Content uploaded by Jiří Danihelka
Author content
All content in this area was uploaded by Jiří Danihelka on Sep 02, 2019
Content may be subject to copyright.
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 54: 1–7, 2019 1
První nález včelníku drobnokvětého (Dracocephalum
parvifl orum) v České republice
The fi rst record of Dracocephalum parvifl orum in the Czech
Republic
Jiří D a n i h e l k a
Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2,
611 37 Brno a Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice; e-mail:
danihel@sci.muni.cz
Abstract
A specimen of Dracocephalum parvifl orum collected by the Bohemian German-speaking hobby botanist
Robert Wihan in 1928 in the town of Pec pod Sněžkou in the Krkonoše Mts in north-eastern Bohemia was
found in the herbarium of the National Museum in Prague. The plant was found near an abandoned furnace
used in the 19th century for the production of arsenic trioxide but no information is given on the herbarium
label about a possible way of introduction. The herbarium specimen, originally identifi ed as Galeopsis
ladanum, arrived in the National Museum together with the herbarium of Robert and Jenny Wihan in 1946
and remained there unrecognised until recently. This is the fi rst and only record of this Dracocephalum
species, native to North America, in the Czech Republic. Consequently, D. parvifl orum has to be consid-
ered as a casual neophyte of the Czech fl ora, which is also the case in several other countries of Europe.
K e y w o r d s : casual alien species, Central Europe, Czech Republic, Lamiaceae, neophyte
Úvod
Velká část přechodně zavlečených rostlin zůstane pravděpodobně nepovšimnuta. Jiné se
sice dostanou do herbáře, ale často jen náhodou, např. jako součást směsného sběru, pří-
padně je jejich nálezci určí jako jiný, více nebo méně podobný druh. V herbáři pak po
mnoho desetiletí čekají, až si někdo z badatelů, často opět náhodou, všimne něčeho neob-
vyklého mezi množstvím sběrů jiného druhu, případně rozezná, že sběr je směsný. Takto
byl pro adventivní květenu českých zemí s odstupem mnoha desetiletí rozeznán např.
sveřep špaldový (Bromus bromoideus; Danihelka 2014), prorostlík šafránový (Bupleu-
rum croceum; Snogerup & Snogerup 2001) a chrpa Weldenova (Centaurea weldeniana;
Koutecký in Kaplan et al. 2017).
Dvě překvapení podobného druhu přineslo nedávné studium sběrů konopic Galeo-
psis angustifolia a G. ladanum v herbáři Národního muzea v Praze (PR). Překvapení
jsou pozoruhodná i tím, že sběry těchto dvou druhů během posledních dvou desetiletí
Zprávy 54-1.indb 1Zprávy 54-1.indb 1 16. 8. 2019 12:59:0016. 8. 2019 12:59:00
2 Danihelka: Dracocephalum parvifl orum v ČR
Obr. 1. – Včelník drobnokvětý (Dracocephalum parvifl orum): rostlina z Pece pod Sněžkou (R. Wihan 1928
PR 921120) představuje jediný nález tohoto druhu na území dnešní České republiky. Měřítko 10 cm. Foto
D. Holubová.
Fig. 1. – Dracocephalum parvifl orum: the plant collected in the town of Pec pod Sněžkou in the Krkonoše
Mts (R. Wihan 1928 PR 921120) is the only record of this species in the Czech Republic. Scale bar 10 cm.
Photo D. Holubová.
Zprávy 54-1.indb 2Zprávy 54-1.indb 2 16. 8. 2019 12:59:2716. 8. 2019 12:59:27
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 54: 1–7, 2019 3
prohlíželo několik badatelů, např. při zpracování rodu pro šestý svazek Květeny České
republiky (Slavíková 2000). V balíku herbářových položek konopice úzkolisté jsem
nejdřív našel sběr Slavomila Hejného z 30. 6. 1957 z nákladového nádraží Praha-Žižkov.
Na herbářovém archu se nacházel jeden exemplář konopice úzkolisté a jeden exemplář
včelníku douškolistého (Dracocephalum thymifl orum), který byl u nás dosud sbírán jen
čtyřikrát (cf. Hejný et al. 1973). Ještě větší překvapení však skrýval balík konopice širo-
listé. Na jednom z herbářových archů byla jednoletá hluchavkovitá rostlina (obr. 1), která
na první pohled připomínala olejničku Lallemantia royleana, což je stepní druh rozšířený
hlavně ve Střední Asii, nebo nějaký včelník (Dracocephalum). Určování pomocí Flóry
SSSR ani Flóry Turecka však nevedlo k výsledku, se kterým bych se mohl bez výhrad
ztotožnit. Nakonec se neznámou rostlinu podařilo určit jako Dracocephalum parvifl orum,
a to podle severoamerické Intermountain Flora (Cronquist et al. 1984) a obrázků na in-
ternetu. Pro tento taxon navrhuji české jméno včelník drobnokvětý. Určení se potvrdilo
i srovnáním s několika rostlinami uloženými v herbáři Masarykovy univerzity (BRNU).
Sběr včelníku drobnokvětého pochází z herbáře Roberta a Jenny Wihanových, němec-
kojazyčných fl oristů z Trutnova (Klášterský et al. 1970), a do sbírek Národního muzea
byl vřazen v roce 1953. Podle poznámky v akcesitním katalogu muzejního herbáře byla
paní Wihanová odsunuta z Broumova do Německa v roce 1945 nebo 1946 a herbář Wi-
hanových (celkem 72 balíků) do Národního muzea odevzdala Okresní správní komise
v Broumově v roce 1946. Rostlinu podle etikety sebral R. Wihan a sběr z 10. 9. 1928 (PR
921120) je na etiketě lokalizován Petzer, Gifthütte (viz obr. 2 nahoře). Sběr tedy nepochá-
zí ze Severní Ameriky, ale z Pece pod Sněžkou v Krkonoších. Německý výraz Gifthütte
se do češtiny nejlíp přeloží jako arzeniková huť (Sterzinger 1921: 1099) nebo zastaralým
výrazem utrejchovna1) (Rank 1892: 408). Podle bezplatného turisticko-reklamního ča-
sopisu Veselý výlet (Anonymus 1998) se dotyčná utrejchovna (tehdejší č. p. 138; v cito-
vaném prameni asi vlivem popkultury nebo z neznalosti přeloženo jako Jedová chýše),
ve své době dominantní stavba městečka, nacházela přímo v centru Pece pod Sněžkou u
dnešního parkoviště U kapličky. Výroba arzeniku skončila v roce 1876 a asi v roce 1930
byl zbytek zchátralé huti stržen. Nyní je podle nejnovější ortofotomapy na místě někdejší
arzenikové huti staveniště.
Cílem tohoto příspěvku je upozornit botanickou veřejnost na dlouhodobě přehlí-
žený nález málo známého adventivního druhu a zasadit tento nález do celoevropského
kontextu.
Popis druhu, celkové rozšíření a ekologické nároky
Dosti podrobný a snad i výstižný popis uvádí např. Intermountain Flora (Cronquist et
al. 1984): Dracocephalum parvifl orum Nutt. Jednoletá, dvouletá nebo krátce vytrvalá,
1,5–8 dm vysoká bylina s hlavním kořenem a s jednou nebo častěji několika lodyhami;
1) Utrejch a otrušík jsou zastaralá označení oxidu arzenitého. Tato silně jedovatá sloučenina měla v minu-
losti široké použití v průmyslové výrobě, např. při výrobě skla a barev, a jako jed na hlodavce.
Zprávy 54-1.indb 3Zprávy 54-1.indb 3 16. 8. 2019 12:59:3116. 8. 2019 12:59:31
4 Danihelka: Dracocephalum parvifl orum v ČR
Obr. 2. – Scheda sběru včelníku drobnokvětého (Dracocephalum parvifl orum) z Pece pod Sněžkou (R. Wi-
han 1928 PR 921120). Foto M. Ducháček.
Fig. 2. – Herbarium label of the gathering of Dracocephalum parvifl orum from the town of Pec pod Sněž-
kou in the Krkonoše Mts (R. Wihan 1928 PR 921120). Photo M. Ducháček.
Zprávy 54-1.indb 4Zprávy 54-1.indb 4 16. 8. 2019 12:59:3116. 8. 2019 12:59:31
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 54: 1–7, 2019 5
lodyhy jednoduché nebo větvené, řídce oděné nazpět obrácenými tuhými chlupy. Listy
nezřetelně krátce chlupaté, řapíkaté, dolní dosti malé, poměrně široké a záhy opadavé,
ostatní s široce kopinatou nebo úzce kopinatou až protáhle trojúhelníkovitou, 2,5–8 cm
dlouhou a 1–2,5 cm širokou, hrubě pilovitou čepelí, zuby často osinkaté. Květenství
husté, klasovité, 1,5–3,5 cm široké, v dolní části často přerušované, nejhořejší souvislá
část 2–10 cm dlouhá; listeny lupenité až šupinovité, většinou 1–3,2 cm dlouhé, téměř
přisedlé, s několika osinatými zuby. Květy krátce stopkaté, v bohatých lichopřeslenech;
kalich řídce srstnatý nebo téměř lysý, asi 1 cm dlouhý, kališní trubka zdéli osinatých
cípů, horní kališní cíp široce vejčitý až vejčitě kopinatý, nápadně širší, nikoli však delší
než postranní a dolní kopinaté až podlouhlé cípy; koruna světle nachová, sotva delší než
kalich, s krátkým horním i dolním pyskem; prašníky skryté pod horním pyskem koruny.
Popis doprovázejí pěkné perokresby habitu rostliny, horní části lodyhy s květenstvím,
páru dolních listů, koruny a kalicha.
Přirozeně se včelník drobnokvětý vyskytuje v Kanadě a na většině území USA včetně
Aljašky, avšak s výjimkou některých jižních států (USDA, NRCS 2019). Ve své domovi-
ně roste na bezlesých, většinou vlhkých stanovištích od předhůří do hor do nadmořských
výšek zhruba 2700 m, často jako plevel (Cronquist et al. 1984).
Diskuse
Z České republiky byl dosud znám adventivní výskyt dvou druhů rodu Dracocephalum,
a to včelníku moldavského (Dracocephalum moldavica), který roste přirozeně ve Střední
Asii, na jižní Sibiři a v Himálaji (Hrouda 2002), a v. douškolistého (D. thymifl orum), který
je původní ve východní Evropě a západní Sibiři, odkud zasahuje do Střední Asie (Hultén
& Fries 1986). Zatímco včelník moldavský u nás kdysi přechodně zplaňoval z kultury, byl
k nám v. douškolistý několikrát zavlečen až po druhé světové válce s obilím z někdejšího
Sovětského svazu na nádraží a obilní překladiště (Hrouda 2002). Výčet čtyř konkrétních
nálezů včelníku douškolistého z let 1958–1968 uvádí Hejný et al. (1973). Výše citovaný
Hejného sběr včelníku douškolistého z nákladového nádraží Praha-Žižkov z 30. 6. 1957
je o rok starší než sběr z nádraží Praha-Ruzyně, který byl dosud považován za první nález
tohoto druhu u nás (Hejný et al. 1973, Pyšek et al. 2012). V současnosti není od nás trvalý
výskyt těchto dvou zavlečených druhů znám, poněvadž včelník moldavský se u nás pěstu-
je velmi vzácně nebo jen ve sbírkách a obilí se k nám z východní Evropy dávno nedováží.
Pokud jde o sběr včelníku drobnokvětého z Pece pod Sněžkou, je to bezesporu jediný
dosud známý nález v českých zemích, a tedy doplněk do seznamu přechodně zavlékaných
neofytů (srov. Pyšek et al. 2012). Že by snad šlo o dodatečnou záměnu etiket v herbáři,
lze téměř s jistotou vyloučit. Jak totiž ukazuje původní určení (obr. 2 dole), nálezce si byl
vědom toho, že nejde o obyčejnou konopici širolistou a rostlinu považoval za nějakého
křížence nebo, s ohledem na hlávkovitě staženou horní část květenství, za zvláštní formu
konopice (fo. n. capitata m[ihi]). Zůstalo jen u poznámky na etiketě a Wihanovi tento
Zprávy 54-1.indb 5Zprávy 54-1.indb 5 16. 8. 2019 12:59:3516. 8. 2019 12:59:35
6 Danihelka: Dracocephalum parvifl orum v ČR
nález pravděpodobně nikdy neuveřejnili2), jelikož příslušná botanická bibliografi e (Futák
& Domin 1960) obsahuje jedinou krátkou práci R. Wihana, a ta se týká výskytu dvou
mokřadních druhů v okolí Mariánských Lázní.
Verloove (2006) uvádí, že do Belgie byl včelník drobnokvětý zavlékán nejčastěji
s obilím a vlnou. Podobně i do Pece pod Sněžkou mohla být semena včelníku zavleče-
na s krmným obilím severoamerického původu, ale to je jen spekulace. Jediné, co lze
z možných vysvětlení snad s jistotou vyloučit, je záměrné vysetí nebo zplanění z kultury,
poněvadž tento druh se snad nikde v Evropě nepěstuje ani pro okrasu, ani jako užitková
rostlina. Autoři jedné nedávno uveřejněné experimentální práce sice uvádějí, že vzhledem
k velkému obsahu oleje v semeni by včelník drobnokvětý snad mohl sloužit ke komerč-
ní výrobě ptačího zobu v klimaticky nepříznivých oblastech (Van Veldhizen & Knight
2006), ale zatím zřejmě zůstává jen u studie.
Jako zavlečený druh byl včelník drobnokvětý zaznamenán např. ve Velké Británii
(Clement 1977), v Belgii (Verloove 2006), Francii (Muséum national d’histoire naturelle
2003–2019), několika německých spolkových zemích (Buttler et al. 2018), Polsku (To-
karska-Guzik 2012), rakouské spolkové zemi Tyrolsku (Janchen 1958) a italské oblasti
Emilia-Romagna (Galasso et al. 2018). Ve všech případech šlo o přechodné výskyty a
není mi známo, že by v některé evropské zemi včelník drobnokvětý zdomácněl. Opako-
vané zavlečení do České republiky nelze sice vyloučit, ale vzhledem k situaci v jiných
evropských zemích nepředpokládám, že u nás tento druh v dohledné době zdomácní.
Poděkování
Děkuji Daně Holubové (Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno) za fotografi i habitu rostliny a Michalu
Ducháčkovi (Národní muzeum, Praha) za fotografi e herbářové schedy a připomínky k textu. Svými připo-
mínkami přispěl k vylepšení textu také Pavel Dřevojan (Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno), jakož
i recenzenti a členové redakční rady časopisu. Příspěvek vznikl zčásti za podpory Botanického ústavu
AV ČR (RVO 67985939).
Literatura
Anonymus (1998): Hornické město Pec pod Sněžkou. – Veselý výlet 12: 12–17.
Buttler K. P., Thieme M. et al. [eds] (2018): Florenliste von Deutschland. Gefäßpfl anzen, Version 10
(August 2018). – URL: http://www.kp-buttler.de (navštíveno 6. 1. 2019).
Clement E. J. (1977): Aliens and adventives. Adventive news 9. – B.S.B.I. News 17: 14–19.
Cronquist A., Holmgren A. H., Holmgren N. H., Reveal J. L. & Holmgren P. K. (1984): Intermountain
fl ora. Vascular plants of the Intermountain West, U.S.A. Vol. 4. – The New York Botanical Garden,
Bronx, New York.
2) Podle množství herbářových sběrů byli Jenny a Robert Wihanovi fl oristicky velmi aktivní. Značný počet
jejich sběrů je uložen v herbáři PR, dosti četné jsou však i v dalších veřejných sbírkách, kam se dostaly
nejspíš s herbáři jiných, převážně německojazyčných fl oristů. Účast na první centurii exsikátové sbírky
Domin & Krajina Fl. Čechoslov. Exs., kam R. Wihan přispěl sběry některých kapradin, však ukazuje, že
Wihanovi byli ve vědeckém styku také s českojazyčnými botaniky.
Zprávy 54-1.indb 6Zprávy 54-1.indb 6 16. 8. 2019 12:59:3516. 8. 2019 12:59:35
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 54: 1–7, 2019 7
Danihelka J. (2014): Bromus bromoideus (Lej.) Crép. – In: Hadinec J. & Lustyk P. [eds], Additamenta ad
fl oram Reipublicae Bohemicae. XII, Zprávy Čes. Bot. Společ. 49: 86–91.
Futák J. & Domin K. (1960): Bibliografi a k fl óre ČSR do r. 1952. – Vydavateľstvo Slovenskej akadémie
vied, Bratislava.
Galasso G., Conti F., Peruzzi L., Ardenghi N. M. G., Banfi E., Celesti-Grapow L., Albano A., Alessandrini
A., Bacchetta G., Ballelli S., Bandini Mazzanti M., Barberis G., Bernardo L., Blasi C., Bouvet D.,
Bovio M., Cecchi L., Del Guacchio E., Domina G., Fascetti S., Gallo L., Gubellini L., Guiggi A.,
Iamonico D., Iberite M., Jiménez-Mejías P., Lattanzi E., Marchetti D., Martinetto E., Masin R. R.,
Medagli P., Passalacqua N. G., Peccenini S., Pennesi R., Pierini B., Podda L., Poldini L., Prosser F.,
Raimondo F. M., Roma-Marzio F., Rosati L., Santangelo A., Scoppola A., Scortegagna S., Selvaggi
A., Selvi F., Soldano A., Stinca A., Wagensommer R. P., Wilhalm T. & Bartolucci F. (2018): An
updated checklist of the vascular fl ora alien to Italy. – Pl. Biosyst. 152: 556–592.
Hejný S., Jehlík V., Kopecký K., Kropáč Z. & Lhotská M. (1973): Karanténní plevele Československa. –
Stud. ČSAV 1973/8: 1–156.
Hrouda L. (2000): Dracocephalum L. – včelník. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. [eds],
Květena České republiky 6: 636–639, Academia, Praha.
Hultén E. & Fries M. (1986): Atlas of north European vascular plants north of the Tropic of Cancer. –
Koeltz Scientifi c Books, Königstein.
Janchen E. (1958): Catalogus fl orae Austriae. Vol. 1. Pteridophyten und Anthophyten (Farne und
Blütenpfl anzen). Fasc. 3 (Sympetalae). – Kommision bei Springer Verlag Wien, Wien.
Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z.,
Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants
in the Czech Republic. Part 4. – Preslia 89: 115–201.
Klášterský I., Hrabětová A. & Duda J. (1970): Botanikové na českém a moravskoslezském území od
nejstarších dob. – Zprávy Čs. Společ. Dějiny Věd Techn. Čs. Akad. Věd 14–15: 1–211.
Muséum national d’histoire naturelle [ed.] (2003–2019): Inventaire National du Patrimoine Naturel. –
URL: https://inpn.mnhn.fr (navštíveno 6. 1. 2019).
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová
L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd
edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia 84: 155–255.
Rank J. (1892): Nový slovník kapesní jazyka českého i německého. Ed. 5. Vol. 2. Díl německo-český.
– Praha.
Slavíková Z. (2000): Ladanella Pouzar et Slavíková – konopička. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. &
Štěpánková J. [eds], Květena České republiky 6: 582–588, Academia, Praha.
Snogerup S. & Snogerup B. (2001): Bupleurum L. (Umbelliferae) in Europe – 1. The annuals, B. sect.
Bupleurum and sect. Aristata. – Willdenowia 31: 205–308.
Sterzinger J. V. (1921): Encyklopedický německo-český slovník. Vol. 2. – J. Otto, Praha.
Tokarska-Guzik B., Dajdok Z., Zając M., Zając A., Urbisz A., Danielewicz W. & Hołdyński Cz. (2012):
Rośliny obcego pochodzenia w Polsce ze szczególnym uwzględnieniem gatunków inwazyjnych. –
Generalna Dyrekcja Ochrony Środowiska, Warszawa.
USDA, NRCS (2019): The PLANTS Database. – National Plant Data Team, Greensboro, NC 27401-4901
USA. URL: http://plants.usda.gov (navštíveno 13. 1. 2019).
Van Veldhizen B. & Knight C. (2006): Dragonhead mint (Dracocephalum parvifl orum Nutt.) as a potential
agronomic crop for Alaska. – AFES Miscellaneous Publication 2006/1: 1–12.
Verloove F. (2006): Catalogue of neophytes in Belgium (1800–2005). – Scr. Bot. Belg. 39: 1–89.
Došlo dne 18.1.2019
Zprávy 54-1.indb 7Zprávy 54-1.indb 7 16. 8. 2019 12:59:3516. 8. 2019 12:59:35
