Content uploaded by Luboš Beran
Author content
All content in this area was uploaded by Luboš Beran on Jan 24, 2022
Content may be subject to copyright.
44
Malacologica Bohemoslovaca (2017), 16: 44–76
ISSN 1336-6939
Vodní měkkýši Vysočiny
Freshwater molluscs of Vysočina Region (Czech Republic)
Luboš beran
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště – Správa chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj,
Česká 149, 276 01 Mělník, e-mail: lubos.beran@nature.cz
beran L., 2017: Vodní měkkýši Vysočiny [Freshwater molluscs of Vysočina Region (Czech Republic)]. – Mala-
cologica Bohemoslovaca, 16: 44–76. Online serial at <http://mollusca.sav.sk> 25-Apr-2017.
This paper summarizes data about the distribution of freshwater molluscs in the Vysočina Region (6,800 km2).
The region is one of the 14 regions of the Czech Republic, situated in its central part. The major part of this re-
gion consists of Českomoravská vrchovina (Bohemian-Moravian Highlands) with average elevation about 500 m
a. s. l. Data about freshwater molluscs have been obtained by author’s eld research since 1993 and from many
published and unpublished papers, private collections, and collections in museums dating from 1850. Altogether,
data about the occurrence of 49 species of freshwater molluscs (27 gastropods, 22 bivalves) were obtained. This
number constitutes 62% of all aquatic mollusc species found in the Czech Republic. Data about the occurrence
of individual species were used for the construction of distributional maps of records for three time periods
(1851–1950, 1951–2000, 2001–2016). The major part of the data has originated for the last period. This clearly
demonstrates a signicant increase in the research intensity after 2000.
The most common species, i.e. recorded at least in 40 mapping cells out of 72 covering the area to the Vysočina
Region, were Galba truncatula, Radix auricularia, R. labiata, Lymnaea stagnalis, Gyraulus albus, Ancylus
uviatilis, Anodonta anatina, Pisidium casertanum, and P. subtruncatum. In contrast, Viviparus viviparus,
Potamopyrgus antipodarum, Stagnicola corvus, Radix ampla, R. balthica, Planorbis planorbis, Gyraulus acronicus,
Ferrissia fragilis, Unio tumidus, Pseudanodonta complanata, Sinanodonta woodiana, Pisidium amnicum,
P. tenuilineatum, and Dreissena polymorpha have been found in less than ve mapping cells and belong to rare
species of this region.
Except 29 common and widespread species, four species (Bythinella austriaca, Physa fontinalis, Pisidium milium,
and P. supinum) belonging in the Red List of the Molluscs of the Czech Republic were recorded. Other six spe-
cies are classied as Vulnerable (Radix ampla, Gyraulus acronicus, Segmentina nitida, Unio tumidus, Anodonta
cygnea, and Pisidium hibernicum), three as Endangered (Unio crassus, Pseudanodonta complanata, and Pisidium
amnicum), and two as Critically Endangered (Margaritifera margaritifera and Pisidium tenuilineatum).
Key words: freshwater molluscs, Českomoravská vrchovina Highlands, distribution
Úvod
Vysočina je region, který je na první pohled chudý na
významnější vodní stanoviště vhodná pro bohatší spole-
čenstva vodních měkkýšů. Ta jsou obvykle soustředěna do
nížin podél našich největších řek, případně do rozsáhlej-
ších rybničních pánví. I to je jeden z důvodů, proč byla
v minulosti řadou našich předních malakologů opomíjena,
zatímco okolní území byla zkoumána mnohem intenzivně-
ji. Historických údajů o výskytu vodních měkkýšů tak bylo
k dispozici velmi málo. Data z přelomu 19. a 20. století a
z první poloviny 20. století lze nalézt např. v publikacích
Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901), canon (1931,
1937). Pouze několik údajů je známo z druhé poloviny
20. století, což je dáno především absencí malakologů,
kteří by se více věnovali vodním měkkýšům. Až ke kon-
ci 20. století se vodním měkkýšům na Vysočině alespoň
okrajově věnoval autor této práce a řadu údajů poskytl i
entomolog Petr Kment, který při výzkumu ploštic sbíral i
vodní měkkýše. Začátkem 21. století se situace změnila a
Vysočina začala být malakology mnohem více navštěvo-
vána. Kromě výzkumů Luboše Berana, který řadu údajů
i publikoval (beran 2002, 2007, 2009, 2013), se Vyso-
čina stala několikrát i místem konání tzv. „malakodnů“,
což je setkání českých a slovenských malakologů, během
nichž byla sbírána data o rozšíření suchozemských, ale i
vodních měkkýšů, a např. v případě Žďárských vrchů byl
tento výzkum završen společnou publikací (Drvotová et
al. 2006). Vysočinu také zkoumal Michal Horsák, který se
však ve větší míře věnoval především mokřadům a výsky-
tu drobných plžů rodu Vertigo a své nepublikované úda-
je týkající se výskytu vodních měkkýšů poskytl autorovi
této práce. Řada údajů od různých autorů je také k dis-
pozici v databázi Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
(NDOP). V letech 2015 a 2016 se podařilo v rámci pro-
jektu „Přírodní rozmanitost Vysočiny“ výše uvedená data
shromáždit a zpracovat a také provést rozsáhlejší terénní
45
Obr. 1. Mapa České republiky s rozdělením na jednotlivé kraje
(šedě – Kraj Vysočina).
Fig. 1. Map of the Czech Republic divided into particular regions
(grey – Vysočina Region).
Obr. 2. Mapa Vysočiny.
Fig. 2. Map of the Vysočina Region.
průzkum řady lokalit. Tím se Vysočina stala z pohledu
znalostí o rozšíření vodních měkkýšů jednou z velmi dob-
ře prozkoumaných oblastí.
Přírodní podmínky Vysočiny z malakologického
hlediska
Kraj Vysočina v rámci České republiky zaujímá centrální
polohu (Obr. 1) a svou rozlohou (téměř 6 800 km2) se řadí
mezi regiony nadprůměrné velikosti. Nejvýše položeným
bodem je vrchol Javořice (837 m n. m.) v Javořické vrcho-
vině na jihu okresu Jihlava, nejnižší bod se nachází v mís-
tě, kde na jihovýchodě okresu Třebíč opouští území kraje
řeka Jihlava (239 m n. m.). Průměrná nadmořská výška se
pohybuje okolo 500 m n. m. (Obr. 2). Na území kraje se
nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti – Žďárské vrchy a
Železné hory. Vysočinou probíhá rozvodí Labe a Dunaje.
Páteřním tokem severní části Vysočiny, který protéká od
východu na západ, je řeka Sázava (přítok Vltavy). Další-
mi toky jsou menší levostranné přítoky Labe (Chrudimka
a Doubrava), které se na severu dotýkají Vysočiny spíše
okrajově. V jižní části je nejvýznamnějším tokem Jihla-
va (přítok Dyje) a její levostranný přítok Oslava. Na jihu
odvodňuje část Vysočiny ještě Moravská Dyje a Rokytná.
Na Vysočině lze nalézt velké množství různě velkých ryb-
níků spojených často v soustavy. Největším z nich je ryb-
ník Velké Dářko (206 ha). Největší vodní nádrží je Švihov
(1602 ha) na řece Želivce, která však leží v Kraji Vysočina
pouze částečně. Největší přehradní nádrží ležící pouze na
území Vysočiny je vodní nádrž Dalešice (480 ha).
Materiál a metodika
Prvním krokem při zpracování této studie byla excerpce dat
z autorovy databáze, která obsahuje více než 60 000 údajů
o výskytu vodních měkkýšů na území ČR. Data (od roku
1850) byla získána z publikovaných i nepublikovaných
prací, muzejních i soukromých sbírek a vlastním terénním
průzkumem autora tohoto příspěvku od roku 1993 až do
současnosti. Excerpce byla prováděna ručně, protože his-
torická data nejsou obvykle přesně lokalizována a záro-
veň hranice Kraje Vysočina dělí velké množství mapova-
cích kvadrátů, které jsou u historických údajů používány
k lokalizaci. Dále byla provedena excerpce dat z databáze
kolegy Michala Horsáka. Několik údajů poskytl rovněž
Jaroslav Čáp Hlaváč, který se v posledních letech věnoval
zejména výzkumu suchozemských měkkýšů a při tomto
průzkumu zaznamenával i výskyt vodních měkkýšů. Dal-
ším významným zdrojem údajů byla databáze Agentury
ochrany přírody a krajiny ČR (NDOP). Nicméně je nutné
konstatovat, že v tomto případě jsou v databázi uloženy i
údaje, které nebyly získány zkušenými malakology a něk-
teré z nich (zejména v případě vzácnějších či obtížně urči-
telných druhů) budí pochybnosti. Některá nálezová data
tudíž nejsou uvedena na mapách a jsou pouze diskutována
u jednotlivých druhů.
Pro tvorbu map rozšíření jednotlivých druhů byla použita
středoevropská mapovací síť, běžně využívaná v botanice
a zoologii pro účely mapování druhů (např. buchar 1982,
Pruner & Míka 1996). Mapy byly vždy zpracovány pro
odlišné časové období (1851–1950, 1951–2000, 2001–
2016). Pro všechny druhy zařazené v Červeném seznamu
měkkýšů (beran et al. in prep.) byly kromě toho zpraco-
vány ještě přesnější mapy bodového rozšíření na základě
nálezových dat od roku 2001.
Vlastní terénní průzkum vodních měkkýšů byl prová-
děn kombinací hledání na různých předmětech ve vodě
(kameny, dřevo, odpad) a propíráním vegetace a sedimen-
tu za pomoci kovového sítka (průměr 20 cm, velikost ok
0,8 mm). Velcí mlži byli hledáni vizuálně a pomocí hmatu
v dosažitelné hloubce cca do 80 cm. Materiál získaný při
průzkumu byl ve většině případů určen přímo na místě a
vrácen na lokalitu. To se netýká materiálu druhů, které nel-
ze v terénu spolehlivě determinovat (např. většina druhů
rodu Pisidium). Jejich determinace proběhla až po návratu
z terénu. Obdobně bylo postupováno u druhů, k jejichž
determinaci je nutná pitva (např. rod Stagnicola, Gyrau-
lus). Systém a nomenklatura jsou upraveny podle aktuální
verze přehledu měkkýšů ČR (horSák et al. 2016).
46
Obr. 4. Rozšíření Viviparus viviparus v mapových polích v Kraji
Vysočina: ● – 2001–2016. Všechny mapy vytvořil J. Myšák.
Fig. 4. Distribution of Viviparus viviparus in mapping cells of
the Vysočina Region: ● – 2001–2016. All maps were created by
J. Myšák.
Obr. 3. Rybník Tuksa je obýván populací druhu Viviparus vivi-
parus. Foto L. Beran.
Fig. 3. The Tuksa Pond is inhabited by a population of Viviparus
viviparus. Photo by L. Beran.
Komentovaný přehled měkkýšů zjištěných v Kraji
Vysočina
V této kapitole je uveden přehled všech druhů vodních
měkkýšů zjištěných v Kraji Vysočina. U každého druhu je
uveden kromě vědeckého i český název, kategorie uvedená
v Červeném seznamu měkkýšů ČR (beran et al. in prep.),
areál rozšíření, rozšíření v ČR a několik základních infor-
mací k ekologickým nárokům a výskyt v Kraji Vysočina.
Dále je u každého druhu uveden přehled literatury, ze které
byly čerpány údaje o výskytu na Vysočině. U každého dru-
hu je uvedena mapa Vysočiny se zákresem mapových polí,
ve kterých byl výskyt druhu zjištěn v jednotlivých obdo-
bích (□ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016).
U všech druhů zařazených v Červeném seznamu měkký-
šů (beran et al. in prep.) je kromě této mapy uvedena i
bodová mapa rozšíření druhů v posledním výzkumném
období (2001–2016). U tří druhů (Radix ampla, Gyraulus
acronicus, Pisidium supinum), které byly zjištěny pouze
v posledním období, je uvedena pouze bodová mapa.
Kmen: Mollusca – měkkýši
Třída: Gastropoda – plži
Viviparidae
Viviparus viviparus (Linné, 1758) – bahenka pruhova-
ná
Málo dotčený (LC), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: Druh typický pro větší a úživnější
řeky v Čechách. Překvapivě byl zjištěn v horním úseku
Dyje (beran 2013) nedaleko hranic Vysočiny. V posled-
ních desetiletích se zřejmě šíří se zvyšující se úživnos-
tí řek a po úbytku v druhé polovině 20. století se stává
opět typickým druhem našich největších českých řek, jako
jsou Labe a Vltava (beran 2002). Nalézán je i v řekách,
v nichž nebyl v minulosti znám. Vyskytuje se obvykle na
kamenech (na spodních stranách) v místech s pomale-
ji proudící vodou, v některých případech je jeho výskyt
téměř masový.
Výskyt na Vysočině: Z Vysočiny až do roku 2015 neexis-
toval žádný údaj o výskytu tohoto druhu a jeho výskyt zde
byl málo pravděpodobný. V roce 2015 byla velmi početná
populace zjištěna ve vodní nádrži Švihov u bývalé obce
Zahrádka. Je pravděpodobné, že se tento druh vyskytuje i
na jiných místech této nádrže. Ještě zajímavější bylo zjiš-
tění učiněné v roce 2016, kdy byly velmi početné popu-
lace nalezeny v rybnících Tuksa a Sýkora u Krasoňova.
Výskyt v rybnících je velmi překvapivý. Kontrolou údajů
uložených v databázi AOPK ČR bylo zjištěno, že z ryb-
níka Tuksa (Obr. 3) existuje záznam od J. Maštery z let
2007 a 2013 týkající se však druhu Viviparus contectus
(Millet, 1813). Jednalo se zcela jistě o záměnu s druhem V.
viviparus a druh V. contectus nebyl prozatím na Vysočině
zjištěn (Obr. 4).
Literatura: není.
47
Obr. 5. Rozšíření Bithynia tentaculata v mapových polích v Kra-
ji Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 5. Distribution of Bithynia tentaculata in mapping cells of
the Vysočina Region: ● – 2001–2016.
Bithyniidae
Bithynia tentaculata (Linné, 1758) – bahnivka rmutná
Málo dotčený (LC), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Běžný druh v pomaleji tekoucích
a úživnějších vodních tocích a nepříliš zazemněných a
zarostlých stojatých vodách. Výskyt je nejsilnější v nižších
nadmořských výškách, a to především v širších nivách řek.
Obvykle jej lze nalézt na spodních stranách kamenů či
jiných předmětů ve vodě.
Výskyt na Vysočině: Přestože se jedná o druh v České
republice běžný, tak na Vysočině nemá vhodné podmínky.
Byl zjištěn na několika lokalitách v 8 mapových polích
především na okrajích Vysočiny až v posledních letech.
V tekoucích vodách byl tento druh nalezen v Rokytné,
Doubravě, v Sázavě u Ledče nad Sázavou a v Roucho-
vance u Rouchovan. Ve stojatých vodách žije v rybníce
Stavenov u Libice nad Doubravou a nádrži u Rouchovan.
V databázi AOPK ČR existuje údaj z říčky Nedvědičky u
Rožné. Výskyt na dalších lokalitách v okrajových částech
Vysočiny je pravděpodobný (Obr. 5).
Literatura: není.
Obr. 6. Rozšíření Potamopyrgus antipodarum v mapových polích
v Kraji Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 6. Distribution of Potamopyrgus antipodarum in mapping
cells of the Vysočina Region: ● – 2001–2016.
Hydrobiidae
Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) – písečník
novozélandský
Nevyhodnocený (NE), druh zavlečený z Nového Zélandu
do Evropy.
Rozšíření a ekologie: Druh zavlečený kolem roku 1850
do Evropy, který byl v ČR poprvé nalezen v roce 1981
(KUchař 1983). V současnosti běžný a šířící se druh
zejména v severozápadních Čechách a Polabí (beran
2006b, Lorencová et al. 2015). Obývá především pískov-
ny a jiné plochy vzniklé těžbou a vodní toky se štěrkopís-
čitými sedimenty.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině se jedná o druh proza-
tím vzácný a stejně jako předchozí byl zjištěn především
v okrajových částech území – v řece Jihlavě u Mohelna,
ve dvou menších potocích u Dukovan, na západním okra-
ji Vysočiny ve vodní nádrži Švihov (u Kamenné Lhoty a
Kožlí) a v lomu u Borku u Chotěboře. Vzhledem k aktu-
álnímu šíření tohoto druhu je výskyt i v jiných vodních
tocích či nádržích pravděpodobný (Obr. 6).
Literatura: není.
48
Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) – praménka
rakouská
Téměř ohrožený (NT), východoalpsko-karpatský druh.
Rozšíření a ekologie: Typický obyvatel pramenišť a
pramenných stružek především v oblastech tvořených
bazickými horninami. Tento druh je běžnější ve východ-
ních Čechách a na Moravě. Obvykle se vyhýbá nejnižším
polohám.
Výskyt na Vysočině: Historické údaje pocházejí z prame-
niště v údolí potoka u Červeného Kříže, z okolí potoků u
Horní Smrčné a od Přibyslavic (canon 1937). Od stejného
autora je také uložen sběr z 10. 4. 1936 od Přímělkova
v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Ze stejné
doby existuje údaj od Náměště nad Oslavou (coll. Národní
Muzeum, Praha). Ještě starší údaje pocházejí od Nové Vsi
(Uličný 1896, SchierL 1901). Recentně je druh znám od
Nové Brtnice, Bransouz, Chroustova a Hrutova a také od
Dukovan na jihovýchodním okraji Vysočiny. V této oblas-
ti je možný výskyt i jinde. Všechny známé výskyty leží
podél řeky Jihlavy a jejích přítoků od Jihlavy až po jihový-
chodní okraj Vysočiny. Výjimkou je lokalita Vír u Svrat-
ky a Meziboří, ležící na jejím přítoku. Vyskytuje se také
nad severním okrajem Vysočiny u Třemošnice a Běstviny
(rafajová 2002) a obdobně i těsně mimo severovýchodní
okraj v povodí Křetínky (hrUbý 1974, 1980) (Obr. 7, 8).
Literatura: Uličný (1896), SchierL (1901), canon
(1937).
Obr. 7. Rozšíření Bythinella austriaca v mapových polích v Kra-
ji Vysočina: □ – 1850–1950; ● – 2001–2016.
Fig. 7. Distribution of Bythinella austriaca in mapping cells of
the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ● – 2001–2016.
Acroloxidae
Acroloxus lacustris (Linné, 1758) – člunice jezerní
Málo dotčený (LC), eurosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Poměrně běžný a široce rozšířený
plž vyskytující se od nížin až po vyšší polohy. Přednost
dává stojatým vodám, jako jsou rybníky, odstavená rame-
na a tůně. Často se vyskytuje i v silně eutrofních až hyper-
trofních nádržích. Méně často žije i v různých tekoucích
vodách.
Výskyt na Vysočině: Jeden z poměrně běžných druhů,
který byl nalezen v 25 mapovacích polích. První nálezy
jsou uvedeny již v klasickém díle Uličného (1892–1895).
Na Vysočině se vyskytuje především v rybnících, méně
častý je výskyt v tekoucích vodách (Obr. 9).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), beran (2007,
2009, 2013).
Obr. 8. Rozšíření Bythinella austriaca v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 8. Distribution of Bythinella austriaca in the Vysočina Regi-
on after 2000.
Obr. 9. Rozšíření Acroloxus lacustris v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 9. Distribution of Acroloxus lacustris in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
49
Lymnaeidae
Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) – bahnatka malá
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Jeden z nejčastějších vodních plžů,
který se vyskytuje obvykle na rozhraní mezi vodou a souší
(břehy vodních toků, mokřady). Často obývá i prameniš-
tě.
Výskyt na Vysočině: Bahnatka je jedním z nejběžnějších
vodních plžů Vysočiny. Byla zjištěna ve 46 mapových
polích. První nálezy jsou uvedeny již v klasickém díle
Uličného (1892–1895). Na Vysočině se vyskytuje přede-
vším v mokřadech a na březích vodních toků, a to roztrou-
šeně na prakticky celém území (Obr. 10).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), canon (1931,
1937), balůseK & VojteK (1973), beran (1998), rafajo-
vá (2002), beran (2007, 2008b), DrVotoVá et al. (2008),
beran (2009).
Stagnicola corvus (Gmelin, 1791) – blatenka tmavá
Málo dotčený (LC), evropský (palearktický?) druh.
Rozšíření a ekologie: Druh obývající stojaté vody – odsta-
vená ramena a tůně, zarostlé rybníky, méně i jiné biotopy,
často i vysychající. Výskyt se soustřeďuje v nivách velkých
řek, v ČR se nálezy koncentrují především v širší oblasti
Polabí, Poodří a v části jižních Čech (beran 2002).
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině je tento druh velmi
vzácný. Byl zjištěn pouze v 5 mapových polích – v ryb-
níce u Radětína, v Pobočenském a Ranském rybníku u
Starého Ranska a překvapivě na několika místech ve vodní
nádrži Švihov (Obr. 11).
Literatura: není.
Obr. 10. Rozšíření Galba truncatula v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 10. Distribution of Galba truncatula in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 11. Rozšíření Stagnicola corvus v mapových polích v Kraji
Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 11. Distribution of Stagnicola corvus in mapping cells of the
Vysočina Region: ● – 2001–2016.
50
Radix ampla (Hartmann, 1821) – uchatka široká
Zranitelný (VU), eurosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Typickým stanovištěm tohoto druhu
jsou tekoucí vody. Výjimečně jej lze nalézt i ve vodních
nádržích (beran 2002). V České republice patří mezi ubý-
vající a vzácnější druhy.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině je tento druh vzácný.
Byl zjištěn pouze na několika místech ve 4 mapových
polích, a to v Želivce pod hrází vodní nádrže Vřesník a
Sedlice, na konci vzdutí obou nádrží a v Želivce v Želi-
vu (beran 2007, 2009). Velmi početný až masový výskyt
byl zjištěn v Želivce nad vodní nádrží Švihov u Tuklek.
Ojediněle i ve vlastní vodní nádrži Švihov. Dále se tento
druh vyskytuje v řece Sázavě – od hranic se Středočes-
kým krajem až pod Havlíčkův Brod. Všechny nálezy tedy
pocházejí z povodí Sázavy (Obr. 12).
Literatura: beran (2007, 2009).
Radix auricularia (Linné, 1758) – uchatka nadmutá
Málo dotčený (LC), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Běžný a široce rozšířený druh od
nížin až po vyšší polohy. Obývá velké spektrum bioto-
pů kromě příliš zarostlých a zazemněných stojatých vod.
Je typickým pionýrským druhem obnovených či nově
vytvořených biotopů (např. pískovny), běžný je i výskyt v
pomaleji tekoucích vodách. Často se vyskytuje v rybnících
a jiných vodních nádržích.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině běžný druh, kterého
zmiňuje již Uličný (1892–1895). Uváděn je jak z tekou-
cích vod, tak především z rybníků a jiných vodních nádrží.
Celkem byl zjištěn ve 46 mapových polích a patří tak
k nejčastějším a nejrozšířenějším druhům (Obr. 13).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901),
canon (1931), balůseK & VojteK (1973), Ditrich & voj-
tek (1977), beran (2007), Drvotová et al. (2008), beran
(2009).
Obr. 12. Rozšíření Radix ampla v Kraji Vysočina po roce 2000.
Fig. 12. Distribution of Radix ampla in the Vysočina Region after
2000.
Obr. 13. Rozšíření Radix auricularia v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 13. Distribution of Radix auricularia in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
51
Radix balthica (Linné, 1758) – uchatka vejčitá
Málo dotčený (LC), eurosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Druh obývá tekoucí i stojaté vody.
Nálezy jsou častější v nivách větších řek. V ČR se vysky-
tuje v některých větších řekách (Labe, dolní Vltava) a také
v tůních či kanálech v lužních lesích.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině byl tento druh zjištěn
až v roce 2016, a to v nově vytvořených tůních v nivě
Cihlářského potoka v Havlíčkově Brodě (Obr. 14).
Literatura: není.
Radix labiata (Rossmässler, 1835) – uchatka toulavá
Málo dotčený (LC), evropský (?) druh.
Rozšíření a ekologie: Typický druh v méně úživných vod-
ních tocích, nádržích, mokřadech, prameništích a pramen-
ných stružkách. Centrem rozšíření jsou především pahor-
katiny a lze ho nalézt i v horách. V ČR patří k druhům
nalezeným v nejvyšší nadmořské výšce. Naopak obvykle
chybí v rozsáhlejších nížinách.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině patří k nejčastěji nale-
zeným vodním měkkýšům. Zjištěn byl v rozličných bioto-
pech – prameništích, mokřadech, menších i větších vod-
ních tocích, ale i v rybnících či vodních nádržích. Celkem
byl výskyt prokázán ve 43 mapových polích (Obr. 15).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901),
canon (1931, 1937), beran (2007), Drvotová et al.
(2008), beran (2009).
Obr. 14. Rozšíření Radix balthica v mapových polích v Kraji
Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 14. Distribution of Radix balthica in mapping cells of the
Vysočina Region: ● – 2001–2016.
Obr. 15. Rozšíření Radix labiata v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 15. Distribution of Radix labiata in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
52
Lymnaea stagnalis (Linné, 1758) – plovatka bahenní
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Široce rozšířený druh obývající růz-
né stojaté vody jako jsou rybníky, tůně, odstavená rame-
na řek. Méně často se vyskytuje i v pomaleji tekoucích
vodách. Nejčastější je v nižších polohách.
Výskyt na Vysočině: Běžný druh zjištěný ve 41 mapových
polích. Naprostá většina údajů o výskytu tohoto druhu na
Vysočině pochází z rybníků (Obr. 16).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), canon (1931),
balůseK & VojteK (1973), Ditrich & vojtek (1977),
nezvaLová (1970), rafajová (2002).
Physidae
Physa fontinalis (Linné, 1758) – levatka říční
Téměř ohrožený (NT), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Levatka říční se vyskytuje přede-
vším v nižších polohách, kde obývá zarostlejší odstavená
ramena a tůně, dále rybníky. Častá je i v pomaleji tekou-
cích a úživnějších vodách (např. kanály v lužních lesích).
V ČR patří k ubývajícím druhům.
Výskyt na Vysočině: Levatka je na Vysočině nepříliš čas-
tým druhem a recentně byla zjištěna na nemnoha lokali-
tách. Jednalo se např. o přehradní nádrž Sedlice a Želivku
pod touto nádrží (beran 2009), rybníky v okolí Žďáru nad
Sázavou, říčku Trnávku a Želetavku (beran 2013). Celko-
vě byla zjištěna v 18 mapových polích (Obr. 17, 18).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), canon (1931),
beran (2009, 2013).
Obr. 16. Rozšíření Lymnaea stagnalis v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 16. Distribution of Lymnaea stagnalis in mapping cells of
the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 17. Rozšíření Physa fontinalis v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 17. Distribution of Physa fontinalis in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 18. Rozšíření Physa fontinalis v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 18. Distribution of Physa fontinalis in the Vysočina Region
after 2000.
53
Physa acuta Draparnaud, 1805 – levatka ostrá
Nevyhodnocený (NE), původně severoamerický druh
zavlečený do Evropy.
Rozšíření a ekologie: Levatka ostrá je v ČR nejrozšířeněj-
ším nepůvodním vodním plžem, který se vyskytuje v roz-
ličných stojatých i tekoucích vodách od nově vytěžených
pískoven až po čistírny odpadních vod. Velmi častá je i
mimo volnou přírodu – ve sklenících, akváriích apod. Do
České republiky se dostala jako jeden z prvních nepů-
vodních druhů a první nález pochází z roku 1919 (beran
2002). Přestože se její výskyty soustřeďují v nižších polo-
hách, lze tento druh nalézt i v polohách středních.
Výskyt na Vysočině: Tento nepůvodní druh je na Vysoči-
ně vzácný a výskyt je znám pouze z několika lokalit v 6
mapových polích, a to spíše na okrajích Vysočiny. Častější
výskyt byl zjištěn pouze na jihovýchodním okraji Vysočiny
v okolí jaderné elektrárny Dukovany. Poprvé byl výskyt na
Vysočině zjištěn až v roce 2002, i když lze předpokládat,
že se na Vysočinu dostala již mnohem dříve a z důvodu
malého zájmu malakologů byla přehlížena (Obr. 19).
Literatura: není.
Planorbidae
Planorbis planorbis (Linné, 1758) – terčovník vroube-
ný
Málo dotčený (LC), evropsko-západosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Tento druh je vázán na nivy velkých
řek, kde obývá zarostlé stojaté vody, často i periodické. Na
vhodných místech může být velmi častý a jeho popula-
ce početné, na řadě lokalit patří k dominantním druhům.
Mimo nížiny je jeho výskyt ojedinělý.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině je druh velmi vzácný a
existují pouze dva údaje z rybníků u Studence a Pozdatína
(balůseK & VojteK 1973). V roce 2014 byl zjištěn výskyt
v rybníku Horní Mrzatec u Lhotky a v roce 2016 v jed-
né z nových tůní v nivě Cihlářského potoka v Havlíčkově
Brodu. Je tak možné, že se tento druh vyskytuje na Vyso-
čině i na jiných místech (Obr. 20).
Literatura: balůseK & VojteK (1973).
Obr. 19. Rozšíření Physa acuta v mapových polích v Kraji Vyso-
čina: ● – 2001–2016.
Fig. 19. Distribution of Physa acuta in mapping cells of the
Vysočina Region: ● – 2001–2016.
Obr. 20. Rozšíření Planorbis planorbis v mapových polích
v Kraji Vysočina: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 20. Distribution of Planorbis planorbis in mapping cells of
the Vysočina Region: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
54
Anisus leucostoma (Millet, 1813) – svinutec běloústý
Málo dotčený (LC), evropsko-západosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Svinutec běloústý obývá mokřady,
a to především periodické. Vyskytuje se od nížin do vyš-
ších poloh s tím, že v některých nížinách ho nahrazuje
příbuzný a velmi podobný Anisus spirorbis (Linné, 1758).
V ČR patří k velmi běžným druhům.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině častý druh zjištěný
v 31 mapových polích. Vyskytuje se především na okrajích
rybníků a v mokřadech v jejich okolí (Obr. 21).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901),
canon (1931), ložeK (1957), balůseK & VojteK (1973),
beran (2009).
Anisus vortex (Linné, 1758) – svinutec zploštělý
Málo dotčený (LC), evropsko-západosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Svinutec zploštělý se vyskytuje
především v odstavených ramenech a tůních, rybnících,
pískovnách a také v pomaleji tekoucích vodách. Centrem
rozšíření jsou především širší oblasti podél našich velkých
řek. V těchto oblastech patří k běžným druhům.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině se vyskytuje vzácně.
Obývá zde pomaleji tekoucí úseky řek a rybníky. Častější
je např. v rybnících v širším okolí Třeště a Telče. Zjištěn
byl také v Sázavě či Brtnici. Údaje o jeho výskytu pochá-
zejí z celkem 12 mapových polí (Obr. 22).
Literatura: canon (1931).
Obr. 21. Rozšíření Anisus leucostoma v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 21. Distribution of Anisus leucostoma in mapping cells of
the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 22. Rozšíření Anisus vortex v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 22. Distribution of Anisus vortex in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
55
Bathyomphalus contortus (Linné, 1758) – řemeník svi-
nutý
Málo dotčený (LC), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Řemeník svinutý se vyskytuje
zejména v hustě zarostlých tůních a okrajích rybníků,
nalézt ho je možné i v pomaleji tekoucích řekách (např.
nad jezy) či okrajích přehradních nádrží. Výskyt je kon-
centrován především do nižších poloh a zároveň niv vět-
ších řek.
Výskyt na Vysočině: Zjištěn zejména v rybnících, tůňkách
a pomaleji tekoucích vodách, a to celkem v 15 mapových
polích. Patří zde spíše ke vzácnějším druhům (Obr. 23).
Literatura: Uličný (1892–1895), Ditrich & vojtek
(1977), beran (2007, 2009).
Gyraulus acronicus (Férussac, 1807) – kružník severní
Zranitelný (VU), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Vzácný druh obývající zejména
rybníky, případně pomaleji tekoucí vody ve středních
polohách, nížinám se vyhýbá. V minulosti byl zaměňo-
ván za druh G. rossmaessleri (Schmidt, 1852), zároveň
není snadno odlišitelný od následujícího běžného druhu
G. albus.
Výskyt na Vysočině: Velmi vzácný druh, který byl na
Vysočině zjištěn pouze v přehradních nádržích Vřesník
(beran 2009) a Trnávka (Obr. 24).
Literatura: beran (2009).
Obr. 23. Rozšíření Bathyomphalus contortus v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 23. Distribution of Bathyomphalus contortus in mapping
cells of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
Obr. 24. Rozšíření Gyraulus acronicus v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 24. Distribution of Gyraulus acronicus in the Vysočina
Region after 2000.
56
Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) – kružník bělavý
Málo dotčený (LC), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Druh rozšířený na většině našeho
státu kromě nejvyšších poloh. Obývá méně zarostlá stano-
viště, rybníky, odstavená ramena, přehradní nádrže, vodní
plochy po těžbě a jiné. Vyhýbá se příliš zarostlým bioto-
pům. Běžný je i v pomaleji tekoucích vodách. Velmi často
osidluje mezi prvními nově vzniklé či obnovené biotopy.
Výskyt na Vysočině: Zjištěn zejména v rybnících, pře-
hradních nádržích a pomaleji tekoucích vodách. Na Vyso-
čině je nejčastěji zjištěným druhem a byl nalezen v 50
mapových polích (Obr. 25).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901),
canon (1931), ložeK (1957), Ditrich & vojtek (1977),
beran (2007, 2009).
Gyraulus crista (Linné, 1758) – kružník žebernatý
Málo dotčený (LC), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Běžný druh obývající široké spek-
trum stanovišť se stojatou vodou. Často se vyskytuje
v rybnících, tůních, odstavených ramenech řek či lomech
a pískovnách. Tento druh lze nalézt i v silně eutrofních
nádržích.
Výskyt na Vysočině: Zjištěn zejména v rybnících a jiných
vodních nádržích včetně přehradních. Na Vysočině patří
mezi časté druhy a byl nalezen ve 34 mapových polích
(Obr. 26).
Literatura: canon (1931).
Obr. 25. Rozšíření Gyraulus albus v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 25. Distribution of Gyraulus albus in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 26. Rozšíření Gyraulus crista v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 26. Distribution of Gyraulus crista in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
57
Gyraulus parvus (Say, 1817) – kružník malý
Nevyhodnocený (NE), nepůvodní druh zavlečený do Evro-
py ze Severní Ameriky.
Rozšíření a ekologie: Druh s poměrně širokou ekologic-
kou valencí v rámci stojatých vod. Přednost dává antro-
pogenně vzniklým či ovlivněným stanovištím, jako jsou
odbahněné rybníky, lomy, pískovny.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině je tento druh prozatím
vzácný. Byl zjištěn pouze v 7 rybnících v 7 mapových
polích. S ohledem na obtížnou determinaci a nejasný taxo-
nomický vztah s původním druhem G. laevis (Alder, 1838)
nelze jednoznačně určit jaký druh se na Vysočině vyskytu-
je (či zda se zde vyskytují oba) (Obr. 27).
Literatura: není.
Hippeutis complanatus (Linné, 1758) – kýlnatec čočko-
vitý
Málo dotčený (LC), evropsko-západosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Druh rozšířený na většině našeho
státu kromě nejvyšších poloh. Obývá nejčastěji rybníky,
odstavená ramena, přehradní nádrže, vodní plochy po
těžbě a jiné. Častý je i v pomaleji tekoucích úživnějších
vodách.
Výskyt na Vysočině: Zjištěn zejména v rybnících a pře-
hradních nádržích. Na Vysočině patří mezi nejčastější
druhy a byl nalezen ve 36 mapových polích rozmístěných
na celém území Vysočiny kromě jižní části, kde je však
výskyt také pravděpodobný (Obr. 28).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901),
canon (1931), beran (2007).
Obr. 27. Rozšíření Gyraulus parvus v mapových polích v Kraji
Vysočina:○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 27. Distribution of Gyraulus parvus in mapping cells of the
Vysočina Region: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Obr. 28. Rozšíření Hippeutis complanatus v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 28. Distribution of Hippeutis complanatus in mapping cells
of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ●
– 2001–2016.
58
Segmentina nitida (O. F. Müller, 1774) – lištovka lesk-
lá
Zranitelný (VU), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Druh obývá zejména hustě zarost-
lé okraje rybníků a tůně v nižších a středních polohách
v nivách větších řek a rybničních oblastech.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině patří mezi vzácnější
druhy. Byl zjištěn v 19 mapových polích. Nalézán byl pře-
devším na okrajích zachovalejších rybníků a v navazují-
cích mokřadech (Obr. 29, 30).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), canon (1931),
ložeK (1958).
Ancylus uviatilis O. F. Müller, 1774 – kamomil říční
Málo dotčený (LC), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: Kamomil obývá především tekoucí
vody od drobnějších potůčků po naše největší řeky (např.
Labe). Vázán je na bystřeji tekoucí úseky, kde bývá jeho
výskyt koncentrován především na kamenech. Ojediněle
bývá nacházen i ve větších a méně úživných nádržích,
např. přehradách. Vyskytuje se od nížin do hor.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině patří mezi nejčastěji
nalezené druhy. Byl zjištěn ve 48 mapových polích. Výskyt
je zde vázán prakticky pouze na vodní toky (Obr. 31).
Literatura: Uličný (1892–1895, 1896), SchierL (1901),
canon (1931, 1937), rafajová (2002), beran (2007,
2009).
Obr. 29. Rozšíření Segmentina nitida v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 29. Distribution of Segmentina nitida in mapping cells of
the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 30. Rozšíření Segmentina nitida v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 30. Distribution of Segmentina nitida in the Vysočina Regi-
on after 2000.
Obr. 31. Rozšíření Ancylus uviatilis v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 31. Distribution of Ancylus uviatilis in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
59
Planorbarius corneus (Linné, 1758) – okružák ploský
Málo dotčený (LC), evropsko-západosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Nepříliš častý obyvatel stojatých
vod jako jsou odstavená ramena, tůně a rybníky. Méně
často ho lze nalézt v pomaleji tekoucích vodách. Výskyt
sleduje nivy větších vodních toků v nižších a středních
polohách.
Výskyt na Vysočině: Okružák ploský je na Vysočině
poměrně vzácným druhem a byl nalezen v 8 mapových
polích v několika rybnících, ve slepém rameni Sázavy u
Peknova a ve vodní nádrži Švihov (Obr. 32).
Literatura: není.
Ferrissia fragilis (Tryon, 1863) – člunka pravohrotá
Nevyhodnocený (NE), nepůvodní druh zavlečený ze
Severní Ameriky.
Rozšíření a ekologie: V České republice v současnosti
běžnější druh především v zarostlých stojatých a pomalu
tekoucích vodách, který se dále šíří (beran 2006a, Lorenc-
ová et al. 2015). Mimo nivy větších řek (např. Polabí) se
často vyskytuje v antropogenně vzniklých biotopech, např.
v lomech.
Výskyt na Vysočině: Tento druh byl zjištěn prozatím ve
dvou oblastech, a to v okolí jaderné elektrárny Dukovany
na jihovýchodním okraji Vysočiny (v nádrži pod čistírnou
odpadních vod, v potoce Luhy a ve Skryjském potoce) a
v jezírku v ZOO v Jihlavě. Je možné, že se vyskytuje i na
jiných místech, a to především na okrajích Vysočiny. Byl
zjištěn např. v lomu v obci Horky ležícím několik kilome-
trů od hranic Kraje Vysočina (Obr. 33).
Literatura: není.
Obr. 32. Rozšíření Planorbarius corneus v mapových polích
v Kraji Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 32. Distribution of Planorbarius corneus in mapping cells
of the Vysočina Region: ● – 2001–2016.
Obr. 33. Rozšíření Ferrissia fragilis v mapových polích v Kraji
Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 33. Distribution of Ferrissia fragilis in mapping cells of the
Vysočina Region: ● – 2001–2016.
60
Třída: Bivalvia – mlži
Margaritiferidae
Margaritifera margaritifera (Linné, 1758) – perlorodka
říční
Kriticky ohrožený (CR), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: V České republice dává tento druh
přednost chladnějším a méně úživným vodním tokům a
na rozdíl od většiny ostatních měkkýšů preferuje oblas-
ti chudé vápníkem. Většina historických lokalit ležela v
hraničních pohořích či v jejich blízkosti. V současnosti je
velká část jeho populací vyhynulá či přestárlá a nedochází
k rozmnožování. Problematika je řešena záchranným pro-
gramem pro tento druh (AOPK ČR 2013).
Výskyt na Vysočině: Z Vysočiny je známa pouze z Jan-
kovského potoka (Obr. 34) a jeho přítoku (Kladinský
potok). Jedná se však pouze o poslední zbytky přestárlé
populace (několik jedinců) a několik juvenilních jedinců
z výsadku (AOPK ČR 2013) (Obr. 35, 36).
Literatura: AOPK ČR (2013).
Obr. 35. Rozšíření Margaritifera margaritifera v mapových
polích v Kraji Vysočina: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 35. Distribution of Margaritifera margaritifera in mapping
cells of the Vysočina Region: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Obr. 36. Rozšíření Margaritifera margaritifera v Kraji Vysočina
po roce 2000.
Fig. 36. Distribution of Margaritifera margaritifera in the Vyso-
čina Region after 2000.
Obr. 34. Jankovský potok. Foto L. Beran.
Fig. 34. Jankovský potok Brook. Photo by L. Beran.
61
Unionidae
Unio crassus Philipsson, 1788 – velevrub tupý
Ohrožený (EN), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: V České republice je v současnosti
nejvzácnějším velevrubem, který vymizel ze značné čás-
ti našeho území (obdobně jako v řadě evropských států).
V minulosti byl naším nejhojnějším velevrubem, který
se používal i ke krmení hospodářských zvířat (Uličný
1892–1895). Obývá tekoucí vody v nížinách a středních
polohách. Výjimečně ho lze nalézt i ve vodách stojatých,
v našich podmínkách prakticky pouze v ústí vodních toků
do přehradních nádrží (Obr. 37).
Výskyt na Vysočině: I na Vysočině byl tento druh v minu-
losti častější než v současné době. Vyskytoval se např.
v řece Sázavě (Uličný 1892–1895), Doubravě, Sedlickém
potoce (ložeK 1957), Šlapance (canon 1931), Jihlavě,
Jihlávce, Rouchovance, Svatoslavském potoce a na konci
20. století i v Jankovském potoce. V současnosti přežívá
menší populace pouze v Martinickém potoce, v Želivce
v ústí do vodní nádrže Vřesník, v Želivce nad vodní nádrží
Švihov, v Řečici, Rokytné, Oslavě a Hejlovce. V databázi
AOPK ČR existuje ještě údaj z roku 2010 z říčky Bystřice
nad Bystřicí nad Pernštejnem. V roce 2015 se tento výskyt
autorovi tohoto příspěvku nepodařilo ověřit. V roce 2015
byl nalezen i jeden živý jedinec v Sázavě ve Světlé nad
Sázavou. Tento nález je překvapivý, neboť doposud byl
druh znám pouze z dolního toku Sázavy mimo Vysočinu.
Další populace jsou známy z dolních toků řek ležících již
mimo Vysočinu – v dolním toku Rokytné (Obr. 38), Jih-
lavě (beran 2013), Chrudimce a Želetavce (beran 2013).
Celkem byl druh zjištěn ve 21 mapových polích (Obr. 39,
40).
Literatura: Uličný (1892–1895), canon (1931), ložeK
(1957).
Obr. 39. Rozšíření Unio crassus v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 39. Distribution of Unio crassus in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 38. Rokytná je obývána malou populací Unio crassus. Foto
L. Beran.
Fig. 38. The Rokytná River is inhabited by a small population of
Unio crassus. Photo by L. Beran.
Obr. 37. Unio crassus. Foto L. Beran.
Fig. 37. Unio crassus. Photo by L. Beran.
Obr. 40. Rozšíření Unio crassus v Kraji Vysočina po roce 2000.
Fig. 40. Distribution of Unio crassus in the Vysočina Region
after 2000.
62
Unio pictorum (Linné, 1758) – velevrub malířský
Málo dotčený (LC), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: Nejběžnější velevrub vyskytující se
ve vodních tocích od menších potoků až po největší řeky,
kanály, odstavená ramena, přehradní nádrže, pískovny a
vzácně i větší rybníky. Rozšíření se soustřeďuje v nivách
větších řek.
Výskyt na Vysočině: V současnosti je výskyt tohoto druhu
znám ze Sázavy, Šlapanky, Želivky a vodních nádrží Švi-
hov a Trnávka, a to celkem z 8 mapových polí. Ve všech
případech se jedná o povodí Sázavy (Obr. 41).
Literatura: canon (1931).
Unio tumidus Philipsson, 1788 – velevrub nadmutý
Zranitelný (VU), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: Vzácnější velevrub, který ve srov-
nání s předchozími druhy preferuje větší a pomaleji tekou-
cí vody v nižších polohách, vyskytuje se i v některých
vodách stojatých. I z tohoto důvodu se jeho výskyt v ČR
soustřeďuje především do niv větších řek (např. Polabí,
oblast dolního toku Dyje a Moravy, Třeboňsko).
Výskyt na Vysočině: Jak už z výše uvedené charakteristi-
ky vyplývá, tak Vysočina neposkytuje tomuto druhu příliš
vhodné prostředí. Přesto jsou historické údaje udávány
ze Šlapanky a Jihlavy (canon 1931). Staré lastury byly
nalezeny také v Oslavě a Želetavce. Současný výskyt na
Vysočině prokázán nebyl (Obr. 42).
Literatura: canon (1931).
Obr. 41. Rozšíření Unio pictorum v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 41. Distribution of Unio pictorum in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 42. Rozšíření Unio tumidus v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000.
Fig. 42. Distribution of Unio tumidus in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000.
63
Anodonta anatina (Linné, 1758) – škeble říční
Málo dotčený (LC), eurosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Nejběžnější velký mlž rozšířený
v nižších i středních polohách v tekoucích i větších sto-
jatých vodách.
Výskyt na Vysočině: Jediný častější velký mlž na Vyso-
čině. V současnosti je výskyt tohoto druhu znám např. ze
Sázavky, Doubravy, Sázavy, Břevnického potoka, Zla-
tého potoka, Martinického potoka, Želivky, Moravské
Dyje, Rokytné, Želetavky, Šlapanky, Chrudimky. Dále
také z vodních nádrží – např. Vřesník, Sedlice a také z řa-
dy rybníků. Historické údaje existují např. ze Šlapanky
(canon 1931). Celkově byl výskyt prokázán ve 47 mapo-
vých polích, a patří tak k nejčastěji nalezeným měkkýšům
a zároveň je nejběžnějším velkým mlžem (Obr. 43).
Literatura: canon (1931), beran (2007, 2008b, 2009,
2013).
Anodonta cygnea (Linné, 1758) – škeble rybničná
Zranitelný (VU), eurosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: V současnosti již vzácnější škeble
rozšířená především ve větších stojatých vodách – ryb-
nících, vodních nádržích, odstavených ramenech. Obývá
i pomaleji tekoucí vody. Výskyt je soustředěn zejména
v nižších polohách a v úživnějších vodách.
Výskyt na Vysočině: Početnější výskyt byl v současnos-
ti zjištěn především ve vodních nádržích Sedlice a Vřes-
ník. Výskyt je znám i z řeky Sázavy, rybníku Konvent ve
Žďáru nad Sázavou, Štěpnického rybníku v Telči, rybníku
Sýkora u Krasoňova a dalších. Historické údaje pocházejí
i z jiných míst. Celkem byl výskyt zjištěn ve 21 mapových
polích. Řada recentních údajů je také uložena v databá-
zi AOPK ČR (NDOP). Jak v případě historických údajů,
tak i recentních údajů uložených v uvedené databázi nelze
vyloučit, že některé údaje patří ve skutečnosti předchozí-
mu druhu, neboť oba druhy jsou bez náležitých zkušeností
obtížně určitelné (Obr. 44, 45).
Literatura: Uličný (1892–1895), canon (1931).
Obr. 43. Rozšíření Anodonta anatina v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 43. Distribution of Anodonta anatina in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 45. Rozšíření Anodonta cygnea v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 45. Distribution of Anodonta cygnea in the Vysočina Region
after 2000.
Obr. 44. Rozšíření Anodonta cygnea v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 44. Distribution of Anodonta cygnea in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
64
Pseudanodonta complanata (Rossmässler, 1835) – škeblička
plochá
Ohrožený (EN), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: Vzácný mlž vyskytující se ve vět-
ších řekách v nižších polohách. V ČR byl i v minulosti
vzácný a jeho populace silně rozptýlené. Na většině loka-
lit (a to i v případě málo dotčených lokalit mimo ČR) je
obvykle nejméně početným zástupcem čeledi Unionidae
(Obr. 46).
Rozšíření na Vysočině: Historický výskyt je udáván ze
Želivky (ložeK 1957), zatímco v současnosti byla škeblič-
ka nalezena pouze v řece Sázavě (Obr. 47) na několika
lokalitách od hranice se Středočeským krajem až po
východní okraj PR Stvořidla po proudu od Světlé nad
Sázavou. Tento výskyt navazuje na výskyt v Sázavě níže
po proudu již mimo Vysočinu. V jiných tocích na Vysočině
se tento vzácný druh nepodařilo nalézt. Populace v Sáza-
vě na Vysočině je rozptýlená, což však je pro tento druh
obecný jev. Na některých lokalitách byl zjištěn i častější
výskyt, čímž se Sázava stává významnou lokalitou. Nelze
také vyloučit, že se vyskytuje ojediněle i výše proti proudu
než byla doposud zjištěna (Obr. 48, 49).
Literatura: ložeK (1957).
Obr. 46. Pseudanodonta complanata. Foto L. Beran.
Fig. 46. Pseudanodonta complanata. Photo by L. Beran.
Obr. 49. Rozšíření Pseudanodonta complanata v Kraji Vysočina
po roce 2000.
Fig. 49. Distribution of Pseudanodonta complanata in the Vyso-
čina Region after 2000.
Obr. 48. Rozšíření Pseudanodonta complanata v mapových
polích v Kraji Vysočina: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 48. Distribution of Pseudanodonta complanata in mapping
cells of the Vysočina Region: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Obr. 47. Sázava je obývána populací Pseudanodonta complana-
ta. Foto L. Beran.
Fig. 47. The Sázava River is inhabited by a population of Pseu-
danodonta complanata. Photo by L. Beran.
65
Sinanodonta woodiana (Lea, 1834) – škeblice asijská
Nevyhodnocený (NE), invazní druh, původem z východní
Asie.
Rozšíření a ekologie: Invazní nepůvodní mlž, který
využívá široké spektrum hostitelských druhů ryb (DouDa
et al. 2012). V ČR byl poprvé zjištěn v roce 1996 na jižní
Moravě (beran 1997). Postupně nálezů přibývá a zejmé-
na na jižní a střední Moravě a v jižních Čechách se stává
běžným a na některých lokalitách i dominantním velkým
mlžem (Obr. 50).
Rozšíření na Vysočině: První nález na Vysočině pochází
z roku 2006 z rybníka Vilémek u obce Staré Bříště (beran
2008a) a druhý (a zatím poslední) z rybníka Sýkora u Kra-
soňova. Neověřený nález (není uveden v mapě na Obr.
51) uložený v databázi AOPK ČR pochází z roku 2010 ze
Staroměstského rybníka v Telči. Lze předpokládat, že se
tento druh může vyskytovat i jinde, a to i z důvodu běž-
nějšího výskytu v navazujícím Jihočeském i Jihomorav-
ském kraji. V případě Vysočiny lze zatím očekávat spíše
ojedinělý výskyt ve vodních nádržích v teplejších částech
kraje (Obr. 51).
Literatura: beran (2008a).
Sphaeriidae
Sphaerium corneum (Linné, 1758) – okružanka roho-
vitá
Málo dotčený (LC), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Běžný druh obývající především
živinami bohatší vodní toky v nížinách i středních polo-
hách na většině území ČR. Na některých lokalitách se
vyskytuje i ve velmi početných populacích.
Rozšíření na Vysočině: Na Vysočině se tento druh
vyskytuje v některých živinami bohatších tocích. Běž-
ným druhem je v Sázavě a také v některých dalších tocích
(Břevnický potok, Brtnice, Moravská Dyje, Želetavka a
Trnava). V některých úživnějších tocích je velmi početný
(např. náhon Želetavky, beran 2013). Celkem byl zjiš-
těn ve 21 mapových polích. Je zajímavé, že historických
údajů o výskytu tohoto druhu je výrazně méně, což by
mohlo souviset s jejím šířením v souvislosti s narůstajícím
množstvím živin ve vodních tocích (Obr. 52).
Literatura: Uličný (1892–1895), canon (1931), beran
(2008b, 2013).
Obr. 50. Sinanodonta woodiana. Foto L. Beran.
Fig. 50. Sinanodonta woodiana. Photo by L. Beran.
Obr. 50. Rozšíření Sinanodonta woodiana v mapových polích
v Kraji Vysočina: ● – 2001–2016.
Fig. 50. Distribution of Sinanodonta woodiana in mapping cells
of the Vysočina Region: ● – 2001–2016.
Obr. 52. Rozšíření Sphaerium corneum v mapových polích v Kra-
ji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 52. Distribution of Sphaerium corneum in mapping cells
of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
66
Musculium lacustre (O. F. Müller, 1774) – okrouhlice
rybničná
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Okrouhlice je v ČR rozšířena mozai-
kovitě od nížin až po naše hory. Patří k mlžům vystupu-
jícím do poměrně vysokých nadmořských výšek (v ČR
1000 m n. m.) (beran 2002). Vyskytuje se především
v pomaleji tekoucích vodách, obývá i stojaté vody (obvyk-
le méně zarostlé). Lze ji nalézt i ve větších a trvalejších
loužích izolovaných od jiných vodních stanovišť, a patří
tak k druhům, které se dokáží šířit i na izolovaná stanoviš-
tě, což je u mlžů méně obvyklé. Častá je i v rybnících. Lze
ji najít od oligotrofních až po eutrofní stanoviště.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině lze tento druh stejně
jako ve zbytku ČR nalézt roztroušeně na mnoha různých
lokalitách i stanovištích. Výskyt byl zjištěn ve vodních
nádržích, rybnících i vodních tocích. Celkem byl nalezen
ve 32 mapových polích (Obr. 53).
Literatura: Uličný (1892–1895), beran (2009).
Pisidium amnicum (O. F. Müller, 1774) – hrachovka
říční
Ohrožený (EN), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Hrachovka říční (Obr. 54) se vysky-
tuje v čistých a neregulovaných vodních tocích v nižších
polohách s písčitým a písčitobahnitým dnem. V minulos-
ti byla výrazně běžnější, zatímco v současnosti je výskyt
početnějších populací omezen na několik obvykle menších
vodních toků (např. beran 2002, 2015, 2016) a ojediněle
lze tento druh najít i jinde.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině je tento druh vel-
mi vzácný. Jediný historický údaj existuje ze Sázavy u
Havlíčkova Brodu (Uličný 1892–1895). V současnosti
byl zjištěn M. Horsákem pouze v říčce Řečice nad vodní
nádrží Nová Říše (Obr. 55, 56).
Literatura: Uličný (1892–1895).
Obr. 53. Rozšíření Musculium lacustre v mapových polích v Kra-
ji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 53. Distribution of Musculium lacustre in mapping cells of
the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 55. Rozšíření Pisidium amnicum v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ● – 2001–2016.
Fig. 55. Distribution of Pisidium amnicum in mapping cells of
the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ● – 2001–2016.
Obr. 56. Rozšíření Pisidium amnicum v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 56. Distribution of Pisidium amnicum in the Vysočina Regi-
on after 2000.
Obr. 54. Pisidium amnicum. Foto M. Horsák.
Fig. 54. Pisidium amnicum. Photo by M. Horsák.
67
Pisidium casertanum (Poli, 1791) – hrachovka obecná
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Tento druh patří k nejrozšířenějším
mlžům s výskytem od nížin až do hor. Obývá většinu vod-
ních stanovišť od pramenišť přes největší vodní toky až po
drobné mokřady. Nejčastěji se vyskytuje v prameništích,
mokřadech a drobných vodních tocích.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině patří k nejčastějším
druhům a byl zjištěn ve 46 mapových polích (Obr. 57).
Literatura: Uličný (1892–1895), SchierL (1901), canon
(1937), brabenec (1971), beran (1998, 2007, 2009).
Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) – hrachovka
hrbolatá
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Tento druh žije především ve vod-
ních tocích od největších řek až po drobné kanály, a to pře-
vážně v nižších polohách. Vzácný není ani ve větších sto-
jatých vodách (odstavená říční ramena a vodní nádrže).
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině byl zjištěn především
ve vodních tocích. Recentně je znám ze Sázavky, Doub-
ravy, Sázavy, Šlapanky, Želivky, Martinického potoka a
ojediněle i z jiných toků. Výskyt byl doložen celkem ze 17
mapových polí (Obr. 58).
Literatura: Uličný (1892–1895), beran (2007, 2009).
Obr. 57. Rozšíření Pisidium casertanum v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 57. Distribution of Pisidium casertanum in mapping cells
of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
Obr. 58. Rozšíření Pisidium henslowanum v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 58. Distribution of Pisidium henslowanum in mapping
cells of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
68
Pisidium hibernicum Westerlund, 1894 – hrachovka
severní
Zranitelný (VU), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Relativně vzácný druh, jehož roz-
šíření není v ČR dobře známé. Je nalézán ve stojatých i
tekoucích vodách.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině byl zjištěn pouze na
několika lokalitách v 7 mapových polích. Recentně v Chru-
dimce nad vodní nádrží Seč, v Hejlovce u Čakovic, Oslavě
u Netína, Svratce u Křižánek a Svratce (ve slepém rameni
Svratky u obce Sněžné). V minulosti je uváděn i z Hav-
líčkova Brodu, Dubí u Humpolce a obce Věž. Výskyt lze
předpokládat i na jiných místech (Obr. 59, 60).
Literatura: ložeK (1956).
Pisidium milium Held, 1836 – hrachovka prosná
Téměř ohrožený (NT), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Tento druh preferuje především sto-
jaté a zarostlé vody s bahnitým dnem, mokřady a občas je
možné ho nalézt i v pomaleji tekoucích vodách.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině není příliš vzácný a byl
zjištěn v 17 mapových polích (Obr. 61, 62).
Literatura: Uličný (1892–1895), beran (2007).
Obr. 59. Rozšíření Pisidium hibernicum v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 59. Distribution of Pisidium hibernicum in mapping cells
of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
Obr. 60. Rozšíření Pisidium hibernicum v Kraji Vysočina po
roce 2000.
Fig. 60. Distribution of Pisidium hibernicum in the Vysočina
Region after 2000.
Obr. 61. Rozšíření Pisidium milium v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 61. Distribution of Pisidium milium in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 62. Rozšíření Pisidium milium v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 62. Distribution of Pisidium milium in the Vysočina Region
after 2000.
69
Pisidium nitidum Jenyns, 1832 – hrachovka lesklá
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Velice běžný a rozšířený druh obý-
vající především tekoucí vody.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině patří k častým druhům,
což dokládá i výskyt ve 32 mapových polích. Zjištěn byl
především v různých vodních tocích (např. Sázava, Břev-
nický potok, Želetavka, Moravská Dyje, Šlapanka, Osla-
va) (Obr. 63).
Literatura: Uličný (1892–1895), beran (2007, 2008b),
Drvotová et al. (2008), beran (2009, 2013).
Pisidium obtusale (Lamarck, 1818) – hrachovka tupá
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Méně častý druh obývající drobné
stojaté vody, který přežije i občasné vyschnutí.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině není vzácný. Vyskytuje
se v různých mokřadech, tůních a okrajích rybníků atd.
Zjištěn byl ve 28 mapových polích, spíše v centrální části
Vysočiny (Obr. 64).
Literatura: Uličný (1892–1895), canon (1931).
Obr. 63. Rozšíření Pisidium nitidum v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 63. Distribution of Pisidium nitidum in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Obr. 64. Rozšíření Pisidium obtusale v mapových polích v Kraji
Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 64. Distribution of Pisidium obtusale in mapping cells of the
Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
70
Pisidium personatum Malm, 1855 – hrachovka malin-
ká
Málo dotčený (LC), eurosibiřský druh.
Rozšíření a ekologie: Běžný druh, který obývá především
chladnější drobné vody, prameniště, pramenné stružky,
menší vodní toky, drobné oligotrofní nádrže aj.
Výskyt na Vysočině: Vzhledem k výše uvedenému je ten-
to druh na Vysočině velmi častý a široce rozšířený v široké
škále málo úživných stanovišť, což dokládá i jeho zjištění
ve 34 mapových polích (Obr. 65).
Literatura: Uličný (1892–1895), SchierL (1901), canon
(1931), rafajová (2002), Drvotová et al. (2008).
Pisidium subtruncatum Malm, 1855 – hrachovka otu-
pená
Málo dotčený (LC), holarktický druh.
Rozšíření a ekologie: Běžný druh, který obývá především
vodní toky. Patří k nejčastějším zástupcům hrachovek.
Výskyt na Vysočině: Tento běžný druh je velice častý i
na Vysočině a obývá většinu vodních toků, byl zjištěn i
v několika vodních nádržích. Nalezen byl celkem ve 44
mapových polích, a patří tak k nejčastěji zastiženým dru-
hům (Obr. 66).
Literatura: Uličný (1892–1895), SchierL (1901), canon
(1931), beran (2007, 2009).
Obr. 65. Rozšíření Pisidium personatum v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 65. Distribution of Pisidium personatum in mapping cells
of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
Obr. 66. Rozšíření Pisidium subtruncatum v mapových polích
v Kraji Vysočina: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000; ● – 2001–
2016.
Fig. 66. Distribution of Pisidium subtruncatum in mapping
cells of the Vysočina Region: □ – 1850–1950; ○ – 1951–2000;
● – 2001–2016.
71
Pisidium supinum A. Schmidt, 1851 – hrachovka obrá-
cená
Téměř ohrožený (NT), palearktický druh.
Rozšíření a ekologie: Méně častý druh vyskytující se pře-
devším ve štěrkopísčitém dně v proudících úsecích úživ-
nějších toků. V minulosti byl s ohledem na obývaný biotop
často přehlížen.
Výskyt na Vysočině: Všechny údaje o výskytu tohoto
druhu na Vysočině pocházejí až z posledních několika let.
V Sázavě pod Havlíčkovým Brodem byl ojediněle nale-
zen na většině zkoumaných lokalit, na několika lokalitách
byl zjištěn i v Jihlavě, Oslavě a Rokytné, zatímco v jiných
tocích (Břevnický potok, Želivka) obvykle pouze na jediné
lokalitě. Celkem byl druh zjištěn v 10 mapových polích
převážně v severozápadní a jihovýchodní části Vysočiny
(Obr. 67).
Literatura: není.
Pisidium tenuilineatum Stelfox, 1918 – hrachovka čár-
kovaná
Kriticky ohrožený (CR), evropský druh.
Rozšíření a ekologie: Vzácný druh obývající drobné čisté
vodní toky s písčitým a písčitobahnitým dnem. V ČR je
velmi vzácný (beran & horSák 2001).
Výskyt na Vysočině: Z Vysočiny existuje pouze jediný
údaj od J. Brabence ze Šlapanky ve Věžnici (Obr. 68).
Tento nález pochází z roku 1956 a současný výskyt nebyl
ve Šlapance zjištěn. Nelze ho ovšem vyloučit, i když jeho
výskyt je pravděpodobnější v některém ze zachovalých
menších vodních toků (Obr. 69).
Literatura: není.
Obr. 66. Rozšíření Pisidium supinum v Kraji Vysočina po roce
2000.
Fig. 66. Distribution of Pisidium supinum in the Vysočina Regi-
on after 2000.
Obr. 68. Šlapanka byla v minulosti obývána populací Pisidium
tenuilineatum. Foto L. Beran.
Fig. 68. The Šlapanka Brook was inhabited by a population of
Pisidium tenuilineatum in the past. Photo by L. Beran.
Obr. 69. Rozšíření Pisidium tenuilineatum v mapových polích
v Kraji Vysočina:○ – 1951–2000.
Fig. 69. Distribution of Pisidium tenuilineatum in mapping cells
of the Vysočina Region: ○ – 1951–2000.
72
Dreissenidae
Dreissena polymorpha (Pallas, 1771) – slávička mnoho-
tvárná
Nevyhodnocený (NE), původně ponto-kaspický druh
zavlečený na různé kontinenty.
Rozšíření a ekologie: Nepůvodní druh, který byl do Čech
zavlečen již na konci 19. století (blažKa 1893). V součas-
nosti patří k relativně častým druhům, rozšířeným přede-
vším v nivách velkých řek. Žije ve vodních tocích, pře-
hradních nádržích, pískovnách a lomech.
Výskyt na Vysočině: Na Vysočině je nejvýznamnější loka-
litou vodní nádrž Želivka, kde se vyskytuje velmi početná
populace. Kromě toho byl výskyt zjištěn ještě ve vodní
nádrži v Rouchovanech, v lomu u Borku u Chotěboře a
v lomu u Zámeckého rybníka v Horní Cerekvi. Celkem
byl druh zjištěn v 5 mapových polích (Obr. 70).
Literatura: ložeK (1992).
Vyhodnocení výsledků
Přestože nemá Vysočina z pohledu vodních měkkýšů ide-
ální podmínky, ať už z důvodu relativně vysoké nadmoř-
ské výšky, nevhodného geologického podkladu či absence
větších vodních toků a jejich niv, tak se podařilo z tohoto
území získat údaje o výskytu 49 druhů vodních měkkýšů.
Ve 27 případech se jednalo o plže a ve zbylých 22 o mlže.
Tento počet tvoří 62 % všech druhů vodních měkkýšů
zjištěných na území ČR. Údaje o výskytu 31 druhů byly
k dispozici pro období do roku 1950, 35 druhů bylo zjiš-
těno v období 1951–2000 a v posledním období byl pro-
kázán výskyt 47 druhů. Ještě výraznější nárůst je patrný
v případě součtu mapových polí obsazených jednotlivými
druhy (Tab. 1), kdy tento počet je srovnatelný v obou prv-
ních obdobích (209 a 181), zatímco v posledním období je
několikanásobný (787). To jasně dokládá výrazné zvýšení
intenzity výzkumu po roce 2000.
Mezi nejběžnější měkkýše zjištěné na Vysočině za celé
období ve 40 a více mapových polích (z celkem 72
zasahujících na Vysočinu) patří Galba truncatula, Radix
auricularia, R. labiata, Lymnaea stagnalis, Gyraulus
albus, Ancylus uviatilis, Anodonta anatina, Pisidium
casertanum a P. subtruncatum. Naopak druhy Viviparus
viviparus, Potamopyrgus antipodarum, Stagnicola corvus,
Radix ampla, R. balthica, Planorbis planorbis, Gyraulus
acronicus, Ferrissia fragilis, Unio tumidus, Pseudanodon-
ta complanata, Sinanodonta woodiana, Pisidium amnicum,
P. tenuilineatum a Dreissena polymorpha byly zjištěny
v méně než 5 mapových polích, a patří tak na Vysočině
mezi vzácné (Obr. 71).
Největší počet druhů (29) patří mezi druhy relativně běžné
a široce rozšířené, zařazené v Červeném seznamu měkký-
šů (beran et al. in prep.) mezi druhy málo dotčené. Čtyři
druhy (Bythinella austriaca, Physa fontinalis, Pisidium
milium a P. supinum) patří mezi druhy téměř ohrožené,
6 druhů mezi zranitelné (Radix ampla, Gyraulus acroni-
cus, Segmentina nitida, Unio tumidus, Anodonta cygnea a
Pisidium hibernicum), 3 druhy mezi ohrožené (Unio cras-
sus, Pseudanodonta complanata a Pisidium amnicum) a
2 druhy mezi kriticky ohrožené (Margaritifera margariti-
fera a Pisidium tenuilineatum) (Obr. 72).
Margaritifera margaritifera je zřejmě nejvýznamnějším
vodním měkkýšem Vysočiny. Bohužel zde tento druh,
vyskytující se v Jankovském a Kladinském potoce, již
vymírá. Populace je silně přestárlá a nerozmnožuje se.
Situace je sice řešena záchranným programem, nicméně
vzhledem k nepříliš vhodnému životnímu prostředí (zne-
čištění, eutrozace), zde zřejmě nepřežije. Další kriticky
ohrožený druh, Pisidium tenuilineatum, na Vysočině již
vyhynul. V případě druhů z kategorie ohrožených je situ-
ace o něco lepší. Pisidium amnicum přežívá zřejmě na
poslední lokalitě v říčce Řečici. Celoevropsky ohrožený
mlž Unio crassus, který je i evropsky významným dru-
hem, se na Vysočině vyskytuje ve slabých populacích na
několika lokalitách, jako jsou Martinický potok, Želivka,
Rokytná či Hejlovka a ojediněle i v jiných tocích.
Významnou lokalitou je také řeka Sázava, která je páteř-
ním tokem severní části kraje. Její malakofauna je zejména
v západní části Vysočiny výrazně bohatší než jiné vodní
toky. Zároveň se jedná na Vysočině o jediné místo, kde se
Obr. 70. Rozšíření Dreissena polymorpha v mapových polích
v Kraji Vysočina: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
Fig. 70. Distribution of Dreissena polymorpha in mapping cells
of the Vysočina Region: ○ – 1951–2000; ● – 2001–2016.
73
Tab. 1. Výskyt jednotlivých druhů v mapových polích v rozdílných obdobích.
Tab. 1. The occurrence of individual species in mapping cells in each time period.
počet mapových polí / no. of mapping cells
druh / species období / period 1851–1950 1951–2000 2001–2016
Viviparus viviparus (Linné, 1758) 2
Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) 4
Bithynia tentaculata (Linné, 1758) 8
Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) 4 6
Acroloxus lacustris (Linné, 1758) 53 19
Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) 20 6 39
Stagnicola corvus (Gmelin, 1791) 5
Radix ampla (Hartmann, 1821) 4
Radix auricularia (Linné, 1758) 9 10 41
Radix balthica (Linné, 1758) 1
Radix labiata (Rossmässler, 1835) 15 7 37
Lymnaea stagnalis (Linné, 1758) 10 9 35
Physa fontinalis (Linné, 1758) 82 11
Physa acuta Draparnaud, 1805 6
Planorbis planorbis (Linné, 1758) 1 2
Anisus leucostoma (Millet, 1813) 13 824
Anisus vortex (Linné, 1758) 1 1 10
Bathyomphalus contortus (Linné, 1758) 1 1 13
Gyraulus acronicus (Férussac, 1807) 2
Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) 16 12 46
Gyraulus crista (Linné, 1758) 2 4 31
Gyraulus parvus (Say, 1817) 25
Hippeutis complanatus (Linné, 1758) 7831
Segmentina nitida (O. F. Müller, 1774) 3 3 16
Ancylus uviatilis (O. F. Müller, 1774) 10 11 43
Planorbarius corneus (Linné, 1758) 8
Ferrissia fragilis (Tryon, 1863) 2
Margaritifera margaritifera (Linné, 1758) 4 2
Unio crassus Philipsson, 1788 87 7
Unio pictorum (Linné, 1758) 217
Unio tumidus Philipsson, 1788 2 2
Anodonta anatina (Linné, 1758) 5945
Anodonta cygnea (Linné, 1758) 7 3 19
Pseudanodonta complanata (Rossmässler, 1835) 1 3
Sinanodonta woodiana (Lea, 1834) 1
Sphaerium corneum (Linnaeus, 1758) 4 4 19
Musculium lacustre (O. F. Müller, 1774) 2827
Pisidium amnicum (O. F. Müller, 1774) 1 1
Pisidium casertanum Poli, 1791 14 13 42
Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) 1 3 14
Pisidium hibernicum Westerlund, 1894 134
Pisidium milium Held, 1836 53 14
Pisidium nitidum Jenyns, 1832 45 28
Pisidium obtusale (Lamarck, 1818) 12 2 21
Pisidium personatum Malm, 1855 10 10 25
Pisidium subtruncatum Malm, 1855 7 13 42
Pisidium supinum A. Schmidt, 1851 10
Pisidium tenuilineatum Stelfox, 1918 1
Dreissena polymorpha (Pallas, 1771) 15
počet druhů / number of species 31 35 47
p. druhů × p. mapových polí / no. of species × no. of mapping cells 209 181 787
74
Pisidium amn icum
Pisidium tenu ilineatum
Radix bal thica
Sinano donta woodi ana
Ferrissia fragili s
Gyraulus acron icus
Viviparu s viviparus
Planorbi s plan orbis
Pseudano donta complanata
Potamopyrgu s antipodarum
Radix amp la
Unio tumidu s
Dreissena polymo rpha
Stagnicol a corvus
Margaritifera margaritifera
Physa acuta
Gyraulus parvu s
Bithynia tentacul ata
Bythinell a austriaca
Pisidiu m hibernicum
Planorb arius corneus
Unio pictoru m
Pisidiu m supinum
Anisus vortex
Bathyompha lus contortus
Pisidium milium
Physa fontinali s
Pisidiu m henslowan um
Segmentina nitida
Anodonta cygn ea
Sphaeri um corneum
Unio crassu s
Acroloxus lacu stris
Pisidiu m obtusale
Anisus leu costoma
Musculiu m lacustre
Pisidium nitidum
Gyraulus crista
Pisidiu m personatum
Hippe utis complanatus
Lymnaea stagnalis
Radix lab iata
Pisidium sub truncatum
Galba truncatula
Radix au ricularia
Anodon ta anatina
Pisidium casertanum
Ancylus fluviatil is
Gyraulus albu s
0 10 20 30 40 50 6 0
n. of sites (47=100%)
Obr. 71. Počet mapových polí s výskytem jednotlivých druhů.
Fig. 71. Number of mapping cells with the occurrence of each species.
75
roztroušeně vyskytuje populace třetího ohroženého druhu,
a to vzácné škebličky Pseudanodonta complanata. Její
populace se objevují i níže po proudu Sázavy již mimo
Vysočinu.
Zmínit je nutné vodní nádrž Švihov, která částečně zasa-
huje i na Vysočinu. Přestože se jedná o umělou nádrž, tak
její existence výrazně zvyšuje biodiverzitu celé oblasti a
vyskytují se v ní druhy, které na Vysočině nejsou příliš
časté. Nejzajímavějším zjištěním je existence početné
populace bahenky pruhované (Viviparus viviparus).
Na Vysočině bylo zjištěno 6 druhů (Potamopyrgus anti-
podarum, Physa acuta, Gyraulus parvus, Ferrissia fra-
gilis, Sinanodonta woodiana a Dreissena polymorpha),
které patří mezi nepůvodní, a s výjimkou posledního, jsou
původem z jiných kontinentů. Jejich výskyt na Vysočině
je zatím velmi ojedinělý, což je stejně jako v případě řady
jiných druhů dáno polohou celé oblasti a její relativní izo-
lovanosti od niv velkých řek.
Poděkování
Kolegovi J. Myšákovi děkuji za zpracování map, M. Hor-
sákovi děkuji za poskytnutí údajů z jeho databáze a foto-
grai Pisidium amnicum, J. Č. Hlaváčovi za poskytnutí dat
z Vysočiny a V. Kodetovi za mnohostrannou pomoc při
organizaci průzkumu a přípravě článku. Podpořeno gran-
tem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci projektu
Přírodní rozmanitost Vysočiny (č. EHP-CZ02-OV-1-013-
2014) realizovaného Pobočkou České společnosti ornito-
logické na Vysočině.
Literatura
AOPK ČR, 2013: Záchranný program perlorodky říční (Marga-
ritifera margaritifera) v České republice. – AOPK ČR, Praha,
77 pp., přílohy 1–10.
balůseK j. & VojteK j., 1973: Příspěvek k poznání našich cer-
kárií. – Folia facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis
Purkynianae Brunensis, 14(6): 3–43.
beran L., 1997: First record of Sinanodonta woodiana (Mollus-
ca: Bivalvia) in the Czech Republic. – Acta Soc. Zool. Bohem.,
61: 1–2.
beran L., 1998: Vodní měkkýši Doubravy [Aquatic molluscs of
the Doubrava River (East Bohemia)]. – Vč. sb. přír. - Práce a
studie, Pardubice, 6: 99–112.
beran l., 2002: Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a
jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený
seznam [Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution
and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red
List]. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti,
Suppl. 10: 1–258.
beran l., 2006a: Ferrissia fragilis (Tryon, 1863) – člunka pra-
vohrotá. – In: Nepůvodní druhy fauny a óry České republiky,
MlíKoVsKý j. & stýblo P. (eds), Český svaz ochránců přírody,
Praha, 218–219.
beran L., 2006b: Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) –
písečník novozélandský. – In: Nepůvodní druhy fauny a óry
České republiky, MlíKoVsKý j. & stýblo P. (eds), Český svaz
ochránců přírody, Praha, 221–222.
beran L., 2007: Vodní měkkýši VN Vřesník a navazujícího toku
Želivky [Aquatic molluscs of the Vřesník Water Reservoir and
consequential part of the Želivka River]. – Acta rerum natura-
lium, 3: 21–22.
beran L., 2008a: Expansion of Sinanodonta woodiana (Lea,
1834) (Bivalvia: Unionidae) in the Czech Republic. – Aquatic
Invasions, 3(1): 91–94.
beran L., 2008b: Vodní měkkýši Moravské Dyje [Aquatic mol-
luscs of Moravská Dyje River]. – Acta rerum naturalium, 4:
93–96.
beran L., 2009: Vodní měkkýši Vodní nádrže Sedlice [Aquatic
molluscs of the Sedlice Water Reservoir]. – Acta rerum natu-
ralium, 7: 89–92.
beran L., 2013: Freshwater molluscs of the Dyje (Thaya) River
and its tributaries – the role of these water bodies in expansion
of alien species and as a refuge for endangered gastropods and
bivalves. – Folia Malacolacologica, 21(3): 143–160.
beran L., 2015: Aquatic molluscs fauna of the Ohře River – an
important site of Unio crassus Philipsson, 1788 (Bivalvia: Uni-
onidae) in northwestern Bohemia. – Folia Malacologica, 23(4):
243–261.
beran L., 2016: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů Plouč-
nice a její nivy mezi Českou Lípou a Mimoní [A contribution
to the knowledge of aquatic molluscs of the Ploučnice River
between the towns of Česká Lípa and Mimoň]. – Malacologica
Bohemoslovaca, 15: 21–29.
beran L. & horSák M., 2001: Současný stav výskytu hrachov-
ky čárkované – Pisidium tenuilineatum (Mollusca: Bivalvia)
v České republice [Recent situation of distribution of Fine-
lined Pea Mussel – Pisidium tenuilineatum (Mollusca: Bival-
via) in the Czech Republic]. – Sborn. Severočes. Muz., Přír.
Vědy, Liberec, 23: 71–76.
beran l., jUřičKoVá l. & horsáK M., in prep.: Mollusca (Měk-
kýši). – In: Červený seznam ohrožených druhů České repub-
liky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech
Republic. Invertebrates, hejDa r., FarKač j. & chobot K.
(eds), Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
blažKa F., 1893: Do Čech zavlečená slávka: Dreissena polymor-
pha Pall. – Vesmír, 22(15): 177–178.
buchar J., 1982: Způsob publikace lokalit živočichů z území
Československa. – Věstník Československé Společnosti Zoo-
logické, 46: 317–318.
canon h., 1931: Die Mollusken der Iglauer Umgebung. – Sbor-
ník Přírodovědného klubu v Jihlavě, 47–65.
canon h., 1937: Der Rassenkreis der Bythinella austriaca Frau-
enfeld im Iglauer Bergland. – Archiv für Molluskenkunde,
Frankfurt a. M., 69(5–6): 231–243.
Ditrich o. & vojtek j., 1977: K poznání helmintofauny našich
plžů. – Folia facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis
Purkynianae Brunensis, 18(9): 5–45.
DoUDa K., VrtíleK M., slaVíK o. & reicharD M., 2012: The
role of host specicity in explaining the invasion success of the
freshwater mussel Anodonta woodiana in Europe. – Biological
Invasions, 14(1): 127–137.
Obr. 72. Rozdělení druhů do kategorií českého Červeného sezna-
mu (beran et al. in prep.).
Fig. 72. Proportion representation of individual species catego-
ries of the Czech Red List (beran et al. in prep.).
Critically Endangered
Endangered
Vulnerable
Near Threatened
Least Concern
Not Evaluated
76
DrVotoVá M., hlaVáč č. j., horsáK M., beran l., DVořáK l.,
jUřičKoVá l. & MücKstein P., 2008: Měkkýši (Mollusca) Žďár-
ských vrchů. Faunisticko-ekologická studie [Molluscs (Mollu-
sca) of the Žďárské vrchy Mts. Faunistic-ecological study].
– Parnassia, 3: 77 pp.
horsáK M., čejKa t., jUřičKoVá l., beran l., horáčKoVá j.,
hlaVáč j. č., DVořáK l., hájeK o., DiVíšeK j., Maňas M. &
ložeK V., 2016: Check-list and distribution maps of the mol-
luscs of the Czech and Slovak Republics. – Online at http://
mollusca.sav.sk/malacology/checklist.htm, accessed July 1,
2016.
hrUbý i., 1974: Zpráva o výzkumu malakofauny v údolí Křetín-
ky [Report on the research of the malacofauna in the Křetín-
ka Valley]. – Časopis Národního muzea, Oddíl přírodovědný,
141(3–4): 182–185.
hrUbý i., 1980: Poznámka k výskytu plže Bythinella austriaca
(Frauf.) na lokalitách člověkem pozměněných. – Přírodovědný
sborník západomoravského muzea v Třebíči, 11: 51–56.
KUchař P., 1983: Potamopyrgus jenkinsi poprvé v Českosloven-
sku. – Živa, 31(1): 23.
Lorencová e., beran L., horSáková v. & horSák M., 2015:
Invasion of freshwater molluscs in the Czech Republic: time
course and environmental predictors. – Malacologia, 59(1):
105–120.
ložeK V., 1956: Malakozoologické novinky z ČSR. III. – Časo-
pis Národního musea, Oddíl přírodovědný, 125(2): 142–145.
ložeK V., 1957: Malakozoologické poznámky ze středního Posá-
zaví. – Časopis Národního musea, Oddíl přírodovědný, 126(2):
159–166.
ložeK V., 1958: Malakozoologické novinky z ČSR. IV. – Časopis
Národního musea, Oddíl přírodovědný, 127(2): 120–131.
ložeK V., 1992: Slávička se vrací do Čech. – Živa, 40(1): 33–
34.
nezvaLová j., 1970: Příspěvek k poznání cerkárií jižní Moravy.
– Spisy přírodovědecké fakulty university J. E. Purkyně, 28(7):
217–220.
Pruner L. & Míka P., 1996: Seznam obcí a jejich částí v České
republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny
[List of settlements in the Czech Republic with associated map
eld codes for faunistic grid mapping systém]. – Klapalekiana,
32(Suppl.): 1–175.
rafajová A., 2002: Měkkýší fauna Dlouhé meze v CHKO Želez-
né hory [Molluscs of the Dlouhá mez in the Protected Landsca-
pe Area Železné hory Mts. (East Bohemia, Czech Republic)].
– Vč. sb. přír. - Práce a studie, 10: 273–283.
SchierL a., 1901: Die Land- und Susswassermollusken Mährens.
– Dritter Bericht und Abhandlungen dia clubs fur Naturkunde
in Brunn, 3(1900-1), Abhandlungen, pp. 49–60.
Uličný j., 1892–1895: Měkkýši čeští. – Praha, Klub přírodověd-
ný, 208 pp.
Uličný j., 1896: Příspěvek ku poznání rozlohy plžů na Moravě.
– XIX. Program c. k. státního gymnasia v Třebíči, na konci
školního roku 1895–96, Třebíč, 3–24.
