemi

děl více autorů se stejným jménem na začátku:

MERTIN, Václav. Výchova bez trestů. Praha: Wolters Kluwer

Česká republika, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7478-028-8.

MERTIN, Václav, KREJČOVÁ, Lenka a kol. Výchovné

poradenství. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer,

2020. 397 s. ISBN 978-80-7598-174-5.

Citace děl více autorů, které začínají stejným jménem, se

řadí chronologicky od nejstaršího díla po nejmladší dílo:

URBAN, Lukáš, DUBSKÝ, Josef a MURDZA, Karol. Masová

komunikace a veřejné mínění. Praha: Grada, 2011. 240 s.

ISBN 978-80-247-3563-4.

URBAN, Lukáš, DUBSKÝ, Josef a BAJURA, Jan. Sociální deviace.

2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. 231 s. ISBN 978-80-7380-

397-1.

Zdroj: srov. s Knihovna UTB ve Zlíně, 2020 (vlastní zpracování)

Seznam použitých zdrojů se nachází na číslovaných stranách

a lze jej na základě doporučení vedoucího práce rozdělit

minimálně do dvou kategorií – na tištěné zdroje (literaturu)

a elektronické zdroje.

Dělení může být samozřejmě širší. Zdroje je možné dělit do

kategorií:

• monografie;

• kapitoly v monografiích;

• příspěvky v odborných periodicích;

• příspěvky ve sbornících;

54

• právní předpisy a legislativní dokumenty;

• elektronické zdroje;

• ostatní zdroje (metodické materiály, příručky, kvalifi-

kační práce apod.).

V kontextu použitých zdrojů se nabízí otázka, kolik zdrojů

musí student pro svoji závěrečnou práci fakticky použít.

Přestože neexistuje žádný předpis či dokument, který by tuto

otázku zodpověděl, Vítečková (2018) ve shodě se Skutilem,

Křováčkovou a Maněnovou (2014) uvádějí, že minimální

počet zdrojů pro bakalářskou práci činí alespoň 20 zdrojů.

U diplomové práce minimální hranice počtu zdrojů činí

40–50 zdrojů. Dizertační práce je práce velkého rozsahu,

čemuž musí odpovídat také počet zdrojů. Minimální hranice

počtu zdrojů dizertační práce činí 100 zdrojů.

Při psaní závěrečné práce (typu BP, DP, DSP) se rovněž

očekává, že student bude pracovat s relevantními zahranič-

ními zdroji. V bakalářské práci se očekává použití alespoň

jednoho zahraničního zdroje, v diplomové práci minimálně

dvou zahraničních zdrojů. U dizertačních prací je použití

zahraničních zdrojů samozřejmostí. Slovenský jazyk se v tomto

případě nepovažuje za cizí jazyk, jelikož je velmi blízký jazyku

českému (srov. se Skutil, Křováčková, Maněnová, 2014).

2.6.13 Seznam tabulek a ilustrací

Nepovinnou součástí závěrečné práce jsou seznamy, jež

obsahují souhrnnou informaci, na kterých stranách se vně textu

práce nacházejí objekty, tj. tabulky a ilustrace neboli grafy,

obrázky, fotografie, schémata a další. Jelikož tabulky a ilustrace

představují dvě odlišné kategorie, doporučuje se, aby rovněž

seznamy byly oddělené na Seznam tabulek a Seznam ilustrací.

55

Zahrnutí zmíněných seznamů do závěrečné práce se odvíjí

od celkového počtu tabulek a ilustrací. Je vhodné, aby autor

práce zahrnul seznamy do své práce v případě, že má alespoň

tři tabulky a/nebo alespoň tři ilustrace. V opačném případě

by seznamy byly v práci zcela nadbytečné.

Seznam ilustrací může obsahovat více druhů objektů, jak již

bylo zmíněno. Nastane-li situace, že z těchto ilustrací student

vytváří například pouze grafy, nabízí se, že místo nadpisu

Seznam ilustrací použije nadpis Seznam grafů. Stejné pravidlo

platí pro situaci, kdy má autor práce velké množství grafů, ale

také obrázků či jiných ilustrací. Pro lepší přehlednost je možné

pracovat s více seznamy, které spadají do nečíslovaných částí

práce.

2.6.14 Seznam příloh a Přílohy

Součástí závěrečné práce mohou být Přílohy a Seznam příloh

předcházející samotným přílohám. Dle RD č. 36/2022 se

jednotlivé přílohy značí velkými písmeny abecedy,

např. příloha A, na které se student musí v textu práce

odkazovat. Pořadí příloh je určeno první zmínkou každé

přílohy v textu práce.

Za přílohy se považuje materiál, jež nemohl být zařazen do

textu. Jedná se o vzory dotazníků, přepisy rozhovorů, kazuis-

tiky, tabulky, rozsáhlé obrázky, grafy, schémata či jiné ilustrace,

ukázky spisů, různé doplňkové texty apod.

Může se stát, že student potřebuje připojit přílohy opravdu

velké-ho rozsahu, nebo takové, které nelze samo o sobě do

práce vložit (např. videonahrávky). V tomto případě je zapo-

třebí si před tiskem a vazbou práce domluvit vytvoření

56

tzv. kapsy neboli obálky, do které se vloží CD nebo DVD

s danými soubory.

Přílohy, jako nečíslovaná část práce, jsou uvedeny v Obsahu

práce, přičemž se neuvádí číslo strany, kde přílohy začínají.

Chce-li autor práce číslovat stránky příloh, číslování je

samostatné a vyžaduje vytvoření nového oddílu. V zápatí

nového oddílu se k číslování stránek příloh využívá číslování

pomocí římských číslic. Alternativou ke dvěma zmíněným

možnostem je zachování původního číslování stránek bez

jakýchkoliv typografických zásahů.

Seznam příloh se používá v případě, že práce obsahuje

několik příloh, a to minimálně tři. Umísťuje se na samostatnou

stranu a nachází se před přílohami. Jedná se o poslední

číslovanou stránku práce, která se započítává do rozsahu

práce jako celku a uvádí se v bibliografickém údaji, jež je

součástí Anotace & Annotation.

2.7 Odevzdání závěrečné práce

Finální verze závěrečné práce (BP/DP) se odevzdává po

získání zápočtu z předmětu Bakalářská práce 2 nebo

Diplomová práce 2 (předchozí získání zápočtu z předmětu

Bakalářská práce 1 nebo Diplomová práce 1 je samozřejmostí),

který zapisuje vedoucí práce. Získání zápočtu z BP2/DP2 se

dokládá potvrzením o jeho získání spolu se souhlasem s vali-

dací závěrečné práce. Potvrzení o získání zápočtu a souhlas

s validací závěrečné práce se odevzdává se závěrečnou prací na

příslušnou katedru/ústav. Vzor potvrzení a souhlasu se na-

chází v přílohách (viz příloha M).

Závěrečná práce se odevzdává na katedře/ústavu, kde bylo

téma práce zadáno a schváleno. Konkrétní termíny odevzdání

57

závěrečných prací stanovuje příslušný vedoucí katedry/ředitel

ústavu, a to v souladu s aktuálním harmonogramem akademic-

kého roku na PdF UHK a se zřetelem na termíny obhajob

příslušného pracoviště.

Na Ústavu sociálních studií PdF UHK je zvykem odevzdávat

závěrečné práce, s vazbou na termíny obhajoby, v těchto

termínech:

• odevzdání v prosinci → obhajoby v lednu následujícího

roku;

• odevzdání v dubnu → obhajoby v červnu téhož roku;

• odevzdání v červnu → opravné obhajoby v srpnu téhož

roku.

Závěrečná práce (BP/DP) se odevzdává v tištěné a digitální

podobě. Tištěná podoba znamená odevzdání dvou svázaných

písemných exemplářů, které jsou na 100 % totožné s digi-

tálním exemplářem. Digitální exemplář ve formátu *.pdf se

odevzdává do stanoveného termínu prostřednictvím webo-

vého rozhraní eVŠKP (Elektronické odevzdávání vysokoškol-

ských kvalifikačních prací), jež je dostupné na webové stránce:

https://ris.uhk.cz/eVSKP/Student/ThesisConsigment.aspx

(obr. 17).

Obrázek 17 Odevzdání kvalifikačních prací

58

Autor práce nese plnou odpovědnost za 100% shodu digitál-

ního exempláře s tištěnými exempláři. Shoda exemplářů se

podrobuje kontrole při odevzdávání práce, a to namátkovým

nahlédnutím na stejné stránky v tištěném a digitálním exem-

pláři. V případě, že exempláře jsou totožné, závěrečná práce je

přijata referentem katedry/ústavu a považuje se za odevzda-

nou. Při této příležitosti student obdrží potvrzení o odevzdání

závěrečné práce.

„V případě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnic-

tví ČR a opatření rektora UHK o zákazu osobní přítomnosti

studentů na všech budovách UHK je možné odevzdávat

k validaci závěrečné práce pouze v digitální podobě. Tištěný

exemplář závěrečné práce předloží student nejpozději před

obhajobou závěrečné práce v den konání obhajoby na příslušné

katedře/příslušném ústavu, který bude po obhajobě studentovi

vrácen. Za shodu digitální a tištěné formy závěrečné práce

odpovídá student. Referentka/referent zašle po validaci

studentům potvrzení odevzdání závěrečné práce e-mailem.“

(Čl. 3 odst. 6 RD č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné práce

a jejího vypracování, s. 3)

2.8 Posudky závěrečných prací

Posudky závěrečných prací jsou nedílnou součástí hodnocení

a obhajoby práce. Vedoucí práce i oponent práce mají za

povinnost uložit posudek příslušné závěrečné práce do

rozhraní eVŠKP, a to nejpozději do 5 pracovních dní před

konáním obhajoby práce konkrétního studenta. Lhůta pro

nejzazší uložení posudků práce je stanovena tak, aby student

měl dostatek času na přípravu obhajoby závěrečné práce.

59

Posudky vložené do rozhraní eVŠKP jsou ihned zpřístup-

něny autorovi práce. Ukázka rozhraní eVŠKP s posudky je

zobrazena na následujícím obrázku (obr. 18). Autor práce bývá

automaticky upozorněn na dostupnost posudků pomocí

univerzitní elektronické pošty. Tištěné posudky se autorovi

nezasílají. Doporučuje se, aby si student k obhajobě závě-

rečné práce s sebou přinesl vytištěné posudky, závěrečnou

práci (například v kroužkové vazbě) a přípravu k obhajobě

(v papírové podobě). Student si pro účely obhajoby nepřipra-

vuje žádnou prezentaci pomocí programu MS PowerPoint či

jeho ekvivalentu.

Obrázek 18 Posudky prací v rozhraní eVŠKP

Kritéria hodnocení, která jsou obsahem posudků závěreč-

ných prací, jsou velmi různá. Důvody různorodosti tkví nejen

v mírné odlišenosti přístupu posuzovatelů prací, ale rovněž

v roli posuzovatelů, resp. zda se jedná o vedoucího či oponenta

práce. Výsledné hodnocení, tj. známka vedoucího či oponenta

práce se v posudku neuvádí, jelikož podle Studijního a zku-

šebního řádku UHK má student právo na obhajobu práce

bez ohledu na navržené hodnocení. Student se dozví finální

60

hodnocení až po obhajobě práce z úst předsedy zkušební

komise, příp. jeho zástupce.

Přestože existují mírné odlišnosti v hodnocení, mezi zá-

kladní kritéria hodnocení/posuzování závěrečných prací ve

shodě s Veberem a Baumanem (2010) patří:

• formální stránka práce – posouzení formálních poža-

davků kladených na práce prostřednictvím příslušeného

výnosu rektora a rozhodnutí děkana jako jsou formáto-

vání textu a nadpisů, rozsah práce, uvedení všech náleži-

tých součástí práce, správné bibliografické citace

a odkazování na zdroje v textu, zpracování tabulek,

grafů, příloh, editace práce a antiplagiátorská kontrola;

• jazyková stránka práce – posouzení gramatické a sty-

listické správnosti, úroveň psaní textu odborným stylem,

příp. výskyt gramatických nedostatků a překlepů;

• obsahová stránka práce – posouzení struktury práce

a obsahu jednotlivých kapitol, formulace výzkumného

problému a výzkumného cíle/cílů, aktuálnosti tématu,

práce s odbornou terminologií, práce s relevantními

zdroji, schopnosti formulovat vlastní myšlenky, míry

autorského (vlastního) textu a převzatých myšlenek,

schopnosti zrealizovat výzkumné šetření, analyzovat

a interpretovat výsledky výzkumného šetření;

• přístup studenta ke zpracování závěrečné práce

(platí pro vedoucího práce) – posouzení angažovanosti

studenta, schopnosti plnit zadané úkoly vztahující se

k práci, dále samostatnosti studenta při zpracovávání

práce, odpovědného přístupu ke konzultacím apod.

Konkrétní podoby posudků vedoucích a oponentů na Ústavu

sociálních studií PdF UHK jsou veřejně dostupné na webovém

portálu Theses (https://theses.cz/).

61

2.9 Obhajoba a hodnocení práce

Obhajoba závěrečné práce je po přípravě práce, jejím vypraco-

vání a posudkovém hodnocení posledním krokem v tomto

komplexním procesu. Obhajoba práce je jednou z částí státních

závěrečných zkoušek na příslušné katedře/ústavu a koná se

před zkušební komisí pro státní závěrečné zkoušky, o jejichž

členech rozhoduje Vědecká rada PdF UHK. Jsou-li navržení

akademičtí pracovníci schváleni Vědeckou radou PdF UHK,

následně o složení konkrétních zkušebních komisí pro státní

závěrečné zkoušky rozhoduje garant studijního programu

nebo vedoucí katedry/ředitel ústavu (srov. s Čl. 9 odst. 5 RD

č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné práce a jejího vypraco-

vání).

Zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky je tedy

složena z akademických pracovníků – vyučujících, přičemž

u obhajoby závěrečné práce může být přítomen vedoucí práce

i oponent práce.

Rovněž může dojít k situaci, že vedoucí práce nebo/ani

oponent práce není u obhajoby přítomen. Tuto skutečnost se

student dozví v den konání státních závěrečných zkoušek,

jejichž součástí je i obhajoba práce.

Obhajoba práce trvá v průměru 20 až 30 minut a začíná

vyzváním studenta k představení práce. Student představuje

práci, zdůvodňuje volbu tématu, jeho aktuálnost a důležitost,

konkretizuje použité metody a techniky a zhodnocuje dosažené

výsledky svého šetření. Po představení práce následují rozbory

posudků vedoucího a oponenta práce, včetně reagování na

připomínky, komentáře a dotazy položené v posudcích. Poté

následuje diskuse se členy zkušební komise, při které student

(bakalant či diplomant) odpovídá na položené dotazy, a tím

62

dokazuje svoji schopnost orientace ve zkoumané problematice

a dovednost pružně reagovat na podněty zkušební komise.

Finální hodnocení obhajoby závěrečné práce, spolu s dalšími

výsledky státních závěrečných zkoušek, oznamuje po usnesení

předseda zkušební komise nebo jím určený zástupce. Obhajoba

práce se hodnotí na stupnici A–F. Hodnocení na stupnici A–E

znamená úspěšnou obhajobu, zatímco hodnocení „F“ znamená

neúspěšnou obhajobu.

Celkové hodnocení státní závěrečné zkoušky je ovlivněno

hodnocením obhajoby práce, a to následovně:

• celkové hodnocení „A“ – aritmetický průměr ze všech

částí státní závěrečné zkoušky je menší nebo roven

1,25 včetně, bakalářská/diplomová práce je hodnocena

stupněm „A“ a žádná další část státní závěrečné zkoušky

nebyla hodnocena nižším stupněm než „B“;

• celkové hodnocení „B“ – aritmetický průměr ze všech

částí státní závěrečné zkoušky je větší než 1,25 a menší

nebo roven 1,50 včetně, bakalářská/diplomová práce je

hodnocena stupněm „A“, nebo „B“ a žádná další část

státní závěrečné zkoušky nebyla hodnocena nižším

stupněm než „C“;

• celkové hodnocení „C“ – aritmetický průměr ze všech

částí státní závěrečné zkoušky je větší než 1,50 nebo

roven 2,00 včetně a bakalářská/diplomová práce je

hodnocena stupněm „A“, „B“, nebo „C“;

• celkové hodnocení „D“ – aritmetický průměr ze všech

částí státní závěrečné zkoušky je větší než 2,00 nebo

roven 2,50 včetně a bakalářská/diplomová práce je

hodnocena maximálně stupněm „D“;

• celkové hodnocení „E“ – aritmetický průměr ze všech

částí státní závěrečné zkoušky je větší než 2,50 nebo

63

roven 3,00 včetně a bakalářská/diplomová práce je

hodnocena maximálně stupněm „E“ (Čl. 27 odst. 2 Studij-

ního a zkušebního řádu UHK).

Dojde-li k situaci, že obhajoba závěrečné práce je hodnocena

stupněm „F“, zkušební komisí je vypracován protokol o státní

závěrečné zkoušce, ve kterém je uvedeno odůvodnění neú-

spěšné obhajoby. Student má právo se s odůvodněním sezná-

mit. Student je zároveň informován, jaký postup následuje,

resp. zda neúspěšnou práci doplní, zcela přepracuje, nebo

vypracuje práci s jiným zadáním (srov. s Čl. 26 a čl. 27 Studij-

ního a zkušebního řádu UHK).

Řádně ukončené vysokoškolské studium konkrétního stu-

denta se odvíjí od úspěšného vykonání všech částí státní

závěrečné zkoušky nebo od úspěšného vykonání její poslední

části do dvou let od konce akademického roku, ve kterém splnil

požadavky pro ukončení studia (Čl. 23 odst. 4 Studijního

a zkušebního řádu UHK).

64

3 TYPOGRAFICKÁ PRAVIDLA PRO EDITOVÁNÍ

(NEJEN) ZÁVĚREČNÝCH PRACÍ

Tvorba závěrečných prací a dalších odborných prací či textů je

doprovázena různými typografickými pravidly a formálními

požadavky. Typografická pravidla a požadavky vyplývají nejen

z různých pouček, publikací, informací z předchozího studia,

ale stejně tak z příslušných řídících aktů či směrnic, jež jsou

stanoveny konkrétní organizací, v našem případě Univerzitou

Hradec Králové a Pedagogickou fakultou UHK. Bezesporu nelze

popřít, že informatické dovednosti, resp. úroveň informatic-

kých kompetencí, určují schopnost studenta pracovat s typo-

grafií, typografickými pravidly a ovlivňují kvalitu výsledného

dokumentu, tedy závěrečnou práci a další vytvářené odborné

texty.

Obsah třetí kapitoly může leckterému čtenáři připadat až

příliš jednoduchý, ne-li nadbytečný. Praktické zkušenosti jed-

noho z autorů z výuky typografických pravidel však napovídají,

že „opakování je matka moudrosti“. Cílem je uvést většinu

důležitých formálních a typografických pravidel v logické

návaznosti, která zajistí hladký průběh psaní a editování závě-

rečné práce.

Všechna doporučení vycházejí z RD č. 36/2022 – Pravidla

zadání závěrečné práce a jejího vypracování, dále z publikací od

Katuščáka, Drobíkové a Papíka (2008), Skutila, Křováčkové

a Maněnové (2014), Vondroušové a Laška (2014), Kapouna

a Kapounové (2017) a Horného (2018).

65

3.1 Typografie stránky a úvodní nastavení

Vysokoškolské závěrečné (kvalifikační) práce na PdF UHK se

píšou na standardní formát stránky A4 o velikosti 210 mm

× 297 mm. Při otevření textového editoru MS Word by měl být

tento formát automaticky nastaven. Zda je formát stránky

odpovídající, lze zjistit na kartě Rozložení ve skupině Vzhled

stránky, a to kliknutím na tlačítko Velikost (obr. 19).

Obrázek 19 Formát stránky

Před začátkem konkrétního nastavování stránky je rovněž

doporučeno zkontrolovat zobrazení Pravítka. Funkce Pra-

vítko poskytuje při psaní a editování závěrečné práce prů-

běžný dozor nad dodržováním okrajů stránky a rovněž nad

dodržováním odsazení či neodsazení textu od okraje stránky.

Zobrazení funkce Pravítko se nastavuje na kartě Zobrazení ve

skupině Zobrazit zaškrtnutím tlačítka Pravítko (obr. 20).

66

Obrázek 20 Funkce Pravítko

Po kontrole formátu stránky a zobrazení funkce Pravítko

přichází na řadu nastavení okrajů stránky. V závěrečných

pracích je zvykem nastavovat okraje stránky následovně:

• horní a dolní okraj = 2,5 cm;

• pravý okraj = 2,5 cm;

• levý okraj = 3,5 cm.

Levý okraj je větší než pravý, a to z důvodu jednostranného

tisku závěrečné práce, a následného sepnutí do pevné vazby.

Veškerý text a objekty (tabulky, grafy apod.), které jsou sou-

částí práce, nesmějí být mimo nastavené okraje.

Jak na nastavení okrajů stránky?

1. Na kartě Rozložení ve skupině Vzhled stránky vybereme

Okraje a v nabídce klikneme na Vlastní okraje (obr. 21).

67

Obrázek 21 Nastavení vlastních okrajů stránky

2. Otevře se nové dialogické okno Vzhled stránky.

3. V části Okraje nastavíme okraje Vlevo na hodnotu 3,5 cm

a potvrdíme tlačítkem OK (obr. 22).

68

Obrázek 22 Vzhled stránky

3.2 Typografie stylů pro text a nadpisy

Typografii stylů lze považovat za významný prvek usnadňující

psaní a editování závěrečné práce. Následující oddíly textu jsou

vztaženy k jednotlivým stylům, pomocí kterých lze nastavit text

práce, nadpisy nečíslovaných částí práce, nadpisy kapitol,

podkapitol, oddílů, dílčích nadpisů apod.

V nadpisech se používá, s vazbou na RD č. 36/2022, font

písma Times New Roman. Dle typografických příruček je

možné pro všechny nadpisy práce zvolit jako výchozí font

písma bezpatkový typ, např. Arial. Pokud by student použil

font Arial pro všechny nadpisy, využije jej i pro název práce

uvedený na titulní straně.

69

Při nastavování stylu Přední listy, stylu Nadpis 0 a stylu

Nadpis 1 (viz další text) je možné rozlišovat dva styly psaní

písmen oproti stylům Nadpis 2 a Nadpis 3. Styl psaní písmen

v nadpisech předních listů, nečíslovaných částí práce (Nad-

pis 0) a kapitol (Nadpis 1) lze rozlišovat následovně:

• automaticky = první písmeno nadpisu je velké (příklad:

Prohlášení, Poděkování, Anotace, Annotation, Úvod,

1 Kapitola, 2 Kapitola, Závěr, …), viz obr. 23;

• všechna velká = všechna písmena nadpisu jsou velká

(příklad: PROHLÁŠENÍ, PODĚKOVÁNÍ, ANOTACE, ANNO-

TATION, ÚVOD, 1 KAPITOLA, 2 KAPITOLA, ZÁVĚR, …),

viz obr. 24.

Zvolený styl psaní písmen ve stylu Přední listy, stylu Nadpis 0

i stylu Nadpis 1 se musí projevit i ve vygenerovaném Obsahu

práce (obr. 23, obr. 24).

Obrázek 23 Ukázka Obsahu s automatickými písmeny

Obrázek 24 Ukázka Obsahu s velkými písmeny

70

3.2.1 Text práce – styl Normální & typografie odstavců

Nastavení stylu Normální pro text práce zasahuje do několika

typografických pravidel, jako jsou typografie písma či typogra-

fie odstavce. Dle RD č. 36/2022 je doporučeným a výchozím

fontem písma pro závěrečné práce patkový typ Times New

Roman. Patkový font písma se v textu práce využívá především

pro dobrou orientaci při čtení textu.

Ve formátování stylu Normální se nastavuje jako styl

následujícího odstavce styl Normální, velikost písma se nasta-

vuje na hodnotu 12 bodů, barva písma je černá, text se zarov-

nává do bloku. Následuje formátování odstavce, ve kterém se

vybírá Řádkování, konkrétně 1,5 řádku, nenastavují se me-

zery Před ani Za. V Toku textu je doporučeno vybrat a použí-

vat funkci Kontrolovat osamocené řádky.

Typografie odstavců

V dalším kroku přichází na řadu rozhodnutí studenta, jaký druh

typografie odstavců pro text práce zvolí. Nabízí se dvě

varianty, mezi které patří:

• odsazení prvního řádku (odstavcová zarážka);

• odsazení pomocí meziodstavcové mezery.

Ať je vybrána první či druhá varianta, k přechodu do nového

odstavce vždy slouží klávesa Enter. Uvedené varianty se

v práci nesmí kombinovat. Hojně a zcela běžně dochází

k tomu, že poslední řádek odstavce je částečně prázdný. Takový

řádek nese označení východový řádek.

V odsazení prvního řádku (odstavcové zarážce) je odsazo-

ván První řádek o nastavenou délku. K nastavení této varianty

slouží odsazení Speciální pomocí funkce První řádek. Pro

závěrečné práce je dostačující odsazení O kolik na hodnotě

71

1 cm. Při výběru varianty odsazení prvního řádku a respekto-

vání typografických doporučení musí mít student na paměti, že

první odstavec nacházející se pod kterýmkoliv nadpisem

není odsazen pomocí prvního řádku (viz obr. 25). Zachová-

ním uvedeného nastavení lze odstranit odsazení prvního řádku

v prvním odstavci jednoduchým umístěním kurzoru na začátek

prvního odstavce a stisknutím klávesy Backspace nacházející se

na klávesnici.

Obrázek 25 Odsazení prvního řádku (odstavcová zarážka)

Zdroj: Horný, 2018

Poznámka:

V případě, že se autor závěrečné práce rozhodne pro typografii

odstavců používat odsazení prvního řádku (odstavcovou

zarážku) a zároveň chce používat funkci Poznámky pod ča-

rou, je nutné odlišné nastavení stylu Normální.

Veškeré formátování je stejné (viz předchozí text), až na

Odsazení – nenastavuje se odsazení Speciální.

Autor práce nastaví odsazení prvního řádku ve druhém

odstavci (a následujících odstavcích) jednoduchým přesunem

funkce Odsazení prvního řádku na Pravítku na hodnotu

1 cm (viz obr. 26). Uvedené nastavení není nutné opakovat

72

u každého odstavce. Po dopsání druhého odstavce a stisknutím

klávesy Enter si textový editor MS Word nastavení zapamatuje.

Obrázek 26 Manuální nastavení odsazení prvního řádku

Nastavení varianty odsazení pomocí meziodstavcové me-

zery spočívá v pouhém jednom kroku. Jedná se o nastavení

mezery Za. Hodnota mezery Za se nastavuje na hodnotu

10 bodů (obr. 27).

Obrázek 27 Odsazení pomocí meziodstavcové mezery

Zdroj: Horný, 2018

K typografii odstavců se pojí rovněž minimální počet znaků

včetně interpunkčních znamének a mezer na stránku. Udává se,

že minimální počet znaků včetně interpunkčních znamének

a mezer na stránku činí 1 800 znaků, jedná se o tzv. normo-

stranu. Při nastavení okrajů v šíři 2,5 cm × 2,5 cm × 2,5 cm

× 3,5 cm (viz RD č. 36/2022) bývá počet znaků na stránku

o něco vyšší, což není žádnou chybou.

73

Zvolí-li student variantu odsazení prvního řádku nebo odsa-

zení pomocí meziodstavcové mezery, počet znaků na stránce se

pohybuje okolo 2 000 znaků včetně interpunkčních znamének

a mezer.

Jak na nastavení stylu

Normální

s odsazením prvního

řádku?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem na

styl Normální. Následně se kliknutím na pravé tlačítko

myši objeví možnosti, ze kterých vybereme funkci Změnit

(obr. 28).

Obrázek 28 Změna stylu Normální

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

nastavíme styl následujícího odstavce na Normální (pokud

již není automaticky vybrán), font písma Times New Ro-

man, velikost písma na hodnotu 12 bodů, barvu písma

– černou, příp. barvu Automatická, a zarovnání do bloku.

Po nastavení se změny zobrazí v náhledu (obr. 29).

74

Obrázek 29 Dialogové okno Úprava stylu (styl Normální)

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec (obr. 30).

Obrázek 30 Funkce Odstavec...

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce

Odsazení a mezery, ve které nastavíme odsazení prvního

řádku. V části Odsazení vybereme z nabídky odsazení

Speciální funkci První řádek, který nastavíme v odsazení

75

O kolik na hodnotu 1 cm. V části Mezery nastavíme Řád-

kování, přičemž z nabídky vybereme 1,5 řádku (obr. 31).

Obrázek 31 Nastavení odsazení prvního řádku

ve stylu Normální

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme funkci Kontrolovat osamocené

řádky. Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK

(obr. 32).

76

Obrázek 32 Nastavení toku textu ve stylu Normální při

odsazení prvního řádku

Jak na nastavení stylu

Normální

s odsazením pomocí

meziodstavcové mezery?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem na

styl Normální. Následně se kliknutím na pravé tlačítko

myši objeví možnosti, ze kterých vybereme funkci Změnit

(obr. 33).

Obrázek 33 Změna stylu Normální

77

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

nastavíme styl následujícího odstavce na Normální (pokud

již není automaticky vybrán), font písma Times New

Roman, velikost písma na hodnotu 12 bodů, barvu písma

– černou, příp. barvu Automatická, a zarovnání do bloku.

Po nastavení se změny zobrazí v náhledu (obr. 34).

Obrázek 34 Dialogové okno Úprava stylu (styl Normální)

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec (obr. 35).

Obrázek 35 Funkce Odstavec...

78

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery, ve které nastavíme odsazení pomocí mezi-

odstavcové mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

přičemž z nabídky vybereme 1,5 řádku a zároveň nasta-

víme mezeru Za na hodnotu 10 bodů (obr. 36).

Obrázek 36 Nastavení odsazení pomocí meziodstavcové

mezery ve stylu Normální

79

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme funkci Kontrolovat osamocené

řádky. Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK

(obr. 37).

Obrázek 37 Nastavení toku textu ve stylu Normální při

odsazení pomocí meziodstavcové mezery

3.2.2 Nadpisy nečíslovaných částí práce

– styl „Nadpis 0“

Nadpisy jsou běžnou součástí závěrečných a dalších prací. Mezi

jejich funkce patří například oddělování obsahově rozdílných

částí textu, zvýraznění tematických změn v textu a další.

U nadpisů je doporučeno mít na paměti, že nadpisy stejné

úrovně musejí být typograficky (formálně) totožné. Týká se

to fontu písma, velikosti písma, zarovnání či (ne)číslování.

80

Součástí každé závěrečné práce jsou části, které nejsou

číslované. Patří mezi ně Úvod, Závěr, Seznam použitých zdrojů,

Seznam tabulek a ilustrací (grafů, obrázků apod.), Seznam

příloh a Přílohy. Vyjmenované části rovněž napovídají, že se

umisťují na samostatnou (novou) stránku.

Styl Nadpis 0 slouží pro nastavení právě zmíněných

nečíslovaných částí práce. V kontextu RD č. 36/2022 je výcho-

zím fontem písma patkový typ Times New Roman, přičemž

velikost písma je větší než u textu práce. Název stylu pro

nečíslované části, tzn. Nadpis 0, je pouze pracovním názvem pro

tento styl. Každý student si může zmiňovaný styl nazvat dle

svého uvážení. V metodickém průvodci se používá označení

Nadpis 0, jelikož je užitečným doplněním stylů Nadpis 1,

Nadpis 2, Nadpis 3 apod., které jsou naopak číslované a využívá

se v nich funkce Víceúrovňový seznam, jež přesně odpovídá

požadavkům práce na číslování kapitol, podkapitol či oddílů.

Ve stylu Nadpis 0 se nastavuje jeho název, styl založený na

žádném stylu a styl následujícího odstavce – styl Normální. Jako

font písma se volí patkový typ Times New Roman, příp. bez-

patkový typ Arial, velikost písma se nastavuje na hodnotu

14 bodů, zvýraznění je tučné, barva písma je černá, text se

zarovnává do bloku. Následuje formátování odstavce, ve

kterém se vybírá Řádkování, konkrétně 1,5 řádku, nastavuje

se mezera Za na hodnotu 6 bodů. V toku textu se vybere funkce

Vložit konec stránky před. Tato funkce slouží pro pevné

umisťování nečíslovaných částí práce na novou stránku.

Jak na nastavení stylu

„Nadpis 0“

?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem

např. na styl Bez mezer. Následně se kliknutím na pravé

81

tlačítko myši objeví možnosti, ze kterých vybereme funkci

Změnit (obr. 38).

Obrázek 38 Změna stylu Bez mezer

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

upravíme název stylu na Nadpis 0. Dále nastavíme styl

založený na žádném stylu, styl následujícího odstavce na

Normální, font písma Times New Roman, velikost písma

na hodnotu 14 bodů, zvýraznění tučné, barvu písma

– černou, příp. barvu Automatická, a zarovnání do bloku.

Po nastavení se změny zobrazí v náhledu (obr. 39).

Obrázek 39 Dialogové okno Úprava stylu (styl Nadpis 0)

82

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec.

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

z nabídky vybereme 1,5 řádku, a mezeru Za na hodnotu

6 bodů (obr. 40).

Obrázek 40 Nastavení mezer ve stylu Nadpis 0

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme možnost Vložit konec stránky

před. Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK (obr. 41).

83

Obrázek 41 Nastavení toku textu ve stylu Nadpis 0

6. Po stisknutí tlačítka OK se vrátíme do dialogového okna

Úprava stylu, v jehož náhledu se projevily všechny nasta-

vené změny (obr. 42).

84

Obrázek 42 Projevené změny ve stylu Nadpis 0

3.2.3 Nadpisy hlavních kapitol – styl Nadpis 1

Styl Nadpis 1 se používá pro formátování hlavních kapitol

práce, jejichž obsahem je text závěrečné práce spolu s pod-

kapitolami, příp. s oddíly. Jedná se o první styl, ve kterém se

používá tzv. desetinné třídění pro číslování jednotlivých částí

práce. Hlavní kapitoly představují první úroveň desetinného

třídění, a proto se pro číslování používají čísla 1, 2, 3 atd. Za

číslem kapitoly se nepíše tečka.

Pro styl Nadpis 1 platí stejná nastavení jako pro styl Nadpis 0.

Nastavuje se styl založený na žádném stylu a styl následujícího

odstavce, kterým je styl Normální. Jako font písma se volí pat-

85

kový typ Times New Roman, příp. bezpatkový typ Arial, veli-

kost písma se nastavuje na hodnotu 14 bodů, zvýraznění je

tučné, barva písma je černá, text se zarovnává do bloku.

Následuje formátování odstavce, ve kterém se vybírá Řádko-

vání, konkrétně 1,5 řádku, nastavuje se mezera Za na hodnotu

6 bodů. V toku textu se rovněž vybere funkce Vložit konec

stránky před.

Jak na nastavení stylu

Nadpis 1

?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem na již

nabízený styl Nadpis 1. Následně se kliknutím na pravé

tlačítko myši objeví možnosti, ze kterých vybereme funkci

Změnit.

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

nastavíme styl založený na žádném stylu, styl následujícího

odstavce na Normální, font písma Times New Roman,

velikost písma na hodnotu 14 bodů, zvýraznění tučné,

barvu písma – černou, příp. barvu Automatická, a zarov-

nání do bloku. Po nastavení se změny zobrazí v náhledu.

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec.

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

z nabídky vybereme 1,5 řádku, a mezeru Za na hodnotu

6 bodů.

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme možnost Vložit konec stránky

před. Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

86

6. Po stisknutí tlačítka OK se vrátíme do dialogového okna

Úprava stylu, v jehož náhledu se projevily všechny

nastavené změny.

7. Posledním krokem je nastavení číslování kapitol, resp.

desetinného třídění. Na kartě Domů ve skupině Odstavec

klikneme na Víceúrovňový seznam. V Knihovně seznamů

klikneme na seznam, který odpovídá desetinnému třídění.

Jde o seznam, ve kterém číslování 1 odpovídá Nadpisu 1,

1.1 odpovídá Nadpisu 2 atp. (obr. 43).

Obrázek 43 Nastavení desetinného třídění

8. Výběr seznamu z Knihovny seznamů se automaticky

„propsal“ do nastavených stylů (obr. 44). Nadpis 2 je v tuto

chvíli odlišný, jelikož prozatím nebyl nastaven, nicméně

číslování je již jeho součástí.

87

Obrázek 44 Číslování nadpisů v nabídce Styly

3.2.4 Nadpisy podkapitol – styl Nadpis 2

Styl Nadpis 2 slouží pro formátování podkapitol práce, které

jsou součástí hlavních kapitol. V tomto stylu se rovněž používá

tzv. desetinné třídění. Podkapitoly představují druhou úroveň

desetinného třídění, a proto se pro číslování používá třídění

1.1, 1.2, 2.1, 2.2 apod. Za posledním číslem podkapitoly se

nepíše tečka, čehož student dosáhne správným nastavením

víceúrovňového seznamu (viz 3.2.3 Nadpisy hlavních kapitol –

styl Nadpis 1).

Styl Nadpis 2 má oproti předchozím stylům mírně odlišné

nastavení. Nastavuje se styl založený na žádném stylu a styl

následujícího odstavce, kterým je styl Normální. Jako font

písma se volí patkový typ Times New Roman, příp. bezpatkový

typ Arial, velikost písma se nastavuje na hodnotu 14 bodů,

zvýraznění je tučné, barva písma je černá, text se zarovnává

do bloku. Následuje formátování odstavce, ve kterém se vybírá

Řádkování, konkrétně 1,5 řádku, nastavuje se mezera Před

na hodnotu 20 bodů a mezera Za na hodnotu 6 bodů. Mezera

Před slouží pro oddělení konce odstavce od nového nadpisu

– nadpisu podkapitoly. V toku textu se vybere funkce Svázat

s následujícím. Ta zajistí, že nedojde k oddělení nadpisu

podkapitoly a prvního odstavce textu, který je součástí pod-

kapitoly.

88

Jak na nastavení stylu

Nadpis 2

?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem na

styl Nadpis 2. Následně se kliknutím na pravé tlačítko myši

objeví možnosti, ze kterých vybereme funkci Změnit.

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

nastavíme styl založený na žádném stylu, styl následujícího

odstavce na Normální, font písma Times New Roman,

velikost písma na hodnotu 14 bodů, zvýraznění tučné,

barvu písma – černou, příp. barvu Automatická, a zarov-

nání do bloku. Po nastavení se změny zobrazí v náhledu.

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec.

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

z nabídky vybereme 1,5 řádku, mezeru Před na hodnotu

20 bodů a mezeru Za na hodnotu 6 bodů (obr. 45).

Obrázek 45 Nastavení mezer ve stylu Nadpis 2

89

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme možnost Svázat s následujícím.

Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK (obr. 46).

Obrázek 46 Nastavení toku textu ve stylu Nadpis 2

6. Po stisknutí tlačítka OK se vrátíme do dialogového okna

Úprava stylu, v jehož náhledu se projevily všechny nasta-

vené změny.

3.2.5 Nadpisy oddílů – styl Nadpis 3

Styl Nadpis 3 slouží pro formátování oddílů práce, které jsou

součástí podkapitol. V bakalářských a diplomových pracích

se však nedoporučuje oddíly používat, jelikož by text mohl

působit velmi roztříštěně. Naopak v dizertační práci nebo

v publikacích najdou oddíly práce své uplatnění.

90

V tomto stylu se rovněž používá tzv. desetinné třídění. Oddíly

představují třetí úroveň desetinného třídění, a proto se pro

číslování používá třídění 1.1.1, 1.1.2, 2.1.1, 2.1.2 apod. Za

posledním číslem oddílu se nepíše tečka, čehož se dosáhne

správným nastavením víceúrovňového seznamu pro styly

Nadpis 1, Nadpis 2 a Nadpis 3 (viz 3.2.3 Nadpisy hlavních kapitol

– styl Nadpis 1).

Styl Nadpis 3 má mírně odlišné nastavení, stejně jako je tomu

u stylu Nadpis 2. Nastavuje se styl založený na žádném stylu

a styl následujícího odstavce, kterým je styl Normální. Jako font

písma se volí patkový typ Times New Roman, příp. bezpatkový

typ Arial, velikost písma se nastavuje na hodnotu 12 bodů,

zvýraznění je tučné, barva písma je černá, text se zarovnává

do bloku. Následuje formátování odstavce, ve kterém se vybírá

Řádkování, konkrétně 1,5 řádku, nastavuje se mezera Před

na hodnotu 20 bodů a mezera Za na hodnotu 6 bodů. Mezera

Před slouží pro oddělení konce odstavce od nového nadpisu

– nadpisu oddílu. V Toku textu se vybere funkce Svázat s ná-

sledujícím, aby se předešlo oddělení nadpisu a textu prvního

odstavce oddílu.

Jak na nastavení stylu

Nadpis 3

?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem na

styl Nadpis 3. Pokud se styl v nabídce nezobrazuje,

klikneme na styl Nadpis 2 a styl Nadpis 3 se automaticky

objeví. Následně se kliknutím na pravé tlačítko myši objeví

možnosti, ze kterých vybereme funkci Změnit.

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

nastavíme styl založený na žádném stylu, styl následujícího

odstavce na Normální, font písma Times New Roman,

91

velikost písma na hodnotu 12 bodů, zvýraznění tučné,

barvu písma – černou, příp. barvu Automatická, a zarov-

nání do bloku. Po nastavení se změny zobrazí v náhledu.

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec.

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

z nabídky vybereme 1,5 řádku, mezeru Před na hodnotu

20 bodů a mezeru Za na hodnotu 6 bodů (obr. 47).

Obrázek 47 Nastavení mezer ve stylu Nadpis 3

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme možnost Svázat s následujícím.

Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

92

6. Po stisknutí tlačítka OK se vrátíme do dialogového okna

Úprava stylu, v jehož náhledu se projeví všechny nastavené

změny.

3.2.6 Dílčí nadpisy – styl „Dílčí nadpisy“

V závěrečných pracích je zvyklostí tematicky dělit text práce do

hlavních kapitol, jejichž součástí jsou také podkapitoly. Hlavní

kapitola by v závěrečných pracích měla dosahovat rozsahu

alespoň 5 stran jako celku, přičemž podkapitola by měla mít

alespoň 1 stranu. Může dojít k situaci, kdy student potřebuje

nadpisem oddělit určitou část textu, která však nedosahuje

patřičného rozsahu. Nabízí se využití stylu Nadpis 3, čímž se

vytvoří oddíly. Nicméně, jak bylo uvedeno, oddíly nejsou

doporučeny pro závěrečné práce, jako jsou bakalářské a diplo-

mové práce. Řešením takové situace je použití dílčího nadpisu,

jenž nebude součástí obsahu práce. Pro dílčí nadpisy je

doporučeno nastavit samostatný styl.

Pro vytvoření stylu Dílčí nadpisy se vybere určitý styl

z nabídky stylů, případně se vytvoří zcela nový styl, a to stisk-

nutím kláves Alt + Ctrl + Shift + S. Nastavuje se styl založený na

žádném stylu a styl následujícího odstavce, konkrétně styl

Normální. Jako font písma se volí patkový typ Times New

Roman, příp. bezpatkový typ Arial, velikost písma se

nastavuje na hodnotu 12 bodů, zvýraznění je tučné, barva

textu je černá, text se zarovnává do bloku. Následuje formáto-

vání odstavce, ve kterém se vybírá Řádkování, konkrétně

1,5 řádku, nastavuje se mezera Před na hodnotu 20 bodů

a mezera Za na hodnotu 6 bodů. Mezera Před slouží pro oddě-

lení konce odstavce od nového nadpisu – dílčího nadpisu, stejně

93

jako u stylu Nadpis 2 (a stylu Nadpis 3). V Toku textu se vybere

funkce Svázat s následujícím.

V případě, že styl Dílčí nadpisy se vytváří na základě stylu

z nabídky, je vhodné zkontrolovat formátování písma, jelikož

může být nastaveno jako zúžené (viz následující text).

Jak na nastavení stylu

„Dílčí nadpisy“

?

1. Na kartě Domů ve skupině Styly najedeme kurzorem na

vybraný styl, případně vytvoříme styl nový. Zvolením stylu

z nabídky následně klikneme na pravé tlačítko myši

a z možností vybereme funkci Změnit.

2. Otevře se nové dialogové okno Úprava stylu, ve kterém

nastavíme styl založený na žádném stylu, styl následujícího

odstavce na Normální, font písma Times New Roman,

velikost písma na hodnotu 12 bodů, zvýraznění tučné,

barvu písma – černou, příp. barvu Automatická, a zarov-

nání do bloku. Po nastavení se změny zobrazí v náhledu.

3. V dialogovém okně Úprava stylu klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec.

4. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

z nabídky vybereme 1,5 řádku, mezeru Před na hodnotu

20 bodů a mezeru Za na hodnotu 6 bodů.

5. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování vybereme možnost Svázat s následujícím.

Nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

6. Po stisknutí tlačítka OK se vrátíme do dialogového okna

Úprava stylu, v jehož náhledu se projeví všechny nastavené

změny.

94

7. Pokračujeme kliknutím na tlačítko Formát a z nabídky

vybereme Písmo.

8. Otevře se nové dialogové okno Písmo na záložce Písmo.

Klikneme na záložku Upřesnit a zkontrolujeme nastavení

v části Proložení znaků. Měřítko je nastaveno na 100 %,

v části Mezery vybereme z nabídky normální, umístění

taktéž. Pokud je aktivní funkce Prokládání písem veli-

kosti, odklikneme ji (obr. 48).

Obrázek 48 Nastavení proložení znaků ve stylu Dílčí nadpisy

3.3 Typografie předních listů

Typografie předních listů představuje další prvek v přípravě

dokumentu závěrečné práce v textovém editoru MS Word.

Předchozí podkapitola pojednávala o základním nastavení

95

textu práce, včetně odstavců a všech nadpisů, které lze v práci

používat. Tato podkapitola pojednává již o přípravě předních

listů závěrečné práce.

Pro přední listy závěrečné práce se rovněž doporučuje

vytvořit samostatný styl. Ten slouží pro ruční vytvoření

jednotlivých předních částí odlišujících se od částí, pro které se

používají styly Normální, Nadpis 0, Nadpis 1, Nadpis 2, (Nad-

pis 3) a Dílčí nadpisy. Vytvořením samostatného stylu pro

přední listy nedojde k situaci, že se průběžným formátováním

textového dokumentu tyto části jakkoliv, byť omylem, změní.

Jak na vytvoření stylu

„Přední listy“

?

1. Na klávesnici stiskneme současně klávesy Alt + Ctrl + Shift

+ S.

2. Otevře se nové okno Styly, ve kterém vybereme funkci A+,

případně A se znakem slunce, která se nazývá Nový styl

(obr. 49).

Obrázek 49 Vytvoření nového stylu

96

3. Otevře se nové dialogové okno Vytvořit nový styl podle

formátování, ve kterém se upraví název na Přední listy,

styl bude založený na žádném stylu a styl následujícího

odstavce bude Přední listy. Font písma nastavíme na Times

New Roman, velikost písma na hodnotu 12 bodů, barvu

písma zvolíme černou, příp. barvu Automatická. Nastavení

můžeme zakončit výběrem zarovnání do bloku. Po nasta-

vení se změny zobrazí v náhledu.

4. V dialogovém okně Vytvořit nový styl podle formátování

klikneme na tlačítko Formát a z nabídky vybereme Odsta-

vec.

5. Otevře se nové dialogové okno Odstavec na záložce Odsa-

zení a mezery. V části Mezery nastavíme Řádkování,

z nabídky vybereme 1,5 řádku.

6. V dialogovém okně Odstavec na záložce Tok textu v části

Stránkování odklikneme všechny funkce, a následně

nastavení potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

7. Po stisknutí tlačítka OK se vrátíme do dialogového okna

Vytvořit nový styl podle formátování, v jehož náhledu se

projeví všechny nastavené změny (obr. 50).

Obrázek 50 Nový styl Přední listy

97

3.3.1 Tvorba titulní strany

Pro vytvoření titulní strany práce se používá styl Přední listy.

Přestože je vytvořen zmíněný styl, titulní strana si vyžaduje

ruční nastavení. Struktura titulní strany vychází z textu

uvedeného v oddílu 2.6.2 Titulní strana, s odkazem na přílohu

B, přílohu C a přílohu D.

Jak vytvořit titulní stranu bez podtitulu práce? Platné

pro BP/DP.

1. Klikneme na první a zároveň prázdnou stránku textového

dokumentu a vybereme styl Přední listy.

2. Nastavíme velikost písma na hodnotu 14 bodů

4

.

3. Začneme vypisovat horní část titulní strany s příslušnými

údaji, přičemž každý z těchto údajů se umísťuje na nový

řádek. Jedná se o údaje:

• Univerzita Hradec Králové;

• Pedagogická fakulta;

• Katedra/Ústav… (název pracoviště PdF, na kterém

student odevzdává závěrečnou práci).

Označíme údaje a zvolíme zarovnání na střed.

4. Po stisknutí klávesy Enter napíšeme název práce, který je

identický s názvem práce uvedeným v podkladu pro

závěrečnou práci. Na dalším řádku napíšeme typ práce

(Bakalářská práce/Diplomová práce).

4

Ve výjimečných případech je možné, že se identifikační údaje nevejdou na

jeden řádek. V tomto případě se doporučuje nastavit velikost písma na

titulní straně na hodnotu 13,5 bodů, příp. na hodnotu 13 bodů. Toto

nastavení neplatí pro název práce (viz 5. krok).

98

5. Označíme název práce, zvolíme font písma Times New

Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

18 bodů, vybereme zvýraznění tučné a zarovnání na

střed. Označíme název práce, klikneme na pravé tlačítko

myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové

okno Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 160 bodů a mezeru Za na hodnotu 14 bodů.

Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

6. Označíme typ práce, vybereme zarovnání na střed,

klikneme na pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme

Odstavec. Otevře se dialogové okno Odstavec. V části

Mezery nastavíme mezeru Za na hodnotu 154 bodů

5

,

6

,

7

.

Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

7. Po stisknutí klávesy Enter vybereme zarovnání do bloku

a na Pravítku kliknutím na hodnotu 4,5 cm vytvoříme

levou zarážku.

8. Od levého okraje stránky začneme vypisovat identifikační

údaje. Nejdříve napíšeme obecná označení, na klávesnici

stiskneme klávesu Tab, a poté napíšeme konkrétní údaj

(postup platí pro všechny následující identifikační údaje):

• Autor: Jméno a příjmení autora (včetně titulů);

• Studijní program: Název studijního programu;

• Vedoucí práce: Jméno a příjmení vedoucího práce

včetně titulů ve správném pořadí;

5

Nastavení hodnoty mezery Za se bude lišit v závislosti na délce názvu

práce. Bude-li název práce rozložen na dvou řádcích, u typu práce se

nastaví mezera Za na hodnotu 124 bodů, příp. na hodnotu menší.

6

V případě, že student vypracovává závěrnou práci v rámci studia dle „staré

akreditace“, uvádí na titulní straně Studijní program a Studijní obor.

Z tohoto důvodu nastavuje v 6. kroku mezeru Za na hodnotu 140 bodů.

7

Dojde-li zároveň k situacím uvedeným v poznámce 5 a 6, nastaví se mezera

Za na hodnotu 110 bodů, příp. na hodnotu menší.

99

• Oponent práce: Jméno a příjmení oponenta práce včetně

titulů ve správném pořadí.

9. Po stisknutí klávesy Enter napíšeme místo studia, tj. Hra-

dec Králové, na Pravítku kliknutím na hodnotu 14 cm

vytvoříme levou zarážku a napíšeme rok odevzdání

práce.

10. Označíme místo studia a rok odevzdání práce, klikneme na

pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře

se dialogové okno Odstavec. V části Mezery nastavíme

mezeru Před na hodnotu 114 bodů. Potvrdíme stisknutím

tlačítka OK.

Jak vytvořit titulní stranu s podtitulem práce? Platné

pro BP/DP.

1. Klikneme na první a zároveň prázdnou stránku textového

dokumentu a vybereme styl Přední listy.

2. Nastavíme velikost písma na hodnotu 14 bodů

8

.

3. Začneme vypisovat horní část titulní strany s příslušnými

údaji, přičemž každý z těchto údajů se umísťuje na nový

řádek. Jedná se o údaje:

• Univerzita Hradec Králové;

• Pedagogická fakulta;

• Katedra/Ústav… (název pracoviště PdF, na kterém

student odevzdává závěrečnou práci).

Označíme údaje a zvolíme zarovnání na střed.

8

Ve výjimečných případech je možné, že se identifikační údaje nevejdou na

jeden řádek. V tomto případě se doporučuje nastavit velikost písma na

titulní straně na hodnotu 13,5 bodů, příp. na hodnotu 13 bodů. Toto

nastavení neplatí pro název práce (viz 5. krok).

100

4. Po stisknutí klávesy Enter napíšeme název práce, po

dalším stisknutí klávesy Enter napíšeme podtitul práce.

Název práce i podtitul práce jsou identické s názvem práce

a jeho podtitulem uvedenými v podkladu pro závěrečnou

práci. Na dalším řádku napíšeme typ práce (Bakalářská

práce/Diplomová práce).

5. Označíme název práce, zvolíme font písma Times New

Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

18 bodů, vybereme zvýraznění tučné a zarovnání na

střed. Označíme název práce, klikneme na pravé tlačítko

myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové

okno Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 160 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

6. Označíme podtitul práce, zvolíme font písma Times New

Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

14 bodů, vybereme zarovnání na střed. Označíme podtitul

práce, klikneme na pravé tlačítko myši a z nabídky

vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno Odstavec.

V části Mezery nastavíme mezeru Za na hodnotu 14 bodů.

Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

7. Označíme typ práce, vybereme zarovnání na střed,

klikneme na pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme

Odstavec. Otevře se dialogové okno Odstavec. V části

Mezery nastavíme mezeru Za na hodnotu 140 bodů

9

,

10

,

11

.

9

Nastavení hodnoty mezery Za se bude lišit v závislosti na délce názvu

práce. Bude-li název práce rozložen na dvou řádcích, u typu práce se

nastaví mezera Za na hodnotu 110 bodů, příp. na hodnotu menší.

10

V případě, že student vypracovává závěrečnou práci v rámci studia dle

„staré akreditace“, uvádí na titulní straně Studijní program a Studijní obor.

Z tohoto důvodu nastavuje v 7. kroku mezeru Za na hodnotu 126 bodů.

11

Dojde-li zároveň k situacím uvedeným v poznámce 9 a 10, nastaví se

mezera Za na hodnotu 96 bodů, příp. na hodnotu menší.

101

Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

8. Po stisknutí klávesy Enter vybereme zarovnání do bloku

a na Pravítku kliknutím na hodnotu 4,5 cm vytvoříme

levou zarážku.

9. Od levého okraje stránky začneme vypisovat identifikační

údaje. Nejdříve napíšeme obecná označení, na klávesnici

stiskneme klávesu Tab, a poté napíšeme konkrétní údaj

(postup platí pro všechny následující identifikační údaje):

• Autor: Jméno a příjmení autora (včetně titulů);

• Studijní program: Název studijního programu;

• Vedoucí práce: Jméno a příjmení vedoucího práce

včetně titulů ve správném pořadí;

• Oponent práce: Jméno a příjmení oponenta práce včetně

titulů ve správném pořadí.

10. Po stisknutí klávesy Enter napíšeme místo studia, tj. Hra-

dec Králové, na Pravítku kliknutím na hodnotu 14 cm

vytvoříme levou zarážku a napíšeme rok odevzdání

práce.

11. Označíme místo studia a rok odevzdání práce, klikneme na

pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře

se dialogové okno Odstavec. V části Mezery nastavíme

mezeru Před na hodnotu 100 bodů. Potvrdíme stisknutím

tlačítka OK.

3.3.2 Vložení a úprava zadání práce

Za titulní stranou následuje zadání práce. Zadání práce lze

vytisknout zvlášť jako samostatnou stranu, a následně jej vložit

do závěrečné práce před jejím svázáním. Druhou možností je

vložení zadání práce přímo do dokumentu závěrečné práce

102

v textovém editoru MS Word, a to prostřednictvím vložení

zadání práce jakožto obrázek.

Jak na vložení a úpravu zadání práce?

1. Za titulní stranou vytvoříme novou stránku, např. pomocí

Ctrl + Enter.

2. Na kartě Vložení ve skupině Ilustrace klikneme na funkci

Obrázky.

3. Vybereme obrázek (zadání práce) z počítače a klikneme na

Vložit.

4. Klikneme pravým tlačítkem myši na obrázek zadání práce

a z možností vybereme Velikost a umístění (obr. 51).

Obrázek 51 Výběr funkce Velikost a umístění...

103

5. Otevře se nové dialogové okno Rozložení, ve kterém

klikneme na Obnovit. Na záložce Velikost v části Měřítko

můžeme dále nastavit výšku a šířku obrázku zadání práce

na hodnotu 92 %. Změny potvrdíme kliknutím na OK

(obr. 52).

Obrázek 52 Dialogové okno Rozložení

6. Na dočasné kartě Formát obrázku ve skupině Uspořádat

klikneme na funkci Zalamovat text a zvolíme funkci Za

textem nebo Před textem.

7. Ve stejné skupině Uspořádat klikneme na funkci Zarovnat

a vybereme funkce Zarovnat na střed a Zarovnat dopro-

střed, příp. můžeme zarovnat obrázek zadání ručně.

104

3.3.3 Typografie následujících předních listů

Po vyhotovení titulní strany a vložení zadání práce přichází na

řadu vypracování dalších předních listů závěrečné práce, mezi

které patří Prohlášení studenta o samostatném zpracování

práce, Poděkování (nepovinná část), Anotace, Annotation (ano-

tace v anglickém jazyce), Prohlášení o souladu práce s rektor-

ským výnosem a Obsah. Každý přední list má svoji strukturu

a drobná typografická pravidla, jež jsou rozpracována v násle-

dujícím textu.

Jak vytvořit

Prohlášení

o samostatném zpracování

práce?

1. Přejdeme na novou stránku.

2. Na nové stránce napíšeme všechny náležitosti prohlášení

(každou náležitost na nový řádek) v tomto pořadí:

• nadpis Prohlášení;

• text prohlášení;

• – vynechaný řádek –

• místo odevzdání a datum odevzdání (v jednom řádku).

Můžeme si rovněž připravit dělící čáru pro podpis studenta

(na stejném řádku s místem a datem odevzdání) pomocí

znaku podtržítka: Shift + klávesa „spojovník“, pod kterou na-

píšeme jméno a příjmení studenta (viz příloha E, příloha F).

3. Označíme nadpis Prohlášení, zvolíme font písma Times New

Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

14 bodů, vybereme zvýraznění tučné. Znovu označíme

nadpis Prohlášení, klikneme na pravé tlačítko myši a z na-

bídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno

105

Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 500 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

4. Umístíme kurzor před nadpis Prohlášení a klikneme na

klávesu Enter.

5. Prohlášení se nyní nachází v dolní části stránky.

Jak vytvořit

Poděkování

?

1. Přejdeme na novou stránku.

2. Na nové stránce napíšeme všechny náležitosti poděkování

(každou náležitost na nový řádek), kterými jsou:

• nadpis Poděkování;

• text poděkování.

3. Označíme nadpis Poděkování, zvolíme font písma Times

New Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na

hodnotu 14 bodů, vybereme zvýraznění tučné. Znovu

označíme nadpis Poděkování, klikneme na pravé tlačítko

myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové

okno Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 500 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

4. Umístíme kurzor před nadpis Poděkování a klikneme na

klávesu Enter.

5. Poděkování se nyní nachází v dolní části stránky.

Jak vytvořit

Anotaci

v českém jazyce?

1. Přejdeme na novou stránku.

2. Na nové stránce napíšeme všechny náležitosti anotace

(každou náležitost na nový řádek), kterými jsou:

• nadpis Anotace;

106

• bibliografický údaj závěrečné práce;

• text anotace;

• Klíčová slova (viz příloha G, příloha H).

3. Označíme nadpis Anotace, zvolíme font písma Times New

Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

14 bodů, vybereme zvýraznění tučné.

4. V bibliografickém údaji označíme název práce a zvolíme

zvýraznění kurzíva.

5. Označíme text anotace, klikneme na pravé tlačítko myši

a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno

Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 24 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

6. Označíme Klíčová slova, klikneme na pravé tlačítko myši

a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno

Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 48 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

7. Klikneme na Enter a před vytvořením nové stránky

nezapomeňme kliknout na styl Přední listy (slouží pro

odstranění předchozího nastavení mezery Před).

Jak vytvořit

Annotation

(anotaci v anglickém jazyce)?

1. Přejdeme na novou stránku.

2. Na nové stránce napíšeme všechny náležitosti anotace v an-

glickém jazyce (každou náležitost na nový řádek), kterými

jsou:

• nadpis Annotation;

• bibliografický údaj závěrečné práce;

• text anotace;

• klíčová slova, tj. Keywords (viz příloha I, příloha J).

107

3. Označíme nadpis Annotation, zvolíme font písma Times

New Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na

hodnotu 14 bodů, vybereme zvýraznění tučné.

4. V bibliografickém údaji označíme název práce a zvolíme

zvýraznění kurzíva.

5. Označíme text anotace, klikneme na pravé tlačítko myši

a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno

Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 24 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

6. Označíme Keywords, klikneme na pravé tlačítko myši

a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno

Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 48 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

7. Klikneme na Enter a před vytvořením nové stránky

nezapomeňme kliknout na styl Přední listy (slouží pro

odstranění předchozího nastavení mezery Před).

Jak vytvořit

Prohlášení

o souladu práce s rektorským

výnosem?

1. Přejdeme na novou stránku.

2. Na nové stránce napíšeme všechny náležitosti prohlášení

(každou náležitost na nový řádek) v pořadí:

• nadpis Prohlášení;

• text prohlášení;

• Datum s vodící čárou a Podpis studenta s vodící čárou

(v jednom řádku) (viz příloha K, příloha L).

3. Označíme nadpis Prohlášení, zvolíme font písma Times New

Roman, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

14 bodů, vybereme zarovnání na střed, dále vybereme

zvýraznění tučné, příp. také zvýraznění podtržení. Znovu

108

označíme nadpis Prohlášení, klikneme na pravé tlačítko

myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové

okno Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 120 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

4. Umístíme kurzor před nadpis Prohlášení a klikneme na

klávesu Enter.

5. Označíme text prohlášení, klikneme na pravé tlačítko myši

a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno

Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 60 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

6. Označíme Datum a Podpis studenta, jež se nacházejí ve

stejném řádku, klikneme na pravé tlačítko myši a z nabídky

vybereme Odstavec. Otevře se dialogové okno Odstavec.

V části Mezery nastavíme mezeru Před na hodnotu

120 bodů. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

7. Klikneme na Enter a před vytvořením nové stránky

nezapomeňme kliknout na styl Přední listy (slouží pro

odstranění předchozího nastavení mezery Před).

Po zhotovení všech zmíněných předních listů se přejde na

novou stránku. Nová stránka začíná nadpisem Obsah. Označe-

ním nadpisu se zvolí font písma Times New Roman, příp. Arial,

nastaví se velikost písma na hodnotu 14 bodů a vybere se

zvýraznění tučné. Po stisknutí klávesy Enter je doporučeno

vybrat styl Přední listy.

V tomto okamžiku je veškerá přední část závěrečné práce

víceméně vyhotovena. V dalších krocích text průvodce sezna-

muje s nastavením správného číslování stránek práce, které je

potřebné pro vygenerování automatického obsahu a snadnou

orientaci v textu práce.

109

3.4 Číslování stránek

Pro mnohé tvůrce textů je dozajista zvykem číslovat stránky

dokumentů ihned od první strany, tudíž číslem 1. U závěreč-

ných prací je tomu jinak. Přední listy, které jsou tvořeny titulní

stranou, zadáním závěrečné práce, prohlášením, poděkováním,

anotacemi (v českém a anglickém jazyce), prohlášením o sou-

ladu práce s rektorským výnosem a obsahem, se nečíslují

– čísla se nezobrazují, avšak započítávají se.

Číslování stránek závěrečné práce začíná až na straně, kde

se nachází Úvod. Spočítají-li se přední listy, tj. strany 1–8, Úvod

se nachází na straně 9. Číslování závěrečné práce proto, v pří-

padě zařazení nepovinného Poděkování, začíná číslem 9

12

.

Struktura celé práce, počet předních listů, a tím také číslo-

vání stránek, se může lišit práce od práce, respektive dle

rozhodnutí autora práce. Metodický průvodce z toho důvodu

nabízí různé přehledy číslování stránek závěrečné práce s růz-

nými variantami struktury práce (viz 3.4.2 Přehledy číslování

stránek závěrečné práce s různou strukturou práce).

Číslování stránek musí po formální stránce odpovídat textu

práce – používá se stejný font a velikost písma. V případě závě-

rečné práce se používá patkové písmo Times New Roman

o velikosti písma na hodnotě 12 bodů a arabské číslice.

Číslování se nachází v Zápatí (dolní okraj stránky) a je zarov-

náno na střed. Výhodou textového editoru MS Word je auto-

matické číslování, stránky se tak číslují, případně přečíslují

samy.

12

Je vhodné mít na paměti, že v případě velkého počtu kapitol a podkapitol,

příp. oddílů, Obsah práce nemusí být pouze na jedné stránce. V případě,

že Obsah je na dvou stranách, Úvod se nenachází na straně 9, ale na straně

10. Číslování práce tedy začíná číslem 10.

110

Správného číslování stránek je možno dosáhnout rozděle-

ním celého dokumentu na dva oddíly. První oddíl obsahuje

dříve vyjmenované přední listy – stránky se nečíslují. Druhý

oddíl naopak obsahuje text práce a nečíslované části práce

(např. Úvod, Závěr, …) – stránky se číslují. Dokument je možné

rozdělit také do tří oddílů. Třetí oddíl by sloužil výhradně pro

část práce od nadpisu Přílohy, přičemž by měl nastavené vlastní

číslování (viz 3.4.1 Možnosti číslování stránek v části Přílohy).

Jak na číslování stránek?

V dokumentu závěrečné práce si nejdříve připravíme všechny

přední listy. Poté přejdeme na novou stránku, v nabídce Styly

vybereme styl Normální. Na stránce napíšeme nadpis Úvod,

před nej nastavíme konec oddílu, a to následovně:

1. Umístíme kurzor na začátek nového oddílu, tj. před nadpis

Úvod.

2. Na kartě Rozložení ve skupině Vzhled stránky vybereme

Konce a v části Konce oddílů zvolíme funkci Další stránka

(obr. 53).

Obrázek 53 Nastavení konce oddílu funkcí Další stránka

111

3. Klikneme do Zápatí a vidíme, že dokument je rozdělen na

dva oddíly. Zároveň se otevřela dočasná karta Záhlaví

a zápatí (obr. 54).

Obrázek 54 Zápatí – Oddíl 1 a Zápatí – Oddíl 2

4. Klikneme do Oddílu 2. Na dočasné kartě Záhlaví a zápatí

ve skupině Navigace odklikneme funkci Propojit s před-

chozím (obr. 55).

Obrázek 55 Odebrání funkce Propojit s předchozím

5. Nacházíme se v Oddílu 2. Na dočasné kartě Záhlaví a zá-

patí ve skupině Záhlaví a zápatí klikneme na funkci Číslo

stránky, vybereme Dolní okraj stránky a zvolíme Č. ve

formátu prostého textu 2, ve kterém je číslo stránky

zarovnáno na středu (obr. 56).

112

Obrázek 56 Umístění čísla stránky

6. Při správném postupu se v Zápatí – Oddíl 2 nachází číslo

stránky, které odpovídá počtu předních listů a stránce

s Úvodem, tj. číslo 9.

7. Zápatí je založeno na stylu Normální, proto je nutné zkon-

trolovat, resp. odebrat odsazení prvního řádku. Zároveň

dochází k situaci, že za číslem stránky se nachází prázdný

řádek. Tento prázdný řádek jednoduše odstraníme umístě-

ním kurzoru pod číslo a stisknutím klávesy Delete.

113

Poznámka:

V případě, že zobrazené číslo neodpovídá danému počtu stran,

je možné jej změnit funkcí Formát číslování stránek…

(viz obr. 56). Označíme číslo v Zápatí, na dočasné kartě Záhlaví

a zápatí ve skupině Záhlaví a zápatí klikneme na funkci Číslo

stránky, vybereme funkci Formát číslování stránek…. V nově

otevřeném dialogovém okně Formát čísel stránek klikneme

na Začít od a vepíšeme číslo, které potřebujeme. Kliknutím na

tlačítko OK potvrdíme nové číslování stránek (obr. 57).

Obrázek 57 Dialogové okno Formát čísel stránek

3.4.1 Možnosti číslování stránek v části Přílohy

Nastavení číslování stránek v Přílohách závěrečné práce má tři

možnosti, kterými jsou:

a) číslování stránek navazuje na předchozí stránky;

b) číslování stránek není součástí práce od nadpisu Přílohy;

c) číslování stránek v Přílohách je odlišné od přechozích

stránek, nenavazuje na ně, k číslování se používají řím-

ské číslice.

114

V případě výběru první možnosti nemusí autor práce tex-

tový dokument závěrečné práce nijak nastavovat. Vybere-li

druhou nebo třetí možnost, je zapotřebí v dokumentu nastavit

třetí oddíl.

Rozdělením dokumentu na tři oddíly se v jednotlivých oddí-

lech dokumentu nacházejí tyto části práce:

• Oddíl 1 – přední listy: titulní strana, zadání závěrečné

práce, Prohlášení o samostatném vypracování práce,

Poděkování, Anotace, Annotation, Prohlášení o souladu

práce s rektorským výnosem, Obsah, (Seznam použitých

zkratek).

• Oddíl 2 – Úvod, vlastní text práce, Závěr, Seznam

použitých zdrojů, (Seznam tabulek a ilustrací), (Seznam

příloh).

• Oddíl 3 – Přílohy.

Jak nastavit část

Přílohy

bez číslování stránek?

Následující návod navazuje na nastavení číslování uvedené

v podkapitole 3.4 Číslování stránek.

1. Umístíme kurzor na začátek nového oddílu, tj. před nadpis

Přílohy.

2. Na kartě Rozložení ve skupině Vzhled stránky vybereme

Konce a v části Konce oddílů zvolíme funkci Další stránka

(obr. 58).

115

Obrázek 58 Nastavení konce oddílu funkcí Další stránka

3. Klikneme do Zápatí a vidíme, že dokument je již rozdělen

do tří oddílů. Zároveň se otevřela dočasná karta Záhlaví

a zápatí (obr. 59).

Obrázek 59 Zápatí – Oddíl 2 a Zápatí – Oddíl 3

4. Na dočasné kartě Záhlaví a zápatí ve skupině Navigace

odklikneme funkci Propojit s předchozím (obr. 60).

Obrázek 60 Odebrání funkce Propojit s předchozím

116

5. Klikneme do Oddílu 3. Označíme číslo stránky a odstraníme

jej stisknutím klávesy Delete.

Jak nastavit část

Přílohy

s novým číslováním stránek?

Následující návod navazuje na nastavení číslování uvedené

v podkapitole 3.4 Číslování stránek.

1. Umístíme kurzor na začátek nového oddílu, tj. před nadpis

Přílohy.

2. Na kartě Rozložení ve skupině Vzhled stránky vybereme

Konce a v části Konce oddílů zvolíme funkci Další stránka

(viz obr. 58).

3. Klikneme do Zápatí a vidíme, že dokument je již rozdělen

do tří oddílů. Zároveň se otevřela dočasná karta Záhlaví

a zápatí (viz obr. 59).

4. Na dočasné kartě Záhlaví a zápatí ve skupině Navigace

odklikneme funkci Propojit s předchozím (viz obr. 60).

5. Klikneme do Oddílu 3. Označíme číslo v tomto Zápatí. Na

dočasné kartě Záhlaví a zápatí ve skupině Záhlaví a zápatí

klikneme na funkci Číslo stránky, vybereme funkci Formát

číslování stránek…. V nově otevřeném dialogovém okně

Formát čísel stránek vybereme z nabídky Formát

číslování velké římské číslice. Dále klikneme na funkci

Začít od, ve které se měla automaticky propsat římská jed-

nička. Kliknutím na tlačítko OK potvrdíme nové číslování

stránek pomocí římských číslic (obr. 61).

117

Obrázek 61 Dialogové okno Formát čísel stránek

s římskými číslicemi

3.4.2 Přehledy číslování stránek závěrečné práce

s různou strukturou práce

Závěrečná práce má specifika v číslování stránek, přičemž platí,

že některá čísla se nezobrazují. Následující tabulky obsahují

vybrané přehledy v číslování jednotlivých částí práce s různou

strukturou práce. Konkrétní podoba číslování vyplývá z roz-

hodnutí autora závěrečné práce, tedy konkrétní čísla stránek se

mohou lišit, pokud autor přidá/odebere jiné části práce.

Tabulka 4 Přehled číslování částí závěrečné práce 1

Část práce

Oddíl

dokumentu

Číslo

stránky

Zobrazení

čísla

stránky

Titulní strana

1

Ne

Zadání závěrečné

práce

1

2

Ne

118

Část práce

Oddíl

dokumentu

Číslo

stránky

Zobrazení

čísla

stránky

Prohlášení

o samostatném

vypracování práce

1

3

Ne

Poděkování

1

4

Ne

Anotace

1

5

Ne

Annotation

1

6

Ne

Prohlášení

o souladu

s rektorským

výnosem

1

7

Ne

Obsah

1

8

Ne

Úvod

2

9

Ano

vlastní text

2

10, 11,

12 atd.

Ano

Závěr

2

Ano

Seznam použitých

zdrojů

2

Ano

Seznam příloh

2

Ano

Přílohy

2

Ano

Tabulka 4 Přehled číslování částí závěrečné práce 1 obsahuje

vybrané části práce, přičemž číslování stránek navazuje na

předchozí stránky.

119

Tabulka 5 Přehled číslování částí závěrečné práce 2

Část práce

Oddíl

dokumentu

Číslo

stránky

Zobrazení

čísla

stránky

Titulní strana

1

Ne

Zadání závěrečné

práce

1

2

Ne

Prohlášení

o samostatném

vypracování práce

1

3

Ne

Poděkování

1

4

Ne

Anotace

1

5

Ne

Annotation

1

6

Ne

Prohlášení

o souladu

s rektorským

výnosem

1

7

Ne

Obsah

1

8

Ne

Úvod

2

9

Ano

vlastní text

2

10, 11,

12 atd.

Ano

Závěr

2

Ano

Seznam použitých

zdrojů

2

Ano

Seznam příloh

2

Ano

Přílohy

3

×

Ne

Tabulka 5 Přehled číslování částí závěrečné práce 2 obsahuje

vybrané části práce, přičemž číslování stránek není součástí

práce od nadpisu Přílohy.

120

Tabulka 6 Přehled číslování částí závěrečné práce 3

Část práce

Oddíl

dokumentu

Číslo

stránky

Zobrazení

čísla

stránky

Titulní strana

1

Ne

Zadání závěrečné

práce

1

2

Ne

Prohlášení

o samostatném

vypracování práce

1

3

Ne

Poděkování

1

4

Ne

Anotace

1

5

Ne

Annotation

1

6

Ne

Prohlášení

o souladu

s rektorským

výnosem

1

7

Ne

Obsah

1

8

Ne

Úvod

2

9

Ano

vlastní text

2

10, 11,

12 atd.

Ano

Závěr

2

Ano

Seznam použitých

zdrojů

2

Ano

Seznam příloh

2

Ano

Přílohy

3

I, II atd.

Ano

Tabulka 6 Přehled číslování částí závěrečné práce 3 obsahuje

vybrané části práce, přičemž číslování stránek v Přílohách je

odlišné od přechozích stránek, nenavazuje na ně, k číslování se

používají římské číslice.

121

Tabulka 7 Přehled číslování částí závěrečné práce 4

Část práce

Oddíl

dokumentu

Číslo

stránky

Zobrazení

čísla

stránky

Titulní strana

1

Ne

Zadání závěrečné

práce

1

2

Ne

Prohlášení

o samostatném

vypracování práce

1

3

Ne

Poděkování

1

4

Ne

Anotace

1

5

Ne

Annotation

1

6

Ne

Prohlášení

o souladu

s rektorským

výnosem

1

7

Ne

Obsah

1

8

Ne

Seznam použitých

zkratek

1

9

Ne

Úvod

2

10

Ano

vlastní text

2

11, 12,

13 atd.

Ano

Závěr

2

Ano

Seznam použitých

zdrojů

2

Ano

Seznam tabulek

2

Ano

Seznam grafů

2

Ano

Seznam příloh

2

Ano

Přílohy

3

I, II atd.

Ano

122

Tabulka 7 Přehled číslování částí závěrečné práce 4 obsahuje

široce pojatou strukturu závěrečné práce. Nastavené číslování

stránek je v tomto případě obdobné s číslováním v ukázce,

která se nachází v tabulce 6. Například pokud by tento přehled

neobsahoval Poděkování a Seznam použitých zkratek, Úvod by

se nacházel na stránce číslo 8.

3.5 Typografie vlastního obsahu práce

Obsah je považován za záchytný bod pro orientaci v závěrečné

práci. Jak je uvedeno v oddílu 2.6.8 Obsah, obsah představuje

seznam zahrnující nečíslované části práce (Úvod, Závěr, Seznam

použitých zdrojů apod.) a číslované kapitoly s podkapitolami,

příp. oddíly, pomocí tzv. desetinného třídění.

Pro vytvoření obsahu závěrečné práce, který přesně odpo-

vídá daným kritériím a Obrázek 16 (viz 2.6.8 Obsah), je zapo-

třebí dodržovat posloupnost několika kroků, stejně jako je

tomu při vytváření předních listů práce a stylů pro text a nad-

pisy.

Jak vytvořit vlastní obsah?

1. Umístíme kurzor pod nadpis Obsah.

2. Na kartě Reference ve skupině Obsah klikneme na funkci

Obsah a vybereme Vlastní obsah… (obr. 62).

123

Obrázek 62 Funkce Vlastní obsah

3. Otevře se dialogové okno Obsah (obr. 63).

Obrázek 63 Dialogové okno Obsah

124

4. V dialogovém okně Obsah na záložce Obsah klikneme na

Možnosti. Otevře se dialogové okno Možnosti obsahu, ve

kterém nastavíme Nadpis 0 na stejnou úroveň, jako je Nad-

pis 1, tedy Úroveň obsahu Nadpisu 0 bude 1. Změnu potvr-

díme kliknutím na tlačítko OK (obr. 64).

Obrázek 64 Dialogové okno Možnosti obsahu

5. Nacházíme se zpět v dialogovém okně Obsah. Nyní klik-

neme na funkci Změnit…, čímž se otevře dialogové okno

Styl (obr. 65), ve kterém je zapotřebí upravit nastavení Ob-

sahu 1, Obsahu 2, příp. Obsahu 3, pokud je v práci použí-

ván styl Nadpis 3. Obsah 1 slouží pro uvedení názvů nečís-

lovaných částí práce a číslovaných kapitol, resp. nadpisů,

které se vytvářejí pomocí stylu Nadpis 0 a stylu Nadpis 1.

Obsah 2 slouží pro uvedení názvů podkapitol, které se

vytvářejí pomocí stylu Nadpis 2.

125

Obrázek 65 Dialogové okno Styl

6. V dialogovém okně Styl vybereme Obsah 1 a klikneme na

tlačítko Změnit…. Otevře se dialogové okno Úprava stylu.

Vlevo dole klikneme na tlačítko Formát a z nabídky vybe-

reme Odstavec. V dialogovém okně Odstavec zkontrolu-

jeme Řádkování na hodnotě 1,5 řádku a žádné další for-

mátování. Potvrdíme stisknutím tlačítka OK. Vrátíme se do

dialogového okna Úprava stylu, ve kterém můžeme dle

svého uvážení vybrat zvýraznění textu – tučné. Potvrdíme

stisknutím tlačítka OK.

7. Nacházíme se zpět v dialogovém okně Styl. Vybereme

Obsah 2 a klikneme na tlačítko Změnit…. Otevře se dialo-

gové okno Úprava stylu. Vlevo dole klikneme na tlačítko

Formát a z nabídky vybereme Odstavec. V dialogovém

okně Odstavec zkontrolujeme Řádkování na hodnotě

1,5 řádku a mezery na hodnotách 0 bodů. V části Odsazení

nastavíme odsazení Vlevo na hodnotu 0,4 cm. Potvrdíme

stisknutím tlačítka OK. V případě Obsahu 3 postupujeme

126

stejně jako u Obsahu 2, avšak v části Odsazení nastavíme

odsazení Vlevo na hodnotu 0,8 cm.

8. Vrátíme se do dialogového okna Úprava stylu, změny

potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

Po potvrzení poslední změny dojde k vygenerování vlast-

ního obsahu podle nastavených kritérií. U obsahu je nutné mít

na paměti, že autor po kompletním sepsání práce nesmí

zapomenout obsah aktualizovat, a tím předejít možným

formálním chybám.

Aktualizovat obsah lze umístěním kurzoru do Obsahu,

kliknutím na pravé tlačítko myši a z nabídky výběrem funkce

Aktualizovat pole (obr. 66). Otevře se dialogové okno Aktu-

alizovat obsah, ve kterém se zvolí možnost Celá tabulka.

Aktualizace se potvrdí stisknutím tlačítka OK (obr. 67).

Obrázek 66 Funkce Aktualizovat pole

Obrázek 67 Dialogové okno Aktualizovat obsah

127

3.6 Využití funkce Poznámky pod čarou

V závěrečné práci může autor využívat funkci Poznámky pod

čarou. Její využití spočívá ve dvou možnostech. První možností

je využívat tuto funkci jako citační metodu průběžné po-

známky – poznámky pod čarou. Druhou možností je využití

funkce pro vytváření poznámek jako takových, které dopl-

ňují text.

Funkce Poznámky pod čarou se nachází na kartě Refe-

rence, která ve skupině Poznámky pod čarou nabízí funkci

Vložit poznámku pod čarou. Při využití funkce je nutné si

pamatovat, že styl Normální nesmí obsahovat odsazení prv-

ního řádku.

Jak na funkci

Poznámky pod čarou

?

1. Umístíme kurzor k textu, u kterého chceme vytvořit číselný

odkaz na poznámku pod čarou.

2. Klikneme na kartu Reference ve skupině Poznámky pod

čarou vybereme kliknutím funkci Vložit poznámku pod

čarou (obr. 68).

Obrázek 68 Funkce Vložit poznámku pod čarou

3. Nacházíme se na konci stránky. Zkontrolujeme, že font

písma je stejný jako text práce, tj. Times New Roman,

128

velikost písma na hodnotě 10 bodů, řádkování je

Jednoduché, text je zarovnaný do bloku.

3.7 Typografie objektů (tabulky a ilustrace)

Součástí vlastního textu a příloh závěrečné práce mohou být

různé objekty, mezi které patří především tabulky a ilustrace,

tj. grafy, obrázky, fotografie, schémata ad.

Objekty lze vnímat jako součást psaného textu, zdůraznění

určité myšlenky nebo podporu názornosti, což vyžaduje jejich

umístění v textu práce. Z jiného úhlu pohledu lze objekty pova-

žovat pouze za „doplňky textu“, a proto se umisťují do příloh

práce.

Ať jsou objekty součástí textu či příloh, vždy je nutné se na

ně patřičně odkazovat a respektovat pravidla při jejich

tvorbě, vkládání a popisování. K vytváření popisků objektů

slouží v MS Word karta Reference, která ve skupině Titulky

nabízí funkci Vložit titulek. U popisování objektů je doporu-

čeno si pamatovat, že všechny typy objektů mají vlastní

číslování. V závěrečné práci je možné vytvářet referenční se-

znamy neboli Seznam tabulek, Seznam grafů, Seznam obrázků

apod., jejichž správného vygenerování se dosáhne vlastním

číslováním jednotlivých objektů.

Tabulky

Tabulky jsou objekty, které jsou tvořeny znaky a údaji uspo-

řádanými do jednotlivých řádků a sloupců. Vytvářejí se přímo

v dokumentu závěrečné práce, tzn. pomocí textového editoru

MS Word. Tvorbu a vložení tabulek lze nalézt na kartě Vložení

ve skupině Tabulky pomocí funkce Tabulka nebo funkce

129

Vložit tabulku (obr. 69). Výběrem tabulky, příp. kliknutím do

tabulky, jsou k dispozici možnosti úprav tabulky na dočasných

kartách Návrh tabulky a Rozložení (obr. 70).

Obrázek 69 Vložení nové tabulky

Obrázek 70 Úprava tabulky na dočasné kartě Rozložení

Tabulky se umísťují bezprostředně za text, ve kterém byly

zmíněny nebo na ně bylo odkazováno. V případě, že se tabulka

netýká daného textu (výkladu, vysvětlení, argumentů apod.),

její funkce je pouze doplňková, a proto se vkládá do Příloh

(srov. s Katuščák, Drobíková, Papík, 2008).

Každá tabulka musí mít náležitý popisek/titulek, který je

tvořen termínem Tabulka (příp. ve zkratce Tab.), který je

130

zvýrazněn tučně, pořadovým číslem (arabskou číslicí) a výstiž-

ným názvem, za kterým se nepíše tečka. Popisek se umísťuje

nad tabulku, mezi pořadovým číslem a názvem se píše mezera

(např. Tabulka 1 Název tabulky).

Jak na vložení popisku/titulku tabulky?

1. Klikneme na kartu Vložení a ve skupině Tabulky klikneme

na funkci Tabulka nebo funkci Vložit tabulku…, čímž

vytvoříme novou tabulku.

2. Klikneme do tabulky, poté klikneme na kartu Reference

a ve skupině Titulky vybereme funkci Vložit titulek. Dru-

hou možností je označit celou tabulku kliknutím na čtverec

se šipkami, poté kliknout na pravé tlačítko myši a vybrat

funkci Vložit titulek.

3. Otevře se dialogové okno Titulek. V části Možnosti vybe-

reme v Popisku z nabídky Tabulka, v Umístění vybereme

z nabídky nad vybraným objektem. Potvrdíme kliknutím

na tlačítko OK (obr. 71).

Obrázek 71 Dialogové okno Titulek (titulek tabulky)

131

4. Vytvoří se popisek/titulek tabulky, který musíme ručně

upravit. Označíme jej, nastavíme font písma Times New

Roman (pokud se automaticky nenastavil), velikost písma

na hodnotu 12 bodů, barvu písma – černou, zarovnání

doleva. Dále klikneme na pravé tlačítko myši a vybereme

funkci Odstavec. Nastavíme mezery Před a Za na hodnotu

6 bodů, Řádkování na hodnotu 1,5 řádku. Pokud se objeví

odsazení Speciální pomocí funkce První řádek, odstraníme

jej. Potvrdíme kliknutím na tlačítko OK (obr. 72).

Obrázek 72 Popisek/titulek tabulky

5. Pro zachování formátu popisování tabulek můžeme ručně

nastavené formátování uložit jako nový styl, případně mů-

žeme na kartě Domů v části Schránka použít funkci Kopí-

rovat formát označenou obrázkem štětce (obr. 73). Tuto

funkci můžeme samozřejmě používat pro kopírování jiných

formátů.

Obrázek 73 Funkce Kopírovat formát

132

Tvorba a úprava tabulek je charakterizována řadou typo-

grafických pravidel (srov. s Katuščák, Drobíková, Papík, 2008;

Vondroušová, Lašek, 2014; Kapounová, Kapoun, 2017; Katedra

demografie a geodemografie PřF UK, 2019):

• popisek/titulek tabulky je psán horizontálně, je zarov-

nán doleva a umísťuje se nad tabulku;

• sloupce a/nebo řádky jsou oddělené čárami;

• šířka tabulky odpovídá šířce stránky (pomůcka: označí

se tabulka, na dočasné kartě Rozložení v části Velikost

buňky se vybere funkce Přizpůsobit oknu);

• text v tabulce je psán stejným fontem písma jako text

práce;

• tabulka by měla obsahovat více řádků než sloupců;

• názvy (popisné řádky nebo sloupce) v tabulkách začínají

velkým počátečním písmenem;

• je-li tabulka rozložena do dvou či více stran, je nutné,

aby se popisný řádek nebo sloupec nacházel na všech

stranách (vždy v prvním řádku/sloupci na každé straně);

• tabulky nemusí být založeny na stylu Normální, řádko-

vání je doporučeno Jednoduché a nastavení bez mezer

Před a Za;

• čísla ve sloupcích tabulky, která jsou stejně dlouhá, se

zarovnávají na střed sloupce;

• čísla ve sloupcích tabulky, která jsou různě dlouhá, se

zarovnávají k pravému okraji sloupce a vycentrují se

podle délky nejdelšího čísla;

133

• zdroj tabulky, není-li tabulka autorským dílem stu-

denta

13

, se uvádí těsně pod tabulkou, je menší než text

o 2 body, velikost písma je tedy na hodnotě 10 bodů;

• poznámky k tabulce se uvádí těsně pod tabulkou,

jsou menší než text o 2 body, velikost písma je tedy na

hodnotě 10 bodů.

Ilustrace

Ilustrace jsou souhrnným označením pro grafy, obrázky, foto-

grafie, schémata, nákresy, plány apod. Dle Katuščáka, Drobí-

kové, Papíka (2008) lze ilustrace považovat za obrazové a sym-

bolické materiály sloužící k vyjadřování informací specifickým

způsobem, především pomocí čitelnosti a názornosti. Stejně

jako tabulky i jednotlivé typy ilustrací mají svá typografická

pravidla.

Obrázky jsou typem ilustrace vyznačující se především svou

názorností. Z toho vyplývá jejich důležitá vlastnost, a tou je

kvalita obrázků. Doporučuje se používat a vkládat do závě-

rečné práce obrázky v co nejvyšší kvalitě, která je určena

především hodnotou DPI (ang. dots per inch), tj. počtem bodů

(pixelů) na palec.

V textovém editoru MS Word se obrázky vkládají do doku-

mentu pomocí karty Vložení, která ve skupině Ilustrace nabízí

funkci Obrázky. Obrázky se zarovnávají na střed.

Stejně jako tabulky musí mít každý obrázek náležitý popi-

sek/titulek. Popisek se umísťuje pod obrázek, je tvořen

termínem Obrázek (příp. ve zkratce Obr.), pořadovým číslem

13

Tabulka jako autorské dílo studenta – jedná se o tabulku, která obsahuje

původní data či informace autora práce. V tomto kontextu není nutné, aby

autor pod tabulkou uváděl formulaci „Zdroj: Vlastní zpracování“.

134

(arabskou číslicí) a výstižným názvem, za kterým se nepíše

tečka. Mezi pořadovým číslem a názvem obrázku se píše

mezera (např. Obrázek 1 Název obrázku).

Není-li obrázek vlastním výtvorem autora, je nutné uvést

zdroj obrázku (autora obrázku). Zdroj obrázku je možné uvést

dvěma způsoby:

• Za popiskem/titulkem obrázku, tedy v závorkách za

názvem obrázku [např. Obrázek 7 Trendy kriminality

v ČR za rok 2021 (Policie ČR, 2022)].

• Pod popiskem/titulkem obrázku, tedy pod názvem

obrázku, bez umístění zdroje do závorek.

Tato pravidla platí i pro další ilustrace, jež jsou obdobou

obrázků. Obsahuje-li obrázek určité zkratky či nestandardní

výrazy, jeho součástí musí být legenda umístěná pod obrázkem.

Jak na vložení popisku/titulku obrázku?

1. Klikneme na kartu Vložení, ve skupině Ilustrace klikneme

na funkci Obrázky a vybereme funkci Vložit obrázek z…

určitého zdroje.

2. Klikneme na obrázek, poté klikneme na kartu Reference

a ve skupině Titulky vybereme funkci Vložit titulek. Dru-

hou možností je kliknutí na obrázek, poté kliknout na pravé

tlačítko myši a vybrat funkci Vložit titulek.

3. Otevře se dialogové okno Titulek. V části Možnosti vybe-

reme v Popisku z nabídky Obrázek, v Umístění vybereme

z nabídky pod vybraným objektem. Potvrdíme kliknutím

na tlačítko OK (obr. 74).

135

Obrázek 74 Dialogové okno Titulek (titulek obrázku)

4. Vytvoří se popisek/titulek obrázku, který musíme ručně

upravit. Označíme jej, nastavíme font písma Times New

Roman (pokud se automaticky nenastavil), velikost písma

na hodnotu 12 bodů, barvu písma – černou, zarovnání

doleva. Dále klikneme na pravé tlačítko myši a vybereme

funkci Odstavec. Nastavíme mezery Před a Za na hodnotu

6 bodů, Řádkování na hodnotu 1,5 řádku. Pokud se objeví

odsazení Speciální pomocí funkce První řádek, odstraníme

jej. Potvrdíme kliknutím na tlačítko OK (obr. 75).

Obrázek 75 Popisek/titulek obrázku

136

5. Pro zachování formátu popisování obrázků můžeme ručně

nastavené formátování uložit jako nový styl, případně mů-

žeme na kartě Domů v části Schránka použít funkci Kopí-

rovat formát označenou obrázkem štětce (viz obr. 73).

Grafy neboli grafická znázornění dat slouží nejen k názor-

nosti dat, ale rovněž k jejich vyhodnocování a porovnávání

uvedených hodnot. Grafy je možné vytvářet přímo v textovém

editoru MS Word nebo využitím tabulkového procesu MS Excel,

který je součástí kancelářského balíčku MS Office. V MS Word

slouží pro tvorbu a vložení grafu karta Vložení, jež obsahuje

skupinu Ilustrace a v ní funkci Přidat graf nebo funkci Graf.

Rozlišuje se několik typů grafů. Výběr konkrétního typu

grafu se odvíjí od potřeb studenta a typu dat, jež mají být v grafu

zobrazeny. Doporučuje se využívat především grafy sloupcové.

Příklady typů grafů jsou zobrazeny v následujícím obrázku

(obr. 76).

Obrázek 76 Dialogové okno Vložit graf

137

Grafy vyplňují celou šířku dokumentu a v případě, že jsou

užší, volí se zarovnání na střed. Všechny grafy také mají

náležitý popisek/titulek, který není součástí grafu.

Popisek se umísťuje pod graf, zarovnává se na střed.

Je tvořen z termínu Graf, pořadovým číslem (arabskou číslicí)

a výstižným názvem. Za popiskem se nepíše tečka. Mezi pořa-

dovým číslem a názvem grafu se píše mezera (např. Graf 1 Ná-

zev grafu).

Jak na vložení popisku/titulku grafu?

1. Klikneme na kartu Vložení, ve skupině Ilustrace klikneme

na funkci Přidat graf a vybereme typ grafu.

2. Klikneme na graf, poté klikneme na kartu Reference a ve

skupině Titulky vybereme funkci Vložit titulek. Druhou

možností je kliknutí na graf, poté kliknout na pravé tlačítko

myši a vybrat funkci Vložit titulek.

3. Otevře se dialogové okno Titulek. V části Možnosti vybe-

reme v Popisku z nabídky Graf, v Umístění vybereme

z nabídky pod vybraným objektem. Potvrdíme kliknutím

na tlačítko OK. Pokud není v nabídce Graf, nadefinujeme

tento popisek pomocí funkce Nový popisek… (obr. 77).

Obrázek 77 Dialogové okno Titulek (titulek grafu)

138

4. Vytvoří se popisek/titulek grafu, který musíme ručně

upravit. Označíme jej, nastavíme font písma Times New

Roman (pokud se automaticky nenastavil), velikost písma

na hodnotu 12 bodů, barvu písma – černou, zarovnání

doleva. Dále klikneme na pravé tlačítko myši a vybereme

funkci Odstavec. Nastavíme mezery Před a Za na hodnotu

6 bodů, Řádkování na hodnotu 1,5 řádku. Pokud se objeví

odsazení Speciální pomocí funkce První řádek, odstraníme

jej. Potvrdíme kliknutím na tlačítko OK (obr. 78).

Obrázek 78 Popisek/titulek grafu

5. Pro zachování formátu popisování grafů můžeme ručně

nastavené formátování uložit jako nový styl, případně mů-

žeme na kartě Domů v části Schránka použít funkci Kopí-

rovat formát označenou obrázkem štětce (viz obr. 73).

6. Přestože návod pojednává o popisku/titulku, vhodným

typografickým doplněním je, že text grafu musí odpovídat

textu práce, v našem případě font písma Times New

Roman, barva písma – černá, velikost písma na hodnotě

12 bodů.

139

Jak uvádějí Kapounová a Kapoun (2017), u grafů je vhodné

se naučit používat a upravovat více typů grafů a všechny jejich

prvky, mezi které patří osy grafu a jejich názvy, osové značky,

mřížky, legendy, popisy dat apod. Tím je možné zamezit často

se vyskytujícím chybám, jako jsou nesprávná volba typu grafu,

špatné uspořádání prvků grafu, nevhodné formátování či ne-

vhodné použití barev pro následující tisk grafu. I přes uvedený

názor autorů je v předchozím textu uvedeno, že základním

doporučeným grafem je graf sloupcový.

Stejně jako je tomu u obrázků, není-li graf vlastním výtvorem

studenta, je zapotřebí uvést zdroj, příp. autora grafu. Zdroj se

uvádí za popiskem/titulkem grafu nebo pod popiskem/titul-

kem. Platí tedy totožná pravidla jako pro obrázky.

3.8 Dílčí pravidla typografie a sazby textu

Závěrečné práce a další odborné texty si žadují nejenom dodr-

žování již zmíněných pravidel a doporučení, ale i řadu dílčích

pravidel. Dílčí pravidla typografie a sazby textu nemusejí být

na první pohled podstatná, avšak opak je pravdou. Dodržová-

ním, byť dílčích, pravidel typografie a sazby textu dává autor

závěrečné práce najevo, že je schopen vypracovat odborný text

ve vysoké kvalitě. Kvalita práce souvisí s patřičným formátová-

ním – typografií a rovněž s vhodnou jazykovou a stylistickou

stránkou práce.

Následující oddíly pojednávají o jednotlivých částech sazby

textu, které mají svůj podíl na celkovém vzhledu a úrovni závě-

rečné práce.

140

3.8.1 Parchanty a osamocené nadpisy

Typografický výraz parchant představuje označení pro druh

typografické chyby. Jedná se o „neúplný řádek textu, který se

vyskytuje na místě, kde být nemá“ (Horný, 2018, s. 88).

Parchanty lze označit jako osamocené řádky, které jsou urči-

tým způsobem odděleny od zbytku odstavce. Při psaní od-

stavců je proto nutné se vyvarovat těchto osamocených řádků.

Rozlišují se dva typy parchantů. Jedním z nich je tzv. vdova

(ang. widow). Jde o případ typografické chyby, kdy stránka

končí prvním řádkem odstavce. Tento řádek je zároveň

posledním řádkem dané strany (obr. 79).

Obrázek 79 Vdova

Druhým typem typografické chyby je tzv. sirotek (ang. orp-

han). Jedná se o případ, kdy stránka začíná posledním řád-

kem odstavce. Tento poslední řádek je současně prvním řád-

kem na dané straně (obr. 80).

141

Obrázek 80 Sirotek

Typografické úpravy textu v souvislosti s osamocenými

řádky lze dosáhnout různými způsoby. Vzniklé osamocené řád-

ky lze vyřešit přeformulováním, zkrácením či doplněním textu

a také úpravou mezer (srov. s Katedra demografie a geodemo-

grafie PřF UK, 2019).

V MS Word lze zmíněným typografickým chybám předejít

nastavením funkce Svázat řádky, nicméně její použití je velmi

individuální. Nedoporučuje se používat tuto funkci na veš-

kerý text, tedy nedoporučuje se ji nastavovat ve stylech.

Podobným typografickým nedostatkem je ponechání nad-

pisu kapitoly/podkapitoly/oddílu či dílčího nadpisu na konci

stránky, a to bez začátku odstavce. Preventivním opatřením

tohoto nedostatku je nastavení funkce Svázat s následujícím

ve stylech Nadpis 0, Nadpis 1, Nadpis 2, Nadpis 3 a Dílčí nadpisy.

142

3.8.2 Vyznačování

Při zpracovávání odborného textu je v některých případech

příhodné určitou část textu vyznačit neboli zvýraznit. Ve shodě

s Veberem a Baumanem (2010) je zcela základním pravidlem

pro zvýrazňování textu jeho promyšlené používání. Čím méně

je zvýrazňování používáno, tím lepšího efektu lze dosáhnout.

Zvýraznění se používá pro vybrané pasáže, důležitý pojem či

danou informaci. Obecně se rozlišují tyto řezy:

• kurzíva – nejpřirozenější způsob vyznačování, který ve

větší míře nenarušuje zbytek textu, používá se zejména

pro přímé citace, pro slova ve spojení se slovy pojem,

termín, slovní spojení (např. pojem typografie), pro

vyznačení názvu publikace, výzkumu apod. (např. publi-

kace nesoucí název Úvod do typografie);

• tučné – tučný řez se používá pro nadpisy, dále ve vybra-

ných případech také pro silné upozornění na slovo, výraz

nebo skutečnosti;

• tučná kurzíva;

• KAPITÁLKY – řez odpovídající verzálkám, který je zmenšen

na střední výšku písma;

• VERZÁLKY – řez, který tkví v nastavení textu velkými pís-

meny;

• podtržení – starší řez typický pro psací stroje, v závěreč-

ných pracích se nepoužívá, není-li stanoveno jinak

(srov. s Veber, Bauman, 2010).

V závěrečných pracích se z uvedených řezů používají přede-

vším dva typy – kurzíva a tučný řez. Kurzíva se používá pro

vyznačení doslovných neboli přímých citací a pro zvýraznění

určitého slova, pojmu, termínu, názvu apod. Tučný řez slouží

pro zvýraznění nadpisů a pro silné upozornění na slovo nebo

143

více slov. Při jeho používání platí pravidlo, že tučným řezem

nejsou zvýrazňována interpunkční znaménka.

Nadpisy v závěrečné práci lze ve vyznačování považovat za

výjimku. Jak je uvedeno v podkapitole 3.2 Typografie stylů pro

text a nadpisy, jednou z možností pro zvýraznění nadpisů

předních listů, nečíslovaných částí práce a hlavních kapitol jsou

verzálky v kombinaci s tučným řezem. Použití verzálek se odvíjí

od volby autora práce.

3.8.3 Odrážky a výčty v textu

Součástí odborných textů bývají výčty obsahující různá

dělení, členění apod. Právě pro výčty se používají odrážky.

V textovém editoru MS Word se na kartě Domů ve skupině

Odstavec nacházejí právě funkce Odrážky a Knihovna odrá-

žek. V Knihovně odrážek lze vybírat mezi několika symboly,

např. plnými tečkami, prázdnými kroužky, kostičkami, pomlč-

kami, šipkami, fajfkami apod.

Kapounová a Kapoun (2017) uvádějí, že ve výčtech je vhod-

né používat maximálně tři úrovně odrážek, a to při zacho-

vání pouze jednoho typu odrážek v celém dokumentu.

Jedná-li se o delší odstavce, je praktičtější užívat funkci Číslo-

vání, která vytváří „odrážky“ pomocí čísel nebo písmen a tím

nahrazuje odrážky pomocí symbolů.

U výčtů je rovněž nutné zohlednit, zda se jedná o samostatné

body či po sobě následující sled možností. Pro samostatné body

jsou náležitou variantou symboly, pro sled možností je naopak

vhodnější číslování.

144

Používají-li se v textu odrážky, je nezbytné pracovat s pravi-

dly českého jazyka:

• za odrážkou se nachází velké písmeno – každá odrážka

(text odrážky) se zakončuje tečkou;

• za odrážkou se nachází malé písmeno – na konci každé

odrážky se píše středník nebo čárka, výčet se ukončuje

tečkou.

3.8.4 Mezery a nedělitelné prvky textu

Psaní a náležité používání mezer lze považovat za velice snad-

nou záležitost. Opak je však pravdou. Jak popisují Kapounová

a Kapoun (2017), chybějící či přebývající mezery patří mezi

nejvíce viditelné prohřešky v jakémkoliv textu. K takovým

prohřeškům patří i mezera, jež způsobí zalomení řádku na

nevhodném místě.

Dobrým pravidlem pro psaní mezer je, že mezera následuje

bezprostředně za interpunkčním znaménkem a za každým

slovem, nejde-li o slovo před interpunkcí.

Pro psaní mezer existuje několik výjimek. Mezery se vyne-

chávají v těchto případech:

• před i za spojovníkem ve složených slovech (bude-li,

česko-anglický);

• před i za lomítkem (2021/2022, km/h);

• před i za pomlčkou, má-li význam až, do (10–8 př. n. l.,

1993–2022, s. 17–23);

• za první a před druhou závorkou (bez mezery);

• následuje-li za sebou více znamének (např.:);

• při psaní horních a dolních indexů (H2O, a2);

• v internetových a e-mailových adresách (www.uhk.cz,

jmeno.prijmeni@uhk.cz);

145

• při číselném označování částí textů (3.8.4);

• v časových údajích (08:15, 16:27);

• v peněžních částkách, pokud tečky oddělují trojice čísel

(5.000 Kč);

• v názvech elektronických souborů (Závěrečná_prá-

ce.docx, fotografie.jpg);

• v označení verzí počítačových programů, aplikací či

softwarů (Android 12.1);

• ve zkratkách titulů velkých doktorátů (Ph.D., Th.D.)

(srov. s Vondroušová, Lašek, 2014; Ústav pro jazyk český

AV ČR, 2020a, online).

V kontextu mezer je důležité se zmínit o tzv. nedělitelných

prvcích textu. Jedná se o prvky, které není možné rozdělit

nebo ponechat samostatně na konci řádku. Vyhnout se

takové typografické chybě lze pomocí používání tzv. pevné

mezery, tedy pomocí kláves Ctrl + Shift + Mezerník. Mezi neděli-

telné prvky textu patří:

• jednoznakové předložky, spojky a slova (a, i, k, s, u, o,

v, z);

• číselné údaje rozdělené po tisících (2 300, 1 250 000);

• číselné údaje a jednotky nebo zkratky (100 kg, 50 Kč,

120 km/h);

• datum (2. února 2022, 2. 2. 2022);

• jméno a příjmení (Karla Králová);

• titul a jméno (doc. Sokol, Mgr. Jana Nová, Ph.D.);

• název a zkratka/právní subjekt (Semiramis, z. ú.)

(srov. s Kapounová, Kapoun, 2017).

Poměrně ojedinělým případem je význam psaní procent

a mezer, což je věc především gramatická. Existuje rozdíl mezi

uvedením či neuvedením mezery mezi číslem a znakem pro-

centa. Jako pomůcka může sloužit psaná forma slov:

146

• deset procent alkoholu = 10 % alkoholu (podstatné

jméno, píše se mezera mezi číslem a znakem „procenta“);

• desetiprocentní alkohol = 10% alkohol (přídavné

jméno, nepíše se mezera mezi číslem a znakem „pro-

centa“).

3.8.5 Zápis čísel a číselných hodnot

Zápis čísel a číselných hodnot může být v určitých ohledech

složitý, jelikož je nutné dodržovat specifická pravidla českého

pravopisu.

Členění čísel

Jsou-li čísla v textu psaná v podobě číslic, je nutné dodržovat

pravidlo oddělování trojice řádů před i za desetinnou čárkou

pomocí mezery. Jinými slovy, pokud má číslo více než tři místa

vlevo či vpravo od desetinné čárky, člení se do skupin o třech

číslech. Příklady:

• 1 250 km;

• 10 000 let;

• 10 516 707 obyvatel;

• 19 990,90 Kč.

V tomto ohledu jsou výjimkou čtyřciferná čísla, která se

podle pravidel českého pravopisu nemusejí psát s mezerou,

tedy např. 2500 slov, 4712 km. Letopočty se do skupin po třech

číslech nikdy nečlení (srov. s Ústav pro jazyk český AV ČR,

2021a, online).

147

Značky a číselné hodnoty

Při psaní značek a číselných hodnot je dobré mít na paměti,

jakým způsobem chce autor textu daný zápis vytvořit, tedy

zdali chce značkou a číselnou hodnotou vyjádřit podstatné

jméno nebo přídavné jméno.

V případě podstatného jména se značky od číselných hodnot

oddělují mezerou, číslo a značka se musejí nacházet na stejném

řádku. Mezi značky a číselné hodnoty patří například:

• 5 kg = 5 kilogramů;

• 14 % = 14 procent;

• § 21 = paragraf 21;

• rychlost 70 km/h = rychlost 70 kilometrů za hodinu;

• teplota 17–21 °C = teplota 17 až 21 stupňů Celsia.

Je-li záměrem vyjádřit značku a číselnou hodnotu přídav-

ným jménem, mezi značku a číselnou hodnotu se nevkládá

tečka. Zápis a vyjádření pomocí přídavného jména vypadá

následovně:

• 10km = 10kilometrový;

• 20% = 20procentní;

• 11° = 11stupňový apod. (srov. s Ústav pro jazyk český

AV ČR, 2021b, online).

Složené výrazy z číslic a slov

Dalším specifikem psaní značek a číselných hodnot jsou složené

výrazy. Složené výrazy vznikají spojením číslovky vyjádřené

číslicí s jiným slovem nebo značkou.

148

Při psaní složených výrazů je nutné dbát na správný zápis

především přídavných jmen a příslovcí, které lze podle pra-

videl českého jazyka psát třemi způsoby. Jejich ukázky jsou

součástí následující tabulky (tab. 8).

Tabulka 8 Možnosti zápisu složených výrazů

Zápis

číslicí a značkou

Zápis

číslicí a slovem

Zápis

slovem

8m

8metrový

osmimetrový

12%

12procentní

dvanáctiprocentní

6V

6voltový

šestivoltový

300Kč

300korunový

třísetkorunový

20×

20krát

dvacetkrát

10°

10stupňový

desetistupňový

/

35letý

třicetipětiletý

Dále je příhodné upozornit na koncovky -ti a -mi. Tyto kon-

covky se nepíšou, ať už se jedná o zápis číslicí a značkou nebo

zápis číslicí a slovem. U zápisu složených výrazů pouze slovem

se rozhodně nepíšou, jelikož by se koncovky duplikovaly. Ná-

sledující tabulka (tab. 9) nabízí správné a chybné zápisy týkají-

cích se koncovek -ti a -mi (srov. s Ústav pro jazyk český AV ČR,

2021c, online).

Tabulka 9 Koncovky -ti a -mi

Správný zápis

Chybný zápis

Pro děti od 6 let.

Pro děti od 6ti let.

Za účasti 48 % voličů.

Za účasti 48mi % voličů.

Otevřeno od 9 do 17 hod.

Otevřeno od 9ti do 17ti hod.

Stavba 8m budovy.

Stavba 8mimetrové budovy.

149

3.8.6 Zkratky grafické, iniciálové, zkratky titulů

a hodností

Odborné a další texty pracují s řadou zkratek, u kterých je

důležité dodržovat jejich správný zápis. „Nejobvyklejší způsob

zkracování je ten, že se vypíše první písmeno slova nebo slov

daného spojení či charakteristická počáteční skupina písmen,

někdy slabika nebo i více slabik, pokud možno tak, aby zkratka

končila souhláskou. Za slovem takto zkráceným se píše tečka,

po níž pak následuje buď mezera, nebo jiné interpunkční zna-

ménko než tečka (např. čárka, dvojtečka, otazník, vykřičník);

dvě tečky vedle sebe se nepíšou. Většina zkratek je ustálená,

píše se vždy stejným způsobem. Důležité je, aby zkratka byla

pro čtenáře srozumitelná. Pokud by zkrácení neznamenalo

podstatnou úsporu nebo pokud by zkratka nebyla v daném

kontextu jednoznačná, ponechává se slovo či víceslovné pojme-

nování v textu v plném znění.“ (Ústav pro jazyk český AV ČR,

2020b, online)

Je možné se setkat s několika typy zkratek. Patří mezi ně:

• zkratky čistě grafické (p., mil., s. r. o., v. r.);

• zkratky iniciálové (ČR, OSN, PdF);

• zkratková slova (Čedok, Sazka, ARO, GA ČR);

• zkratky titulů (Bc., Mgr., Ph.D., doc., prof., MBA);

• zkratky hodností (por., kpt., genpor.).

Zkratky čistě grafické

Čistě grafické zkratky slouží pro všechny tvary zkracovaných

výrazů, a to v různém pádě i čísle. Mezi takové zkratky patří

např.:

• p. = pan;

150

• sl. = slečna;

• č. j. (nebo čj.) = číslo jednací;

• č. p. (nebo čp.) = číslo popisné;

• r. = rok;

• t. r. = toho roku;

• př. n. l. = před naším letopočtem;

• n. l. = našeho letopočtu;

• ml. = mladší;

• st. = starší;

• zvl. = zvláště;

• a. s. = akciová společnost;

• s. r. o. nebo spol. s r. o. = společnost s ručením omezeným;

• z. ú. = zapsaný ústav;

• v. r. = vlastní rukou (Ústav pro jazyk český AV ČR, 2020b,

online).

Za zkratky čistě grafické se i považují zkratky rodného

jména, např. P. = Petr, Pavel, Pavla, zkrácené přívlastky a bližší

místní určení v zeměpisných jménech, např. Ústí n. Orl., K. Vary,

Žďár n. Sáz., a zkratky z psané podoby slova, např. lat. = latin-

ský, ve zn. pozd. předpisů = ve znění pozdějších předpisů, odd.

= oddíl (Ústav pro jazyk český AV ČR, 2020b, online).

Typem čistě grafických zkratek jsou dále zkratky, ve kterých

se spojují skupiny písmen více slov. Jedná se o zkratky typu

tzv. = takzvaný, tzn. = to znamená, tj. = to je, to jest, mj. = mimo

jiné, popř. = popřípadě, atd. = a tak dále, apod. = a podobně,

atp. = a tak podobně (Ústav pro jazyk český AV ČR, 2020b,

online).

V závěrečné práci se student může ve větší míře odkazovat

na různé zdroje, tabulky či ilustrace. K takovému odkazování se

151

řadí slovo viz, které není zkratkou, nýbrž tvarem rozkazova-

cího způsobu slovesa vidět. Pokud se viz nenachází na konci

věty, nepíše se za ním tečka.

Zkratky iniciálové

Iniciálové zkratky se tvoří z počátečních písmen víceslovných

názvů, písmena jsou velká (tzv. iniciály) a píšou se bez teček.

Iniciálové zkratky se tvoří z názvů států (ČR = Česká republika,

SRN = Spolková republika Německo), názvů institucí či organi-

zací, jejich orgánů a jiných organizačních jednotek (OSN = Orga-

nizace spojených národů, WHO = World Health Organization,

UHK = Univerzita Hradec Králové, DPMHK = Dopravní podnik

města Hradec Králové, VS ČR = Vězeňská služba České repub-

liky), názvů veřejných událostí (MDŽ = Mezinárodní den žen),

názvů novin (MF = Mladá fronta) nebo z monogramů význam-

ných osobností (TGM = Tomáš Garrigue Masaryk) (Ústav pro

jazyk český AV ČR, 2020c, online).

V některých případech může dojít také k situaci, že by se

iniciálové zkratky dvou odlišných názvů shodovaly, a proto lze

do iniciálových zkratek vložit rozlišující malá písmena. Dobrým

příkladem pro Univerzitu Hradec Králové jsou Pedagogická

fakulta a Přírodovědecká fakulta. Jelikož by zkratky těchto

fakult byly totožné (PF), vkládají se do zkratek malá písmena

do podoby PdF = Pedagogická fakulta a PřF = Přírodovědecká

fakulta.

Zkratky titulů

V akademickém prostředí i v prostředí odborné veřejnosti je

možné se setkat s nositeli titulů, a to nejen titulů akademických,

ale rovněž titulů profesních. Zkratky akademických titulů se

152

mohou rozdělit do dvou skupin, a to na zkratky uváděné před

jménem a zkratky uváděné za jménem. Zkratky profesních

titulů se uvádějí za jménem.

Absolvováním příslušného studijního programu (dříve

studijního oboru) lze získat akademický titul, který se liší

stupněm vysokoškolského studia (uvádí se před jménem):

• bakalářské studium: Bc. (bakalář), BcA. (bakalář umění);

• magisterské studium: Mgr. (magistr), MgA. (magistr

umění), Ing. (inženýr), Ing. arch. (inženýr architekt);

• magisterské studium s podmínkou vykonání státní rigo-

rózní zkoušky: MUDr. (doktor všeobecného lékařství),

MDDr. (doktor zubního lékařství), MVDr. (doktor veteri-

nárního lékařství);

• vykonání státní rigorózní zkoušky, jejíž součástí je

obhajoba rigorózní práce: JUDr. (doktor práv),

PharmDr. (doktor farmacie), PhDr. (doktor filozofie

– titul udělovaný v oblasti humanitních, pedagogických

a společenských věd), RNDr. (doktor přírodních věd),

ThDr. (doktor teologie) nebo ThLic. (licenciát teologie

– v oboru katolické teologie), dříve udělované tituly:

PaedDr. (doktor pedagogiky), RSDr. (doktor sociálních

věd), RCDr. (doktor obchodních věd) a RTDr. (doktor

technických věd);

Absolvováním doktorského studijního programu lze získat

akademický titul Ph.D., který se uvádí za jménem. Dříve se před

Ph.D. udělovaly tituly: Th.D. (doktor teologie), CSc. (kandidát

věd), DrSc. (doktor věd), Dr. (doktor).

Vykonání habilitačního řízení se uděluje titul doc. (docent)

a v případě úspěšného návrhu a následného jmenování se udě-

luje nejvyšší akademický titul prof. (profesor) (srov. s Ústav pro

jazyk český AV ČR, 2020d, online).

153

Specifickým titulem je diplomovaný specialista (DiS.), který

se uděluje absolventům vyšší odborné školy, a uvádí se vždy za

jménem.

Při používání zkratek titulů hraje svoji roli jejich pořadí.

Tituly prof. a/nebo doc. patří mezi nejvyšší akademické tituly,

proto se uvádějí na prvním místě. Je-li někdo vlastníkem

tzv. malého doktorátu, např. PhDr., který získal ve stejném

studijním programu jako Mgr., vlastník uvádí pouze PhDr.

Stejný princip platí pro tituly Mgr. a Bc. Mgr. je titul vyšší, proto

si jeho vlastník titul Bc. před jméno již neuvádí. Jiná situace

nastává, pokud je osoba nositelem Bc. v jednom studijním

programu a nositelem Mgr. v jiném studijním programu. Ta-

ková osoba má právo před jméno uvádět oba tituly v pořadí

Mgr. Bc. Získá-li osoba dva totožné tituly, uvádí se mezi ně „a“,

a to pomocí zkratky et (ampersand), např. Mgr. et Mgr. Karla

Králová.

Mezi profesní tituly, které získávají absolventi profesních

programů, patří například:

• BBA – Bachelor of Business Administration (bakalář

managementu);

• MBA – Master of Business Administration (magistr

managementu);

• DBA – Doctor of Business Administration (doktor

managementu);

• MPA – Master of Public Administration (magistr veřejné

správy);

• BA (nebo B.A.) – Bachelor of Arts (bakalář humanitních

věd);

• MA (nebo M.A.) – Master of Arts (magistr humanitních

věd);

• BSc. – Bachelor of Science (bakalář věd);

154

• MSc. – Master of Science (magistr věd);

• LL.B. – Bachelor of Laws (bakalář práv);

• LL.M. – Master of Laws (magistr práv);

• LL.D. – Doctor of Laws (doktor práv) a další (srov. s Ústav

pro jazyk český AV ČR, 2020d, online).

Zkratky hodností

V České republice se rozlišují zkratky vojenských a policejních

hodností. Ať se jedná o zkratky hodností vojenských či policej-

ních, všechny se uvádějí před jménem, příp. před akademickým

titulem.

Mezi vojenské hodnosti, které se udělují vojákům Armády

České republiky, patří:

• mužstvo: voj. (vojín), sv. nebo svob. (svobodník);

• poddůstojníci: des. (desátník), čet. (četař), rtn. (rotný);

• praporčíci: rtm. (rotmistr), nrtm. (nadrotmistr),

prap. (praporčík), nprap. (nadpraporčík), št. prap. nebo

šprap. (štábní praporčík);

• nižší důstojníci: por. (poručík), npor. (nadporučík),

kpt. (kapitán);

• vyšší důstojníci: mjr. (major), pplk. (podplukovník),

plk. (plukovník);

• generálové: brig. gen. (brigádní generál), genmjr.

(generálmajor), genpor. (generálporučík), arm. gen.

(armádní generál) (Ústav pro jazyk český AV ČR, 2020d,

online).

155

Jak uvádí Ústav pro jazyk český AV ČR, mezi policejní

hodnosti, které se udělují příslušníkům Policie České republiky,

patří:

• praporčíci: rtn. (rotný), strm. (strážmistr), nstrm.

(nadstrážmistr), pprap. (podpraporčík), prap. (prapor-

čík), nprap. (nadpraporčík);

• důstojníci: ppor. (podporučík), por. (poručík), npor.

(nadporučík), kpt. (kapitán), mjr. (major), pplk. (podplu-

kovník), plk. (plukovník);

• generálové: brig. gen. (brigádní generál), genmjr. (gene-

rálmajor), genpor. (generálporučík) (srov. s Ústav pro

jazyk český AV ČR, 2020d, online).

3.8.7 Interpunkční znaménka a klávesové zkratky

Interpunkční neboli členící znaménka jsou zcela běžnou

součástí textu. Mají oddělovací a vyčleňovací význam, tudíž

slouží především pro oddělování jednotlivých částí textu. Jak

uvádějí Veber a Bauman (2010), přesněji se jedná o znaky slou-

žící k členění vět a souvětí, k naznačení přestávek modulace

apod.

Pro sazbu interpunkce platí tato obecná pravidla:

• interpunkce (tečka, čárka, dvojtečka, vykřičník, otazník)

se píše těsně za slovo, za ní následuje standardní mezera;

• jsou-li dvě interpunkční znaménka vedle sebe, neoddě-

lují se od sebe mezerou;

• končí-li věta zkratkou apod., atd., ad., aj., píše se pouze

jedno znaménko (správně: atd., chybně: atd..) (srov. s Ve-

ber, Bauman, 2010).

156

Tečka (.)

Píše se těsně za slovo nebo na konci větného celku. Za tečkou

vždy následuje mezera, existuje však výjimka, pokud se píše

více interpunkčních znamének za sebou. Nepíše se za nadpisy,

popisky tabulek či ilustrací. Naopak se používá při desetinném

třídění textu, přičemž za poslední číslicí se nepíše (např. 3.7.6),

ve vybraných zkratkách nebo označuje-li řadovou číslici

(např. Karel IV.). V závorkách se tečka píše, pokud se v nich

nachází celá věta.

Trojtečka, tři tečky, výpustka (…)

Trojtečka představuje samostatný znak, který má dvě varianty

zápisu, buď napsáním tří teček za sebou (MS Word tečky

automaticky nahradí za trojtečku) nebo použitím klávesové

zkratky Alt + 0133. Používá se pro neúplný text, a to v podobě:

• nedokončené věty nebo myšlenky („Mám tě rád, ale…“);

• výpustky neboli vynechání části textu („Sociální patolo-

gie je věda o negativním chování (…) a patří mezi sociolo-

gické disciplíny.“);

• neúplného výčtu („Mezi představitele české sociální

pedagogiky patří Kraus, Lorenzová, Procházka, …“)

(srov. s Horný, 2018).

Čárka (,)

Odděluje věty v souvětí, složky několikanásobných větných

členů či výrazy, které jsou do věty vloženy nebo k ní volně

připojeny. Za čárkou vždy následuje mezera.

157

Středník (;)

Středník má obdobnou funkci jako čárka. Používá se na konci

jednotlivých odrážek ve výčtech. Má svoji klávesu nebo se píše

pomocí klávesové zkratky Alt + 059. Za středníkem vždy

následuje mezera.

Dvojtečka (:)

Uvozuje část textu, která svým obsahem z předcházející části

vyplývá nebo ji rozvádí. Nejčastěji se používá při přímém

citování a výčtech textu. Za dvojtečkou vždy následuje

mezera.

Otazník (?), vykřičník (!)

Jedná se o interpunkční znaménka, přičemž otazník vyjadřuje

otázku a vykřičník rozkazovací větu. Za oběma znaménky

vždy následuje mezera.

Uvozovky („“)

Uvozovky se píšou vždy těsně ke slovu a vně se píše mezera,

nenachází-li se za druhou uvozovkou jiný znak. Mají svoji klá-

vesu a zároveň klávesové zkratky: dolní uvozovky Alt + 0132,

horní uvozovky Alt + 0147. Je-li uvozená celá věta, tečka

ukončující větu se píše před druhou uvozovkou (mezi tečkou

a uvozovkou se nepíše mezera). Rozlišují se tři základní druhy

uvozovek:

• české uvozovky („ “) zvané 9966 – tzv. běžné uvozovky;

• anglické quotation marks (“ ”) zvané 6699 – tzv. anglické

uzavírací uvozovky;

158

• francouzské des guillements (« ») – tzv. boční uvozovky

(srov. s Kapounová, Kapoun, 2017; Horný, 2018).

Do uvozovek se zpravidla vkládají přímé citace nebo slovo/a

ve slovním spojení: termín „XY “, pojem „XY“ apod.

Závorky ()

Do závorek se vkládají větné a nevětné výrazy, které jsou volně

vloženy nebo které nejsou součástí vlastního projevu. Užívají se

také pro odkazování na zdroje v textu, tedy při používání harva-

rdského systému/stylu jako citační metody, např.: (Kraus,

2010, s. 16–18). Je možné rozlišovat závorky kulaté (), hranaté

[], složené {}, lomené ⟨⟩ a další.

Spojovník, divis, rozdělovník (-)

Spojovník je znak, který spojuje výrazy nebo části slov. Slouží

také k dělení slov. Píše se těsně ke slovům, resp. před a za

spojovníkem se nenachází mezera. Má svoji klávesu nebo se

píše pomocí klávesové zkratky Alt + 045. Spojovník je kratší

než pomlčka (- vs. –), proto se význam spojovníku a pomlčky

nemá zaměňovat.

Využití spojovníku lze najít:

• ve složených přídavných jménech: česko-slovenský,

sociálně-ekonomický, sociálně-pedagogický;

• u těsného spojení podstatných jmen: propan-butan,

kuchař-číšník, překladatel-tlumočník;

• u vybraných cizích jmen: Marie Curie-Skłodowska;

• v názvech územních jednotek: Frýdek-Místek, Praha-

západ, Ostrava-město;

• u spojky -li: bude-li, říkám-li, píše-li;

159

• na počátku částí slov nebo skupin písmen, které se připo-

jují k jiným: přípona -ismus, spojka -li;

• na konci slov, která mají pokračování jinde: dvou- až

třílůžkový pokoj (v tomto případě se mezera nachází za

spojovníkem);

• u vybraných cizích slov: ping-pong, play-off, snack-bar;

• v různých kódech: ISBN 978-80-145-7951-6, ISSN 1247-

2554;

• při sestupném psaní kalendářních dat (ve formátu rok-

měsíc-den = rrrr-mm-dd): 2022-04-22;

• v internetových adresách: www.narodni-divadlo.cz;

• v různých spojeních: C-vitamin, Rh-faktor (srov. s Ústav

pro jazyk český AV ČR, 2020e, online).

Pomlčka (–)

Pomlčka je dlouhá vodorovná čára, delší než spojovník,

využívající se k naznačení přestávky v řeči (textu), uvádění

přímé řeči, uvádění výčtů, označení peněžních hodnot, zastou-

pení čárky apod. Pomlčka se nenachází na klávesnici, proto se

využívají klávesové zkratky Alt + 0150 nebo Ctrl + Num- (mínus

na číselné klávesnici).

Před i za pomlčkou se píšou mezery, jedná-li se o tyto

případy:

• pomlčka místo čárky: „Tato kniha – vydaná před válkou

– je úžasná.“;

• spojení víceslovných složek: autobus Hradec Králové

– Pardubice, železniční trať Praha-Smíchov – Beroun,

vztah malý muž – velká žena, autorská dvojice Karla

Králová – Petr Veselý, 29. 9. 2020 – 30. 6. 2021

(srov. s Ústav pro jazyk český AV ČR, 2020f, online).

160

V některých případech se za pomlčkou mezera nepíše:

• vyjádření rozsahu (s významem „a“, „až“, „od do“, „z do“):

s. 27–34, v letech 2012–2022, září–prosinec, otevřeno

8–16 hod., úsek Praha–Brno (jednoslovné složky),

9.–10. 4. 2022;

• vyjádření vztahu s významem „proti (versus)“ pouze pro

jednoslovné složky: utkání Sparta–Slavia, zápas Polička–

Litomyšl;

• pomlčka po desetinné čárce užívaná k vyjádření celé fi-

nanční částky: cena 150,– (jiný možný zápis: 150 Kč,

desetinná čárka s pomlčkou se nikdy nekombinuje se

zkratkou Kč) (srov. s Ústav pro jazyk český AV ČR, 2020f,

online).

Klávesové zkratky

Text, který je studentem tvořen, může být jakéhokoliv zamě-

ření, ať se jedná o problematiku pedagogickou, sociální, soci-

álně-patologickou, právní či jinou. V textu se vždy používají

určitá interpunkční znaménka nebo speciální znaky. Následu-

jící tabulka (tab. 10) obsahuje výběr užitečných zkratek, které

se studentovi při psaní práce mohou hodit.

Tabulka 10 Přehled užitečných klávesových zkratek

Znak slovy

Znak

Klávesová

zkratka a)

Klávesová

zkratka b)

ampersand, et

&

Alt + 0038

pravý Alt + c

copyright

©

Alt + 0169

děleno

÷

Alt + 246

161

Znak slovy

Znak

Klávesová

zkratka a)

Klávesová

zkratka b)

dvojtečka

:

Alt + 58

Shift + klávesa

„tečka“

euro

€

Alt + 0128

hvězdička

*

Alt + 42

klávesa

„hvězdička“

krát

×

Alt + 158

Alt + 0215

lomítko

/

Alt + 47

klávesa

„lomítko“

lomítko

obrácené

\

Alt + 92

mínus

−

Alt + 8722

otazník

?

Alt + 63

Shift + klávesa

„čárka“

paragraf

§

Alt + 21 nebo Alt

+ 0167

klávesa

„paragraf“

pevná mezera

Alt + 0160

Ctrl + Shift +

mezerník

podtržítko

_

Alt + 95

Shift + nalevo od

pravého

„Shift“

pomlčka

–

Alt + 0150

Ctrl + Num-

plus

+

Alt + 43

klávesa „plus“

registrovaná

známka

®

Alt + 0174

spojovník

-

Alt + 045

klávesa nalevo

od pravého

162

Znak slovy

Znak

Klávesová

zkratka a)

Klávesová

zkratka b)

spojovník

pevný

-

Ctrl + Shift +

klávesa

středník

;

Alt + 59

klávesa

„středník“

stupeň

°

Alt + 0176

Alt + 248

šipka

nahoru-dolu

↕

Alt + 18

šipka nahoru

↑

Alt + 24

šipka dolu

↓

Alt + 25

šipka doleva

←

Alt + 27

šipka doprava

→

Alt + 26

šipka

vlevo-vpravo

↔

Alt + 29

tečka

.

Alt + 46

klávesa „tečka“

vykřičník

!

Alt + 33

Shift + klávesa

„paragraf“

výpustka

…

Alt + 0133

tři tečky

napsané za

sebou

závorka

hranatá – levá

[

Alt + 91

pravý Alt + f

závorka

hranatá

– pravá

]

Alt + 93

pravý Alt + g

závorka

kulatá – levá

(

Alt + 40

Shift + klávesa

„závorky“

163

Znak slovy

Znak

Klávesová

zkratka a)

Klávesová

zkratka b)

závorka

kulatá – pravá

)

Alt + 41

klávesa

„závorky“

závorka

složená – levá

{

Alt + 123

pravý Alt + b

závorka

složená

– pravá

}

Alt + 125

pravý Alt + n

znak

zarovnání

¶

Alt + 20

Zdroj: Česká klávesnice, 2007, online

3.9 Typografie Seznamu použitých zdrojů

Obsahové náležitosti Seznamu použitých zdrojů jsou součástí

oddílu 2.6.12 Seznam použitých zdrojů. Tato kapitola pojednává

o typografických náležitostech tohoto seznamu.

Seznam použitých zdrojů z typografického pohledu má od-

povídat zvolené typografii odstavců (viz 3.2.1 Text práce –

styl Normální & typografie odstavců), tedy odsazování pomocí

prvního řádku nebo meziodstavcové mezeře.

Bude-li student autor práce používat meziodstavcovou me-

zeru v odstavcích, z pohledu typografie se pro něj nic nemění.

Bude-li však používáno odsazování prvního řádku, nabízí se

nastavení pomocí tzv. předsazení.

164

Jak nastavit předsazení v Seznamu použitých zdrojů?

1. Klikneme na stránku, kde se nachází nečíslovaná část práce

s nadpisem Seznam použitých zdrojů. Konkrétně klik-

neme pod tento nadpis, budeme mít přednastavený styl

Normální.

2. Klikneme na pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme

funkci Odstavec…

3. Otevře se dialogové okno Odstavec na záložce Odsazení

a mezery. V části Odsazení vybereme z nabídky odsazení

Speciální funkci Předsazení, kterou nastavíme v odsazení

O kolik na hodnotu 1 cm, stejně jako je tomu při odsazování

prvního řádku. Nastavení potvrdíme kliknutím na tlačítko

OK (obr. 81).

Obrázek 81 Nastavení předsazení v dialogovém okně Odstavec

165

3.10 Typografie Seznamu tabulek a Seznamu

ilustrací

Nachází-li se v závěrečné práci větší množství objektů neboli

tabulek, obrázků, grafů apod., vytvářejí se seznamy těchto

objektů.

Z hlediska typografie je pro vytváření uvedených seznamů

dostupný jednotný postup, jak správně seznamy vygenerovat.

Nezáleží, zdali je vytvářen Seznam tabulek či Seznam ilustrací,

případně Seznam obrázků, Seznam grafů apod. Jediný úkon,

který je při vytváření jednotlivých seznamů mění, je ten, zdali

se zrovna jedná o tabulky, obrázky, grafy či jiné.

Jak na vygenerování seznamu s vybraným typem

objektu?

1. Klikneme na stránku, na které chceme vytvářet daný

seznam.

2. Na kartě Reference ve skupině Titulky vybereme funkci

Vložit seznam obrázků.

3. Otevře se dialogové okno Seznam obrázků. V části Obecné

vybereme u možnosti Popisek titulku popisek s názvem

objektu, který momentálně potřebuje (Tabulka, Obrázek,

Graf apod.) (obr. 82).

4. Kliknutím na tlačítko Změnit se otevře dialogové okno Styl,

ve kterém znovu klikneme na tlačítko Změnit.

5. Otevře se dialogové okno Úprava stylu, ve kterém zkon-

trolujeme, zda je styl založený na stylu Normální. Vše

potvrdíme opakovaným kliknutím na tlačítko OK.

6. Závěrem se vygeneruje seznam, ve kterém všechny názvy

zvýrazníme kurzívou.

166

Obrázek 82 Dialogové okno Seznam obrázků

167

4 TVORBA SEMINÁRNÍ PRÁCE

V průběhu celého vysokoškolského studia je úkolem studenta

vypracovávat odborné práce, které jsou často dílčím výstupem

konkrétního studijního předmětu. Taková odborná práce se ve

většině případů označuje jako seminární práce.

Jak uvádějí Skutil, Křováčková a Maněnová (2014), posláním

seminární práce je především ověření nových vědomostí

a dovedností nabytých ze studijního předmětu, schopnost pra-

covat samostatně nebo v malých studijních skupinách či ově-

ření dovednosti dodržovat všechna formální a typografická

pravidla tvorby odborných prací. Vše uvedené souvisí samozře-

jmě s využitím vlastní tvořivosti a se schopností adekvátně

pracovat se zdroji odborných informací.

Seminární práce je odborná práce kratšího rozsahu, než je

práce závěrečná. Za seminární práci se považují práce zpravi-

dla do 16 normostran textu. Východiskem pro rozsah, ale

rovněž obsah práce, jsou požadavky konkrétního vyučují-

cího konkrétního studijního předmětu.

Přestože následující text pojednává o určitých náležitostech

seminárních prací, finální náležitosti vyplývají ze zmíněných

požadavků konkrétních vyučujících.

4.1 Typografie a náležitosti seminární práce

Seminární práce, jakožto kratší odborný text, nemá pevně daný

rozsah. Je-li však text práce dělen do kapitol (a podkapitol) za

použití desetinného třídění, musí obsahovat minimálně dvě

kapitoly. Každá kapitola jako celek má mít rozsah alespoň

1–2 stran. Jsou-li v textu, resp. v jedné kapitole, podkapitoly,

platí stejné pravidlo. Podkapitoly musí být minimálně dvě.

Rozsah podkapitoly činí alespoň polovinu stranu (zhruba 900–

168

1000 znaků včetně interpunkčních znamének a mezer). Oddíly

se v seminárních pracích nepoužívají, je možné oddělovat text

pomocí dílčího nadpisu, který není součástí obsahu.

Strukturu seminární práce je možné považovat za její ne-

stálý prvek. Odvíjí se od již zmiňovaných požadavků konkrét-

ních vyučujících. V případě, že by struktura seminární práce

vycházela ze struktury závěrečné práce, vypadala by násle-

dovně:

a) titulní strana;

b) Obsah;

c) Úvod;

d) vlastní text práce;

e) Závěr;

f) Seznam použitých zdrojů;

g) (Přílohy).

Ve většině seminárních prací je základním elementem titulní

strana práce, jež slouží převážně pro identifikaci studenta

a studijního předmětu, do kterého je seminární práce odevzdá-

vána. Obsah, Přílohy, někdy též Úvod i Závěr, lze považovat za

sekundární součásti práce. Těmi primárními jsou určitě titulní

strana, vlastní text seminární práce a Seznam použitých zdrojů.

Pro typografickou úpravu seminární práce platí stejná

pravidla jako pro práci závěrečnou. Jedním z hlavních

dokumentů upravujících seminární práce je tudíž rozhodnutí

děkana č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné práce a jejího

vypracování.

Seminární práce se zpracovává v textovém editoru MS Word

na standardní formát stránky A4, nastavují se okraje stránky

v podobě: horní, dolní a pravý okraj = 2,5 cm, levý okraj

= 3,5 cm. Levý okraj je větší než pravý z důvodu sepnutí práce.

169

O nastavení stránky a okrajů stránky pojednává podkapitola

3.1 Typografie stránky a úvodní nastavení.

Co se týká typografie stylů pro text a nadpisy práce, rovněž

platí stejná typografická pravidla jako pro závěrečnou práci.

V typografii odstavců si student volí jednu z variant psaní od-

stavců (odsazení prvního řádku × meziodstavcová mezera),

nastavuje styl Nadpis 0, styl Nadpis 1 a styl Nadpis 2. Také je

možné používat nadpisy ve stylu Dílčí nadpisy. Vše, co si student

nastaví, se samozřejmě odvíjí od potřeb seminární práce

(viz podkapitola 3.2 Typografie stylů pro text a nadpisy a její

oddíly). Přední listy v kontextu seminární práce jsou tvořeny

titulní stranou, příp. Obsahem a dalšími částmi práce, které jsou

vyžadovány konkrétním vyučujícím studijního předmětu.

4.2 Titulní strana seminární práce

Titulní stranu seminární práce je vhodné nastavit přes styl

Přední listy, jak je tomu u práce závěrečné. Student se pomocí

ručního a odděleného nastavení může vyhnout určitým

formálním nedostatkům, ke kterým by mohlo během úprav

práce dojít.

Pro titulní stranu seminární práce platí uvedení několika

formálních náležitostí a identifikačních údajů. Na této straně se

proto uvádí následující:

• horní část:

o první řádek: Univerzita Hradec Králové;

o druhý řádek: Pedagogická fakulta;

o třetí řádek – název pracoviště, na kterém student

odevzdává práci: Katedra/Ústav…;

• vyšší střední část:

o název seminární práce;

170

o označení práce: Seminární práce;

• nižší střední část:

o jméno a příjmení autora práce včetně titulů ve

správném pořadí;

o celý název studijního předmětu včetně zkratky

předmětu v závorkách;

o název studijního programu

14

;

o forma studia (prezenční nebo kombinovaná);

o jméno a příjmení vyučujícího studijního před-

mětu včetně titulů ve správném pořadí;

• dolní část, resp. dolní okraj stránky:

o vlevo je uvedeno místo studia (Hradec Králové);

o vpravo je uveden rok odevzdání seminární práce.

Pro lepší představu je součástí příloh obecný vzor titulní

strany seminární práce (viz příloha N). Dále je v přílohách

uvedena ukázka titulní strany seminární práce imaginární

prezenční studentky Karly Králové (viz příloha O), která stu-

duje studijní program Sociální patologie a prevence na Ústavu

sociálních studií PdF UHK. Karla Králové odevzdává seminární

práci na téma Typografie vysokoškolských prací do studijního

předmětu Tvorba odborné práce se zkratkou předmětu PTVOP.

14

Uvedení pouze názvu studijního programu platí výhradně pro studenty,

jejichž studium je akreditované podle „nového systému“ akreditací,

Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. Někteří studenti

dokončují studium podle „starého systému“ akreditací, proto uvádějí

nejen studijní program, ale rovněž studijní obor. Příkladem takového

studia je na Ústavu sociálních studií PdF UHK studijní program B7507

Specializace v pedagogice ve studijním oboru Sociální komunikace

v neziskovém sektoru.

171

Poznámka:

Zkratky studijních předmětů jsou studentům dostupné v infor-

mačním systému IS/STAG pod záložkou Moje studium nebo

Prohlížení. V IS/STAG jsou uvedeny delší varianty zkratek stu-

dijních předmětů, jelikož jsou složeny ze zkratky garantujícího

pracoviště a konkrétní zkratky studijního předmětu v dané

formě studia. Příkladem je zkratka ÚSS/PTVOP obsahující

zkratku garantujícího pracoviště, tedy Ústav sociálních studií,

a zkratku PTVOP, tj. P = prezenční forma studia, TV = Tvorba,

O = odborné, P = práce. Stejný princip je např. u zkratky

ÚSS/KTODP. Druhá část zkratky obsahuje zkratku KTODP, jejíž

význam je následující: K = kombinovaná forma studia,

T = Tvorba, OD = odborné, P = práce.

Jak vytvořit titulní stranu seminární práce?

1. Vybereme styl Přední listy.

2. Začneme vypisovat horní část titulní strany s příslušnými

údaji, přičemž každý z těchto údajů se umísťuje na nový

řádek. Jedná se o údaje:

• Univerzita Hradec Králové;

• Pedagogická fakulta;

• Katedra/Ústav… (název pracoviště PdF, na kterém

student odevzdává seminární práci).

Označíme údaje, nastavíme velikost písma na hodnotu

14 bodů a zvolíme zarovnání na střed.

3. Po stisknutí klávesy Enter napíšeme konkrétní název

práce a typ práce (Seminární práce).

4. Označíme název práce, zvolíme font písma Times New Ro-

man, příp. Arial, nastavíme velikost písma na hodnotu

172

18 bodů, vybereme zvýraznění tučné a zarovnání na

střed. Označíme název práce, klikneme na pravé tlačítko

myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře se dialogové

okno Odstavec. V části Mezery nastavíme mezeru Před na

hodnotu 160 bodů a mezeru Za na hodnotu 14 bodů.

Potvrdíme stisknutím tlačítka OK.

5. Označíme typ práce, vybereme zarovnání na střed, klik-

neme na pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme Odsta-

vec. Otevře se dialogové okno Odstavec. V části Mezery

nastavíme mezeru Za na hodnotu 144 bodů

15

. Potvrdíme

stisknutím tlačítka OK.

6. Po stisknutí klávesy Enter vybereme zarovnání do bloku

a na Pravítku kliknutím na hodnotu 4,5 cm vytvoříme

levou zarážku.

7. Od levého okraje stránky začneme vypisovat identifikační

údaje. Nejdříve napíšeme obecná označení, na klávesnici

stiskneme klávesu Tab, a poté napíšeme konkrétní údaj

(postup platí pro všechny následující identifikační údaje):

• Autor: Jméno a příjmení autora (včetně titulů);

• Studijní předmět: Název studijního předmětu (zkratka

předmětu);

• Studijní program: Název studijního programu;

• Forma studia: prezenční nebo kombinovaná;

• Vyučující: Jméno a příjmení vyučujícího včetně titulů ve

správném pořadí.

8. Po stisknutí klávesy Enter napíšeme místo studia, tj. Hra-

dec Králové, na Pravítku kliknutím na hodnotu 14 cm

vytvoříme levou zarážku a napíšeme rok odevzdání práce.

15

Nastavení hodnoty mezery Za se bude lišit v závislosti na délce názvu

seminární práce. Pokud název práce je rozložen na dvou řádcích, u typu

práce se nastaví mezera Za na hodnotu 114 bodů.

173

9. Označíme místo studia a rok odevzdání práce, klikneme na

pravé tlačítko myši a z nabídky vybereme Odstavec. Otevře

se dialogové okno Odstavec. V části Mezery nastavíme

mezeru Před na hodnotu 114 bodů. Potvrdíme stisknutím

tlačítka OK.

174

5 INFORMAČNÍ ZDROJE, BIBLIOGRAFICKÉ

CITACE A CITAČNÍ METODY (ODKAZOVÁNÍ

NA ZDROJE V TEXTU)

Psaní odborných prací a dalších textů se neobejde nejen bez

náležité typografie a odborného stylu, ale rovněž bez používání

relevantních zdrojů, které jsou nositeli odborných informací

potřebných pro vypracování odborné práce na zvolené či za-

dané téma.

Relevantní informační zdroje tvoří podstatnou součást

závěrečných, seminárních a dalších prací. Zdroje informací jsou

pro autora práce velmi důležité, z čehož vyplývá nutnost jejich

náležitého používání, a to ve smyslu rozlišování jednotlivých

druhů informačních zdrojů, vytváření bibliografických citací

dle předepsaných pravidel, správného užívání citační metody

(odkazování na zdroj informací v textu práce), užívání citační

terminologie, tj. rozpoznání citátu či parafráze, anebo vyhýbání

se plagiátorství.

5.1 Informační zdroje

Základním stavebním kamenem všech informačních zdrojů

jsou, jak vyplývá z názvu podkapitoly, informace. Těmi se pro

účely tvorby odborných prací rozumí sdělení nebo poznatek,

z něhož vyplývá určitý význam. Vymětal předkládá hned něko-

lik definic informace. Dle autora jde o určitá data, která je

příjemce schopen vnímat, analyzovat, interpretovat a vyhodno-

tit, dále se jedná o data s určitými souvislostmi, účelem, hod-

nocením a významem. Lze je pojímat i jako podněty, které

u svých příjemců vyvolávají určitou změnu stavu, reakci nebo

zpětnou vazbu (Vymětal, 2010).

175

Při práci s informacemi musejí být brána v potaz kritéria

jejich použitelnosti a hodnoty. Autor závěrečné práce si tedy

musí před prací se zdroji informací rozmyslet, podle kterých

znaků si bude zdroje pro svoji práci vybírat. Za znaky výběru

informačních zdrojů lze považovat uvedená kritéria použitel-

nosti a hodnoty, mezi které Kapounová a Kapoun řadí:

• relevanci a význam pro příjemce – pouze takové infor-

mace, jež se vztahují k problematice, kterou se student

zabývá;

• přístupnost a srozumitelnost – možnosti získání infor-

mací a schopnost jim porozumět;

• včasnost a aktuálnost – vhodné stáří zdrojů pro kon-

krétní téma (doporučuje se používat především zdro-

je, jejichž staří je 5 let či méně);

• novost obsahu a jeho kontinuitu – návaznost na před-

chozí stav a znalosti;

• úplnost, přesnost a konzistenci – splnění náležitostí

primárního daného zdroje, včetně uvedení použitých

zdrojů;

• odpovídající formu a podrobnost;

• objektivitu – nezávislost a nestrannost;

• akceptovatelnou cenu a náklady – vynaložené finance,

čas a energie k získání odborných informací (srov. s Ka-

pounová, Kapoun, 2017).

Získávání a čerpání z příslušných zdrojů ke zvolené proble-

matice představuje významný a komplexní proces, který nesmí

být brán na lehkou váhu. Bez kvalitního výběru informačních

zdrojů nelze vypracovat precizní odbornou práci.

176

V dané souvislosti uvádějí autoři Kapounová a Kapoun jed-

notlivé kroky v procesu vyhledávání informací a v následné

práci s nimi:

1. Identifikace problému – vymezení problematiky, volba

náležitých otázek, klíčových slov a zadání, uvedení sou-

vislostí v daném okruhu zájmu.

2. Vyhledávání informací – výběr relevantních zdrojů

a posouzení jejich kvality.

3. Získávání informací (akvizice) – shromažďování

informací z různých druhů informačních zdrojů, posou-

zení ekonomických faktorů informací (vynaložená cena,

práce a čas k získání zdrojů).

4. Zpracování informací – obsahová analýza zdrojů a je-

jich třídění.

5. Vyhodnocení a finalizace – kritika, analýza a syntéza

získaných informací, jejich následná interpretace, pre-

zentace a souhrn. (Kapounová, Kapoun, 2017)

Proces vyhledávání a získávání informačních zdrojů může

být pro studenta v určitých ohledech poměrně náročný, ať už

se jedná o samostatné vyhledávání zdrojů v knihovnách, online

katalozích, či v prostředí internetu. Tento proces, nazývaný též

jako rešerše, však může být studentům Univerzity Hradec Krá-

lové ulehčen, a to prostřednictvím rešeršní služby, kterou na-

bízí Univerzitní knihovna UHK.

Možnost vypracování rešerše je nabízena studentům

i akademickým pracovníkům UHK, kteří mohou přes online

formulář (obr. 83) zadat všechny údaje potřebné pro zpraco-

vání rešerše. Mezi ony údaje se řadí název rešerše, klíčová

slova, období, ve kterém mají být zdroje vydány, jazyk, ve

177

kterém byly zdroje vydány, účel rešerše, počet vyhledaných

zdrojů a druhy dokumentů, resp. druhy informačních zdrojů

(srov. s Halamová, 2022, online).

Obrázek 83 Rešeršní služba

Zdroj: Halamová, 2022, online

Pro zdárné uskutečnění celého procesu vyhledávání, získá-

vání a zpracovávání informačních zdrojů je zapotřebí vědět,

jaké zdroje informací existují.

178

Široký a kol. (2011) uvádějí klasifikaci informačních zdrojů

v této podobě (schéma 1):

Schéma 1 Klasifikace informačních zdrojů

Zdroj: Široký a kol., 2011, s. 16

Jak plyne ze schématu, Široký a kol. dělí informační zdroje

do tří skupin: odborná literatura, prameny a „šedá“ literatura.

Odbornou literaturou se rozumí relevantní zdroje určené pro

vědeckou práci, které se zároveň dělí na primární a sekundární

literaturu. Primární literatura, též primární zdroje nebo pů-

vodní prameny, poskytuje informace vědeckého charakteru,

podává informace o výsledcích uskutečněných výzkumů, před-

stavuje nové koncepce a teorie a obohacuje danou oblast bá-

dání. Mezi primární literaturu se řadí monografie, sborníky,

patenty, odborná periodika (časopisy), vědecko-výzkumné

zprávy, právní předpisy a legislativní dokumenty, elektronické

verze již zmíněných příkladů a další informační zdroje z pro-

středí internetu. Druhým typem odborné literatury jsou

Informační

zdroje

Odborná

literatura

Primární

literatura

Sekundární

literatura

Prameny „Šedá"

literatura

179

sekundární zdroje, jež poskytují stručné či sumarizované

informace a poznatky již vyzkoumané a uvedené v primární

literatuře. Řadí se sem naučné slovníky, encyklopedie, pří-

ručky, učebnice, přehledové studie, elektronické zdroje tohoto

typu atp. (srov. s Široký a kol., 2011). Je vhodné zmínit, že

uvedené dělení informačních zdrojů není jediné, se kterým je

možné se setkat. Jinou klasifikaci odborných zdrojů nabízí Eco

(1997), Vymětal (2010), Kapounová a Kapoun (2017) a mnoho

dalších.

Prameny jakožto další skupina informačních zdrojů „jsou

bezprostředním zdrojem informací o studované problematice.

Výběr pramenů je podmíněn povahou práce a přístupem ke

zpracovávání tématu. (…) Do této skupiny spadají interní doku-

menty zkoumané firmy či instituce (výroční zprávy, analýzy,

zápisy z porad, etický kodex firmy atd.), katalogy a prospekty.

Prameny jsou rovněž nazývány jako prameny terciární.“

(Široký a kol., 2011, s. 17)

„Šedá“ literatura představuje další druh informačních

zdrojů. Dle Národní technické knihovny se jedná o nepubliko-

vané či polopublikované zdroje v tištěné i elektronické podobě,

jejichž autory jsou zástupci z řad vládních, akademických,

obchodních a průmyslových institucí. (Národní technická kni-

hovna, 2020, online)

Informační zdroje jsou základem odborných textů i závěreč-

ných vysokoškolských prací. Zdrojů existuje hned několik, ať už

se jedná o zdroje tištěné, elektronické, primární, sekundární,

terciární a další. Při výběru zdrojů je vždy nutné pracovat

s těmi, jež splňují předem stanovená kritéria a souvisejí s téma-

tickým zaměřením dané odborné práce.

180

5.2 Citační terminologie

Po výběru informačních zdrojů přichází na řadu jejich použí-

vání. Jsou-li informace ve zdrojích pro autora odborného textu

či závěrečné práce dostatečně zajímavé a užitečné, může s nimi

náležitě nakládat. K tomu je zapotřebí znát specifický slovník,

který lze označit jako citační terminologii.

Do citační terminologie patří termíny, jež přímo odlišují

úkony vztahující se k používání zdrojů a psaní odborných textů.

Citační terminologie rozlišuje pojmy, jako jsou citát, přímá

citace, parafráze, nepřímá citace, bibliografická citace, citační

styl (citační norma), citační metoda (odkaz nebo metoda odka-

zování), citační manažer, citační (autorská) etika či plagiátor-

ství.

Citát (přímá citace)

Citát, citace nebo přímá citace znamená doslovné převzetí cizí

myšlenky/cizího textu z původního díla. V takové citaci je

nutné dodržovat správný pravopis a typografická zvýraznění.

Zároveň je zapotřebí ji zvýraznit oproti ostatnímu textu,

tzn. umístit ji do českých uvozovek „“, příp. zvýraznit kurzí-

vou. Za přímou citací vždy následuje odkaz na zdroj dle zvolené

citační metody. Obecně lze citaci pojímat jako převzetí textu, ale

rovněž webu, tabulky, ilustrace atp. (srov. s Krčál, Krbcová,

Horák, 2015; Knihovna UTB ve Zlíně, 2020).

Parafráze (nepřímá citace)

Parafrází nebo nepřímou citací se rozumí vyjádření cizí myš-

lenky pomocí vlastních slov. Nejedná se o pouhé převzetí

myšlenky a úpravu zakomponovaných slov, nýbrž o vytvoření

181

původního sdělení shrnujícího přebíranou myšlenku (Krato-

chvíl, 2014). Dle aktuálního rozhodnutí děkana musí parafráze

„být zřetelně odlišeny od autorského textu uvozovacími větami

odkazujícími na zdroj; z formulací musí být zřejmé, kde

parafráze přechází zpět ve vlastní text autora.“ (Čl. 6 odst. 2 RD

č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné práce a jejího vypraco-

vání, s. 5) Odkaz na parafrázovaný text se umísťuje k danému

textu a uvádí se v něm příjmení autora a rok publikování díla.

Ať jsou užívány přímé citace či parafráze, vždy je vhodné ko-

mentovat citace svým autorským (vlastním) textem.

Bibliografická citace

Bibliografická citace je formalizovaný záznam o informač-

ním zdroji. Bibliografické citace se nacházejí v Seznamu použi-

tých zdrojů, přičemž v textu je na ně řádně odkazováno podle

zvolené citační metody.

Konkrétní podoba, resp. uspořádání bibliografické citace,

včetně zápisu interpunkce, se odvíjí od zvolené citační normy.

Ve všech případech bibliografická citace musí obsahovat mini-

málně příjmení autora, název zdroje, rok publikování, místo vy-

dání a vydavatele (srov. s Kratochvíl, 2014; Krčál, Krbcová,

Horák, 2015).

Citační metoda (odkaz/metoda odkazování)

Citační metoda neboli odkaz vyjadřuje způsob zápisu zdroje

v textu. Přestože se jedná o odkazy na zdroje v textu, zvolená

citační metoda má vazbu na řazení bibliografických citací

v Seznamu použitých zdrojů. Plní tedy funkci propojení citace

v textu s bibliografickými citacemi. Odkazy se uvádějí těsně za

přímou citací nebo u parafrází (Kratochvíl, 2014; Knihovna

182

UTB ve Zlíně, 2020). Příklady citačních metod jsou uvedeny

v podkapitole 5.5 Citační metody (odkazování na zdroje v textu.

Citační styl (citační norma)

Citační styly neboli citační normy označují soubor pravidel

pro vytváření bibliografických citací a v některých přípa-

dech také pravidla pro užívání citačních metod. „Definují údaje,

které se musí v citaci objevit a v jaké podobě, jak jsou odděleny

interpunkcí a také jejich pořadí.“ (Krčál, Teplíková, 2014, s. 30)

Rozlišuje se nespočet citačních stylů, přičemž každý styl má

vlastní pravidla, která se však od sebe odlišují jen minimálně.

Jak uvádějí Krčál a Teplíková (2014), citační styly lze rozdělit

do skupin na styly univerzální a styly oborové. Mezi univerzální

styly patří:

• ČSN ISO 690 – nejpoužívanější citační styl v České

republice, který vyšel v platnost v roce 2011, používá se

ve společenskovědních, humanitních i technických obo-

rech;

• Chicago Style – používaný ve společenských vědách;

• Turabian – vychází z Chicago Style, používá se ve spole-

čenských vědách;

• MLA Style – styl vytvořený původně pro potřeby lingvis-

tiky, avšak již používán i v humanitních oborech.

Autoři rovněž charakterizují oborové citační styly, jež jsou

užívány v konkrétním či příbuzném vědeckém odvětví. Řadí se

mezi ně:

• APA Style – citační styl Americké psychologické asociace

(ang. American Psychological Association) využívaný pře-

devším v psychologii a blízkých oborech;

• ASA Style – styl používaný v sociologii;

183

• AMA Style – používaný v medicíně;

• další styly, jako jsou CSE Style (biologie), IEEE Style

(strojírenství), Vancouver Style a jiné (Krčál, Teplíková,

2014).

Citační manažer

Pod pojmem citační manažer se rozumí elektronický nástroj,

s jehož pomocí lze vytvářet a spravovat citace či generovat

seznamy použitých zdrojů v příslušném citačním stylu.

Mezi citační manažery se řadí např. Citace.com, Citace PRO,

Mendeley, Zotero, Endnote Basic a další (Krčál, Krbcová, Horák,

2015).

Za citační manažer je možné považovat také online katalog

Národní knihovny České republiky, který po vyhledání pří-

slušné publikace nabízí bibliografickou citaci podle citačního

stylu ČSN ISO 690. Použití této funkce není však bez chyby,

proto je nutné, aby si autor textu danou bibliografickou citaci

zkontroloval.

Citační etika (autorská etika)

Psaní odborného textu je spjato s tzv. citační etikou nebo

autorskou etikou. Etikou se v tomto kontextu rozumí „ne-

psaný soubor morálních zásad, které by měl autor při psaní

odborných textů ctít.“ (Veber, Bauman, 2010, s. 19) Mezi zásady

citační/autorské etiky se řadí:

• dodržování autorských norem a autorského zákona

v platném znění;

• jasně a zřetelně vyznačený citovaný text;

• důsledné odkazování na zdroje;

184

• uvádění pouze pravdivých a nijak pozměněných infor-

mací;

• nepřivlastňování si cizích myšlenek a nápadů;

• neuvádění zdrojů, se kterými nebylo pracováno;

• citování všech zdrojů, se kterými bylo opravdu praco-

váno pro možné zpětné ověření použitých myšlenek;

• nevytváření plagiátů;

• podílově vyvážený text mezi citacemi a vlastními myš-

lenkami (Krčál, Teplíková, 2014; Krčál, Krbcová, Horák,

2015; Kapounová, Kapoun, 2017).

Plagiátorství

Plagiátorstvím se rozumí porušení zásad citační etiky. Do-

chází ke skutečnosti, že autor odborného textu používá od-

borné zdroje, přebírá cizí myšlenky do svého textu, nicméně

neuvádí příslušné odkazy a bibliografické citace. Rozlišuje se

několik druhů plagiátorství:

• klonování – doslovné převzetí cizího textu nebo jeho

části bez uvedení zdroje, který je následně vydáván za

vlastní (např. převzetí článků z Wikipedie, vydávání cizí

diplomové práce za vlastní, převzetí seminární práce

z databáze seminárních prací, vypracování závěrečné

práce na zakázku);

• kopírování – víceméně totožný druh plagiátorství

s klonováním, často bývá také kombinován s plagiátor-

stvím ve smyslu spojování či drobných úprav, kopírování

lze dělit na vědomé (záměrné neuvedení zdroje) a nevě-

domé (opomenutí uvedení zdroje, považování myšlenky

za vlastní, přestože vlastní není);

185

• drobné úpravy – spočívají v převzetí části textu a neuve-

dení zdroje, ve změnách vybraných formulací, nahrazení

jednotlivých slov synonymy, vypuštění nepotřebných

slov, změně slovosledu apod.;

• jeden zdroj – používání pouze jednoho zdroje, přebírání

větších částí textu, struktury apod., některé části textu

neobsahují odkaz na zdroj;

• spojování textů (mashups) – kompilace více textů do

jednoho bez vlastních myšlenek, na texty není řádně

odkazováno ve finální podobě textu/práce;

• neodkazování na zdroje v textu – zpracovávaný text

má pouze seznam použitých zdrojů, v textu chybí odkazy

na zdroje;

• citáty bez uvozovek – doslovně převzaté texty či myš-

lenky nejsou odděleny od textu uvozovkami, příp. kurzí-

vou, jedná se spíše o technickou chybu než o plagiátor-

ství;

• vylepšování literatury – uvedení zdrojů v seznamu

použitých zdrojů, ze kterých nebylo čerpáno, a v textu na

ně není odkazováno;

• nedohledatelný zdroj – uvedení zdroje v textu i v se-

znamu zdrojů, který však neexistuje;

• zneužití autocitací – citování vlastních myšlenek

z předchozích prací, jež nemají souvislost s nově vytváře-

ným textem (Krčál, Teplíková, 2014; Krčál, Krbcová,

Horák, 2015).

Dopustí-li se autor odborného textu jakéhokoliv prohřešku,

byť nepatrného, stává se i přesto plagiátorem. Porušuje záko-

nem chráněná autorská práva, jeho dosavadní práce může být

pojímána za rizikovou a také přezkoumána různými odborníky

či antiplagiátorskými systémy. V prostředí Univerzity Hradec

186

Králové je například používán antiplagiátorský systém Ode-

vzdej.cz, jehož úkolem je kontrola čerstvě odevzdaných závě-

rečných prací, u kterých prozatím neproběhl pokus o obhajobu.

5.3 Základní pravidla a prvky bibliografických

citací podle ČSN ISO 690

Vytváření bibliografických citací doprovází několik pravidel,

která jsou zapotřebí v souladu s citační etikou respektovat.

Dodržování těchto pravidel citování rovněž dopomáhá jejich

zpracovatelům naučit se ovládat a používat bibliografické ci-

tace optimálním způsobem. Následující text je zaměřen na

pravidla a prvky bibliografických citací v souladu s citačním

stylem ČSN ISO 690.

Podle Biernátové a Skůpy patří mezi základní pravidla

vytváření bibliografický citací následující:

• bibliografická citace jednoznačně a přesně identifikuje

citovaný dokument;

• bibliografické citace musejí mít jednotnou úpravu;

• údaje pro bibliografickou citaci se přebírají z citovaného

zdroje, cituje se konkrétní vydání nebo verze (první

vydání publikace není nutné v bibliografické citaci

uvádět);

• údaje pro bibliografickou citaci se přebírají z titulní

strany, úvodní obrazovky, webové stránky, obalu disku,

dále z rubu titulní strany, obálky publikace, dopro-

vodné dokumentace apod.;

• pořadí údajů v bibliografické citaci určuje zvolený ci-

tační styl;

187

• povinné údaje musejí být v bibliografických citacích

uvedeny pokaždé, nepovinné údaje je vhodné uvádět pro

doplnění identifikace informačního zdroje;

• chybí-li některý údaj, vynechává se a bibliografická ci-

tace pokračuje následujícím údajem;

• je-li přebírán údaj z jiného zdroje, píše se do hranatých

závorek, je-li takových údajů více, píšou se všechny do

jedněch hranatých závorek, do hranatých závorek se

uvádějí také opravy evidentních chyb (např. chybně uve-

dený rok publikování publikace);

• údaje bibliografické citace se uvádějí v jazyce, ve kte-

rém jsou uvedeny v daném informačním zdroji

(Biernátová, Skůpa, 2011, s. 5).

K základním pravidlům bibliografických citací se pojí i jed-

notlivé prvky neboli údaje, které se dělí na povinné a nepo-

vinné. Jak již bylo uvedeno, povinné údaje musí být uvedeny

vždy, nepovinné údaje slouží jako doplněk, avšak jejich uvá-

dění je doporučeno. Prvky bibliografických zdrojů se mohou

dělit na prvky tištěných a elektronických zdrojů, jelikož oba

typy zdrojů mají svá drobná specifika.

Prvky bibliografických citací u tištěných zdrojů

Mezi prvky bibliografických citací u tištěných zdrojů se řadí

(upraveno dle zdrojů: Biernátová, Skůpa, 2011; Krčál, Teplí-

ková, 2014; Kapounová, Kapoun, 2017):

a) Tvůrce

Tvůrcem se rozumí fyzická osoba (autor) nebo organizace

(instituce, korporace), která je odpovědná za obsah informač-

ního zdroje. Jedná se o povinný údaj. Příjmení autora nebo

188

instituce se zapisuje pomocí verzálek. U fyzických osob jakožto

tvůrců se neuvádějí akademické tituly. Přehled možných tvůrců

zdrojů nabízí následující tabulka (tab. 11).

Tabulka 11 Přehled zápisu tvůrců v bibliografických citacích

Tvůrce/tvůrci

Zápis tvůrce/tvůrců

jeden autor

PŘÍJMENÍ, Jméno… příp. iniciála křest-

ního jména: PŘÍJMENÍ, J. (platí i pro více

autorů) – varianty se nesmí kombinovat

dva autoři

PŘÍJMENÍ, Jméno a PŘÍJMENÍ, Jméno…

tři autoři

PŘÍJMENÍ, Jméno, PŘÍJMENÍ, Jméno

a PŘÍJMENÍ, Jméno…

více autorů

tvar zápisu se skládá z příjmení a jména

prvního autora, příp. maximálně tří au-

torů, a přidává se zkratka „a kol.“ nebo

„et al.“: PŘÍJMENÍ, Jméno et al. nebo

PŘÍJMENÍ, Jméno a kol.

jeden editor

tvar zápisu se skládá z příjmení a jména

editora, a následně ze zkratky „ed.“ (edi-

tor): PŘÍJMENÍ, Jméno, ed.

dva a více

editorů

tvar zápisu se skládá z příjmení a jmen

editorů, a následně ze zkratky „eds.“ (edi-

toři): PŘÍJMENÍ, Jméno a PŘÍJMENÍ,

Jméno, eds.

organizace

NÁZEV ORGANIZACE… má-li organizace

ustálenou zkratku, je možné zapisovat

tuto zkratku (např. UNESCO)

b) Název a podnázev

Název zdroje musí být uveden ve tvaru, ve kterém se nachází

např. na rubu titulní strany nebo přímo na titulní straně. Jedná

189

se o povinný údaj, píše se kurzívou. U příspěvků z periodik

se název příspěvku kurzívou nepíše, tou se píše až název

periodika. K názvu se pojí i možný podnázev, který patří mezi

nepovinné údaje, avšak ve většině případů se uvádí, a to za

dvojtečku nacházející se za názvem zdroje.

c) Sekundární tvůrce

Za názvem, příp. podnázvem zdroje se může uvést sekundární

tvůrce, kterým se rozumí např. překladatel, editor, redaktor,

ilustrátor apod. Zapisuje se ve tvaru, ve kterém se nachází ve

zdroji (např. Přeložil Jan NOVÁK). Jedná se o nepovinný údaj.

d) Vydání

Některé zdroje mohou být vydány již poněkolikáté a být

např. rozšířené, doplněné, přepracované či aktualizované. Vy-

dání se uvádí ve tvaru, ve kterém je uvedeno v citovaném zdroji

(např. 2. vyd.; 3. aktualiz. a dopl. vyd.). Jedná se o povinný údaj.

Výjimku představuje první vydání, které se nemusí uvádět.

e) Nakladatelské údaje (místo vydání, nakladate l, rok

publikování)

Mezi povinné údaje bibliografických citací se řadí místo

vydání, nakladatel (vydavatel) a datum/rok publikování.

Veškeré údaje se píšou ve tvaru, ve kterém jsou uvedeny

v citovaném zdroji. Mezi místo vydání a nakladatele se píše

dvojtečka umístěná těsně k místu vydání (např. Hradec Krá-

lové: Gaudeamus). Datum publikování ve zdrojích znamená

rok vydání konkrétního zdroje. Pro lepší orientaci v údajích

bibliografických je uveden „rok publikování“ nebo „datum

publikování“.

190

f) Ročník a číslo

Ročník a číslo jsou povinné údaje vztahující se k příspěvkům

z periodik, píšou se ve tvaru uvedeném ve zdroji. Existují dvě

varianty zápisu těchto údajů. Ve spojení s čísly stránek jsou

příklady variant zápisu zobrazeny v tabulce 12.

Tabulka 12 Zápis ročníku a čísla u příspěvků z periodik

Varianta

Zdroj

v českém jazyce

Zdroj

v anglickém jazyce

1

roč. 2, č. 7, s. 27–39

vol. 9, no. 3, pp. 47–51

2*

2 (7), s. 27–39

9 (3), pp. 47–51

Poznámka*: Ročník se v této variantě zvýrazňuje tučně.

g) Počet nebo rozsah stran

Počet nebo rozsah stran patří mezi nepovinné údaje u nepe-

riodických publikací. Výjimku tvoří kapitoly/příspěvky

v neperiodických publikacích a příspěvky v periodicích,

u kterých je nutné uvádět rozsah stran. Strany zdroje se píšou

v několika variantách, které jsou spolu s příklady uvedené v ta-

bulce 13.

Tabulka 13 Varianty zápisu počtu nebo rozsahu stran

Varianta zápisu

Zdroj

v českém

jazyce

Zdroj

v anglickém

jazyce

Celkový počet stran

130 s.

183 pp.

Rozsah stran (mezi stranami

se píše pomlčka bez mezer)

s. 5–8

pp. 12–17

Konkrétní strana

s. 23

p. 145

191

h) Edice a subedice

Řadí-li se zdroj do určité edice (např. edice Pedagogika, Studie,

Prameny atd.), je možné tento údaj v bibliografické citaci uvá-

dět. I když je dle české verze ČSN ISO 690 považován za povinný

údaj, není nutné jej uvádět.

i) Identifikátor

Ve většině případů má citovaný informační zdroj určitý typ

identifikátoru, který se řadí mezi povinné údaje. Mezi iden-

tifikátory patří:

• ISBN (ang. International Standard Book Number) – neboli

mezinárodní standardní číslo knihy, jinými slovy jde

o neperiodické publikace;

• ISSN (ang. International Standard Serial Number)

– neboli mezinárodní standardní číslo seriálové publi-

kace, jinými slovy jde o periodické publikace, tedy peri-

odika (časopisy).

V současné době se lze setkat s uvedenými identifikátory pro

tištěnou a elektronickou verzi. Tištěná verze zdroje se označuje

písmenem „p“ jako print (p-ISBN, p-ISSN). Elektronická verze

zdroje se označuje písmenem „e“ jako electronic (e-ISBN,

e-ISSN).

j) Poznámky

Poznámky se zahrnují do bibliografických citací v případě, že

jsou pro ně určitým způsobem důležité. Příkladem takové po-

známky je vedoucí závěrečné práce v bibliografických citacích

kvalifikačních prací. Dalším příkladem poznámky je označení

typu zdroje, které nedisponuje nejčastější ISBN (např. Vý-

zkumná zpráva, Výroční zpráva, Metodická publikace apod.)

192

Prvky bibliografických citací u elektronických zdrojů

Elektronické zdroje, stejně jako zdroje tištěné, mají určité

prvky, kterými se zpracovatel citací musí řídit. Nejsou-li

u následujících prvků žádné informace, jejich tvar zápisu

je stejný jako u tištěných zdrojů.

Při vytváření bibliografických citací je doporučeno rozlišo-

vat druh zdroje, tedy zda se jedná o elektronickou monografii,

elektronické periodikum, webové sídlo, video apod. Mezi prvky

elektronických zdrojů patří (upraveno dle Biernátová, Skůpa,

2011; Panoušková, 2013; Krčál, Teplíková, 2014; Kapounová,

Kapoun, 2017):

a) Tvůrce

b) Název a podnázev

c) Nosič/médium

Nosič/médium je povinný údaj uváděný především u elektro-

nických zdrojů, a to v hranatých závorkách. Jedná-li se o zdroj

dostupný na internetu, zapisuje se nosič jako [online]. Existují

samozřejmě i další nosiče, mezi které se řadí [CD] nebo [CD-

ROM], [DVD], [Blu-ray disk], [mapa], [fotografie], [elektronická

konference] a další.

d) Sekundární tvůrce

e) Vydání

f) Nakladatelské údaje (místo vydání, nakladatel, rok

publikování)

g) Datum citování

Datum citování je povinný údaj, zapisuje se výhradně u elek-

tronických zdrojů a píše se do hranatých závorek ve tvaru

193

rrrr-mm-dd, tzn. rok-měsíc-den. Konkrétní datum citování

vypadá následovně: [2022-04-13]. Jinými slovy uvedený pří-

klad data citování znamená, že elektronický zdroj byl citován

dne 13. dubna 2022.

h) Ročník a číslo

i) Počet nebo rozsah stran

j) Edice a subedice

k) Identifikátor

K identifikátorům ISBN a ISSN se v případě elektronických

zdrojů pojí především e-ISBN a e-ISSN, ale rovněž DOI (ang. Di-

gital Object Identifier) neboli digitální identifikátor objektu.

l) Dostupnost

Uvedení dostupnosti u elektronických zdrojů je povinné.

Dostupností se rozumí adresa zdroje URL (ang. Uniform

Resource Locator) neboli hypertextový odkaz či (internetový)

link. Uvedení dostupnosti se píše v těchto tvarech:

• zdroj v českém jazyce: Dostupné z: URL;

• zdroj v anglickém jazyce: Available from: URL nebo

Retrieved from: URL.

m) Poznámky

194

5.4 Bibliografické citace podle citačního stylu

ČSN ISO 690

Následující oddíly metodického průvodce jsou vytvořeny pro

účely vytváření bibliografických citací. Jedná se tedy o kon-

krétní návody a příklady, jak zapisovat bibliografické

citace. Návody a příklady vycházejí z publikací a dalších zdrojů

od autorů Biernátové a Skůpy (2011), Krčála a Teplíkové

(2014), Krčála, Krbcové a Horáka (2015) a Kapounové a Ka-

pouna (2017). Některé citace jsou mírně modifikovány autory

průvodce. Například počet stran patří mezi nepovinné údaje,

nicméně pro lepší názornost je tento údaj uveden. Dále jsou ke

všem konkrétním bibliografickým citacím doplněny příklady

odkazování na zdroj v textu pomocí citační metody v harvard-

ském systému/stylu v přímé citaci i parafrázi.

5.4.1 Bibliografické citace – tištěné zdroje

Kniha (monografie) – jeden autor

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název: podnázev. Vydání. Místo vydání:

Nakladatel, rok publikování. Počet stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

HOLLÁ, Katarína. Sexting a kyberšikana. Bratislava: Iris,

2016. 165 s. ISBN 978-80-8153-061-6.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Hollá, 2016, s. 13); (Hollá, 2016, s. 35–37)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Hollá, 2016)

195

Kniha (monografie) – jeden autor a sekundární tvůrce

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název: podnázev. Sekundární TVŮRCE.

Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet

stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

HANSEN, Anders. Instamozek: stres, deprese a úzkosti

zapříčiněné moderní dobou. Překlad Helena STIESSOVÁ.

Praha: Portál, 2021. 159 s. ISBN 978-80-262-1717-6.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Hansen, 2021, s. 72); (Hansen, 2021, s. 101–102)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Hansen, 2021)

Kniha (monografie) – dva autoři

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno a PŘÍJMENÍ, Jméno. Název: podnázev.

Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet

stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

JANEČKOVÁ, Bronislava a HRUŠKA, Emil. Historie českého

zločinu: skutečné kriminální případy. Praha: Radioservis,

2019. 295 s. ISBN 978-80-87530-98-6.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Janečková, Hruška, 2019, s. 32); (Janečková, Hruška, 2019,

s. 44–47)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Janečková, Hruška, 2019)

196

Kniha (monografie v anglickém jazyce) – dva autoři

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno a PŘÍJMENÍ, Jméno. Název: podnázev.

Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet

stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

HOROWITZ, Merle and BOLLINGER, Dorothy M. Cyberbully-

ing in Social Media within Educational Institutions: Featu-

ring Student, Employee, and Parent Information. Lanham,

Maryland: Rowman & Littlefield, 2014. 195 pp. ISBN 978-1-

4758-0011-1.

• Odkaz na zdroj (přímá citace)

16

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Horowitz, Bollinger, 2014)

Kniha (monografie) – tři autoři

• Obecná struktura bibliografické citace:

a) PŘÍJMENÍ, Jméno, PŘÍJMENÍ, Jméno, PŘÍJMENÍ, Jméno.

Název: podnázev. Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok

publikování. Počet stran. Identifikátor.

b) PŘÍJMENÍ, Jméno a kol. Název: podnázev. Vydání. Místo

vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet stran. Identifiká-

tor.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) DULOVICS, Mário, GALKOVÁ, Lucia a ZOŠÁKOVÁ, Karina.

Vybrané virtuálne ohrozenia stredoškolskej mládeže vo

voľnom čase. Banská Bystrica: Belianum, Vydavateľstvo

16

V případě, že si autor textu sám přeloží cizojazyčný zdroj, nelze z takového

zdroje vytvářet přímé citace, ale pouze parafráze.

197

UMB v Banskej Bystrici, 2021. 99 s. ISBN 978-80-557-

1905-4.

b) DULOVICS, Mário a kol. Vybrané virtuálne ohrozenia

stredoškolskej mládeže vo voľnom čase. Banská Bystrica:

Belianum, Vydavateľstvo UMB v Banskej Bystrici, 2021.

99 s. ISBN 978-80-557-1905-4.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

a) (Dulovics, Galková, Zošáková, 2021, s. 15); (Dulovics,

Galková, Zošáková, 2021, s. 29–33)

b) (Dulovics a kol., 2021, s. 15); (Dulovics a kol., 2021,

s. 29–33)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

a) (Dulovics, Galková, Zošáková, 2021)

b) (Dulovics a kol., 2021)

Kniha (monografie) – tři a více autorů

• Obecná struktura bibliografické citace:

a) PŘÍJMENÍ, Jméno, PŘÍJMENÍ, Jméno, PŘÍJMENÍ, Jméno

a kol. Název: podnázev. Vydání. Místo vydání: Nakladatel,

rok publikování. Počet stran. Identifikátor.

b) PŘÍJMENÍ, Jméno a kol. Název: podnázev. Vydání. Místo

vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet stran. Identi-

fikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) KABÍČEK, Pavel, CSÉMY, Ladislav a HAMANOVÁ, Jana

a kol. Rizikové chování v dospívání a jeho vztah ke zdraví.

Praha: Triton, 2014. 343 s. ISBN 978-80-7387-793-4.

b) KABÍČEK, Pavel a kol. Rizikové chování v dospívání a jeho

vztah ke zdraví. Praha: Triton, 2014. 343 s. ISBN 978-80-

7387-793-4.

198

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

a) (Kabíček, Csémy, Hamanová a kol., 2014, s. 5); (Kabíček,

Csémy, Hamanová a kol., 2014, s. 5–6)

b) (Kabíček a kol., 2014, s. 5); (Kabíček a kol., 2014, s. 5–6)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

a) (Kabíček, Csémy, Hamanová a kol., 2014)

b) (Kabíček a kol., 2014)

Kniha – organizace jako tvůrce

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název: podnázev. Sekundární TVŮRCE. Vydání.

Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet stran.

Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

ADOBE CREATIVE TEAM. Adobe Flash CS4 Professional:

Oficiální výukový kurz. Přeložil Lukáš KREJČÍ. Brno: Compu-

ter Press, 2009. 388 s. ISBN 978-80-251-2334-8.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Adobe Creative Team, 2009, s. 44); (Adobe Creative Team,

2009, s. 184–186)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Adobe Creative Team, 2009)

Kapitola v monografii

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název kapitoly. In: PŘÍJMENÍ, Jméno.

Název monografie: podnázev monografie. Vydání. Místo

vydání: Nakladatel, datum publikování, rozsah stran kapi-

toly. Identifikátor.

199

• Konkrétní bibliografická citace:

ŠPRÁCHALOVÁ, Lucie. Exkurz do metodologie sběru

a zpracování dat. In: KNYTL, Martin a ŠPRÁCHALOVÁ,

Lucie. Typografie & odborný text: průvodce pro zpracování

nejen závěrečných prací. Hradec Králové: Gaudeamus, 2020,

s. 150–174. ISBN 978-80-7435-813-5.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Špráchalová, 2020, s. 154); (Špráchalová, 2020, s. 171–

172)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Špráchalová, 2020)

Sborník – jeden editor

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno, ed. Název sborníku: podnázev sborníku.

Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet

stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

KNYTL, Martin, ed. Studentská Socialia 2017: ohrožení dítěte

v kontextu společenských změn. Hradec Králové: Gaude-

amus, 2018. 205 s. ISBN 978-80-7435-732-9.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze)

17

Sborník – dva editoři (platí i pro více editorů)

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno a PŘÍJMENÍ, Jméno, eds. Název sborníku:

podnázev sborníku. Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok

publikování. Počet stran. Identifikátor.

17

V případě sborníku student vždy přímo cituje nebo parafrázuje konkrétní

příspěvek a jeho autora, nikoliv editora celého sborníku.

200

• Konkrétní bibliografická citace:

RASZKOVÁ, Tereza a ŠPRÁCHALOVÁ, Lucie, eds. Acta socio-

pathologica V: přístupy k řešení rizikového chování. Hradec

Králové: Gaudeamus, 2018. 210 s. ISBN 978-80-7435-

713-8.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze)

18

Příspěvek ve sborníku

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název příspěvku: podnázev příspěvku.

In: PŘÍJMENÍ, Jméno, ed. Název sborníku: podnázev sbor-

níku. Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publikování,

rozsah stran příspěvku. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

KOLARZOVÁ, Zuzana. Pornoherectví jako profese.

In: VEČERKA, Kazimír, ed. Rizikové jevy a jejich prevence.

Praha: Česká sociologická společnost, 2019, s. 141–146.

ISBN 978-80-905443-6-9.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Kolarzová, 2019, s. 142); (Kolarzová, 2019, s. 144–145)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Kolarzová, 2019)

Periodikum jako periodická publikace

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název periodika: podnázev periodika. Místo vy-

dání: Nakladatel, rok publikování (od kdy). Identifikátor.

18

V případě sborníku student vždy přímo cituje nebo parafrázuje konkrétní

příspěvek a jeho autora, nikoliv editory celého sborníku.

201

• Konkrétní bibliografická citace:

Zaostřeno. Praha: Úřad vlády České republiky, 2015–.

ISSN 2336-8241.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze)

19

Periodikum – jedno číslo

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název periodika: podnázev periodika. Místo vy-

dání: Nakladatel, rok publikování, ročník, číslo, počet stran.

Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) Zaostřeno. Praha: Úřad vlády České republiky, 2020,

roč. 5, č. 2, 8 s. ISSN 2336-8241.

b) Zaostřeno. Praha: Úřad vlády České republiky, 2020,

5 (2), 8 s. ISSN 2336-8241.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze)

20

Příspěvek (článek) v periodiku (s vydáním a nakladatelem)

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název příspěvku: podnázev příspěvku.

Název periodika: podnázev periodika. Místo vydání: Nakla-

datel, rok publikování, ročník, číslo, rozsah stran. Identifiká-

tor.

19

V případě obecné bibliografické citace periodika jako periodické publi-

kace nelze vytvářet přímé citace a parafráze.

20

V případě obecné bibliografické citace periodika a jednoho čísla nelze

vytvářet přímé citace a parafráze.

202

• Konkrétní bibliografická citace:

a) KACHLÍK, Petr. Analýza chování s rysy závislosti a pri-

mární prevence u prezenčních studentů Masarykovy uni-

verzity. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání. Brno:

Mendelova univerzita v Brně – Institut celoživotního

vzdělávání, 2015, roč. 5, č. 3, s. 45–74. ISSN 1804-526X.

b) KACHLÍK, Petr. Analýza chování s rysy závislosti a pri-

mární prevence u prezenčních studentů Masarykovy uni-

verzity. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání. Brno:

Mendelova univerzita v Brně – Institut celoživotního

vzdělávání, 2015, 5 (3), s. 45–74. ISSN 1804-526X.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Kachlík, 2015, s. 50); (Kachlík, 2015, s. 61–62)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Kachlík, 2015)

Příspěvek (článek) v periodiku (bez vydání a nakladatele)

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název příspěvku: podnázev příspěvku.

Název periodika: podnázev periodika, rok publikování, roč-

ník, číslo, rozsah stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) PÁV, Marek et al. Hodnocení rizika násilného jednání.

Česká a slovenská psychiatrie, 2020, roč. 116, č. 2,

s. 66–73. ISSN 1212-0383.

b) PÁV, Marek et al. Hodnocení rizika násilného jednání.

Česká a slovenská psychiatrie, 2020, 116 (2), s. 66–73.

ISSN 1212-0383.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Páv et al., 2020, s. 67); (Páv et al., 2020, s. 69–70)

203

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Páv et al., 2020)

Příspěvek (článek) v periodiku v anglickém jazyce (s vydá-

ním a nakladatelem)

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název příspěvku: podnázev příspěvku.

Název periodika: podnázev periodika. Místo vydání: Nakla-

datel, rok publikování, ročník, číslo, rozsah stran. Identifiká-

tor.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) GÖRZIG, Anke and FRUMKIN, Lara. Cyberbullying expe-

riences on-the-go: When social media can become

distressing. Cyberpsychology: Journal of Psychosocial

Research on Cyberspace. Brno: Masaryk University,

Faculty of Social Studies, 2013, vol. 7, no. 1, pp. 11–22.

ISSN 1802-7962.

b) GÖRZIG, Anke and FRUMKIN, Lara. Cyberbullying expe-

riences on-the-go: When social media can become

distressing. Cyberpsychology: Journal of Psychosocial

Research on Cyberspace. Brno: Masaryk University, Fa-

culty of Social Studies, 2013, 7 (1), pp. 11–22. ISSN 1802-

7962.

• Odkaz na zdroj (přímá citace)

21

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Görzig, Frumkin, 2013)

21

V případě, že si autor textu sám přeloží cizojazyčný zdroj, nelze z takového

zdroje vytvářet přímé citace, ale pouze parafráze.

204

Příspěvek (článek) v periodiku v anglickém jazyce (bez

vydání a nakladatele)

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název příspěvku: podnázev příspěvku.

Název periodika: podnázev periodika. Rok publikování,

ročník, číslo, rozsah stran. Identifikátor.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) DOLAN, Rebecca, CONDUIT, Jodie, FRETHEY-BENTHAM,

Catherine, FAHY, John and GOODMAN, Steve. Social media

engagement behavior: A framework for engaging custo-

mers through social media content. European Journal of

Marketing, 2019, vol. 53, no. 10, pp. 2213–2243. ISSN 0309-

0566.

b) DOLAN, Rebecca, CONDUIT, Jodie, FRETHEY-BENTHAM,

Catherine, FAHY, John and GOODMAN, Steve. Social media

engagement behavior: A framework for engaging custo-

mers through social media content. European Journal of

Marketing, 2019, 53 (10), pp. 2213–2243. ISSN 0309-0566.

• Odkaz na zdroj (přímá citace)

22

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Dolan, Conduit, Frethey-Bentham, Fahy, Goodman, 2019)

22

V případě, že si autor textu sám přeloží cizojazyčný zdroj, nelze z takového

zdroje vytvářet přímé citace, ale pouze parafráze.

205

Kvalifikační práce (bakalářské a diplomové práce)

23

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název práce: podnázev práce. Místo ode-

vzdání, rok publikování. Počet stran. Druh práce. Název vy-

soké školy/univerzity. Název fakulty. Vedoucí práce.

• Konkrétní bibliografická citace:

KRÁLOVÁ, Karla. Kyberohrožení na sociálních sítích. Hradec

Králové, 2022. 52 s. Bakalářská práce. Univerzita Hradec

Králové. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Alena Nejedlá.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Králová, 2022, s. 44); (Králová, 2022, s. 45–48)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Králová, 2022)

Kvalifikační práce (dizertační práce)

24

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název práce: podnázev práce. Místo ode-

vzdání, rok publikování. Počet stran. Druh práce. Název vy-

soké školy/univerzity. Název fakulty. Školitel.

• Konkrétní bibliografická citace:

KRATOCHVÍL, Arnošt. Rozvoj digitálních kompetencí v pre-

graduálním vzdělávání. Hradec Králové, 2022. 144 s. Dizer-

tační práce. Univerzita Hradec Králové. Pedagogická fa-

kulta. Školitel Jaroslava Milá.

23

Uvedená struktura a příklad bibliografické citace vychází z pravidel

tvorby bibliografických citací podle citačního stylu ČSN ISO 690. Na první

pohled je zřejmé, že bibliografické citace není totožná s bibliografickým

údajem, jež student uvádí v Anotaci závěrečné práce. Jedná se o výjimku,

která vyplývá z aktuálního rozhodnutí děkana o pravidel zadání závě-

rečné práce a její vypracování.

24

Poznámka 22 je platná i pro bibliografické citace dizertačních prací.

206

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Kratochvíl, 2022, s. 122); (Kratochvíl, 2022, s. 130–134)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Kratochvíl, 2022)

Tištěný zdroj bez identifikátoru

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název: podnázev. Sekundární TVŮRCE.

Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet

stran. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

CVEČKOVÁ, Magdalena et al. Rizikové chování dětí a mladis-

tvých: příčiny, následky, prevence. Praha: Dětství bez úrazů,

o. p. s., 2010. 38 s. Metodická publikace.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Cvečková a kol., 2010, s. 11); (Cvečková a kol., 2010, s. 13–

14)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Cvečková a kol., 2010)

Ostatní zdroje (výroční zpráva, leták apod.)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název: podnázev. Sekundární TVŮRCE. Místo

vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet stran. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

SALINGER. Výroční zpráva 2019. Hradec Králové: Salin-

ger, z. s., 2020. 35 s. Výroční zpráva.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Salinger, 2020, s. 21); (Salinger, 2020, s. 25–26)

207

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Salinger, 2020)

5.4.2 Bibliografické citace – elektronické zdroje

25

,

26

Elektronická kniha (monografie)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název monografie: podnázev monografie [nosič].

Sekundární TVŮRCE. Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok

publikování. Počet stran [datum citování]. Identifikátor.

Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

DOLEJŠ, Martin a OREL, Miroslav. Rizikové chování u adol-

escentů a impulzivita jako prediktor tohoto chování [online].

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017. 105 s.

[cit. 2020-11-21]. ISBN 978-80-244-5252-4. Dostupné z:

https://www.researchgate.net/publication/323453380_Ri

zikove_chovani_u_adolescentu_a_impulzivita_jako_predikt

or_tohoto_chovani_Risk_behaviour_of_adolescents_and_im

pulsivity_as_a_predictor_of_risk_behaviour.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Dolejš, Orel, 2017, s. 33); (Dolejš, Orel, 2017, s. 94–95)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Dolejš, Orel, 2017)

25

V oddílu je pro všechny autory a tvůrce informačních zdrojů použito uni-

verzální slovo tvůrce.

26

Má-li elektronický zdroj (např. kniha, kapitola v knize, příspěvek v peri-

odiku) počet nebo rozsah stran, v přímé citaci má např. „s. 27“ přednost

před užitím „online“.

208

Kapitola v elektronické knize (monografii)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název kapitoly: podnázev kapitoly. In: TVŮRCE.

Název monografie: podnázev monografie [nosič]. Sekun-

dární TVŮRCE. Vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok publi-

kování. Počet stran [datum citování]. Identifikátor. Dostup-

nost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

KROPÁČOVÁ, Andrea. CERT/CSIRT týmy. In: KOLOUCH, Jan

a BAŠTA, Pavel. CyberSecurity [online]. Praha: CZ.NIC,

z. s. p. o., 2019, s. 505–518 [cit. 2020-11-21]. ISBN 978-80-

88168-34-8. Dostupné z: https://knihy.nic.cz/files/edice/

cybersecurity.pdf

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Kropáčová, 2019, s. 508); (Kropáčová, 2019, s. 512–513)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Kropáčová, 2019)

Příspěvek (článek) v elektronickém periodiku

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název příspěvku: podnázev příspěvku. Název

periodika: podnázev periodika [nosič]. Místo vydání:

Nakladatel, rok publikování, ročník, číslo, rozsah stran

[datum citování]. Identifikátor. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) PELCÁK, Stanislav a kol. Agrese a nepřátelství jako formy

rizikového chování u dětí a mládeže na Královéhradecku.

Media4u [online]. 2019, roč. 16, č. 4, s. 24–29 [cit. 2020-

11-21]. ISSN 1214-9187. Dostupné z: http://www.media

4u.cz/mm042019.pdf.

209

b) PELCÁK, Stanislav a kol. Agrese a nepřátelství jako formy

rizikového chování u dětí a mládeže na Královéhradecku.

Media4u [online]. 2019, 16 (4), s. 24–29 [cit. 2020-11-

21]. ISSN 1214-9187. Dostupné z: http://www.media

4u.cz/mm042019.pdf.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Pelcák a kol., 2019, s. 25); (Pelcák a kol., 2019, s. 26–27)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Pelcák a kol., 2019)

Příspěvek (článek) v elektronickém periodiku v anglickém

jazyce

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název příspěvku: podnázev příspěvku. Název

periodika: podnázev periodika [nosič]. Místo vydání:

Nakladatel, rok publikování, ročník, číslo, rozsah stran

[datum citování]. Identifikátor. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

a) BROADHURST, Roderic et al. Phishing and Cybercrime

Risks in a University Student Community. International

Journal of Cybersecurity Intelligence & Cybercrime

[online]. 2019, vol. 2, no. 1, pp. 4–23 [cit. 2022-04-14].

Available from: https://www.doi.org/10.52306/020102

19RZEX445.

b) BROADHURST, Roderic et al. Phishing and Cybercrime

Risks in a University Student Community. International

Journal of Cybersecurity Intelligence & Cybercrime

[online]. 2019, 2 (1), pp. 4–23 [cit. 2022-04-14].

Available from: https://www.doi.org/10.52306/020102

19RZEX445.

210

• Odkaz na zdroj (přímá citace)

27

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Broadhurst et al., 2019)

Kvalifikační práce v elektronické verzi (práce bakalářské

a diplomové)

• Obecná struktura bibliografické citace:

PŘÍJMENÍ, Jméno. Název práce: podnázev práce [nosič].

Místo odevzdání, rok publikování. Počet stran [datum cito-

vání]. Dostupnost. Druh práce. Název vysoké školy/univer-

zity. Název fakulty. Vedoucí práce.

• Konkrétní bibliografická citace:

KRÁLOVÁ, Karla. Kyberohrožení na sociálních sítích [online].

Hradec Králové, 2022. 52 s. [cit. 2022-04-27]. Dostupné z:

https://theses.cz/id/1bah14/STAG1111.pdf. Bakalářská

práce. Univerzita Hradec Králové. Pedagogická fakulta. Ve-

doucí práce Alena Nejedlá.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Králová, 2022, s. 44); (Králová, 2022, s. 45–48)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Králová, 2022)

Ostatní zdroje (výroční zpráva, leták apod.) v elektronické

verzi

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název: podnázev [nosič]. Sekundární TVŮRCE.

Místo vydání: Nakladatel, rok publikování. Počet stran

[datum citování]. Dostupnost. Poznámky.

27

V případě, že si autor textu sám přeloží cizojazyčný zdroj, nelze z takového

zdroje vytvářet přímé citace, ale pouze parafráze.

211

• Konkrétní bibliografická citace:

SALINGER. Výroční zpráva 2019 [online]. Hradec Králové:

Salinger, z. s., 2020. 35 s. [cit. 2020-11-21]. Dostupné z:

https://www.salinger.cz/images/Dokumenty/VyrocniZpr

avy/Salinger-Vyrocni-zprava-2019.pdf. Výroční zpráva.

• Odkaz na zdroj (přímá citace):

(Salinger, 2020, s. 21); (Salinger, 2020, s. 25–26)

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Salinger, 2020)

Elektronický obrázek nebo fotografie

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE OBRÁZKU. Název obrázku. In: TVŮRCE WEBU. Ná-

zev webu: podnázev webu [nosič]. Místo vydání: Vydavatel,

rok publikování [datum citování]. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

KUBAŘOVÁ, Petra. Budova A – Objekt společné výuky.

In: Univerzita Hradec Králové [online]. 11. října 2018, 23:18

[cit. 2020-11-21]. Dostupné z: https://www19.uhk.cz/cs-

CZ/PDF/O-fakulte.

• Odkaz na zdroj:

(Kubařová, 2018, online)

Webové sídlo (web jako celek)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE WEBU. Název webu: podnázev webu [nosič]. Místo

vydání: Vydavatel, rok publikování [datum citování]. Do-

stupnost. Poznámky.

212

• Konkrétní bibliografická citace:

Univerzita Hradec Králové [online]. Hradec Králové: Univer-

zita Hradec Králové, 2020 [cit. 2020-11-21]. Dostupné z:

https://www. uhk.cz/.

Webová stránka (stránka webového sídla, která je zahr-

nuta do jeho struktury/menu)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE WEBOVÉ STRÁNKY. Název webové stránky: pod-

název webové stránky. Název webu: podnázev webu [nosič].

Místo vydání: Vydavatel, rok publikování [datum citování].

Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY. Organizační

jednotky. Vězeňská služba České republiky [online]. Praha:

Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, 2020 [cit. 2020-

11-21]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/organizacni-

jednotky.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Vězeňská služba České republiky, 2020, online)

Příspěvek na webu (příspěvek není zahrnut do struk-

tury/menu webu)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE PŘÍSPĚVKU. Název příspěvku: podnázev pří-

spěvku. In: TVŮRCE WEBU. Název webu: podnázev webu

[nosič]. Místo vydání: Vydavatel, rok publikování [datum

citování]. Dostupnost. Poznámky.

213

• Konkrétní bibliografická citace:

FREIOVÁ, Eliška. Patologie sociální. In: Sociologická ency-

klopedie [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.,

2018 [cit. 2022-04-28]. Dostupné z: https://encyklope-

die.soc.cas.cz/w/Patologie_sociální.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Freiová, 2018, online)

Příspěvek na webu v anglickém jazyce (příspěvek není

zahrnut do struktury/menu webu)

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE PŘÍSPĚVKU. Název příspěvku: podnázev pří-

spěvku. In: TVŮRCE WEBU. Název webu: podnázev webu

[nosič]. Místo vydání: Vydavatel, rok publikování [datum

citování]. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

AWATI, Rahul. Cyberstalking. In: TechTarget [online]. 2021

[cit. 2022-04-28]. Available from: https://www.techtar-

get.com/searchsecurity/definition/cyberstalking.

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(Awati, 2021, online)

Zákon dostupný na webu Zákony pro lidi

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název zákona. In: Název webu: podnázev webu [nosič]. Místo

vydání: Vydavatel, rok publikování [datum citování].

Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti

a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické

214

2010–2022 [cit. 2022-04-28]. Dostupné z: https://www.za-

konyprolidi.cz/cs/2014-181.

• Odkaz na zdroj (ČSN ISO 690 nezná normu pro citování

právních předpisů a legislativních dokumentů, proto jsou

na následujících řádcích pouze vlastní příklady odkazů):

a) … (Zákon o kybernetické bezpečnosti);

b) … (Zákon č. 181/2014 Sb.);

c) … (Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti);

d) … (§ 2 zákona o kybernetické bezpečnosti)

× (§ 2–3 zákona o kybernetické bezpečnosti);

e) … (§ 2 zákona č. 181/2014 Sb.) × (§ 2–3 zákona

č. 181/2014 Sb.).

Video

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE VIDEA. Název videa: podnázev videa. In: TVŮRCE

WEBU. Název webu: podnázev webu [nosič]. Datum

zveřejnění příspěvku, čas zveřejnění příspěvku [datum

citování]. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

E-BEZPEČÍ. Bezpečnost online výuky. In: YouTube [online

video]. 10. 11. 2020 [cit. 2022-03-01]. Dostupné z:

https://www.youtube.com/watch?v=tLYqaCvbeFQ&ab_ch

annel=E-Bezpe%C4%8D%C3%AD.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(E-bezpečí, 2020, online video)

215

Příspěvek na sociální síti

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE PŘÍSPĚVKU/PŘEZDÍVKA [název účtu]. [Příspě-

vek]. In: Název webu: podnázev webu [nosič]. Datum zveřej-

nění příspěvku, čas zveřejnění příspěvku [datum citování].

Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

ASOCIACE SOCIÁLNÍCH PEDAGOGŮ [@asociace.socialnich.

pedagogu]. [Buď členem ASOCP…]. In: Instagram [online].

26. 4. 2022 [cit. 2022-04-28]. Dostupné z: https://www.in

stagram.com/p/Cczg1QpstTy/.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Asociace sociálních pedagogů, 2022, online)

Film

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název filmu [nosič]. Sekundární TVŮRCE

28

. Země produkce,

rok uvedení. Dostupnost.

• Konkrétní bibliografická citace:

Kajínek [film]. Režie Vít JÁKL. Česko, 2010.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Kajínek, 2010, film)

28

Na filmu se vždy podílí větší množství osob, proto se neuvádí primární

odpovědnost. Naopak se uvádí sekundární odpovědnost, ve které se

uvádí režisér filmu (Krčál, Teplíková, 2014).

216

Dokumentární film

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název dokumentárního filmu [nosič]. Sekundární TVŮRCE

29

.

Země produkce, rok uvedení. Dostupnost.

• Konkrétní bibliografická citace:

V síti [dokumentární film]. Režie Vít KLUSÁK a Barbora

CHALOUPKOVÁ. Česko, 2020.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(V síti, 2020, dokumentární film)

Televizní pořad bez tvůrce

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název pořadu: název dílu [nosič]. Vydavatel, rok vzniku.

Druh média, název stanice, datum vysílání, čas vysílání.

Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

Re-play: Tutorial (17) [televizní pořad]. TV, Prima COOL,

26. 4. 2022, 08:15. Dostupné z: https://cool.iprima.cz/

tutorial-8/pruvodce-po-hrach-a-gadgetech-s-hostem-mar

tinem-feninem-a-boomerem-michalem-suchankem#utm_

source=seznam&utm_medium=tv_program.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Re-play: Tutorial, 2022, televizní pořad)

29

Na filmu se vždy podílí větší množství osob, proto se neuvádí primární

odpovědnost. Naopak se uvádí sekundární odpovědnost, ve které se

uvádí režisér filmu (Krčál, Teplíková, 2014).

217

Televizní pořad s tvůrcem

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název pořadu: název dílu [nosič]. Vydavatel, rok

vzniku. Druh média, název stanice, datum vysílání, čas

vysílání. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

VAŇURA, Mirek. Legendy kriminalistiky: 1/10 Heparinový

vrah (II. řada) [televizní pořad]. Česká televize, 2018. TV,

ČT2, 2. 9. 2019, 03:00. Dostupné z: https://www.ceskatele-

vize.cz/porady/10993853591-legendy-kriminalistiky/318

295350010001/.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Vaňura, 2018, televizní pořad)

Příspěvek v televizním pořadu

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE PŘÍSPĚVKU. Název příspěvku. In: Název pořadu:

název dílu [nosič]. Sekundární TVŮRCE. Vydavatel, rok

vzniku. Druh média, název stanice, datum vysílání, čas

vysílání. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

ANTL, Miroslav. Reportáž. In: Legendy kriminalistiky: 4/11

Já, nebohý vrah (I. řada) [televizní pořad]. Moderuje Mirek

VAŇURA. Česká televize, 2016. TV, ČT2, 30. 1. 2017, 03:00.

Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10993

853591-legendy-kriminalistiky/316292320130004/.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Antl, 2016, televizní pořad)

218

Český seriál – jeden díl

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název seriálu [nosič]. Řada, epizoda, Název epizody. Sekun-

dární TVŮRCE. Země produkce, rok vzniku. Druh média,

název stanice, datum vysílání, čas vysílání. Dostupnost.

Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

Ochránce [seriál]. Řada 1, epizoda 4, Mužská záležitost. TV,

ČT1, 26. 9. 2021, 20:10. Dostupné z: https://www.ceska-

televize.cz/porady/12003187354-ochrance/2195121200

30004/.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Ochránce, 2021, seriál)

Zahraniční seriál – jeden díl (původní vysílání a dabing)

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název seriálu [nosič]. Řada, epizoda, Název epizody. Sekun-

dární TVŮRCE. Země produkce, rok vzniku. Druh média,

název stanice, datum vysílání, čas vysílání. Dostupnost.

Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

13 Reasons Why [TV series]. Season 2, Episode 6, The Chalk

Machine. Creator Brian YORKEY. USA, 2018. Streaming

Service, Netflix, May 18, 2018.

• Odkaz na zdroj (parafráze):

(13 Reasons Why, 2018, TV series)

219

Zahraniční seriál – jeden díl (vysílání v ČR, český dabing)

• Obecná struktura bibliografické citace:

Název seriálu [nosič]. Řada, epizoda, Název epizody. Sekun-

dární TVŮRCE. Země produkce, rok vzniku. Druh média,

název stanice, datum vysílání, čas vysílání. Dostupnost.

Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

Živí mrtví [seriál]. Řada 9, epizoda 8, Co přijde pak. Tvůrce

Frank DARABONT. USA, 2018. TV, Prima COOL,

24. 11. 2020, 22:30.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Živí mrtví, 2018, seriál)

Podcast

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE. Název podcastu: podnázev podcastu: název dílu

[nosič]. Druh média, datum vysílání. Dostupnost.

Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

BECHYNKOVÁ, Lucie a KRČMOVÁ, Barbora. Opravdové

zločiny: Robert Eric Wone & Masakr v Cheshire [podcast].

Podcast, 4. 7. 2021. Dostupné z: https://www.opravdove-

zlociny.cz/epizoda.php?e=cfq99hii6.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Bechynková, Krčmová, 2021, podcast)

220

Příspěvek v podcastu

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE PŘÍSPĚVKU. Název příspěvku. In: Název podcastu:

podnázev podcastu: název dílu [nosič]. Sekundární TVŮRCE.

Druh média, datum vysílání. Dostupnost. Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

KOPECKÝ, Kamil. Rozhovor. In: DigiPodcast: Brána do

digitálního světa: #5 Interakce prostřednictvím digitálních

technologií (Host: K. Kopecký) [podcast]. Moderuje Zuzana

HANÁKOVÁ. Podcast, 21. 4. 2022. Dostupné z:

https://digipodcast.podbean.com/e/5-interakce-prostred-

nictvim-digitalnich-technologii-host-k-kopecky/.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Kopecký, 2022, podcast)

Záznam rozhovoru

• Obecná struktura bibliografické citace:

JMÉNO INFORMANTA. [Název rozhovoru] [nosič]. Místo

rozhovoru, datum konání. Dostupnost.

• Konkrétní bibliografická citace

30

:

VRÁNA, Karel. [Trendy kyberkriminality] [zvukový záznam].

Praha, 1. 1. 2021. Archiv tazatele.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Vrána, 2021, zvukový záznam)

30

Jedná se o fiktivní příklad bibliografické citace rozhovoru.

221

Záznam přednášky

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE/LEKTOR PŘEDNÁŠKY. Název přednášky [nosič].

In: Název zdroje, kde je přednáška zveřejněna [nosič]. Místo:

Pořadatel, datum konání [datum citování]. Dostupnost.

Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

LOCHMANNOVÁ, Alena. Každé tetování má svůj význam

[přednáška]. In: YouTube [online]. Plzeň: TEDx, 11. 3. 2019

[cit. 2022-09-29]. Dostupné z: https://www.youtube.com/

watch?v=M0txoXT_MFo&ab_channel=TEDxTalks.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Lochmannová, 2019, přednáška)

E-mailová komunikace

• Obecná struktura bibliografické citace:

ODESÍLATEL E-MAILU. Předmět e-mailu [nosič]. Datum

přijetí zprávy, čas přijetí zprávy [datum citování].

Poznámky.

• Konkrétní bibliografická citace:

KNYTL, Martin. Požadavky k předmětu Praxe úvodní (PPXUV,

KPXUV) [e-mail]. 6. 11. 2020, 17:37 [cit. 2020-11-21].

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Knytl, 2020, e-mail)

222

5.4.3 Bibliografické citace – ostatní zdroje

Rozhovor

• Obecná struktura bibliografické citace:

JMÉNO INFORMANTA. [Název rozhovoru] [nosič]. Místo

rozhovoru, datum konání.

• Konkrétní bibliografická citace

31

:

VRÁNA, Karel. [Trendy kyberkriminality] [rozhovor]. Praha,

1. 1. 2021.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Vrána, 2021, rozhovor)

Přednáška

• Obecná struktura bibliografické citace:

TVŮRCE/LEKTOR PŘEDNÁŠKY. Název přednášky [nosič].

Místo: Pořadatel, datum konání.

• Konkrétní bibliografická citace:

HÖSCHL, Cyril. Je ADHD historické novum? [přednáška].

Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, Pedagogická

fakulta, 27. 3. 2019.

• Odkaz na zdroj (přímá citace), (parafráze):

(Höschl, 2019, přednáška)

5.5 Citační metody (odkazování na zdroje v textu)

Jak již bylo uvedeno, existuje velké množství citačních stylů, ke

kterým se pojí i velké množství citačních metod neboli metod

odkazování na zdroje v textu. Základní funkcí citační metody,

31

Jedná se o fiktivní příklad bibliografické citace rozhovoru.

223

resp. odkazu je „propojení citace a bibliografické citace čili

textu práce se seznamem použitých zdrojů.“ (Knihovna UTB ve

Zlíně, 2020, s. 2)

S vazbou na citační styl ČSN ISO 690 je možné zvolit jednu ze

tří citačních metod pro odkazování na zdroje v textu:

• harvardský systém/styl – forma jméno, rok publiko-

vání;

• průběžné poznámky – poznámky pod čarou;

• vancouverský systém – forma číselného odkazu.

Harvardský systém/styl

Harvardský systém nebo též harvardský styl je nejčastěji

používaná citační metoda založená na uvedení jména

autora/tvůrce a roku publikování zdroje v kulatých závor-

kách v textu, jde o tzv. author-date system. Jméno tvůrce a rok

publikování zdroje je možné uvádět v textu několika způsoby

(srov. s Biernátová, Skůpa, 2011):

• přímá citace – jméno autora/tvůrce, rok publikování,

konkrétní strana/y se píšou v kulatých závorkách: Teorie

pojednává o tom, že „…“ (Novák, 2017, s. 33).;

• parafráze – jméno autora/tvůrce se vyskytuje přirozeně

v textu, rok publikování se píše v kulatých závorkách:

Novák (2017) uvádí, že…; z jedné věty nebo delšího textu

musí být jasné patrné, kde parafráze končí (např. s kon-

cem odstavce);

• parafráze – jméno autora/tvůrce se společně s rokem

publikování píše v kulatých závorkách: … (Novák, 2017),

předchází mu v textu dříve uvedená uvozovací věta;

224

• v případě elektronických zdrojů je možné uvádět online,

jež se umísťuje za rok publikování, nicméně, pokud se

jedná o elektronický zdroj se stránkami, přednost mají

strany, např. „s. 27–28“ místo „online“.

Seznam použitých zdrojů jako celek je řazen podle abecedy,

nicméně existují i určité výjimky (viz 2.6.12 Seznam

použitých zdrojů). Jednou z výjimek je situace, kdy autor

odborné práce cituje díla od jednoho autora, která vyšla ve

stejném roce. Při odkazování na zdroje v textu, ale rovněž

v Seznamu použitých zdrojů se takové zdroje od sebe odlišují

pomocí malých písmen abecedy, např. (Novák, 2017a), (Novák,

2017b, s. 98). V Seznamu použitých zdrojů se tato díla řadí podle

první zmínky v textu, a proto nejsou řazeny abecedně.

Další specifikum se nabízí u tvůrce zdroje. Pokud není znám

tvůrce díla/textu jakožto fyzická osoba/tvůrce, uvádí se místo

něj název organizace (instituce), která dílo/text vydala. Není-li

však znám ani název organizace (instituce), uvádí se název

zdroje/dokumentu, ze kterého je čerpáno. Ve třetím případě je

nutné se zamyslet, zda se vůbec jedná o relevantní zdroj.

Průběžné poznámky – poznámky pod čarou

Další citační metodou jsou průběžné poznámky neboli po-

známky pod čarou. Jedná se o odkazování pomocí zápisu

číslice formou horního indexu za citovaný text a zároveň

uvedení bibliografické citace pod oddělovací čárou na

příslušné stránce, resp. v poznámkách pod čarou, které lze

v MS Word vytvářet pomocí funkce Vložit poznámku pod

čarou.

Pod oddělovací čáru se umísťuje úplná nebo zkrácená biblio-

grafická citace. Jelikož se úplné bibliografické citace uvádějí

225

v Seznamu použitých zdrojů, nabízí se v poznámkách pod čarou

uvádět zkrácené bibliografické citace (tab. 14).

Tabulka 14 Zkrácená citace v poznámkách pod čarou

Druh citace

Zkrácená citace v poznámkách pod čarou

přímá citace

a)

KRAUS, Blahoslav. Sociální deviace v trans-

formaci společnosti. Hradec Králové: Gau-

deamus, 2015, s. 20–22.

parafráze

a)

KRAUS, Blahoslav. Sociální deviace v trans-

formaci společnosti. Hradec Králové: Gau-

deamus, 2015.

přímá citace

b)

KRAUS, Blahoslav. Sociální deviace v trans-

formaci společnosti. 2015, s. 20–22.

parafráze

b)

KRAUS, Blahoslav. Sociální deviace v trans-

formaci společnosti. 2015.

Doplnění:

Druh citace

Úplná citace v poznámkách pod čarou

přímá citace

KRAUS, Blahoslav. Sociální deviace v trans-

formaci společnosti. Hradec Králové: Gau-

deamus, 2015. ISBN 978-80-7435-575-2,

s. 20–22.

parafráze

KRAUS, Blahoslav. Sociální deviace v trans-

formaci společnosti. Hradec Králové: Gau-

deamus, 2015. ISBN 978-80-7435-575-2.

Bibliografické citace v Seznamu použitých zdrojů se nečíslují

a uvádějí se v abecedním pořadí (srov. s Kapounová, Kapoun,

2017) až na výjimky.

226

Vancouverský systém – číselný odkaz

K citačnímu stylu ČSN ISO 690 se pojí také citační metoda

s názvem vancouverský systém, který používá číselné odkazy.

Jedná se o formu odkazování, kdy se „za každým citátem nebo

poznámkou v textu zapíše číselný odkaz (číslice v kulaté zá-

vorce), který se vztahuje k citovanému zdroji v pořadí, v jakém

je citována poprvé. Další odkaz na tentýž informační pramen

bude mít stejné číslo jako při první citaci.“ (Kapounová,

Kapoun, 2017, s. 70)

Seznam použitých zdrojů v případě vancouverského systému

nemá stejné řazení, jako je tomu u harvardského systému/stylu

a průběžných poznámek. Seznam je řazen podle číselných

odkazů, tedy v pořadí, ve kterém na ně bylo poprvé odkazo-

váno. Bibliografické citace proto nejsou řazeny abecedně podle

jména autora/tvůrce.

5.6 Primární a sekundární zdroje a jejich citování

Při práci s informačními zdroji, především s odbornými publi-

kacemi, je nutné mít na paměti, že také autor dané publikace

čerpá z poznatků jiných autorů, ať už se jedná o tuzemské, nebo

zahraniční zdroje. Při zpracovávání vlastního textu se musí

jeho tvůrce zamyslet, zdali chce přímo citovat či parafrázovat

primární zdroj (autora) nebo sekundární zdroj (autora).

Z uvedeného textu vyplývá, že sekundárním zdrojem je publi-

kace daného autora a primárním zdrojem poznatky jiného au-

tora, které jsou uvedené v dané publikaci.

Z hlediska bibliografických citací a citačních metod, tedy od-

kazování na zdroje v textu, platí pravidlo, že primární zdroj/

autor má vždy přednost před sekundárním zdrojem/auto-

rem. S uvedeným pravidlem lze však pracovat dvěma způsoby.

227

První způsob spočívá v situaci, kdy autorovi textu je do-

stupný primární zdroj. Příklad: Smutná (2022) se ve svém

textu odkazuje na Šťastného (2010), tedy sekundární autor se

odkazuje na primárního autora. Je-li možnost získat publikaci

od Šťastného z roku 2010, přečíst si citovaný text, pracuje se

pouze s textem od Šťastného, v textu se autor textu bude odka-

zovat na Šťastného a v Seznamu použitých zdrojů uvede biblio-

grafickou citaci primárního zdroje neboli publikaci Šťast-

ného z roku 2010.

Druhý způsob spočívá v situaci, kdy autor textu pracuje

pouze se sekundárním zdrojem, jelikož primární zdroj je

nedostupný. Příklad: Starý (2022) se ve svém textu odkazuje

na Novou (2005), tedy sekundární autor se odkazuje na pri-

márního autora. Autor textu nemá možnost získat publikaci od

Nové z roku 2005, proto pracuje pouze s publikací Starého

z roku 2022. Pro zachování významu citovaného textu je tedy

nutné, aby se autor ve svém textu odkazoval na oba autory.

Odkazování na primární zdroj v sekundárním zdroji v podobě

parafráze a při použití harvardského systému/stylu jako

citační metody vypadá (s použitím uvedeného příkladu) násle-

dovně:

a) … (Nová, 2005; In: Starý, 2022);

b) … (Nová, 2005 in Starý, 2022).

Přestože autor ve svém textu má odkaz na zdroj, který obsa-

huje primární i sekundární zdroj, v Seznamu použitých zdrojů

se uvádí pouze bibliografická citace sekundárního zdroje

neboli publikace od Starého z roku 2022.

228

6 EXKURZ DO METODOLOGIE SBĚRU

A ZPRACOVÁNÍ DAT

Byť tento metodický průvodce není primárně metodologicky

zaměřen, nelze metodologii výzkumné činnosti opomenout.

Je totiž nedílnou součástí studia a práce s daty za účelem

zpracování závěrečné práce, ať už se jedná o úroveň bakalář-

skou, magisterskou či vyšší. Tato kapitola je koncipována jako

velmi stručný vhled do přístupů práce s daty od jejich získávání

až po náhled zpracování. Více a podrobně se jim ovšem věnují

přímo metodologicky zaměřené předměty napříč studijními

programy, jejichž cílem je naučit studenta základní dovednosti

ke zpracování vlastního výzkumného šetření. Žádný student se

též nevyhne vlastnímu studiu tematické literatury tak, aby si

své obecné teoretické znalosti doplnil o informace nezbytné

pro subjektivně zvolené postupy s ohledem na zpracovávané

téma.

6.1 Základní orientace v pojmosloví

Hned zpočátku je potřeba ujasnit si vybrané základní pojmy,

aby student neměl tendenci je užívat v nepřesném slova

smyslu. Jedná se o tradiční pojmosloví, se kterým se setká

v každé publikaci, která není ryze teoretická. Nelze přitom vy-

loučit, že je možné se v literatuře setkat s užitím pojmů odlišně,

nicméně je zde vycházeno z metodologické literatury, jako jsou

např. Fontana a Frey (2005), Reichel (2009) apod. Mezi takové

základní pojmy patří zejména následující:

229

Metodologie

Metodologií se rozumí vědní disciplína zabývající se metodami

zkoumání, vědeckými postupy, které se vybírají s ohledem na

výzkumný cíl a celkový charakter výzkumné činnosti. Metodo-

logie je soubor přístupů formalizovaných, závazných, systema-

tických a plánovaných (viz např. Sedláková, 2014).

Metodika

Často dochází k záměně pojmů metodologie a metodika. Za-

tímco o metodologii se hovoří hlavně na úrovni teoretického

základu vědecké činnosti, metodika nabývá podoby konkrét-

ního souboru postupů k řešení problému. Metodiku lze často

nalézt též v podobě metodických příruček, manuálů či dokonce

návodů pro konkrétní pracovní postup. O metodiku závěrečné

práce studenta se zajímá zpravidla vedoucí práce, aby zkontro-

loval přesný postup výzkumné činnosti studenta krok za kro-

kem. Tázat se na konkrétní postupy a důvod jejich zvolení se

ovšem může tázat autora výzkumu kdokoliv a autor by měl

vždy být připraven odpovědět.

Metoda

Způsob, jakým se výzkumník dostává od počátku svého zkou-

mání až ke stanovenému cíli (viz dále). Dělení metod dle jejich

druhu je v literatuře nejednotné, ovšem obecně se dá hovořit

o metodách získávání dat primárních, tedy takových, která

dosud neexistovala, a sekundárních, tedy takových, která již

existují a dají se rovnou využít. V prvním jmenovaném případě

se pak metody dělí nejčastěji na:

a) pozorování – přímé sledování zkoumaných osob;

230

b) dotazování – získávání dat dotazováním

32

se zkouma-

ných osob;

c) experiment – zinscenování určité situace.

Všechny zmíněné metody v sobě zahrnují několik konkrét-

ních výzkumných technik (více viz Foret, Stávková, 2003).

Technika

Pojem výzkumná technika je asi nejvíce zaměňován s pojmem

výzkumné metody. Přitom v rámci výzkumné činnosti je pojem

metody nadřazený pojmu technika. Technika označuje již

konkrétní aplikaci zvolených postupů v podobě výzkumného

nástroje, výzkumné techniky. Pod jedním druhem metody se

tedy může skrývat několik technik, ze kterých je možné volit

techniku konkrétní (viz dále).

Výzkum

Výzkum je systematická činnost, která se řídí předem definova-

nými cíli a metodologickými postupy. Zpravidla se jedná

o vědecky náročnou činnost s cílem popsat co nejpřesněji daný

problém, zkoumaný jev.

Výzkumné šetření

Výzkumným šetřením může být míněno realizování empirické

činnosti s náležitostmi výzkumu. Lze použít statistické zpraco-

vání dat, ovšem v drobnějším rozsahu oproti výzkumu, nebo

též použít již konkrétní výzkumné techniky (viz dále) v terénu.

Tomuto označení výzkumné činnosti je dávána přednost

32

Poznámka: Pozor, mezi dotazovací metody se neřadí jen různé druhy

dotazníků, ale také rozhovor. Metoda dotazování stejně jako ostatní

metody může nabývat kvantitativního, kvalitativního i smíšeného

charakteru.

231

hlavně na úrovni prací menšího rozsahu a základní úrovně

metodologických dovedností, jaké lze předpokládat především

na úrovni bakalářských či semestrálních prací.

Výzkumná sonda

Výzkumná sonda nabývá zpravidla menšího rozsahu než

výzkum, současně se též hojněji objevuje v kvalitativně orien-

tovaném zkoumání nebo při časově kratší výzkumné činnosti

sloužící k základnímu a rychlejšímu zmapování nějakého pro-

blému. Přináší dílčí informaci a neklade si za cíl popsat problém

co nejkomplexněji. Jedná se spíše o dílčí náhled, vstupní část

zkoumání apod. (viz Hašková, Pomahačová, 2006).

Základních pojmů je samozřejmě mnohem více a přehledně

o nich pojednává např. Reichel (2009) v podkapitole 2.2 nebo

Hendl (2005) v druhé kapitole. Student vysoké školy je schopen

si dohledat mnoho dalších dostupných publikací o základech

metodologie, které rozebírají poměrně podrobně vše, co je po-

třeba k výzkumné činnosti znát. Uvedení vybrané metodolo-

gické literatury v seznamu zdrojů závěrečné práce je proto

očekáváno.

V hojném počtu se studenti v rámci své výzkumné činnosti

orientují dle dvou základních přístupů (více podkapitoly

6.2 Kvantitativní výzkum a 6.3 Kvalitativní výzkum). Jedná se

o přístup:

• kvantitativní, který zpravidla vyžaduje mnoho jednotek

pozorování – tedy např. dotazování se stovek až tisíců

lidí;

• kvalitativní, který je znám tím, že jde více do hloubky

problému, zpravidla se ho účastní mnohem méně osob

232

(probandů/informantů), zato s nimi výzkumník stráví

v porovnání s kvantitativním výzkumem obvykle více

času;

• smíšený, který kombinuje oba přístupy a jejich výhody.

Oba přístupy a výběr konkrétních metod a technik lze

kombinovat v podobě smíšeného přístupu, který spojuje oba

druhy a jejich výhody. Některé výhody a nevýhody kvalitativ-

ního a kvantitativního typu bádání zobrazuje následující ta-

bulka (tab. 15).

Tabulka 15 Rozdíly kvalitativního a kvantitativního výzkumu

Kvalitativní výzkum

Kvantitativní výzkum

mnoho informací o velmi ma-

lém počtu jedinců

omezený rozsah informací

o mnoha jedincích

silná redukce počtu sledova-

ných jedinců

silná redukce počtu pozoro-

vaných proměnných a silná

redukce počtu sledovaných

vztahů mezi těmito proměn-

nými

generalizace na populaci je

problematická a někdy i ne-

možná

generalizace na populaci je

většinou snadná a validita

této generalizace je měři-

telná

Přejato z: Majerová a kol., 2008

Než se ale vůbec student rozhodne, jaký přístup pro své

zkoumání zvolí a jakým způsobem si opatří data (viz dále), je

potřeba vědět, co přesně chce zkoumat. Od toho se odvíjí výběr

přístupu, metod a technik. K tomu je potřeba si opět pojmeno-

vat některé základní pojmy.

233

Výzkumný problém

Na samém začátku výzkumné činnosti je nutné si pojmenovat

výzkumný problém, tedy to, co chce student sledovat a na co

chce zaměřit svoji pozornost. Problém by přitom neměl být za-

vádějící či příliš obecný. Výzkumný problém tedy nelze pojme-

novat „Problémy studentů“, ale je nutné specifikovat zaměření

s akcentem na výzkumný soubor. Výzkumný problém tedy

může znít „Školní úspěšnost žáků se specifickými vzdělávacími

potřebami na druhém stupni základních škol“. Tím je dáváno

najevo, jaký jev (školní úspěšnost) u jaké skupiny respondentů

(žáci se specifickými vzdělávacími potřebami) a v jakém ome-

zeném výběru (druhý stupeň ZŠ) je cílem řešit.

Výzkumný cíl

Po stanovení výzkumného problému je možné formulovat vý-

zkumný cíl. Výzkumný cíl určuje, čeho má být výzkumným

šetřením (sondou, průzkumem) dosaženo (Reichel, 2009).

Koresponduje samozřejmě se stanoveným výzkumným problé-

mem. Typicky se lze ve studentských pracích setkat s formula-

cemi jako: „Cílem práce je popsat, osvětlit, zjistit, seznámit

se…“, „Cílem výzkumné sondy je ověřit, analyzovat …“, přičemž

by se student měl v závěru svého bádání či v samotném závěru

práce vyjádřit k naplnění cíle.

Výzkumná otázka

Výzkumná otázka odráží záměr formulovaný ve výzkumném

problému, konkretizuje ho do tázací podoby. Výzkumných otá-

zek může být položeno více, a to od těch obecnějších po kon-

krétnější. Obvykle se stanovuje jedna hlavní výzkumná otázka

(nejčastěji označována jako HVO) a k ní návazné vedlejší

výzkumné otázky (VVO) nebo dílčí výzkumné otázky (DVO).

234

V kvalitativním výzkumu je určení hlavní výzkumné otázky

klíčovým krokem. K jejímu zodpovězení by se na konci vý-

zkumné činnosti mělo určitě dojít. Formulována musí být jasně,

jednoduše a ideálně stručně. Výzkumnou otázku lze nalézt

i v kvantitativním výzkumu. Publikace ovšem v tomto směru

nejsou jednotné, zda je zde potřeba, či si kvantitativně

orientovaný výzkum vystačí s vědeckým předpokladem v po-

době hypotézy.

Hypotéza

Hypotéza je vědecký předpoklad, který vychází z teoreticko-

empirického základu zkoumaného tématu, tzn. je vystavěn na

dosavadním poznání, které je o daném jevu dostupné. Formu-

lace hypotéz je nedílnou součástí kvantitativně zaměřeného

výzkumu, naopak v kvalitativním výzkumu není pro (statis-

tické) hypotézy místo. Hypotéza ve své nejjednodušší podobě

může vyjadřovat existenci nějakého faktu, jevu, fenoménu

apod. Jedná se o tzv. deskriptivní hypotézu (viz Kozel a kol.,

2011). Častěji je ovšem hypotéza formulována jako výrok

o vztahu dvou či více proměnných, tedy jevů (Reichel, 2009;

Chráska, 2007). Takové hypotézy jsou nazývány explanační

(vysvětlující), popř. kauzální či relační (vztahové)

33

. Takový

typ hypotéz ovšem některé obory na úrovni bakalářského

stupně nevyžadují, jelikož je v tomto případě potřeba, aby stu-

dent zvládl pracovat s datovým souborem přinejmenším

v MS Excel či v některém ze statistických softwarů, jako jsou

PSPP nebo JASP

34

, a byl schopen hypotézu ověřit (statisticky).

33

O statistickém zpracování dat se studenti mohou dočíst v další literatuře

(viz např. Hendl, 2015; Rabušic a kol., 2019; Hendl, Remr, 2017).

34

Jsou zmíněny dva uživatelsky poměrně přátelské a volně dostupné

softwary.

235

Hypotézy po vyhodnocení dat zpravidla jejich autor přijímá

nebo zamítá. Neuvádí tedy, že jsou platné nebo neplatné, spl-

něné nebo nesplněné apod. Hypotézu nelze částečně přijmout.

Takové závěry obvykle indikují problém v samotné formulaci

výchozí hypotézy. I když se většina publikací opírá o definici

hypotézy jakožto výroku, tvrzení v podobě oznamovací věty, se

student se může dočíst i o možné tázací podobě hypotézy

(viz Půlpán a kol., 2017), nicméně studentům bakalářských

a magisterských studijních programů je doporučeno držet se

obecně přijímané podoby hypotézy ve své výrokové podobě.

Předpoklad

Vědecký předpoklad je druhem tvrzení nebo názoru, který je

předestírán s vysokou dávkou jistoty (Hartl, 2004). Tato jistota

by se ve vědecké činnosti měla opírat o co nejhlubší znalost

tématu, kterého se předpoklad týká. Předpoklady jsou součástí

jakékoli vědecké činnosti, korespondují s formulací výzkum-

ného problému a cíle, vychází z nich konkrétní formulace vý-

zkumné otázky pro kvalitativně zaměřené zkoumání a formu-

lace hypotézy (jakožto předpokladu, výroku o vztahu proměn-

ných nebo o výskytu nějakého jevu) v kvantitativním bádání.

Informant

Informant je označení pro osobu zkoumanou v kvalitativní

rovině. Jedná se o označení velmi často splývající s označením

respondent (viz dále), nicméně publikace hovořící o kvalitativ-

ním přístupu zkoumání používají právě k označení dotazované

osoby pojem informant (viz např. Kučera, 1992).

236

Respondent

Respondentem je míněna každá zkoumaná osoba z výběrového

souboru. Respondentem se nazývá jedinec obvykle v kvantita-

tivně laděném výzkumu. Vodáková (2017, online) uvádí, že

respondentem je nazývána každá zkoumaná osoba, která odpo-

vídá na otázky, ať už v podobě dotazníkové, nebo v rozhovoru

(tedy v rámci metody dotazování).

Proband

Proband označuje též jedince, který je předmětem vlastního

zkoumání, nicméně s tímto označením se lze setkat spíše ve vý-

zkumu biologicky orientovaném, popř. při realizaci experi-

mentů.

Soubor

Pojem soubor lze nejjednodušeji rozdělit na základní a výbě-

rový. Základním souborem je míněn soubor kompletní, vý-

chozí, z něhož se extrahuje soubor, který se bude opravdu zkou-

mat (soubor výběrový, výběr, zkoumaný vzorek). Pokud by zá-

měrem bylo zkoumat určitou věkovou skupinu dětí z českých

základních škol, základním souborem budou všechny děti na

českých základních školách v určeném věku. Potenciálním sou-

borem jsou pak všechny děti, jejichž školy souhlasily s realizací

výzkumu. Výběrový soubor je ale v realitě tvořen pouze dětmi,

jejichž školy se opravdu zapojily, jejichž třídy byly zpřístup-

něny (ředitelem, učiteli), jejichž rodiče souhlasili se zapojením

dítěte do výzkumu a reálně v době realizace byly přítomny ve

škole.

Výběrový soubor je tedy podmnožinou základního souboru.

Aby dobře odrážel jevy, které chce student zkoumat, musí být

v ideálním případě zmenšenou kopií základního souboru, nebo

237

se mu jinak snažit co nejvíce svými charakteristikami přiblížit.

Proto pro jeho výběr existují přísná pravidla

35

. Pokud jsou

porušena, není možné považovat výběrový soubor za odraz

souboru základního a interpretovat vlastní výsledky s obecnou

platností. Studenti bakalářských programů mají ovšem jen

omezené možnosti sběru dat, proto jsou jejich výběry velmi

lokálně a situačně specifické a důrazně není doporučeno zís-

kané výsledky zobecňovat. O výzkumném souboru detailně

pojednává publikace Kapitoly metodologie sociálních výzkumů

(Reichel, 2009), která uvádí i mnoho dalších publikací věnují-

cích se tomuto tématu.

Proměnná

Proměnnou je nazývána jednotka symbolizující objekt zkou-

mání, se kterou se v kvantitativním výzkumu nejčastěji pracuje.

Jedná se o označení zkoumané položky (např. otázky z dotaz-

níku) a zaznamenání odpovědi respondenta konkrétním způ-

sobem. Více o proměnných a jejich typech obsahuje následující

obrázek 84 (Řezanková a kol., 2017, online). Orientace v typo-

logii proměnných je nezbytnou dovedností při analytické práci

výzkumníka, jelikož každý typ proměnné má své výhody, nevý-

hody a limity, co se týče možností aplikace statistických metod.

Obrázek 84 Typy proměnných

Přejato z: Řezanková a kol., 2017, online

35

O výběru zkoumaného vzorku ze základní populace se zmiňuje většina

metodologických publikací.

238

Reliabilita

Reliabilita je pojem označující opakovatelnost výzkumu a spo-

lehlivost (pravdivost, hodnověrnost) výzkumných dat. Pojem

se též používá při měření (kontrole) spolehlivosti výzkumného

nástroje

36

(viz např. Půlpán a kol., 2017). Vysoká reliabilita

značí, že při opakování výzkumu na srovnatelném výběru jako

ve výzkumu prvním výzkumník dostane srovnatelné výsledky.

Validita

Validita označuje míru platnosti a věrohodnosti získaných dat,

„měříme skutečně to, co jsme chtěli měřit“ (Kozel a kol., 2011,

s. 100).

Tazatel

Osoba realizující výzkumné šetření. Tazatelem může být jak

sám odborník, výzkumník, tak i proškolený tazatel z laické

veřejnosti, zaměstnanec soukromé společnosti orientované na

realizaci výzkumu a sběru dat (blíže viz Petrusek, 1996).

6.2 Kvantitativní výzkum

Pokud se na základě relevantních argumentů student rozhodne

pro kvantitativní výzkum, jistě ho nemine otázka, kolik

respondentů je dostatečným počtem. Odpovědí není „co

nejvíc jen jde“, ani „100 je pěkné číslo a mohlo by to stačit“.

I v případě bakalářské či o stupeň vyšší práce by měl výzkumný

soubor co nejlépe odrážet skutečnost. Situaci lze ukázat na

příkladu druhého stupně základní školy.

36

Například v podobě testování reliability škály.

239

Údaje známé o vybrané základní škole:

• celkový počet žáků 2. stupně: 240 žáků;

• počet tříd v každém stupni: 2 třídy;

• počet žáků v jedné třídě: 30 žáků.

Pokud má výzkumná činnost přinést relevantní výsledky pro

danou školu, respektive její žáky druhého stupně, jak vybrat

soubor? Základní soubor je tvořen všemi žáky druhého stupně,

tedy jedná se o 240 dětí. Student může mít štěstí a dostane

možnost rozdat dotazník všem dětem, ale mnohdy se stane,

často u větších základních souborů, že nelze zařadit do vý-

zkumu všechny osoby, které výzkumníka zajímají. Může se stát,

že chce student tedy získat vzorek menší, ale takový, který bude

dobře reprezentovat celý základní soubor.

U některých prací dochází k fatální chybě, kdy autor šetření

zúží bez přemýšlení výběr vzorku třeba na jednu třídu, v uvede-

ném případě např. na třídu 6. B s třiceti dětmi. O takovém

výběru ale v žádném případě nelze hovořit jako o vzorku repre-

zentujícím celý druhý stupeň základní školy. Navíc čím menší

soubor je k dispozici, tím méně statistických procedur lze se

získanými daty provádět. V tomto případě ani není důvod výběr

takto razantně zmenšit, pokud by bylo více respondentů bez

problémů dostupných.

Nesmyslné je také, pokud by se vzorek skládal např. ze dvou

tříd šestých a jedné deváté. Sedmé a osmé třídy by nebyly

zastoupeny vůbec a zjištěná fakta by jim nemusela vůbec odpo-

vídat.

Výběru respondentů by měl každý autor výzkumu věnovat

nemalou pozornost. Sebelepší nástroj, např. v podobě kvalit-

ního dotazníku, může být bezcenný v případě, že výběr souboru

je chybový nebo velmi problematický. Každý student by se

mohl tedy v případě zkoumání druhostupňových žáků na škole

240

pokusit získat odpovědi od větší části žáků všech tříd, nebo si

vybrat alespoň z každého stupně jednu třídu, zkrátka podepřít

svůj výběr logickým odůvodněním. Takový výběr je pak nená-

hodný, záměrný a ovlivněný dostupností respondentů (více

viz Reichel, 2009).

Mylně se v závěrečných pracích objevuje tvrzení, že respon-

denti byli vybráni náhodně. Ve statistice ovšem náhodnost

neznamená náhodu! Náhodný neboli pravděpodobnostní výběr

znamená, že každá osoba ze základního souboru má stejnou

šanci (pravděpodobnost) být vybrána do souboru výběrového

(Urbánek a kol., 2011; Hendl, 2004). To znamená, že výzkumník

má seznam všech těchto osob a náhodně z nich vybírá podle

určitého pravidla, kterým může být např. výběr každého tře-

tího člověka ze základního souboru. Seznam přitom může být

různě rozčleněný (např. jména podle abecedy, podle abecedy

a současně podle stupňů od šesté do deváté třídy apod., podle

věku, podle pohlaví, …). Pravidla výběru a řazení seznamu, ze

kterého se vychází, jsou tedy dalšími faktory s poměrně zásad-

ním vlivem na podobu konečného výběru.

Příklad:

Tazatel chce získat data reprezentativní pro českou společnost.

K tomu by bylo nutné mít k dispozici kompletní seznam občanů

české (dospělé) populace. Určila by se první jednotka výběru,

a následně by se vybíral každý n-tý ze seznamu (podle velikosti

souboru, který je zapotřebí, např. každý 24. v pořadí). Takový

výběr se nazývá systematický náhodný výběr, jelikož každý ze

seznamu základního souboru má stejnou šanci být vybrán.

Obdobou může být stratifikovaný náhodný výběr, kde výběr

241

každé n-té jednotky závisí na předem definovaných stratifikač-

ních pravidlech, např. podle oblastí České republiky.

Poměrně časté jsou výběry kvótní, které jsou nenáhodné,

záměrné (více viz Herzmann, 2018, online). Kvóty předem

definují skladbu výběrového souboru tak, aby co nejlépe odrá-

žel skutečnost i v případě, pokud není k dispozici vyčerpávající

seznam osob v základním souboru nebo jsou tyto osoby špatně

dosažitelné. Co kdyby měl autor výzkumu dle svého náhodného

výběru zastihnout Josefa Nováka, který si ale zrovna zlomil

nohu a nebude několik týdnů ve škole? Už to je velká kompli-

kace. Je správné nahradit ho dalším žákem v pořadí? Určit jiný

výběrový vzorec? Správná odpověď pro tyto případy univer-

zálně neexistuje. Určení výběrové kvóty vyžaduje též znalost

základního souboru, ale poskytuje volnost v podobě zastupitel-

nosti potenciálních respondentů.

Příklad:

V případě zmíněné školy by bylo potřeba zjistit počet dívek

a chlapců ve třídách, skladbu žáků z hlediska prospěchu, cho-

vání a popř. další dostupné charakteristiky. Ve škole je

např. v každé třídě 50–55 % dívek, 45–50 % (Pozn.: Ideální pří-

klad je, kdy by se zkrátka z každého ročníku vybírala polovina

chlapců a polovina děvčat do výzkumného vzorku. Pokud by ale

např. v osmých třídách bylo 73 % chlapců, mělo by se to zohled-

nit v kvótním výběru). V šestých třídách má 5 % žáků výchovné

problémy v podobě opakovaných důtek a zhoršené známky

z chování, v sedmých a osmých třídách cca 8 % a v devátých

10 % ze všech žáků.

242

Kvóta by v tomto případě udávala např. oslovit 140 respon-

dentů, vybrat 50 % dívek a 50 % chlapců z každého ročníku,

z toho s výchovnými problémy 5 % žáků šestých tříd, 8 % žáků

sedmých a osmých tříd a 10 % žáků tříd devátých. Pokud by

navíc měl výzkumník informaci o rozložení prospěchu, věděl by

předem, kolik dívek a chlapců se skvělým, průměrným a pod-

průměrným prospěchem má vybírat.

Kvótní výběry jsou ovšem typičtější pro velké základní sou-

bory, jako je např. česká dospělá populace, kde je do terénu

vysláno hned několik tazatelů hledajících dle zadání kvót určitý

typ respondenta. Takové zadání pak může vypadat takto: Oslo-

vit 12 žen ve věku 18–24 let, vysokoškolských studentek bez

zaměstnání na hlavní pracovní poměr, bezdětných. Nebo v ji-

ném typu výzkumu: 6 mužů ve věku 40–50 let, ekonomicky

aktivních, se základním vzděláním. Kvóty obvykle odráží slo-

žení základního souboru z hlediska pohlaví, věku, ekonomické

situace, vzdělání, rodinného stavu apod. Pokud je ale výzkum

zaměřen konkrétně na určitou cílovou skupinu, mohou tazatelé

hledat i specifické respondenty, např. pouze levicově zaměřené

osoby pobírající starobní důchod nebo osoby ekonomicky

neaktivní (nezaměstnané) déle než 10 let.

Složitější procesy ovšem student sám nikdy neabsolvuje,

jsou spíše otázkou týkající se větších pracovních týmů, soukro-

mých firem a projektů. Současně jsou postupy spojené v pod-

statě výhradně s kvantitativním výzkumem.

V souvislosti se sběrem dat prostřednictvím dotazníku se

často hovoří o návratnosti. Jedná se o údaj, který je dobré

uvést v závěrečné práci v případě, kdy autor výzkumu ví, kolik

dotazníků distribuoval přesně mezi potenciální respondenty

a kolik vyplněných dotazníků získal zpět. K tomu slouží právě

243

údaj o tzv. návratnosti dotazníku, která určuje procentuálně,

kolik dotazníků bylo rozdáno a kolik jich reálně má tazatel zpět.

Čím vyšší procento, tím lépe. Pokud se ale z 240 dotazníků vrátí

např. 40 %, tazatel musí být schopen vysvětlit, čemu takovou

návratnost přičítá. Byla chřipková epidemie a mnoho žáků

chybělo? Došlo k chybě v komunikaci se školou a polovina tříd

byla na lyžařském zájezdu? Výzkumník by měl být vždy připra-

ven na objasnění takové situace. Není chybou přiznat problém

při sběru dat. V tomto případě by byl upozorněn na to, že pokud

chce používat některé procedury třídění dat (viz dále) a testo-

vat hypotézy, je v případě kvantitativních dat potřeba mít ale-

spoň 60 pozorování

37

.

Kvantitativní přístup není vhodné volit v případě, že je

výzkumníkem definovaný základní soubor vymezen tak speci-

ficky, že to samo o sobě vylučuje existenci většího počtu

respondentů. Kdyby chtěl výzkumník zkoumat např. nějaký

konkrétní sportovní tým nebo oddíl o 20 lidech, nejednalo by

se o výzkum, jako spíše o malou anketu, ze které by v žádném

případě nemohl cokoli vyvozovat. Pro takto specifické skupiny

(byť by návratnost dotazníků mohla být 100%) je doporučován

kvalitativní přístup.

6.3 Kvalitativní výzkum

Velkým omylem některých studentů bývá volba kvalitativního

přístupu z obavy, že by nezvládli v případě kvantitativního

zkoumání buď sehnat dostatečný počet respondentů, nebo by

si neporadili se zpracováním kvantitativních dat v podobě čísel.

Kvalitní kvalitativní data se ovšem neopatří o nic jednodušší ani

kratší cestou než ta kvantitativní. Proto je potřeba rozhodnout

37

Pozorování v tomto slova smyslu = pozorovaný případ, tedy respondent.

244

se pro jeden či druhý výzkumný přístup, nikoliv z osobních dů-

vodů, ale adekvátně k formulovanému výzkumnému problému.

Stejně jako u kvantitativního výzkumu i zde se nabízí otázka,

kolik informantů je dostatečným množstvím. Ani zde není

odpověď jednoduchá, jelikož se opět jedná o kombinaci fak-

torů, jako jsou odhadnutá velikost skupiny, kterou chce student

zkoumat, dostupnost místní i časová a další. Obvykle se lze

o kvalitativním přístupu dočíst, že by vlastní snažení mohlo

skončit ve chvíli, kdy se přestanou během výzkumu objevovat

stále nové a nové aspekty, informace, a tím i přínos výzkumu

38

.

Také toto posouzení je ovšem velmi subjektivní. V kontextu

úrovně bakalářského a magisterského studia to bývají časové

důvody, proč student po určitém počtu informantů uzavře sběr

dat, popř. vyčerpá možnost dostat se k dalším zkoumaným

jednotkám.

Pokud se kvalitativní výzkum bude zaměřovat např. na stu-

denty sociálních oborů na českých univerzitách a jejich důvody

pro volbu studia, pravděpodobně se student nebude potýkat

s nedostatkem zkoumaných osob a jejich dostupností. Pokud

ovšem zacílí na téma rodičovství homosexuálních párů v regis-

trovaném partnerství a nebude zrovna členem dané komunity,

velmi těžko se k informantům dostane.

V kvalitativním výzkumu se nestanovují vědecké hypotézy,

protože se netestují vztahy mezi proměnnými. Pozor, to bývá

častou chybou v závěrečných pracích, na kterou již bylo upo-

zorňováno v rámci jednotlivých pojmů. Jelikož je v kvalitativ-

ním výzkumu snaha zachytit a popsat co nejpodrobněji určitý

38

Tzv. informační saturace, další rozhovory, pozorování apod. již nepřináší

nic, co by výzkumník již nezaznamenal.

245

problém, stanovuje se výzkumná otázka, která konkretizuje

výzkumný problém. Takových otázek je možné mít samozřejmě

více.

Jak by mohly vypadat výzkumné otázky např. pro problema-

tiku kouření na druhém stupni ZŠ? „Jaké jsou nejčastější důvody,

proč děti zkusily svou první cigaretu?“, „Vědí informanti na

druhém stupni ZŠ, jaká zdravotní rizika s sebou kouření nese?“

Takové výzkumné otázky by pak měly být konkrétněji rozve-

deny vybranou technikou, ať už je to rozhovor, diskuse po

zhlédnutí nějakého tematického dokumentu nebo další.

V kvantitativním výzkumu je asi nejužívanější technikou

právě zmíněný dotazník, ale patří sem i anketa, testování,

obsahová analýza a další (Hendl, 2009). Mezi hojně užívané

techniky sběru kvalitativních dat patří např. případová studie,

analýza dokumentů, biografický výzkum, rozhovor, pozorování

(Hendl, 2005). Velmi často však tazatel může užít jednu tech-

niku v obou typech výzkumu, jako je tomu právě v případě

pozorování. Pokud se užije jako pozorování strukturované,

jeho výstupy lze kvantifikovat, pokud ve formě nestrukturo-

vané, bude technikou kvalitativní.

Důležitou roli hraje sám výzkumník, který může být v pří-

padě pozorování součástí pozorované situace (přímé pozoro-

vání), nebo pozorovat mimo danou situaci pomocí kamery,

záznamu apod. (nepřímé pozorování). Pokud o pozorovateli

účastníci vědí, jedná se o pozorování zjevné, pokud ne, jedná se

o skrytou formu (Reichel, 2009). Nepřímé, popř. skryté tech-

niky se obecně volí v případě, že by mohlo dojít k narušení

autenticity situace, kdy by se pozorovaný např. zdráhal chovat

se obvyklým způsobem. V kvantitativním přístupu autenticitu

zvyšují zpravidla techniky umožňující zachovat anonymitu

respondenta.

246

6.4 Příprava a realizace výzkumné činnosti

Příprava a realizace výzkumné činnosti v jakémkoli rozsahu je

složitým procesem, jehož možné fáze nastiňují v tematické

literatuře desítky autorů (viz např. Kerlinger, 1972; Ondrejko-

vič, 2007; Pelikán, 2011). Byť se nemusí literatury vždy shodo-

vat, volně lze celý výzkumný proces shrnout do 9 fází.

Fáze 1: Formulace výzkumného problému

• V této počáteční fázi se pojmenovává zkoumaná problema-

tika a zkonkretizuje se její znění do výroku.

• Součástí této fáze je objasnění (si), proč chce student zkou-

mat právě daný problém (výzkumné motivy, osobní moti-

vace apod.).

• Nemělo by se zapomínat na orientaci v příslušné terminolo-

gii, která se k objektu daného zkoumání váže.

Poznámka:

Je nutné připomenout, že výzkumný problém není formulo-

ván jako otázka, ale jako výrok. Takový výrok musí obsaho-

vat ideálně všechny nutné informace o vlastním výzkumném

směřování, a sloužit následně k tvorbě názvu závěrečné práce,

názvu projektu či výzkumu.

Při definici výzkumného problému a potenciálního možného

vzorku, výběru, se musí mít na paměti i právě reálná dostup-

nost dat. Dříve uvedený příklad (problematika kouření na

druhém stupni ZŠ) je pro studenta reálný a často se s takovým

typem dat v závěrečných pracích lze setkat. Není možné si

247

ovšem stanovit nereálný výzkumný záměr. Zabývat se aktuální

zkušeností s užíváním drog u vězeňské populace ve věznici se

zvýšenou ostrahou bude pro studenta vysoké školy velmi

nereálné. Takové téma bude spíše dostupné pro oficiální insti-

tuce s vazbou k dané problematice, specializovaný výzkumný

tým či vězeňského psychologa.

Jak tedy může autor budoucí závěrečné práce přemýšlet

v první fázi své výzkumné činností?

39

a) Stanoví si základní téma, vlastní zájem, tedy co a proč

chce zkoumat. Motivace pro výběr tématu může být též

zásadní pro úspěšné zpracování práce. Tento zájem si

dále pojmenuje.

Příklad: Studenta mohou zajímat např. uživatelé injekčně

aplikovaných drog/injekčně aplikované drogy.

b) Zúžit si základní téma s akcentem např. na lokalitu, věk,

pohlaví apod., což mimo jiné pomůže definovat základní

soubor, popř. jeho část.

Příklad: Mladí dospělí muži jako uživatelé injekčně apliko-

vaných drog.

c) Pojmenovat si výzkumný problém podle předchozích

kroků, na základě toho pak lze velmi dobře problém

promítnout do názvu závěrečné práce.

Příklad: Užívání injekčně aplikovaných drog u mladých

mužů na Královéhradecku.

39

Je nutné upozornit, že tato kapitola vychází z praxe na některých studij-

ních programech a oborech Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Krá-

lové a jiné fakulty a univerzity mohou vyžadovat postup odlišný.

248

Fáze 2: Analýza teoretických východisek (heuristická

fáze)

• Když už student ví, co chce zkoumat, dalším úkolem je

shromáždit k danému problému co nejvíce informací.

Hledají se tedy v relevantních zdrojích teoretická výcho-

diska, již realizované odborné práce k tématu, výzkumy

apod.

• Mělo by být snahou z množství informací vybrat takové,

které budou nosné pro vlastní přístup (tzn. analýza zdrojů,

jejich kritika a tvorba vlastní osy, po které se chce student

ubírat).

V rámci druhé fáze lze také hovořit o konceptualizaci neboli

tvorbě konceptuálního rámce zkoumání (více viz Reichel, 2009;

Pelikán, 1998). Konceptualizace je proces vytváření výzkum-

ného pole včetně rozsahu výzkumné činnosti s akcentem na

možnosti a schopnosti výzkumníka.

Poznámka:

Není nutné přijímat veškeré názory a závěry v tematické litera-

tuře. Kriticky se přistupuje hlavně ke zdrojům staršího data

vydání a výzkumům realizovaným v podmínkách velmi vzdále-

ných od těch našich. Nelze očekávat, že by zmíněné zdroje

odrážely aktuální stav zvolené problematiky. Vhodné je volit

zdroje aktuální, starší zdroje mohou sloužit hlavně pro teore-

tický základ a hodnocení vývoje pojetí problematiky v čase.

Toto neplatí u legislativních dokumentů, které se používají zá-

sadně v aktuálním platném znění.

249

Ve druhé fázi se pokračuje stanovováním dalších základních

východisek vlastního bádání:

d) Možná konkretizace výzkumného problému – pokud je

na základě analýzy tematických zdrojů zjištěno něco, co

chce student do problému zahrnout, nyní je k tomu

správný čas.

Fáze 3: Stanovení hypotéz/výzkumných otázek

Formulace hypotéz/výzkumných otázek se opírá právě o zjiš-

těná teoretická východiska. Hypotézy by neměly vznikat bez

opory v relevantních zdrojích, v teoretických i na výzkum

zaměřených (viz konceptualizace).

Poznámka:

V podstatě všechny vysokoškolské kurzy týkající se statistiky

a metodologie míří ke statistickému testování hypotéz, tedy

testování statistické významnosti vztahu mezi dvěma či více

proměnnými. Takové testy říkají, jestli vztah mezi jevy z hle-

diska statistiky opravdu existuje (a jestli je tato existence

významná), nebo se jedná o náhodu či chybu danou např. výbě-

rem vzorku. Soukup a Rabušic (2007) k tématu napsali stať

o obsesi statistickou významností, kdy připomínají, že testo-

vání hypotéz není v podstatě nutné, a hlavně vůbec vhodné pro

všechny typy kvantitativních dat. Dochází totiž k častému

porušování podmínek nutných pro statistické testování hypo-

téz. Pokud je např. ignorována podmínka náhodného výběru

vzorku, není možné se vyhnout právě chybě dané výběrem,

která může celé výsledky velmi zkreslit (Soukup, Rabušic,

2007). Tím ovšem nelze zkonstatovat, že hypotézy nemají

250

smysl. Důrazně je ovšem zapotřebí upozornit na reflexi skuteč-

nosti, že u většiny studentských prací se již od prvopočátku

výzkumné činnosti porušují předpoklady pro možné zobecňo-

vání a porovnávání výsledků práce. Nic ovšem nebrání studen-

tům přinést velmi užitečné výsledky pro menší zkoumané

skupiny a pokusit se využít znalosti základů statistického

zpracování dat při vědomí všech možných limitů testování.

S ohledem na dříve zmíněné je hypotéza v závěrečných

studentských pracích více než vítána a stále platí, že je vědec-

kým předpokladem, kterým se (nejčastěji) vyjadřuje vztah

mezi proměnnými, jenž je předmětem zájmu. Nicméně není

nezbytně nutné daný vztah statisticky za každých okolností

testovat. V žádném případě také není požadavkem, aby došlo

k přijetí předložených hypotéz. I zamítnutí hypotéz ve student-

ské práci je velmi zajímavým výsledkem, který lze interpreto-

vat na základě znalostí tématu a výzkumného vzorku.

Kozel a kol. (2011) představují několik druhů hypotéz, které

právě nemusí nutně statisticky testovat vztahy mezi proměn-

nými. Příkladem mohou být následující typy hypotéz:

• Jednoduchá hypotéza obvykle říká, kolik procent

vzorku vykazuje nějaké chování nebo u kolika procent

vzorku nastává určitý jev. Hypotéza může být formulo-

vána například takto: „Více než 50 % dotazovaných žáků

druhého stupně ZŠ má zkušenost s kouřením.“ I jednodu-

chá hypotéza by ovšem měla být inspirována teorií či ji-

ným výzkumem a být reálná. Pokud by bylo tvrzeno, že

0 % dotázaných dětí ve věku 11–15 let má zkušenost

s kouřením, je to vysoce nepravděpodobné, a taková

hypotéza by jistě neměla oporu v žádné literatuře

v České republice ani v zahraničí.

251

• Komplexní hypotéza stále netestuje vztahy mezi jevy,

proto patří k těm jednodušeji formulovaným. Komplexní

hypotéza zohledňuje více faktorů souběžně. Nebude v ní

figurovat např. jen obecně žák druhého stupně ZŠ, ale

může znít např.: „Více než 50 % dotázaných žáků

8. a 9. tříd, kteří mají zkušenost s kouřením, uvedlo, že

první cigaretu zkusilo s kamarádem nebo partou vrstev-

níků.“

Zatímco u jednoduché hypotézy je potřeba znát jen proměn-

nou „zkušenost s kouřením“, u komplexní hypotézy to jsou na-

víc proměnné ročník/třída a s kým žáci vyzkoušeli první ciga-

retu. Každé vědecké tvrzení by tedy mělo stát na vědeckém zá-

kladu tematické literatury či výzkumu, a z jeho formulace by

mělo být jasně patrné, jaké jevy jsou zkoumány, na co se stu-

dent dotazuje, co pozoruje apod. Je nutné si také uvědomit, že

již formulace výzkumného problému a hypotézy ovlivní zvolení

vhodných metod, technik, a hlavně formu zpracování dat. Je

třeba tedy vždy přemýšlet několik kroků dopředu a nepodcenit

plánování výzkumné činnosti krok po kroku.

Poznámka:

S jednoduššími typy hypotéz, které jsou spíše deskriptivního

charakteru (viz předchozí text), se lze setkat poměrně často.

Bohužel se v závěrečných pracích objevují ale též vědecká tvr-

zení formulovaná chybně. Příkladem může být např. výrok:

„Rapidně roste zkušenost žáků základních škol s kouřením.“

„Rapidní růst“ je ale naprosto nepřesně určená míra, která není

jasně dána. Dané tvrzení navíc evokuje ve čtenáři komparativní

výzkum, třeba v podobě meziročního srovnání. Obdobně je na

tom méně nápadná chyba ve výroku: „Více dotazovaných

252

chlapců než dívek má zkušenost s kouřením.“ Zde je možné se

ptát, o kolik více? O jednoho, o deset?

Fáze 4: Výběr metod a výzkumných technik

Kvantitativní či kvalitativní přístup se volí již na základě dříve

stanovených bodů, které navedou výzkumníka na vhodný pří-

stup. V rámci kvantitativního a kvalitativního přístupu se vy-

bírá z odlišných technik sběru i zpracování dat. Metodou se

rozumí poměrně komplexní úhel pohledu (Pelikán, 2011),

zatímco technikou již konkrétní aplikace – tedy způsob získá-

vání dat (viz 6.1 Základní orientace v pojmosloví).

Fáze 5: Předvýzkum/předvýzkumná sonda

Součástí některých závěrečných prací je i popis předvýzkumu

jakožto praktického prověření výzkumné techniky v terénu.

Během této fáze je možné nasbírat zpětnou vazbu od osob,

které se ho účastnily, a dle jejich připomínek výzkumný nástroj

upravit.

Poznámka:

Může se stát, že student používá dotazník vlastní konstrukce.

Ten se může zdát potenciálním respondentům příliš dlouhý,

některým položkám nemusí správně rozumět, nemusí znát

všechny pojmy, které se zdají jasné. Zpětná vazba je proto mož-

nou pomocí pro zpřesnění zvoleného nástroje a pomáhá vyva-

rovat se chybám či negativním efektům na responden-

ta/informanta.

253

Fáze 6: Určení základního a výběrového souboru

Studenti v rámci bakalářského studia pracují obvykle s daty,

která vznikla na bázi dostupnosti. Jsou to data, ke kterým má

student reálně přístup a v poměrně krátkém čase je může

získat. To samo o sobě vylučuje jakoukoli reprezentativitu,

a tedy i možnost zobecnění na celou populaci. To platí jak pro

kvalitativní, tak kvantitativní výzkum.

Příklad:

Tazatel chce zkoumat problematiku kouření u dětí na druhém

stupni základních škol. Vydá se s dotazníkovým šetřením do

své bývalé základní školy, kde sebere 200 dotazníků. Své vý-

sledky, nehledě na to, jak moc např. odpovídají teoretickým vý-

chodiskům v knihách, či se dokonce shodují s výsledky jiných

větších výzkumů, nemůže nikdy popisovat, jako by se jednalo

o výsledky celé základní populace – tedy všech dětí na druhých

stupních základních škol v České republice. Je tomu tak nejen

kvůli omezenému počtu pozorování v daném souboru, ale

i kvůli lokálním specifikům, jako je velikost školy, kraje, města,

zaměření školy, sociální podmínky v dané lokalitě apod. Stu-

dentovy výsledky jsou reprezentativní pro děti druhého stupně

konkrétní základní školy, a mohou být pro školu reálně velmi

přínosné. Je však potřeba mít při jejich interpretaci na paměti

zmíněná specifika a omezení.

Dostupnost informantů se musí pečlivě zvážit i v případě

kvalitativního přístupu. Pokud se za zkoumanou skupinu určí

např. uživatelé pervitinu v České republice a nikoho takového

student nezná, velmi těžko bude hledat informanty.

254

Kromě základního a výběrového souboru se v některé litera-

tuře lze setkat s pojmem statistický soubor, který označuje

množinu prvků, jež spojuje alespoň jedna společná vlastnost,

jinak také společný identifikační znak.

Poznámka:

Pro účely závěrečné práce je statistický soubor synonymem pro

soubor základní, akorát s akcentem na statistický přístup ke

zkoumání. Takovým statistickým/základním souborem může

být množina všech občanů České republiky s českým občan-

stvím (statistických jednotek), které spojuje právě fakt, že sdílí

území jednoho státu, jazyk a případně další charakteristiky či

identifikační znaky (Řeháčková, 2020).

Fáze 7: Sběr dat

Pro účely studentských prací obvykle student sbírá data sám.

Jedná se pak o data primární, tedy data, která vznikla originálně

a nejsou odnikud převzata. Využít ovšem lze i sekundární data

– tedy zkoumat stanovený problém např. na základě výzkumu,

který byl již realizován, a data, včetně průvodní dokumentace,

jsou vědecké obci poskytnuta k užívání. Výhodou uvedených

dat je nesporně časová úspora a jistá garance kvality dat,

nevýhodou naopak od jazykové a vědomostní bariéry danost

hotových dat, kterým se musí přizpůsobit záměr tazatele.

Fáze sběru dat je svou délkou u každého výzkumu velmi

individuální a ovlivněna mnoha faktory od počtu zúčastněných

osob, časových možností tazatele (autora práce) až po specifič-

nost tématu či vydefinovaného základního souboru, což může

způsobit zdržení v podobě získání respondentů či informantů.

255

Posledních několik let roste rapidně obliba online zdrojů

dat, které mohou sloužit jak ke kvantifikaci, tak ke kvalitativ-

nímu rozboru (podrobně viz Hendl, Remr, 2017). Zdrojem dat

se tak můžou stát různá videa, blogy, diskusní fóra či profily na

sociálních sítích. Jedná se jak o materiál textový, tak i ryze vizu-

ální a o jejich kombinaci. K materiálům se přistupuje jako

k neodmyslitelné součásti vizuální kultury (Sztompka, 2007)

a musí se s nimi v současnosti počítat již jako s plnohodnotnými

zdroji informací s vysokou výpovědní hodnotou. V případě ana-

lýzy online obsahů (sekundární zdroj dat) nemusí být zkouma-

nou jednotkou osoba/jednotlivec vůbec. Takovou zkoumanou

jednotkou může být zkrátka online sdělení, u kterého v někte-

rých případech nelze určit autora.

Existují techniky, při kterých může zkoumaná osoba zůstat

anonymní i před tazatelem. Dochází k tomu v případě anonym-

ních dotazníků či telefonických rozhovorů. V jiných případech

dochází k setkání tazatele a respondenta/informanta tváří

v tvář. Takové techniky bývají zpravidla i časově náročnější.

Poznámka:

Zdrojem sekundárních dat mohou být i národní či nadnárodní

databáze. Jedním z příkladů může být Eurostat (viz European

Commission, 2020), na jehož webu jsou k nalezení již hotové

datové matice s daty pokrývajícími mnohá aktuální témata.

V předchozím textu byly již pomocí příkladů nastíněny

možné formulace hypotéz s akcentem na hypotézy deskriptiv-

ního charakteru. Hypotézu ale je možné ověřit jen v případě, že

se na její obsah opravdu tazatel zaměří. Na příkladu výzkumné

256

techniky dotazníku lze ukázat některé zásady tvorby otá-

zek/výroků, které jsou respondentům předkládány. Z nich se

pak dostává v podobě respondentovy odpovědi proměnná,

která je zkoumána. Kvantitativní data se mohou sbírat také

mnoha jinými technikami, nicméně dotazník je velmi častou

a oblíbenou formou.

Kerlinger (1972) píše o sedmi kritériích pro formulaci

otázek, které jsou doplněny příklady z praxe:

1. Otázky v dotazníku se musí týkat výzkumného pro-

blému.

Někdy tazatele zkrátka zajímá mnoho věcí, a z dotazníku

o 20 otázkách nakonec využije sotva několika z nich. Jako pří-

klad si lze opět půjčit problematiku kouření na druhém stupni

základních škol. Je potřebné určitě vědět, který ročník žák

navštěvuje, jestli má nebo nemá zkušenost s kouřením a s kým

kouřil poprvé. Pokud není sestaveno více hypotéz, jsou ostatní

položky naprosto zbytné.

2. Forma otázky musí odpovídat informaci, kterou má při-

nést.

Bohužel ne všechny otázky mohou mít stejnou formu odpovědi.

Zatímco u některých, jako u zkušenosti s kouřením, v nabídce

stačí 1) ano, 2) ne, u otázky, s kým respondent kouřil poprvé, se

již musí poskytnout nabídka možností nebo volná odpověď,

kterou respondent sám napíše. Pozor na možnost „nevím“.

Je dobré ji v logických případech poskytnout, ale poměrně

často k ní respondenti „utíkají“, byť je z otázky jasné, že vědět

určitě musí (každý si asi pamatuje, jestli někdy cigaretu vyz-

koušel, nebo ne).

257

3. Otázky nesmí být dvojmyslné a nejasné.

„Zkusili jste kouřit jen jednou, nebo kouříte často až pravidelně?“

(obdobně viz Ferjenčík, 2010). Na takto formulovanou otázku

nejde odpovědět v dotazníku, neptá se pouze na jednu skuteč-

nost. Dalším příkladem může být: „Chtěli, nebo nechtěli byste

kouřit?“ I taková otázka se ptá na dvě věci, navíc není jasné,

jestli je myšlena zkouška cigarety, nebo potřeba kouřit teď.

Je to zkrátka velmi zmatečné a respondent vybere buď odpo-

věď „nevím“, dotazník zahodí, nevrátí, nevyplní, nebo tazatele

obdaruje komentářem mimo zkoumané téma na okraji doku-

mentu. Je příhodné si dát pozor na záporně formulované otázky

(obdobně viz Ferjenčík, 2010). Pochopí respondent, zda sou-

hlasí nebo nesouhlasí s daným jevem, když odpoví ano/ne?

„Nemyslíte, že byste neměli ve svém věku kouřit?“ Jaká by byla

odpověď?

4. Vyhnutí se sugesci.

Z formulování otázek by nemělo být znát, že se autor dotazníku

přiklání k odmítavému nebo pozitivnímu vztahu ke zkouma-

nému jevu. Odpůrce kouření by mohl sugesci přehnat: „Přijde

vám kouření nechutné a společensky nepřijatelné stejně jako

většině ostatních lidí?“ nebo „Souhlasíte, že kouření způsobuje

vážné dýchací problémy až velmi dlouhou a bolestivou smrt?“

Naopak kuřák by mohl do otázek projektovat svůj zlozvyk:

„Souhlasíte také, že je zákaz kouření v restauracích nepřijatel-

ným omezením svobody a práv kuřáků?“ Je nutné se tedy vy-

hnout projekci vlastního postoje do otázek, což platí pro jaký-

koli druh výzkumu.

258

5. Otázky musí být srozumitelné z hlediska vědomostí

respondenta.

Jiné výrazy lze použít pro respondenty s určitým stupněm

studia, jiné pro specifické skupiny s nižší gramotností. Jinak

bude vypadat tázání se na zdravotní rizika kouření dětí a jinak

vysokoškolsky vzdělaných dospělých, kde je možné používat

výrazy jako karcinom, rozedma atd. a předpokládat, že jejich

významu budou rozumět (obdobně viz Ferjenčík, 2010).

6. Pozor na citlivé otázky a jejich emocionální přijatelnost.

V rámci tvorby dotazníku se musí vždy zvažovat, jak se lze

dotazovat na osobní témata, co je jimi sledováno a jestli jsou

nezbytná. Otázky vyvolávající silné emoce patří do rukou

specialistů s dlouholetou praxí. Studenti v závěrečných pracích

by se neměli dotazovat např. na to, zda, jak a kdy přemýšlel

respondent nad sebevraždou, jestli respondentovi někdy ze-

mřela blízká osoba a jak. Mohlo by se stát, že respondent pod-

lehne negativním pocitům během vyplňování dotazníku a taza-

tel nebude schopen poskytnout okamžitou podporu. Pokud

chce student opravdu zkoumat témata „temnějšího rázu“, může

k daným informacím přijít např. z již zmíněných tematických

webů, diskusních fór a podobně, jeví se to jistě jako bezpečnější

cesta.

7. Otázka nemá navádět ke společensky přijatelné odpo-

vědi.

Existují témata, kde může mít respondent pocit, že má odpově-

dět určitým způsobem. U dětí to může být snaha zamlčet zkuše-

nost s kouřením, protože „se to nemá“. Nikdy by ve formulaci

položky v dotazníku nemělo zaznít „Vyberte správnou odpo-

věď.“, pokud se tazatel vyloženě nezabývá vědomostmi z určité

259

oblasti. Pokud se pokládá otázka žákům druhého stupně ZŠ,

jestli chtějí jít po ukončení ZŠ na střední školu, většina pravdě-

podobně odpoví, že ano, nehledě na fakt, zda se někdy zamys-

leli, jestli chtějí nebo jestli na to mají prospěch. Obdobně lze

předpokládat, že pokud se v dotazníku třídní paní učitelky ob-

jeví otázka, jestli mají žáci svou třídní paní učitelku rádi, opět

se většina vyhne problémům tím, že přitaká bez ohledu na re-

álný názor.

Následující text se tak dostává k vnějším faktorům, které se

musí při aplikaci vlastní výzkumné techniky zohlednit. Mohou

se totiž výrazně promítnout do výsledků. Lze uvést příklad na

technice dotazníku. Obecně je možné říct, že čím méně se zkou-

mané téma respondenta týká, tím pravděpodobnější je, že

dotazník bez problémů a snad i bez lhaní vyplní. Takto vypl-

něné dotazníky by byly ideální. Čím víc se ovšem téma respon-

denta dotýká, tím více může lhát, mlžit, vyhýbavě odpovídat

„nevím“ nebo dotazník nevyplnit. Respondent nemusí věřit, že

je dotazník anonymní, tedy že s ním jeho osoba nemůže být

spojena (viz dotazník rozdaný paní učitelkou ve třídě).

Nevyplněnými položkami, chybějícími odpověďmi respon-

denta, vzniká v tazatelových datech tzv. missing – chybějící

hodnota (viz dále). Pokud má respondent chybějící hodnotu

v dotazníku ojediněle, nemusí se kvůli tomu celý dotazník vyřa-

dit. Pokud je ale zpozorováno více anomálií, je potřeba zvážit

jeho vyřazení. Může se jednat o dlouhý dotazník, kde je možné

vidět získání jen prvních několika odpovědí, pak se respondent

začal buď nudit, byl unavený, nebo neměl zájem pokračovat.

Někdy lze sledovat, že respondent vyplňuje dotazník s jistou

pravidelností. Např. pokud má nabídnuty vždy odpovědi a), b),

260

c), d), volí je zjevně stále ve stejném pořadí, což je velmi

nepravděpodobné. Při zpracování dat se musí dávat zkrátka

opravdu velký pozor, zda je dotazník v pořádku.

Fáze 8: Zpracování dat

Nyní lze říct, že je zvládnuto sestavení dotazníku nebo je použit

dotazník již existující a data jsou sesbírána. Co nyní s vyplně-

nými dotazníky? Podle počtu respondentů se lze samozřejmě

v některých případech vyhnout zpracování pomocí počítače

a zkusit to ručně, ale doporučuje se pro zaznamenání a pří-

padně i práci s daty použít MS Excel či dostupných softwarů,

které již byly zmíněny.

Získaná data se mohou zpracovávat ve dvou fázích. Data se

nejprve předzpracují, aby se v procesu samotných analýz

mohlo předejít problémům, které může způsobit jakákoli

nedokonalost dat.

V rámci předzpracování se ze souboru vyřazují takové pří-

pady (dotazníky, pozorování apod.), které jsou neúplné, chy-

bové. Pokud se pracuje s kvantitativními daty a chybí jen něko-

lik málo odpovědí, označí se v datech jako missing – chybějící

hodnota. Ta se obvykle označuje nějakým nápadnějším číslem

(viz tab. 16).

Poznámka:

Chybějící hodnoty, tedy missingy, není nutné ve vlastních da-

tech považovat za nežádoucí. Je pravda, že je třeba dbát zvý-

šené opatrnosti při analýze položek s chybějícími hodnotami,

nicméně i fakt, že respondent odmítl odpověď dát, má pro vý-

zkumníka zajímavou výpovědní hodnotu. Redukci missingů lze

261

navíc předem redukovat nabídkou konkrétní vyhýbavé nebo

neutrální odpovědi. Ta může nabývat formulace např. „Nepřeji

si uvést.“, „Nechci odpovídat.“, „Netýká se mě.“ apod. Tím respon-

dent sdělí často více než jen nevyplněním otázky.

Tabulka 16 Příklad kódování položky v dotazníku za účelem

(statistického) zpracování

S kolika partnery jste již žil/a ve

společném bydlení déle než 6 měsíců?

Kódování pro

účely analýzy

a) S žádným

0

b) S jedním

1

c) S více (vyplňte prosím počet): …

2–X (číslem)

d) Nepřeji si uvést

88

e) Vynechal/a otázku/neodpověděl/a

99

Příklad ukázky zpracování dat v MS Excel je uveden v násle-

dujícím obrázku (obr. 85). Pro účely metodického průvodce

jsou použita data ze specifického výzkumu realizovaného

v roce 2017 na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové

(projekt specifického výzkumu PdF UHK 2017–2018, Vzděla-

nostní aspirace a motivace českých vysokoškolských studentů,

1260/1210/11/II, hlavní řešitel: PhDr. Josef Kasal, Ph.D., MBA).

262

Obrázek 85 Příklad vlastního zpracování dat v MS Excel

Předtím, než se začnou zkoumat přímo nějaké jevy, je žá-

doucí vytvořit si základní přehled o daném souboru. K tomu

slouží popisná statistika, která ukazuje základní charakteris-

tiky proměnných. Příklad může vypadat třeba následovně

(tab. 17):

Tabulka 17 Pohlaví respondentů

Pohlaví

Počet

Procenta

Muž

111

19,9

Žena

448

80,1

Celkem

559

100,0

Tabulky se zpravidla nedávají do práce, jelikož by jich mohlo

být příliš mnoho a jejich výpovědní hodnota je pouze infor-

mační. Větší přínos může mít uvedení údajů o proměnných

s vícero možnostmi odpovědí a u proměnných, které budou

263

dále více zkoumány, jak ukazuje např. následující tabulka

(tab. 18).

Tabulka 18 Stupeň vysokoškolského vzdělání

Počet

Procenta

Validní

procenta

Kumulativní

procenta

Bc. (3 roky)

361

64,6

64,8

Mgr./Ing.

(navazující,

2 roky)

126

22,5

22,6

87,4

Mgr./Ing.

(souvislé, 5 let)

58

10,4

97,8

Ph.D.

– doktorské

12

2,1

2,2

100,0

Celkem

557

99,6

100,0

Missing

Neodpověděl/a

2

0,4

Celkem

missing

2

0,4

Celkem

559

100,0

V tabulce 18 jsou vidět 4 stupně vzdělání, mezi kterými

respondent vybíral. Sloupec „Počet“ pracuje se všemi respon-

denty včetně těch (2 případy), kteří otázku nevyplnili. Validní

procenta jsou též velmi užitečnou informací, jelikož pracují již

jen s respondenty, kteří na položku odpověděli, a nepočítají

s missingy. Kumulativní procenta mají zase tu vlastnost, že

přičítají procentuální zastoupení kategorií tak, jak jdou za

sebou. Ví se, že v bakalářském studiu studuje 64,8 % dotáza-

ných. Jak je možné zjistit, kolik studentů studuje v bakalářském

a navazujícím magisterském programu? Součtem procent

bakalářů a navazujících magistrů dohromady (64,8 + 22,6

= 87,4 %). Ví se tedy, že více jak 87 % dotazovaných volilo jednu

z těchto dvou kategorií. Z kumulativních procent se lze také

264

dozvědět, že téměř 98 % dotázaných studuje na úrovni bakalář-

ského nebo magisterského studia a jen malý zbytek dotázaných

ve stupni vyšším. Co by měla naznačit podobná tabulka?

Např. že nemá smysl zabývat se v uvedeném vzorku dokto-

randy (tedy zkoumat, jestli se statisticky liší v nějakých proje-

vech od studentů studujících v nižším stupni), protože je jich

jen zanedbatelné množství a pro většinu statistických testů by

to byl problém. Data z tohoto výzkumu ovšem nejsou reprezen-

tativní: výběr respondentů nebyl náhodný, proto se nahlíží na

rozložení studentů ve stupni VŠ studia jen jako na orientační.

Dle míry vědomostí v oblasti metodologie a zkušeností

výzkumníka v oblasti analýzy se volí adekvátní složitost hypo-

tézy, a tím typ analýzy a výběr statistického testu. Analýza

může být jednorozměrná, dvourozměrná nebo víceroz-

měrná. Následuje stručné představení prvních dvou typů ana-

lýzy.

Jednorozměrná analýza je správnou volbou v případě jed-

noduché hypotézy, která řeší např. procentuální zastoupení ně-

jakého jevu. Hypotéza by mohla znít: „Více jak 50 % dotázaných

studentů chce v budoucnu pracovat v oboru, který nyní studují.“

Tabulka 19 Výrok: „V budoucnu chci pracovat v oboru, který

studuji.“

Počet

Procenta

Validní

procenta

Kumulativní

procenta

Naprosto

nesouhlasím

32

5,7

Nesouhlasím

38

6,8

12,5

Spíše

nesouhlasím

48

8,6

21,1

265

Počet

Procenta

Validní

procenta

Kumulativní

procenta

Ambivalentní

názor/neví

104

18,6

39,7

Spíše souhlasím

101

18,1

57,8

Souhlasím

108

19,3

77,1

Naprosto

souhlasím

128

22,9

100,0

Celkem

559

100,0

V tabulce 19 vyjadřovali respondenti míru souhlasu/nesou-

hlasu s výrokem na tzv. sedmibodové škále od naprostého

nesouhlasu po naprostý souhlas. Je vidět, že 21,1 % dotázaných

vyjádřilo určitou míru nesouhlasu – nechtějí ve svém oboru po

studiu pracovat. 18,6 % neví a 60,3 % (zvýrazněné hodnoty

v tabulce) ve svém oboru pracovat chtějí. V tomto případě je

možné pro soubor přijmout stanovenou hypotézu.

Samozřejmě by měl následovat zájem, jestli má ochota pra-

covat ve studovaném oboru souvislost např. s typem studova-

ného oboru (technický a IT, humanitní a sociálně zaměřený,

zdravotnický či jiný). Je možné se domnívat, že studenti oborů,

jejichž následná pracovní pozice bývá prestižní či dobře pla-

cená, budou spíše plánovat ve svém oboru setrvat. Delší dobu

se hovoří o odlivu studentů pedagogických oborů mimo peda-

gogickou sféru. Také tato skupina tak může vykazovat vyšší

frekvenci nesouhlasu. To by mohl být výzkumníkův předpo-

klad, nicméně i takovou domněnku by měl opřít o další po-

dobné výzkumy.

Souvislost mezi typem studovaného oboru a ochotou (pláno-

váním) pracovat po studiu v rámci studovaného oboru již před-

pokládá mírně pokročilejší znalost práce s daty. Za připome-

nutí ovšem stojí, že by zde byl řešen vztah dvou proměnných:

266

• proměnná 1: typ studovaného oboru;

• proměnná 2: míra ochoty pracovat ve studovaném

oboru.

V tomto případě lze hovořit o dvourozměrné analýze dat.

Dvourozměrná analýza již zkoumá vztah dvou proměn-

ných a slouží k ověření hypotézy postavené na vztahu dvou

proměnných, a právě v této fázi mnoho výzkumníků přistupuje

ke statistickému testování významnosti vztahů. Statistickým

testům není v této přehledové kapitole věnována pozornost,

ostatně jsou obsahem metodologických kurzů na vysokých ško-

lách

40

. Součástí je však alespoň jednoduchá tabulka (dva řádky:

muž/žena na 2 sloupce: nevěřící/věřící). Tabulka 20 zobrazuje

vztah dvou proměnných.

Tabulka 20 Zastoupení věřících a nevěřících z hlediska pohlaví

Víra (Považujete se

za věřící/ho?)

Celkem

Ne

Ano

Pohlaví

Muž

Počet

84

26

110

%

76,4 %

23,6 %

100,0 %

Žena

Počet

285

161

446

%

63,9 %

36,1 %

100,0 %

Celkem

Počet

369

187

556

%

66,4 %

33,6 %

100,0 %

40

Dvourozměrná analýza a statistické testování hypotéz jsou v praxi někte-

rých programů Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové vyučo-

vány v návazných kurzech magisterského studia, proto zde téma není více

rozpracováno. Podrobné informace ovšem poskytnou publikace jako

Hendl (2015), Rabušic a kol. (2019) a další.

267

Tabulka 20 obsahuje informace, kolik je mezi muži a ženami

v daném souboru věřících a nevěřících. Více napovídají pro-

centa, jelikož soubor mužů a žen není stejně zastoupen. Zdá se,

že mezi věřícími je více žen, ovšem u obou pohlaví se k víře hlásí

menšina respondentů. Jestli je tento vztah statisticky vý-

znamný, je možné se dozvědět ze statistického testu. Zde ovšem

vyvstává otázka, zda je nutné statistický test vůbec provést

vzhledem k nereprezentativnímu charakteru dat.

Fáze 9: Interpretace výsledků

Interpretace výsledků vlastního zkoumání se významně liší dle

zvoleného přístupu. U kvantitativní analýzy se interpretuje na

základě výsledků uspořádaných do tabulek a grafů a často se

komentuje právě statistická souvislost mezi proměnnými.

Interpretace kvalitativního výstupu je poměrně individuální

a plastickou záležitostí.

Poznámka:

Pozor na časté chyby ve formulaci hypotéz a interpretaci zjiště-

ných výsledků v oblasti interpretace. V již nastíněném případě

(testování vztahu mezi mírou ochoty pracovat v oblasti studo-

vaného oboru a typem studovaného oboru) totiž nelze bez

bližší znalosti tématu automaticky uvažovat, že ochota po škole

pracovat ve studovaném oboru závisí na typu studovaného

oboru, tedy, že je to právě typ oboru, který určuje míru této

ochoty. Opravdu by nešlo za žádných okolností tvrdit, že míra

ochoty pracovat v budoucnu ve studovaném oboru určuje typ

oboru, který si student zvolil? V tomto případě lze maximálně

otestovat, jestli spolu tyto dvě proměnné souvisí, nikoli, která

268

je tou určující (neboli nezávislou) a tou určenou (neboli závis-

lou)

41

. V příslušné literatuře se též student dočte o problema-

tice, kdy se uvažuje o tom, že do vztahu vstupuje mnohem více

proměnných a vztahy se tak značně komplikují a ovlivňují se

vzájemně.

Naopak v případě, kdy jednou z proměnných je nějaká ne-

měnná charakteristika respondenta, jako je věk nebo pohlaví,

vždy tuto charakteristiku uvažuje výzkumník jako nezávisle

proměnnou (viz např. tab. 20).

Obdobně jako v poslední poznámce by neměl student slepě

interpretovat výsledky kvalitativního bádání. U obou přístupů

se každopádně nelze vyhnout komparaci s výchozími paradig-

maty, teorií i jinými výzkumy, což mimo jiné poskytuje studen-

tovi neustále zpětnou vazbu, jestli jsou jeho zjištění alespoň

trochu reálná a nejedná se o zásadní anomálii. Součástí nebo

navazující částí interpretace může být diskuse nad výsledky

vlastního bádání, kde lze zasadit vlastní výstupy právě do šir-

šího kontextu. K problematice intepretace se vyjadřuje obsáhle

např. Hendl (2009), a to jak v kvantitativní, tak v kvalitativní

rovině (Hendl, 2005). Opět zde platí doporučení prostudovat si

zmiňované publikace a nespoléhat jen na tuto publikaci, která

slouží k prvotní orientaci v tématu realizace výzkumného šet-

ření na základní (bakalářské) úrovni.

41

Více: viz typy proměnných.

269

ZÁVĚR

Metodický průvodce nesoucí název Typografie & odborný text:

průvodce pro zpracování nejen závěrečných prací si kladl za cíl,

stejně jako v prvním vydání, poskytnout čtenářům potřebné

informace pro zpracovávání nejen závěrečných prací, ale i dal-

ších odborných textů.

Prostřednictvím šesti kapitol byla představena tematika

týkající se vybraných úseků typografie ve spojení s odborným

textem. Úvod do typografie a odborného textu vymezil základní

informace k typografickému pojmosloví a podstatu odborných

textů. Následující dvě kapitoly se zaměřily na klíčové aspekty

tvorby závěrečné práce, která reprezentuje jeden z milníků

úspěšného absolvování vysokoškolského studia ve zvoleném

studijním programu. Ať se jedná o typografii nebo obsah, jeden

prvek nemůže fungovat bez prvku druhého.

Metodický průvodce se dále zabýval tvorbou seminární

práce, která má i přes svoji blízkost k práci závěrečné vlastní

typografické náležitosti, jež jsou zapotřebí rozlišovat. Infor-

mační zdroje a s nimi související bibliografické citace mají

významný podíl na obsahu práce, proto jim byla věnována pátá

kapitola. Exkurz do metodologie a zpracování dat se nacházel

spolu s odbornou terminologií a charakteristikami v poslední

kapitole. Smyslem kapitoly bylo představit nejen pojmy jako

jsou výzkum, hypotéza či respondent, ale i stěžejní přípravu

a realizaci výzkumné činnosti, která je pevnou součástí závě-

rečných prací studentů Ústavu sociálních studií PdF UHK.

Typografická pravidla zaujímají při zpracovávání odborných

prací v průběhu vysokoškolského studia významné postavení.

Studenti i absolventi vysoké školy mají prokázat, že si osvojili

nezbytné odborné a informatické kompetence, které mohou

270

vhodně aplikovat ve své pracovní či navazující studijní dráze.

Autoři doufají, že metodický průvodce byl správným prostřed-

kem, který dopomohl studentům a dalším čtenářům v nabytí

zmíněných a potřebných kompetencí a v ledasčem jim usnadní

psaní aktuálních či budoucích odborných textů.

271

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Tištěné zdroje

ČMEJRKOVÁ, Světla, DANEŠ, František a SVĚTLÁ, Jindra. Jak

napsat odborný text. Praha: Leda, 1999. 255 s. ISBN 80-

85927-69-1.

ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia,

1997. 271 s. ISBN 80-7198-173-7.

FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického

výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 2. Praha: Portál,

2010. 255 s. ISBN 978-80-7367-815-9.

FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce: praktická

pomůcka pro studenty vysokých škol. Brno: Knihař, 2002.

223 s. ISBN 80-86292-05-3.

FONTANA, Andrea and FREY, James H. The Interview: From

Neutral Stance to Political Involvement. In: DENZIN, Norman

K. and LINCOLN, Yvonna S., eds. The Sage Handbook of

Qualitative Research. 3rd Edition. London: Sage Publication,

2005, pp. 695–727. ISBN 0-7619-2757-3.

FORET, Miroslav a STÁVKOVÁ, Jana. Marketingový výzkum: jak

poznávat své zákazníky. Praha: Grada, 2003. 159 s. ISBN 80-

247-0385-8.

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál,

2004. 311 s. ISBN 80-7178-803-1.

HAŠKOVÁ, Hana, ed., POMAHAČOVÁ, Jana. Rodičovství

a bezdětnost ve vybraných časopisech pro ženy a pro muže.

Sociologické studie/Sociological Studies 06:13. Praha:

Sociologický ústav AV ČR, 2006. 107 s. ISBN 80-7330-111-3.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace.

Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.

272

HENDL, Jan. Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza

dat. 3., přeprac. vyd. Praha: Portál, 2009. 695 s. ISBN 978-80-

7367-482-3.

HENDL, Jan. Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza

dat. 5., rozš. vyd. Praha: Portál, 2015. 734 s. ISBN 978-80-

262-0981-2.

HENDL, Jan a REMR, Jiří. Metody výzkumu a evaluace. Praha:

Portál, 2017. 372 s. ISBN 978-80-262-1192-1.

HORNÝ, Stanislav. Praktická učebnice typografie a sazby.

Průhonice: Professional Publishing, 2018. 123 s. ISBN 978-

80-88260-27-1.

CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy

kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007. 265 s.

ISBN 978-80-247-1369-4.

KAPOUNOVÁ, Jana a KAPOUN, Pavel. Bakalářská a diplomová

práce: od zadání po obhajobu. Praha: Grada, 2017. 136 s.

ISBN 978-80-271-0079-8.

KATUŠČÁK, Dušan, DROBÍKOVÁ, Barbora, PAPÍK, Richard. Jak

psát závěrečné a kvalifikační práce. Nitra: Enigma, 2008.

161 s. ISBN 978-80-89132-70-6.

KERLINGER, Fred N. Základy výzkumu chování: pedagogický

a psychologický výzkum. Praha: Academia, 1972. 705 s.

KOZEL, Roman a kol. Moderní metody a techniky marketingo-

vého výzkumu. Praha: Grada, 2011. 304 s. ISBN 978-80-247-

3527-6.

KRČÁL, Martin a TEPLÍKOVÁ, Zuzana. Naučte (se) citovat.

Blansko: Citace.com, 2014. 156 s. ISBN 978-80-260-6074-1.

KUČERA, Miloš. Školní etnografie – přehled problematiky. Praha:

Karolinum, 1992. 28 s.

MAJEROVÁ, Věra et. al. Sociologie venkova a zemědělství. Praha:

ČZU v Praze, 2008. 254 s. ISBN 978-80-213-0651-6.

273

ONDREJKOVIČ, Peter. Úvod do metodológie spoločensko-

vedného výskumu. Bratislava: Veda, 2007. 245 s. ISBN 978-

80-224-0970-4.

PECINA, Martin. Knihy a typografie. Vyd. třetí, rozšiř. Brno:

Host, 2017. 344 s. ISBN 978-80-7577-040-0.

PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických

jevů. Praha: Karolinum, 1998. 270 s. ISBN 80-7184-569-8.

PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických

jevů. 2., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 270 s.

ISBN 978-80-246-1916-3.

PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník. Praha:

Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3.

PŮLPÁN, Zdeněk a kol. Kvantifikace ve vědách o člověku: jak

upřímně miluje Hana Zdeňka?. České Budějovice: Jihočeská

univerzita v Českých Budějovicích, 2017. 355 s. ISBN 978-

80-7394-556-5.

RABUŠIC, Ladislav, SOUKUP, Petr a MAREŠ, Petr. Statistická

analýza sociálněvědních dat (prostřednictvím SPSS).

2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2019. 573 s.

ISBN 978-80-210-9248-8.

REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha:

Grada, 2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.

SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody

a techniky. Praha: Grada, 2014. 539 s. ISBN 978-80-247-

3568-9.

SKUTIL, Martin, KŘOVÁČKOVÁ, Blanka a MANĚNOVÁ, Martina.

Psaní odborných textů a tvorba elektronických prezentací ve

společenských vědách. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014.

38 s. ISBN 978-80-7435-503-5.

SOUKUP, Petr a RABUŠIC, Ladislav. Několik poznámek k jedné

obsesi českých sociálních věd, statistické významnosti.

274

Sociologický časopis/Czech Sociological Review. Praha:

Sociologický ústav AV ČR, 2007, 43 (2), s. 379–395.

ISSN 0038-0288.

SZTOMPKA, Piotr. Vizuální sociologie: fotografie jako výzkumná

metoda. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 168 s.

ISBN 978-80-86429-77-9.

ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve

společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Praha:

Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s. ISBN 80-86429-40-

7.

ŠMÍDOVÁ, Pavla. Pravidla pro zpracování seminární práce:

studijní materiál. Rychnov nad Kněžnou: Gymnázium

F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou, 2017. 28 s. Studijní

materiál.

ŠIROKÝ, Jan a kol. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Brno:

Computer Press, 2011. 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.

URBÁNEK, Tomáš a kol. Psychometrika: měření v psychologii.

Praha: Portál, 2011. 319 s. ISBN 978-80-7367-836-4.

VÍTEČKOVÁ, Miluše. Metodika zpracování bakalářské práce.

České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějo-

vicích, Pedagogická fakulta, 2018. 61 s. ISBN 978-80-7394-

689-0.

VONDROUŠOVÁ, Jindra a LAŠEK, Jan. Závěrečná práce. Hradec

Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové,

2014. 90 s. Metodická publikace.

VYMĚTAL, Jan. Informační zdroje v odborné literatuře. Praha:

Wolters Kluwer, 2010. 436 s. ISBN 978-80-7357-520-5.

275

Elektronické zdroje

ADAPTIC. Typografie. In: Adaptic [online]. Adaptic, s. r. o.

– tvorba webu, webdesign, 2005–2020, 2020 [cit. 2020-11-

15]. Dostupné z: https://www.adaptic.cz/znalosti/slovni

cek/typografie/.

BIERNÁTOVÁ, Olga a SKŮPA, Jan. Bibliografické odkazy a citace

dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna

2011 [online]. Brno: Citace.com, 2011. 27 s. [cit. 2020-11-

20]. Dostupné z: https://www.citace.com/CSN-ISO-690.pdf.

CENTRUM SLUŽEB UHK. Tisk a vazba diplomových prací.

In: Univerzita Hradec Králové [online]. Univerzita Hradec

Králové, 2017 [cit. 2020-09-13]. Dostupné z:

https://www.uhk.cz/cs/univer-zita-hradec-kralove/uhk/

celouniverzitni-pracoviste/centrum-slu-zeb-uhk/tisk-a-

vazba-diplomovych-praci-na-uhk.

ČESKÁ KLÁVESNICE. Klávesové zkratky/Mapa znaků. In: Česká

klávesnice [online]. 2007 [cit. 2020-11-15]. Dostupné z:

http://www.ceskaklavesnice.cz/zkratky.

EUROPEAN COMMISSION. Eurostat [online]. 2020 [cit. 2020-

10-21]. Available from: https://ec.europa.eu/eurostat/

about/who-we-are.

HALAMOVÁ, Olga. Rešerše – On-line zadání. In: Mediální

studovna UHK – Olga Halamová [online]. Olga Halamová,

2004–2022, 2022 [cit. 2022-04-24]. Dostupné z:

http://olga.halama.cz/reserse/index.php.

HERZMANN, Jan. Výběr kvótní. In: Sociologická encyklopedie

[online]. 9. 3. 2018 [cit. 2022-03-18]. Dostupné z: https://en

cyklopedie.soc.cas.cz/w/V%C3%BDb%C4%9Br_kv%C3%B

3tn%C3%AD.

JELÍNEK, Martin, KLIMUSOVÁ, Helena. IMRAD: Systém

organizace vědeckého textu pro originální empirické studie.

276

In: Masarykova univerzita [online]. Psychologický ústav FF

MU, 2020 [cit. 2020-10-26]. Dostupné z: https://psych.phil.

muni.cz/ media/34721/imrad.pdf.

KATEDRA DEMOGRAFIE A GEODEMOGRAFIE PŘF UK. Pravidla

zpracování vysokoškolských kvalifikačních prací.

In: Univerzita Karlova [online]. Katedra demografie a geo-

demografie PřF UK, 2019. 18 s. [cit. 2020-11-01]. Dostupné

z: https://www.natur.cuni.cz/geografie/demografie-a-geo-

demografie/studium/statni-zaverecna-zkouska/pravidla-

zpracovani-vysokoskolskych-praci-1/pravidla-zpracovani-

vysokoskolskych-praci.

KNIHOVNA UTB VE ZLÍNĚ. Úprava abecedního seznamu

bibliografických citací. In: IVA – informační výchova na UTB

ve Zlíně [online]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Knihovna,

2020 [cit. 2020-10-15]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/

lekce/uprava-abeced-niho-seznamu-bibliografickych-

citaci/.

KRATOCHVÍL, Jiří. Jak citovat [online]. Brno: Knihovna

univerzitního kampusu Masarykovy univerzity, 2014. 70 s.

[cit. 2020-11-18]. Dostupné z: https://kuk.muni.cz/

animace/eiz/pdf. php?file=publikacni_etika/citace.pdf.

KRČÁL, Martin, KRBCOVÁ, Karolína a HORÁK, Jakub. Citujte

jednoduše: instrukce pro vyučující středních škol [online].

Brno: Ucimcitace.cz, 2015. 14 s. [cit. 2020-09-18]. Dostupné

z: http://ucimcitace.cz/brozura.

PANOUŠKOVÁ, Markéta. Jak správně citovat elektronické

zdroje. In: LMS Center [online]. Hradec Králové: Centrum pro

studium jazyka, mysli a společnosti oři Katedře filosofie

a společenských věd Filozofické fakulty Univerzity Hradec

Králové, 2009, 2013 [cit. 2020-11-20]. Dostupné z:

http://lms.ff.uhk.cz/pool/down-load_20.pdf.

277

ŘEHÁČKOVÁ, Adriana. (Ne)učebnice statistiky. In: Statisticky

neklasicky [online]. 2020 [cit. 2020-10-21]. Dostupné z:

https://www.statistickyneklasicky.cz/.

ŘEZANKOVÁ, Hana a kol. Typy proměnných. In: ŘEZANKOVÁ,

Hana a kol. IASTAT: Interaktivní učebnice statistiky [online].

2017 [cit. 2022-03-18]. Dostupné z: https://iastat.vse.cz/

typy_promennych.html.

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ. Tisk a vazba kvalifikačních

prací na UHK. In: Diplomky.uhk.cz [online]. Univerzita

Hradec Králové, 2020 [cit. 2020-09-17]. Dostupné z:

https://diplomky.uhk. cz/uvod.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Tečka. In: Internetová

jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie

věd České republiky, 2008–2020, 2020a [cit. 2020-11-01].

Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=160.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Zkratky čistě grafické (p., mil.,

mld., s. r. o., tzn., fa). In: Internetová jazyková příručka

[online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České

republiky, 2008–2020, 2020b [cit. 2020-11-01]. Dostupné z:

https://prirucka. ujc.cas.cz/?id=780.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Zkratky iniciálové (ČR, DIČ,

SMS, SÚKL, IKEA). In: Internetová jazyková příručka [online].

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008–

2020, 2020c [cit. 2020-11-01]. Dostupné z: https://prirucka.

ujc.cas.cz/?id=781.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Zkratky titulů a hodností.

In: Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk

český Akademie věd České republiky, 2008–2020, 2020d

[cit. 2020-11-01]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/

?id=782.

278

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Spojovník. In: Internetová

jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie

věd České republiky, 2008–2020, 2020e [cit. 2020-11-02].

Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=164.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Pomlčka. In: Internetová

jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie

věd České republiky, 2008–2020, 2020f [cit. 2020-11-02].

Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=165.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Členění čísel, víceslovné

číslovkové výrazy (typ 365, 2 582) a desetinná čísla.

In: Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk

český Akademie věd České republiky, 2008–2021, 2021a

[cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/

?id=791.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Značky, čísla a číslice.

In: Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk

český Akademie věd České republiky, 2008–2021, 2021b

[cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/

?id=785.

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Tvoření a psaní výrazů slože-

ných z číslic a slov (typ 12procentní, 20krát). In: Internetová

jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie

věd České republiky, 2008–2021, 2021c [cit. 2022-05-01].

Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=790.

VEBER, Tomáš a BAUMAN, Petr. Metodická pomůcka ke

zpracování závěrečných prací: závazné pokyny a doporučení

pro seminární, bakalářské, diplomové a jiné závěrečné práce

na TF JU [online]. České Budějovice: Teologická fakulta

Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2010. 94 s.

[cit. 2020-09-11]. Dostupné z: https://www.tf.jcu.cz/files/

279

knihovna/metodicka-pomucka-ke-zpracovani-zaverecnych

-praci.pdf/view.

VODÁKOVÁ, Alena. Respondent. In: Sociologická encyklopedie

[online]. 11. 12. 2017 [cit. 2022-04-18]. Dostupné z:

https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Respondent.

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a dopl-

nění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In: Zákony

01]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-

111.

ZBÍRAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškol-

ských odborných prací [online]. Praha: Linde, 2009. 159 s.

[cit. 2022-03-24]. ISBN 978-80-7201-779-9. Dostupné z:

https://is.muni.cz/el/1422/jaro2017/MVV

42K/um/Zbiral_prirucka.pdf.

Řídící akty Univerzity Hradec Králové

Rektorský výnos č. 13/2022 – Řád pro nakládání

s bakalářskými, diplomovými, rigorózními, dizertačními

a habilitačními pracemi na UHK. In: Univerzita Hradec

Králové [online]. Univerzita Hradec Králové, 2022 [cit. 2022-

11-17]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/file/edee/univer-

zita-hradec-kralove/uhk/uredni-deska/vnitrni-predpisy-a-

ridici-akty/ridici-akty/rektor/rektorske-vynosy/2022/

rad-pro-nakladani-s-bakalarskymi-diplomovymi-rigoroz-

nimi-dizertacnimi-a-habilitacnimi-pracemi-na-uhk.pdf?v

20220908140147.

Rozhodnutí děkana č. 36/2022 – Pravidla zadání závěrečné

práce a jejího vypracování. In: Univerzita Hradec Králové

[online]. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta,

280

2022 [cit. 2022-11-17]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/

file/edee/pedagogicka-fakulta/pdf/uredni-deska/ridici-ak-

ty/rozhodnuti-dekana/2022/36-2022-pravidla-zadani-za-

verecne-prace-a-jejiho-vypracovani.pdf?v2022111612040

43.

Studijní a zkušební řád Univerzity Hradec Králové. In: Univer-

zita Hradec Králové [online]. Univerzita Hradec Králové,

2019 [cit. 2020-10-13]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/

file/edee/uni-verzita-hradec-kralove/uhk/uredni-deska/

vnitrni-predpisy-a-ridici--akty/vnitrni-predpisy/studijni-a-

zkusebni-rad/studijni-a-zkusebni--rad-uhk-ucinny-od-12.-

listopadu-2019.pdf.

281 
SEZNAM TABULEK 
Tabulka 1 Rozsah jednotlivých částí práce .................................... 28 
Tabulka  2  Příklady  formulačních rozdílů  mezi  vyjadřovacími 
způsoby ......................................................................................................... 47 
Tabulka 3  Výjimky v  úpravě Seznamu  použitých zdrojů  s pří-
klady .............................................................................................................. 52 
Tabulka 4 Přehled číslování částí závěrečné práce 1 .............. 117 
Tabulka 5 Přehled číslování částí závěrečné práce 2 .............. 119 
Tabulka 6 Přehled číslování částí závěrečné práce 3 .............. 120 
Tabulka 7 Přehled číslování částí závěrečné práce 4 .............. 121 
Tabulka 8 Možnosti zápisu složených výrazů ............................ 148 
Tabulka 9 Koncovky -ti a -mi ........................................................... 148 
Tabulka 10 Přehled užitečných klávesových zkratek .............. 160 
Tabulka  11 Přehled  zápisu tvůrců  v bibliografických  citacích
 ...................................................................................................................... 188 
Tabulka 12 Zápis ročníku a čísla u příspěvků z periodik ....... 190 
Tabulka 13 Varianty zápisu počtu nebo rozsahu stran .......... 190 
Tabulka 14 Zkrácená citace v poznámkách pod čarou .......... 225 
Tabulka  15  Rozdíly kvalitativního  a kvantitativního výzkumu
 ...................................................................................................................... 232 
Tabulka  16 Příklad  kódování položky  v  dotazníku  za  účelem 
(statistického) zpracování .................................................................. 261 
Tabulka 17 Pohlaví respondentů ................................................... 262 
Tabulka 18 Stupeň vysokoškolského vzdělání ........................... 263 
Tabulka  19 Výrok:  „V budoucnu  chci pracovat  v oboru,  který 
studuji.“ ...................................................................................................... 264 
Tabulka 20 Zastoupení věřících a nevěřících z hlediska pohlaví
 ...................................................................................................................... 266 
 
 

282 
SEZNAM OBRÁZKŮ 
Obrázek 1 Témata VŠKP na portálu IS/STAG ............................... 21 
Obrázek 2 Zadávání nového tématu VŠKP (pracoviště) ........... 21 
Obrázek 3 Zadávání nového tématu VŠKP (vedoucí práce) .... 22 
Obrázek 4 Zadávání nového tématu VŠKP (základní údaje) ... 23 
Obrázek 5 Zadávání nového tématu VŠKP (dokončení)............ 24 
Obrázek 6 Funkce tisku podkladu pro zadání závěrečné  práce
 ......................................................................................................................... 24 
Obrázek  7  Finální  podoba  podkladu  pro  zadání  závěrečné 
(bakalářské) práce studenta ................................................................ 25 
Obrázek 8 Levý dolní roh textového editoru MS Word .............. 27 
Obrázek 9 Dialogové okno funkce Počet slov ................................ 27 
Obrázek 10 Tisk a vazba kvalifikačních prací na UHK ............. 31 
Obrázek 11 Přihlášení do portálu eVŠKP ....................................... 34 
Obrázek 12 Odevzdání kvalifikačních prací.................................. 35 
Obrázek 13 Stažení zadání práce ..................................................... 35 
Obrázek 14 Webová stránka PDF2JPG.net .................................... 37 
Obrázek 15 Stažení  převedeného  PDF na  JGP přes  web PDF2-
JPG.net .......................................................................................................... 37 
Obrázek 16 Ukázka správného formátování Obsahu ................ 44 
Obrázek 17 Odevzdání kvalifikačních prací.................................. 57 
Obrázek 18 Posudky prací v rozhraní eVŠKP ............................... 59 
Obrázek 19 Formát stránky ............................................................... 65 
Obrázek 20 Funkce Pravítko .............................................................. 66 
Obrázek 21 Nastavení vlastních okrajů stránky ......................... 67 
Obrázek 22 Vzhled stránky ................................................................. 68 
Obrázek 23 Ukázka Obsahu s automatickými písmeny ............ 69 
Obrázek 24 Ukázka Obsahu s velkými písmeny ........................... 69 
Obrázek 25 Odsazení prvního řádku (odstavcová zarážka)  ....... 
 ......................................................................................................................... 71 

283 
Obrázek 26 Manuální nastavení odsazení prvního řádku ........ 72 
Obrázek 27 Odsazení pomocí meziodstavcové mezery ............. 72 
Obrázek 28 Změna stylu Normální ................................................... 73 
Obrázek 29 Dialogové okno Úprava stylu (styl Normální) ...... 74 
Obrázek 30 Funkce Odstavec... ........................................................... 74 
Obrázek  31  Nastavení odsazení  prvního řádku   ve  stylu  Nor-
mální .............................................................................................................. 75 
Obrázek 32 Nastavení toku textu ve stylu Normální při odsazení 
prvního řádku ............................................................................................. 76 
Obrázek 33 Změna stylu Normální ................................................... 76 
Obrázek 34 Dialogové okno Úprava stylu (styl Normální) ...... 77 
Obrázek 35 Funkce Odstavec... ........................................................... 77 
Obrázek 36 Nastavení odsazení pomocí meziodstavcové mezery 
ve stylu Normální ...................................................................................... 78 
Obrázek 37 Nastavení toku textu ve stylu Normální při odsazení 
pomocí meziodstavcové mezery ........................................................... 79 
Obrázek 38 Změna stylu Bez mezer ................................................. 81 
Obrázek 39 Dialogové okno Úprava stylu (styl Nadpis 0) ........ 81 
Obrázek 40 Nastavení mezer ve stylu Nadpis 0 ........................... 82 
Obrázek 41 Nastavení toku textu ve stylu Nadpis 0 ................... 83 
Obrázek 42 Projevené změny ve stylu Nadpis 0 ........................... 84 
Obrázek 43 Nastavení desetinného třídění .................................... 86 
Obrázek 44 Číslování nadpisů v nabídce Styly .............................. 87 
Obrázek 45 Nastavení mezer ve stylu Nadpis 2 ........................... 88 
Obrázek 46 Nastavení toku textu ve stylu Nadpis 2 ................... 89 
Obrázek 47 Nastavení mezer ve stylu Nadpis 3 ........................... 91 
Obrázek 48 Nastavení proložení znaků ve stylu Dílčí nadpisy ..... 
 ......................................................................................................................... 94 
Obrázek 49 Vytvoření nového stylu .................................................. 95 
Obrázek 50 Nový styl Přední listy ..................................................... 96 
Obrázek 51 Výběr funkce Velikost a umístění... ......................... 102 

284 
Obrázek 52 Dialogové okno Rozložení......................................... 103 
Obrázek 53 Nastavení konce oddílu funkcí Další stránka ..... 110 
Obrázek 54 Zápatí – Oddíl 1 a Zápatí – Oddíl 2 ........................ 111 
Obrázek 55 Odebrání funkce Propojit s předchozím .............. 111 
Obrázek 56 Umístění čísla stránky ................................................ 112 
Obrázek 57 Dialogové okno Formát čísel stránek ................... 113 
Obrázek 58 Nastavení konce oddílu funkcí Další stránka ..... 115 
Obrázek 59 Zápatí – Oddíl 2 a Zápatí – Oddíl 3 ........................ 115 
Obrázek 60 Odebrání funkce Propojit s předchozím .............. 115 
Obrázek  61  Dialogové  okno  Formát  čísel  stránek  s řím-
skými číslicemi ........................................................................................ 117 
Obrázek 62 Funkce Vlastní obsah.................................................. 123 
Obrázek 63 Dialogové okno Obsah ............................................... 123 
Obrázek 64 Dialogové okno Možnosti obsahu .......................... 124 
Obrázek 65 Dialogové okno Styl .................................................... 125 
Obrázek 66 Funkce Aktualizovat pole ......................................... 126 
Obrázek 67 Dialogové okno Aktualizovat obsah ...................... 126 
Obrázek 68 Funkce Vložit poznámku pod čarou ...................... 127 
Obrázek 69 Vložení nové tabulky .................................................. 129 
Obrázek 70 Úprava tabulky na dočasné kartě Rozložení ...... 129 
Obrázek 71 Dialogové okno Titulek (titulek tabulky) ............ 130 
Obrázek 72 Popisek/titulek tabulky ............................................. 131 
Obrázek 73 Funkce Kopírovat formát .......................................... 131 
Obrázek 74 Dialogové okno Titulek (titulek obrázku) ........... 135 
Obrázek 75 Popisek/titulek obrázku ............................................ 135 
Obrázek 76 Dialogové okno Vložit graf ....................................... 136 
Obrázek 77 Dialogové okno Titulek (titulek grafu) ................ 137 
Obrázek 78 Popisek/titulek grafu ................................................. 138 
Obrázek 79 Vdova ............................................................................... 140 
Obrázek 80 Sirotek ............................................................................. 141 

285

Obrázek 81 Nastavení předsazení v dialogovém okně Odstavec

...................................................................................................................... 164

Obrázek 82 Dialogové okno Seznam obrázků ........................... 166

Obrázek 83 Rešeršní služba ............................................................. 177

Obrázek 84 Typy proměnných ........................................................ 237

Obrázek 85 Příklad vlastního zpracování dat v MS Excel ..... 262

286 
SEZNAM PŘÍLOH 
Příloha  A  Vzor  přední  desky  bakalářské  práce  imaginární 
studentky ......................................................................................................... I 
Příloha  B  Obecný  vzor  titulní  strany  závěrečné  práce  bez 
podtitulu práce ............................................................................................ II 
Příloha  C  Obecný  vzor  titulní  strany  závěrečné  práce 
s podtitulem práce ..................................................................................... III 
Příloha  D  Vzor  titulní  strany  bakalářské  práce  imaginární 
studentky ...................................................................................................... IV 
Příloha E Obecný vzor  prohlášení o samostatném vypracování 
práce ............................................................................................................... V 
Příloha  F  Vzor  prohlášení o  samostatném  vypracování práce 
imaginární studentky ............................................................................... VI 
Příloha G Obecný vzor anotace v českém jazyce ......................... VII 
Příloha H Vzor anotace v českém jazyce imaginární studentky
 ....................................................................................................................... VIII 
Příloha I Obecný vzor anotace v anglickém jazyce ...................... IX 
Příloha J Vzor anotace v anglickém jazyce imaginární studentky
 ............................................................................................................................ X 
Příloha K Obecný vzor prohlášení o souladu práce s rektorským 
výnosem ........................................................................................................ XI 
Příloha L Vzor prohlášení o souladu práce s rektorským výnosem 
imaginární studentky ..............................................................................XII 
Příloha M Vzor potvrzení o získání zápočtu a souhlas s validací 
závěrečné práce ...................................................................................... XIII 
Příloha N Obecný vzor titulní strany seminární práce ............. XIV 
Příloha  O  Vzor  titulní  strany  seminární  práce  imaginární 
studentky ..................................................................................................... XV 
 

I

PŘÍLOHY

Příloha A Vzor přední desky bakalářské práce imaginární

studentky

II

Příloha B Obecný vzor titulní strany závěrečné práce bez

podtitulu práce

III

Příloha C Obecný vzor titulní strany závěrečné práce

s podtitulem práce

IV

Příloha D Vzor titulní strany bakalářské práce imaginární

studentky

V

Příloha E Obecný vzor prohlášení o samostatném vypracování

práce

VI

Příloha F Vzor prohlášení o samostatném vypracování práce

imaginární studentky

VII

Příloha G Obecný vzor anotace v českém jazyce

VIII

Příloha H Vzor anotace v českém jazyce imaginární studentky

IX

Příloha I Obecný vzor anotace v anglickém jazyce

X

Příloha J Vzor anotace v anglickém jazyce imaginární studentky

XI

Příloha K Obecný vzor prohlášení o souladu práce s rektorským

výnosem

XII

Příloha L Vzor prohlášení o souladu práce s rektorským výnosem

imaginární studentky

XIII

Příloha M Vzor potvrzení o získání zápočtu a souhlas s validací

závěrečné práce

XIV

Příloha N Obecný vzor titulní strany seminární práce

XV

Příloha O Vzor titulní strany seminární práce imaginární

studentky

Název: Typografie & odborný text: průvodce

pro zpracování nejen závěrečných

prací

Autoři: Mgr. Martin Knytl, MCS

Mgr. Lucie Křivánková, Ph.D.

Recenzent: Mgr. Dagmar El-Hmoudová, Ph.D.

Jazyková korektura: Bc. Eliška Kvasničková

Obálka: Tom Rican

Rok vydání: 2022

Místo vydání: Hradec Králové

Vydání: druhé, aktualizované a rozšířené

Vydalo nakladatelství Univerzity Hradec Králové, Gaudeamus

jako svou 1809. publikaci.

ISBN 978-80-7435-875-3 (online; pdf)

ISBN 978-80-7435-874-6 (brožovaná vazba)

ISBN 978-80-7435-814-2 (1. vydání, online; pdf)

ISBN 978-80-7435-813-5 (1. vydání, brožovaná vazba)

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons 4.0

CC-BY-SA 4.0 – Uveďte původ – Zachovejte licenci

https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/

Typografie & odborný text: průvodce pro zpracování nejen závěrečných prací (2., aktualiz. a rozš. vyd.)

Recommended publications

Fantastická data ve veřejné politice a jak je využít / Fantastic Data in Public Policy and How to Us...

ZÁKLADY METODOLÓGIE PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉHO VÝSKUMU. Sprievodca pre študentov učiteľstva.

BDSM as a Community and Lifestyle

Komparace vybavenosti žáků 9. tříd klíčovými kompetencemi k učení a řešení problémů