Nejstarší nálezy bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v Čechách [Earliest records of Heracleum mantegazzianum in Bohemia]

Abstract

A herbarium specimen of Heracleum mantegazzianum collected in 1871 in the spa of Teplice in northern Bohemia by Lajos Haynald, archbishop of Kalocsa-Bács in Hungary, was recently found in the Hungarian Natural History Museum in Budapest (herbarium BP). To our knowledge, this is the earliest preserved specimen of this invasive species from the territory of the current Czech Republic. It is assumed to have been collected in ornamental plantations in the town. Until recently, a specimen of an escaped plant of H. mantegazzianum collected in 1877 on the outskirts of the spa of Mariánské Lázně (formerly Marienbad) was considered the earliest herbarium record from this country. Examining the earliest record in this country of H. mantegazzianum from the town of Kynžvart (formerly Königswart) dated to 1862 and variously interpreted as relating either to cultivated or to escaped plants, we have arrived to the conclusion that this information is erroneous and misplaced as it is based on misinterpretation of the name H. elegans, which certainly refers to a morphological variant of H. sphondylium recorded next to the nearby spa of Mariánské Lázně. In newspapers and in various texts found on the internet, H. mantegazzianum is reported to have arrived in Bohemia as early as in 1815 as a present of Russian tsar Alexander I for Austrian foreign minister Prince Metternich during the Congress of Vienna. Reportedly, the seeds were handed over to the minister in one of the malachite vases that are still on display in the Chateau of Kynžvart. However, we failed to find the primary source of this information and, therefore, the exact year of introduction into the chateau park of Kynžvart remains uncertain. Still, this is a plausible report, because Prince Metternich had at least some interest in natural history and established a small natural history museum in his Kynžvart Chateau, which he opened to the public.

Full text

Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 55: 197–205, 2020 197
Nejstarší nálezy bolševníku velkolepého
(Heracleum mantegazzianum) v Čechách
Earliest records of Heracleum mantegazzianum in Bohemia
Jiří D a n i h e l k a 1, 2), Lajos S o m l y a y 3) & Petr P y š e k 1, 4)
1) Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice; e-mail: pysek@ibot.cas.cz
2) Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, 611 37 Brno;
e-mail: danihel@sci.muni.cz
3) Department of Botany, Hungarian Natural History Museum, PO Box 137,
H-1431 Budapest, Maďarsko; e-mail: somlyay.lajos@nhmus.hu
4) Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Viničná 7,
128 44 Praha 2
Abstract
A herbarium specimen of Heracleum mantegazzianum collected in 1871 in the spa of Teplice in northern
Bohemia by Lajos Haynald, archbishop of Kalocsa-Bács in Hungary, was recently found in the Hungarian
Natural History Museum in Budapest (herbarium BP). To our knowledge, this is the earliest preserved
specimen of this invasive species from the territory of the current Czech Republic. It is assumed to have
been collected in ornamental plantations in the town. Until recently, a specimen of an escaped plant of
H. mantegazzianum collected in 1877 on the outskirts of the spa of Mariánské Lázně (formerly Marienbad)
was considered the earliest herbarium record from this country. Examining the earliest record in this coun-
try of H. mantegazzianum from the town of Kynžvart (formerly Königswart) dated to 1862 and variously
interpreted as relating either to cultivated or to escaped plants, we have arrived to the conclusion that this
information is erroneous and misplaced as it is based on misinterpretation of the name H. elegans, which
certainly refers to a morphological variant of H. sphondylium recorded next to the nearby spa of Marián-
ské Lázně. In newspapers and in various texts found on the internet, H. mantegazzianum is reported to
have arrived in Bohemia as early as in 1815 as a present of Russian tsar Alexander I for Austrian foreign
minister Prince Metternich during the Congress of Vienna. Reportedly, the seeds were handed over to the
minister in one of the malachite vases that are still on display in the Chateau of Kynžvart. However, we
failed to fi nd the primary source of this information and, therefore, the exact year of introduction into the
chateau park of Kynžvart remains uncertain. Still, this is a plausible report, because Prince Metternich had
at least some interest in natural history and established a small natural history museum in his Kynžvart
Chateau, which he opened to the public.
K e y w o r d s : Apiaceae, Czech Republic, giant hogweed, herbarium records, plant invasion, Umbelli-
ferae, year of introduction

198 Danihelka et al.: Nejstarší nález Heracleum mantegazzianum z Čech
Úvod
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) patří spolu s netýkavkou žláznatou
(Impatiens glandulifera) a křídlatkami (Reynoutria sp. div.) k nejlépe prostudovaným a
také mediálně nejznámějším invazním rostlinám evropské květeny. Vzhledem k dlouhé
tradici studia rostlinných invazí v České republice by se mohlo zdát, že o šíření význam-
ných invazních druhů na našem území víme všechno podstatné a že je potřeba jen tu a tam
upřesnit nebo opravit nějaký detail. Studium herbářů a starší fl oristické literatury, která
je díky pokračující digitalizaci dostupná mnohem snadněji než kdykoli v minulosti, však
nezřídka poskytne překvapivé poznatky a díky bezprecedentně jednoduché mezinárodní
komunikaci se tyto informace snadno dostanou k povolaným adresátům. V tomto případě
nález starého sběru bolševníku velkolepého ze západních Čech v maďarském herbáři a
jím vyvolané studium starší fl oristické a další literatury ukázaly, že rok 1862, kterým se
v botanické literatuře dosud datuje introdukce, nebo dokonce zplanění tohoto invazního
druhu na území dnešní České republiky, neodpovídá skutečnosti. Cílem této práce je shr-
nout a doplnit dosavadní znalosti o nejstarších nálezech bolševníku velkolepého v západ-
ních Čechách a zjistit, kdy a jak se tato rostlina na naše území dostala.
Nejstarší nález z Čech jako lázeňský suvenýr
V prosinci 2019 objevil druhý autor tohoto článku při revizi rodu Heracleum v herbáři
Maďarského přírodovědného muzea (BP) položku druhu H. mantegazzianum, kterou se-
bral Lajos Haynald v roce 1871 v Teplicích v severních Čechách. Kaločský arcibiskup
a kardinál Lajos Haynald (3. 10. 1816 až 3. 7. 1891; v německojazyčných pramenech se
uvádí jako Stephan Franz Ludwig von Haynald) byl nejen jedním z největších mecenášů
kultury, vzdělání a vědy v tehdejších Uhrách, ale též nadšeným amatérským botanikem
a dobrým znalcem evropské květeny. Svůj rozsáhlý herbář a bohatou botanickou knihov-
nu odkázal Maďarskému národnímu muzeu, kde peněžním darem přispěl ke zřízení sa-
mostatného botanického oddělení (Kanitz 1890, Vozárová & Šípošová 2010, Bajzáth &
Bauer 2016). V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století opakovaně trávil letní
dovolenou v lázeňských letoviscích v některé z evropských zemí, mimo jiné v Băile Her-
culane (dnes v Rumunsku), v Teplicích v Čechách a lázeňském městě Bad Ems v Porýní-
Falci, kde se věnoval také sběru rostlin.
Dotyčný sběr (BP 282148, obr. 1) pochází z první Haynaldovy návštěvy Teplic a
je datován 25. 7. 1871. Na schedě označil nálezce rostlinu jako „Heracleum asperum
M. B.“, zřejmě vzhledem k ostře laločnatým listům. Tužkou připsaná poznámka na
Obr. 1. – Herbářová položka bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) z Teplic (L. Haynald
1871 BP 282148).
Fig. 1. – Herbarium specimen of Heracleum mantegazzianum from the spa of Teplice in northern Bohe-
mia, Czech Republic (L. Haynald 1871 BP 282148).

Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 55: 197–205, 2020 199

200 Danihelka et al.: Nejstarší nález Heracleum mantegazzianum z Čech
schedě („montanum?“) dokládá, že rostlinu studoval Sándor Jávorka, pravděpodobně
v druhém desetiletí 20. století. Druhy H. asperum (Hoffm.) M. Bieb. a H. montanum
Gaudin [= H. sphondylium subsp. elegans (Jacq.) Schübl. & G. Martens] však patří do
sekce Heracleum, jsou tedy blízce příbuzné bolševníku obecnému, zatímco bolševník
velkolepý náleží do sekce Pubescentia (Logacheva et al. 2008).
Nejstarší dosud známý herbářový doklad o přítomnosti bolševníku velkolepého (Herac-
leum mantegazzianum) v českých zemích a současně první doklad jeho zplanělého výskytu
pochází z roku 1877 od Úšovic u Mariánských Lázní1) (srov. Holub 1997). Haynaldův sběr
z Teplic z roku 1871, pořízený o šest let dříve, tak představuje nejstarší dosud známý herbářo-
vý doklad z Čech. Informace na schedě je však velmi lakonická (Hera cleum asperum M. B.
Teplitz 25. Julii 1871. Haynald) a nevypovídá o tom, zda se jedná o sběr pěstované, anebo
zplanělé rostliny. Podle našeho názoru je však nanejvýš pravděpodobná první možnost. Sběr
z roku 1877 (Holub 1997) tak i nadále představuje nejstarší doklad o zplanělém výskytu.
Co je to Heracleum elegans?
Detailní rozbor si zaslouží opakovaně citovaný nejstarší údaj o přítomnosti bolševníku
v českých zemích, přesněji o jeho pěstování v Lázních Kynžvartě (Pyšek 1991, Pyšek
1) Böhmen: Marienbad. Sumpfwiesen bei Auschowitz (G. Beck 1877-07-20 PRC). Sběr je rozdělen na dva
archy. Nálezce rostlinu určil jako Heracleum sphondylium, mezi sběry tohoto druhu bolševník velkolepý
teprve v roce 1995 rozeznal J. Holub.
Obr. 2. – Druhy čeledi Apiaceae v květeně Mariánských Lázní a jejich okolí (Kratzmann 1862: 348).
Fig. 2. – Species of the Apiaceae family in the local fl ora of Mariánské Lázně spa (Marienbad) and its
surroundings (Kratzmann 1862: 348).

Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 55: 197–205, 2020 201
& Pyšek 1994), nebo dokonce o jeho zplanění tamtéž (Holub 1997, Pyšek et al. 2012), kla-
dený do roku 1862. První dvě z citovaných prací odkazují jednak na fl oristickou studii okolí
Mariánských Lázní (Skalický et al. 1966), jednak na mnohem starší seznam (Kratzmann
1862), určený pro lázeňské hosty se zájmem o botaniku. Skalický et al. (1966) skutečně
na str. 92 uvádějí výčet nálezů bolševníku velkolepého (pod jménem H. mantegazzianum)
z Kynžvartu, Mariánských Lázní a blízkého okolí. K výčtu autoři dodávají: „V naší litera-
tuře je tento druh zaměňován s druhy H. persicum Desv. a zvláště s H. speciosum Weinm.
(např. Lhotský Čs. bot. Listy 2: 157–158, 1950; Zelený Živa 10: 98, 1962 aj.). Pod jménem
H. speciosum je znám tento bolševník i z okolí Mariánských Lázní. Ponejprv je asi z Mari-
ánských Lázní uváděn pod jménem Heracleum elegans (Cr.) Jacq. Kratzmannem (1862).“
Kratzmannova lokální květena Flora von Marienbad vyšla v opakovaně vydávaném
lázeňském průvodci Der Curort Marienbad und seine Umgebungen, který je dnes v něko-
lika vydáních dostupný v digitalizované podobě na internetu. V pátém vydání průvodce,
které redigoval sám Emil Kratzmann, podle údaje na titulním listě „praktický lékař v Ma-
riánských Lázních“ a současně amatérský botanik (Klášterský et al. 1970), je ve výčtu
mezi druhy čeledi Umbelliferae opravdu uvedeno Heracleum elegans (Kratzmann 1862:
348), a to z místa „Am Fusse der Friedrich-Wilhelmshöhe“ (obr. 2). Nález je z druhé ruky
a s Kratzmannem se o něj podělil pruský zdravotní rada Dr. [Johann Christoph Friedrich]
Metsch z města Suhl (dnes spolková země Durynsko), též amatérský botanik. Lokalita se
nachází jižně nad městem a dnes se jmenuje Žižkův vrch (748 m; také Špičák). Kousek
od vrcholu kopce na někdejším vyhlídkovém místě dodnes stojí altán Výšina Bedřicha
Viléma [IV.], pojmenovaná na počest pruského krále.
Taxonomická interpretace by měla být jednoduchá, poněvadž E. Kratzmann v úvodu
k seznamu odkazuje na tehdy populární Flora germanica excursoria (Reichenbach 1830–
1832) jako (taxonomický) základ svého seznamu. Jméno Heracleum elegans však není
v citované květeně přijato a nachází se jen v synonymice druhu H. panaces (no 2963).
Bez ohledu na taxonomickou identitu typu tohoto linnéovského jména je však z uvede-
ných lokalit (masiv Schneebergu v Dolních Rakousích) zřejmé, že jde o středoevropskou
rostlinu, nikoli o exotický druh. Taxon označený jako H. elegans se navíc v botanické li-
teratuře z Čech vyskytl už předtím. V ranku variety druhu H. sphondylium jej uvádí např.
Opiz (1852: 50). Čelakovský (1868–1883: 566) rozlišuje v rámci druhu H. sphondylium
dvě variety, a to α) latifolium a β) angustifolium s tím, že „H. elegans Jacq., Tausch! jest
přechodná forma do α s úkrojky kratšími“, cituje při tom Tauschův exsikát [no 639] ze
sbírky Herbarium fl orae bohemicae. K témuž názoru ostatně dospěl i Holub (1997: 391),
který týž Tauschův exsikát uvádí u H. sphondylium subsp. trachycarpum. Ve prospěch
této interpretace údaje z Kratzmannovy fl oruly Mariánských Lázní svědčí také předchozí,
čtvrté vydání lázeňského průvodce, které je v digitální podobě rovněž dostupné na in-
ternetu (Kratzmann 1857). Také tam je uvedeno H. elegans (na str. 248), sice bez autora
nálezu a konkrétní lokality, ale zato jako jediný druh rodu Heracleum. Údaj se tedy nej-
spíš vztahuje k domácímu bolševníku obecnému (H. sphondylium), který je dnes v okolí
Mariánských Lázní hojný. Bylo by zvláštní, kdyby si jej byl tehdy Kratzmann nevšiml a

202 Danihelka et al.: Nejstarší nález Heracleum mantegazzianum z Čech
do seznamu zařadil bez komentáře jen nápadný exotický druh, když například u domácí
kaliny tušalaje (Viburnum lantana) v pátém vydání průvodce výslovně uvádí „Verwildert
in Gebüschen“ [zplaňuje v křovinách] (Kratzmann 1862: 344). Datace prvotního výskytu
bolševníku velkolepého v Čechách rokem 1862 je tedy mylná, jelikož spočívá na chybné
intepretaci jmen. Navíc se tento údaj nevztahuje k Lázním Kynžvartu, ale k nedalekým
Mariánským Lázním.
Rok introdukce zůstává nejistý
Údaj o pěstování bolševníku velkolepého v zámeckém parku v Lázních Kynžvartě (Py-
šek 1991, Pyšek & Pyšek 1994) pochází ze zprávy o nálezu tohoto druhu na Nymbursku
(Šebek 1987: „… u nás byl poprvé vysazen v 1. polovině 19. století jako dekorativní
rostlina knížetem Klementem Václavem Metternichem v zámeckém parku v Kynžvartě
n. Ohří…“), kde však tvrzení nedoprovází žádný literární odkaz. V českojazyčných a
německojazyčných textech na internetu se v různých variantách vyskytuje tvrzení, že
semena bolševníku daroval knížeti Metternichovi během Vídeňského kongresu v roce
1815 ruský car Alexandr I.; na některých místech se dokonce píše, že jimi naplnil jednu
z malachitových váz, kterou rakouskému kancléři také daroval. Tvrzení o carském daru
(bez detailu o malachitové váze) přejímají také seriózní autoři (Bohatý & Velebil 2017),
ale z dikce textu jednoznačně plyne, že se jim tuto informaci nepodařilo ověřit v žád-
ném historickém prameni, což potvrdil elektronickou poštou také současný kastelán ky-
nžvartského zámku Ondřej Cink. Žádné informace o introdukci bolševníku velkolepého
do kynžvartského zámeckého parku nejsou známy ani Lence Křesadlové z Metodického
centra zahradní kultury v Kroměříži, která odborně zaštiťuje péči o kynžvartský park.
Současně nám však ve své odpovědi elektronickou poštou sdělila, že když studovala, její
učitel František Smýkal uváděl jako místo introdukce bolševníku velkolepého do Čech
zámecký park v Březině v okrese Rokycany, který v první třetině 19. století patřil hraběti
Kašparu M. Šternberkovi, mj. významnému botanikovi a spoluzakladateli Národního mu-
zea. Monografi e o zámku Kynžvart (Fuks 1958)2) hovoří jen o zelených zahradních mala-
chitových vázách, toho času umístěných v průčelí Malachitového salonku (p. 103), jako
o daru cara Alexandra I., neříká však nic o jejich náplni, která měla být součásti daru. Tu-
ristické průvodce (Wirth et al. 1954, 1961, 1966) obsahují obdobnou informaci, dar však
mylně připisují caru Alexandru II., který nastoupil na ruský trůn až v roce 1855, tj. čtyři
roky před Metternichovou smrtí. Jak je zřejmé, informaci o introdukci bolševníku velko-
lepého do Čech už v roce 1815 se nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit, a je tedy nutné na
ni pohlížet jako neověřenou. Může však odpovídat skutečnosti, jelikož kníže Metternich
měl jisté přírodovědné zájmy a dokonce na zámku v Kynžvartě založil veřejně přístupné
2) Ne, to není shoda jmen. Autorem monografi e je skutečně Ladislav Fuks, významný český spisovatel
20. století. Autor románů Pan Theodor Mundstock a Spalovač mrtvol, jakož i povídkové sbírky Mí čer-
novlasí bratři. Od poloviny padesátých let pracoval L. Fuks na zámku Kynžvart jako zaměstnanec státní
památkové péče.

Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 55: 197–205, 2020 203
muzeum se sbírkou minerálů, hornin, zkamenělin a zoologických preparátů (Bohatý &
Velebil 2017).
Pokud jde o přítomnost bolševníku velkolepého v zámeckém parku na Březině, spo-
lehlivá zpráva existuje až z roku 1900 (Maloch 1900 jako Heracleum persicum). V té
době byl už zdomácnělý nejen v parku, ale také v blízkém okolí. V parku byl jistě už delší
dobu, poněvadž F. Maloch píše, že z Březiny byl „před léty“ přenesen také do zámeckého
parku v Plzni-Malesicích. O zámeckém parku a Šternberkových sbírkách na Březině exis-
tuje několik zpráv v encyklopedických (Freysmuth 1817) a botanických časopisech první
poloviny 19. století (Hornschuh 1827, Sternberg 1830), v žádné z nich však není zmínka
o druzích rodu Heracleum. O pěstování bolševníku v zámeckém parku na Březině v první
třetině 19. století zatím tedy nejsou spolehlivé zprávy. Je však známo, že kníže Metternich
sdílel s hrabětem Šternberkem zájem o přírodní vědy a že oba aristokraté byli ve vzájem-
ném služebním a možná i soukromém styku. Metternich se mj. podílel na fi nancování
expedice J. Ch. Mikana a J. E. Pohla do Brazílie v letech 1817–1821 a také fi nančně
přispíval na činnost Českého muzea. V roce 1822 K. M. Šternberk spolu s J. E. Pohlem
Metternicha na zámku Kynžvart dokonce společně navštívili (Bohatý & Velebil 2017), a
je tedy možné, že se Metternich oběma botanikům při té příležitosti pochlubil majestátní
cizokrajnou okoličnatkou, případně se se Šternberkem dokonce rozdělil o vzácné osivo.
To je však čistá spekulace, která může vysvětlit, jak a kdy se bolševník na Březinu dostal,
nikoli ověřená informace.
Bolševník velkolepý si pro svůj pozoruhodný habitus rychle získal oblibu. Jeho pěsto-
vání v lázeňských parcích západních Čech v poslední čtvrtině 19. století dokládají dosud
přehlížené údaje v entomologické literatuře (srov. Pyšek & Pyšek 1994), které jsou stej-
ně staré jako nejstarší herbářový doklad zplanělého výskytu. Bolševník pěstovali např.
v zámeckém parku ve Františkových Lázních (Dalla Torre 1878: 94 jako H. giganteum).
Ze stejné práce pochází i údaj o zplanělém výskytu někde v nivě Ohře v blízkosti Chebu
(op. cit., p. 96). Autor entomofaunistické zprávy na této rostlině zaznamenal jeden exem-
plář lumka Ichneumon (dnes Dicaelotus) pusillator: „Im Egerthale; auch auf Heracleum
giganteum ein Stück (op. cit., p. 96). Stejně tak údaje z okolí Františkových Lázní („bei
Franzensbad“; op. cit., p. 102, 143) se nejspíš vztahují ke zplanělým rostlinám, protože
jinde autor uvádí buď jen „Franzensbad“, anebo explicitně „im Franzensbader Park“ (op.
cit., p. 94), což je naopak vhodné považovat za záznamy pěstovaných rostlin.
Závěr
Nově objevený sběr bolševníku velkolepého z roku 1871 z Teplic v severních Čechách,
dnes uložený v Maďarském přírodovědeckém muzeu v Budapešti, představuje nejstarší
fyzický doklad přítomnosti tohoto invazního druhu na území České republiky. Je to téměř
jistě sběr z kultury. Dosud známý sběr z Úšovic u Mariánských Lázní, který se naopak
vztahuje ke zplanělé rostlině, je o 6 let mladší. Jak ukazují dosud přehlížené údaje ze
stejné doby, bolševník se v té době šířil i v širším okolí Františkových Lázní, a to i v nivě

204 Danihelka et al.: Nejstarší nález Heracleum mantegazzianum z Čech
Ohře východně od města. Naopak údaj o výskytu bolševníku velkolepého v Lázních Kyn-
žvartě v roce 1862, který se botanické literatuře považuje za nejstarší zprávu o pěstovaní
tohoto druhu, nebo dokonce o nálezu zplanělé rostliny, se při bližším prozkoumání ukázal
jako mylný a ve skutečnosti se vztahuje k výskytu bolševníku obecného v okolí Marián-
ských Lázní. V denním tisku a v textech přístupných na internetu v českém i německém
jazyce se uvádí, že bolševník velkolepý byl přivezen do Čech už v roce 1815, a to do
zámeckého parku v Lázních Kynžvartě. Primární zdroj této informace se nám nepodařilo
najít, zároveň se nám ani nepodařilo toto tvrzení vyvrátit. Vzhledem k tomu, že nálezy
zplanělých rostlin jsou známy už ze sedmdesátých let 19. století, lze předpokládat, že se
bolševník dostal do Čech podstatně dříve než v roce 1871. Zda to bylo právě v roce 1815
a zda semena bolševníku získal rakouský zahraniční ministr Metternich darem od ruského
cara Alexandra I. na Vídeňském kongresu, zatím s jistotou nevíme. Poslední z cílů, které
jsme si na začátku práce stanovili, tedy zůstává nesplněn.
Poděkování
Za pomoc s vyhledáním obtížně dostupné literatury a informace k tématu děkujeme kolegům Jiřímu Brab-
covi (Muzeum Cheb), Ondřeji Cinkovi (Národní památkový ústav, státní zámek Kynžvart), Lence Kře-
sadlové (Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži) a Jiřímu Uhrovi (Mendelova
Univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Lednice). Jiří Hadinec a Michal Štefánek (oba Herbářové sbírky
Univerzity Karlovy, Praha) nám poskytli přesný text herbářové etikety nejstaršího herbářového dokladu
k výskytu bolševníku velkolepého v přírodě.
Literatura
Bajzáth J. & Bauer N. (2016): Haynald Lajos bicentenáriumi kiállítás a Magyar Természettudományi
Múzeumban. – Ann. Mus. Hist.-Natur. Hung. 108: 325–337.
Bohatý M. & Velebil D. (2017): Muzeum Klemense knížete Metternicha na Kynžvartu a minerály z jeho
sbírky v Národním muzeu v Praze. – J. Nat. Mus. Prague, ser. natur. hist., 186: 5–50.
Čelakovský L. J. (1868–1883): Prodromus květeny české. – V Praze.
Dalla Torre K. (1878): Entomologische Notizen aus dem Egerlande. – Lotos 27 (1877): 91–208.
Freysmuth J. (1817): Die naturhistorischen Schätze von Bržezina auf der Herrschaft Radnitz im Pilsner
Kreise. – André’s Hesperus 2: 567, 568 & 576.
Fuks L. (1958): Státní zámek Kynžvart. Historie a přítomnost. – Krajské nakladatelství v Karlových
Varech, Karlovy Vary.
Hornschuh Ch. F. (1827): Correspondenz. (Aus einem Briefe des Hrn. Prof. Hornschuh an Hrn. Prof.
Hoppe zu Regensburg, dd. Brzezina, den 7. October 1827.) – Flora, Regensburg, 10: 746–751.
Kanitz A. (1890): Cardinal-Erzbischof Dr Ludwig Haynald als Botaniker. Zur Feier seines fünfzigjährigen
Priester-Jubiläums. – Ung. Revue 10: 1–20.
Klášterský I., Hrabětová A. & Duda J. (1970): Botanikové na českém a moravském území od nejstarších
dob. – Zprávy Čs. Společ. Dějiny Věd Techn. 14–15: 1–211.
Kratzmann E. (1857): Flora von Marienbad. – In: Der Kurort Marienbad und seine Umgebungen, ed. 4,
p. 238–260, Prag.
Kratzmann E. (1862): Flora von Marienbad. – In: Der Curort Marienbad und seine Umgebungen, ed. 5,
p. 339–359, Prag.

Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 55: 197–205, 2020 205
Holub J. (1997): Heracleum L. – bolševník. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 5: 386–395,
Academia, Praha.
Logacheva M. D., Valiejo-Roman C. M. & Pimenov M. G. (2008): ITS phylogeny of West Asian Heracleum
species and related taxa of Umbelliferae–Tordylieae W. D. J. Koch, with notes on evolution of their
psbA-trnH sequences. – Pl. Syst. Evol. 270: 139–157.
Maloch F. (1900): Okolí zámku na Březině u Radnice ve vzhledě botanickém. Se zvláštním zřetelem ku
rostlinám zdivočelým. – Vesmír 29: 255–256.
Opiz F. M (1852): Seznam rostlin květeny české. – Praha.
Pyšek P. (1991): Heracleum mantegazzianum in the Czech Republic: dynamics of spreading from the
historical perspective. – Folia Geobot. Phytotax. 26: 439–454.
Pyšek P. & Pyšek A. (1994): Současný výskyt druhu Heracleum mantegazzianum v České republice a
přehled jeho lokalit. – Zprávy Čs. Bot. Společ. 27 (1992): 17–30.
Reichenbach L. (1830–1832) Flora germanica excursoria. – Lipsiae.
Skalický V., Chrtek J. & Gill J. (1966): Poznámky ke květeně okolí Mariánských Lázní. – Preslia 38:
84–98.
Sternberg C. (1830): Correspondenz. – Flora, Regensburg, 13: 562–565.
Šebek S. (1987): Bolševník velkolepý – Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier – u Nymburka. –
Polabí, Poděbrady, 27 (1–2): 28–30.
Vozárová M. & Šípošová H. (2010): Osobnosti botaniky na Slovensku. – Veda, Bratislava.
Wirth Z., Rokyta H., Ullrichová H., Lifka B., Pešina J. & Nauman P. (1954): Kynžvart. Státní zámek. –
Státní tělovýchovné nakladatelství, Praha.
Wirth Z., Vondra J., Pešina J., Blažková J., Rokyta H., Nauman P. & Šamánková E. (1961): Kynžvart.
Státní zámek a památky v okolí. Ed. 2. – Sportovní a turistické nakladatelství, vydavatelství ÚV
ČSTV, Praha.
Wirth Z., Vondra J., Pešina J., Rokyta H., Blažková J., Nauman P., Lifka B. & Šamánková E. (1966):
Kynžvart. Státní zámek a památky v okolí. Ed. 3. – Sportovní a turistické nakladatelství, vydavatelství
ÚV ČSTV, Praha.
Došlo dne 11. 6. 2020