PreprintPDF Available

Raně středověký (?) liniový útvar v trase "Čertovy brázdy"

Authors:
Preprints and early-stage research may not have been peer reviewed yet.

Abstract

An early medieval (?) linear feature in the route of 'Čertova brázda' [Devil's furrow] The authors present an immovable monument which was discovered during the survey of 'Čertova brázda' near Kouřim. The survey was based on studying an unusually straight line in the terrain between Lipany and Chotouň. On the basis of a digital elevation model, a continuation of this line was identified further to the southwest. At the south end of the linear feature, a well-preserved earthwork was discovered, accompanied by two shallow sunken lines on the sides. In fields above a gorge, cropmarks were identified which point to the existence of a pair of ditches and a possible earthwork between them. At the same time, the existence of a related linear elevation visible on the digital elevation model was confirmed. Geophysical measurements in places with cropmarks confirmed the existence of ditches on both sides of an unpreserved central earthwork, whereas the west ditch seems to be more distinct. A similar linear elevation and accompanying cropmarks were also identified at the north end of the discovered line, although so far without any verification by geophysical surveying. The result of the survey is the presentation of a linear feature, so far unknown in the Czech Republic, which shows a number of similarities with some linear structures known from abroad – such as Offa's Dyke or the Danevirke. We believe it could have had a similar function and role, i.e. to control the movement of people along an important transport corridor or to symbolically express power. The dating of the linear feature in the Kouřim region will require further research. We strongly believe that its date is at least early medieval, but an earlier date is not excluded either.
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Petr Nový – Čestmír Štuka
ÚVOD
„Čertova brázda“, význačná linie v krajině táhnoucí se dle tradice od Chotouně k Sázavě (obr. 1 a2) byla
od 17. století spojována se svatoprokopskou legendou (Krásl 1895, 74). Lidové pojmenování „Čertova
brázda“ (v dalším textu již bez úvozovek) lze nalézt v pomístních názvech zejména v okolí Lipské hory
(Matúšová 2009, 52). Její část mezi Lipany a Chotouní je rovněž zmiňována při popisu bojiště u Lipan
(Čornej 1992, 180).
Počátkem dvacátého století se mizející památce věnují J. Miškovský a H. Kuffner a zaznamenávají její
trasu podle vzpomínek pamětníků (Kuffner 1903; Miškovský 1903a,b). Lze předpokládat, že tato ústní
tradice zachycuje spíše trasy středověkých poutí po cestách v trase legendární Čertovy brázdy, než průběh
a podobu Čertovy brázdy jako takové. V první polovině dvacátého století mizí nejvýraznější část památky
– Miškovským a Kuffnerem zmiňovaný (Miškovský 1903a, 1) nápadně přímý „úvoz“ Čertovy brázdy na
Lipské hoře v důsledku intenzivní zemědělské činnosti.
Sto let po Miškovském a Kuffnerovi, kdy útvar již v krajině prakticky zmizel, přitáhli pozornost k té -
matu J. Bernat a M. Štědra (Bernat – Štědra 2003), kteří se zabývali hledáním markantů brázdy v krajině.
Nový impuls ve zkoumání této památky přinesla on-line dostupnost dat laserového leteckého mapování
a leteckých fotografií (Štuka – Nový 2014a).
NEDESTRUKTIVNÍ VÝZKUM 20122019
Společná práce obou autorů začala v roce 2012.1Byla iniciována rozdílnými pohledy obou autorů na in-
terpretaci tehdy dostupných dat o Čertově brázdě, zejména o rovném úseku mezi Lipany a Chotouní
(Štuka 2012).
Tento, zhruba pět kilometrů dlouhý rovný úsek
na severním konci legendické brázdy (mezi Lipskou
horou a Chotouní) se od zbytku „brázdy“ vedoucímu
od Lipan k Sázavě odlišoval jak svým přímým prů-
během, tak i svým směřování SV–JZ, namísto S–J,
jak má k Sázavě směřující zbytek „brázdy“ (obr. 2).
Pro posun výzkumu se ukázala být velkým pří-
nosem online dostupnost výsledků moderních me-
tod dálkového průzkumu. Především lidarová mě-
ření, zpřístupněná v podobě digitálního modelu
reliéfu (DMR), byla nenahraditelná při práci s mi-
zejícími artefakty v krajině.
Pro průzkum terénu v trase Čertovy brázdy byl
využit volně dostupný digitální model terénu (DMT)
ve formě rastrových dat, jejichž zdrojem byl nejprve
1 Vzhledem k poloze zkoumaného útvaru mimo území, pro které má Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, p.
o., licenci k provádění archeologických výzkumů, bylo v první fázi výzkumu přistoupeno pouze k nedestruktivnímu
průzkumu liniového objektu (bez finanční podpory spojené s výzkumnými projekty). Tento text je koncipován
jako podklad potřebný pro případný následný badatelský archeologický výzkum.
ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 25, 2021, STR. 201–216
201
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 1. Poloha zkoumaného liniového útvaru na mapě
Čech.
digitální model reliéfu 4. generace (DMR4G), poz-
ději zpřesněný digitálním modelem reliéfu 5. ge-
nerace (DMR5G), nasvícený šikmým osvětlením
od severozápadu (obr. 32).
Na svazích Lipské hory je na DMT v trase Čer-
tovy brázdy patrná výrazná liniová elevace. Terén
je v ose linie vyvýšený o několik desítek centime-
trů, při celkové šířce elevace cca 40 m. Stejná ele-
vace je patrná na obou koncích linie, jak na sever-
ním okraji v polích před Chotouní (pozice F–E),
tak na okraji jižním, v polích nad roklí u Vitic (po-
zice A–B). Ve střední části linie a zejména v okolí
Kolínské silnice (pozice E–B) je na DMR přímá li-
nie rovněž patrná. Vyskytují se zde v ose linie jak
konvexní, tak i konkávní úseky. Nejednotný obraz
2 Pro odkazování na popisovaná místa linie budeme používat pozic označených v mapce písmeny A–F. Tam, kde by
takový popis nebyl dostatečně přesný, použijeme „vzdálenost od počátku linie“, tj. začátku valu na dně rokle u Vi -
tic. Vzhledem k tomu, že val v lese je dlouhý 40 m, má např. okraj přilehlého pole pozici 40 m.
Petr Nový – Čestmír Štuka
202 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 2. Plnou čarou je zakreslena poloha nalezeného
liniového útvaru a přerušovanou čarou trasa Čertovy
brázdy dle Miškovského a Kunera (Kuner 1903) na
přehledové mapě ČR.
Obr. 3. Liniový útvar v trase Čertovy brázdy mezi Lipany a Chotouní na digitálním modelu terénu (stínovaný reliéf,
Z factor 10, osvětlení od SZ) a v přehledové mapě. Pro orientaci jsou některé význačné body označeny písmeny:
A – začátek liniové stavby v podobě valu v zalesněné rokli; B – památník na Lipské hoře; C – křížení linie s býva-
lou „svobodnou královskou silnicí“; D – křížení linie se silnicí z Českého Brodu do Kolína; E – křížení linie se silnicí
na Chotouň; F – vyznění linie ve svahu u Chotouně (DMT 4, zdroj: ČÚZK – hps://geoportal.cuzk.cz/).
nejspíš souvisí se způsobem likvidace zbytků Čertovy brázdy v padesátých letech minulého století (za-
vezení/rozorání).
V polích před Chotouní, kde je legendická Čertova brázda doložena jak v popisech Miškovského, tak
v pomístních názvech i starých mapách, má liniová elevace stejnou podobu i směr jako v nově rozpozna-
ném pokračování této přímé linie, na jižním svahu Lipské hory (pozice A–B). Připomeňme, že tento jižní
úsek tvoří na DMR přímé pokračování celé linie, zatímco tradovaná trasa Čertovy brázdy (dle Miškovského
a dalších) se od vrcholu Lipské hory (pozice B) stáčí po polní cestě směrem k jihu. Nalezená linio
elevace drží směr liniového útvaru na Lipské hoře a pokračuje i po překročení jejího temene ve stejném
(jihozápadním) směru a vede až na dno přírodní rokle v katastru obce Vitice (pozice A). Tuto dosud ne-
známou část liniového útvaru nale-
zenou nejprve na DMR se následně
podařilo dohledat v terénu i na orto-
fotomapách a mapách stabilního ka-
tastru.3
Ve stopě liniové elevace mezi Li-
panským památníkem a roklí u Vitic
(tj. mezi pozicemi B a A) je na letec-
kých snímcích a ortofotomapách
patrná zdvojená linie porostových
příznaků (obr. 4).
Zjištěné poznatky byly ověřovány
terénním průzkumem. Na jižním
konci nově objeveného liniového
útvaru (v pozici A) byl v zalesněném
terénu v rokli u Vitic nalezen docho-
vaný nadzemní relikt útvaru v po-
době hliněného valu s dvěma měl-
kými příkopy (obr. 5; Štuka – Nový
2014).
Doklady o zaznamenání pozůs-
tatků liniového artefaktu na Lipské
hoře byly zpětně dohledány při stu-
3 Základem jsou letecké mapy na portálu www.mapy.cz (pokud není uvedeno jinak, vychází popisy porostových
příznaků z mapových podkladů tohoto portálu), dále např. www.maps.google.com nebo www.cuzk.cz.
203
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 4. Letecká fotografie zachycuje dvojitou linii porostových pří-
znaků jihozápadně od Lipské hory (mezi pozicemi A a B). Dvojitá linie
překonává zalesněnou erozní rýhu a pokračuje k vrcholu Lipské hory.
Vzdálenost os tmavých linií je přibližně 9 m, celková šíře dosahuje cca
14 m. Fotografie byla pořízena dronem DJI Phantom 3 PRO z výšky
300 m na pozici 50°1‘21.2025“, 14°55‘56.2861. Foto Č. Štuka 2019.
Obr. 5. Valové těleso s mělkými příkopy v rokli u Vitic na jihozápadě liniového útvaru (pozice A). Výška valu dosa-
huje 1,4 m. Foceno z rokle směrem nahoru k okraji pole, orientace fotografie k severovýchodu. Foto Č. Štuka 2015.
diu historických mapových podkladů. Nejvýznamnější je v tomto směru mapování z první poloviny 19.
století, konkrétně císařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1841. Jihozápadní část liniového útvaru
je zde zaznamenána mezi pozicemi A a B, v délce více než 400 m, v podobě široké meze (obr. 6).4I v sou-
časných katastrálních mapách je zbytek této meze v délce 200 m stále patrný, zatímco v terénu již patrný
není. Mírná odchylka liniového útvaru od přímky v poloze „Na Homolý“, patrná na mapě stabilního ka-
tastru, vyrovnává odklon na opačnou stranu v úseku těsně předcházejícím.
Od památníku na Lipské hoře směřuje severním směrem k Lipanům (z pozice B asi 0,5 km směrem
k C) několik desítek metrů široká, mírně zahloubená rokle s výraznou východní hranou. Roklí se vine
vložená vozová cesta, dnes úzká silnička, která je spojnicí obce a památníku.
Rozborem mapy stabilního katastru bylo zjištěno, že vysoká a přímá východní hrana rokle tvoří
přímou linii s pokračováním liniového útvaru na jižních svazích Lipské hory. Na této výrazné terénní
hraně stojí i Lipanská mohyla. Rovná linie terénní hrany podle map pokračovala původně dalších sto
metrů i na jih od památníku (od pozice B směrem k A). Hrana zde však byla poškozena již při stavbě pa-
mátníku a nedávno znovu při stavbě parkoviště pro návštěvníky. Porovnáním se stínovaným DMT byl
význam této do linie zarovnané východní hrany rokle potvrzen. V terénu není tato souvislost tak zřejmá,
protože rokle je zarostlá náletovými dřevinami a hrana je krytá vegetací.
V dalším pokračování rokle směrem k Chotouni (od vstupu do Lipan směrem k C) je vedení hrany již
nepravidelné, což může souviset i s erozním působením Vrbčanského potoka, který do rokle těsně nad
obcí Lipany vtéká.
Druhé vojenské mapování použilo stabilní katastr jako podklad, ale z důvodu menšího měřítka neob-
sahuje již dostatek podrobností. Podobně je na tom i starší mapa prvního vojenského mapování, zatížená
zde řadou nepřesností. Nejmladší vojenské mapování z let 1877–78 doplňuje podobu vozové cesty z Lipan
do Chotouně, zahlubující se do svahu Lipské hory, zcela v souladu s popisem Kuffnera a Miškovského
z doby o málo mladší.
TERÉNNÍ PRŮZKUM
Na podzim 2014 byla ve spolupráci s M. Faltýnovou a K. Pavelkou z Katedry geomatiky FSv ČVUT realizována
řada geofyzikálních měření, zejména v místech liniového útvaru (mezi pozicemi A–B) na Lipské hoře.5Na
4 V textovém aparátu je sice popsaná jako brázda, název je v této oblasti – dle srovnání s okolními podobnými me -
zemi – obvyklý, nevyjadřující souvislost s pověstí o orbě s čertem (Matúšová 2009, 52–53).
5 Rádi bychom poděkovali za provedení a zpracování důležitých měření Martině Faltýnové a Karlovi Pavelkovi z Ka-
tedry mapování a kartografie Stavební fakulty ČVUT. Autoři začlenili tato měření do svého výzkumu podporovaného
Petr Nový – Čestmír Štuka
204 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 6. Výřez mapy stabil-
ního katastru obce Vitice
zachycující situaci jihozá-
padně od vrcholu Lipské
hory. V pravé části výřezu
je od pozice A (val v rokli)
směrem k pozici B (památ-
ník na Lipské hoře) přes
polohu „Na Homolý“ za-
znamenána v délce 400 m
mohutná, postupně se vy-
trácející mez/val. Zdroj:
hps://archivnimapy.cuzk.cz.
šesti vytipovaných místech liniového útvaru byla provedena měření pomocí georadaru GPR SIR-3000
s anténou 400MHz. Cílem byla jednak snaha o zjištění případné vnitřní konstrukce zachovalé nadzemní
části valu, jednak ověření podoby podzemních částí útvaru v místech porostových příznaků.
První skupina měření (6 profilů o délce 17 metrů) se zaměřila na zachovaný val v zalesněné rokli. Vý-
sledky georadarových měření provedených kolmo na linii valu neprokázaly, kromě kumulace nehomo-
genního materiálu v místě koruny valu a hustého kořenového systému stromů rostoucích na valu, žádnou
zřetelnou vnitřní strukturu valu. Lze tedy usuzovat, že jde nejspíše o hliněný násyp.
Na přilehlém poli (pozice A–B) byly provedeny další tři skupiny měření, vždy v polohách korelujících
se zaznamenanými porostovými příznaky. První, těsně podél hrany lesa (pozice 50 metrů), druhá asi ve
třetině pole, ve vzdálenosti 81 metrů od prvního měření (pozice 131 metrů), a třetí na opačném konci
pole, před erozní rýhou s příležitostnou vodotečí (pozice 520 metrů). Všechna měření byla prováděna ve
směru JV–SZ, kolmém na směr liniového útvaru. Začátky a konce profilů změřených georadarem byly
zaměřeny totální stanicí GNSS Leica Viva s RTK korekcemi. Délka měřeného profilu v poli byla vždy více
než 30 metrů. Měřením se zde opakovaně podařilo prokázat středový pás se dvěma postranními zahlou-
beními, zobrazujícími se na porostových příznacích leteckých snímků jako tmavé pásy (obr. 7 a 8).
Obdobné výsledky byly zaznamenány při měření v trase směrem k Lipské hoře (pozice 220 metrů).
Zaměřeny zde byly čtyři profily v délce 32,3 metru s odstupem 1,5 metru. Průběh i struktura jsou na této
lokalitě podobné jako v předchozím případě, jen hloubka příkopů je menší – cca 1 metr pod stávajícím
povrchem.
Podobné výsledky poskytla i poslední sada měření na tomto poli, v lokalitě těsně před erozní rýhou
na severním konci pole (pozice 540 metrů), jen s tím rozdílem, že západnější z obou příkopů je zde výra-
znější (obr. 8).
ministerstvem kultury v rámci projektu NAKI - DF13P01OVV002. Detailní výsledky byly shrnuty do interní zprávy
a souhrn tohoto výzkumu byl prezentován na mezinárodním sympoziu v Taipei v roce 2015 (Faltýnová et al. 2015;
Faltýnová – Pavelka 2016).
205
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 7. Půdní profil v délce 32,25 m sejmutý georadarem ve směru kolmém na linii porostových
příznaků (ve směru JV–SZ) na poli u rokle s valem (pozice 50 m od počátku valu). Radarogram je
zobrazený v soware Radan se zvýrazněním průběhu a lomových bodů. Dnes do roviny srovnaná
středová část tvoří v hloubce cca 0,5 m pás široký zhruba 3,5 m. Ten je po stranách doprovázen
dvěma širokými mělkými příkopy o hloubce cca 1,3 m od dnešního povrchu. Zjištěná vzdálenost
mezi středy příkopů je 9 m, což odpovídá výsledkům zjištěným na základě porostových příznaků.
Celková šířka objektu činí přibližně 12 m. Upraveno dle Faltýnová et al. 2015.
Obr. 8. Ozvěny na profilu zaznamenané georadarem na severním konci pole před erozní rýhou (pozice 540 m).
Radarogramy ukazují podobně jako v předchozích případech středové plató obklopené dvěma příkopy, s tím, že
zde je západní příkop výraznější. Vzhledem ketvaru terénu nelze vyloučit prohloubení příkopu působením eroze.
Podle Faltýnová – Pavelka 2016.
Petr Nový – Čestmír Štuka
206 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Další sada měření proběhla mezi Lipany
a Chotouní, poblíž křížení sledované linie se
silnicí č. I/12 z Českého Brodu do Kolína (po-
zice D). Data z této dlouhodobě orané ob-
lasti, kde byly zbytky „brázdy“ koncem pa-
desátých let cíleně odstraněny, nemodelují
žádné podzemní struktury. Negativně vy-
znělo i poslední měření na okraji zemědělské
manipulační plochy u silnice na Chotouň
(pozice E). Ani zde georadar v podloží neza-
chytil průkazné anomálie. Výsledek může
souviset jak s intenzivním zemědělským vy-
užitím, tak s hydropedologickými podmín-
kami, které v době měření nemusely posky-
tovat dostatečný kontrast pro zachycení
rozdílů mezi zkoumanými vrstvami. Připo-
meňme, že v této poloze (E–F) je i zobrazení
porostových příznaků linie daleko citlivější
na vhodný průběh ročních srážek. Nicméně
v suchém létě roku 2019 zde byla na letec-
kých fotografiích zachycena struktura po-
rostových příznaků, podobná jako v jižní
části liniového útvaru (pozice A–B) – dva
pásy tmavých linií se světlejším pásem mezi
nimi. Západnější z obou tmavých linií (na
obr. 9 více vlevo) je výraznější. Linie poros-
tových příznaků koreluje s linií elevace na
DMR.
Souběžně s naším průzkumem proběhla
na Lipské hoře terénní část výzkumného
projektu vedeného Národním památkovým ústavem, věnovaná vrcholně středověkému areálu bojiště
u Lipan. V rámci archeologické prospekce bojiště (povrchový sběr, detektorový průzkum), navazující na
starší povrchové průzkumy oblasti, byly zjištěny pozůstatky pravěkých, středověkých i novověkých aktivit
(Militká – Beneš – Šámal 2018; Militká – Šámal 2019). Výsledky těchto průzkumů bohužel neposkytují
žádné relevantní vodítko k dataci nebo interpretaci vzniku a užívání námi sledované stavby.6
POPIS LINIOVÉ STAVBY
Celková délka nalezené liniové stavby byla pomocí GIS a on-line mapových aplikací změřena na cca
5500 metrů. Na jihozápadě nacházíme začátek linie v podobě dochovaného valu vycházejícího ze dna
rokle s ostře zaříznutým korytem bezejmenné příležitostné vodoteče. Tento přítok Bylanky pramení ně-
kolik desítek metrů severně od areálu přečerpávací stanice 4GAS, jihovýchodně od Vitic a západně od
vesnice Království. Rokle vodoteče směřuje k severozápadu a po zhruba 450 metrech ústí do koryta By -
lanky. Ve strmém zalesněném svahu rokle s příležitostnou vodotečí se zachoval liniový útvar v podobě
valu stoupajícího ze dna rokle kolmo na vrstevnice. Val dnes dosahuje v nejvyšším bodě výšky necelých
1,5 metru nad terénem. Po obou stranách je provázen mělkými žlaby, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny
zhruba 9 metrů. Žlaby lze interpretovat jako pozůstatky příkopů, přičemž západnější z nich se jeví jako
mírně výraznější. Východní žlab je ve strmé rokli místy narušen vodní erozí. Val je zachován ode dna
rokle až k jejímu vyústění do pole v celkové délce 40 metrů. Osa hřebene valu byla zaměřena zachycením
6 Ve spolupráci s kolegy by měla být zkoumaná oblast rozšířena o severovýchodní extravilán Lipan, kde se v trase li-
niového útvaru nacházela křižovatka starých cest, naznačující možnost existence průchozího bodu.
Obr. 9. Dvojitá linie tmavých porostových příznaků v severní
části liniového objektu, na poli před Chotouní (pozice E–F). Fo-
tografie byla pořízena dronem DJI Phantom 3 PRO z výšky
200 m na souřadnicích 50°3‘34.4271“, 14°57‘31.1681“, pohled
k severovýchodu. Západní linie (na snímku vlevo) je výraznější.
Foto Č. Štuka 2019.
pěti bodů pomocí ručního přístroje Garmin GPSmap 62st a vynesením do mapy bylo potvrzeno, že linie
hřebene valu v zalesněné rokli je v ose středového světlého pruhu porostových příznaků v poli.
Tvar valu v zalesněné rokli byl na jaře 2016 zdokumentován, opět ve spolupráci s ČVUT, metodou la-
serového skenování přístrojem Surphaser 25 HSX. Mračna naměřených bodů z jednotlivých stanovisek
byla transformována do společného souřadnicového systému za využití spojovacích bodů v oblastech
překrytu. Výsledné mračno bylo poté transformováno do systému JTSK za využití souřadnic bodů zamě-
řených pomocí přijímače GNSS. Výsledné mračno prošlo procesem filtrace a dále byly využity pouze te-
rénní body. Mračno bodů získané pozemním laserovým skenováním bylo spojeno s DMT z leteckého la-
serového skenování (DMR 5G). V lokalitě, kde bylo k dispozici podrobné zaměření z pozemního skenování,
byla odstraněna data z leteckého laserového skenování. Výstupy ze zaměření laserovým skenováním
byly uloženy ve formě mračna bodů (*.las). Body výsledného mračna byla proložena trojúhelníková síť
a byl vytvořen 3D model (obr. 10).7
Rozorané zbytky liniové stavby na poli mezi roklí s valem (pozice A) směrem k Lipanské mohyle
(pozice B) je možné sledovat většinou jen nepřímo, např. pomocí lidarových dat nebo pomocí porostových
příznaků. Ve sněhově příznivém roce 2014 byla linie v tomto úseku zviditelněna i pomocí sněhových pří-
znaků (Štuka – Nový 2014b).
Nadzemní část liniové stavby se v polích nedochovala. Postupně byla rozorána na úroveň okolního
terénu, nicméně na DMR je linie stále patrná. Pro zobrazení linie z dat laserového leteckého snímkování
je možné použít on-line aplikaci Analýza výškopisu (ags.cuzk.cz/dmr). V režimu stínovaného reliéfu (Z-
-faktor 10, osvětlení od severozápadu) je linie patrná jako zřetelná terénní elevace se šířkou cca 40 metrů
a převýšením několika desítek centimetrů nad okolním terénem.
Podobně bylo pro hledání trasy zaniklé linie využito porostových příznaků na výškových fotografiích.
Například na leteckých ortofotomapách z roku 2003 (mapy.cz)8je možné pozorovat pokračování stop li-
niové stavby od valu (pozice A) dále k SV až k napojení na polní cestu směřující přes temeno Lipské hory
od Dobrého Pole do Lipan. Od spojení linie s polní cestou do Lipan (pozice 850 m) je možné opět sledovat
zachovalou nadzemní část stavby, představovanou terénním stupněm/hranou, tvořícím pravý (východní)
okraj cesty. Stupeň, pravděpodobně vzniklý odkopáním svahu, probíhá celou vrcholovou částí Lipské
7 M. Faltýnová, nepublikovaný výstup laserového měření, 1. 12. 2016.
8 Snímek: hps://mapy.cz/s/refacujuju, nafotil Geodis, 3. 6. 2002.
207
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 10. Pohled na 3D
model terénní situace
na jihozápadním
konci liniového
útvaru. A – val v lese;
B – památník na Lip-
ské hoře. Upraveno
podle nepublikova-
ného výstupu lasero-
vého měření M. Faltý-
nové, 1. 12. 2016.
hory. V místě památníku bitvy u Lipan dosahuje výšky necelých dvou metrů. Linie této terénní hrany je
v celé délce nápadně přímá (viz DMR, nebo mapy katastru). Protože souběžně s terénním stupněm vede
již od středověku vozová cesta do Lipan, není možné spolehlivě určit, zda byl před terénní hranou vy-
hlouben i případný příkop, ale tvar terénu tomu napovídá.9
Indicií pro příslušnost terénního stupně k liniovému útvaru je víceméně přímý směr rovné hrany
stupně. Od lipanské mohyly (B) směrem k obci Lipany tento terénní stupeň tvoří zároveň východní okraj
mělké rokle. Její západní hrana je nižší, nevýrazná a nepravidelně členěná, patrně v důsledku přirozené
vodní eroze. Terénní stupeň se odtud severním směrem k obci Lipany (pozice 1200–1700 metrů) postupně
snižuje do výšky zhruba jednoho metru. S postupným klesáním terénu se pozvolna transformuje do
zvýšeného břehu rokle, v níž nedaleko před okrajem Lipan vyvěrá pramen Vrbčanského potoka. V těchto
místech však přímá linie stupně, kvůli splynutí s roklí tvarovanou vodní erozí, přestává být patrná. Erozí
tvarovaná rokle pokračuje přes okraj Lipan (pozice 1750 metrů) a postupně nabývá podobu zahloubeného
koryta potoka. Zpětně je těžké odhadnout, zda zde byl do trasy liniové stavby začleněn přírodní útvar,
nebo byla původní podoba změněna erozí.
Na severovýchodním okraji Lipan (pozice 2000 metrů) nabývá rokle vodoteče úctyhodných rozměrů,
komentovaných např. J. Bernatem a M. Štědrou (Bernat – Štědra 2003, 356). Mohutná rokle („úvoz“) byla
využita pro vložení vozové cesty směřující do Chotouně. Rokle pokračuje k místu soutoku Vrbčanského
potoka s levým bezejmenným přítokem (pozice 2380 metrů), vytékajícím z rybníčku na jižním okraji
Lipan, kde rokle postupně vyznívá.10 Soutokem posílený Vrbčanský potok v těchto místech uhýbá k vý-
chodu a pokračuje směrem na Vrbčany. Od tohoto místa až do blízkosti Chotouně lze na porostových
příznacích, katastrálních mapách a lidarových datech sledovat přímou linii pokračující ve směru, v němž
jsme útvar popisovali před jeho spojením s roklí poblíž obce Lipany.
Dnes v tomto úseku (pozice C–D) není v terénu, mimo nápadně přímé linie rozhraní polí, žádný patrný
doklad předpokládané stavby. Význam liniového útvaru je možné dokládat tím, že v katastrálních mapách
tvoří i v tomto úseku hranici všech pozemků, včetně částí katastrální hranice obcí Třebovle a Vitice.
K nepřímým dokladům významu liniové překážky v tomto úseku patří i (na digitálním modelu terénu
a ve starých mapách viditelné) křížení cest, procházejících ve společném bodě sledovanou linií (bod C
na obr. 3). Touto „brankou“ (jak ji nazývá Kuffner) procházela „Svobodná Královská silnice“ směřující na
Kouřim (Kuffner – Miškovský 1899, 31).
Sama linie zde byla v terénu patrná jako úvozová polní cesta ještě na historických leteckých fotografiích
z padesátých let minulého století.11 Koncem padesátých let však byla cesta zavezena a rozorána.
Linie specifických porostových příznaků se opět objevuje až za kolínskou silnicí (pozice D–E). Přibližně
300 m před křížením linie se silnicí 334 Třebovle–Chotouň (pozice E) je na porostových příznacích patrné
kolmé křížení s jinou významnou liniovou strukturou. Na indikačních skicách stabilního katastru je zde
zakreslena cesta z Chrášťan do Vrbčan. Podle Kuffnera jde o křížení s původní trasou na Kolín, kterou in-
terpretuje jako tzv. trstenickou stezku (Kuffner – Miškovský 1899, 31; nověji Vávra 1971).
Za křížením se silnicí 334 zasahuje do trasy útvaru zastavěná plocha s novou budovou Helicentra
(dříve panely vyložená zemědělská manipulační plocha). Za touto plochou lze liniový útvar ve srážkově
příznivých letech opět sledovat jako světlejší pás doprovázený dvěma pásy tmavými (obr. 9).12 V závislosti
na ročním chodu srážek jsou zde porostové příznaky více či méně patrné, v některých letech bývá zřetelný
jen západní z obou tmavých pásů.
Na DMT se v této části linie (E–F) ukazuje stejný obraz liniové elevace jako na opačném konci linie
u rokle s valem (A–B). Liniová elevace je opět zhruba 40 metrů široká a několik desítek centimetrů vysoká.
9 Terén kolem památníku doznal značných změn. Při budování památníku byla terénní hrana proťata cestou a v ne -
dávné minulosti při budování parkoviště došlo k masivnímu porušení do té doby zachované terénní hrany. S ohle-
dem na mohutnost předchozí části útvaru je možné před terénní hranou předpokládat existenci příkopu, využitého
později (podobně jako v jednom z následujících úseků mezi Lipany a Chotouní) vozovou cestou.
10 Původně potůček pravděpodobně vytékal ze zaniklého rybníka Jordánu, rekonstruovaného na jihozápadní okraj
Lipan (Čornej 1992, 178); přestože je koryto přítoku dnes regulováno, nachází se soutok přibližně stále ve stejných
místech jako v minulosti.
11 Viz např. Letecký měřický snímek LMSA08.1946.CBRO27.10239
12 Viz např. mapy.cz z roku 2015: hps://mapy.cz/s/kubugovuse, TopGis 2014.
Petr Nový – Čestmír Štuka
208 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Jihozápadní konec linie míří do prudké stráně na jižním okraji Chotouně (pozice 5500 metrů), kde vy-
znívá.13
Na vrcholu stráně v pomyslném pokračování směru linie se po zhruba 200 metrech nachází (v poloze
mírně předsunuté před osu liniového útvaru – o 30 m na SZ) mohyla sv. Prokopa, lidově nazývaná Proko-
pova homole. Podle pověsti zde sv. Prokop oškrábl hlínu z pluhu, když dooral Čertovu brázdu. Dnes je
stráň pod homolí zarostlá vysokými stromy, ještě v 18. století však Beckovský popisuje, že homole byla
zdaleka viditelná (Beckovský 1879, 357). Její případná souvislost s liniovým útvarem je možnou otázkou
do diskuse.
INTERPRETACE / DATACE
Nejstarší písemný pramen, vztahující se k liniovému útvaru, respektive k Čertově brázdě, pochází z roku
1590. Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka v latinsky psané sbírce kostelních písní věnovaných Panně
Marii a českým patronům vysvětluje vznik Čertovy brázdy vedoucí z Chotouně do Sázavy (tedy ne ze Sá-
zavy do Chotouně): „Zkroušený Satan, stále bičován důtkami Kristova učedníka, musel táhnout rádlo dlouhými
poli, přicházeje ke klášteru od rodného místa.“ (Pontanus 1602, 150)14
Podrobnější popis brázdy pochází z pera Jana Františka Beckovského, který se ve druhém dílu Poselkyně
starých příběhův českých také věnuje orbě sv. Prokopa a popisuje vznik brázdy tak, že „… když sv. Prokop
v svý sázavský jeskyni zlýho ducha do rádla zapřáhl, s ním od té jeskyně skrze lesy, skrze roviny, pahrbky,
také doliny přímo přes silnici nebo vozovau cestu, kterau se chodí i jede z Prahy do Kolína, až k Chotaunu
vesnici voral a na tom přívrší chotaunského toho zlýho ducha přinutil bláto neb zem mastnou s toho rádla
oškrabati, z které země ten vršek tehdáž byl udělán, a který se z silnice pražské podnes spatřuje, jemuž okolní
obyvatelé říkají Homole.“ (Beckovský 1879, 357).15
V popisu mapy lipanského bojiště z roku 1788 zanechává nám krátkou zprávu František Jan Vavák: „1.
Ves Chotouň, vlast s. Prokopa, kde on se narodil I. 979. 2 - Jest brázda na způsob příkopu od s. Prokopa zlými
duchy voraná do kláštera sázavského až sem vzdáli 2 1/2 míle, tak stará pověst. An b: jsou prý hranice, jenž
dělily knížetství kouřimské od knížetství prazského, tak ninější politika.” (Vavák – Skopec 1924, 52).
Z mladší literatury pojednávající o Čertově brázdě je možné zmínit knihu kanovníka Františka Krásla
z roku 1895 Sv. Prokop, jeho klášter a památku u lidu nebo Kuffnerovu monografii Bitva u Lipan 30. května
1434 vydanou roku 1899. Popis brázdy je zde obsažen v kapitole věnované popisu bojiště: „Pozoruhodna
jest mimo to zvláště tzv. ‚Čertova brázda‘, stará nějaká hranice, k níž pojí se známá legenda o sv. Prokopu;
počíná na řece Sázavě a ubíhá vroubíc vlastní bojiště, směrem severovýchodním k Chotouni, kde končí u mohyly
a suchého nyní dubu. Původně býval to patrně stejnoměrně hluboký příkop, jenž se však zaoral, zasypal
a časem zarostl tak, že dnes, ač lze jej po celé délce stopovati, jen místy značnější jest hloubky, jako na př.
u Lipan. Na samém kopci Lipské jest ‚Čertova brázda‘ dnes skutečně jenom nepatrnou brázdou, jinak mnoho
momentů nasvědčuje tomu, že brázda byla tehdy ještě příkopem dosti značně hlubokým a tedy značnou pře-
kážkou vojskám vozovým.“ (Kuffner – Miškovský 1899, 29).
Nedlouho poté vydal v návaznosti na společné průzkumy (s H. Kuffnerem) v časopise Máj krátký text
věnovaný lipanským táborům lidu J. Miškovský, kde shrnul své poznatky o Čertově brázdě. Na rozdíl od
předchozí práce se zde věnuje zejména možné interpretaci a dalšímu pokračování. Pro brázdu nabízí dvě
interpretace – jako staré cesty, případně jako staré hranice. Vychází přitom zejména z údajů o rozloze
území starého Kouřimska v Dalimilově kronice (Miškovský 1904).
Po těchto autorech již badatelský zájem o Čertovu brázdu opadá. Její existenci připomíná v souvislosti
s výzkumem nedaleké Kouřimi M. Šolle. Vzhledem ke stavu zachování již nezkoumá její podobu a omezuje
se pouze na konstatování její existence (pouze v úseku Lipany–Chotouň) v souvislosti s možným komu-
13 Ve stráni se těleso valu zachytit nepodařilo, ale ještě na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1841 je
vidět (podobně jako na protějším konci u valu) výběžek lesa v místě, kde linie vstupovala do neobdělávaného
svahu. Tento výběžek při absenci jiných překážek může indikovat výškovou elevaci bránící obdělávání.
14 Sbírka latinských hymnů z roku 1590 byla později rozšířena a vydána až v roce 1602. V dřívější literatuře věnované
sv. Prokopu se pojem Čertova brázda nevyskytuje (Ryneš – Kramařík 1977, 77).
15 Popis vychází z reálií života autora, který se narodil v roce 1658. Podklady pro své dílo sbíral Beckovský v letech
1700–1722 (Ryneš – Kramařík 1977, 80).
209
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
nikačním či hraničním významem (Šolle 1966, 21). Zdá se, že toto konstatování vychází ze znalosti výše
zmíněných publikací. Podobně lze interpretovat i zmínky o Čertově brázdě v publikacích P. Čorneje,
v nichž je brázda interpretována jako přírodní rýha, poměrně hluboko se zařezávající do krajinného
reliéfu (např. Čornej 1992, 180, obr. 181).
Sto let po J. Miškovském a H. Kuffnerovi upozornili na nevyřešenou problematiku Čertovy brázdy
v rámci archeologického bádání v okolí Sázavy J. Bernat a M. Štědra. Při povrchovém průzkumu se neza-
měřili jen na trasu brázdy dle informací Miškovského a Kuffnera, ale do průzkumu zahrnuli širší pás
území mezi Chotouní a Sázavou. Čertovu brázdu na základě svého bádání interpretovali jako pozůstatek
staré dálkové stezky mezi Sázavou a Polabím (Bernat – Štědra 2003).
V roce 2012 na konferenci Výzkum historických cest v interdisciplinárním kontextu poukázal jeden
z autorů této publikace na základě map pozemkového katastru a porostových příznaků na dostupných
ortofotomapách na nezvyklou lineárnost 2,8 km dlouhého úseku reliktu Čertovy brázdy mezi Lipskou
horou a Chotouní, představující cizorodý prvek v okolní krajině (Štuka 2012). Ve shodě s tehdy převláda-
jícími představami však zkoušel interpretovat tento útvar jako starou cestu. Kontroverze a diskuse kolem
této interpretace vedly oba autory k zahájení společného výzkum, jehož výsledkem je nález záměrně vy-
budované liniové stavby, která má v rovinatých úsecích podobu (sypaného) valu a dvou paralelních
výkopů, ve svazích pak podobu terénního zářezu a zčásti využívající přírodní rokli.
Nedestruktivní průzkum útvaru zatím nepřinesl žádné poznatky, které by umožnily přímé datování.
Nenabízí se ani možnost využití superpozice nebo souvislosti s jiným lépe datovatelným objektem. Jisté
indicie nabízí rozbor vztahu katastrů a plužin k liniovému útvaru. Pro oddělení území Lipan od sousední
Třebovle nebyla linie útvaru vhodná, protože prakticky procházela vesnicí. Proto se katastrální hranice
v blízkosti Lipan ustálila v rýze rokle položené východněji. K roku 1480 se lze dočíst o příslušenství pusté
vsi, které mimo jiné tvoří i roklina, jediný terénní zářez v blízkém okolí obce (Emler 1872, 383). Tento zá-
znam by mohl nasvědčovat tomu, že na konci 15. století již nebyl znám význam liniové stavby, která Li -
pany procházela.
Na úpatí Lipské hory se katastrální hranice přesouvá do trasy liniového útvaru a takto probíhá zhruba
1000 metrů (mezi pozicemi 2170 a 3230 metry), než odbočí dále k hranici s katastrem Chotouňským.16
Vzhledem k tomu, že i pro Chotouň vedl liniový útvar v přílišné blízkosti, nevyužil vznikající katastr polohu
význačné linie a pokračoval dále k jihu. Stejně jako v okolí Lipan je i u Chotouně liniový útvar respektován
nově rozměřenými pozemky, z obou stran k němu přiléhajícími. Podobně jako u starých cest, které plužina
respektuje, i zde respektování liniového útvaru plužinou napovídá, že se zde tato linie nacházela před
jejím vznikem (Štěpánek 1968, 569). S jistotou tak můžeme umístit datování vzniku útvaru do období
před vznikem vrcholně středověké podoby obou vsí. Na základě našich současných znalostí je možné ko-
rigovat a upřesnit starší teorie (Miškovský 1903; Šolle 1966; Bernat – Štědra 2003 a d.). Z našeho průzkumu
lze soudit, že na svazích a v předpolí Lipské hory stála uměle vybudovaná liniová stavba. Její umístění
a podoba naznačují, že původním účelem mohla být kontrola významného dopravního koridoru ve směru
východ–západ. V době, kdy byl její účel již zapomenut, byla pro svou mimořádnost přisuzována nadpřiro-
zeným silám (čertům) a dala podnět ke vzniku prokopské legendy. Stavba na jihozápadním konci vystupuje
z rokle, volně navazující na údolí Bylanky. Vede krajinou prakticky rovně v délce 5,5 km a na opačném
konci vyznívá ve svahu terénního stupně (s Homolí sv. Prokopa) nad pravým břehem Milčického potoka.17
Pokud by byl správný náš úsudek o účelu stavby jako nástroje pro kontrolu pohybu (zejména obchodu),
pak můžeme uvažovat o datování do raného středověku nebo dříve, neboť po ztrátě mocenského významu
kouřimské sídelní aglomerace lze jen těžko pro její využití hledat důvod. Zahraniční paralely, představené
v následujícím textu, nicméně odkazují i na možné starší než raně středověké datování.18
16 Nepřirozeně rovná linie útvaru zde vyniká ve srovnání s paralelně mírně se klikatící dnes již zaniklou polní cestou.
17 Hraniční poloha útvaru je v tomto prostoru nedoložitelná pro jakékoliv minulé období, spekulace o hranici mezi
Zličským a Pražským územím v raném středověku se vztahují k 28. kapitole Dalimilovy kroniky o dobývání
Žitomíře na českém území (Dalimilova kronika, 56–57). Pokud takováto hranice existovala, předpokládá se její zá-
padnější poloha na říčce Šembeře (první úvahy v souvislosti s výzkumem Staré Kouřimi Šolle 1966, 62, ve vztahu
ke starým cestám Vávra 1971, 82 a d.).
18 Zajímavým příspěvkem k tématu může být Hájkova Kronika česká, kde je na námi sledovaném území pro rok 886
popsán vznik liniového hraničního útvaru (Hájkova kronika, 334–335).
Petr Nový – Čestmír Štuka
210 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Liniový útvar na Lipské hoře nemusel být v Čechách zcela ojedinělý. Na úbočí Oškobrhu, zhruba 26
kilometrů severovýchodně od námi popisované brázdy, se nedaleko raně středověkého hradiště Libice
nad Cidlinou nalézá další liniový útvar, rovněž pojmenovaný Čertova brázda. Dnes se zde nachází polní
cesta, která sestupuje v přímé linii z úbočí Oškobrhu k řece Cidlině a mění se v pěšinu v širokém a mělkém
úvozu, zarostlém náletovou vegetací. Přímá linie cesty a úvozu přetíná v délce necelých dvou kilometrů
krajinu mezi svahy Oškobrhu a řekou Cidlinou. Útvar je zaznamenán již na mapách prvního vojenského
mapování. V podstatě ve stejné době jej popisuje Vavák: „ebenem téhož vrchu nadél přes poděbradskou
a chlumeckou půdu jest příkop veliký v rovné linii běžící, kterémuž odedávna ‚brázda sv. Prokopa‘ říkají, a jest
tu rovněž stará tradicí, že sv. Prokop na tom vrše ďábly, když ho pokoušeli, chytil a s nimi oral.“ (Vavák –
Skopec 1910, 56).19 Tato linie nebyla dosud systematicky zkoumána.
Na Slovensku známe několik mohutných liniových zemních valů, které již byly podrobeny i archeo -
logickému výzkumu. Jejich podobnost není sice úplná, ale v některých případech lze najít alespoň čás-
tečnou shodu – sypaný zemní val v pohoří Burda nebo dřevozemní val s příkopy po obou stranách
v Ipeľské pahorkatině u obce Žemberovce (Pažinová 2019, 115–117). Stáří valů (označovaných také jako
tzv. Sarmatské valy) je s odkazem na obdobné stavby v Maďarsku nebo Rumunsku a Srbsku kladeno do
pozdní doby římské, nicméně organický materiál z valu u Žemberovec byl datován do doby okolo 760 n.
l. (Kolník 1978, 140–141).
Dále na východě, v oblasti středního Dněpru, se nachází pozůstatky rozsáhlých liniových útvarů,
opět opředené pověstmi. Dle jedné byl hrdinnými kováři přemožen bájný Zmij a vyorána s ním obrovská
brázda – dnes známá jako Zmijový val. Ve skutečnosti se jednalo o dřevohlinité hradby se složitou kon-
strukcí, jejichž účel nebyl zcela jednoznačně vysvětlen. Nejčastěji jsou spojovány s obrannými opatřeními
knížete Vladimíra Svatého vládnoucího Kyjevské Rusi v 10. století (Kučera 1987).
V sousedním Německu nalezneme celou řadu lineárních útvarů, mezi nimiž můžeme najít více či
méně srovnatelné paralely. Jejich pojmenování „Landwehr“, „Landgraben“ a „Hege“ odkazují na nejčastěji
přisuzovaný význam v podobě (zemských) hranic, a to i ve smyslu hranic panství, ochrany sídel a pod.
Období výstavby nejčastěji spadá do širšího období středověku (cf. např. Kneppe 2014).
Na severu Německa se nachází mohutná liniová stavba, přetínající v nejužším úseku Jutský poloostrov.
Systém v celkové délce 32 km sestávající z řady příkopů a valů je známý jako Danevirke (vdánštině),
nebo Danewerk (vněmčině). Některé z těchto hliněných valů byly kombinovány s dřevěnou palisádou,
případně kamennou či v pozdějších etapách mohutnou cihlovou zdí. Systém liniových staveb byl budován
postupně v mnoha etapách v rozmezí let 500–1250. Jádrem systému je „hlavní val“ (Hauptwall), který je
prakticky přímý a dlouhý 5,4 km. Hauptwall přetínal prastarou severo-jižní trasu, tzv. „armádní“, nebo
též „volskou“ cestu, která je doložena již od doby bronzové. V poslední etapě archeologických výzkumů
(2010–2014) byla ve valu poblíž křížení s moderní silnicí Ochsenweg nalezena „brána“, 5–6 m široký prů-
chod valem, k němuž se sbíhaly cesty nejméně pět set let. Po celou dobu své existence sloužil Danevirke
jako fyzická bariéra pohybu lidí a nákladů. Je téměř jisté, že byl postaven jako prostředek k posílení
obrany, kontroly pohybu a ochrany obchodní stezky. Valy bylo vidět již z dálky a jistě dělaly na příchozí
silný dojem. Liniová stavba Danevirke byla symbolem moci státu, který ji vybudoval (Tummuscheit –
Witte 2019).
Velké množství liniových staveb známe z Velké Británie (Malim 2010). Mnohé jsou dobře zachovalé
a některé z nich jsou i mnoho desítek kilometrů dlouhé. Datování těchto staveb zde sahá od pozdní doby
bronzové po raný středověk. V práci o Grimově příkopu Malim poznamenává, že u velkých zemních prací
se často ztratí povědomí o jejich původním účelu a jsou pak připisovány nadpřirozeným silám, zejména
čertům. Odtud pojmenování Ďáblova hráz nebo Grimův příkop (Devil’s Dyke, Grim’s Ditch).
Zkoumáme-li paralely mezi pojmenováním liniových bariér v různých zemích, můžeme zmínit dvě
rozsáhlé liniové stavby římského původu v Rumunsku, které se nazývají Brazda (Brazda lui Novac de
Nord, Brazda lui Novac de Sud).
Pojmenování liniové stavby Ďáblova hráz, případně Ďáblův příkop a pod., se vyskytuje na řadě míst:
v Británii v Hertfordshiru, v Sussexu, ve v ýše zmíněném Maďarsku, Rakousku, Rumunsku, Srbsku a dalších
(Spring 2015; Guthjahr – Steigberger 2018), ale nejzajímavější z takto pojmenovaných zemních staveb se
19 Vaváka cituje a doplňuje Miškovský (1904, 578). který komentuje zánik příkopu v polích a jeho zbytky v lese.
211
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Petr Nový – Čestmír Štuka
212 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
pro nás jeví Devil’s Dyke v hrabství Cambridgeshire. Jedná se o jednu z nejlépe dochovaných liniových
staveb ve Velké Británii. Má podobu mohutného valu s příkopem a běží ve směru SZ–JV prakticky přímo
více než dvanáct kilometrů. Protínala celý tehdejší průchozí koridor mezi podmáčeným územím na
jedné straně a zalesněným územím na straně druhé. Prakticky kolmo kříží zdejší historické dopravní
tepny – římskou Peddar`s Way a pre-románskou Icknield Way (Allcroft 1908). Datování řadí tuto stavbu
do raného středověku, na konec 6. a počátek 7. století (Spring 2015).
Zatímco Devil’s Dyke má v řezu profil mohutného valu s jedním příkopem, existuje ve Velké Británii
i řada liniových staveb s více příkopy (Mellor 2007). Příkladem liniové stavby s valem a dvojicí příkopů po
stranách může být více než dva kilometry dlouhá přímá linie, sestupující ze svahu Sidbury Hill v hrabství
Wiltshire (Bradley 1994). Centrální val s příkopy má v řezu prakticky stejný profil jaký jsme naměřili geo-
radarem na Lipské hoře (obr. 11).
Lokalita Sidbury Hill v hrabství Wiltshire je datována do pozdní doby bronzové. Na počátku doby že-
lezné již byla prakticky opuštěna (Field – McOmish 2017). Přirozená ochrana poskytovaná svažitým teré -
nem Sidbury Hill byla doplněna dvojitým příkopem a valem.
Bradley provedl řadu sond napříč lineárními zemními stavbami v blízkosti Sidbury Hill ve Wiltshire,
aby se pokusil porozumět vztahu mezi lineárními příkopy a rozsáhlými stopami aktivit ze střední a pozdní
doby bronzové v této oblasti. Pomocí nečetných dokladů, především nalezené keramiky, argumentoval,
že lineární práce sloužily pro vymezení území (Bradley – Entwistle – Raymond 1994). O dva roky později
po těchto terénních výzkumech použil Llobera digitální model terénu k analýze vztahu mezi liniovými
stavbami kolem Sidbury a nebyl schopen Bradleyho interpretace potvrdit (Llobera 1996).
Mimořádně zajímavou paralelu s našimi nálezy na Lipské hoře nabízí příklad Offovy hráze (Offa’s
Dyke). Jde o velkou liniovou stavbu, která sleduje současnou hranici mezi Anglií a Walesem. Je pojmeno-
vaná po Offovi, králi Mercie z 8. století, který byl podle legendy jejím objednatelem. Nicméně radiokar-
bonové datování naznačuje, že mohla být postavena někdy po roce 430 n. l. (Belford 2017). Na většině své
trasy se skládá z valu s příkopem na západní straně, což ukazuje, že byla obrácena proti Walesu na
ochranu anglických území východně od ní. Potvrzuje to i umístění hráze v terénu, které vede po západních
svazích vyvýšenin a poskytuje otevřený výhled směrem na západ. Je zajímavé, že ač je hráz ve své většině
koncipována jako val s příkopem na západní straně, na některých úsecích jde spíše o val s dvěma příkopy
po obou stranách valu (Williams 2009). Východní příkop bývá někdy vysvětlován jako důsledek odebírání
materiálu při vršení valu. I když byla Offova hráz celkově mohutnější, odpovídá svou strukturou velmi
dobře našim nálezům na Lipské hoře.
Obr. 11. Porovnání profilů dvou liniových staveb. Nahoře: profil získaný při měření georadarem na Čertově
brázdě, v pozici 50 m od začátku linie (Faltýnová et al. 2015). Dole: výkopem zjištěný řez liniovou stavbou zná-
mou jako Sidbury double linear ditches v hrabství Wiltshire ve Velké Británii (Bradley 1994, 43). Měřítka obou vy-
obrazení jsou stejná.
O účelu hráze se vede rozsáhlá diskuse. Ma-
lim v práci o liniových památkách v Británii po-
rovnává řadu liniových staveb a diskutuje o nich
jako o možných obranných strukturách, terito-
riálních hranicích a bariérách pro kontrolu cest
(Malim 2010). Koncept Offovy hráze jako územní
hranice odmítl již Noble. Zdůvodňuje, že hráz
netvořila skutečnou hranici mezi Mercií a ne-
závislým Walesem, ale spíše „kontrolní linii, ba-
riéru zasazenou zpět do mercianského území,
za clonou údolních osad“. Jsou to osady s an-
glickými pomístními jmény, která dříve Stenton
(Stenton 1971) interpretoval jako důkaz obou-
stranně sjednané hranice (Noble 1983).
Tummuscheit a Witte porovnávají funkce
a role Offovy hráze a liniové stavby Danevirke
a nacházejí mnoho podobností. Obě sloužily
jako fyzické bariéry, teritoriální vymezení a sym-
boly moci. Střední část Danevirke byla posta-
vena v přímé linii a opatřena branami pro cesty a Offova hráz má podobný design. Jak Offova hráz, tak (v
prvních stavebních etapách) i Danevirke byly postaveny jako sypané hliněné valy bez vnitřní konstrukce.
Obě jsou to monumentální stavby viditelné z velké vzdálenosti a obě byly navrženy tak, aby svedly
stávající cesty k branám sloužícím pro kontrolu pohybu (Belford 2017, 76, 78; Tummuscheit – Witte 2019,
133).
Lineární zemní práce bývají často nahlíženy jako jednofázové stavební dílo. Nicméně příklady Dane-
virke, Offovy hráze nebo Bradleyho vykopávky na Sidbury Hill naznačují, že liniové stavby mohly získat
finální podobu až po dlouhé sérii stavebních fází (Bradley – Entwistle – Raymond 1994, 149–150). Dnes
vidíme erodovanou podobu závěrečné fáze liniových zemních prací s dlouhou stavební historií. Nálezy
nasvědčují tomu, že liniové stavby se měnily a rostly v průběhu dlouhých časových období. Lineární
zemní práce tak představují konečný produkt dlouhého procesu změn (Giles 2007).
ZÁVĚR
Předložený text si klade za cíl představit nemovitou památku, objevenou při průzkumu Čertovy brázdy
nedaleko Kouřimi. Výzkum vycházel ze studia nezvykle přímé linie v terénu mezi Lipany a Chotouní. Na
základě DMR bylo nalezeno pokračování této linie dále k jihozápadu, až na dno rokle u Vitic. Na tomto
jižním konci liniového útvaru bylo nalezeno zachovalé valové těleso, po stranách doprovázené dvěma
mělkými zahloubeními. V polích nad roklí byly zaznamenány porostové příznaky ukazující na dvojici
příkopů a možný val mezi nimi a současně byla potvrzena související liniová elevace na DMR. Geofyzi-
kálním měřením v místě těchto porostových příznaků byla potvrzena existence příkopů po obou stranách
nedochovaného středového valu, z nichž západnější se zdá být výraznější. Podobná liniová elevace a do-
provodné porostové příznaky byly nalezeny i na severním konci linie u Chotouně, zatím bez ověření geo-
fyzikálním měřením.
Výsledkem výzkumu je představení v Čechách dosud nepopsaného liniového útvaru, který vykazuje
řadu podobných znaků s některými liniovými stavbami známými ze zahraniční – např. Offovou hrází či
Danevirke. Datování liniového útvaru na Kouřimsku bude vyžadovat další výzkum. Považujeme za prav-
děpodobné, že stáří útvaru je nejméně raně středověké, ale není vyloučena ani datace do období staršího.
Ze souvislostí a analogií lze prozatím soudit, že se může jednat o umělou terénní překážku vykazující
řadu podobností s výše uvedenými příklady z Velké Británie a Německa. Domníváme se, že mohla mít
i podobné funkce a role, tedy například kontrolu pohybu v důležitém dopravním koridoru a symbolické
vyjádření moci.
213
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Obr. 12. Oova hráz – velká liniová stavba ve Velké Británii,
která zhruba sleduje současnou hranici mezi Anglií a Wa-
lesem. Pohled z vrchu Lanfair Hill směrem k jihu. Foto
z dronu: Julian Ravest, Oa’s Dyke Journal 2019.
PRAMENY A LITERATURA
Allcroft, A. H. 1908: Earthwork of England: prehistoric, Roman, Saxon, Danish, Norman, and mediæval. London.
Beckovský, J. F. 1879: Poselkyně starých příběhův českých. Díl 2, sv. 1. Praha.
Belford, P. 2017: Offa’s Dyke: a line in the landscape. In: T. Jenkins – R. Abbiss (eds.), Fortress Salopia. Solihull, 62–83.
Beljak Pažinová, N. 2019: Valové opevnenie v pohorí Burda na Slovensku. Archaeologia historica 44/1, 113–123.
Bernat, J. – Štědra, M. 2003: Čertova brázda, stará severojižní stezka mezi Labem a Sázavou. Archeologie ve středních
Čechách 7, 349–362.
Bradley, R. – Entwistle, R. – Raymond, F. 1994: Prehistoric land divisions on Salisbury Plain. The work of the Wessex
Linear Ditches Project. 1. London.
Čornej, P. 1992: Lipanská křižovatka: příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha.
Dalimilova kronika: Nejstarší česká rýmovaná Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. B. Havránek a J. Daňhelka. Praha 1958.
Emler, J. 1872: Pozůstatky desk zemských království Českého r. 1541 pohořelých II. Praha.
Faltýnová, M. – Pavelka, K. – Nový, P. – Šedina, J. 2015: Complex Archaeological Prospection Using Combination of
Non-destructive Techniques. ISPRS – International Archives of the Photogrammetry, Remote Sensing and
Spatial Information Sciences. XL-5/W7, 141–146.
Faltýnová, M. – Pavelka, K. 2016: Technická zpráva: Čertova brázda – zaměření metodou laserového skenování a geo-
radarem. Katedra geomatiky FSv ČVUT, Praha.
Field, D – McOmish, D. 2017: The Making of Prehistoric Wiltshire. Amberley.
Giles, M. 2007: Refiguring rights in the Early Iron Age landscapes of East Yorkshire. In: C. Haselgrove – R. Pope (eds.),
The earlier Iron Age in Britain and the near continent. Oxford, 103–118.
Gutjahr, Ch. – Steigberger, E. 2018: The „Devil’s Ditch“ – A Late Roman Limes in the Middle of Noricum? In: LIMES
XXXIII Proceedings of the 23rd International Congress of Roman Frontier Studies Ingolstadt 2015. Akten des
23. Internationalen Limeskongresses in Ingolstadt 2015. Sonderband 4/I. Ingolstadt, 454–461.
Hájkova kronika: Václava Hájka z Libočan Kronika česká I. Úvod. R. 644–904. Doba pohanská. Ed. V Flajšhans. Praha
1918.
Kneppe, C. 2014: Landwehren. Zu Erscheinungsbild, Funktion und Verbreitung spätmittelalterlicher Wehranlagen.
Münster.
Kolník, T. 1978: Zisťovací výskum tzv. spečeného valu v Žemberovciach. Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku
v roku 1977, 139–141.
Krásl, F. 1895: Sv. Prokop, jeho klášter a památka u lidu. Praha.
Kučera, M. P. 1987: Змиевы валы Среднего Поднепровья. Киев.
Kuffner, H. 1903: Poloha Čertovy brázdy s okolím. Uloženo v Podlipanském muzeu v Českém Brodě (kopie mapy po-
řízená B. Miškovským v roce 1903, digitalizace Č. Štuka 2013).
Kuffner, H. – Miškovský, J. 1899: Bitva u Lipan: 30. května 1434. Český Brod.
Llobera, M. 1996: Exploring the topography of mind: GIS, social space and archaeology. Antiquity 70, 612–622.
Malim, T. 2010: Grim’s Ditch, Wansdyke and the Ancient Highways of England: Linear Monuments and Political
Control. Early Medieval Enquiries. Clifton Antiquarian Club 9, 148–179.
Matúšová, J. 2009: Slovník pomístních jmen v Čechách V. Praha.
Mellor, V. 2007: Prehistoric multiple linear ditches and pit alignments on the route of the Oakham bypass, Rutland.
Leicestershire Archaeological & Historical Society Transactions 81, 1–33.
Militká, L. – Šámal, Z. 2019: Archeologická prospekce vrcholně středověkého areálu bojiště u Lipan (okres Kolín). Ar-
chaeologia historica 44/2, 699–713.
Militká, L. – Beneš, Z. – Šámal, Z. 2018: Nové pravěké a raně středověké nálezy z areálu bojiště u Lipan, okr. Kolín. Ar-
cheologie ve středních Čechách 22, 663–678.
Miškovský, J. 1903a: Po Čertově brázdě z Chotouně do Sázavy. Naše hlasy 23, č. 28, 1.
Miškovský, J. 1903b: Po Čertově brázdě z Chotouně do Sázavy. Naše hlasy 23, č. 29, 1.
Miškovský, J. 1904: Čertova brázda na Lipansku. Máj II, č. 36 a 37, 577–589.
Noble, F. 1983: Offa’s Dyke Reviewed. British Archaeological Reports. British Series 114. Oxford.
Pontanus z Breitenberka, J. B. 1602: Hymnorum Sacrorum, De Beatissima Virgine Maria Et S. Patronis S. R. Bohemiae.
Pragae.
Spring, P. 2015: Great walls and linear barriers. Barnsley, South Yorkshire.
Stenton, F. M. 1971: Anglo-Saxon England. 3rd edn. Oxford.
Šolle, M. 1966: Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách. Praha.
Štěpánek, M. 1968: Patrocinia a středověké cesty (Příspěvky k dějinám osídlení 4). Československý časopis historický
16, 551–570.
Petr Nový – Čestmír Štuka
214 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
215
Raně středověký (?) liniový útvar v trase „Čertovy brázdy“
Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Štuka, Č. 2012: K problematice Čertovy brázdy. In: J. Martínek – J. Šmeral (ed.), Výzkum historických cest v interdisci-
plinárním kontextu. Brno, 80–84.
Štuka, Č. – Nový, P. 2014a: Využití veřejně dostupných dat při zkoumání zaniklých terénních útvarů – case report. In:
D. Dreslerová (ed.), Počítačová podpora v archeologii 13. Sborník abstraktů. Praha, 33–34.
Štuka, Č. – Nový, P. 2014b: Čertova brázda ve vztahu ke starým cestám. In: J. Martínek (ed.), Výzkum historických cest
v interdisciplinárním kontextu II. Brno, 29–39.
Tummuscheit, A. – Witte, F. 2019: The Danevirke: Preliminary Results of New Excavations (2010–2014) at the Defensive
System in the German-Danish Borderland. Offa’s Dyke Journal. 1. 114. 10.23914/odj.v1i0.253.
Vavák, F. J. – Skopec, J. 1910: Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha druhá,
část I., rok 1784–1786. Vydává Jindřich Skopec. Praha.
Vavák, F. J. – Skopec, J. 1924: Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha třetí,
část IV., rok 1801 a dodatky. Vydává Jindřich Skopec. Praha.
Vávra, I. 1971: Trstenická stezka. Historická geografie 6, 77–132.
Williams, A. 2009: Offa’s Dyke: A Monument Without a History? In: N. Fryde –D. Reitz (eds.), Walls, Ramparts, and
Lines of Demarcation: Selected Studies from Antiquity to Modern Times. Munster, 31–56.
An early medieval (?) linear feature
in the route of 'Čertova brázda' [Devil's furrow]
The authors present an immovable monument which was discovered during the survey of 'Čertova brázda'
near Kouřim. The survey was based on studying an unusually straight line in the terrain between Lipany and
Chotouň. On the basis of a digital elevation model, a continuation of this line was identified further to the
southwest. At the south end of the linear feature, a well-preserved earthwork was discovered, accompanied by
two shallow sunken lines on the sides. In fields above a gorge, cropmarks were identified which point to the
exis tence of a pair of ditches and a possible earthwork between them. At the same time, the existence of a
related linear elevation visible on the digital elevation model was confirmed. Geophysical measurements in
places with cropmarks confirmed the existence of ditches on both sides of an unpreserved central earthwork,
whereas the west ditch seems to be more distinct. A similar linear elevation and accompanying cropmarks
were also identified at the north end of the discovered line, although so far without any verification by geo-
physical surveying.
The result of the survey is the presentation of a linear feature, so far unknown in the Czech Republic, which
shows a number of similarities with some linear structures known from abroad – such as Offa's Dyke or the
Danevirke. We believe it could have had a similar function and role, i.e. to control the movement of people
along an important transport corridor or to symbolically express power. The dating of the linear feature in the
Kouřim region will require further research. We strongly believe that its date is at least early medieval, but an
earlier date is not excluded either. English by Jan Machula
Fig. 1. Location of the investigated linear feature on a map of Bohemia.
Fig. 2. The full line marks the location of the identified linear feature, the interrupted line indicates the route of
Čertova brázda.
Fig. 3. Linear feature lying in the route of Čertova brázda between Lipany and Chotouň on a digital terrain model
and on an overview map. A – beginning of the linear structure in the form of an earthwork in a forested gorge, B –
monument on Lipská mountain, C – junction of the line with the former 'free royal road,' D – junction of the line
with a road leading from Český Brod to Kolín, E – junction of the line with a road leading to Chotouň, F – fading
out of the line in a slope near Chotouň.
Fig. 4. Aerial photograph showing a double line of cropmarks between positions A and B. The distance between
the axes of the dark lines is approximately 9m, the total width reaches ca. 14m.
Fig. 5. Body of the earthwork with shallow ditches in a gorge located to the southwest of the linear feature (posi-
tion A). The height of the earthwork is 1.4m.
Fig. 6. In the right part of a map section showing the stable cadastre of the village of Vitice from position A to-
wards position B, a massive, gradually diminishing field margin/earthwork is depicted at a length of 400m.
Fig. 7. Soil profile taken with a georadar in a direction perpendicular to the line of cropmarks (in a SE-NW direc-
tion) in a field near the gorge with the earthwork. Its central part is currently levelled and, at a depth of 0.5m, it
creates a roughly 3.5m wide belt. On the sides, it is accompanied by two wide shallow ditches with a depth of ca.
1.3m from current ground. The established distance between the centres of the ditches is 9m, the total length of
the feature is ca. 12m.
Fig. 8. Echoes on a profile recorded with a georadar at the north end of the field, in front of an erosion groove. Si-
milarly to the previous cases, the radiograms show a central plateau lined by two ditches.
Fig. 9. Double line of cropmarks in the north part of the linear feature (positions E–F).
Fig. 10. 3D model of the field situation at the southwest end of the linear feature.
Fig. 11. Comparison of profiles of two linear structures. Top – profile obtained through measurements with a geo-
radar in Čertova brázda, in a position 50m distant from the beginning of the line. Bottom – section of a linear
structure known as the 'Sidbury double linear ditches' in the county of Wiltshire, Great Britain, which was obta-
ined through excavation. The scales of both illustrations are identical.
Fig. 12. Offa's Dyke – a large linear structure in Great Britain which approximately copies the current England-
Wales border.
Petr Nový – Čestmír Štuka
216 Archeologie ve středních Čechách 25, 2021
Petr Nový, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, p. o., Zámek č. 1, 252 63 Roztoky u Prahy
novy@muzeum.roztoky.cz
Čestmír Štuka, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Kateřinská 1660/32, 121 08 Praha 2
stuka@cesnet.cz
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Article
Full-text available
Published first in 2007, Tim Malim’s review of Grim’s Ditch and Wansdyke provides a valuable synthesis and exploration of key issues of wider application regarding the relationship between linear earthworks, movement, territoriality and politics in the later prehistoric and early historic societies in Britain. The author provides a new introduction, while the article has been revised to the format of the Offa’s Dyke Journal by the editors.
Article
Full-text available
This article describes the use of a combination of non-destructive techniques for the complex documentation of a fabulous historical site called Devil’s Furrow, an unusual linear formation lying in the landscape of central Bohemia. In spite of many efforts towards interpretation of the formation, its original form and purpose have not yet been explained in a satisfactory manner. The study focuses on the northern part of the furrow which appears to be a dissimilar element within the scope of the whole Devil’s Furrow. This article presents detailed description of relics of the formation based on historical map searches and modern investigation methods including airborne laser scanning, aerial photogrammetry (based on airplane and RPAS) and ground-penetrating radar. Airborne laser scanning data and aerial orthoimages acquired by the Czech Office for Surveying, Mapping and Cadastre were used. Other measurements were conducted by our laboratory. Data acquired by various methods provide sufficient information to determine the probable original shape of the formation and proves explicitly the anthropological origin of the northern part of the formation (around village Lipany).
Article
Full-text available
The later-prehistoric linear ditches that divide the chalk landscape of Wessex, south England, are markers in an area. It is a topographic space. The ditches seem to be placed with a view to their visibility in the landscape. It is a human topographic space. A GIS study of the ditches' place, in terms of what a human sees in moving acros undulating ground, goes beyond that environmental determinism which underlies many GIS studies.
1879: Poselkyně starých příběhův českých
  • A H Allcroft
  • Roman
  • Saxon
  • Danish
  • Norman
  • London
  • J F Beckovský
Allcroft, A. H. 1908: Earthwork of England: prehistoric, Roman, Saxon, Danish, Norman, and mediaeval. London. Beckovský, J. F. 1879: Poselkyně starých příběhův českých. Díl 2, sv. 1. Praha.
Offa's Dyke: a line in the landscape
  • P Belford
Belford, P. 2017: Offa's Dyke: a line in the landscape. In: T. Jenkins -R. Abbiss (eds.), Fortress Salopia. Solihull, 62-83.
  • N Beljak Pažinová
Beljak Pažinová, N. 2019: Valové opevnenie v pohorí Burda na Slovensku. Archaeologia historica 44/1, 113-123.