Rod erbu lekna z Mrdic a Heřmanova Městce. K polozapomenuté genealogické souvislosti

Abstract

Článek popisuje rod, který používal erb lekna, psal se původně podle Mrdic u Heřmanova Městce, včetně jejich příbuzenství s pány z Cimburka.
Chrudimské vlastivědné listy 5/2020, s. 11-17

Full text

CHRUDIMSKÉ
VLASTIVĚDNÉ
LISTY
5/2020
O knížecí svatbě, památkové péči
a všímavých učitelích. K osudům
mobiliáře zámku Chroustovice
a hradu Rychmburk v letech
1919-1929 3
Rod erbu lekna z Mrdic
a Heřmanova Městce.
K polozapomenuté
genealogické souvislosti 11
Podmalby na skle ze sbírek
Regionálního muzea v Chrudimi 18

11
CHVL 5/2020
Rod erbu lekna z Mrdic a Heřmanova Městce.
K polozapomenuté genealogické souvislosti
Pohled na hrad Rychmburk
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.

12 CHVL 5/2020
Kostel sv. Bartoloměje na náměsti v Heřmanově Městci
Rychmburský pivovar
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.

13
CHVL 5/2020
Detail z interiéru heřmanoměsteckého kostela sv. Barto-
loměje (pískovcová deska s erbem, nyní se nachází
v sakristii)
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.

14 CHVL 5/2020
Fresky ze 14. století v kostele sv. Petra a Pavla v Kostelci u Heřmanova Městce
Fresky ze 14. století v kostele sv. Petra a Pavla v Kostelci u Heřmanova Městce
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.

15
CHVL 5/2020
Zámek v Rosicích: na snímku vlevo je zachycen v roce 1932, vpravo roku 1986
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.

16 CHVL 5/2020
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.

17
CHVL 5/2020
Páni z Cimburka jsou dnes chápáni jako jeden
z nejvýznamnějších moravských rodů, sídlících
(nejenom) na Tovačově. Původní sídlo na
Cimburku u Trnávky je dostatečně známo,
další majetky a působení ve východních
Čechách už nikoliv.
O rodu, který se psal podle tvrze v Mrdicích
(u Heřmanova Městce) a používal erbu zelené-
ho lekna na modrém poli (i jiných barevných
kombinací), psal již August Sedláček. Nebyl si
ovšem zcela jist příbuzností zdejšího rodu
s pány z Cimburka. Tento článek se pokusí
osvětlit příbuzenství obou rodů a vnést nové
poznatky k regionální historii Heřmanoměs-
tecka.1
Heřman z Mrdic a známé počátky rodu
Podle Mrdic se na počátku 14. století psal
Heřman, který měl s manželkou Miloslavou
pět synů – Heřmana, Ctibora, Vaňka, Bernarda
a Jaroše. Snad je to on, kdo byl jako Heřman
z Kostela společně s Vilémem z Nemošic, žalo-
ván na konci roku 1317 Hrabišem z Paběnic,
sídlem na Vildštejně, že Hrabiši poplenili
a vypálili vesnice Svítkov a Nerozhovice.2 Pre-
dikát Kostel, dle mého soudu Kostelec, se
objevuje ještě jednou (v roce 1437 je zmiňován
Ojíř z Kostela a Mrdic).3
Právě Heřman z Mrdic v roce 1325 odděluje své
nejstarší syny, Heřmana (II.) a Ctibora, a dává
jim hrad Rychmburk (patřil dříve Tasovi
z Rychmburka) s příslušenstvím. Ostatním
synům – Vaňkovi, Bernardovi, Jarošovi a jejich
matce zapisuje Mrdice ves, tvrz i dvůr, městeč-
ko Heřmanův Městec, vesnice Kněnice, Kleši-
ce, Kossice (Rosice) s tvrzí a mlýnem, Trnovou
a Doubravici – čili dvě panství, mrdické a rosic-
ké. Mladší syny a jejich matku pověřuje ochra-
ně jejich strýce, mocného moravského šlechti-
ce Bernarda z Cimburka, až do jejich zletilosti.4
Je otázka, zda v roce 1325 synové už nebyli
zletilí, neboť o rok později žaluje Vesel ze
Zálesí Bernarda a Ctibora z Mrdic o 30 hřiven
stříbra za škody, které mu násilně provedli
v Zálesí.5
Příbuzenství s Cimburky
O příbuzenství s Cimburky nelze pochybovat,
přímo je uveden vztah strýc-synovci, kromě
toho existují další nepřímé důkazy – rodová
jména a sousedící majetky. Nejdříve ovšem
přibližme rod pánů z Cimburka. Nejstarším
doloženým zástupcem pánů je Ctibor z Lipní-
ka, který snad v průběhu 70. let 13. století
získal území v okolí říčky Trnávky, kde proběh-
la kolonizace a stavba hradu Cimburka. Ve
stejné době se mohl narodit Bernard z Cimbur-
ka.6 Ten je poprvé doložen v roce 1308, kdy
prodává, se souhlasem manželky Sofie
a nejmenovaných synů, Stanimírovi z Letovic
a Meziříčí 12 lánů a mlýn v Pacově. Listina je
vydána na Cimburku.7 Zbytek vesnice je dopro-
dán v roce 1316, tehdy jsou již jmenováni i jeho
synové Albert a Jan a mezi svědky Ctibor
z Lipníka, snad bratr Bernarda.8
V této době již Bernard patří mezi nejvýznam-
nější moravskou šlechtu, v roce 1313 spolu
s jinými se zaručuje za Artleba z Boskovic,9
v roce 1318 je mečník a záhy moravský podko-
moří, kterým ovšem nezůstal dlouho. Později
mění s pány z Lipé majetky u Trnávky za majet-
ky u Chřib a staví nový Cimburk, u Koryčan.
Rod vymírá až v 16. století.10
Synové Heřmana z Mrdic jsou podle všeho
všichni synové Miloslavy (Milky) z Cimburka.
Napovídají tomu jména po pánech z Cimburka
– Ctibor podle děda, Bernard podle strýce.
Problematičtější je jméno Jaroš, to se v rodo-
kmenu Cimburků objevuje až v pokročilejším
14. století. Vzhledem k tomu, že se mrdičtí
bratři narodili zřejmě kolem přelomu století,
nelze tím nic dokazovat.
Další nepřímou indicií je držba části panství
Vraní Lhota rodem z Mrdic. V roce 1351
Bernard z Mrdic zapisuje do olomouckých
zemských desek polovinu vesnic Vranové
Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína
a Svinova bratrům Vilémovi a Záviši z Rychm-
burka, svým vzdáleným příbuzným (označuje
je jako své bratry). Ti tyto majetky zakrátko
prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Bosko-
vic.11
Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se domní-
vají, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majet-
kem v okolí Boreše z Rýzmburka, snad zakla-
datele hradu. Archeologické důkazy vznik
hradu kladou do druhé poloviny 13. století.
Podle nich páni z Rychmburka erbu lekna
v modrém poli přicházejí do tohoto regionu až
v první polovině 14. století, zřejmě po roce
1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky.12
Problém vlastníků Heřmanova Městce
a Rychmburka
Už v 20. letech 14. století je Městec označován
jako Heřmanův, lze tak předpokládat, že jeho
zakladatelem je Heřman z Mrdic (případně
jeho nedoložený stejnojmenný předek). Jenže
prameny ukazují, že nemusel držet ani větší
část městečka.
Podle listiny vyšehradského probošta Jana
z května 1328 měl v Heřmanově Městci dříve
majetky Tas z Rychmburka, který se zavázal, se
svolením své manžely Ludmily, že je prodá
vyšehradské kapitule.13
Polovinu Heřmanova Městce držel také
zemský písař Štěpán z Tetína. Podle zápisu
z let 1338-1345 získávají rozhodnutím zemské-
ho polovinu městečka Heřman z Mrdic a jinak
neznámý Sezema, ke škodě Milky z Cimburka
(matky Heřmana). Tyto majetky dříve patřily
Štěpánu, který byl ovšem v době rozsudku
v Korutanech. Proto král Jan nařídil nový
přezkum. Králův dopis putuje k rukám Bernar-
da z Mrdic a jeho bratrů.14
Zároveň nejasné majetkové transakce probí-
hají s panstvím Rychmburk, kde sídlí zřejmě
další linie sledovaného rodu. Zde jsou v roce
1316 doloženi Heřman, Ješek, Oldřich a Drslav
a Jeruše, kteří jsou žalováni pražským kanovní-
kem Hroznatou, že mu (společně s Arnoštem
z Černčic) učinili škody v Pěčíně a Rokytnici.15
Tato šlechta mizí, v roce 1325 Rychmburk zapi-
suje svým synům Heřmanovi a Ctiborovi
Heřman z Mrdic. Zároveň se podle Rychmbur-
ka píše také výše zmíněný Tas, naposledy
v roce 1328. Heřman (II.) a Ctibor z Mrdic
zřejmě umírají bez potomků, v roce 1349 se
podle Rychmburka píše Beneš z Vartenberka,
Sedláček se domnívá, že ve svobodné držbě,
Teplý, že jde o zástavu od původních pánů
z Rychmburka.16
V této době ale stále žijí Záviš a Vilém z Rychm-
burka, a to zřejmě na Moravě. Na počátku
50. let získávají od Bernarda z Mrdic (nazývá je
svými bratry) polovinu panství Vraní Lhota.17
K roku 1354 prodává Bolek z Krumsína bratrům
Vilémovi a Závišovi dvůr v Ostopovicích.
O několik let později, v roce 1361, tento dvůr
Vilém prodává za 130 hřiven Mysliborovi, který
byl mistrem kuchyně moravského markrabě-
te.18
Na tomto místě by snad mohlo jít spekulovat
o tom, že Tas z Rychmburka a Heřman z Mrdic
byli bratry a z toho titulu měli oba majetky jak
na mrdickém, tak i rychmburském panství.
Pravděpodobná je také výměna Rychmburku
za část Heřmanova Městce. Nic z toho ovšem
nevysvětluje pět sourozenců (?) na Rychmbur-
ku v roce 1316 a také polovinu Městce jako
majetek Štěpána z Tetína.
Zánik hlavní větve rodu
Vraťme se ovšem k hlavní linii rodu z Mrdic,
v polovině 14. století už jsou zřejmě po smrti
Heřman II., Ctibor a Vaněk z Mrdic. Bernard
z Mrdic v polovině roku 1351 zapisuje panství
svému bratru Jaroši a Jaroši z Lacemboku.
Jmenován je hrad a dvůr v Mrdicích, Kněnice,
část Klešic, 7 lánů v Močidlech, polovina měs-
tečka Heřmanstadtu s polovinou patronátu,
polovina dvora a polovina patronátu v Kostele
(Kostelci). Jaroš z Lacemboku se svého dílu
v roce 1356 vzdává na úkor Jaroše z Mrdic.19
Jaroš z Mrdic v roce 1361 kupuje od Sulka
a Vaňka z Hrošovic zdejší tvrz a dvůr za 320
kop. Ručiteli jsou Hereš z Rožďalovic a Michael
z Moravan.20 Tento šlechtic žije ještě na počát-
ku roku 1373, kdy společně se synem Heřma-
nem využívá svého patronátního práva
a v Rosicích po smrti Zdycha uvádí do úřadu
nového faráře, Lukáše.21 Jaroš z Mrdic umírá
někdy po tomto datu, v roce 1373, kdy mu
mohlo být i více než 60 let. Jeho synové
Heřman (III.) a Bernard (II.) jsou mrtvi nejpoz-
ději v roce 1382, zanechávají po sobě nezletilé
děti.
Dne 5. února 1382 poručník dětí a dědiců
Heřmana a Bernarda z Mrdic Jindřich Lacem-
bok ze Strádova věrolomně mrdicko-městec-
ké panství prodává Čeňkovi Veselskému
z Vartenberka za 4200 kop grošů. Panství
tehdy sestávalo z Mrdic s tvrzí, Městce, vesnic
Klešic, Kněnic, Nydčic, Načešic, Licomělic, Slav-
kovic, Zlatušova, Hodů, Kostelce (s výjimkou
platu mnichům). Ručiteli této transakce byli
Smil Holický ze Šternberka, Hereš z Morašic,
strýc sirotků, a Čeněk z Tuněchod. Současně
prodává Čeňkovi z Veselé majetky v Městci
a okolí Heřmanova vdova Anna, ručiteli jí byli
Lacembok, Smil z Holic a Hereš z Morašic.22
Herše z Morašic uvádí A. Sedláček jako přísluš-
níka rodu z Mrdic, dle mého soudu mohl být
bratr Anny.23 V prosinci 1382 Anna povolala
nové poručníky nad svými dětmi, a to Heřma-
na z Choustníka, Smila Holického ze Šternber-
ka a Václava z Konárovic.24
Panství v této době jde z ruky do ruky, vlastní
ho páni z Choustníka, Škopek z Dubé a k přelo-
mu století Henslín z Turgova a Hostinného.25
Současně upadá význam mrdické vsi a tvrze,
noví vlastníci se píší už podle Městce.26
Na konci 14. století probíhá ještě neúspěšný
pokus o zisk panství původním rodem. Ojíř
z Mrdic, syn Heřmana a synovec Bernarda,
v roce 1398 odporuje všem prodejům mrdické-
ho panství, které má držet on po svém otci
a strýci. Panství se poněkud změnilo oproti
dřívějšku, Ojíř žádá Heřmanův Městec, Mrdice,
Klešice, Kostelec, Vyžice, Slavkovice, Hody,
Prachovice, Jetonice a podsedky v Načešicích,
Licomělicích a Novém Dvoru.27
Ojíř nejen své panství nezískal, ale byl dokonce
zabit. Podle relace 70letého Jakuba ze Svinčan
v roce 1460 v deskách dvorských se tehdy Hen-
slín z Hostinného nechal mezi lidmi slyšet, že
dá 100 kop grošů tomu, kdo zabije Ojíře z Mr-
dic. Když jel Ojíř se svým čeledínem Peškem na
lov ke Klešicím, samostřílem ho napadl Vidlák,
purkrabí v Heřmanově Městci. Ojíř ještě stačil
tasit meč, ale padl mrtev k zemi. Jeho ostatky
vzal Hereš z Morašic do Raškovic, později do
Stojic a Svinčan, kde byly za zesnulého slouže-
ny mše. Nakonec tělo Ojíře spočinulo v Chrudi-
mi.28
Rytíři z Mrdic po husitských válkách
Ojířem z Mrdic zabitým v roce 1398 vladycký
rod nevymírá, v roce 1382 je uveden Blažej
Racek z Prosetína, jeho potomci sídlí na
Moravě (Dambořice, Archlebov) nejméně do
poloviny 16. století. Rod erbu lekna zůstává na
Chrudimsku. V roce 1437 Ojíř z Kostela a Mrdic
prodává dvůr v Mrdicích. To je bohužel jediná
zmínka o něm, není jasné, zda nebyl například
synem Ojíře (+1398), který v odporech nezmi-
ňuje Kostelec.29
Daleko více zpráv máme o jeho současníku
Janu Šlechtici z Mrdic, který byl synem Herše
z Mrdic – opět, Heršův otec znám není, stejně
jako místo, kde žil.30
Jan z Mrdic je jedním ze signatářů landfrídu
čtyř krajů v roce 1440, za kraj chrudimský.31 Dle
Augusta Sedláčka se jedná o Jana Šlechtice
z Mrdic, který byl „horlivý pod obojí“. V roce
1448 měl Poděbradským pomáhat obsazovat
Prahu, v roce 1450 být členem Poděbradské
jednoty, v roce 1451 získat na základě dohody
o dluhu s Mikulášem Čelákem ze Seslavic
majetky v Seslavcích, Uherčicích a Rosicích.32
Sedláček dále uvádí, že po roce 1451 se Jan
Šlechtic snažil od krále získat výprosy.
Chroustovice připadly královské komoře po
smrti Příbíka z Chroustovic jako odúmrť
a odtud Janu Caltovi z Kamenné Hory, s výjim-
kou 300 hřiven dluhu, které na tomto panství
měl Hroch z Údimě. Nakonec se Jan Šlechtic
z Mrdic s Janem Caltou dohodl v roce 1455
a panství získal, formálně k roku 1457, na
chroustovické panství vstupuje do spolku se
svojí manželkou Klárou ze Střežiměřic.33
Nestor české castellologie ale pomíjí jeden
deskový zápis, který umožňuje jinou interpre-
taci. Klára ze Střeziměřic (okres Náchod), man-
želka Jana Šlechtice, je zmiňovaná v roce 1448.
Dne 9. listopadu Ondřej z Oseka prodává Kláře
8 hřiven platu v Chroustovicích městečku a vsi
Městci.34 V hledáčku Jana Šlechtice tak byly
vlivem jeho manželky Chroustovice zřejmě
dříve.
Jan Šlechtic z Mrdic je poměrně často dolože-
ný v 50. letech 15. století. V roce 1453 jsou
uvedeny 3 lány v Sovoluskách, které měl Jan
z Mrdic po svém otci Heršovi z Mrdic.35 Svoji
držbu Jan Šlechtic průběžně rozšiřuje. Marké-
ta, dcera Doníka z Přívratu, v půli roku 1454
zapisuje svůj zdejší majetek v hodnotě 300 kop
svému synu Mikšovi ze Žďánic a také Janu
Šlechtici z Mrdic.36 V roce 1457 získal od krále
Úhřetice37 a ve stejném roce získává majetky
ve vesnicích Jehnědí a Hrádek, v roce 1458
vstupuje na přívratecké majetky do spolku se
svojí manželkou Klárou.38
Přívrat se stane jablkem sváru mezi ním
a Zdeňkem Kostkou z Postupic, který podle
jeho mínění neměl právo koupit část vsi
Přívrat. Oba šlechtici jsou ve sporu v letech
1457 i 1462.39
Nejdůležitější spor ale vladyka vede jinde. Jan
Šlechtic z Mrdic se objevuje v roce 1456 u dvor-
ského soudu, ve snaze získat mrdické a heřma-
noměstecké zboží. Jan Šlechtic se snažil využít
„králova práva“ odúmrti a výprosu, nicméně
panský nález byl takový, že odpory k prodeji
panství činil už v roce 1398 Ojíř z Mrdic (proti
Henslínu z Heřmanova Městce, Hostinného
a Mrdic) a neúspěšně, zboží je prodrženo.
Nález soudu tedy nepřerušil právní kontinuitu
držitelů a Jan z Mrdic měl smůlu.40
Nejpozději v roce 1463 začíná spor Jana Šlech-
tice s Markétou ze Seslavec. Podle tvrzení
Jana z Mrdic, otec Markéty, Mikuláš Čelák
upadl do dluhů, Jan je pokryl a díky tomu získal
majetky v Rosicích a Úherčicích, na což má
listinu. Markéta se dožadovala věna na těchto
majetcích v hodnotě 250 kop grošů. Jako
svědek byl povolán Petr Kdoulinec, který
vypověděl, že viděl smlouvu, ale byla na ní
zlomená pečeť a byla neplatná.41 Spor je
rozhodnut až v roce 1475. Podle nálezu pánů
má Jan Markétě postoupit spornou vesnici (ta
není jmenována).42
Zřejmě po roce 1475 Jan Šlechtic z Mrdic
umírá. V roce 1478 Mikuláš Michek z Libice
a jeho syn Jan Ronovský prodávají dvory ve Ví-
ceměřicích, které měli od Jana Šlechtice.43
O tři roky později má Jan Hodějovský z Hodějo-
va 100 kop dluhu od Jana Šlechtice a Kláry ze
Střeziměřic na Chroustovicích, Městci a Podě-
čelech, tento dluh prodává Petrovi Kdoulinco-
vi z Ostroměře.44
Ale ani jím nevymírá rod, zcela jistě chudne
a propadá se do měšťanského stavu. Michal
z Mrdic v roce 1525 je úředníkem na (Českém)
Šternberku, jeho dcera Eva žije ještě v roce
1543.45 Historie zná k roku 1538 také Jiřího
Mrdického z Mrdic jako obyvatele Tábora.46
Bližší poznání úpadku rodu ovšem vyžaduje
další archivní výzkum.
Závěr
Rod erbu lekna se objevuje na scéně historie
na počátku 14. století, tehdy by o něm šlo
mluvit jako panském. Jsou příbuznými moc-
ných moravských Cimburků a vlastní tři
panství ve východních Čechách – mrdické,
rychmburské a rosické, na Moravě polovinu
panství Vraní Lhota. Ze skoupých pramenů
nelze říci, že by rod byl zadlužený (ovšem v po-
lovině století rod přichází o Vraní Lhotu i Ry-
chmburk), příčinou úpadku je nezletilost muž-
ských členů hlavní rodové linie a prodej nejdů-
ležitějšího panství poručníkem v roce 1382.
Získat rodové majetky se pokusil Ojíř z Mrdic
ještě v roce 1398, ale byl zabit lidmi nových
majitelů.
Epilog rodu nastává po husitských válkách. Jan
Šlechtic byl zřejmě oddaným husitou a to mu
zajistilo několik menších výprosů od panovní-
ků. Ale ani jemu se nepodařilo získat ucelenější
doménu a po jeho smrti rod z Chrudimska
padá do městského stavu.
Článek předpokládá existenci ještě jedné či
více větví rodu, které mohly sídlit na jiných
lokalitách v okolí – Kostel(ec) je doložený až
v roce 1437, je ovšem možné, že zde sídlil Ojíř
z Mrdic, který se i po ztrátě hlavního panství
v okolí pohyboval a byl zabit. V Prosetíně
v 80. letech 14. století sídlila také větev, která
později odešla na Moravu. Ne zcela jasné je
také původní sídlo Jana Šlechtice, který je
krátce po husitských válkách počítán mezi
šlechtu Chrudimska. Je ovšem také možné, že
po ztrátě největšího dominia tento šlechtický
rod sídlil na tvrzi v Rosicích, tuto lokalitu získá-
vá neznámo kdy před husitskou revolucí
opatovický klášter.
Jan Škvrňák
1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Králov-
ství českého. Díl I. Chrudimsko. Praha 1882,
s. 177-179. Rytířům z Mrdic se nedávno věnovala
také HLADÍKOVÁ, Šárka: Pohnutá historie rodu
mrdických vladyků aneb Rytíři či lapkové? [online].
Poslední aktualizace 11. 4. 2017 [cit. 2020-03-27].
Dostupné na http://www.kraj.kppardubic-
ka.cz/stranky/cti-prispevky.-
php?id=Pohnuta_historie_rodu_mrdickych_vladyk
u_aneb_Rytiri_ci_lapkove
2. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT I). Praha 1870, č. 105, s. 31.
3. Kartotéky Augusta Sedláčka, Skříň B, řada B03,
zásuvka B03C, lístek č. 507.
4. RTT I, s. 403. Některého z Heřmanů nelze bez
výhrad ztotožňovat s Heřmanem ze Zruče, který
daroval místní patronát zderazskému klášteru, jak
činí Sedláček: Hrady, s. 177, na základě EMLER,
Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria
Bohemiae et Moraviae IV (dále RBM IV). Praha 1892,
č. 231, s. 90.
5. DVORSKÝ, František – EMLER, Josef (eds.):
Reliqiae tabularum terrae citationum vetustissimae
(dále RTCV). Praha 1868, č. 291, s. 57, RTT I, č. 191,
s. 53.
6. Naposledy KAČER, Jindřich: Budování cimbur-
ského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská
diplomová práce, Brno 2006, zde také shrnuta
starší literatura.
7. CHYTIL, Josef (ed.): Codex diplomaticus et
epistolaris Moravia VI (dále CDM VI). Brno 1854,
č. 16, s. 13.
8. CDM VI, č. 108, s. 69-70.
9. CDM VI, supplementa, č. 20, s. 383.
10. CDM VI, č. 136, s. 108-109, č. 143, s. 113. KAČER,
J.: Budování, s. 17-39.
11. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348-1466 (dále
ZDO), Brno 1856, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
12. PLAČEK, Miroslav – PROCHÁZKA, Rudolf:
K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, Vlasti-
vědný věstník moravský 41, č. 1, 1989, s. 77-82.
13. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae III (dále RBM III).
Praha 1890, č. 1451, s. 565-566.
14. JACOBI, Theodor (ed.): Codex epistolaris Johan-
nis regis Bohemiae, Berlin 1841, č. 13, s. 7-8. SEDLÁ-
ČEK, A.: Hrady..., s. 178. Tento zápis nezná ho studie
o Štěpánu z Tetína Marka Starého, „sedí“ ovšem
informace, že Štěpán z Tetína byl mimo království,
v roce 1336 byl v Tyrolích, viz: STARÝ, Marek:
Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potom-
stvo, Genealogická a heraldické listy 3-4, 1999,
s. 27-37. K cestě Karla IV. do Tyrol SPĚVÁČEK, Jiří:
Karel IV., Praha 1979, s. 122-123.
15. RTT I, č. 81, s. 25,
16. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 79, TEPLÝ, Jaroslav:
Osady statku hradu Rychmburk v deskovém
vkladu z roku 1392. Scientific Papers of the Universi-
ty of Pardubice, Series C, Institute of Languages
and Humanities, 5, 1999, s. 93-113.
17. ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18.
18. CHLUMECKÝ, Petr – CHYTIL, Josef – DEMUTH,
Karl – WOLFSKRON, Adolf (eds.): Moravské
zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes
Mähren). I. sv. řady brněnské 1348-1466 (dále ZDB),
Brno 1856, III, č. 44, s. 23, IV, č. 3, s. 45.
19. RTT I, s. 417.
20. RTT I, s. 429. Starší bádání klade tvrz k Holicím,
viz SVOBODA, Ladislav (ed.): Encyklopedie českých
tvrzí I. A-J, Praha 1998, s. 205. Nově s tím nesouhla-
sí CEJPOVÁ, Miroslava: Lokalita zvaná Hradec
Velký nebo Věžiště. Dějiny staveb 2009, s. 17-20.
21. BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (eds.):
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné
a nálezové. Svazek II (dále LCS). Brno 1873, s. 86.
22. RTT I, s. 471.
23. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 186. V roce 1226 je na
Morašicích uváděn Předbor, po Heršovi je v roce
1394 vlastníkem Čeněk z Morašic, v roce 1430 Trist-
ram z Barchova.
24. RTT I, s. 476. Záhy poté se vdává, v roce 1405 je
Anna podruhé provdána za Václava Rutharta
z Malešova, se kterým později sídlí na Svojšicích
a s kterým v této době má dospělého syna Kuneše.
DD 25, č. 189.
25. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 178.
26. Např. Jaroslav z Opočna, jinak Městce, a po
něm Jan Městecký z Opočna, RTT I, s. 80, 87, 94.
27. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český III (dále
AČ III). Praha 1844, s. 472, RTT I, č. 26, s. 84, s. 578.
28. Desky dvorské (dále DD) 33, s. 276. Hereš v roce
1398 zřejmě už Morašice nedržel.
29. DD 15, č. 357, dle Sedláčkova kartotéka, skříň
B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 507.
30. DD 16, č. 351.
31. PALACKÝ, František (ed.): Archiv český I (dále AČ
I). Praha 1840, s. 255.
32. AČ III, č. 590, s. 550.
33. SEDLÁČEK, A., op. cit., s. 236.
34. EMLER, Josef (ed.): Reliqiae tabularum terrae
regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum –
Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541
pohořalých I (dále RTT II). Praha 1872, č. 215.
35. DD 16, č. 351.
36. RTT II, s. 252.
37. DD 16, č. 341.
38. DD 16, č. 31.
39. RTT I, č. 63, s. 128. KALOUSEK, Josef (ed.):
Archiv český XIX. Praha 1901, s. 591.
40. AČ I, s. 430.
41. RTT II, s. 325.
42. KALOUSEK, Josef (ed.): Archiv český VII. Praha
1887, s. 502.
43. RTT II, s. 375.
44. RTT II, s. 387.
45. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed.): Archiv český
XXXIII. Praha 1918, s. 502. Sedláčkova kartotéka,
Skříň B, řada B03, zásuvka B03C, lístek č. 575.
46. Sedláčkova kartotéka. Skříň B, řada B03, zásuv-
ka B03C, lístek č. 574.
Podmalby na skle jsou vlastně lidovými obráz-
ky malovanými na skle, se kterými se dnes
nejčastěji setkáváme ve skanzenech, muzej-
ních sbírkách či ve starých chalupách. Jsou
dokladem zbožnosti našich předků, zobrazují
nejoblíbenější světce a patrony, náboženské
výjevy. Jsou jednou z osobitých forem lidové-
ho výtvarného umění. Jsou to díla většinou
anonymní, výjimečně datovaná.
Technologie vzniku podmaleb na skle je tzv. za
studena. Je to jedna z jednodušších forem
malby na sklo, kdy malíř tvoří své dílo na
rubové straně skla – z této techniky pak vychá-
zí i samotný název podmalba. Nevýhodou je,
že malba ale tak nemá tepelnou fixaci a její
trvanlivost je tedy menší.
Lidové podmalby na skle se staly zhruba na
dobu 200 let neoddělitelnou součástí zařízení
lidového interiéru. Byly umístěny v tzv. svatém
koutu ve světnici, tedy v rohu úhlopříčně
naproti peci, kde stál stůl s lavicí, který tvořil
centrum rodinného života. Obrazy svatých tak
nad stolem vytvářely náznak nebeské klenby
a představovaly tak pro obyvatele domu
snadno dosažitelné duchovní útočiště. Nejbo-
hatší příslušníci venkovských vrstev si tyto
obrázky začali pořizovat mnohem dříve než
méně majetní obyvatelé, a to již od druhé
poloviny 18. století. Podmalby běžně přežívaly
ve vesnických domácnostech až do první polo-
viny 20. století. V současné době zažívají pod-
malby na skle své znovuobjevení a určitou
renesanci.
Výrobní střediska podmaleb spojuje řada
společných regionálních znaků. Můžeme tak
určit výrobní oblast, či přímo dílnu, kde takové
podmalby vznikaly, přičemž výroba podmaleb
se rozvíjela především v příhraničních oblas-
tech. V etnografické sbírce chrudimského
muzea je zastoupeno 69 podmaleb a podle
místa vzniku je můžeme pomyslně rozdělit do
tří větších skupin.
V drtivé většině je ve sbírce zastoupena dílna
Kaiserwalde, dnes Lasówka (Kladsko). Tato
oblast je označována jako východočesko-klad-
ská. Právě na polské straně dosáhla výroba
podmaleb v průběhu 19. století až manufak-
turní úrovně, z Kaiserwalde pochází většina
nejtypičtějších podmaleb na skle. Charakteris-
tické jsou zejména květinové motivy, tzv. slez-
ské karafiáty umístěné v rozích, na bílém
pozadí a ukončené při dolním okraji černým
páskem se jménem světce, obvykle psaným
žlutou kurzívou. Pokud jde o tematiku, jsou
nejčastěji zachyceny poutní Madony (v našich
sbírkách např. Madona Mariazellská či Pieta
z Maria Taferl), dále pak okruh christologický
(z našich sbírek např. Ježíšek s říšským
jablkem, Ecce homo, Nejsvětější srdce Ježíšo-
vo), mariánský (Panna Maria Bolestná, Pomoc-
ná) a hagiografický (sv. Kateřina, sv. Barbora,
sv. Jenovéfa, sv. Florián, sv. Rosálie, či jako
ojedinělé téma sv. Valentin).
Co do počtu v našich sbírkách následuje oblast
severních Čech. Jsou to tzv. podmalby sklář-
ského typu se zrcadlovým nebo černým poza-
dím. U sklářských obrázků zabírá malovaná
partie pouze část, zbytek je tvořen řezbou skla
nebo zlatými kartušemi na černém pozadí, tzv.
podmalby se zlatým brusem.
Třetí největší oblastí zastoupenou v našich
sbírkách je jihočesko-rakouské pohraničí
(příhraniční obec Pohoří – ves Sandl na rakous-
ké straně), které představuje jedno z našich
nejvýraznějších výrobních středisek lidových
podmaleb. K charakteristickým znakům
jihočeské školy patří kromě výrazné rumělko-
vé barvy tzv. jihočeská růže, sytě červené
květy s kulovitými středy. Často se uplatňuje
vliv severočeských sklářských podmaleb
(počátky výroby v jižních Čechách jsou spjaty
s příchodem severočeských sklářů) doplně-
ných opět oblíbenou rumělkovou červenou.
Výjimku v barevném ladění představují černo-
bílé (tzv. grisaillové – z francouzského gris =
šedý) obrázky vyráběné v rakouském Sandlu
ve 2. polovině 19. století po vzoru chebských
podmaleb.
Ojediněle se objevují ve sbírce také podmalby
z Českomoravské vrchoviny, z šumavské
Kvildy či z Brněnska. Současnou tvorbu zastu-
pují podmalby hlineckého Aloise Macháčka,
konzervátora Souboru lidových staveb Vysoči-
na, z 80.-90. let 20. století.
Iva Kopecká
Literatura:
KAFKA, Luboš: Malované na skle. Praha 2005.