ArticlePDF Available

Evropská unie jako energetický aktér: konceptualizace energetického aktérství

Authors:

Abstract

This article focuses on the relationship between the EU actorness and the internal and external dimension of energy policy in an effort to conceptualize the EU energy actorness. In this respect, the main goals of the article are two. The first is to identify the basic aspects of EU actorness and to define their interrelationship in energy policy. The second is to conceptualize individual criteria of the external and internal dimensions of EU energy actorness and to analyze the possibilities of their use in the context of the discussion between conventional constructivism and rationalism. The intention is to create a modified framework incorporating the internal and external dimension of the EU’s energy actorness, operationalized by a set of criteria that can be used to analyze the EU energy policy and its relations. The article should contribute to understanding the issue of the EU’s actorness and to deepening the debate on energy policy.
Evropská unie
jako energetický aktér:
konceptualizace
energetického aktérství
LUKÁŠ TICHÝ
Institute of International Relations Prague, Czech Republic
E-mail: tichy@iir.cz
ORCID: http://orcid.org/0000-0002-9396-5420
The European Union as an Energy Actor: Conceptualizing the Energy Actorness
Abstract: This article focuses on the relationship between the EU actorness and the internal and
external dimension of energy policy in an effort to conceptualize the EU energy actorness. In this
respect, the main goals of the article are two. The first is to identify the basic aspects of EU actorness
and to define their interrelationship in energy policy. The second is to conceptualize individual
criteria of the external and internal dimensions of EU energy actorness and to analyze the possibilities
of their use in the context of the discussion between conventional constructivism and rationalism.
The intention is to create a modified framework incorporating the internal and external dimension
of the EU’s energy actorness, operationalized by a set of criteria that can be used to analyze the
EU energy policy and its relations. The article should contribute to understanding the issue of the
EU’s actorness and to deepening the debate on energy policy.
Keywords: European Union, actorness, energy policy, conventional constructivism, rationalism.
DOI: <https://doi.org/10.32422/mv.1709>.
Evropská unie (EU) od svého počátku věnuje zvýšenou pozornost energetické bez-
pečnosti jako jednomu z prioritních cílů a hlavních pilířů unijní energetické politiky.1
K posílení energetické bezpečnosti přijala EU řadu opatření, jež se týkají dokončení plně
liberalizovaného a vzájemně propojeného trhu s energií, energetické účinnosti, snížení
energetické náročnosti, ale také diverzifikace dodávek energie, přepravních tras a posíle-
ní energetických vztahů se stávajícími a potenciálními producenty (Aalto – Temel 2014).
V realizaci těchto kroků lze sledovat proces utváření energetického aktérství EU, spo-
jeného nejen s energetickou bezpečností, ale i s bojem proti změnám klimatu a rozvojo-
vou politikou, jež se zaměřuje jak dovnitř, vůči členským státům, tak navenek, ve vztahu
k třetím aktérům, a ukazuje schopnost EU ovlivňovat takto stěžejní a citlivou oblast. Záro-
veň Evropská komise (EK), jako důležitý aktér energetické politiky, který podporuje pro-
ces její integrace, dává důležité podněty a impulsy při naplňování jejich jednotlivých cílů
a navrhuje další legislativní opatření v oblasti energetiky, usiluje o přenesení větších pra-
vomocí na úkor členských států (Tichý 2018; Maltby 2013: 435–444).
69
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
69 90
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 69
Rostoucí význam vnitřní i vnější dimenze energetického aktérství EU je v současné do-
bě nejvíce patrný na výzvě předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, aby
se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě. V zájmu
dosažení tohoto cíle představila EK koncem roku 2019 ambiciózní balíček opatření Zele-
nou dohodu pro Evropu (srov. Evropská komise 2019) a jako jeden z pilířů navrhla v břez-
nu 2020 první evropský klimatický zákon. Ten poskytne EK pravomoc pravidelně hod-
notit opatření, která jednotlivé země přijaly, a vydávat pro ně závazná doporučení.
Otázka energetické politiky EU je dlouhodobě předmětem výzkumu (srov. Birchfield –
Duffield, 2011; Kuzemko et al. 2012; Tosun – Biesenbender – Schulze 2015; Godzimir-
ski 2016; Knodt 2018: 224–240; Szulecki 2018), kde autoři v prvé řadě analyzovali vliv
rozhodování a působení členských států a unijních institucí při formování energetické
politiky a jejích cílů nebo se pomocí teoretických konceptů snažili vysvětlit příležitosti
a překážky tohoto procesu. Zároveň rostoucí význam vnější dimenze energetické politiky
vedl k jejímu propojení s koncepty typu energetické vládnutí či energetická diplomacie
(srov. Herranz-Surralléss 2015, 2016: 1388–1391; Bocse 2019: 145–173). Naopak ana-
lýze energetické politiky EU pomocí konceptu unijního aktérství není prozatím věnová-
vána taková pozornost (srov. Brutschin 2017; Goldthau – Sitter 2015a; Tichý – Odintsov
2015a, 2015b).
Předkládaný článek se zaměřuje na vztah unijního aktérství (dále srov. Dryburgh 2008;
speciální číslo Mezinárodních vztahů 2011) s energetickou politikou ve snaze konceptua-
lizovat energetické aktérství EU (Tichý – Prouza 2018; Votoupalová 2018; Batzella 2018).
Záměrem článku je definovat energetické aktérství EU pomocí sady vnitřních a vnějších
kritérií, propojených základními premisami přístupů konvenčního konstruktivismu a ra-
cionalismu. Hlavní cíle jsou pak dva. Prvním je identifikovat základní aspekty unijního
aktérství a vymezit jejich vzájemný vztah v rámci energetické politiky. Druhým cílem je
konceptualizovat obsah jednotlivých kritérií vnější a vnitřní dimenze energetického ak-
térství EU a analyzovat možnosti jejich využití v kontextu diskuse mezi konvenčním kon-
struktivismem a racionalismem o aktérství. Tím bude vytvořen modifikovaný rámec za-
hrnující vnitřní a vnější dimenzi energetického aktérství EU, které je operacionalizováno
sadou kritérií pro analýzu unijní energetické politiky a bezpečnosti.
Význam navrženého modelu energetického aktérství EU spočívá v několika ohledech.
Za prvé, koncept unijního energetického aktérství je ještě více spojen s ústupem od deba-
ty zaměřené na dichotomii supranacionální vs. mezivládní vnímání EU, a naopak pomáhá
pochopit, že EU je nejen politický systém, ale i aktér. Umožňuje uchopit problematiku ho-
listicky, tzn. nejen analyzovat, co v oblasti energetiky dělá EK a co členské státy, ale co
činí EU jako celek (konzultace 2019). Za druhé, koncept energetického aktérství a jeho
kritéria nabízejí konkrétní a testovatelné hypotézy spojené se vztahem vnitřní a vnější di-
menze energetické politiky EU. V tomto ohledu je velká pozornost věnována chování Ev-
ropské unie v mezinárodním prostředí, kdy model předpokládá, že Unie je uznána jako
svébytný energetický aktér v určité zemi nebo regionu na úkor členského státu a obráceně
v návaznosti na segment energetické bezpečnosti/politiky (Herranz-Surralléss 2015). Za
třetí, koncept energetického aktérství EU kombinuje diskurzivní složku aktérství s nedis-
kurzivními praktikami, tj. institucionální a materiální komponenty sociální činnosti a způ-
soby realizace aktérství. „Diskurzy nejsou jenom prostým odrazem materiální reality, ale
že mají sílu měnit chování aktérů i povahu a formu institucí, které si tito aktéři mezi se-
bou utvářejí“ (Kratochvíl – Tichý 2012: 96–97; Tichý 2019).
Struktura článku je pak následující. V první části je nejprve představena teoretická de-
bata mezi konvenčním konstruktivismem a racionalismem a jejich význam pro aktérství.
Následně je definován a diskutován koncept aktérství EU a jeho hlavní znaky. Druhá část
se zaměřuje na možnosti a význam propojení unijního aktérství s energetickou politikou
a poté se věnuje identifikaci a konceptualizaci jednotlivých kritérií vnitřní a vnější dimen-
ze modifikovaného rámce energetického aktérství EU.
70
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 70
AKTÉRSTVÍ A DEBATA MEZI TEORETICKÝMI PŘÍSTUPY
Význam konvenčního konstruktivismu a racionalismus
V teoretickém diskurzu o aktérství EU lze podle Valiyevy (2016) nalézt dva proti-
chůdné přístupy, a to konstruktivistický, jenž chápe EU jako „normativní“ nebo „civilní“
mocnost, a jeho racionalistickou kritiku. Na druhou stranu řada autorů upozorňuje na ně-
které podobnosti (Barkin 2003: 325–342; Chebakova 2008) či dokonce možnosti kombi-
nace obou přístupů (Jupille – Caporaso – Checkel 2006; Kratochvíl – Tulmets 2010).
Předkládaný článek kombinuje základní teoretický vhled konvenčního konstruktivismu
(srov. Checkel 1998; Hopf 1998), dle kterého proces konstituce aktéra je intersubjektivní
konstrukcí, s teorií racionalismu, jež je založena na předpokladu strategické racionality
jednání a vystupování jednotlivých aktérů ve vztahu k ostatním státům (srov. Kratochvíl –
Tulmets 2010: 15–30; Kydd 2010).
Přidaná hodnota konvenčního konstruktivismu ke studiu aktérství EU (Chebakova
2008; Birchfield 2013: 907–922; Kratochvíl – Tulmets 2010: 26; Valiyeva 2016) spo-
čívá v tom, že se nezaměřuje pouze na vnitřní, materiální schopnosti či neschopnosti,
ale pokouší se zachytit významy a vnímání, které jim někteří aktéři přidělují a dávají.
Jinak řečeno, aktérství není omezováno pouze vnitřními schopnostmi, ale také realitou,
jež je v ní obsažena (Chebakova 2008). Zároveň přidanou hodnotou konstruktivistické-
ho přístupu je skutečnost, že kromě jiných aspektů je kladen důraz nejen na legitimitu,
cíle, zájmy a nástroje aktérství, které EU rozšiřuje, ale také na to, jak jsou země vní-
mány EU. To vede k porozumění EU jako subjektu, který vykazuje nové typy chování
ve svém vnitřním i vnějším prostředí. Podpora evropských hodnot a norem představuje
dle konvenčních konstruktivistů jeden z nejdůležitějších aspektů identity EU a její-
ho mezinárodního a regionálního aktérství. Unie jako normativní moc sleduje urči-
té zájmy/cíle zahraniční politiky, jež se shodují s takovými pokusy o domestikaci, ja-
ko je spolupráce a řešení mezinárodních problémů v oblasti smluvní politiky, zajištění
právního státu, posílení demokracie a ochrany lidských práv v rámci států i mezi nimi
(Tocci 2008: 7).
Naopak racionalisté ve vztahu k aktérství tvrdí, že v anarchické struktuře mezinárod-
ního systému nemůže být úloha EU ve světové politice chápána pouze jako normotvůrce.
Unie je kolektivní aktér, jehož hlavním zájmem je zajistit svoje přežití v anarchickém
mezinárodním systému, přičemž snaha utvářet sousedství podle vlastních ekonomických
a politických zájmů nakonec přináší obavy o přežití (Hyde-Price 2006: 221). Proto různé
iniciativy partnerství EU v rámci Evropské politiky sousedství (EPS), jež představují sta-
bilitu a prosperitu svého sousedství pod záminkou normativních a civilních záměrů, by
měly být chápány jako odraz zájmu o zvýšení ekonomické síly a regionální konkurence-
schopnosti (Valiyeva 2016: 11–29). To znamená, že i když je rétorika EU jako mezi-
národního aktéra v oblasti zahraniční (energetické) politiky zaměřena na normy a hod-
noty, její politika je vedle toho řízena ekonomickými zájmy a bezpečnostními obavami.
V tomto ohledu je propagace demokracie považována za nedílnou součást bezpečnostní
strategie EU, jejímž cílem je stabilizace vnějších hranic, kdy EU za svými hranicemi usi-
luje o vytvoření vnějšího „okruhu přátel“ – stabilních a prosperujících zemí s efektivním
řízením, sdílením evropských hodnot, jež nakonec objektivně slouží zájmům evropské
bezpečnosti (dále srov. Valiyeva 2016: 16).
Navzdory všem tvrzením o jedinečnosti EU jako nového typu zahraničního aktéra ne-
lze jeho chování definovat pouze v hranicích čistě konstruktivistických nebo racionalis-
tických způsobů jednání. Je to proto, že v praxi mohou racionální úvahy (zájmy) a altruis-
mus hrát svou roli při provádění určité zahraniční iniciativy. Unie může fungovat jako
racionální geopolitický aktér, jenž současně zůstává oddaný svému reformnímu programu
založenému na normách vůči vnějšímu prostředí, při zachování strategické soudružnosti
(Valiyeva 2016: 16; Chebakova 2008). V tomto ohledu pak poznatky obou teoretických
71
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 71
přístupů pomáhají propojit jednotlivá kritéria vnitřní a vnější dimenze modifikovaného
rámce energetického aktérství EU.
Koncept aktérství EU
Podle Kratochvíla (2011: 6) je při studiu aktérství EU (srov. Hill 1993; Jupille – Capo-
raso 1998: 214–220; Bretherton – Vogler 2006; Speciální číslo International Relations
2013: 261–390; Valiyeva 2016) nadále zcela dominantní dichotomie vnitřní a vnější di-
menze a naprostá většina analýz věnovaných této problematice se vždy věnuje buď pouze
vnitřnímu fungování EU, nebo jejím vnějším projevům. V tomto ohledu se vnitřní dimen-
ze aktérství zaměřuje na zkoumání významu EU jako aktéra, jenž má podporu členských
států (legitimita) a je schopen dostatečně ovlivňovat rozhodování probíhající na vnitro-
unijní úrovni o zahraničněpolitických otázkách (rámování) (srov. Kratochvíl – Šimon 2011:
5–6; Kratochvíl – Novák – Pojerová 2011; Kratochvíl – Cibulková – Beník 2011; Spe-
ciální číslo Mediterranean Politics 2018).
Naproti tomu v rámci vnější dimenze aktérství, která se točí kolem působení EU v me-
zinárodním kontextu (srov. Hill 1993; Larsen 2005; Richard – Van Hamme 2013: 15–30),
se autoři snaží zohlednit jednak vnější atributy aktérství (Kratochvíl – Šimon 2011: 3–4),
ale také rostoucí roli Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) jako potenciálně
vlivné složky aktérství EU (dále srov. Chebakova 2008: 9; Dryburgh 2008; Akbaba 2009;
Thomas 2012; Edwards 2013: 276–291; Kuchařová 2014). Snahou je dokázat, že EU
jako aktér může rozvíjet mezinárodní vztahy (MV) a realizovat jednotlivé politiky po-
mocí SZBP a nikoliv bez ohledu na ni (srov. Dryburgh 2008: 256; Chebakova 2008; Va-
liyeva 2016).
Například Jørgensen (2009) se při definici aktérství věnuje třem vnějším atributům, kte-
rými jsou „vnější autorita“, „autonomie“ a „vnějším uznání“, jež může nastat pouze
následně po uznání vnitřním čili legitimitě. Podobně Hill (1993, 1998) definuje „mezi-
národni aktérství“ kombinací tři aspektů: (1) „strukturálních předpokladů“, (2) „autono-
mie“ a (3) „vymezení se vůči ostatním aktérům“. Strukturální předpoklady ovšem Hill ne-
chápe ve smyslu domácí legitimity uvnitř EU, nýbrž pouze v její materiální rovině.
Zatímco některé předchozí teorie se zaměřují na ty vnější politiky EU, jež byly dříve
označovány jako komunitární, Thomas (2012: 458–461) se ve svém přístupu snaží zo-
hlednit rostoucí roli SZBP a její další posilování po Lisabonské smlouvě (LS). Vnější ak-
térství EU zkoumá pomocí unijní zahraniční politiky a jejích dvou dimenzí: (1) soudruž-
nost, zdůrazňující determinaci politiky a politickou soudržnost, a (2) účinnost související
s cíli dohodnutými Unií a nástroji k jejich realizaci (Kuchařová 2014: 75). Stejně tak po-
dle Dryburgha (2008) vychází aktérství EU vedle vnější politiky také ze SZBP, jejíž roz-
voj po přijetí LS na sklonku první dekády 21. století dodal EU nový rozměr (srov. Šimon
2011: 40). Dryburgh pak kritéria, jež se zaměřují na vnější atributy aktérství, tj. (1) arti-
kulace aktérství; (2) konzistentní a konkrétní politiky; (3) diplomatický aparát; a (4) poli-
tické nástroje, doplňuje o další aspekt, a to (5) vnímání a uznání EU za aktéra třetí stra-
nou (Dryburgh 2008: 257).
Jednotlivé aspekty prezentovaných konceptů představují základní východisko pro ope-
racionalizaci modifikovaného rámce energetického aktérství EU. Nicméně mechanické
aplikaci stávajících kritérií unijního aktérství bez potřebné modifikace na energetickou
politiku brání několik faktorů. Za prvé, dichotomie vnitřní – vnější dimenze aktérství EU
přináší určitá omezení. I když může být podle Kratochvíla (2011: 7) zaměření pouze na
jednu z dimenzí aktérství EU heuristicky cenné, „je mnohem přínosnější zkoumat nikoliv
jednotlivé dimenze, ale především jejich vzájemné vztahy“. Za druhé, současná kritéria ak-
térství nejsou samy o sobě dostatečně efektivní, resp. jsou příliš obecná a roztříštěná pro
zkoumání vnitřních a vnějších aspektů energetické politiky EU, a nedokážou zachytit její
specifičnost a tendence (srov. Hill 1993; Jupille – Caporaso 1998: 214–220; Bretherton –
Vogler 2006).
72
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 72
Proto je třeba přistoupit k vytvoření specifického konceptu energetického aktérství EU,
které na základě poznatků konvenčního konstruktivismu a racionalismu o aktérství spojí
dohromady konkrétní kritéria jeho vnitřní a vnější dimenze. Důležitost modifikovaného
rámce pro zkoumání energetické politiky a vztahů EU spočívá v zaměření se nejen na
materiální a institucionální kritéria aktérství, ale také na jeho ideové aspekty bez jejichž
přítomnosti by naše akce byly založeny pouze na materiálních zájmech, a jako takové by
se staly čistě mechanické (Kratochvíl – Tichý 2012).
VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ ASPEKTY ENERGETICKÉHO AKTÉRSTVÍ EU
A JEHO KONCEPTUALIZACE
Zatímco první polovina předchozí části zasadila otázku aktérství do debaty mezi pří-
stupy konstruktivismu a racionalismu, druhá polovina se zaměřila na představení kritérií
současných konceptů aktérství EU a jeho limitů. Tyto části představují základní teoretické
východisko a konceptuální rámec pro poslední část. V té je pozornost věnována významu
aktérství EU ve spojení s energetickou politikou za účelem vytvoření konceptu unijního
energetického aktérství, který bude operacionalizován pomocí sady vnitřních a vnějších
kritérií/aspektů.
Aktérství EU a energetická politika
Rozvoj legislativního rámce unijní energetické politiky, která patří po přijetí LS v pro-
sinci 2009 ke sdíleným pravomocem, ovlivňují postoje jak odpovědných institucí, tak
členských zemí, s jejichž preferencemi vstupují do energetické politiky EU různorodé záj-
my nejen vládní a geopolitické, ale i čistě ekonomické a nezřídka velmi partikulární po-
vahy. Zároveň se tyto zájmy bezprostředně odrážejí a promítají do cílů energetické politiky
EU, které mají hospodářský, geopolitický a bezpečnostní charakter (Tichý a kol. 2017: 31).
Při zkoumání vztahu aktérství EU a energetické politiky existují určitá úskalí. Za prvé,
výzkum energetické politiky EU se dosud zaměřil především na analýzu empirických dat
ve formě případových studií zkoumaných prizmatem energetického vládnutí (Palonkorpi
2008, Kuzemko et al. 2012) a na energetické vztahy EU s hlavními dodavateli, zejména
Ruskem (Kirchner – Berk 2010, Belyi 2015; Turksen 2018). Navíc výzkum energetické
politiky je úzce spojen s konceptem energetické bezpečnosti (Youngs 2009; Sovacool
2011), již někteří pozorovatelé vnímají především jako řešení otázky dodávek energetických
zdrojů (Shaffer 2009, Yergin 2011). Dominantním faktorem v oblasti výzkumu aktérství
EU v energetických vztazích je pak použití geopolitiky jako relevantního koncepčního
prostoru pro diskusi o energetické bezpečnosti (Chester 2010). S tím za druhé souvisí sku-
tečnost, že analýza energetické politiky EU ještě nebyla přímo spojena s konceptem ak-
térství (Tichý – Odintsov 2015a, 2015b; Brutschin 2017; Goldthau – Sitter 2015a).
Výzkum energetické politiky EU vyžaduje vytvoření nových koncepcí prostřednictvím
začlenění jak vnitřních, tak vnějších dimenzí unijního aktérství (Kratochvíl – Cibulková –
Beník 2011). Nicméně vznikla mezera v oblasti výzkumu kvůli jeho chybějícímu využití
pro studium unijní energetické politiky, proto je nezbytné tuto politiku zahrnout do vý-
zkumu. Vnitřní dimenze energetické politiky EU v současnosti nenahrazuje energetickou
politiku členských zemí, ale společně s energetickou bezpečností je založena na mezivlád-
ní logice integračního procesu a omezené distribuci energetických kompetencí na institu-
cionální úrovni EU (srov. Andersen – Goldthau – Sitter 2016). Stejně tak současná podoba
vnější dimenze unijní energetické politiky umožňuje Evropské unii spoluvytvářet a vést
diskusi o vnějších vztazích v oblasti energetiky jak mezi samotnými členskými státy, tak
na úrovni EU, jež získává schopnost „rámovat“ tuto důležitou politickou otázku.
Rámování energetické politiky může být považováno za součást aktérství EU a dovo-
luje pracovat na tom, jak vnímáme určitou problematiku (Hoeglinger 2016: 101), v tom-
to případě energetické aktérství. Využití rámování aktérství EU v oblasti energetické po-
litiky umožňuje specifikaci pokusů o konceptualizaci v oblasti působnosti. Tento zásadní
73
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 73
přínos je založen na vztahu vnitřních a vnějších dimenzí aktérství jako dvou vzájemně
propojených a závislých úrovní výzkumu, přičemž rozlišujeme vnitřní rámcovou struktu-
ru (která je pevně spojena s legitimitou působnosti EU v rámci energetické bezpečnosti)
a externí rámec (který je nezbytný pro soudržnost a účinnost energetické politiky). V ne-
poslední řadě koncept unijního aktérství umožňuje v energetické politice a vnějších ener-
getických vztazích EU využívat poznatky, cíle a nástroje dalších politik, například SZBP
či EPS, ale i rozvojové politiky, kam patří dohody o hospodářském partnerství (EPA) a ná-
stroje rozvojové spolupráce (DCI).
Důvodem modifikace konceptu aktérství EU ve spojení s energetikou je v prvé řadě tře-
ba zohlednit specifickou vazbu energetické politiky jednotlivých členských států, ale také
vliv SZBP na nově se rodící společnou energetickou politiku EU a její cíle, nástroje a záj-
my, byť obě politiky nelze ztotožňovat. Druhým důvodem pro modifikaci je rozlišení re-
lativně autonomní vnitřní a vnější dimenze energetické politiky EU, kdy v každé z těchto
dimenzí může být unijní aktérství značně odlišné. Například rostoucí respekt členských
států EU vůči zásahům EK do vyjednávání s třetími zeměmi (vnější energetická politika)
nemusí znamenat zvyšující se míru vlivu EK na liberalizaci domácích energetických trhů
(vnitřní energetická politika) a naopak.
Konceptualizace vnitřních a vnějších kritérií energetického aktérství EU
Konceptualizace navrženého rámce energetického aktérství EU je založena na jednom
z vnitřních aspektů aktérství, kterým je (1) rámování politiky, jako schopnosti aktéra de-
finovat základní obrysy společné energetické politiky (vnitřní a vnější dimenze) a tuto po-
litiku prosadit v jednotlivých členských státech, a na jednom z jeho vnějších aspektů, a to
(2) vnímání aktéra třetí stranou, který je jako autonomní aktér v oblasti energetiky ostat-
ními aktéry akceptován a uznáván. Tato dvě obecná kritéria jsou převzata z konceptu unij-
ního aktérství podle Kratochvíla (Kratochvíl – Cibulková – Beník 2011: 391–412). Vedle
toho je koncept energetického aktérství EU doplněn specifickými znaky, které lze použít
jak pro jeho vnitřní, tak vnější dimenzi a které jsou důležité pro fungování aktérství EU
v oblasti energetiky. Těmi jsou: (3) diplomatický a administrativní aparát, reprezentující
hlavní aktéry energetické politiky, (4) konzistentnost a specifika politiky a její cíle a záj-
my, jež aktér sleduje ve své energetické police, a (5) zdroje a nástroje politiky, jež aktér
využívá v energetické politice (Dryburgh 2008).
V rámci konceptualizace každého kritéria energetického aktérství EU se autor zaměří
na šest aspektů. (1) Definici/charakteristiku daného kritéria. (2) Zasazení kritéria do kon-
textu akademické diskuse o aktérství EU. (3) Napojení kritéria na ostatní vnitřní a vnější
aspekty aktérství pomocí teoretické debaty mezi konvenčními konstruktivisty a raciona-
listy o jednání aktérů v MV. (4) Operacionalizaci kritéria v kontextu energetické politiky
EU. (5) Příklad individuálního využití kritéria energetického aktérství v rámci unijní ener-
getické bezpečnosti a politiky. (6) Příklad začlenění kritéria do holistického rámce ener-
getického aktérství zaměřeného na jednání EU jako liberalizačního aktéra.
(1) Rámování energetické politiky EU
První kritérium patří k vnitřním aspektům a věnuje se rámování. To lze chápat jako
schopnost aktéra ovlivnit jednání či chování dalších, a to nikoli pomocí nátlaku nebo síly,
ale tím, že rámující aktér celou debatu pojme způsobem, jenž zvyšuje pravděpodobnost
posílení jeho pozice a zohlednění preferencí (Votoupalová 2018: 54; Kratochvíl – Novák –
Pojerová 2011: 5). Kritérium uznání EU za rámujícího aktéra lze vnímat jako předpoklad
pro úspěšnou realizaci druhého kritéria, tj. vnější percepci a akceptování EU třetí stranou.
Přestože v původním modelu pokrývá rámování vnější politiky, jež se týkají schopnosti EU
a jejích ústředních institucí definovat zahraničněpolitickou agendu, jak upozorňují Kra-
tochvíl, Novák a Pojerová (2011: 9) či Votoupalová (2018: 55), „lze rámování vztáhnout
i k politikám vnitřním, kdy vnitrounijní rámování úzce souvisí s legitimitou: schopnost
74
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 74
rámovat vnitrounijní politické otázky zvyšuje legitimitu EU“. V tomto kontextu lze při de-
batě o aktérství EU rozlišit dva typy rámování.
Prvním typem je „rámování zdola“ (bottom-up framing), jímž rozumíme vliv v evrop-
ské hierarchii níže postavených politických činitelů či samotných obyvatel EU na nad-
národní, celounijní chápání jisté problematiky. Naopak vnější politikou EU se mnohem
častěji zabývá koncept „rámování shora“ (top-down framing), a jedná se o otázku, zda
a jakým způsobem instituce EU (zejména EK) chápou a interpretují určitou problematiku
a jakým způsobem o ní komunikují směrem k členským státům (Kratochvíl – Novák – Po-
jerová 2011: 9–10).
Pro konvenční konstruktivisty je otázka rámování v kontextu aktérství spojena zejména
s diskurzem (srov. Tichý 2019). Rámování určitého energetického tématu, realizovaného
pomocí diskurzu, musí být chápáno jako společenský koncept mezi členskými státy, kte-
rý je založený na principu společného chápání EU jako aktéra rámující vnitřní i vnější di-
menze energetické politiky, jenž má hrát svou vlastní roli (Dryburgh 2008). Zároveň dle
racionalistů musí členské státy v souladu s logikou výhodnosti volit jen ta témata, která
jim přinesou užitek. V tomto ohledu i když je rétorika EU jako rámujícího aktéra v oblasti
vnitřní i vnější energetické politiky zaměřena na normy a hodnoty, její skutečná politika
je řízena snahou posílit vlastní rozhodovací pravomoci na úkor členských států (dále srov.
Panke, n.d.).
Unijní aktérství v dimenzi rámování vnitřní i vnější energetické politiky EU lze podle
Kratochvíla, Cibulkové a Beníka (2011: 398) operacionalizovat pomocí těchto tří pod-
mínek: (1) členský stát považuje EU za hlavního aktéra energetické politiky, (2) stát a EU
debatují o týchž energetických tématech a (3) zvažují stejné možnosti jednání (nastolené
EU) v energetické politice. První podmínka je zásadní, jelikož zbylé dvě se od ní odvíjejí.
V případě energetické politiky lze hovořit o úspěšném rámování EU jako energetického
aktéra v případě, že dojde k postupnému zahrnutí energetické otázky do domácí politiky
daného státu, a to spíše diskurzivně vlivem na domácí debatu o energetice (interpretační
rámec) než institucionálně prostřednictvím legislativy (Votoupalová 2018: 55; Kratochvíl –
Novák – Pojerová 2011).
Flexibilita kritéria rámování umožňuje jeho užití při zkoumání akceptace široké šká-
ly otázek energetické politiky EU, a to jak vnitřní dimenze (například liberalizace trhu
s elektřinou a plynem), tak vnější dimenze (energetická bezpečnost a vztahy s dodavate-
li) ze strany členských států. To znamená, že pomocí procesu rámování můžeme zkoumat,
zda je, či není přítomna určitá otázka vnitřní nebo vnější dimenze energetické politiky EU
v mediálním či politickém diskurzu členských států a jestli následně (ne)vnímají EU jako
rámujícího aktéra. Příkladem využití rámování v energetice je studie Votoupalové (2018),
jejímž cílem bylo zjistit, zda EU může být v energetické politice ČR vnímána jako rámující
aktér a zda její rámovací síla se liší v různých tématech a žánrech politického diskurzu.
Vedle partikulárního využití daného aspektu lze první kritérium napojit také na zbýva-
jící aspekty a zahrnout do komplexního rámce energetického aktérství EU. Příkladem pro-
pojení vnitřní a vnější dimenze energetického aktérství může být schopnost EU, vystupu-
jící jako liberalizační aktér, ovlivňovat a rámovat v členských státech diskusi o procesu
liberalizace vnitřního energetického trhu a jeho další externalizaci za hranice EU do mi-
moevropských států (Nöel 2010; Goldthau – Sitter 2015a). Tento proces liberalizace je úz-
ce spojen s požadavkem EK na implementaci třetího liberalizačního balíčku, a především
uplatňováním jeho stěžejního konceptu, tj. vlastnického unbundlingu v členských, a čás-
tečně i sousedních partnerských státech (srov. Batzella 2018: 69–100).
(2) Vnější uznání a vnímání energetického aktérství EU třetí stranou
Zatímco předchozí kritérium se zaměřuje na vnitřní uznání EU, druhé, jež patří k vněj-
ším aspektům, se věnuje externímu uznání a vnímání EU třetí stranou. Tím se rozumí
„přesvědčení, domněnka či názor skupiny lidí založený na jejich subjektivním vnímání
75
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 75
dané věci“ (Cambridge Dictionary n.d.). Zároveň s tím, že kritérium percepce EU jako
mezinárodního aktéra je možné zasadit do debaty zaměřené na proces uznání, vnitřní vs.
vnější zdroje (Kratochvíl – Šimon 2011: 7), jež se souběžně odehrává jak mimo rámec EU
ze strany různých organizací, či třetích zemí (vnější uznání), tak uvnitř EU ze strany člen-
ských států (vnitřní uznání – legitimita), ovlivňuje první kritérium (Dryburgh 2008: 265).
To znamená, že realizace vnějších aktivit EU společně s jejím uznáním a vnímáním pů-
sobí na debatu o vnitřním uznání a rámování EU.
Vedle toho Kratochvíl a Šimon (2011: 9) upozorňují na další debatu o zdrojích uznání,
v jejímž rámci „vzniká spor mezi těmi autory, pro něž se uznání odvozuje od objektivně
existujících charakteristik [materiální přístup], a těmi, kteří se domnívají, že uznání je
čistě intersubjektivní akt“ [intersubjektivní přístup]. Příkladem materiálního předpokladu
uznání je například Hillova koncepce aktérství (Hill 1993, 1998), která se dotýká rozdí-
lu mezi schopnostmi aktéra (odvozené od materiální báze) a očekávání vnějších aktérů
(tzv. capabilities-expectations gap). Na jednu stranu většina autorů, „kteří se uznáním
z tohoto pohledu zabývají, dochází k závěru, že očekávání vnějších aktérů (a s ním souvi-
sející míry uznání EU coby svébytného aktéra) dalece převyšuje schopnosti a ‚strukturál-
ní předpoklady‘ Unie“. Na druhou stranu existuje skupina autorů, jež se „domnívají, že
interní zdroje aktérství EU převyšují očekávání vnějšího světa. Nejčastějším důvodem pro
odmítnutí větší role EU v mezinárodních vztazích pro tyto autory obvykle bývá silně státo-
centrický pohled některých aktérů“ (Kratochvíl–Šimon 2011: 10; Holland 1995; Ginsberg
1999). Intersubjektivní přístup uznání naopak otvírá debatu o povaze/identitě EU a její
vnímání ostatními aktéry.
Také otázka vnějšího vnímání a uznání EU jako aktéra třetí stranou je pro konvenční
konstruktivisty spojena s diskurzem, v jehož rámci se utváří identita (srov. Wendt 1999).
To znamená, že jsou to diskurzy, jež uznáním EU jako energetického aktéra konstruují je-
jí identitu (vnitřní a vnější), přičemž EU současně s tím intersubjektivně formuje sociální
chování těchto aktérů, definováním jejich zájmů a postojů v mezinárodních či vnitro-unij-
ních energetických vztazích. S tímto tvrzením nesouhlasí racionalisté, dle kterých je iden-
tita neměnná a pouze posílení materiálních kapacit EU může vést přímo k posílení její role
a k faktickému uznání v MV (Šimon 2011: 42). Unie pak může být uznána jako energe-
tický aktér za předpokladu, že v souladu s logikou výhodnosti disponuje možnostmi na-
bídnout třetí straně určité výhody, například investice či podepsání nového kontraktu.
Vnější vnímání a uznání energetického aktérství EU lze operacionalizovat jednak po-
mocí sady kritérií, které mají svůj základ ve výše zmíněných debatách (Kratochvíl – Ši-
mon 2011; Šimon 2011), ale i na základě zkoumání přítomnosti významu/charakteru EU,
jejich institucí či existence unijních témat a četnosti jejich využívání v oficiálních proje-
vech politických činitelů třetích států, regionů, organizací či členských zemí. Stejně tak je
možné operacionalizovat toto kritérium určením existence EU v zahraničních médiích.
Úspěšnou operacionalizaci druhého kritéria energetického aktérství EU je pak možné
předpokládat na základě opakované četnosti výskytu zmínky EU a souvisejících témat
v politickém či mediálním diskurzu členských států nebo třetích aktérů (Tichý a kol. 2017;
Tichý – Prouza 2018).
Význam druhého kritéria přispívá ke zkoumání, zda je EU vnímána a uznána třetí stra-
nou jako energetický aktér ve vnějších energetických vztazích či nikoliv (dále srov.
Dryburgh 2008: 265; Kratochvíl – Cibulková – Beník 2011: 395–396). Příkladem může
být článek autorů Tichý a Prouza (2018: 10), kteří pomocí mediální obsahové analýzy
140 článků z afrických deníků zkoumali, jestli je EU v subsaharské Africe vnímána jako
svébytný aktér energetických vztahů, nebo naopak jsou tyto energetické vztahy stále
doménou jednotlivých evropských států (zvláště bývalých koloniálních metropolí).
Druhé kritérium je možné propojit s předchozím prvním, které lze zároveň považovat
za podmínku jeho úspěšné aplikace. Příklad, který navazuje na první kritérium energe-
tického aktérství EU, je vystupování a jednání EK v procesu externalizace zaměřené na
76
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 76
šíření a prosazování principů a hodnot liberalizace energetického trhu za hranicemi EU
(Goldthau – Sitter 2015a; Andersen – Goldthau – Sitter 2016). V tomto ohledu byla
25. 10. 2005 v Athénách podepsána Smlouva o energetickém společenství (EnS) s cílem
vytvořit regionální trh plně integrovaný s unijním vnitřním trhem s elektřinou a zemním
plynem, ale také prodloužit využití acquis communitaire v oblasti energetiky, životního
prostředí, OZE, konkurenceschopnosti a v dalších oblastech (Batzella 2018: 100–120;
Barra – Svec 2018: 257).
(3) Diplomatický a administrativní aparát energetické politiky EU
Třetí kritérium, které patří jak k vnitřní, tak vnější dimenzi energetického aktérství EU,
se zaměřuje na diplomatický a administrativní aparát. Cílem je identifikovat role, význam
a funkce klíčových představitelů zastupujících EU jak na vnitrounijní úrovni, tak ve vněj-
ších vztazích prostřednictvím SZBP/vnější politiky. Třetí kritérium je úzce propojené
s předchozími dvěma. Zatímco v případě prvního kritéria lze diplomatický a administra-
tivní aparát považovat za zdroj vlivu rámování aktérství EU, ve vztahu k druhému kritériu
jde o zdroj uznání. Vzhledem k povaze EU jako kolektivního aktéra, jsou kompetence roz-
děleny mezi představitele národních celků, tj. členských států a nadnárodních orgánů, kam
patří zejména EK, Evropská rada, Rada EU a Evropský parlament, jež představují hlavní
aktéry odpovědné za sdílené politiky EU (srov. Birchfield 2011; Tosun – Biesenbender –
Schulze 2015: 6–10; Biesenbender 2015: 25–37).
Zde se akademická obec zaměřuje na řadu otázek, jako je vzájemné působení institucí
EU a členských států, význam a dopady institucionálních a politických změn po přijetí
LS, snaha EK o zvýšení pravomocí na úkor členských států, které působí na charakter
a obsah třetího kritéria (srov. Braun 2011; Herweg 2015; Brutschin 2017; Peterson –
Hodson 2017). Stejně tak se akademická debata věnuje vymezení a porozumění významu
institucí, jež nejsou chápány pouze jako politické entity, ale jako formální a neformální
soubory pravidel, která ovlivňují chování aktérů. To znamená, že instituce mohou být
vnímány jako jakkoliv relativně ustálený soubor významů (symbolů, znaků a gest), jež
mají intersubjektivní charakter (srov. Kratochvíl 2008: 133–135; Powell – DiMaggio
2012; Aalto – Temel 2014; Richard 2013).
V tomto kontextu je pro konvenční konstruktivisty nejpodstatnějším procesem vzájem-
ná konstituce aktérů a institucí, které definují jako soubor norem a hodnot ovlivňujících
chování aktérů (Finnemore – Sikkink 2001: 399; Krpec 2007: 36). Šíření energetických
norem ze strany unijních institucí představuje jednak výsledek schopnosti EU ovlivnit dis-
kusi o energetické politice (rámování), ale zároveň i zdroj identity EU jako energetické-
ho aktéra (vnějšího uznání a vnímání). Naopak racionalisté tvrdí, že aktéři kalkulují, jak
dosáhnout maximalizace svého užitku v prostředí ovlivněném určitými normami (Kra-
tochvíl 2008: 186). V tomto ohledu by EU měla pomocí unijních orgánů využívat vlivu
svých norem ve snaze získat určité výhody v oblasti energetiky a zároveň nastolit změny
v chování svých energetických partnerů, kteří unijní normy akceptují, ale snaží se s nimi
manipulovat ve vlastní prospěch.
Stejně jako předchozí dvě kritéria, i administrativní a diplomatický aparát energetické po-
litiky EU lze efektivně operacionalizovat pomocí sady kritérií. Za prvé, prostřednictvím me-
chanismu rozhodování, resp. výkonu realizace energetické politiky EU (vnitřní a vnější di-
menze) ze strany unijních orgánů v porovnání s mírou zapojení členských států do tohoto
procesu. Za druhé, na základě analýzy četnosti vyjednávání a vystupování těchto institucí
EU či členských států ve vnějších energetických vztazích. Za třetí, pomocí procesu zkoumá-
ní snah o zvyšování kompetencí EU, zejména EK v otázkách energetické politiky a bezpeč-
nosti na úkor členských států (Goldthau – Sitter 2015a; Tichý a kol. 2017; Brutschin 2017).
Třetí kritérium je možné využít zejména k analýze zapojení EK, dalších unijních orgá-
nů či členských států do vyjednávání EU ve vnější dimenzi energetické politiky a bezpeč-
nosti vůči současným nebo potenciálním partnerům (Herweg 2015). Stejně tak je možné
77
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 77
toto kritérium unijního aktérství použít například při zkoumání argumentační strategie EK
ve snaze o zvyšování vlastních pravomocí ve vztahu k členským státům v oblasti energe-
tiky (Brutschin 2017). Příkladem je článek Maltbyho (2013: 435–444), který se zabývá
supraracionalismem a zvyšováním úlohy EK v procesu formování vnitřní a vnější dimen-
ze energetické bezpečnosti a politiky od šedesátých let minulého století do prvního dese-
tiletí 21. století.
V případě propojení třetího kritéria s předchozími aspekty, lze v rovině jeho vnitřní di-
menze zmínit důležitost EK v procesu liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a plynem
a při dohlížení na implementaci jeho pravidel ze strany členských států (Brutschin 2017:
27–44; Herweg 2015: 87–105). Stejně tak je možné zkoumat postoj členských států k to-
muto procesu (srov. Eikeland 2011a: 13–40). V rovině vnější dimenze energetického ak-
térství se pokouší EK rozšiřováním pravidel a hodnot vnitřního energetického trhu do
zemí EnS zvýšit vyjednávací potenciál EU vis-à-vis jejím energetickým partnerům. Zá-
roveň EK vidí EnS jako nástroj jednotné reprezentace EU a příležitost hrát vedoucí úlohu
vůči zemím z tohoto regionu (Karova 2009: 14 in: Batzella 2018: 107).
(4) Konzistentnost a specifika energetické politiky EU a její cíle a zájmy
Stejně jako předchozí kritérium, také čtvrté náleží k vnitřní i vnější rovině energetické-
ho aktérství EU. Čtvrté kritérium, jež vymezuje konzistentnost a specifika, tj. hlavní za-
měření a obsah zvolené politiky EU a schopnost formulovat a prosazovat její cíle a záj-
my, je úzce propojené s předešlými kritérii unijního aktérství. Zatímco pro třetí kritérium
představuje podmínku realizace aktérství EU, na první a druhé kritérium navazuje v kon-
textu debaty o zdrojích vnitřního a vnějšího uznání EU (Kratochvíl – Šimon 2011: 6–14).
To potvrdili například Ginsberg a Eizenstat (2001: 45), podle kterých vnější svět
uznává schopnost EU působit a ovlivňovat ostatní aktéry. To urychluje požadavky, aby
EU jednala na mezinárodní úrovni, a zároveň EU sama budovala vnitřní důvěru nezbyt-
nou v reakci na vnější podněty a při prosazování svých vlastních cílů a zájmů. Thomas
(2012: 458–459) pak spojuje cíle zahraniční politiky EU s její soudružností, jež měří po-
mocí: (1) determinace politiky, která odráží dvě skutečnosti, (a) jak jasně je politika při-
jatá EU formulována v rámci unijních cílů a (b) jak úzce specifikuje chování členských
států a institucí EU za účelem dosažení těchto cílů, a (2) politické soudržnosti, která od-
ráží skutečnost, jak EU plně podporují všichni aktéři, pokud jde o formulaci společné po-
litiky a jejich cílů (srov. Niemann – Bretherton 2013: 267– 268). Jinak řečeno, aspekty
soudružnosti se zaměřují na schopnosti aktéra formulovat a shromáždit hodnoty, prefe-
rence, institucionální postupy a politiky ve svém úsilí projektovat vliv jako globální aktér
(Brattberg – Rhinard 2013: 359).
Z pohledu konvenčního konstruktivismu je hlavním zdrojem tvorby zájmu především
identita, protože aktér nemůže vědět, co chce, dokud se neví, kdo je (srov. Wendt 1992:
398; 1999: 231). Zájem pak představuje důležitý sociální konstrukt, který je považován za
klíčový indikátor chování aktérů. Vedle toho racionalisté zdůrazňují, že každý aktér pro-
sazuje zájmy, na jejichž základě poté volí nejvíce preferované alternativy (Ocelík – Čer-
noch 2014: 15). Zároveň se tito aktéři snaží racionálně manipulovat se svým okolím, které
rovněž může být jak materiálního, tak ideového charakteru, ve snaze dosáhnout vlastního
zájmu (srov. Kratochvíl – Tulmets 2010). To znamená, že EU jako rámující a uznávaný
energetický aktér odvíjí od této identity své energetické cíle a zájmy, jež ovšem nemusí
být čistě normativního charakteru, ale mohou sledovat maximalizaci užitku, například ve
formě posílení energetické bezpečnosti.
Čtvrté kritérium lze úspěšně operacionalizovat přítomností sady kritérií, jako jsou na-
příklad intenzita energetického jednání, resp. vyjednávání EU a členských států ve vztahu
k třetí straně; existence bilaterálních (a multilaterálních) energetických vztahů členských
států a EU; zájem EU o energetickou spolupráci; množství plánovaných společných projek-
tů a oblastí energetické spolupráce; ale i vzájemné překážky (srov. Tichý a kol. 2017: 93).
78
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 78
Zároveň toto kritérium je možné efektivně operacionalizovat pomocí formulace cílů a záj-
mů vnitřní a vnější dimenze energetické politiky, které EU sleduje a prosazuje v energe-
tické interakci vůči třetím zemím, ale i členským státům (srov. Tichý – Prouza 2018).
Pomocí čtvrtého kritéria je možné zkoumat energetickou politiku EU vůči unijním
státům i mimounijním partnerům, přičemž konzistentnost energetické politiky je dána
mj. oblastí a zájmem o energetickou spolupráci. Podobně je možné analyzovat, jaké cíle
a zájmy sleduje a prosazuje EU v interakci vůči ostatním energetickým aktérům MV. Pří-
kladem může být text Kuzemko a Hadfielda (2016: 21–50), kteří se zabývají otázkou ko-
lektivní energetické politiky EU a jejími hlavními cíli. Pomocí přístupu založeného na po-
litických idejích a moci se autoři snaží odhalit komplexnost a rozpory energetické politiky
EU a její cíle a zájmy.
V případě procesu liberalizace prosazuje EK v rámci čtvrtého kritéria energetického ak-
térství celou řadu zájmů a cílů spojených s vytvořením funkčního a vzájemně propoje-
ného vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem. Mezi tyto základní cíle patří zejména:
(a) zvýšení komfortu a služeb pro konečné spotřebitele; (b) zvýšení konkurenceschopnosti
prostřednictvím nižších cen plynu a elektřiny pro průmysl; (c) zvýšení flexibility a stabi-
lity dodávek plynu a elektrické energie v rámci EU (Eikeland 2011b; Brutschin 2017:
45–66). Vedle toho EK sleduje větší otevřenost energetických trhů za hranicemi EU, když
například pomocí EnS podporuje regulační rámec v zemích jihovýchodní Evropy, který
má být v souladu s legislativou EU (srov. Goldthau – Sitter 2015a; Batzella 2018: 107).
(5) Zdroje a nástroje energetické politiky EU
S předchozími dvěma kritérii souvisí páté kritérium vnitřního i vnějšího energetického
aktérství EU, kterým jsou zdroje a nástroje používané unijními institucemi k realizaci cílů
a zájmů. V tomto ohledu existuje celá řadu zdrojů a politických nástrojů, jež EU, resp. její
orgány využívají ve své vnitřní politice, například právní akty typu směrnice, nařízení, roz-
hodnutí, doporučení a stanoviska, ale i v rámci SZBP/vnějších vztazích, kam patří zejména
diplomatická, ekonomická a vojenská opatření. V oblasti diplomatických nástrojů EU pou-
kazují Bretherton a Vogler (2006) například na dohody s třetími zeměmi, deklarace, stra-
tegická partnerství, prohlášení, formální demarše a politické dialogy atd., stejně jako na
negativní diplomatické sankce, včetně oddělení diplomatických vztahů, pozastavení oficiál-
ních návštěv a omezení vstupu jako klíčových politických nástrojů (Dryburgh 2008: 263).
Například Thomas (2012: 459–460) zkoumá nástroje zahraničí politiky EU v kontextu
její účinnosti, jež definuje jako schopnost Unie utvářet mezinárodní záležitosti v souladu
s cíli, které přijímá v konkrétních otázkách. Unie pak sleduje své cíle a zájmy využitím
tradičních politických nástrojů a pomocí přesvědčivosti argumentů ze strany představite-
lů EU, jejích orgánů a členských států (Niemann – Bretherton 2013: 267–268). Podobně
v této souvislosti se Brattberg a Rhinard (2013: 359) zaměřují na otázku schopnosti, kte-
rou vymezují jako dostupnost nástrojů, mechanismů a dalších zdrojů a schopnost tyto pro-
středky mobilizovat k dosažení politických cílů.
Konvenční konstruktivisté spojují otázku zdrojů a nástrojů s intersubjektivitou, která
v širším slova smyslu znamená nejenom možnost dosáhnout určitého praktického vlivu
a měnit politiky či diskurzy dalších aktérů, ale také schopnost utvářet jejich identity a z nich
odvozené zájmy (Makarychev 2014: 27–28; Wendt 1999: 160–161). V tomto ohledu EU
pomocí svých energetických nástrojů spojených se šířením norem vůči unijním i mimo-
unijním partnerům ovlivňuje v intersubjektivních vztazích diskurzy, identity a zájmy těch-
to aktérů. K tomu racionalisté doplňují, že cokoliv aktéři chtějí (což kanonicky znamená
maximalizovat užitek), volí k tomu prostředky, které považují za nejlepší pro dosažení to-
hoto cíle (srov. Panke n.d.; Kratochvíl – Tulmets 2010). Unie by v jednání s energetickými
partnery měla například volit a používat v rozporu s normativním chováním takové pozi-
tivní i negativní nástroje energetické politiky, jež ve svém důsledku povedou vždy k do-
sažení energetického cíle.
79
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 79
Páté kritérium energetického aktérství lze úspěšně operacionalizovat sadou opatření. Za
prvé, pomocí existence politicko-diplomatických, ekonomických, právních a vojenských
opatření a nástrojů, které má EU k dispozici vůči ostatním aktérům. Za druhé, na základě
zkoumání dostupnosti specifických nástrojů, přičemž EU v energetických vztazích dispo-
nuje rozhodujícími energetickými nástroji dvojího druhu, které jsou buď bilaterálního, ne-
bo multilaterálního charakteru (Dryburgh 2008: 263–264; Tichý – Odintsov 2015a: 22). Za
třetí pomocí analýzy energetické diplomacie, která se zaměřuje na to, „jak tvůrci politik ve-
dou vztahy s jinými zeměmi a energetickými společnostmi, včetně jednání v mezinárodních
organizacích, usilující o podporu zájmů energetických společností, které jsou hostitelskými
subjekty, nebo se je snaží vyvážit s politickými zájmy“ (Aalto – Temel 2014: 765–766).
Poslední kritérium může být použito při zkoumání dostupnosti a efektivity relevantních
unijních nástrojů při realizaci cílů a zájmů energetické politiky vůči stávajícím i poten-
ciálním energetickým partnerům (dále srov. Tichý a kol. 2017; Tichý – Prouza 2018). Na-
příklad autoři Goldthau a Sitter (2015b) zkoumají, jak tzv. měkká síla (soft power) ovliv-
ňuje energetické společnosti, které přicházejí a působí na trhu EU; pravidla jednotného
evropského trhu a jejich vliv na vnější firmy. Autoři přitom vycházejí z přesvědčení, že
EU, resp. EK jako regulatorní aktér používá k dosažení svých cílů regulatorní nástroje.
Podobně je možné páté kritérium použít a propojit s předchozími aspekty při zkoumání
povahy EU jako liberalizačního aktéra, který disponuje potřebnými nástroji. Například
EK k dosažení cílů v procesu liberalizace vnitřního energetického trhu používá vůči člen-
ským státům regulatorní nástroje (vnitřní dimenze aktérství EU, srov. Andersen – Gold-
thau – Sitter 2016). Stejně tak EK využívá při podpoře a šíření norem liberalizace ve vzta-
hu k třetím státům mimo EU sadu specifických nástrojů unijní energetické politiky (vnější
dimenze aktérství EU, srov. Brutschin 2017). Například v rámci vnitřního trhu s elektři-
nou a plynem je regulační spolupráce realizována pomocí Agentury pro spolupráci ener-
getických regulačních orgánů (ACER) a Evropské sítě provozovatelů přenosové soustavy
pro elektřinu a plyn (Barra – Svec 2018: 260).
ZÁVĚR: EU JAKO KONSTRUKTIVISTICKO-RACIONALISTICKÝ ENERGETICKÝ AKTÉR
Energetické vztahy jsou prozatím dominantně zkoumány ve své materiální podobě,
případně analyzovány z hlediska politických, ekonomických, bezpečnostních a environ-
mentálních dopadů. Pohled prizmatem energetického aktérství je ovšem pouze zdánli-
vě okrajový. Daný náhled na téma je významný právě s ohledem na rostoucí schopnost
Evropské unie transformovat energetický sektor. S tím je spojený potenciál ovlivňovat
energetické vztahy jednotlivých aktérů a zároveň významně ovlivňovat ekonomiku a spo-
lečnost v členských státech EU, ale rovněž ve státech, jež v oblasti energetiky s EU spo-
lupracují. Potenciál je dán právě schopností energetického aktérství a samozřejmě rovněž
jeho uznáním. Přestává být tedy zásadní pohled na EU jako na specifický politický sys-
tém, nebo mezinárodní organizaci sui generis, ale stěžejní přínos lze naopak vidět v ana-
lýze samotného energetického aktérství EU (Dubský – Tichý 2020).
To také zdůvodňuje rostoucí snahu EU, resp. EK o uznání jejího aktérství v energetické
politice, které se zaměřuje jak dovnitř, vůči členským státům, tak navenek, ve vztahu
k třetím zemím. Zatímco vůči členským státům usiluje EK o přenesení větších pravomo-
cí v energetické politice, a to nejen ve sdílených oblastech, jako je například energetická
bezpečnost, ale postupně i výlučných (z pohledu členských států EU), kam patří například
energetický mix. Vůči nečlenským zemím prosazuje EK liberalizační a environmentální
normy, které by tyto třetí státy měly akceptovat, a vynucuje dodržování pravidel hospo-
dářské soutěže v případě jejich porušení. Příkladem může být proces liberalizace vnitřního
trhu s elektřinou a plynem a jeho externalizace za hranice EU s cílem harmonizovat pře-
pravní systémy a vytvořit společný regulační rámec. Stejně tak sem patří boj s klimatic-
kými změnami a opatření zaměřená na přechod od fosilních paliv k čistší energii. V ne-
poslední řadě Evropská komise jako energetický aktér usiluje skrze rozvojovou politiku
80
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 80
o zlepšení přístupu k energiím v postižených zemích a podmiňuje rozvojovou pomoc po-
sílením energetické bezpečnosti v těchto státech (Dubský – Tichý 2020).
Předkládaný článek se proto zaměřil na spojení aktérství, jež je považováno za schop-
nost formulovat a sdělit své zájmy a tyto zájmy pak obhájit navenek, s vnitřní a vnější di-
menzí energetické politiky ve snaze konceptualizovat energetické aktérství EU. Hlavní
cíle článku byly v tomto ohledu dva.
1) Prvním bylo identifikovat základní aspekty unijního aktérství a vymezit jejich vzájem-
ný vliv a vztah v rámci vnitřní a vnější energetické politiky.
2) Druhým cílem bylo konceptualizovat obsah jednotlivých kritérií vnější a vnitřní di-
menze energetického aktérství EU a analyzovat možnosti jejich využití na pozadí teo-
retické diskuse mezi konvenčním konstruktivismem a racionalismem o aktérství.
Základní teoretické východisko přinesla diskuse mezi konvenčním konstruktivismem
a racionalismem o aktérství. Stejně tak užitečná byla samotná akademická diskuse o unij-
ním aktérství, která vydefinovala a ukázala jednotlivá kritéria vnitřní a vnější dimenze, jež
byla následně použita jako základní definiční znaky při konceptualizaci rámce energe-
tického aktérství EU. Důležitost modifikovaného modelu energetického aktérství EU pak
spočívá v možnostech jeho využití pro zkoumání unijní energetické politiky a bezpečnosti.
Za prvé, koncept unijního energetického aktérství představuje teoretický rámec, jehož
kritéria jsou propojena s poznatky konvenčního konstruktivismu a racionalismu se za-
měřením na jejich idealistickou a materialistickou pozici k jednání aktéra. I přes rozdíly
mezi oběma přístupy, je možné najít několik průnikových bodů. Zatímco konvenční kon-
struktivismus je užitečný při vysvětlení procesu formování aktérovy vnitřní a vnější iden-
tity a z ní odvozených zájmů a cílů, racionalismus pomáhá v souladu s logikou výhodnosti
objasnit aktérovo sledování těchto strategických zájmů a cílů, které jsou založené na po-
žadovaných normách a hodnotách. V tomto ohledu koncept energetického aktérství EU
představuje významnou myšlenkovou – sociální konstrukci, která skrze diskurz, jako
hlavní interpretační rámec, ovlivňuje chování aktérů i jejich vzájemné interakce a udělu-
je význam mimodiskurzivním aspektům. Zároveň materiální a institucionální komponen-
ty sociální činnosti a způsoby realizace energetického aktérství EU odrážejí a objektifikují
vzájemné materiální i ideové vztahy a vytvářejí tak určitý „mezinárodní řád“. Pomocí dis-
kurzivní složky unijního energetického aktérství je možné zkoumat obsah jednotlivých
kritérií, například zaměřených na vnímání EU. Zároveň výsledky diskurzu odrážejí důle-
žité poznatky pro zkoumání dalších kritérií, což v konečném důsledku povede k určení
energetického aktérství EU (Kratochvíl – Tichý 2012: 96).
Za druhé, navržený model unijního energetického aktérství zahrnuje aspekty vnitřní
a vnější dimenze, které nabízejí pro energetickou politiku analytický nástroj – prostředek
analyzování role a postavení EU v energetických vztazích vůči ostatním aktérům způso-
bem, který jde za rámec institucionální analýzy či zkoumání efektivity. Na jednu stranu
koncept energetického aktérství EU by měl částečně překonat diskutovaný problém jedno-
stranného zaměření se pouze na vybraný aspekt aktérství, a naopak umožní v ontologické
rovině holisticky zkoumat vzájemné propojení vnitřní a vnější dimenze v unijní energe-
tické politice a zahrnout do rozhodování EU jako celek, tj. jak členské státy, tak unijní in-
stituce. Na druhou stranu bude stejně tak možné v rámci konceptu energetického aktérství
EU využít individualistický přístup a zaměřit se na jednu jeho dimenzi pro zkoumání kon-
krétní otázky energetické politiky EU a rozhodování odpovídajícího aktéra. Zároveň takto
modifikovaný rámec umožní například testovat, jak vysoká či nízká míra rámování vnitřní
dimenze energetické politiky EU ze strany členských států ovlivňuje energetické cíle a záj-
my prosazované ve vnějších vztazích Evropské unie. Stejně tak se lze naopak ptát, jak na-
příklad uznání EU ve vnějších energetických vztazích ze strany ostatních aktérů působí na
rámování konkrétní vnitro-unijní energetické politiky (srov. Kratochvíl 2011: 7).
Tabulka č. 1 a její 1. část shrnuje kritéria energetického aktérství EU a jejich vzájemné
propojení. Zároveň 1. část tabulky č. 1 hodnotí ovlivňování/propojení jednotlivých kritérií
81
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 81
vnitřního a vnějšího aspektu v kontextu akademické debaty o aktérství EU a zároveň na po-
zadí teoretické debaty mezi konvenčními konstruktivisty a racionalisty o jednání aktérů.
82
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
Tabulka č. 1
Vnitřní a vnější kritéria energetického aktérství EU, část 1
Definice Akademická Debata konvenčních
Kritérium a propojení diskuse o kritériích konstruktivistů (k.k.) vs.
kritérií aktérství racionalisté (rac.)
Rámování Schopnost V debatě o aktérství Pro k.k. je otázka
energetické formovat debaty EU lze rozlišit rámování EU spojena
politiky EU o zahraniční politice dva typy rámování: s diskurzem, tj. souborem
uvnitř členských (a) „rámování zdola“ idejí, jež jsou základními
států (ČS). (bottom-up framing) stavebními prvky definice
Navazuje na druhé a (b) „rámování identity (vnitřní).
kritérium jako shora“ (top-down Podle rac. musí ČS
částečný předpoklad framing). v kontextu rámování
vnějšího uznání. aktérství EU v souladu
s logikou výhodnosti volit
jen ta témata, která jim
přinesou užitek.
Vnější uznání Schopnost být V kontextu debaty Podobně otázka vnějšího
a vnímání vnímán a uznáván uznání: (a) vnitřní vnímání a uznání EU
energetického jako aktér vs. vnější zdroje, jako mezinárodního aktéra
aktérství EU mezinárodních (b) materiální vs. je pro k.k. spojena
třetí stranou vztahů. formální (de jure) s diskurzem, v jehož rámci
Působí a ovlivňuje předpoklady, se utváří identita (vnější),
první kritérium, (c) voluntaristická z níž plynou zájmy.
tj. debatu vs. nevoluntaristická S tím nesouhlasí rac.,
o vnitřním uznání koncepce, dle kterých je identita fixní
a rámování EU. (d) všeobecná vs. a pouze posílení
parciální. materiálních kapacit EU
může vest přímo k posílení
její role a faktickému
uznání v mezinárodních
vztazích.
Diplomatický Schopnost EU Diskuse o: (a) vztahu Pro k.k. představují
a administrativní reprezentovat a působení institucí instituce soubor norem
aparát a vstupovat EU a ČS, (b) dopa- a hodnot, pod jejichž
energetické do vnějších dech změn po přijetí vlivem se v sociální
politiky EU i vnitřních vztahů. LS, (c) snaze EK interakci utváří
Zatímco pro první o zvýšení pravomocí a transformuje identita.
kritérium předsta- na úkor členských – Naopak rac. jsou
vuje zdroj vlivu států, (d) porozumě- přesvědčeni, že aktéři
rámování, vůči ní významu institucí. jednají v souladu
druhému jde o zdroj s logikou výhodnosti
vnějšího uznání. a kalkulují, jak dosáhnout
maximalizace svého užitku
v prostředí ovlivněném
určitými normami.
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 82
Tabulka č. 1, část 2 se zaměřuje jednak na operacionalizaci daných kritérií aktérství
EU v kontextu energetické politiky a zároveň na příklady analytického partikulárního
využití, ale i komplexního propojení těchto kritérií v energetické politice a bezpečnos-
ti EU.
Konceptem „konstruktivisticko-racionalistického“ energetického aktérství Evropské unie
pak rozumíme schopnost EU rámovat diskusi o energetické politice mezi členskými státy
a zároveň vystupovat a jednat ve vnějších energetických vztazích vůči ostatním aktérům,
83
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
Tabulka č. 1, část 1 – pokračování
Definice Akademická Debata konvenčních
Kritérium a propojení diskuse o kritériích konstruktivistů (k.k.) vs.
kritérií aktérství racionalisté (rac.)
Konzistentnost Schopnost EU V kontextu diskuse Z pohledu k.k. je hlavním
a specifika formulovat vnitřní o: (a) soudržnosti zdrojem tvorby zájmu
energetické nebo vnější politiku (soudržnost vnějších především identita, protože
politiky EU a efektivně politik, cílů, hodnot, aktér nemůže vědět,
a její cíle a zájmy prosazovat její cíle soulad v naplňování co chce, dokud se neví,
a zájmy. cílů/zájmů kdo je. Zájem představuje
Zatímco pro třetí a v jednání mezi důležitý sociální konstrukt,
kritérium představuje jednotlivými který je považován
podmínku realizace členskými státy za klíčový indikátor
aktérství EU, a institucemi). chování aktérů.
na první a druhé Vedle toho rac. zdůrazňují,
navazuje v kontextu že každý aktér prosazuje
vlivu a zdrojích zájmy, s nimiž nespojuje
vnitřního a vnějšího normativní soud
uznání EU. a na jejichž základě volí
nejvíce preferované
alternativy, tj. snaží se
maximalizovat zájmy.
Zdroje a nástroje Schopnost EU V kontextu diskuse K.k. spojují otázku zdrojů
energetické naplňovat a realizo- o: (a) účinnosti a nástrojů s intersubjekti-
politiky EU vat cíle a zájmy a (b) schopnosti vitou, která v širším slova
v dané vnitřní aktéra (nástroje smyslu znamená nejenom
nebo vnější politice. vnitřní i vnější možnost dosáhnout
Souvisí s třetím politiky a společné určitého praktického vlivu
a čtvrtým kritériem, zahraniční a bez- a měnit politiky či
kdy pro instituce EU pečnostní politiky diskurzy dalších aktérů,
představuje podmín- a ochota/schopnost ale také schopnost
ku realizace politiky je využívat jak utvářet jejich identity
a naplňování jejích ve vnitrounijních, identity a z nich
cílů a zájmů. tak v mezinárodních odvozené zájmy.
vztazích). K tomu rac. doplňují, že
cokoliv aktéři chtějí (tj.
maximalizace užitku),
volí k tomu prostředky,
které považují za nejlepší
pro dosažení tohoto cíle.
Zdroj: sestaveno autorem.
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 83
84
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
Tabulka č. 1
Vnitřní a vnější kritéria energetického aktérství EU, část 2
Příklad Příklad
Operacionalizace individuálního komplexního
Kritérium v energetické použití kritérií propojení kritérií
politice EU v energetické v procesu
politice liberalizace
a bezpečnosti EU energetického trhu
Rámování Pomocí tří podmínek: Například při zkou- Například schopnost
energetické (a) ČS považuje EU mání akceptace EK rámovat v ČS
politiky EU za hlavního aktéra široké škály témat diskusi o liberalizaci
energetické politiky, energetické politiky energetického trhu
(b) stát a EU debatují EU, a to jak vnitřní a podpoře jeho
o týchž energetických dimenze, tak vnější pravidel
tématech a (c) zvažují dimenze ze strany za hranice EU.
stejné možnosti členských států.
jednání (nastolené
EU) v energetické
politice.
Vnější uznání Na základě existence Například přispívá Například jednání
a vnímání a opakované četnosti ke zkoumání, zda je EK v energetických
energetického výskytu významu EU, EU či její instituce vztazích vůči třetím
aktérství EU institucí, či unijních vnímána a uznána aktérům při šíření
třetí stranou (energetických) témat třetí stranou jako hodnot liberalizace
v (a) zahraničních energetický aktér energetického trhu
médiích nebo v (b) ve vnějších a její uznáním
projevech a aktivních energetických třetí stranou.
vystoupeních vztazích či nikoliv.
zaměřených na oblast
energetické interakce
vybraných představi-
telů třetích stran.
Diplomatický Na základě analýzy: Například k analýze Například důležitost
a administrativní (a) výkonu realizace zapojení unijních EK v procesu libe-
aparát energetické politiky orgánů či ČS ralizace jednotného
energetické EU ze strany unijních do jednávání EU trhu s elektřinou
politiky EU orgánů v porovnání v energetické politice a plynem při dohlí-
s mírou zapojení ČS vůči energetickým žení na plnění jeho
do tohoto procesu; partnerům či při pravidel ze strany ČS
(b) četnosti vystupo- zkoumání argumen- a při prosazování
vání institucí EU či tační strategie EK norem liberalizace
ČS v energetických ve snaze o zvyšování ve vztahu k ne-
vztazích; (c) procesu vlastních pravomocí členským státům.
zkoumání snah o zvy- vůči ČS v oblasti
šování kompetencí EU energetiky.
v otázkách energetické
politiky a bezpečnosti
na úkor ČS.
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 84
jež vnímají a akceptují EU jako energetického aktéra, který prostřednictvím unijních
orgánů disponuje jednak možností stanovit a aktivně prosazovat cíle unijní energetické
bezpečnosti v mezinárodním prostředí a zároveň schopností identifikovat, rozvíjet a pro-
vádět energetickou politiku a její zájmy za použití všech nástrojů mezinárodních vztahů
(diplomacie, jednání atd.). Jinak řečeno, EU jako energetický aktér musí být (1) schopen
85
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
Tabulka č. 1, část 2 – pokračování
Příklad Příklad
Operacionalizace individuálního komplexního
Kritérium v energetické použití kritérií propojení kritérií
politice EU v energetické v procesu
politice liberalizace
a bezpečnosti EU energetického trhu
Konzistentnost Pomocí sady kritérií: Například k analýze Například EK
a specifika (a) intenzita energe- energetické politiky v procesu
energetické tického jednání, resp. EU vůči ČS liberalizace
politiky EU vyjednávání EU a ČS i mimounijním sleduje a prosazuje
a její cíle a zájmy ve vztahu k třetí straně, partnerům, přičemž vůči členským
(b) existence bilaterál- konzistentnost i mimo unijním
ních a multilaterálních energetické politiky zemím celou řadu
energetických vztahů je dána mj. zájmem cílů a zájmů zamě-
ČS a EU, (c) zájem EU o energetickou řených na vytvoření
EU o energetickou spolupráci, transparentního,
spolupráci, (d) množ- či zkoumání, jaké funkčního a vzá-
ství plánovaných cíle a zájmy energe- jemně propojeného
společných projektů tické bezpečnosti vnitřního trhu
a oblastí energetické sleduje EU s elektřinou
spolupráce, (e) vzá- v interakci vůči a plynem.
jemné překážky, ostatním aktérům
(f) formulace cílů MV.
a zájmů vnitřní a vnější
dimenze energetické
politiky EU.
Zdroje a nástroje Pomocí opatření: Například při zkou- Například EK
energetické (a) existence sady mání dostupnosti k dosažení cílů
politiky EU politicko-diplomatic- a efektivity relevant- a zájmů liberalizace
kých, ekonomických, ních nástrojů EU energetického trhu
vojenských a právních při realizaci cílů používá jak vůči ČS,
opatření a nástrojů, a zájmů vnitřní tak třetím státům
(b) dostupnost i vnější dimenze mimo EU sadu
specifických nástrojů energetické politiky regulatorních
unijní energetické vůči stávajícím a specifických
politiky, které jsou i potenciálním nástrojů energetické
buď bilaterálního, energetickým politiky.
nebo multilaterálního partnerům.
charakteru,
(c) energetická
diplomacie.
Zdroj: sestaveno autorem.
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 85
ovlivnit debatu o energetické politice uvnitř EU (rámování) a zároveň by měl (2) být
v energetických vztazích uznáván ostatními aktéry, tj. jak členskými státy, tak třetími ze-
měmi, regiony či organizacemi (vnější uznání), přičemž podmínkou resp. zdrojem vní-
mání a akceptování EU je její (3) schopnost pomocí svých orgánů (diplomatický a admi-
nistrativní aparát) (4) formulovat, sledovat a efektivně prosazovat energetické cíle a zájmy
(konzistentnost a specifika politiky a její cíle a zájmy) vůči ostatním energetickým akté-
rům (5) za využití sady opatření a nástrojů zahraniční, rozvojové a energetické politiky
(zdroje a nástroje).
1Článek je upravenou a zkrácenou verzí úvodu, závěru a 1. kapitoly v chystané monografii Tichý, Lukáš – Dub-
ský, Zbyněk (eds.) (2020): Vnější energetické vztahy Evropské unie a koncept energetického aktérství. Praha:
Professional Publishing, ISBN 978-80-88260-48-6 – v procesu.
Literatura
• Aalto, Pami – Temel, Dicle Korkmaz (2014): European Energy Security: Natural Gas and the Integration Pro-
cess. Journal of Common Market Studies, Vol. 52, No. 4, s. 758–774, <https://doi.org/10.1111/jcms.12108>.
• Akbaba, Sertan (2009): Measuring EU Actorness through CFSP and ESDP: Civilian Power EU. Ankara Avrupa
Çali malari Dergisi, Vol. 8, No. 2, s. 1–28, <https://doi.org/10.1501/Avraras_0000000245>.
• Andersen, Svein S. – Goldthau, Andreas – Sitter, Nick (2016): The EU Regulatory State, Commission Leader-
ship and External Energy Governance. In: Godzimirski, Jakub M. (ed.): EU Leadership in Energy and Envi-
ronmental Governance. Global and Local Challenges and Responses. New York – London: Palgrave, s. 51–68,
<https://doi.org/10.1501/Avraras_0000000245>.
• Barkin, J. Samuel (2003): Realist Constructivism. International Studies Review, Vol. 5, s. 325–342, <https://
doi.org/10.1046/j.1079-1760.2003.00503002.x>.
• Barra, Matteo – Svec, Martin (2018): Reinforcing Energy Governance under the EU Energy Diplomacy: A Pro-
posal for Strengthening Energy Frameworks in Africa. European Journal of Risk Regulation, Vol. 9, No. 2,
s. 245–267, <https://doi.org/10.1017/err.2018.14>.
• Batzella, Francesca (2018): The Dynamics of EU External Energy Relations. Fighting for Energy. London –
New York: Routledge, <https://doi.org/10.4324/9781315208626>.
• Belyi, Andrei, V. (2015): Transnational Gas Markets and Euro-Russian Energy Relations. Palgrave Macmil-
lan, <https://doi.org/10.1057/9781137482983>.
• Biesenbender, Sophie (2015): The EU’s Energy Policy Agenda: Direction and Developments. In: Jale Tosun –
Sophie Biesenbender – Kai Schulze (eds.): Energy Policy Making in the EU: Building the Agenda. London:
Springer-Verlag, s. 21–40, <https://doi.org/10.1007/978-1-4471-6645-0_2>.
• Birchfield, Vicki (2013): A normative power Europe framework of transnational policy formation. Journal of
European Public Policy, 2013, Vol. 20, No. 6, s. 907–922, <https://doi.org/10.1080/13501763.2013.781829>.
• Birchfield, Vicki L. (2011): The Role of EU Institutions in Energy Policy Formation. In: Vicki L. Birchfield –
John S. Duffield (eds.): Toward a Common European Union Energy Policy. Problems, Progress, and Pros-
pects. London – New York: Palgrave Macmillan, s. 235–262, <https://doi.org/10.1057/9780230119819_12>.
• Bocse, Alexandra-Maria (2019): EU Energy Diplomacy: Searching for New Suppliers in Azerbaijan and Iran.
Geopolitics, Vol. 24, No. 1, s. 145–173, <https://doi.org/10.1080/14650045.2018.1477755>.
• Brattberg, Erik – Rhinard Mark (2013): Actorness and effectiveness in international disaster relief: The Euro-
pean Union and United States in comparative perspective. International Relations, Vol. 27, No. 3, s. 356–374,
<https://doi.org/10.1177/0047117813497298>.
• Bretherton, Charlotte – Vogler, John (2006): The European Union as a Global Actor. London – New York:
Routledge, <https://doi.org/10.4324/9780203022672>.
• Braun Jan Frederik (2011): EU Energy Policy under the Treaty of Lisbon Rules. Between a New Policy and
Business as Usual. EPIN Working Paper No. 31, February, <https://www.ceps.eu/publications/eu-energy-policy
-under-treaty-lisbon-rules-between-new-policy-and-business-usual>.
• Brutschin, Elina (2017): EU Gas Security Architecture: The Role of the Commission’s Entrepreneurship. Lon-
don: Springer-Verlag, <https://doi.org/10.1057/978-1-137-51150-8>.
• Cambridge Dictionary (n.d.): Meaning of perception in the English Dictionary. Cambridge Dictionary, <https://
dictionary.cambridge.org/dictionary/english/perception>.
• Dryburgh, Lynne (2008): The EU as a Global Actor? EU Policy Towards Iran. European Security, Vol. 17,
No. 2–3, s. 253–271, <https://doi.org/10.1080/09662830802481549>.
• Dubský, Zbyněk – Tichý, Lukáš (2020): Závěr. In: Tichý, Lukáš – Dubský, Zbyněk (eds.): Vnější energetické
vztahy Evropské unie a koncept energetického aktérství. Praha: Professional Publishing – v procesu.
• Edwards, Geoffrey (2013): The EU’s foreign policy and the search for effect. International Relations, Vol. 27,
No. 3, s. 276–291, <https://doi.org/10.1177/0047117813497304>.
86
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 86
• Eikeland, Perove O. (2011a): EU Internal Energy Marker Policy: Achievments and Hurdles. In: Vicki L. Birch-
field – John S. Duffield (eds.): Toward a Common European Union Energy Policy. Problems, Progress, and
Prospects. London – New York: Palgrave Macmillan, s. 13–40, <https://doi.org/10.1057/9780230119819_2>.
• Eikeland, Perove O. (2011b): The Third International Energy Market Package: New Power Relations among
Member States, EU Institutions and Non-state Actors? Journal of Common Market Studies, Vol. 49, No. 2,
s. 243–263, <https://doi.org/10.1111/j.1468-5965.2010.02140.x>.
• Evropská komise (2019): Zelená dohoda pro Evropu stanoví, jakým způsobem učinit z Evropy do roku 2050
první klimaticky neutrální kontinent, jak oživit hospodářství, zlepšit zdraví a kvalitu života občanů a pečovat
o přírodu tak, aby nikdo nebyl opomenut. Evropská komise, 11. 12. 2019, <https://ec.europa.eu/commission/
presscorner/detail/cs/ip_19_6691>.
• Finnemore, Martha – Sikkink, Kathryn (1998): International norm dynamics and political change. Internatio-
nal Organization, Vol. 54, No. 4, s. 887–917, <https://doi.org/10.1162/002081898550789>.
Ginsberg, H. Roy (1999): Conceptualizing the European Union as an International Actor: Narrowing the
Theoretical Capability-Expectations Gap. Journal of Common Market Studies, Vol. 37, No. 2, s. 429–454,
<https://doi.org/10.1111/1468-5965.00172>.
• Ginsberg, H. Roy – Eizenstat, E. Stuart (2001): The European Union in International Politics: Baptism by
Fire. Lanham, MD: Rowman & Littlefield.
• Godzimirski, Jakub, M. (ed.) (2016): EU Leadership in Energy and Environmental Governance. Global and
Local Challenges and Responses. New York – London: Palgrave, <https://doi.org/10.1057/9781137502766>.
• Goldthau, Andreas – Sitter, Nick (2015a): A liberal actor in a realist world: The European Union regulatory
state and the global political economy of energy. Oxford: Oxford University Press, <https://doi.org/10.1093/
acprof:oso/9780198719595.001.0001>.
• Goldthau, Andreas – Sitter, Nick (2015b): Soft power with a hard edge: EU policy tools and energy security.
Review of International Political Economy, Vol. 22, No. 5, s. 941–965, <https://doi.org/10.1080/09692290.
2015.1008547>.
• Herranz-Surralléss, Anna (2017): Energy diplomacy under scrutiny: parliamentary control of intergovernmental
agreements with third-country suppliers. West European Politics, Vol. 40, No. 1, s. 183–201, <https://doi.org/
10.1080/01402382.2016.1240406>.
• Herranz-Surralléss, Anna (2016): An emerging EU energy diplomacy? Discursive shifts, enduring practices.
Journal of European Public Policy, Vol. 23, No. 9, s. 1386–1405, <https://doi.org/10.1080/13501763.2015.10
83044>.
• Herranz-Surrallés, Anna (2015): European External Energy Policy: Governance, Diplomacy and Sustainability.
In: Krud Erik Jørgensen et al. (eds.): Sage Handbook of European Foreign Policy. London: Sage.
• Herweg, Nicole (2015): Against All Odds: The Liberalisation of the European Natural Gas Market – A Mul-
tiple Streams Perspective. In: Jale Tosun – Sophie Biesenbender – Kai Schulze (eds.): Energy Policy Making
in the EU: Building the Agenda. London: Springer-Verlag, s. 87–105, <https://doi.org/10.1007/978-1-4471-
6645-0_5>.
• Hill, Christopher (1993): The Capability-Expectations Gap, or Conceptualizing Europe’s International Role.
Journal of Common Market Studies, Vol. 31, No. 3, s. 305–328, <https://doi.org/10.1111/j.1468-5965.1993.
tb00466.x>.
• Hill, Christopher (1998): Closing the Capabilities–Expectations Gap? In: Peterson, John – Sjursen, Helene (eds.):
A Common Foreign Policy for Europe? Competing Visions of the CFSP. New York – London: Routledge,
s. 18–38.
• Hoeglinger, Dominic (2016): Politicizing European Integration: Struggling with the Awakening Giant. New
York: Palgrave Macmillan, <https://doi.org/10.1057/9781137550682>.
• Holland, Martin (1995): Bridging the Capability Expectations Gap: A Case Study of the CFSPJoint Action on
South Africa. Journal of Common Market Studies, Vol. 33, No. 4, s. 555–572, <https://doi.org/10.1111/j.1468-
5965.1995.tb00550.x>.
• Hopf, Ted (1998): The Promise of Constructivism in International Relations Theory. International Security,
Vol. 23, No. 1, s. 171–200, <https://doi.org/10.1162/isec.23.1.171>.
• Hyde-Price, Adrian (2006): Normative power Europe: a realist critique. Journal of European Public Policy,
2006, Vol. 13, No. 12, s. 217–234, <https://doi.org/10.1080/13501760500451634>.
• Chebakova, Anastasia (2008): Theorizing the EU as a global actor: a constructivist approach. Edmonton:
Alberta, s. 25–27 September, <goo.gl/6Ut2Lw>.
• Checkel, Jeffrey T. (1998): The Constructivist Turn in International Relations Theory. World Politics, Vol. 50,
No. 2. s. 324–348, <https://doi.org/10.1017/S0043887100008133>.
• Chester, Lynne (2010): Conceptualising Energy Security and Making Explicit Its Polysemic Nature. Energy
Policy, No. 38, s. 887–895, <https://doi.org/10.1016/j.enpol.2009.10.039>.
• Jørgensen, Knud, Erik (2009): The European Union in Multilateral Diplomacy. The Hague Journal of Diplo-
macy, No. 4, s. 189–209, <https://doi.org/10.1163/187119109X440906>.
Jupille, Joseph – Caporaso, James A. (1998): States, Agency, and Rules: The European Union in Global
Environmental Politics. In: Rhodes, Carolyn (ed.): The European Union in the World Community. London:
Rienner, s. 214–220.
87
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 87
Jupille, Joseph – Caporaso, James A. – Checkel, Jeffrey T. (2003): Integrating Institutions: Rationalism,
Constructivism, and the Study of the European Union. Comparative Political Studies, Vol. 36, No. 1–2,
s. 7–40, <https://doi.org/10.1177/0010414002239370>.
Kirchner, Emil – Berk, Can (2010): European Energy Security Co-operation: Between Amity and Enmity,
Journal of Common Market Studies Vol. 48, No 4, s. 859–880, <https://doi.org/10.1111/j.1468-5965.2010.02
077.x>.
• Knodt, Michèle (2018): EU Energy Policy. In: Heinelt, Hubert – Münch, Sybille (eds.): Handbook of European
Policies: Interpretive Approaches to the EU. Cheltenham Glos: Edward Elgar Publishing, s. 224–240,
<https://doi.org/10.4337/9781784719364.00020>.
• Konzultace (2019): Konzultace s profesorem Petrem Kratochvílem, 11. 7. 2019.
• Kratochvíl, Petr (2011): Editorial. Mezinárodní vztahy, Vol. 46, No. 4, s. 5–9.
• Kratochvíl, Petr (2008): Teorie evropské integrace. Praha: Portál.
Kratochvíl, Petr (ed.) (2013): The EU as a Political Actor: The Analysis of Four Dimensions of the EU’s
Actorness. Baden-Baden: Nomos, <https://doi.org/10.5771/9783845235585>.
• Kratochvíl, Petr – Šimon, Ondřej (2011): EU jako aktér: Analýza uznání jako dimenze aktérství Evropské unie.
Politologický časopis, No. 1, s. 3–18.
• Kratochvíl, Petr – Tichý, Lukáš (2012): Diskurz Evropské unie o energetických vztazích s Ruskou federací.
Politologický časopis, Vol. 19, No. 2, s. 95–112.
• Kratochvíl, Petr – Tulmets, Elsa (2010): Constructivism and Rationalism in EU External Relations. The Case
of the European Neighbourhood Policy. Baden-Baden: Nomos, <https://doi.org/10.5771/9783845226507>.
• Kratochvíl, Petr – Cibulková, Petra – Beník, Michal (2011): The EU as a ‘Framing Actor’: Reflections on
Media Debates About EU Foreign Policy. Journal of Common Market Studies, Vol. 49, No. 3, s. 391–412,
<https://doi.org/10.1111/j.1468-5965.2010.02122.x>.
• Kratochvíl, Petr – Novák, Ondřej – Pojerová, Petra (2011): EU jako aktér: analyzování „rámování“ jako sou-
částí aktérství Evropské unie. Současná Evropa, Vol. 17, No. 1, s. 3–16.
• Krpec, Oldřich (2007): Konstituování národních zájmů v politickém systému. Česká republika. Doktorská di-
sertace. Brno: Masarykova univerzita Brno. Vedoucí práce Pavel Pšeja.
• Kuchařová, Alžběta (2014): Teorie aktérství EU a Lisabonská smlouva EU jako aktér v oblasti zahraniční po-
litiky. Současná Evropa, Vol. 21, No. 1, s. 71–81.
• Kuzemko, Caroline et al. (2012): Dynamics of Energy Governance in Europe and Russia. New York – Lon-
don: Palgrave, <https://doi.org/10.1057/9780230370944>.
• Kuzemko, Caroline – Hadfield, Amelia (2016): Defining and Projecting EU Energy Policy. In: Jakub M. God-
zimirski (ed.): EU Leadership in Energy and Environmental Governance. Global and Local Challenges and
Responses. New York – London: Palgrave, s. 21–50, <https://doi.org/10.1057/9781137502766_2>.
Kydd, Andrew H. (2010): Methodological Individualism na Rational Choice. In: Christian Reus-Smit –
Duncan Snidal (eds.): The Oxford Handbook of International Relations. Oxford: Oxford Univerzity Press,
s. 424–443.
• Larsen, Henrik (2005): Analysing the Foreign Policy of Small States in the EU. London: Palgrave Macmillan,
<https://doi.org/10.1057/9780230511422>.
• Makarychev, Andrey (2014): Russia and the EU in a Multipolar World: Discourses, Identities, Norms (Soviet
and Post-soviet Politics and Society). Stuttgart: ibidem-Verlag.
• Maltby, Tomas (2013): European Union energy policy integration: A case of European Commission policy
entrepreneurship and increasing supranationalism. Energy policy, Vol. 55, s. 435–444, <https://doi.org/10.1016/
j.enpol.2012.12.031>.
• Nöel, Pierre (2010): A market between us: Addressing Europe’s Problems with Russian Gas. [on-line]. Larsen –
EDF gas seminar, Paris, s. 1, <http://www.eprg.group.cam.ac.uk/wp-content/uploads/2014/01/a-market-between-
us.pdf I>.
• Ocelík, Petr – Černoch, Filip (2014): Konstruktivismus a energetická bezpečnost v mezinárodních vztazích.
Brno: Muni Press, <https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-6671-2014>.
• Palonkorpi, Mikko (2008): Matter over Mind? Securitizing Regional Energy Interdependencies. Aleksanteri
Institute, University of Helsinki, s. 1–25.
• Panke, Diana (n.d.): How To Combine Rationalist and Constructivist Accounts of International Politics. Buil-
ding Bridges on Terra Firma. Berlin, <http://goo.gl/9Y3reI>.
• Peterson, John – Hodson, Dermot (eds.) (2017): Institutions of the European Union. 4. vydání. Oxford: Oxford
University Press.
• Powell, Walter W. – DiMaggio, Paul J. (eds.) (2012): The New Institutionalism in Organizational Analysis.
Chicago: University of Chicago Press.
• Richard, Scott W. (2013): Institutions and Organizations: Ideas, Interests, and Identities. 4. vydání. London:
Sage Publishing.
• Richard, Yann – Van Hamme, Gilles (2013): The European Union as an Actor in International Relations.
A Geographical Assessment of European Actorness. L’Espace géographique, Vol. 42, No. 1, s. 15–30, <https://
doi.org/10.3917/eg.421.0015>.
• Shaffer, Brenda (2009): Energy Politics. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
88
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 88
• Sovacool, Benjamin (2011): The Routledge Handbook of Energy Security. London: Routledge, 2011, <https://
doi.org/10.4324/9780203834602>.
• Speciální číslo International Relations (2013): EU External Policy at the Crossroads: The Challenge of Actorness
and Effectiveness. International Relations, Vol. 27, No. 3, s. 261–390, <https://doi.org/10.1177/00471178134
97306>.
• Speciální číslo Mediterranean Politics (2018): Framing and Reframing the EU’s Engagement with the Medi-
terranean. Mediterranean Politics, Vol. 23, No. 1, s. 1–195, <https://doi.org/10.1080/13629395.2017.13588
95>.
• Speciální číslo Mezinárodní vztahy (2011): EU jako aktér. Mezinárodní vztahy, Vol. 46, No. 4, s. 5–93.
• Szulecki, Kacper (ed.) (2018): Energy Security in Europe. Divergent Perceptions and Policy Challenges. Lon-
don – New York: Palgrave Macmillan, <https://doi.org/10.1007/978-3-319-64964-1>.
• Šimon, Ondřej (2011): Aktérství EU v boji proti somálskému pirátství. Mezinárodní vztahy, Vol. 46, No. 4,
s. 38–56.
• Thomas, C. Daniel (2012): Still Punching below its Weight? Coherence and Effectiveness in European Union
Foreign Policy. Journal of Common Market Studies, Vol. 50, No. 3, s. 457–474, <https://doi.org/10.1111/j.14
68-5965.2011.02244.x>.
• Tichý, Lukáš (2019): EU-Russia Energy Relations. A Discursive Approach. Cham: Springer, <https://doi.org/
10.1007/978-3-030-04107-6>.
• Tichý, Lukáš (2018): Editorial. Mezinárodní vztahy, Vol. 53, No. 3, s. 5–7, <https://doi.org/10.32422/mv.15
80>.
• Tichý, Lukáš a kol. (2017): Otevírání Íránu a jeho význam pro energetickou bezpečnost EU. Praha: Ústav me-
zinárodních vztahů.
• Tichý, Lukáš – Odintsov, Nikita (2015a): Energetická bezpečnost Evropské unie a její vztahy s Íránem. Obra-
na a strategie, Vol. 25, No. 2, s. 5–30, <https://doi.org/10.3849/1802-7199.15.2015.02.005-030>.
• Tichý, Lukáš – Odintsov, Nikita (2015b): The European Union as an Actor in Energy Relations with the Isla-
mic Republic of Iran. CEJISS, Vol. 9, No. 4, s. 56–85.
• Tichý, Lukáš – Prouza, Jan (2018): Je Evropská unie energetický aktér ve vztazích s vybranými zeměmi sub-
saharské Afriky? Mezinárodní vztahy, Vol. 53, No. 3, s. 9–31, <https://doi.org/10.32422/mv.1566>.
• Tocci, Nathalie (2008): Who is a normative foreign policy actor? The European Union and its global partners.
Brussels: Centre for European Policy Studies <https://www.ceps.eu/system/files/book/1661.pdf>.
• Turksen, Umut (2018): EU Energy Relations with Russia. Solidarity and the Rule of Law. London – New York:
Routledge, <https://doi.org/10.4324/9781315174174>.
• Tosun, Jale – Biesenbender, Sophie – Schulze, Kai (eds.) (2015): Energy Policy Making in the EU: Building
the Agenda. London: Springer-Verlag, <https://doi.org/10.1007/978-1-4471-6645-0>.
• Valiyeva, Kamala (2016): The EU’s Eastern Partnership: normative or geopolitical power projection? Eastern
Journal of European Studies, Vol. 7, No. 2, s. 11–29.
Votoupalová, Markéta (2018): Energetická politika České republiky: EU jako rámující aktér? Mezinárodní
vztahy, Vol. 53, No. 3, s. 53–74, <https://doi.org/10.32422/mv.1568>.
• Wendt, Alexander (1999): Social Theory of International Politics, Cambridge, <https://doi.org/10.1017/CBO
9780511612183>.
Wendt, Alexander (1992): Anarchy is what States Make of it: The Social Construction of Power Politics.
International Organization, Vol. 46, No. 2, s. 391–425, <https://doi.org/10.1017/S0020818300027764>.
• Yergin, Daniel (2011): The Quest: Energy, Security and the Remaking of the Modern World. London: Penguin
Books.
Youngs, Richard (2009): Energy Security: Europe’s New Foreign Policy Challenge. London: Routledge,
<https://doi.org/10.1017/S0020818300027764>.
Note
The author would like to thank both opponents for their valuable comments and critical
remarks. The author would also like to thank the editors of the journal for their comments
and help.
This work was supported by the Grant Agency of the Czech Republic [Grant number: 18-
00902S] under the title “The Internal and External Dimension of the EU Actorness in the
Energy Relations with Russia and Alternative Suppliers.”
AUTHOR BIOGRAPHY
Lukáš Tichý, PhD, is the Head of the Centre for Energy Policy at the Institute of Inter-
national Relations Prague. His fields of interest include Russian energy security, Russian
foreign and security policy, energy security, discourse analysis, terrorist attacks on the
energy sector, EU-Russia relations and the theories of international relations. He lectures
89
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
LUKÁŠ TICHÝ
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 89
at Metropolitan University Prague. He has published several articles in various domestic
and foreign journals, including Energy Policy, International Politics, Middle East Policy,
Studies in Conflict & Terrorism, Asia Europe Journal, Energy Strategy Reviews, Inter-
national Journal of Critical Infrastructure Protection, and European Political Science,
and several conference proceedings and monographs, e.g. with Springer. He is a member
of the editorial boards of several Czech journals, e.g. the Czech Military Review (Vojen-
ské rozhledy), CEJISS, and Modern Africa.
90
MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 55, NO. 3/2020
EVROPSKÁ UNIE JAKO ENERGETICKÝ AKTÉR
MV 3_20_sta.qxp 30.8.2020 20:00 Page 90
Article
The aim of this article is to apply the concept of external actorness to an analysis of EU energy relations towards Egypt in 1995–2020, with an emphasis on the related potential for strengthening energy security. The external actorness of the EU in its energy relations is based on a set of predefined criteria of a modified concept: (1) the consistency and specificity of the external energy policy and its goals and interests; (2) the diplomatic apparatus and policy tools; and (3) external recognition of the EU energy actorness by third parties. The article concludes that the EU in its energy relations with Egypt promotes its goals/interests, and has a diplomatic apparatus and political tools, but it is perceived and accepted only as a partial energy actor.
Zelená dohoda pro Evropu stanoví, jakým způsobem učinit z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent, jak oživit hospodářství, zlepšit zdraví a kvalitu života občanů a pečovat o přírodu tak, aby nikdo nebyl opomenut. Evropská komise
  • Evropská Komise
• Evropská komise (2019): Zelená dohoda pro Evropu stanoví, jakým způsobem učinit z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent, jak oživit hospodářství, zlepšit zdraví a kvalitu života občanů a pečovat o přírodu tak, aby nikdo nebyl opomenut. Evropská komise, 11. 12. 2019, <https://ec.europa.eu/commission/ presscorner/detail/cs/ip_19_6691>.
Conceptualizing the European Union as an International Actor: Narrowing the Theoretical Capability-Expectations Gap
  • H Ginsberg
  • Roy
• Ginsberg, H. Roy (1999): Conceptualizing the European Union as an International Actor: Narrowing the Theoretical Capability-Expectations Gap. Journal of Common Market Studies, Vol. 37, No. 2, s. 429-454, <https://doi.org/10.1111/1468-5965.00172>.
The European Union in International Politics: Baptism by Fire
  • H Ginsberg
  • E Roy -Eizenstat
  • Stuart
• Ginsberg, H. Roy -Eizenstat, E. Stuart (2001): The European Union in International Politics: Baptism by Fire. Lanham, MD: Rowman & Littlefield.
The EU as a Political Actor: The Analysis of Four Dimensions of the EU's Actorness
• Kratochvíl, Petr (ed.) (2013): The EU as a Political Actor: The Analysis of Four Dimensions of the EU's Actorness. Baden-Baden: Nomos, <https://doi.org/10.5771/9783845235585>.
EU External Policy at the Crossroads: The Challenge of Actorness and Effectiveness
• Speciální číslo International Relations (2013): EU External Policy at the Crossroads: The Challenge of Actorness and Effectiveness. International Relations, Vol. 27, No. 3, s. 261-390, <https://doi.org/10.1177/00471178134 97306>.
Framing and Reframing the EU's Engagement with the Mediterranean
• Speciální číslo Mediterranean Politics (2018): Framing and Reframing the EU's Engagement with the Mediterranean. Mediterranean Politics, Vol. 23, No. 1, s. 1-195, <https://doi.org/10.1080/13629395.2017.13588 95>.