ArticlePDF Available

Abstract

The today's Klánovický les/Klánovice Forest is situated on an area where three villages and their economic hinterland were situated in the High and Late Middle Ages, mainly fields and partly permanent pastures and meadows. The article presented deals with the deserted village of Hol, the relicts of which have been well preserved on the surface. The village had been founded in the 2 nd quarter of the 14 th century and deserted in the 1 st quarter of the 15 th century, had a regular village green layout, including about 24-26 farmsteads, and a heterogeneous arrangement of fields covering approx. 250 ha, partially with strip and partially with land block parcellation. Geochemical research showed that medieval settlement and agricultural activities manifest themselves significantly to this day not only on the surface of the terrain but have left traces in the soil composition.
Natura Pragensis, Praha, 2018, 24: 19–30
_______________________________________________________
_____________________________________________________________________________
19
Zaniklá středověká ves Hol a její plužina
Deserted mediaeval village of Hol and its field system
Tomáš Klír 1, Martin Janovský 2, Ondřej Malina 3 a Jan Horák 2
1 Ústav pro archeologii, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Nám. Jana Palacha 2, Praha 1,
tomas.klir@ff.cuni.cz
2 Ústav pro archeologii, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Nám. Jana Palacha 2, Praha 1
3 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti, T. G. Masaryka 133/9, Loket
K článku patří obrázky č. 11–15 zařazené v barevné příloze na str. 264–269.
Abstrakt. Dnešní Klánovický les se rozkládá na ploše, kde se ve vrcholném a pozdním středověku
nacházely tři vsi a jejich hospodářské zázemí, tedy především pole a zčásti i trvalé pastviny a louky.
Předkládaný článek se věnuje zaniklé vsi Hol, jejíž relikty se v terénu velmi dobře zachovaly. Ves byla
založena ve 2. čtvrtině 14. století a zanikla v 1. čtvrtině 15. století, měla pravidelný návesní půdorys,
zahrnující kolem 24–26 dvorů, a heterogenní plužinu o rozsahu ca 250 ha, zčásti s pásovou a zčásti
blokovou parcelací. Geochemické výzkumy ukázaly, že středověké sídelní a zemědělské aktivity se dodnes
výrazně projevují nejen na povrchu terénu, ale zanechaly i stopy ve složení půd.
Klíčová slova: Praha; Klánovický les; dějiny osídlení; středověká archeologie; agrární dějiny; 1300–1450;
zaniklé středověké vsi; geochemie; polní systémy
Abstract. The today’s Klánovický les/Klánovice Forest is situated on an area where three villages and their
economic hinterland were situated in the High and Late Middle Ages, mainly fields and partly permanent
pastures and meadows. The article presented deals with the deserted village of Hol, the relicts of which
have been well preserved on the surface. The village had been founded in the 2nd quarter of the 14th century
and deserted in the 1st quarter of the 15th century, had a regular village green layout, including about 24–26
farmsteads, and a heterogeneous arrangement of fields covering approx. 250 ha, partially with strip and
partially with land block parcellation. Geochemical research showed that medieval settlement and
agricultural activities manifest themselves significantly to this day not only on the surface of the terrain but
have left traces in the soil composition.
Keywords: Prague; Klánovický les/Klánovice Forest; history of settlements; medieval archaeology;
agrarian history; 1300–1450; deserted medieval village; geochemistry; field systems
Natura Pragensis 24
_____________________________________________________________________________
20
1. Úvod
Dnešní Klánovický les je pozůstatkem rozsáhlé zalesněné enklávy, uváděné dříve pod
jménem Vidrholec, jejíž podoba se formovala v pozdním středověku a raném novověku po
zániku vsí Slavětice, Hol (nesprávně Žák) a Lhota nad Úvalem (Beránek 2011, 102–106).
V zásadě platí, že (1) východní část Vidrholce ukrývá intravilán vsi Holu a celou jeho plužinu;
(2) v západní části, při pramenech Běchovického potoka, ležela ves Slavětice; (3) jihovýchodní
výběžek lesa Vidrholce, zahrnující polohu Kostelík a Škvoreckou oboru, leží na místě plužiny
farní vsi Lhota nad Úvalem. Pojmem plužina v této studii označujeme zemědělské a zároveň
rozparcelované zázemí určitého sídliště.
V reliktech se nejlépe uchoval intravilán Holu, jemuž byla v posledním desetiletí věnována
intenzivní pozornost na Ústavu pro archeologii FF UK (Klír 2016, 46–50). Díky tomu dnes
velmi dobře známe půdorys pozdně středověké vsi i podobu dvorů jednotlivých usedlostí.
V tomto článku se zaměříme na holskou plužinu, jejíž relikty jsou soustavně zkoumány teprve
od roku 2014 (ve spolupráci s Národním památkovým ústavem) a výsledky dosud nebyly
publikovány. Dále představíme výsledky geochemických průzkumů, realizovaných ve
spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou.
Hol dnes patří mezi jedny z ukázkových a nejlépe poznaných zaniklých středověkých vsí
v Čechách (např. Klápště 2016, 17, Fig. 2.1). Velmi dobře reprezentuje geometricky pravidelné
sídelní formy a skupinu sídlišť vzniklých v poslední fázi středověkého sídelního postupu, těsně
před obdobím mortalitních krizí a populační stagnace (Klír 2014).
2. Přírodní podmínky
Geomorfologie zájmového území není jednotná. Severní a střední část má podobu
denudované plošiny mírně skloněné k východu až severovýchodu a rozbrázděné prameništi
Horoušanského potoka (245–260 m.n.m., úžlabí Horoušanského potoka klesá až k 225 m n.m.).
Jižní část území konkávně stoupá od severu k jihu (260–280 m n.m.), směrem ke kótě Kostelík,
kudy prochází i pražsko-kolínská silnice (297 m n.m.).
Na ploché střední a severovýchodní části jsou obnaženy perucké sedimenty (křída), mající
charakter převážně pískovců, jílovců a slepenců (Čakovická tabule). V jižní, stoupající části je
podloží tvořeno sledem zvrásněných a obnažených prvohorních sedimentů převážně v podobě
písčitých a jílovitých břidlic (ordovická souvrství Úvalské plošiny). Úžlabí vodotečí a pramenišť
jsou vyplněna kvartérními sedimenty (Holásek 1986; Müller et al. 1991; Janovský 2015, 31).
Území Vidrholce (Klánovického lesa) jako celek zahrnuje zahlazené rozvodí Vltavy a Labe.
Zájmové území, tedy východní část Klánovického lesa je odvodňována Horoušanským potokem,
jehož mělká prameniště člení jinak plochý terén peruckých usazenin. Spád vodotečí je zprvu
velmi malý a rozsáhlé terénní partie jsou podmáčené, směrem na východ a sever se ale více
zahlubují a Horoušanský potok vytváří výrazné úžlabí. Jen mírně zvlněný terén pod prameništi
byl v raném novověku přehrazován a vyplňován nevelkými rybníky, z nichž poslední byl zrušen
s výstavbou železnice na poč. 40. let 19. století. Relikty dvou hrází se zachovaly na vodoteči
protékající přímo intravilánem zaniklého Holu.
Tomáš Klír, Martin Janovský, Ondřej Malina a Jan Horák: Zaniklá středověká ves Hol a její plužina
_____________________________________________________________________________
21
Půdní charakteristika odpovídá geologickým a hydrologickým danostem. Ploché
a nepropustné partie peruckých usazenin na západě sledovaného území jsou pokryty glejovými
podzoly, svažitější části pak silně kyselými hnědými půdami. Na břidlicových ordovických
horninách leží převážně karbonátové pelosoly, které okrajově přesahují i na perucké sedimenty.
Na kvartérních diluviálních sedimentech se utvořily hnědé gleje (Tomášek 1990a; 1990b).
Z hlediska zemědělského využití zhodnotil ty půdy, které v Klánovickém lese leží na peruckých
sedimentech, předválečný výzkum Státního výzkumného ústavu pro agropedologii (Spirhanzl
1929, 125–126). Rozlišeny byly dva hlavní půdní okrsky, představované vždy minerálně velmi
slabými hlinitými písky utvořenými na zvětralém pískovcovém a slepencovém podloží, které
nastupuje obvykle v hloubce kolem 60–80 cm, někdy i méně. Hladina spodní vody vystupuje
vysoko k povrchu, místy byla zachycena už v hloubce několika desítek centimetrů (50 cm).
Nové a poměrně detailní poznatky o složení půdy jsou k dispozici pro intravilán vsi (Janovský
2015, 31–32, 40–43, 80–83).
3. Písemné zprávy
Ves Hol byla poprvé zmíněna roku 1346 v závěti staroměstského patricije Meinlina
Rokycanského, jenž ji vlastnil spolu se svým bratrem Václavem. Podle vyhraněné sídelní formy
a historického kontextu soudíme, že vznikla jen krátce předtím. Bratři Meinlin a Václav
Rokycanští totiž roku 1340 vystupovali jako lokátoři Mladé u Lysé nad Labem, jež měla
dvouřadou a geometricky pravidelnou návesní dispozici obdobně jako Hol (Klír 2011, 11; 2014;
Beránek 2011, 102–103; Musílek 2015, 74, 222). Drobný archeologický odkryv na ploše
jednoho ze zaniklých holských dvorů toto chronologické zařazení nevyvrátil, neboť nejstarší
nalezenou keramiku bylo možno datovat do 1. poloviny 14. století (Beránek 2013).
Další písemné zprávy o Holu pochází z let 1349, 1400 a 1408. V roce 1437 již byla ves
uváděna jako pustá. Místní topografii ovlivnilo vybudování rybníka Hol v 16. století, jenž zalil
podstatnou část bývalého návesního prostoru. V 17. století byl západně od vsi vybudován rybník
Žák, jehož jméno vedlo k tomu, že relikty zaniklého Holu byly v lidovém vyprávění přisouzeny
fiktivní vsi Žák. Ta ve skutečnosti nikdy neexistovala a vlastivědné bádání ji vytvořilo omylem
(Beránek 2011, 104–405).
4. Rozvržení vsi a jejího zázemí
Intravilán
Relikty zaniklého Holu se dochovaly unikátním způsobem, neboť v terénu lze dodnes
identifikovat nejen stopy jednotlivých obytných a hospodářských staveb, ale rovněž zídek
oddělujících dvorové parcely, popř. ještě vnitřní zídky dělící vlastní dvorovou zástavbu od
zahrady. Celkově dobré zachování a čitelnost reliktů plyne z povahy stavebních konstrukcí,
v nichž se ve velké míře uplatňoval kámen. Relikty stavebních konstrukcí a stavebních úprav
terénu byly dokumentovány v rámci specifického výzkumného projektu Filozofické fakulty
Univerzity Karlovy, a to T. Klírem ve spolupráci s geodety Zv. Dragounem a J. Batulkou v roce
2006–2007 (Klír 2011, 14–15). Výsledky zaměření následně zhodnotil M. Beránek v bakalářské
práci, obhájené na Ústavu pro pravěk FF UK v roce 2010 (Beránek 2011; 2013; 2014).
Natura Pragensis 24
_____________________________________________________________________________
22
Zaniklý Hol měl geometricky pravidelnou sídelní formu, jejíž jádro tvořila obdélná náves
(obr. 11 na str. 264). V terénu lze rozpoznat relikty dvorů 21 až 24 usedlostí, které ve dvou
protilehlých řadách obklopovaly rozlehlé návesní prostranství (470 × 91 m), jehož středem
protékal potok. Celkový počet dvorů ale mohl být vyšší (až 26), neboť relikty některých z nich
byly zničeny. Dvorové parcely byly pravidelně rozměřeny, nejčastější šířka se pohybovala mezi
40 až 42 metry. Tato šířka představovala základní modul, ostatní širší či užší parcely se
pohybovaly v pravidelných násobcích, resp. podílech tohoto rozměru (0,5; 0,75; 1,25; 1,5; obr.
12 na str. 265). Zřetelné rozdíly mezi dvorovými parcelami jednotlivých usedlostí v zaniklém
Holu umožnily vypracovat a hierarchicky seřadit čtyři základní hmotové a zároveň sociální
kategorie (Klír & Beránek 2012, 354–356; Klír 2013).
Velký a stavebně výjimečný dvůr č. XIV je interpretován jako rychta, která byla ve vsi pouze
jedna, představovala vrchol pomyslné sociálně-ekonomické pyramidy a od ostatních usedlostí se
lišila nejen množstvím materiálních zdrojů a všemi předpoklady pro tržní produkci, ale také
právním postavením a administrativní funkcí. Pro dvůr této usedlosti byly charakteristické
reprezentativnější stavby a velké a funkčně diferenciované hospodářské budovy (Klír 2013;
2016).
Na opačný konec sociální a ekonomické hierarchie lze jistě vložit usedlost disponující
nejmenším dvorem (č. XXI). Součástí tohoto dvora byl pouze malý obytný dům, na větší
hospodářské stavby nezbývalo místo. Jednalo se pravděpodobně o nesoběstačnou usedlost, jejíž
dvůr měl poskytnout prostor biologické rodině, nikoliv zajistit standardní zemědělský provoz.
Zbylé dvory můžeme rozdělit na dvě nestejně velké, ale velmi ostře vyhraněné skupiny. Do
skupiny větších dvorů patří tři, které jsou situovány ve stejné řadě jako rychta. Skupina menších
deseti dvorů leží na protější a níže položené straně vesnice. Lze jen odhadovat, jakou
majetkovou výbavu pro tyto usedlosti lokátor zamýšlel. Nicméně, provoz usedlostí v obou
skupinách snad měla zajistit jedna biologická rodina, pouze v případě potřeby trvaleji rozšířená
o jednu pracovní sílu. Zemědělská produkce usedlostí by zároveň měla uspokojit nároky
hospodařící rodiny a ještě poskytnout tržní přebytek. Pro skupinu menších dvorů bychom tak
očekávali výměru kolem 1/4 až 1 lánu, pro skupinu velkých dvorů pak usedlosti s výměrou spíše
kolem 1 až 1,5 lánu (Klír 2013; 2016; k problematice lánu srov. Maťa & Dragoun 1997). Tuto
hypotézu potvrdila i analýza plužiny (srov. níže).
Obvod intravilánu a komunikační síť
Obvod intravilánu je na všech místech dobře zřetelný, neboť byl tvořen kamennou
a povrchově dosud v reliktech dobře viditelnou zídkou, jež zároveň ohraničovala zadní hranice
dvorových parcel všech usedlostí. Obvodová zeď vymezovala čela dvorových parcel i vůči návsi
a potoční nivě. Na západě mohla být náves s potoční nivou otevřena, věrohodnému posouzení
ale brání relikt mohutné hráze rybníka Žák. Na východě je situace narušena obdobným
způsobem hrází rybníka Hol, podle čelní obvodové zdi zde ale náves mohla přecházet v dlouhou
a širokou nivní parcelu (pastvinu), která byla vůči plužině vymezena zídkou nebo valem. Na
návsi i přidružené nivní parcele se dochovaly relikty komunikací.
Relikty komunikační sítě uchované v dnešním Klánovickém lese lze zatím dešifrovat jen
částečně (obr. 13 na str. 266). S dobou existence Holu lze poměrně bezpečně spojit relikty cest
Tomáš Klír, Martin Janovský, Ondřej Malina a Jan Horák: Zaniklá středověká ves Hol a její plužina
_____________________________________________________________________________
23
napojené těsně na souvraťové meze záhumenicových parcel. Do vsi pak tyto cesty pokračovaly
podél obvodových mezí krajních záhumenicových parcel. Ze západního cípu jižní záhumenicové
trati vychází relikty cesty směřující na jihozápad na Sibřinu, Květnici a snad i zaniklou Lhotu
nad Úvalem (1). Z východního okraje jižní záhumenicové trati vybíhá nevýrazný relikt cesty
přímo jižním směrem, kde ale na něj nic nenavazuje (2). Pokračování nemá ani nepříliš výrazný
relikt cesty vycházející ze západního konce severní záhumenicové trati západním směrem (3).
Nápadnější je situace na východním okraji severní záhumenicové trati, z něhož vybíhají relikty
cesty jak na sever, tak na východ (4). Poslední cesta, jejíž relikty lze poměrně bezpečně napojit
na intravilán zaniklého Holu a vložit ji do doby jeho existence, vychází z šíje nivní parcely
a pokračuje podél terénní hrany dále na východ (5). Další různorodé relikty cest sice nesměřují
na holskou náves, respektují ale souvraťové meze holské plužiny (na obr. 13 na str. 266
nečíslováno).
Některé cesty mohou sice sahat rovněž do středověku, nicméně buď ignorují trať i intravilán
Holu, nebo je míjí. Nejvýraznější jsou relikty, které zanechala cesta spojující Úvaly s Jirny
a Šestajovicemi, částečně kopírující katastrální hranice a znázorněná i na historických mapách
nebo plánech (6). Její nápadné relikty prochází mimo intravilán Holu a protínají pouze
ohrazenou nivní parcelu vybíhající z holské návsi. Při východním okraji lesa prochází relikty
další cesty jdoucí v severojižním směru od Úval na Jirny (7). Obě cesty byly propojeny několika
příčnými spoji.
5. Plužina
Sledované území a metoda
Téměř celá plužina zaniklého Holu je uchována pod lesním pokryvem. Její výzkum byl
začleněn do postdoktorského výzkumného projektu GA ČR „Vesnická sídliště v Čechách
v období pozdně středověkých a raně novověkých proměn (14.–16. století)“. Díky tomu byly na
jaře 2014 získány snímky z detailního leteckého laserového skenování, které na zakázku
uskutečnila firma TopGis, s.r.o.
Plocha určená pro letecké laserové skenování zahrnula všechny zalesněné terény ve
vzdálenosti asi 1,5 až 2,0 km od intravilánu zaniklého Holu, tedy téměř celou východní část
Klánovického lesa. Z praktických důvodů byl zvolen obdélník o rozměrech přibližně 3,0 × 2,5
km (7,5 km2).
Výsledky leteckého laserového skenování vyhodnotil Ondřej Malina. Vstupní data tvořil
pravidelný grid s hustotou bodů 1 metr. Základem interpretace byl digitální model reliéfu
(DMR) o velikosti buňky 1 metr. Ze vstupních dat byl DMR vytvořen interpolací Natural
Neighbor. Konečná vizualizace, využitá pro detekci i analýzu, byla provedena jako kombinace
stínovaného modelu reliéfu (hillshade), jednoduchého diferenčního modelu (LRM) a vrstvy
faktoru výhledu (Sky-view factor). Detaily aplikované metody byly publikovány na jiném místě
(Malina 2015).
Natura Pragensis 24
_____________________________________________________________________________
24
Relikty a parcelace
Plužina zaniklého Holu se v terénu projevuje relikty mezí, souvratí, souvraťových mezí
a polních cest (srov. Černý 1979, 67–85). Relikty záhonů nebyly dosud nikde spolehlivě
identifikovány, stejně jako agrární terasy a valy. Meze se utvářely na podélných hranicích
parcel, souvratě na příčných koncích parcel všude tam, kde se dlouhodobě obracel pluh. Na
konci tratí by měly ležet souvraťové meze. Parcelní a souvraťové meze zaniklé plužiny se
nedochovaly ve zřetelném celku, ale jedním, popř. více relikty. Na ploše holské plužiny jsou
dochovány i zahloubené liniové tvary tam, kde lze předpokládat parcelní hranice. Ve velkém
množství případů se jedná o relikty polních cest probíhajících mezi parcelami, tratěmi a podél
souvraťových mezí, a představujících tak významný indikátor středověké parcelace.
Do plužiny zaniklého Holu řadíme liniové povrchové tvary, které se vzájemně respektují
a zčásti jsou provázány s půdorysem zaniklé vsi, jsou narušeny novověkými cestami
a nerespektují novověké rozdělení lesních úseků. Za souvratě považujeme kratší liniové tvary
kolmé, popř. mírně šikmé na meze a respektující i jejich okraje. Některé části plužiny měly
blokovou parcelaci, a část mezí tak byla zároveň souvratěmi. V holské plužině se někdy velmi
zřetelně rýsuje průběh souvratí na konci tratí, a to buď v podobě vyvýšených reliktů
souvraťových mezí, nebo zahloubených polních cest. Souvraťové meze mají často zvlně
průběh, jenž zrcadlí morfologii terénu. Relikty mezí a souvratí plužiny zaniklého Holu nelze
většinou přímo v terénu (tj. vizuálně) identifikovat. Podle LiDAR snímků jsou nicméně
v některých částech lesa vytvořeny a uchovány, i když velmi nespojitě a torzovitě.
Parcelace holské plužiny nebyla homogenní (obr. 13 na str. 266). Přímo na intravilán vsi
navazovaly dvě malé záhumenicové tratě s pásovou parcelací (A–B). Severní část plužiny měla
na západě pásovou parcelaci (C), na východě blokovou (E–H), u středních parcel nelze s úplnou
jistotou rozhodnout (D), neboť příčné souvratě mohly oddělovat jen pracovní plochy, i když to
není příliš pravděpodobné. Západní i jižní část plužiny měly parcelaci pásovou (I–K). Tvar
a rozvržení jednotlivých tratí sice respektovalo přírodní podmínky, tedy morfologii terénu
a vodoteče, jejich vnitřní parcelace již nikoliv.
Plužinu zaniklého Holu lze vepsat do obdélníku o delší západovýchodní ose dlouhé 2400 m
a kratší severojižní dlouhé 1800 m. V části této plochy nicméně doklady parcelace chybí. Ves je
položena v severní části pomyslného obdélníka tak, že severojižní osa intravilánu se shoduje se
severojižní osou plužiny a západovýchodní osa plužiny prochází několik desítek metrů od
jižního obvodu intravilánu. Parcelace většiny tratí drží směr přesně sever-jih, nebo západ-
východ, parcely v záhumenicových tratích mají směřování sever–jih s mírnou odchylkou, která
je dána jejich návazností na osnovu intravilánu.
Severní část plužiny se rozprostírá na nenápadné a ploché ostrožně s velmi mírným sklonem
k východu (254–244 m n. m.), jež je ohraničena dvojicí paralelních vodotečí, k nimž terén klesá
zvláště na východě prudčeji (244–246 m n. m.). Podložím jsou druhohorní křídové sedimenty,
v úžlabích vodotečí kvartérní sedimenty. V západní části plužiny je parcelace doložena na další
nenápadné plošině s mírným sklonem k severovýchodu (264–258 m n. m.), která je
vymodelována vidlicí vodotečí sbíhajících se pod hrází v blízkosti vstupu do návesního prostoru
zaniklého Holu. Terén v jižní části konkávně stoupá ze severu na jih (256–276 m n. m.), meze
Tomáš Klír, Martin Janovský, Ondřej Malina a Jan Horák: Zaniklá středověká ves Hol a její plužina
_____________________________________________________________________________
25
parcel probíhaly kolmo na vrstevnice. Podložím v západní i jižní části plužiny jsou prvohor
sedimenty mající charakter písčitých břidlic.
Rozsah plužiny a sociální stratifikace
Holská plužina neměla vyrovnanou strukturu, i když byla geometricky pravidelná. Její
plošný rozsah se pohyboval kolem 252–262 ha a jednotlivé parcely byly uspořádány do většího
množství různě velkých tratí. Na samotný intravilán sice navazovaly dvě záhumenicové tratě
(A–B), které ale nepokračovaly až k okrajům plužiny a měly jen malý rozsah kolem 7 ha.
Většina tratí v plužině měla pásovou parcelaci, pro některé lze ale doložit i parcelaci blokovou.
Obvod holské plužiny respektoval na severu i východě markantní předěly a vodoteče, na jihu
a západě byla plužina z tohoto hlediska otevřená.
Lokátor Holu využil příznivé sídelní podmínky, které nabízela poměrně výrazná vodoteč
Horoušanský potok, podél jehož břehů byly rozměřeny jednotlivé dvorové parcely. Toto
umístění ale vedlo k tomu, že vzdálenost od severní řady usedlostí k severnímu obvodu plužiny
byla jen 400–500 m, zatímco jižních usedlostí k jižnímu obvodu 1000 m. Právě tento důvod
mohl vést k rezignaci na rozsáhlé záhumenicové tratě, neboť ty by výraznou polohovou
asymetrii přenesly i do pozemkové výbavy usedlostí. Lokátor tak plužinu rozdělil do většího
množství menších tratí, aby tuto asymetrii vyvážil. Vzhledem k vyššímu počtu tratí tak není
možné, abychom ze šířky dvorových parcel odvodili velikost pozemkové výbavy usedlostí.
Každá z holských usedlostí obdělávala malou záhumenicovou parcelu, jež však
nepředstavovala těžiště pozemkového majetku, a proto z ní nelze přímo odvodit velikost
usedlostí. Na druhou stranu již sama skutečnost, že šířka dvorových parcel nebyla libovolně
rozkolísaná, ale respektovala jeden základní modul, umožňuje pracovat s hypotézou, že i tyto
rozdíly mohou odrážet rozdíly v pozemkové výbavě usedlostí.
O pozemky v plužině Holu se dělilo přibližně 26 usedlostí. Při celkovém rozsahu kolem 256
ha by na jednu usedlost připadalo v průměru 10 ha. Pokud by byla plocha plužiny rozvrhnuta
mezi usedlosti striktně podle šířkového modulu dvorových parcel, vypadala by situace odlišně.
Zastoupeny by byly usedlosti přibližně čtvrtlánové až půllánové (11×), půllánové až 3/4lánové
(14×) a lánové nebo 1,5 lánové (1×). Samozřejmě, rekonstruované velikosti zůstávají z řady
důvodů jen hypotetické a případné extrémní výkyvy nám unikají.
6. Geochemické průzkumy
Zaniklý Hol byl v minulých letech zařazen mezi skupinu lokalit, na nichž jsou systematicky
testovány geochemické metody a jejich potenciál v archeologii. Závažnou otázkou je
geochemický odraz sídelních a zemědělských aktivit ve složení půd, a to na pozadí aktuální
diskuze o povaze a počátcích tzv. antropocénu (Ludwig & Steffen 2018; Zalasiewicz et al. 2015;
Ellis et al. 2016). Geochemický signál po minulých lidských aktivitách se daří detekovat po
stovkách i tisícovkách let, značné rozdíly ale nacházíme mezi různými typy lokalit,
ekologických zón a půd (např. Entwistle et al. 1998; Šmejda et al. 2017). Z toho důvodu jsme si
na Holu položili otázku, jakou konkrétní povahu zde má antropogenní geochemický záznam
Natura Pragensis 24
_____________________________________________________________________________
26
a jakým způsobem koreluje s relikty staveb v intravilánu a s relikty plužiny. Výsledky výzkumu
byly publikovány v článku s rozsáhlým doprovodným matriálem (Janovský & Horák 2018).
Geochemický výzkum se zaměřil na dvůr usedlosti č. IX, prostor zahrad usedlostí č. IX, X
a XI, a dále na přilehlou plochu opuštěných středověkých polí na sever i jih od intravilánu.
Vzorky byly odebrány i v prostoru bývalé návsi, jež byla po zániku vsi zaplavena rybníkem Žák.
Vzorky byly odebírány pedologickou sondou po mechanických vrstvách 5–10, 15–20 a 25–
30 cm. Některé sondy byly kopané, aby mohl být popsán půdní profil (sledována zejména
přítomnost půdního E horizontu). Vzorky byly analyzovány pXRF spektrometrem. Data jsme
zpracovali v programu R verze 3.4.1. Nejprve jsme provedli ilr-transformaci dat (Reimann et al.
2008; Reimann et al. 2012). Pro zobrazení dat v prostoru jsme použili analýzu hlavních
komponent (dále PCA; R Core Team 2017) za použití gstat (Pebesma 2004), raster (Hijmans
2016) a robCompositions (Templ et al. 2011) (obr. 14–15 na str. 267–269). Netestovali jsme
všechny naměřené prvky, kterých bylo 38, ale zaměřili jsme na ty, jež byly v souboru dostatečně
zastoupeny. Zde budou diskutovány zejména prvky P, Mn a Zn a komponenty PCA.
Vyčlenili jsme tři skupiny prvků podle místa jejich akumulace a předpokládaného původu
v půdě: 1) prvky naakumulované v intravilánu a v prostoru zaniklé návsi; 2) prvky zastoupené
zejména v prostoru středověkých polí; 3) prvky bez jasné prostorové návaznosti, nicméně
spojené s lidskou činností. První skupinu prvků (Cu, Fe, Ni, P, Pb, Zn) můžeme spojit se
středověkými lidskými aktivitami (Entwistle et al. 1998). Druhá skupina je tvořena tzv. lehkými
prvky (light elements – LE), Mn a Sr a může být spojena jak s lidskou činností, tak s přírodními
podmínkami v lokalitě – vysoká spodní voda a geologie v případě Mn (Horák et al. 2018, 19).
Třetí skupinu tvoří prvky bez jasné prostorové návaznosti na zaniklé středověké relikty či
plužinu (Al, As, Cr, K, Rb, Si, Th, Ti, Zr).
Poslední dvě skupiny jsme interpretovali pomocí PCA (obr. 14 na str. 267; PC1, PC2, PC3).
Přítomnost Mn v prostoru intravilánu je jistě spojena s geologií (PC1), nicméně nelze vyloučit
ani středověké aktivity (PC2), neboť se ukazuje, že tento prvek se do půdy dostával
s organickým materiálem, a to včetně hnoje (Nielsen & Kristiansen 2014; Wilson et al. 2008).
Geologické rozdíly mezi severní a jižní polovinou lokality se projevují právě na Mn (PC1).
Obdobně se projevuje i Sr, které také dokládá rozdíly v geologii. Nicméně na PC3 je
v intravilánu vidět antropogenní původ Sr, které může pocházet z kostí a dalšího odpadu
(Nielsen & Kristiansen 2014, 396). Poslední zajímavou interpretaci přináší přítomnost Zn (obr.
15a na str. 268), který je obvykle spojován se zemědělskými aktivitami (souhrnně v Horák et al.
2018). Jeho nabohacení v půdě může být způsobeno depozicí organického materiálu, popele či
hnoje. Na Holu je tento prvek silně zastoupen ve třech sledovaných usedlostech, zahradách a na
návsi (PC1, PC3).
Obsah sloučenin fosforu v půdě v areálu dvorových prostranství a zahrad byl vyšší než
v samotné plužině (měřeno pro dvory č. IX–XI; obr. 15b na str. 269). Jedno z možných
vysvětlení tohoto jevu nabízí zaniklá ves Svídna, kde se takto projevovaly stáje (Smetánka
1988). V případě Holu předpokládáme hospodářské budovy ze dřeva stojící i v zahradách.
Obsah P v půdě zaniklých polí byl velmi nízký. Jeho slabá koncentrace je dána půdními
podmínkami v oblasti, které neumožnily větší imobilizaci fosforu v půdě.
Tomáš Klír, Martin Janovský, Ondřej Malina a Jan Horák: Zaniklá středověká ves Hol a její plužina
_____________________________________________________________________________
27
Vliv středověčinnosti se pravděpodobně projevil i na vyvinutí půdního E horizontu. Jeho
přítomnost byla doložena v severní části zkoumané oblasti a v blízkosti vsi. Můžeme tak
prohlásit, že půdní a geologické podmínky v lokalitě pozitivně ovlivňují proces iluviace
(Spirhanzl-Duriš 1929). Na základě analogií předpokládáme, že oblasti, které byly v minulosti
málo obdělávané, mohly být místem vzniku procesu iluviace. Orba a hnojení by totiž mohly
oddálit vznik tohoto procesu (Kristiansen 2001).
7. Souhrn
Převážná část dnešního Klánovického lesa leží na místě bývalých orných ploch, luk
a trvalých pastvin vsí Holu, Slavětic a Lhoty nad Úvalem, které zanikly v pozdním středověku.
Předmětem předkládané studie je ves Hol, založená nejspíše ve 2. čtvrtině 14. století a zaniklá ve
2. čtvrtině 15. století. Tato ves patří mezi nejzajímavější reprezentanty zaniklých středověkých
vsí v ČR, a proto je předmětem soustavného sídelně-historického, archeologického
a geochemického výzkumu. Na lokalitě byla postupně testována řada poznávacích metod, od
dokumentace povrchových tvarů, geofyzikálního průzkumu až po geochemický výzkum. Dobré
zachování a čitelnost reliktů zaniklé vsi jsou dány tím, že se ve stavebních konstrukcích hojně
uplatňoval kámen.
Ves měla geometricky pravidelnou sídelní formu, v níž dvory jednotlivých usedlostí
lemovaly po dvou stranách návesní prostranství o rozměrech 470 × 91 m. V terénu lze rozpoznat
relikty 21 až 24 dvorů, ve skutečnosti jich mohlo být až 26. Dvorové parcely měly obdél
půdorys a šířku pohybující se nejčastěji kolem 40–42 m nebo v příslušných podílech a násobcích
tohoto modulu. Díky tomu můžeme modelovat heterogenní sociální profil středověké vsi –
různost ve velikosti dvorových parcel naznačuje, že jednotlivé poddanské usedlosti se lišily
pozemkovou výbavou, přičemž vrchol lokální společenské pyramidy představovala výjimeč
usedlost, interpretovatelná jako rychta.
V terénu se uchovaly také pozůstatky středověkých komunikačních systémů a mezních pásů,
které byly dokumentovány speciálním leteckým laserovým skenováním a jež dovolují
rekonstruovat parcelační osnovu plužiny zaniklého Holu. Rozsah holské plužiny, jejíž plocha je
dnes téměř celé pokryta a konzervována Klánovickým lesem, se pohyboval kolem 256 ha.
Plužina byla asymetricky řešená a složená z více dílčích tratí; tratě v jižní části měly pásovou
parcelaci, v severní části naopak blokovou. Na všechny dvorové parcely zároveň navazovaly
pásové záhumenicové parcely, byly však krátké a končily po přibližně 100 m. Kalkulujeme, že
většina poddanských usedlostí v Holu mohla být čtvrtlánová až půllánová (11×) nebo půllánová
až třičtvrtělánová (14×).
Půdní a hydrologické podmínky, ve kterých byl středověký Hol situován, nebyly nikdy příliš
příznivé. Nepřekvapuje proto, že v současnosti je celá oblast zalesněna a není vhodná k ornému
zemědělství. Pokusili jsme se interpretovat geochemické signály, které po sobě zanechal
středověčlověk. Analyzovali jsme vzorky půdy z prostoru intravilánu a extravilánu vsi.
S minulou lidskou činností jsme bezprostředně spojili přítomnost P, Mn, Zn a Sr. Největší
nabohacení uvedenými prvky jsme zjistili v prostoru bývalé návsi, zahrad a v blízkém okolí vsi.
Vyšší obsah těchto prvků souvisí patrně s relikty dřevěných hospodářských budov, které po
Natura Pragensis 24
_____________________________________________________________________________
28
svém rozpadu obohatily půdu. Předpokládáme dále depozici popela z pecí. Interpretace
jednotlivých komponent z PCA umožňuje stanovit prvky, které jsou pravděpodobně spojeny
s lidskou činností, a naopak odlišit prvky spojené s geologií a půdními podmínkami v lokalitě.
7. Summary
Most of the today’s Klánovický les/Klánovice Forest is situated on the site of former arable
areas, meadows and permanent pastures of the villages of Hol, Slavětice and Lhota nad Úvalem,
which all were deserted in the Late Middle Ages. The subject of the study presented is the
deserted village of Hol, which had been founded most likely in the 2nd quarter of the 14th century
and deserted in the 1st quarter of the 15th century. The village is one of the most interesting
representatives of medieval deserted villages in the CR, and is therefore the subject of
systematic settlement-historical, archaeological and geochemical research. A series of
approaches and methods have gradually been tested at the site from documentation of the
surface shapes, geophysical research through geochemical research. The good conservation and
legibility of the relicts the deserted village are given by the fact that stone was abundantly used
in the building constructions.
The village had a geometrically regular settlement form; the courtyards of the individual
farmsteads lined a two-sided area of the village green area of a size of 470 × 91 m. In the terrain,
relics of 21 to 24 courtyards can be identified, in fact they could have been up to 26. The
courtyard plots had a rectangular ground plan and a width of about 40–42 m in width or the
respective proportions and multiples of this module. Due to that, we can model a heterogenous
social profile of the medieval village – the variation in the sizes of the courtyard plots indicates
that the individual serf farmsteads differed in their land equipment, where the peak of the local
social pyramid was represented by an exceptional farmstead, interpreted as the village’s
magistrate (Czech: ‘rychta’).
The remnants of medieval communication systems and boundary belts have also been
preserved in the terrain, which were documented by a special aerial laser scanning and which
allows the reconstruction of the parcellation schema of the field system of deserted Hol. The size
of the Hol field system, the area of which is almost entirely covered and conserved by the
Klánovický les/Klánovice Forest, was approx. 256 ha. The field system was resolved
asymmetrically and comprised of more main tracts; the tracts in the southern part had strip
parcellation, while in the northern part on the contrary block one. Strip croft plots also connected
to all of the courtyard plots, but they were short and ended after approximately 100 m. We
calculate that the majority of the serf farmsteads at Hol could have been quarter-hide to half-hide
(11×) or half-hide to three-quarter-hide (14×).
The soil and hydrological conditions in which medieval Hol was situated are not very
favourable. It is not surprising therefore that the whole area is forested today and is not suitable
for arable agriculture. We have tried to interpret the geochemical signals left behind by medieval
man. We analysed samples of the soil from the village built-up area and outside it. We have
immediately connected the presence of P, Mn, Zn and Sr with past human activity. The greatest
enrichment with the mentioned elements was found in the areas of the former village green,
gardens and in the close vicinity of the settlement. The higher level of the elements is probably
Tomáš Klír, Martin Janovský, Ondřej Malina a Jan Horák: Zaniklá středověká ves Hol a její plužina
_____________________________________________________________________________
29
related to relics of wooden farm buildings that, after their decay, have enriched the soil. We
further assume ash deposition from ovens. The interpretation of the individual components from
the PCA makes it possible to identify elements that are likely to be associated with human
activity and, on the other hand, to distinguish ones associated with the geological and soil
conditions at the site.
Poděkování
Tato studie vznikla v rámci výzkumného projektu GA UK č. 130318, s názvem „Křehká
stabilita – úživnost polních systémů ve středověkých Čechách“, řešeného na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy (M. Janovský, J. Horák). Dále za podpory projektu Kreativita a adaptabilita
jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734
financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj. A také v rámci grantu GA ČR číslo
16-20763S ,,Krajina středověké Prahy/The Landscape of Medieval Prague“ (T. Klír, O. Malina).
Literatura
Beránek M. (2011): Zaniklá vesnice v poloze "V Žáku" v Klánovickém lese (Praha): k problematice
plánovitých sídelních forem. – Studia Mediaevalia Pragensia, Praha, 10: 91–204.
Beránek M. (2013): Vesnické osídlení v zázemí vrcholně a pozdně středověké Prahy. Sídelně-historický
vývoj a zemědělství v příměstských oblastech [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné z:
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/95093. Vedoucí práce Tomáš Klír.
Beránek M. (2014): Das untergegangene Dorf "Zak" (Mittelböhmen). – Praehistorica, Praha, 32/2: 405–
418.
Černý E. (1979): Zaniklé středověké osady a jejich plužiny: Metodika historickogeografického výzkumu
v oblasti Drahanské vrchoviny. – Studie ČSAV, Praha, 1979/1: 1–167.
Ellis E., Maslin M., Boivin N. & Bauer A. (2016): Involve social scientists in defining the Anthropocene. –
Nature, 540: 192–193.
Entwistle J., Abrahams P. W. & Dodgshon R. A. (1998): Multi-elemental analysis of soils from Scottish
historical sites. Interpreting land use history through the physical and geochemical analysis of soil. –
Journal of Archaeological Science, 25: 53–68.
Hijmans R. J. (2016): raster: Geographic Data Analysis and Modelling. R package version 3.4.1.) [online].
[cit. 2017-1-1]. Dostupné z: https://CRAN.R-project.org/ package=raster.
Holásek O. [red.] (1986): Geologická mapa ČSR. List 13–13 (Brandýs n. L.-Stará Boleslav), 1 : 50 000. –
Ústřední ústav geologický, Praha.
Horák J., Janovský M., Hejcman M., Šmejda L. & Klír T. (2018):. Soil geochemistry of medieval arable
fields in Lovětín near Třť, Czech Republic – Catena, 162: 14–22.
Janovský M. (2015): Geochemické metody v archeologii středověku: testování v areálu zaniklé vsi Hol
(Hl.m. Praha) [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/149944.
Vedoucí práce Tomáš Klír.
Janovský M. (2017): Středověká ves a její přírodní prostředí. Modelové příklady (8.–15. století) [online].
[cit. 2018-11-17]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/171961. Vedoucí práce Tomáš Klír.
Janovský M. & Horák J. (2018): Large Scale Geochemical Signatures Enable to Determine Landscape Use
in the Deserted Medieval Villages. – Interdisciplinaria Archaeologica – Natural Sciences in Archaeolo-
gy, 9 (1): 71–80.
Klápště J. (2016), The Archaeology of Prague and the Medieval Czech Lands, 1100–1600, (= Studies in
the Archaeology of Medieval Europe). – Equinox, Sheffield – Bristol 2016.
Klír T. (2011): Zaniklá "Mořina"-Roudnička a "Žák"-Hol v kontextu historického poznání. – Studia
Mediaevalia Pragensia, Praha, 10: 9–24.
Natura Pragensis 24
_____________________________________________________________________________
30
Klír T. (2013): A social-economic interpretation of the regular village layouts in Bohemia and Moravia. –
In: Klápště J. [red.]: Hierarchies in rural settlements. Ruralia 9. – Brepols Publishers, Turnhout., s.
447–462.
Klír T. (2016): Zaniklé středověké vsi ve výzkumném záměru Ústavu pro archeologii Univerzity Karlovy
v Praze. Zaniklý Spindelbach (Krušné hory), Kří a Hol (střední Čechy). – In: Nocuń P., Fokt K. &
Przybyła-Dumin A. [red.]: Wieś zaginiona. Stan i perspektywy badań. – Monografie i materiały MGPE
5, Chorzów., s. 17–58.
Klír T. & Beránek M. (2012): A social-economic interpretation of the layouts of deserted villages. An
example of a deserted village at the “V Žáku” site in Klánovice Forest in Prague. – In: Žegklitz J.
[red.]: Studies in Post-medieval Archaeology. Díl 4. – ARCHAIA Praha z.ú., Praha., s. 289–364.
Kristiansen S. M. (2001): Present-day soil distribution explained by prehistoric land-use: Podzol –
Arenosol variation in an ancient woodland in Denmark. – Geoderma, 103: 273–289.
Ludwig C. & Steffen W. (2018): The 1950s as the Beginning of the Anthropocene. – In: DellaSala D. &
Goldstein M. [red.]: Encyclopedia of the Anthropocene. – Elsevier Inc., Oxford., s. 45–56.
Malina O. (2015): Hledání neviditelného. Relikty plužiny zaniklých středověkých vsí a možnosti jejich
detekce a interpretace na datech LLS. – Zprávy památkové péče 75: 513–520.
Musílek M. (2015): Patroni, klienti, příbuzní: sociální svět Starého Města pražského ve 14. století. –
Václav Žák - Casablanca, Praha, 1–358.
Müller V. et al. (1991): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních
zdrojů v měřítku 1 : 50 000. List 13-13 Brandýs n. L.-Stará Boleslav. Český geologický ústav. Praha.
Nielsen N. H. & Kristiansen S. M. (2014): Identifying ancient manuring: Traditional phosphate vs. multi-
element analysis of archaeological soil. – Journal of Archaeological Science, 42: 390–398.
Pebesma E. J. (2004): Multivariable geostatistics in S: the gstat package. – Computers & Geosciences, 30:
683–691.
R CORE TEAM (2017): R: A language and environment for statistical computing. – R Foundation for
Statistical Computing, Vídeň. [online]. Dostupné z: https://www.R-project.org/.
Reimann C., Filzmoser P., Garrett R. & Dutter R. (2008): Statistical Data Analysis Explained. Applied
Environmental Statistics with R. – John Wiley and Sons, Chichester., s. 1–362.
Reimann C., Filzmoser P., Fabian K. et al. (2012): The concept of compositional data analysis in practice –
Total major element concentrations in agricultural and grazing land soils of Europe. – Science of the
total Environment, 426: 196–210.
Smetánka Z. (1988): Život středověké vesnice. Zaniklá Svídna. – Academia, Praha., s. 1–176 .
Spirhanzl-Duriš J. (1929): Půdy okresu Brandýs nad Labem. – Ministerstvo zemědělství republiky
Československé, Praha., s. 1–177.
Šmejda L., Hejcman M., Horák J. & Shai I. (2017): Ancient settlement activities as important sources of
nutrients (P, K, S, Zn and Cu) in Eastern Mediterranean ecosystems – The case of biblical Tel Burna,
Israel. – Catena, 156: 62–73.
Tomášek M. [red.] (1990a): Půdní mapa ČR. List 13–13 (Brandýs n. L.-Stará Boleslav), 1 : 50 000. –
Ústřední ústav geologický, Praha.
Tomášek M. [red.] (1990b): Půdně interpretační mapa ČR. List 13–13 (Brandýs n. L.-Stará Boleslav), 1 :
50 000. – Ústřední ústav geologický, Praha.
Wilson C. A., Davidson D. A. & Cresser M. S. (2008): Multi-element soil analysis: an assessment of its
potential as an aid to archaeological interpretation. – Journal of Archaeological Science, 35: 412–424.
Zalasiewiczc J. et al. (2015): When did the Anthropocene begin? A mid-twentieth century boundary level
is stratigraphically optimal. – Quaternary International, 383: 196–203.
Natura Pragensis 24 K článku T. Klíra, M. Janovského, O. Maliny a J. Horáka na str. 19–30
_____________________________________________________________________________
264
Natura Pragensis 24 K článku T. Klíra, M. Janovského, O. Maliny a J. Horáka na str. 19–30
_________________________________________________________________________________________________________________________________
265
Obr. 11. Zaniklá středověká ves Hol, kat. ú. Praha-Klánovice, Praha. Celkový plán reliktů v intravilánu
zaniklé středověké vsi. Čísla označují dvory jednotlivých poddanských usedlostí. Podle prací Klír &
Beránek 2012, obr. 21; Beránek 2011, obr. 16 (zde detailní popis a interpretace povrchových tvarů),
upraveno.
Fig. 11. The deserted medieval village of Hol, cadastral district of Praha-Klánovice, Prague. The general
plan of the relicts in the built-up area of the deserted medieval village. The numbers label the courtyards of
the individual serf farmsteads. After Klír & Beránek 2012, Fig. 21; Beránek 2011, Fig. 16 (there the
detailed description and interpretation of the surface shapes), modified.
Obr. 12. Zaniklá středověká ves Hol. Zjednodušené půdorysné schéma intravilánu s vyznačením konkrétní
velikosti uplatněného šířkového modulu 40/42 m. Podle Klír 2013, obr. 8.
Fig. 12. The deserted medieval village of Hol. Simplified layout scheme of the built-up area with marking
the specific size for the width module used 40/42 m. After Klír 2013, Fig. 8.
Natura Pragensis 24 K článku T. Klíra, M. Janovského, O. Maliny a J. Horáka na str. 19–30
_____________________________________________________________________________
266
Natura Pragensis 24 K článku T. Klíra, M. Janovského, O. Maliny a J. Horáka na str. 19–30
_________________________________________________________________________________________________________________________________
267
Obr. 13. Interpretace reliktů plužiny dle LiDAR. Na podkladu LiDAR a ZM 10 jsou vyvýšené a dlouhé liniové
povrchové tvary zobrazeny červeně (převážně relikty mezních pásů); snížené a dlouhé liniové tvary žlutě (převážně
relikty úvozových cest). Podle podkladů O. Maliny vypracoval Martin Janovský.
Fig. 13. Interpretation of the field system relicts according to LiDAR. In the background information of LiDAR and ZM
10, there are elevated and long linear surface shapes depicted in red (predominantly relicts of the boundary belts); the
lowered and long linear shapes in yellow (mainly the relicts of the access routes). According to the background materials
by O. Malina; elaborated by Martin Janovský.
Obr. 14. Zobrazení výsledků analýzy hlavních komponent pro PC1, PC2 a PC3. Pro každou komponentu jsou zobrazeny
hodnoty loadings, následuje prostorové zobrazení výsledků analýzy.
Fig. 14. Depiction of the results of the principle components analysis for PC1, PC2 and PC3. The values of the loadings
are displayed for each component; a spatial depiction of the results of the analysis follows.
Natura Pragensis 24 K článku T. Klíra, M. Janovského, O. Maliny a J. Horáka na str. 19–30
_____________________________________________________________________________
268
Obr. 15a. Obsah prvku Zn v půdním horizontu B (15–20 cm) v intravilánu a extravilánu zaniklé
středověké vsi Hol. Obsahy prvků jsou udány v procentech. Černé linie vyznačují jednotlivé hranice
usedlostí. Pro každý prvek je uveden krabicový diagram s četností výskytu jednotlivých obsahů.
Vypracoval Jan Horák a Martin Janovský.
Fig. 15a. Level Zn in soil horizon B (15–20 cm) in and outside the built-up area of the deserted medieval
village of Hol. Concentration of the element is given in percentages. The black lines mark the individual
boundaries of the farmsteads. For each element there is a boxplot with the frequency of occurrence of
individual levels. Elaborated by Jan Horák and Martin Janovský.
Natura Pragensis 24 K článku T. Klíra, M. Janovského, O. Maliny a J. Horáka na str. 19–30
_________________________________________________________________________________________________________________________________
269
Obr. 15b. Obsah prvku P v půdním horizontu B (15–20 cm) v intravilánu a extravilánu zaniklé středově
vsi Hol. Obsahy prvků jsou udány v procentech. Černé linie vyznačují jednotlivé hranice usedlostí. Pro
každý prvek je uveden krabicový diagram s četností výskytu jednotlivých obsahů. Vypracoval Jan Horák
a Martin Janovský.
Fig. 15b. Phosphorus level in soil horizon B (15–20 cm) in and outside the built-up area of the deserted
medieval village of Hol. Concentration of the element is given in percentages. The black lines mark the
individual boundaries of the farmsteads. For each element there is a boxplot with the frequency of
occurrence of individual levels. Elaborated by Jan Horák and Martin Janovský.
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Article
Full-text available
Medieval settlement activities lead to the enrichment of nutrients in archaeological soils. The fundamental question we ask is whether large-scale mapping of soil horizons can be used to interpret former medieval activities. A portable X-ray fluorescence spectrometer (pXRF) was used to map the content of elements in soils over an area of 104.4 ha at the deserted medieval village of Hol, Czech Republic. Our methods were used to define differences in the geochemical composition of the soil in different parts of the village’s residential and field area (as a quantitative part of the research). Additionally we tried to interpret the results in terms of the variability of the natural environment and the medieval village (i.e. a more qualitative interpretational part of the research). Results of XRF spectrometry showed notable differences in element soil composition in different parts of the village. The presence of very low soil P content is probably caused by ineffective manuring practices in combination with the short duration of the agricultural cultivation. Nevertheless, soil P content helped us to interpret an area of gardens in homesteads IX, X and XI, where the presence of wooden constructions for agricultural purposes is presumed. Agricultural management at the deserted medieval village Hol was connected with organic waste and ash from homesteads (P, Sr, Zn, probably Mn). The spatial distribution of the soil content of elements and PCA allows us to claim that we can differentiate the functional parts of the village based on geochemical methods. At the site of the village we documented deteriorated natural conditions (pedological): for example, the underground water level and eluvial horizons. These conditions could have already been affecting the medieval village Hol. The deserted medieval village Hol does not differ from other deserted medieval villages, where a similar low agricultural fertility is assumed (for example, Kří).
Article
Full-text available
The causes of Earth's transition are human and social, write Erle Ellis and colleagues, so scholars from those disciplines must be included in its formalization.
Article
Full-text available
Archaeological evidence has rarely been used by soil scientists to explain the distribution of present-day soils, yet recent human influence is known to be important for all soils. Sites with abandoned prehistoric fields are commonly found throughout western Europe but the impact on present-day soils is not fully known. The studied site, Alstrup Krat, is an intact Bronze and Iron Age site with a well-preserved system of fields (infields) and common areas (common). It was abandoned around 2000 BP and has been beech wood since. This paper concerns the connection between the present-day soil distribution and this former land-use. The methods used in the field were soil survey, intensive ditching, and profile descriptions, and these were combined with soil physical and chemical laboratory analyses (texture, OC, N, P, Fe, Al, optical density on oxalate extracts [ODOE], and base ions). This revealed two distinct soil types whose borders coincided with the prehistoric common/infield border on the dominant parent material—sandy and gravelly tills. Hyperdystric Arenosols are found in the infields and Haplic Podzols in the common area. Entic Podzols or Spodic Arenosols are developed in the common/infield transition zone and in infields that were furthest from the dwellings during cultivation. Podzols had been expected in the infields, as Iron Age agriculture is believed to have exhausted the soil and caused podzolization. Chemical and physical differences between infields and the common area did not explain the observed soil distribution. The only difference between the two adjacent areas was prehistoric land-use until 2000 years ago. The main factor is probably agriculture during the Iron Age, which physically rejuvenated the soil in the infields. Archaeological information thus provided a powerful tool for explaining soil spatial distribution where standard soil science variables and methods would have failed.
Article
Lovětín was a medieval village located in the Bohemian-Moravian Upland (Czech Republic). It existed approximately between the 14th and the 16th century and was comprised of up to 20 farmsteads. Arable farming based on a short-fallow cultivation system was its main means of subsistence. The fields of the village consisted of two main field areas (128 and 77 ha) and six smaller field areas (up to 8 ha). Our study focused on finding out how human activities have impacted the soil environment imprinted in its geochemical characteristics. The design was based on a 100-m grid (in some cases, a 50-m grid) covering the entire field system (plužina) of the village; soil samples were taken from the B horizon at a depth of 15 cm. The analysis was based on XRF spectrometry, returning near total concentrations of the elements. The statistical and GIS analyses were performed on 338 samples, measuring the following elements: Al, Si, K, Ti, Cr, Mn, Fe, Ni, Cu, Zn, As, Rb, Sr, Zr, Pb, Th, LE (light elements – combined concentrations for H to Na). The results of the analyses were processed by PCA after ilr transformation. The PCA indicated 16 principal components, of which three were interpreted as direct products of past human activities. The main elements reflecting human activities were Mn, Sr, Th, K, Zn; P contributed also to the interpretations, although it was detected and measured only in 132 cases. Some of the elements were spatially connected to the village in terms of their concentrations, but the PCA did not reveal a strong connection (Ti, Cr, Ni, Cu, Zr). The spatial distribution of the principal components was varied, indicating a diversity in the spatial distribution of agricultural activities or of their intensity, as well as differences in land use management. Management was most intensive in the vicinity of the village built-up area up to a distance of 300–400 m. The village was probably deserted due to inadequate soil management strategies.
Article
We evaluate the boundary of the Anthropocene geological time interval as an epoch, since it is useful to have a consistent temporal definition for this increasingly used unit, whether the presently informal term is eventually formalized or not. Of the three main levels suggested e an ‘early Anthropocene’ level some thousands of years ago; the beginning of the Industrial Revolution at ~1800 CE (Common Era); and the ‘Great Acceleration’ of the mid-twentieth century e current evidence suggests that the last of these has the most pronounced and globally synchronous signal. A boundary at this time need not have a Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP or ‘golden spike’) but can be defined by a Global Standard Stratigraphic Age (GSSA), i.e. a point in time of the human calendar. We propose an appropriate boundary level here to be the time of the world's first nuclear bomb explosion, on July 16th 1945 at Alamogordo, New Mexico; additional bombs were detonated at the average rate of one every 9.6 days until 1988 with attendant worldwide fallout easily identifiable in the chemostratigraphic record. Hence, Anthropocene deposits would be those that may include the globally distributed primary artificial radionuclide signal, while also being recognized using a wide range of other stratigraphic criteria. This suggestion for the HoloceneeAnthropocene boundary may ultimately be superseded, as the Anthropocene is only in its early phases, but it should remain practical and effective for use by at least the current generation of scientists.
Article
Arable farming in the Highlands and Islands of Scotland by the 18th century was characterized by labour-intensive techniques of husbandry and the transfer of fertilizing resources from their extensive non-arable sector to their arable land. Such practices had a considerable impact on soil development and characteristics. The use of inductively coupled plasma-mass spectrometry (ICP-MS) in this study has allowed the geoarchaeological significance of a broad range of elements to be investigated on soils collected from a former settlement site on the Trotternish peninsula, Isle of Skye. The on-site geochemical data are expressed as “enrichment factors” relative to the mean concentration of the control samples. Of the elements investigated in this study Ba, La, Ce, Pr, K, Cs, Th, and Rb were found to be indicative of human settlement at Greaulin, whilst the spatial enrichment patterns for Ca and Sr suggest additions of shell sand to the arable land over the central region of the site. Vanadium, Co, Zn, Pb, Ni, Ga, Sc, Mg, Cu and U all showed minimal or no on-site enrichment. The generally lower on-site levels of percentage loss-on-ignition (relative to the control soils) are interpreted as reflecting the former use of the fields for cultivation. Interpretation of the P results, in the light of documentary evidence, suggest that some of the 19th century croft farmsteads may have reoccupied sites formerly inhabited during pre-clachan times. Hence, the clachan at Greaulin may not have been as long-standing a settlement feature as traditionally envisaged.