Rytíři z Linavy – ve službách biskupů a vévodů

Abstract

The knights of Linava came from the northern German locality of Linau and moved to the Czech lands in the mid-13th century on the initiative of Bishop Bruno of Olomouc. Following their arrival in Moravia, the Linava lords became courtiers of the Opava Přemyslids and held the castle of Edelštejn, and later Weisenštejn and Rabenštejn. The dynasty died out in Moravia not long after 1368, and in Silesia after 1461.

Full text

Matice moravská
Brno 2020
P   L J
  
K vydání připravili
Bronislav Chocholáč, Jiří Malíř,
Lukáš Reitinger a Martin Wihoda

Recenzoval: doc. PhDr. Vratislav Vaníček, Ph.D.
© Matice moravská, 2020
ISBN 978-80-87709-28-3
Kniha vyšla za finanční podpory Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
a ve spolupráci s Historickým ústavem
a Ústavem pomocných věd historických a archivnictví FF MU.

Obsah
Tabula gratulatoria .................................................... 13
LAUDATIONES
Václav Štěpánek
O muži renesančním ................................................... 17
Ivan Hlaváček
Vzpomínka z časů, na něž je lépe zapomenout ............................... 21
Robert Antonín
Stalo se jednoho srpnového dne… ........................................ 23
BIBLIOGRAFIE PRACÍ LIBORA JANA
Bibliografie prací Libora Jana za léta 1987–2019 .............................29
ČAS KNÍŽAT
Naďa Profantová
Prestiž a moc v předpřemyslovských Čechách. Knížata a jejich archeologický obraz
na přelomu 8. a 9. století ................................................ 61
Petr Sommer
Widukindův
vicinus subregulus
a začátky českého státu ........................ 71
Petr Charvát
Obchod se slovanskými otroky v raně středověké Itálii – a jinde ................. 85
Ludmila Luňáková
Úcta ke svatému Vítu v knížecích Čechách .................................. 99
Martin Wihoda
Moravský
údělník
nebo
kníže
? .......................................... 113

8 O
David Kalhous
Przewod, powóz,
prowod
… a paraveredus? K otázce údajné služebné organizace
a veřejných služebností a jejich původu .................................... 121
Robert Novotný
K počátkům české šlechty: otázka kontinuity a vizuální reprezentace ............ 131
DLOUHÉ 13. STOLETÍ
Ladislav Míča
Okolnosti aplikace ordálů vody a železa v kontextu panovnických výsad 13. století ... 147
Petr Hrubý
Marcas agrenti
, nebo produkty stříbrných hutí? ............................. 165
Petr Jokeš
Patrocinium svatého Mikuláše a středověká Morava ......................... 181
Robert Antonín
„
Pro remedio anime fratris mei…
“ Několik poznámek ke zbožnosti české šlechty
vrcholného středověku ................................................ 191
Stanislav Bárta
Tři Brunovi muži aneb pozůstatky disertace, která nikdy nevznikla .............. 205
Zdeněk Žalud
Poznámky a hypotézy k dvojímu vzniku Tábora-Hradiště v 13. a 15. století ........ 219
Đura Hardi
Nekoliko zapažanja o boravcima Ane, majke češke kraljice Kunigunde,
na vladarskom dvoru Přemislavoviča ......................................233
Jan Dienstbier
Střípek ze života velkého pábitele ........................................ 251
Lukáš Reitinger
Jak se stal Václav II. roku 1285 králem ....................................263
Jan Frolík
K lokalizaci některých míst v listině krále Václava II. z 6. února 1289 ............279

9O
Norbert Mika
Traktat w Opawie z 15 sierpnia 1289 roku. Przyczynek do pierwszego planu
rozbiorowego Polski ..................................................287
Lukáš Führer
In margine ke kanceláři pražských biskupů na přelomu 13. a 14. století
aneb kdo se skrývá za písařem T 23 = G 2 = J IV 1? .......................... 303
Dalibor Havel
Známé – neznámé privilegium Václava II. pro řezenské kupce z roku 1305 ........ 317
Jan Škvrňák
Rytíři z Linavy – ve službách biskupů a vévodů ..............................337
Marek Stawski
Kult świętego biskupa Stanisława a polityka dworu praskiego wobec Polski
od XIII do XV wieku ..................................................345
STÁRNOUCÍ STŘEDOVĚK
Kateřina Charvátová
Jan z Ostrova a magie. Brixenský biskup v roli konzultanta papeže Jana XXII. . . . . . 367
Zdeněk Uhlíř
Bratr Kolda – dominikánský personalista? Úvaha snad přesahující řečnické cvičení ... 377
Vlastimil Brom
„
Hi man vindet vnd liszet, waz vns biz her geschen ist.
“ Několik poznámek
k Veršovaným letopisům při Německé kronice českých zemí ...................389
Andrzej Marzec
Królestwo Polskie w świetle „Liber de gestis meis” Karola IV Luksemburskiego ... 401
Ctibor Ostrý
Platby „per judem“ do brněnské městské sbírky v druhé polovině 14. století
a poplatníci, kteří je využívali ........................................... 411
Tomáš Somer
Markvart z Dobromilic – hofmistr (arci)biskupa Alberta ze Šternberka ...........423
Miroslav Plaček
Kam po poboření rodového hradu? Páni z Ungersberka si poradili ..............435

10 O
Karel Mlateček
Vzestup a pád pánů z Vildenberka. Úpadek panského rodu a moravská společnost
v druhé polovině 14. století ............................................. 443
Dalibor Prix
Moravští páni z Lomnice na středověkém Opavsku ..........................465
Petr Elbel
Rakouská žoldnéřská posádka v Pohořelicích v roce 1425. Příspěvek k poznání
obrany moravských zeměpanských měst za husitské revoluce ..................497
Ondřej Schmidt
Co si Italové mysleli o husitských Čechách: stereotypy a divergence .............523
Marek Cetwiński
Swoi czy obcy? Ślązacy w opinii Jana Długosza i jego naśladowców .............. 535
Martin Musílek
„Žaloba kněze Bedřichova i páně Jiříkova s odpory.“ Unikátní pramen
k politické realitě a každodennosti poděbradské éry .........................543
Pavel Soukup
Římské jaro Ctibora z Volfštejna. O papežské nobilitaci z roku 1475
a jedné neuskutečněné fundaci .......................................... 561
Jaroslav Čechura
Bohuslav VII. ze Švamberka (1428/1430–1490), vězeň na Špilberku ............. 575
Martin Nodl
Čas pozdního středověku a čas moderního světa aneb esej o nečekaném návratu ...585
DUCHOVNÍ A RYTÍŘSKÉ ŘÁDY
Marie Bláhová
Historiae fundationum
cisterciáckých klášterů v českých zemích ................597
Karl Borchardt
Der Johanniter Heinrich von Castell (1312–1348). Notizen zur Prosopographie
geistlicher Ritterorden ................................................609

11O
Josef Šrámek
„Domus S. Jacobi preurbii Grecensis cruciferorum de domo theutonico ordinis
S. Marie“
aneb Po stopách královéhradecké komendy německých rytířů
ve středověku ....................................................... 621
Přemysl Bar
Zbytečná diplomatická mise? Poselstvo velmistra řádu německých rytířů
na podzim 1414 v Praze ................................................ 635
Petra Lukešová
Postoj generálních převorů johanitského řádu k městu Strakonice v 15. století
na základě udělených privilegií .......................................... 655
Tomasz Jurek
Zapomniany szpital zakonu Świętego Ducha
in Sassia
we Wschowie .............667
Stanislav Vohryzek
Středověcí probošti v klášteře Nová Říše a barokní historiografie ...............677
Robert Šimůnek
Počátky templářů v Jindřichově Hradci .................................... 687
MEZI PRAHOU A VÍDNÍ
Dalibor Janiš
Markraběcí rada na Moravě v 15. a 16. století ..............................703
Jana Janišová
„A tu z potazu jest hrdla odsouzen.“ Autorita zemského soudu na Moravě
v 16. století – příběh Buriana Šelendorfa z Hošnperka ........................ 713
David Novotný
„Komorní“ příběh panství Rychmburk. K správním dopadům konfiskací
provedených roku 1547 ................................................ 721
Václav Bůžek
Hrabavé ptactvo v reprezentaci Ferdinanda Tyrolského .......................733
Tomáš Krejčík
Vybraná symbolika v erbech a pečetích horních měst ........................ 749

12 O
Miroslav Dejmal
Jídali je osolené a s pepřem… Strava na hradě ve Veselí nad Moravou
ve 13. a 17. století ....................................................765
Klára Hübner – Zbyněk Sviták
U stolu s císařovnou. Chutě a kuchyně v době Marie Terezie .................. 777
Miroslav Svoboda
Rok 1866 v Komíně. Střípek z minulosti oslavencova rodiště ................... 803
Jiří Malíř
Antimilitaristické demonstrace branců na Brněnsku roku 1905:
uvědomělost, manipulace, propaganda? ................................... 815
Thomas Krzenck
Brünner Adressbücher 1918–1920 als sozialgeschichtliche Quelle
der Stadtgeschichte im überlieferungs- wie zeitgeschichtlichen Kontext .......... 833
Eva Richtrová
Metoděj Antonín Jedlička: kněz, řeholník, agent Státní bezpečnosti .............859
MINULOST JAKO ARGUMENT A DŮKAZ
Jiří Němec
Primisliden ex officio. K jednomu jazykovému aspektu politiky dějin
v Protektorátu Čechy a Morava .......................................... 875
Zdeněk Beneš
Kniha jako dárek i jako zbraň ...........................................893
Markéta Malá
Zneužití Lidic? Obraz tragédie české vesnice v dobovém tisku ..................907
Ivo Pospíšil
Sekularizační a postsekularizační vlny v ruské literatuře ...................... 921
Jan Zouhar
Masaryk, Patočka a dějiny .............................................. 935

Rytíři z Linavy – ve službách biskupů
a vévodů
Jan Škvrňák
The knights of Linava – in the service of bishops and dukes
ABSTRACT: The knights of Linava came from the northern German locality of Linau and moved
to the Czech lands in the mid-13th century on the initiative of Bishop Bruno of Olomouc. Following
their arrival in Moravia, the Linava lords became courtiers of the Opava Přemyslids and held
the castle of Edelštejn, and later Weisenštejn and Rabenštejn. The dynasty died out in Moravia not
long after 1368, and in Silesia after 1461.
KEYWORDS: Knights of Linava, Linau, episcopal vassals, Opava Přemyslids
Ohledně původu rodu z Linavy panovalo mnoho nejasností. Tomasz Jurek ve své pod-
nětné práci naznačuje, že tento rod může patřit k německé drobné šlechtě, která
se usadila ve Slezsku, ale nenachází Linavu v Německu, Polsku ani dnešní České
republice, Josef Pilnáček klade Linavu (Łany, německy Lonau nebo Lohnau) k Ratiboři.
Grzegorz Kublin přichází s nejpravděpodobnějším řešením – Linau ve Šlesvicku-Holštýn-
sku, tedy domovině olomouckého biskupa Bruna.1
Oldřich a Ota z Linavy se v domácích písemných pramenech objevují společně
v roce 1281, nicméně již v roce 1266 je jako družiník olomouckého biskupa Bruna
ze Schauenburgu uveden snad starší z bratrské dvojice Ota. Snad do tohoto rodu patřil
i Jindřich, zmíněný v roce 1275 jako Heinricus de Linow, který je svědkem udělení biskup-
ského hradu Fulštejna v léno Herbortovi, stolníku biskupa Bruna.2
Sledovaný rod se tak do českých zemí dostal zřejmě v biskupských službách, tak jak
soudil už Josef Pilnáček, nicméně záhy se rod stává součástí družiny opavského vévody
Mikuláše I., nemanželského syna Přemysla Otakara II. Tomu by napovídala právě listina
z 19. září 1281, ve které vévoda potvrzuje patronát kostela v Krnově řádu německých rytířů.3
1 Jurek, Tomasz: Obce rycerstwo na Śląsku do połowy XIV wieku. Poznań 1996, s. 322; Pilnáček,
Josef: Rody starého Slezska. Brno 1991, s. 64; Kublin, Grzegorz: Rycerski ród de Linavia.
Kwartalnik Opolski 4, 2015, s. 72–78.
2 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (= CDB) V/2. Edd. J. Šebánek et S. Dušková.
Pragae 1981, s. 453–455, č. 779.
3 CDB V/1. Edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1974, s. 715–716, č. 483. CDB VI/1. Edd.
Z. Sviták – H. Krmičková – J. Krejčíková et J. Nechutová. Pragae 2006, s. 224–225, č. 177;
Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové. Vídeň 1930, s. 76.

338 J Š
Oba bratři se zde nacházejí jako svědci ve společnosti šlechty Opavska a hodnostářů Mikulá-
šova dvora, proto je možné počítat je také k doprovodu mladého vévody.4
Bratři byli ovšem nejméně tři, přičemž třetím snad mohl být právě Jindřich, jak o tom
vypovídá dvojice listin o týden starší, vydaná ve slezské Nise. První z nich, zachovaná
ve dvou variantách, nese datum 6. září 1281, vydavatelem je Mikuláš Opavský, který po
zvážení sporů („gwerram et discordiam“) mezi vratislavským biskupem Tomášem s Otou
z Linavy a jeho bratry o hrad Edelštejn, a škod, které utrpěli lidé biskupa od zmíněných
bratrů, se rozhodl darovat Tomáši jako odškodnění zmíněný hrad společně se Zlatými
Horami (Zukemantil), s tím, že biskup si mohl hrad buď ponechat, nebo rozbořit. To o tři
dny později potvrdil vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus, který ve své listině dodal,
že se tak stalo za shody bratrů z Linavy.5 To by jen napovídalo, že páni z Linavy byli ve
vztahu k opavskému vládci, mohli Edelštejn spravovat jako léno nebo zde mohli působit
jako purkrabí. Ačkoliv na českém internetu se lze běžně dočíst,6 že se bratři hradu ne-
vzdali, dále podnikali loupežné nájezdy do okolí a Edelštejn ztratili až v roce 1285, opak
je pravdou. O hrad Edelštejn se začal svářit vratislavský biskup s vratislavským vévodou,
jak dovozují listiny od roku 1284. V roce 1285, přesněji někdy před 25. dubnem, skutečně
došlo na dobývání hradu, nicméně úspěšným útočníkem byl Jindřich IV. a poraženými lidé
biskupa Tomáše.7
Na počátku 14. století se objevuje další generace rytířů z Linavy. Konkrétně Friedrich
neboli Friduš jako jeden ze žoldnéřů krakovského biskupa Jana Muskaty, předního stra-
níka krále Václava II. i jeho syna Václava III. v Polsku během válek s Vladislavem Loký-
tkem. Neklidné Malopolsko přibližují protokoly hnězdenského arcibiskupa Jakuba Świnki
z let 1306 až 1308, které obviňují krakovského biskupa z vážných přečinů po celý jeho
episkopát a především na boj proti Vladislavu Lokýtkovi po roce 1304.8 Jeho žoldnéři vy-
háněli straníky Lokýtka ze země, loupili na majetcích hnězdenského arcibiskupství a kra-
kovské kapituly, pálili i drancovali kostely v diecézi, zabíjeli a zajímali poddané i klérus, to
vše údajně na příkaz krakovského biskupa.9
4 K osobě prvního opavského vévody viz dále Wihoda, Martin: Mikuláš I. Opavský mezi Přemyslovci
a Habsburky. Český časopis historický 99, 2001, s. 209–230.
5 CDB VI/1, s. 205–208, č. 158, s. 209–210, č. 160.
6 Nesmysly v oblasti starších lokálních dějin často rozšiřuje i pochybně vedená česká Wikipedia.
Hrad Edelštejn. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Edel%C5%A1tejn [cit. 9. 2. 2020].
7 Kouřil, Pavel – Prix, Dalibor – Wihoda, Martin: Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000,
s. 71–72.
8 Protokoly druhého procesu s krakovským biskupem Janem Muskatou jsou v polské literatuře
podrobně rozebrány. Dále viz Abraham: Wacław: Sprawy Muskaty. Rozprawy Akademii
Umiejętności, 30, 1893; Włodarski, Bronisław: Polska i Czechy w drugiej połowie XIII i początkach
XIV wieku (1250–1306). Lwów 1931; Kozłowska-Budkowa, Zofia: Przyczynki do życiorysu Jana
Muskaty. In.: Biskup, Marian (Ed.): Ars historica: prace z dziejów powszechnych i Polski.
Poznań 1976, s. 445 – 453; Gawlas, Sławomir: Człowiek uwikłany w wielkie procesy – przykład
Muskaty. In.: Michalowski, Roman (Ed.): Człowiek w społeczeństwie średniowiecznym.
Warszawa 1997, s. 391–401; Pietras, Tomasz: „Krwawy wilk z pastorałem” biskup krakowski Jan
zwany Muskatą. Warszawa 2001.
9 Jan, Libor: Václav II. Král na stříbrném trůnu. Praha 2015, s. 361–364.

R  L –      339
Sandoměřský děkan Herbord vypověděl, že biskupovi vá-
lečníci Rulko, zřejmě z Bibrštejna, Otto Spatzmann a Fridrich
z Linavy (Fredricus de Lynavia), zajali a odvlekli správce san-
doměřského kostela Sifrída, který měl dokonce podlehnout
utrpěným zraněním. Podobně řádění této trojice nepřežil jiný
zajatý klerik, Mikuláš ze Slawoszowa, který byl usmýkán koňmi.
Žoldnéři měli podle obžaloby učinit jiné obvyklé přečiny: vypálit
a vyrabovat 37 kostelů, zabíjet a olupovat lidi obojího pohlaví,
znásilňovat panny a utiskovat vdovy.10
Pokud pro osmdesátá léta je možné psát o členech rodu
jako o věrných zeměpána a po roce 1300 jako o českých žold-
néřích v Polsku, po vymření Přemyslovců (1306) a nástupu
Lucemburků (1310) je vše zdánlivě jinak. Zbraslavská kronika
k roku 1312 líčí Friedricha (Friduše) z Linavy spolu s pány z Bo-
skovic a Jimramem ze Sádku jako ničemné muže, kteří páchali
na Moravě mnoho loupeží. Král Jan Lucemburský proto v čer-
venci 1312 svolal tažení na Moravu, které mělo nastolit pořá-
dek. Dobyt byl hrad Sádek u Třebíče a výprava dále směřovala
přes Brno k majetkům Friedricha z Linavy. Kronikář při dobý-
vání hradu Račice u Vyškova výslovně píše, že šlo o nejpevnější hrad v linavském držení.
Po Račicích byla dobyta i pevnost, která je označována jako Drahans. Historici se nemo-
hou shodnout na tom, zda šlo o Drahotuše nebo nějaký z hradů na Drahanské vrchovině,
v obou případech na dominiu pánů z Čeblovic, Holštejna, Drahotuš. Poražený Friedrich se
vzdal, slíbil českému králi věrnost, přičemž oba dobyté hrady musel zbořit.11
Slova kronikáře dokládá i panovnická listina z 20. července 1312, kdy v Brně Friedrich
z Linavy, Mikuláš (II.), syn opavského vévody, dále Oldřich z Boskovic, bratři z Bran-
dýsa a Macek řečený Mnich přísahají věrnost králi Janu Lucemburskému.12 Když k těmto
šlechticům připočteme ještě Oldřichova bratra Archleba z Boskovic a Jimrama ze Sádku,
jehož hrad byl také dobyt královským vojskem, dostaneme se k poměrně vysokému počtu
zemských škůdců, který budí až dojem určité „politické“ frakce. To by nesvědčilo o tom,
že je hnala chamtivost, jako spíše snaha změnit poměry v zemi. I když je možné, že tito
lidé chtěli prosadit moravským markrabětem a snad i českým králem rakouského vévodu
Friedricha Habsburského, jemuž před rokem holdovala v Brně většina moravské šlechty.
V roce 1308 (nebo 1309) proběhlo povstání opavské šlechty proti Mikulášovi I. Ten
byl ze své země vyhnán a usídlil se v Brně, Opavsko do své správy přejal slezský kníže
Boleslav, vládnoucí ve Vratislavi, Lehnici a Břehu. Piastovec si mohl činit nároky na tuto
zemi, a zřejmě tak také činil, jako na nevyplacené věno své manželky Markéty, dcery
zesnulého českého krále Václava II. Tuto situaci začal řešit Jan Lucemburský záhy po pře-
vzetí vlády v Čechách a na Moravě. Dne 11. června 1311 v Olomouci byla uzavřena dohoda,
10 Monumenta Polonia Vaticana III. Ed. J. Ptaśnik. Kraków 1914, s. 95.
11 Chronicon Aulae regiae. Petra Žitavského Kronika zbraslavská. Ed. J. Emler. Praha 1884, s. 178–180.
12 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (= RBM) III. Ed. J. Emler.
Pragae 1890, s. 37, č. 83.
Erb rytířů z Linavy
(Pilnáček, Josef:
Staromoravští rodové.
Vídeň 1930, s. 76.)

340 J Š
podle které král Jan vykoupil Opavsko za 8000 hřiven stříbra.13 Jan Lucemburský ovšem
zemi nevrátil Mikulášovi (I.) nebo jeho stejnojmennému synu. Právě proto bylo – dle
mého soudu – cílem povstání Mikuláše mladšího a jeho spojenců a leníků14 bylo při-
mět českého krále, aby se vzdal Opavska. Nicméně samotné povstání bylo potlačeno.15
Friduš z Linavy byl nepřímo zapleten také do sporu, který se odehrál v roce 1348
mezi pány z Drahotuš a pány z Kravař o hrad Helfštýn. Na zasedání zemského soudu
v Olomouci si Čeněk z Drahotuš nechal zapsat do zemských desek hrad Helfštýn jako své
dědictví.16 Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tuto skutečnost o rok později nepopřel
Jan (Ješek) z Kravař, komorník olomouckého zemského soudu, který prohlásil, že hrad
se vším příslušenstvím držel podle práva jeho otec Vok z Kravař († 1329) a jemu, tedy
Janovi, se dostal dědictvím. Zároveň se ale chtěl vypořádat s nároky pánů z Drahotuš.17
Následně si Čeněk a Mikuláš (Mikul) nechali zapsat do zemských desek, že hrad Helfštýn
na jejich majetcích protiprávně postavil Friduš z Linavy.18 Tím asi celý spor skončil, neboť
hrad zůstal v rukou pánů z Kravař.19
Na základě výše zmíněných údajů lze zformulovat hypotézu, která vysvětluje majet-
kové změny v regionu. Zmíněné území na jih od řeky Bečvy zřejmě od Přemysla Ota-
kara II. Získal Bohuš z Drahotuš, který ho začal pomalu kolonizovat. Území později zabral
Friduš z Linavy, který se mohl přiženit do rodiny pánů z Drahotuš a dělat si nároky na
určitou část rodového panství, na němž si postavil hrad Helfštýn. Kdy došlo k záboru, lze
jen hádat. Pokud byl násilný, šlo by uvažovat o období slabé panovnické autority mezi
13 RBM III, s. 8–9, č. 23.
14 Macek Mnich je v roce 1320 uváděn jako purkrabí Mikulášova Hradce nad Moravicí RBM III,
s. 233–234, č. 556. Jiný Macek, řečený Mnich, je v roce 1362 leníkem olomouckého biskupa
a přísedícím lenního soudu, Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums
Olmütz, Teil I. Ed. K. Lechner. Brünn1902, s. 29. V případě bratrů z Brandýsa jsem nenalezl
žádnou vazbu na Mikuláše I. Opavského, ale hned dvě na rod z Linavy – jména Friedrich
a Gunther se objevují také v rodokmenu tohoto rodu. Oba rody také byly leníky olomouckých
biskupů – Friedrich a Gunther v roce 1274 získali léno Říkovice, Moštěnice, Štolbach (tato
lokalita se objeví na samém konci moravské větve Linavských) a Unčice. Srov. Faist, Michal:
Rod z Brandýsa a východní Čechy: otazníky nad východočeským původem Jana Jiskry z Brandýsa.
In: Beran, Zdeněk (ed.): Východočeská šlechta, její sídla a teritoria. Praha 2013, s. 60–72.
15 Podobně i Ladislav Hosák, který uvádí „vzpouru moravských stoupenců opavského knížete
Mikuláše“. Hosák, Ladislav: Počátky města Lipníka nad Bečvou. In: Nikoli nejmenší na Moravě.
Kniha o Lipníku nad Bečvou. Lipník nad Bečvou 1965, s. 24. Habsburskou kandidaturu jako
důvod povstání akcentuje Baletka, Tomáš: Páni z Kravař. Z Moravy na konec světa. Praha 2003,
s. 47–49. V nejnovější monografii Jana Lucemburského se Wojciech Iwańczak vyjádřil neutrálně,
připouští ovšem politické motivy povstání. Viz Iwańczak, Wojciech: Jan Luksemburski, dzieje
burzliwego żywota i bohaterskiej śmierci króla Czech i hrabino Luksemburka w 21 odsłonach.
Warszawa 2012, s. 49–50.
16 Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren. Olmützer Cuda (= ZDO). Edd. P. Chlumecký –
P. Chytil – K. Demuth et A. Wolfskron. Brünn 1856, s. 1, kniha II, č. 5.
17 ZDO, s. 5, kniha I, č. 97.
18 ZDO I, s. 5, kniha I, č. 98.
19 Srov. Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 62–63.

R  L –      341
léty 1306 a 1311, kdy moravská zemská reprezentace uznala za svého pána Jana Lucem-
burského. V roce 1312 hrad zřejmě ještě nestál, protože královské vojsko dobývalo jiné
pevnosti. Nejpozději v roce 1329 toto panství získal Vok z Kravař, pravděpodobně od
krále, který jej zabavil Friedrichovi z Linavy. Proto roku 1348 vypukl spor mezi pány
z Drahotuš a z Kravař. Friduš, třebaže byl naživu, do něj již nezasáhl.20
Fridrichovi bylo zřejmě záhy odpuštěno, neboť král Jan mu v roce 1315 zastavil 8 lánů
v Čelechovicích na Hané a mlýn zvaný Chudobín tamtéž za částku 100 hřiven stříbra.21
Získanou zástavu však dlouho nedržel, neboť ji již roku 1321 ze zástavy vykoupil se svo-
lením krále Vok z Kravař.22 K následné době víme, že rod z Linavy působil ve službách
opavských vévodů a olomouckých biskupů, nejpozději v třicátých letech 14. století ve
dvou rodových liniích. Friduš měl bratry Otu, Konráda a Jana, také zřejmě bratrance
Gunthera (Vintíře) a Ulmanna. V první polovině 14. století na Opavsku působil právě
Ulmann z Linavy, který podle Opavského formuláře (pochází z let 1318–1342) držel hrady
Weisenštejn i Rabenštejn.23 O něco dříve (1318–1326) držel Ulman čtyři lány a 14 pod-
daných ( censuales) ve vsi Liptaň a Friedrich z Linavy pobíral desátky ze čtyř lánů ve vsi
Matějovice, přičemž jeden i druhý se řadili mezi leníky olomouckého biskupství.24
Bratrská čtveřice se pohybovala v regionu Opavska i piastovského Slezska i v pozdější
době. V roce 1331 Ota, řečený Thure, Friedrich, Konrád a Ješek, kteří prodali 8,5 lánu
ve vesnici Bieszków (dnes součást obce Nowa Cerekwia) dominikánskému klášteru v Ra-
tiboři, kde byla jeptiškou jejich sestra. Samotný prodej potvrdil i opavský vévoda Mikuláš
II.25 Ota z Linavy svědčil v únoru 1340 v Minsterbergu (dnes Ziębice) knížeti Bolkovi II.
Minstrberskému, který propůjčil clo městu Frankenstein (dnes Ząbkowice Śląskie).26
V Bieszkówie získali rytíři z Linavy ještě čtyři lány, které v roce 1352 prodali za dvacet
hřiven opět klášteru dominikánek v Ratiboři. Dvě listiny, z května a srpna 1352 vystavili
sourozenci Ota, Ješek a Klára z Linavy, přičemž na druhé listině je jako svědek uveden
ještě Ulman z Linavy.27
I jejich bratranci z druhé rodové linie se pohybovali na Opavsku, kupří-
kladu 1. srpna 1331 svědčil Ulmann v listině vévody Mikuláše. V březnu následujícího
roku se Gunther a Ulmann objevil opět v okolí vévody Mikuláše, a to v Hlubčicích.28
20 Srov. Hosák, L.: Počátky města Lipníka nad Bečvou, s. 25. Autor uvádí, že Helfštýn musel
vzniknout po roce 1312, kdy Fridrich z Linavy přišel o své hrady (Drahans lokalizuje jako
Drahotuše u vsi Drahotuše, nikoliv jako Drahotuše u Podhoří), a před rokem 1325, kdy zmíněné
majetky získává Vok z Kravař. Tyto majetky měli rytíři z Linavy získat sňatkem některého
ze svých příslušníků s dcerou (nedoloženou ač předpokládanou) Bohuše II. z Drahotuš.
21 RBM III, s. 108, č. 264.
22 RBM III, s. 283, č. 676.
23 Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M.: Hrady českého Slezska, s. 387, 390–391 a 449–451.
24 Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher, s. 7.
25 RBM III, č. 1765, s. 690. Codex diplomaticus Silesiae (= CDS) XXII. Edd. C. Grünhagen
et K. Wutke. Breslau 1903, s. 120, č. 5017, s. 122, č. 5023.
26 Codex diplomaticus Silesiae (= CDS) XXX. Edd. K. Wutke, E. Randt. Breslau 1925–1930, s. 112,
č. 6414.
27 CDS II. Ed. W. Watenbach. Breslau 1859, s. 152–153, s. 44–45.
28 CDS XXII, s. 126, č. 5035, s. 146, č. 5100.

342 J Š
Ulmann je 17. února 1337 doložen v družině opavského a ratibořského vévody Mikuláše
před Ratiboří, kdy byl svědkem prodeje vsi Sucha Pština.29 Gunther svědčil v roce 1339
Gertrudě a jejímu synu Benešovi, kteří odprodali vsi Kurovice a Třebetice na střední
Moravě.30 Poslední zmínka o Ulmannovi pochází z roku 1346, kdy svědčil při obdaro-
vání Zbyňka z Trukova knížetem Mikulášem II.31 Gunther byl pevně usazen na Moravě.
V roce 1349 vkládá deskový zápis, podle něhož společně s Fridušem a Alžbětou zapisuje
potomkům polovinu vsi a lesa v Bochoři, dvůr ve Věžkách a také majetky v blízkých Býško-
vicích a Podolí.32
Posledním známým členem rodu na Moravě byl Alšík. Friduš ze Štolbachu a Alšík
z Linavy v roce 1368 koupili dva lány v Dobrčicích.33 O pět let později Friduš prodal
tyto dva lány a zároveň zapsal věno své manželce Kateřině, řečené Kačce, v hod-
notě 500 hřiven na Vlkoši, Věžkách, polovině Kokor a Bochoře.34 Friduš však nebyl čle-
nem rodu z Linavy, nýbrž z Drahotuš, tedy z rodu, který se v druhé polovině 14. století
usadil na jižním Přerovsku.35 Jméno typické pro jiný rod (Friduš), možný nedíl s Alšíkem
z Linavy a především majetky ve stejných vsích naznačují, že Friduš z Drahotuš na Štol-
bachu mohl být příbuzným rodu, snad vnukem Friduše z Linavy. Prodej dvou lánů také
naznačuje, že Alšík z Linavy mezi roky 1368 a 1373 zemřel a s ním také vymřela moravská
větev rytířů z Linavy.
O slezských členech rodu, kteří si nikdy na Moravu cestu nenašli, toho víme jen
málo.Z listiny vratislavského vévody Jindřicha V. z 30. listopadu 1290 se dozvídáme, že
Michal z Týnce (Tyniec nad Slężą) prodal místním johanitům 13 lánů, část mlýna a ryb-
níka. Zbylou část mlýna řádu prodal Petr z Linavy, za souhlasu své manželky.36 O tomto
šlechtici nic bližšího není známo Dvě poslední zmínky o rodu v polském Slezsku nesou
letopočty 1396 a 1461. V Opolí je Ulmann z Linavy svědkem dluhu a v druhém případě je
tamtéž zmiňována Hedvika z Linavy.37
Rytíři z Linavy přišli ze severoněmecké lokality Linau z iniciativy olomouckého bis-
kupa Bruna, který na Moravě budoval lenní síť. Ačkoliv první příslušníci tohoto rodu
jsou doloženi v okolí biskupa už v roce 1266, biskupská léna jsou známa teprve v dal-
ších generacích. Po příchodu na Moravu rytíři z Linavy vstoupili rovněž do služeb opav-
ských Přemyslovců, v roce 1281 drželi knížecí hrad Edelštejn, později hrady Weisenštejn
a Rabenštejn. Asi nejvýznamnějším členem rodu byl Friedrich (Friduš) z Linavy, který
se sice zapsal do dějin jako zemský škůdce, ale jak se zdá, jeho skutky nebyly svévolí,
29 RBM IV. Ed. J. Emler. Praha 1892, s. 158, č. 389, s. 158.
30 RBM IV, s. 278, č. 712.
31 CDS VI. Edd. W. Wattenbach, C. Grünhagen. Breslau 1865 s. 4, č. 15
32 ZDO, s. 5, kniha I, č. 111.
33 ZDO, s. 54, kniha I, č. 1091
34 ZDO, s. 70, kniha II, č. 231–232.
35 Dále viz Škvrňák, Jan: Úpadek pánů z Drahotuš v předhusitském období. Sborník okresního
archivu v Přerově 23, 2015, s. 5–26.
36 Schlesisches Urkundenbuch V. Edd. H. Appelt – W. Irgang und J. Menzel. Köln u.a. 1993, s. 376–377,
č. 489.
37 CDS VI, s. 29, č. 82, s. 81, č. 252.

R  L –      343
na Krakovsku zastupoval české krále a jeho vzpoura z roku 1312 směřovala k podpoře
dědických nároků Mikuláše I. na opavské vévodství. Na Moravě a ve Slezsku později pů-
sobily dvě větve rodu. Sourozenci Ota Thure, Friduš, Konrád, Ješek a Klára měli silné
vazby na Slezsko i opavské knížectví, pouze Friduš získal majetky také na Moravě. Druhá
bratrská dvojice Ulmann a Gunther působili jak ve službách opavských vévodů, tak jako
leníci olomouckých biskupů. V osobě Alšíka z Linavy (1368), snad syna Gunthera, tato
větev zřejmě vymírá a jejich majetky přecházejí na Friduše z Drahotuš. Jiná větev mizí
v opolském knížectví v polovině 15. století.
SUMMARY:
The knights of Linava moved from the northern German locality of Linau on the initiative of Bishop
Bruno of Olomouc, who had built a vassal network in Moravia. Although the first members
of this dynasty are recorded in the vicinity of the bishop as early as 1266, episcopal tenures were
not known until later generations. After arriving in Moravia, the knights of Linava immediately
entered the service of the Opava Přemyslids. They held the princely castle of Edelštejn in 1281,
and later the castles of Weisenštejn and Rabenštejn. The most famous member of the dynasty was
probably Friedrich (Friduš) of Linava. Although he is known in history for damaging the province,
it would appear his deeds were not random; he represented the Bohemian king in the Krakow
region, and his revolt in 1312 (when it is likely he held the property of the Lords of Ceblovice, later
Drahotuš, as guardian) was in support of the inheritance claims of Nicholas I to the Duchy of Opava.
In the end, Friedrich escaped execution and later held the Krakow pledge and an episcopal tenure.
Two branches of the family operated in Moravia and Silesia in the 14th century. The siblings of Oto
Thure (1331–1352), Friduš, Konrád, Ješek and Klára, had strong ties to Silesia and the principality
of Opava, but only Friduš also acquired property in Moravia. The second fraternal duo of Ulmann
and Gunther were both in the service of the dukes of Opava and were vassals of the Olomouc
bishops. Alšík of Linava (1368), perhaps Gunther’s son, was the last in the dynastic branch and
his property went to Friduš of Drahotuš. The other branch, perhaps the descendants of Ulmann,
disappeared in the principality of Opole, specifically in Opole in the mid-15th century.