Content uploaded by David Lacko
Author content
All content in this area was uploaded by David Lacko on Nov 12, 2018
Content may be subject to copyright.
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
257
Generativita v mladé dospělosti: pilotní studie
Generativity in young adulthood: Pilot study
Katarína Millová, David Lacko, Ivona Pástorová, Anna Pecková
64592@mail.muni.cz
Psychologický ústav, Filozofická fakulta MU
Abstrakt
Generativita jako tvořivost, produktivita, péče o druhé lidi a předávání hodnot dalším generacím je
důležitým vývojovým úkolem, který by měl být naplněn v dospělosti. Pro její rozvoj je důležitá mladá dospělost
a dokonce některé složky mohou dosahovat svého vrcholu právě na začátku dospělosti. Cílem výzkumu bylo
získat vhled do generativity v mladé dospělosti v kontextu dalších osobnostních charakteristik. Soubor tvořilo 54
studentů VŠ (24 žen, průměrný věk 21,4 let), kteří vyplnili online dotazníky: LGS - generativní zájem, GBC -
generativní jednání, Gen-Current - struktura generativity, Inventory of the Dimensions of Emerging Adulthood,
Dotazník sociální selekce, optimalizace a kompenzace a Self-Concept Clarity Scale. Dotazník aktuální
generativity byl u mladých dospělých použit poprvé. Popisuje sociální, kulturní, technickou a ekologickou
generativitu. Faktorová analýza (rotace varimax) nepotvrdila existenci těchto typů jako samostatných faktorů.
Korelační analýza odhalila vztah mezi generativitou a experimentováním, zaměřením na sebe (pouze LGS a
Gen-Current) a ostatní (Gen-Current) a sociální seberegulaci (GBC, Gen-Current). U jasnosti sebepojetí se žádné
významné vztahy nepotvrdily. Genderové rozdíly v generativitě jsme nezjistili. Nejvýznamnějším prediktorem
generativity byla sociální seberegulace (generativní zájem), experimentování (generativní jednání) a zaměření na
sebe (struktura generativity).
Klíčová slova: generativita, mladá dospělost, seberegulace, sebepojetí
Abstract
Generativity as creativity, productivity, and care for other people or transmitting values to future
generations is an important developmental task that should be completed during adulthood. Young adulthood is
very important for its development since some aspects may reach its peak just at the beginning of adulthood. The
aim of the research was to gain insight into generativity in young adulthood in the context of other personality
characteristics. Sample consisted of 54 university students (24 women, average age 21.4 years) who completed
the online questionnaire: LGS - generative concern, GBC - generative behavior, Gen-Current – generativity
structure, Inventory of the Dimensions of Emerging Adulthood, Social SOC Questionnaire, and Self-Concept
Clarity Scale. Generativity - Current Questionnaire has been used in the sample of young adults for the first time.
It describes social, cultural, technical and environmental generativity. Factor analysis (varimax rotation) did not
confirm the existence of these types as individual factors. Correlation analysis revealed a relationship between
generativity and experimentation/possibilities, self-focus (LGS and Gen-Current), other-focus (Gen-Current),
and social self-regulation (GBC, Gen-Current). For self-concept clarity was confirmed no significant
relationship. We have not identified any gender differences in generativity. The strongest predictor of
generativity was social self-regulation (generative concern), experimentation/possibilities (generative action) and
self-focus (generativity structure).
Keywords: generativity, young adulthood, self-regulation, self-concept
Úvod
Generativita je charakteristika, která bývá spojována se jménem svého tvůrce Erika H.
Eriksona (2002) a s oblastí vývojové psychologie. V současné době je tato problematika
mnohem komplexnější oblastí; je řešena i v sociální, pracovní a pozitivní psychologii nebo v
psychologii osobnosti. Souvisí nejen s rozšiřováním vlastní rodiny a péčí o potomstvo, ale
také s péčí o druhé lidi obecně, předávání vědomostí, zkušeností a hodnot dalším generacím.
Při neschopnosti prokreativity, produktivity a kreativity se objevuje sebezahlcení a stagnace.
Ačkoli Erikson model generativity podrobně nestrukturoval, výzkum probíhající od
80. let 20. století pohlíží na generativitu jako na komplexní, vícedimenzionální
charakteristiku. Jeden z nejrozšířenějších modelů vytvořili McAdams a de St. Aubin (1992) a
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
258
obsahuje 7 dimenzí: (1.) požadavky kultury, (2.) vnitřní touhy (motivační složka), (3.) zájem
o další generaci, (4.) přesvědčení o dobré podstatě lidstva, (5.) závazek pomáhat druhým, (6.)
generativní jednání a (7.) vlastní životní příběh. Další autoři (např. Schoklitsch & Baumann,
20011) popsali různé typy generativity: biologickou (souvisí s plozením dětí), rodičovskou
(výchova a výživa dětí), společenskou nebo kulturní (předávání hodnot) a technickou
(předávání vědomostí učiteli).
Generativita je tradičně spojena se střední a starší dospělostí (viz Erikson, 2002), ale
její základy se tvoří již mnohem dřív, zejména v adolescenci a mladé dospělosti. Některé
složky generativity dokonce v tomto období dosahují svého vrcholu. Jde zejména o motivační
složku – touhu přispět něčím pro další generace (Stewart & Vanderwater, 1998). V tomto
období se objevuje také biologický typ generativity související s reprodukcí, která je
biologicky (u žen) ve střední dospělosti postupně omezována. Ve srovnání s dalšími obdobími
dospělosti (střední dospělost až stáří) je výzkum generativity v mladé dospělosti mnohem
méně rozpracován a většinou souvisí s oblastmi, jako jsou dobrovolnictví (Son & Wilson,
2011) nebo charakteristiky původní rodiny (Frensch, Pratt, & Norris, 2006).
Rozvoj seberegulace je v mladé dospělosti velmi důležitý. V tomto období člověk
získává životní zkušenosti, hledá životního partnera a ujasňuje si své hodnoty a životní cíle.
Má dispozici obrovské množství příležitostí, aby však mohl adaptivně fungovat i v dalším
životě, musí být schopný si z nich vybrat ty nejvhodnější a nejdůležitější. Schopnost selekce
cílů, spolu s optimalizací zdrojů a kompenzací případných problémů v dosahování cílů se
rozvíjí právě na začátku mladé dospělosti (Tanner, Arnett, & Leis, 2008).
První polovina mladé dospělosti je spojena s prodlouženým psychosociálním
moratoriem a s vyjasňováním si vlastní identity (v ekonomicky vyspělých zemích se mluví o
vynořující se dospělosti; Arnett, 2004). Osobní identita souvisí často se sociálními vztahy
(přátelskými, intimními a pracovními), její zkoumání je zároveň spojeno se zvýšenou
subjektivní i objektivní nestabilitou v životě mladého člověka (Luyckx, De Witte, &
Goossens, 2011)
Proto jsme se rozhodli zaměřit náš výzkum právě na období mladé nebo vynořující se
dospělosti v kontextu s dalšími charakteristikami, které souvisí s existencí mladého člověka –
jasností vymezení sebepojetí a seberegulací v sociálních vztazích. V kontextu našeho
výzkumu nás zajímá, jaký vztah je mezi různými složkami generativity a charakteristikami
vynořující se dospělosti? Navíc, v návaznosti na předešlé výzkumy i samotný Eriksonův
epigenetický model předpokládáme, že vysoká úroveň generativity souvisí s vyšší mírou
seberegulace a vysokou jasností sebepojetí.
Metoda
Výzkumný soubor
Náš soubor tvořilo 54 studentů VŠ (24 žen) ve věku 18-29 let (průměrný věk 21,4 let),
kteří dobrovolně a anonymně vyplnili online dotazníky. Obor studia byl zastoupen
nerovnoměrně: 40,7 % studovalo společenskovědní, 18,5 % technický, 16,7 % přírodovědní,
5,6 % lékařský a 18,5 % jiný obor studia. V partnerském vztahu bylo 29,4 % studentů, 70,6 %
bylo svobodných.
Použité metody
Loyola Generativity Scale (LGS; McAdams & St. Aubin, 1992) je 20 položkový
inventář se 4-stupňovou škálou zjišťující úroveň generativního zájmu. Obsahuje položky
týkající se předávání vědomostí dalším lidem a následujícím generacím; tvořivosti a
produktivity; vytváření přetrvávajících hodnot a péče a zodpovědnosti týkajících se druhých
lidí. Vnitřní reliabilita metody v našem výzkumu byla 0,84.
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
259
Generativity Behavioral Checklist (GBC; McAdams & de St. Aubin, 1992) je 50-
položková metoda, která zjišťuje generativitu na úrovni jednání. 40 položek je spojených
s generativním chováním (číst dítěti pohádku, darovat krev), 10 položek tvoří distraktory,
které jsme v našem výzkumu z kapacitních důvodů nepoužili. Metoda zjišťuje, jak se často
popsané chování vyskytuje za poslední 2 měsíce. Cronbachovo alfa bylo na úrovni 0,78.
Generative Concerns Scales (GCS; Schoklitsch & Baumann, 2011) zjišťuje 4 oblasti
generativity: technickou, kulturní, sociální a ekologickou. Má 3 verze: retrospektivní
celoživotní posouzení (Gen-Life), posouzení aktuálního stavu (Gen-Current) a posouzení
rodičovské generativity (Gen-Parental) obsahující 2 oblasti: biologickou a rodičovskou. My
jsme použili 29-položkovou verzi Gen-Current, která měla vnitřní reliabilitu 0,89.
Inventář dimenzí vynořující se dospělosti (IDEA; Reifman, Arnett & Colwell, 2007)
zjišťuje charakteristiky vynořující se dospělosti: explorace identity (α = 0,80),
experimentování (α = 0,84), nestabilitu/negativitu (α = 0,72), zaměření na ostatní (α = 0,58),
zaměření na sebe (α = 0,75) a pocit „mezi“ (α = 0,74) v 31 položkách hodnocených na 4-
bodobé škále.
Dotazník sociální selekce, optimalizace a kompenzace (Social SOC; Geldholf, Little,
& Hawley, 2012) vychází z Baltesova modelu selekce, optimalizace, kompenzace (SOC).
Obsahuje 4 subškály: zvolenou selekci, selekci založenou na ztrátě, optimalizaci a
kompenzaci. Metoda obsahuje 28 položek hodnocených na 7-bodové škále. Vnitřní reliabilita
celého dotazníku byla 0,88.
Škála jasnosti sebepojetí (SCCS; Campbell et al., 1996) je jednodimenzionální škála
tvořena 12-ti položkami, které jsou hodnoceny na 5-bodové škále. Vnitřní reliabilita škály
byla 0,82.
Metody analýzy
Pro statistickou analýzu jsme použili program SPSS verze 19: konfirmační analýzu
(rotace Varimax), deskriptivní statistiku, testy normality, testy reliability, t-testy, korelační
analýzu a regresní analýzu.
Výsledky
Vzhledem k tomu, že Dotazník aktuální generativity (Gen-Current) byl v našem
prostředí použit poprvé a navíc u lidí v jiném vývojovém období, kromě údajů o vnitřní
reliabilitě nás zajímaly další metodologické vlastnosti dotazníku. Podobně jako sami autoři u
konstrukce metody, využili jsme konfirmační faktorovou analýzu (rotace Varimax), abychom
zjistili, zdali platí autory navrženo rozdělení na 4 faktory (technická, kulturní, sociální a
ekologická generativita). Naše výsledky však nepotvrdily rozložení položek do takových
faktorů, jaké uvedli autoři studie, proto jsme ve výzkumu pracovali s metodou jako
s jednodimenzionální škálou. Výsledky sutinového grafu jsou zobrazeny na obrázku 1.
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
260
Obrázek 1: Konfirmační faktorová analýza – sutinový graf u položek dotazníku Gen-
Current
Výsledky faktorové analýzy – sycení faktorů položkami jsou uvedeny v tabulce 1.
Zvýrazněny jsou hodnoty přesahující úroveň 0,50. Především faktor technické generativity
nebyl sycen předpokládanými položkami.
Tabulka 1: Výsledky konfirmační faktorové analýzy (rotace Varimax)
Číslo položky
Technická g.
Kulturní g.
Sociální g.
Ekologická g.
Technická generativita
9
0,59
0,01
0,13
0,20
13
0,75
-0,06
0,20
0,01
15
0,66
0,01
-0,06
-0,26
20
0,11
0,10
0,82
,07
23
0,12
-0,26
0,21
-0,07
25
-0,04
0,20
0,81
0,09
Vnitřní konzistence α = 0,54
Kulturní generativita
2
0,06
0,65
0,06
0,13
4
-0,07
0,51
0,31
0,30
7
-0,10
0,59
0,11
0,38
11
0,13
0,04
0,80
0,23
12
0,32
0,38
0,23
0,12
14
0,16
0,35
0,53
0,31
22
0,38
0,57
0,15
-0,30
Eigenvalue
Číslo položky
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
261
26
0,33
0,65
0,11
-0,18
27
-0,08
0,73
0,20
0,23
29
0,09
0,40
0,04
0,57
Vnitřní konzistence α = 0,82
Sociální generativita
1
-0,05
0,06
0,78
0,03
3
0,04
0,46
0,45
0,11
6
-0,03
0,30
0,64
0,32
8
0,71
0,14
-0,07
0,08
17
0,08
0,07
0,86
0,18
18
0,10
0,11
0,85
0,15
19
0,03
0,02
0,88
0,06
Vnitřní konzistence α = 0,83
Ekologická generativita
5
-0,11
0,05
0,07
0,88
10
0,10
0,36
0,02
0,51
16
0,12
0,06
0,20
0,86
21
0,21
0,16
0,37
0,56
24
-0,19
0,23
0,12
0,64
28
0,02
0,10
0,19
0,80
Vnitřní konzistence α = 0,84
Testy normality (K-S testy, Shapiro-Wilkovy testy) vyšly nevýznamně, a proto jsme
použili parametrické formy testů. Pro prvotní zjištění vztahu mezi složkami generativity
(aktuální stav, zájem a jednání) a dalších zkoumaných proměnných jsme využili korelační
analýzu (tabulka 2).
Tabulka 2: Výsledky korelační analýzy (N = 54)
IDEA
identita
IDEA
experiment
IDEA
negativita
IDEA
ostatní
IDEA
sebezaměření
IDEA
pocity
mezi
Sociální
SOC
SCCS
GBC
0,18
0,35*
0,10
0,24
0,32*
-0,02
0,20
-0,05
LGS
0,15
0,32*
0,05
0,22
0,27*
-0,05
0,43**
-0,21
Gen-
Current
0,17
0,37**
-0,01
0,33*
0,47**
-0,10
0,30*
-0,08
*p < 0,05 **p < 0,01
Významné vztahy s generativitou se objevily u experimentování (IDEA), zaměření na
sebe (IDEA), zaměření na ostatní (IDEA; pouze u aktuální generativity) a sociální
seberegulace (Sociální SOC; kromě generativního jednání). U proměnných jako jsou hledání
identity, nestabilita/ negativita, pocity mezi (všechny tři IDEA) a jasnosti sebepojetí (SCCS)
se žádné významné vztahy neprojevily.
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
262
Pomocí t-testů jsme zjišťovali genderové rozdíly u generativity, na žádné úrovni se
však signifikantní výsledky neprojevily.
Regresní analýzou jsme zjišťovali, do jaké míry se jednotlivé proměnné podílí na
vysvětlení variability jednotlivých druhů generativity. Zjistili jsme, že nejvýznamnějším
prediktorem u složky generativní zájem byla sociální seberegulace (R2 = 0,19; F = 11,98; β =
0,43; p < 0,01), u složky generativní jednání to bylo experimentování (IDEA; R2 = 0,12; F =
7,13; β = 0,35; p = 0,01) a u aktuální generativity zaměření na sebe (IDEA; R2 = 0,22; F =
14,58; β = 0,47; p < 0,01).
Diskuse
V našem výzkumu jsme se zaměřili na generativitu v počátcích dospělého života.
V návaznosti na Eriksonův epigenetický model vývoje jsme dali generativitu do souvislosti
především s charakteristikami identity, ale i seberegulace. Naše předpoklady o vztahu
seberegulace a složek generativity se naplnily. Regulace v stanovování cílů, jejich dosahování
a naplňování (selekce, optimalizace a kompenzace, model SOC; Baltes, 1997) v sociální
oblasti souvisela s generativitou – zejména v oblasti aktuální generativity a generativního
zájmu. Konkrétně jde o seberegulaci v sociální oblasti (umět navazovat přátelství a udržovat
je), která tvoří důležitou součást i pozdějšího projevu generativity (zájem a péče o druhé;
pomoc druhým lidem), například v oblasti dobrovolnických aktivit (Peterson, 2002).
V souvislosti s jasností sebepojetí, identitou se však v našem výzkumu neobjevili
žádné významné výsledky, a to ani u explorace identity (dotazník IDEA) ani u jasnosti
sebepojetí (dotazník SCCS). Jiné výzkumy ukazují, že právě sociální síť a vztahy spolu
s identitou patřily v mladé dospělosti mezi nejvýznamnější prediktory generativity (Beaumont
& Pratt, 2011; Hart et al., 2001). Z tohoto hlediska je proto zajímavé propojení složek
vynořující se dospělosti – zaměření na sebe (osobní svoboda, nezávislost) a experimentování
(nové možnosti, explorace). Tyto dvě složky, spolu se sociální seberegulací, tvořily zároveň
nejvýznamnější koreláty zkoumaných oblastí generativity.
Další oblastí, na kterou jsme se zaměřili, byly genderové rozdíly. Řada výzkumů
poukazuje na to, že u žen se generativita objevuje dříve než u mužů, trajektorie jejího výskytu
je tedy rozdílná (např. Einolf, 2014). V našem výzkumu se však žádné významné genderové
rozdíly neobjevily, podobně jako u jiných (i longitudinálních) studií, které nenašly genderové
rozdíly ani v jedné zkoumané složce generativity (Withbourne, Sneed, & Sayer, 2009; Pratt et
al., 2001).
Jsme si vědomi, že zjištěné výsledky mohly být ovlivněny několika aspekty: (1.)
způsobem sběru dát, který byl ve formě on-line dotazování a nebyla zde možnost vyjasnění
možných ambivalencí; (2.) podstatou některých dotazníků, které byly původně určené pro lidi
v jiném období života (konkrétně dotazníky Gen-Current) a (3.) malým počtem respondentů
v našem výzkumu. Jde však pouze o pilotní výzkum, který slouží k užšímu vymezení
zkoumané problematiky a tvoří základ pro budoucí rozsáhlejší výzkum v oblasti, která byla
dlouho opomíjena u nás i ve světě.
Literatura
Arnett, J. (2004). Emerging adulthood: the winding road from the late teens through the
twenties. New York: Oxford University Press.
Baltes, P. B. (1997). On the incomplete architecture of human ontogeny: Selection,
optimization, and compensation as foundation of developmental theory. American
Psychologist, 52, 366-380.
SOCIÁLNÍ PROCESY A OSOBNOST 2015
263
Beaumont, S. L., & Pratt, M. M. (2011). Identity processing styles and psychosocial balance
during early and middle adulthood: The role of identity in intimacy and generativity.
Journal of Adult Development, 18, 172-183.
Campbell, J. D., Trapnell, P., Heine, S., Katz, I., Lavallee, L., & Lehman, D. (1996). Self-
concept clarity: Measurement, personality correlates, and cultural boundaries. Journal Of
Personality And Social Psychology, 70, 141-156.
Einolf, C. J. (2014). Stability and change in generative concern: Evidence from a longitudinal
survey. Journal of Research in Personality, 51, 54-61.
Erikson, E. H. (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo.
Frensch, K. M., Pratt, M. W., & Norris, J. E. (2006). Foundations of generativity: Personal
and family correlates of emerging adults´ generative life-story themes. Journal of Research
in Personality, 41, 45-62.
Geldhof, J., Little, T. D., & Hawley, P. H. (2012). Two measures of self-regulation for young
adults and late adolescents in the academic and social domains. International Journal of
Behavioral Development, 36, 476-488.
Hart, H. M., McAdams, D. P., Hirsch, B. J., & Bauer, J. J. (2001). Generativity and societal
involvement among African Americans and white adults. Journal of Research in
Personality, 35, 208-230.
Luyckx, K., De Witte, H., & Goossens, L. (2011). Perceived instability in emerging
adulthood: The protective role of identity capital. Journal of Applied Developmental
Psychology, 32, 137-145.
McAdams, D. & St. Aubin, E. de (1992). A theory of generativity and its assessment through
self-report, behavioral acts, and narrative themes in autobiography. Journal of Personality
and Social Psychology, 62, 1003-1015.
Peterson, B. E. (2002). Longitudinal analysis of midlife generativity, intergenerational roles,
and caregiving. Psychology and Aging, 17, 161-168.
Pratt, M. W., Danso, H. A., Arnold, M. L., Norris, J. E., & Filyer, R. (2001). Adult
generativity and the socialization of adolescents: Relation to mothers´and fathers´
parenting beliefs, styles, and practices. Journal of Personality, 69, 89-120.
Reifman, A., Arnett, J. J., & Colwell, M. J. (2007). Emerging adulthood: Theory, assessment,
and application. Journal of Youth Development, 2 (1).
Schoklitsch, A., & Baumann, U. (2011). Measuring generativity in older adults: The
development of new scales. The Journal of Gerontopsychology and Geriatric Psychiatry,
24, 31-43.
Son, J., & Wilson, J. (2011). Generativity and volunteering. Sociological Forum, 26, 644-667.
Stewart, A. J., & Vandewater, E. A. (1998). The course of generativity. In D. P. McAdams &
E. de St. Aubin (Eds.), Generativity and adult development (pp. 75-100). Washington, DC:
American Psychological Association Press.
Tanner, J. F., Arnett, J. J., & Leis, J. A., (2008). Emerging adulthood: Learning and
development during the first stage of adulthood. In M. C. Smith & N. DeFrates-Densch
(Eds.), Handbook of research on adult learning and development (pp. 34-67). New York:
Routledge.
Withbourne, S. K., Sneed, J. R., & Sayer, A. (2009). Psychosocial development from college
through midlife: A 34-year sequential study. Developmental Psychology, 45, 1328-1340.