ArticlePDF Available

Energetická politika České republiky: EU jako rámující aktér?

September 2018
Mezinárodní vztahy 53(3):53-74

License
CC BY-ND 4.0

Authors:

Prague University of Economics and Business

Od přijetí Lisabonské smlouvy zkoumají odborníci, zda v sektoru energetické politiky dochází k bližší spolupráci mezi členskými státy a institucemi Evropské unie (EU). Překvapivě málo pozornosti bylo však v tomto kontextu doposud věnováno konceptu aktérství, konkrétně pak otázce, zda se EU daří rámovat energetický diskurz v členských státech. Tato stať si klade za cíl zjistit, zda lze EU vnímat jako rámujícího aktéra v českém energetickém diskurzu a zda se její rámující moc liší napříč tématy a žánry politického diskurzu. Metodologicky vychází studie z diskurzně-historického přístupu. Výsledky analýzy poukazují na fakt, že rámování se neliší napříč tématy, ale spíše v závislosti na typu žánru. Zároveň probíhá rámování jak explicitně, tak implicitně, a to při souhlasu i nesouhlasu ČR s politikami EU.

Available via license: CC BY-ND

Content may be subject to copyright.

Energetická politika

České republiky: Evropská unie

jako rámující aktér?

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

Energy Policy in the Czech Republic: The EU as a Framing Actor?

Abstract: Since the adoption of the Lisbon Treaty, scholars have explored whether it will lead

to a closer cooperation between the Member States and the EU institutions in the field of energy

policy. However, little attention has been paid to the concept of actorness, namely to whether the EU

is able to frame the discourse on energy policy in the Member States. This study seeks to examine

whether the EU can be perceived as a framing actor in the Czech Republic and whether its framing

power differs across various topics and genres of the political discourse. Methodologically, the

article draws on the Discourse-Historical Approach. As the findings suggest, the framing does not

differ significantly across topics but rather depending on the respective genre. Also, the framing

occurs both explicitly and implicitly as well as independently of whether the political parties agree

or disagree with the European position.

Key words: Energy policy, Czech Republic, framing, actorness, European Union, Discourse-His-

torical Approach.

DOI: <https://doi.org/10.32422/mv.1568>.

ÚVOD

Společná energetická politika Evropské unie (EU) patří k novějším politikám, které jsou

koordinovány na evropské úrovni. Energetika patří tradičně k zájmům národní bezpečnos-

ti a státy nebyly příliš ochotné se vzdát svých kompetencí o této oblasti rozhodovat. Zásad-

ním krokem ke komunitarizaci energetiky bylo přijetí Lisabonské smlouvy v prosinci 2009.

Odborníci ukazují, že zatímco před přijetím Lisabonské smlouvy byla energetika jednou

z nejslabších oblastí evropské integrace, v níž hrály prim státy, s postlisabonským obdo-

bím jsou spojena očekávání postupné supranacionalizace (Solorio 2011; Eikeland 2011).

Řada odborníků je však v tomto směru skeptická (Siddi 2016; Molis – Vaišnoras 2014;

Szulecki – Westphal 2014; Nilsson 2011; Braun 2011; Schmidt-Felzmann 2011).

Překvapivě málo pozornosti je věnováno vnímání EU v členských státech. Výjimkou je

například studie Bainové et al. (2017), která se zaměřuje na mediální obraz EU v Němec-

ku, Francii a Británii a dochází k závěru, že EU není v tisku rámována jako významný ak-

tér, ale spíše jako jeden z mnoha aktérů. Právě aktérství EU v oblasti energetiky se jeví ja-

ko vhodný nástroj ke zkoumání percepce EU v členských státech. Konkrétně pro tuto

studii bylo zvoleno vnímání EU jako rámujícího aktéra, jelikož rámování se týká aktérství

EU směrem dovnitř, tedy k členským státům, a zároveň se může vztáhnout jak k vnitřním,

tak vnějším politikám EU (Kratochvíl – Cibulková – Beník 2011: 397–398). Tento fakt je

pro oblast energetiky, která vede napříč vnitřní a vnější dimenzí aktérství EU, užitečný,

jelikož umožňuje zkoumat celé spektrum politik spojených s touto oblastí.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

53 74



MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 53

Aby bylo možné analyzovat princip rámování do hloubky, je tato studie koncipována ja-

ko jednopřípadová. Pro studium aktérství EU byla vybrána Česká republika (ČR) jakožto

malý stát, který je z velké části závislý na dodávkách energetických zdrojů (ropy a zemního

plynu), a proto se jeví jako logické, aby posílení role EU zejména ve vnějších energetických

vztazích uvítala. Na druhou stranu bude zajímavé zjistit, zda se EU daří rámovat také ob-

lasti, v nichž má ČR značná specifika (jaderná energetika, těžba uhlí). O české energetické

politice platí, že se výzkum věnuje jak její vnitřní, tak vnější dimenzi, často však jen jejímu

úzkému výseku (například vztahy s Ruskem), a to zejména z pohledu ČR samé (viz Černoch

2011; Tichý – Binhack 2012). Vztahy s EU představují spíše kontext než samo jádro zájmu

(viz Mišík 2015, 2016). Role aktérství EU v podstatě absentuje. Proto je cílem tohoto článku

zjistit, jak se EU daří jak tematicky, tak argumentačně rámovat českou diskusi o energetice.

Metodologickým východiskem pro analýzu bude diskurzně-historický přístup. Pozor-

nost bude věnována politickému diskurzu, který, jak upozorňují Kratochvíl, Novák a Po-

jerová (2011: 12), je pro rámování EU klíčový. Z hlediska aktérů bude na jedné straně

zkoumán diskurz institucí EU, zejména Evropské komise, a na straně druhé diskurz poli-

tických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně (PS) ve volebním období 2013–2017

včetně vládních a ministerských iniciativ a prohlášení. Toto časové vymezení vhodně na-

vazuje na dosavadní výzkum české energetické politiky, který se věnuje zejména období

dvou energetických krizí mezi EU a Ruskem v letech 2006 a 2009 a českému předsed-

nictví v Radě EU v roce 2009. Systematické využití diskurzně-historického přístupu je,

pokud je autorce známo, v českém výzkumu energetiky výjimečné.

První část článku je věnována teoretickému konceptu aktérství EU s důrazem na aspekt

rámování. V druhé části následuje vymezení metodologie. Třetí část představuje nejvý-

znamnější témata a argumentační strategie využívané v energetické politice na úrovni EU.

Těžištěm článku jsou čtvrtá a pátá část, které analyzují energetický diskurz v ČR v návaz-

nosti na roli EU jako rámujícího aktéra.

EU JAKO RÁMUJÍCÍ AKTÉR

Historie vědeckého výzkumu aktérství EU nesahá příliš hluboko do minulosti. Jak upo-

zorňuje Kratochvíl (2011), Evropská společenství a později EU byly zkoumány ne jako

jednotný aktér, ale spíše jako soubor dílčích aktérů (agregační model) nebo jako struktu-

ra, v jejímž rámci další aktéři (ať už instituce, nebo státy) jednají (strukturální model).

Teprve později je EU vnímána jako komplexní politický systém, který je svým uspořádáním

analogický státu, a v osmdesátých letech 20. století se rozvíjejí koncepty víceúrovňového

vládnutí a europeizace (Rosamond 2000; Kratochvíl 2011). První snahy o explicitní kon-

ceptualizaci aktérství EU lze datovat do sedmdesátých let (viz Cosgrove – Twitchett 1970;

Sjöstedt 1977). Zájem o výzkum aktérství EU se zvyšuje od devadesátých let (viz Jupille –

Caporaso 1998; Hill 1993; Bretherton – Vogler 1999). Tito výzkumníci však aktérství EU

pojímají zejména v jeho vnější dimenzi. Rovněž rámování jako součást aktérství je stále na

okraji zájmu.

V kontextu společenských věd lze rámování vymezit jako schopnost aktéra ovlivnit

jednání nebo chování dalších, a to nikoli prostřednictvím nátlaku nebo síly, ale spíše

formováním průběhu debaty o daném tématu, tak jak se mu to jeví vhodné nebo účelné

(Kratochvíl 2013). Různé definice rámování kladou důraz na různé aspekty. Kupříkladu

Entman (1993) zdůrazňuje, že rámováním dochází k výběru určitých aspektů vnímané

reality, tak aby v komunikaci získala na významnosti. Rein a Schön (1991) se v tomto sho-

dují a dodávají, že výběr a interpretace těchto aspektů vede ke stanovení určitých vodítek

pro porozumění, analýzu, přesvědčování a jednání. Důležité je zdůraznit, že rámování ne-

spočívá jen v obsahu, ale spíše ve formě sdělení a jeho interpretaci, která určuje, jak bu-

dou o daném tématu příjemci sdělení přemýšlet.

V tomto článku bude aktérství považováno za schopnost formulovat a sdělit své zájmy

a tyto zájmy pak obhájit navenek (Kratochvíl 2013). Konkrétně pojetí rámování vychází

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 54

z konceptualizace Kratochvíla, Cibulkové a Beníka (2011: 393), kteří ho považují za jed-

nu ze čtyř dimenzí aktérství EU. Rámování v jejich pojetí zachycuje, jak jsou externí po-

litiky vnímány uvnitř Evropské unie. Unii lze tedy považovat za rámujícího aktéra, pokud

se jí daří rámovat diskuse o daném tématu uvnitř EU. V původním modelu pokrývá rámo-

vání vnější politiky EU, ovšem jak autoři zmiňují, lze rámování vztáhnout také k politi-

kám vnitřním. Právě tato flexibilita využití rámování umožňuje vhodně zkoumat energe-

tickou politiku EU, která svou povahou stojí na pomezí vnitřní (například liberalizace trhu

s elektřinou) a vnější (energetická bezpečnost a vztahy s dodavateli) působnosti EU. Z lo-

giky cíle článku vyplývá, že rámování bude odkazovat na to, jak je určité téma (energeti-

ka) formulováno a prezentováno z úrovně EU směrem k členskému státu (ČR). Jde tedy

o rámování shora dolů (top-down), nikoli naopak.

Jak zmiňuje Kratochvíl (2013: 60–61), většina studií se věnuje mediálnímu rámování

a jeho vlivu na veřejné mínění. V tomto článku je však důraz kladen na politický diskurz,

tedy na to, jak EU rámuje politické diskuse a iniciativy v oblasti energetiky a ovlivňuje

formování politické agendy a rozhodování v daném členském státu. Ačkoli média v tom-

to ohledu jistě hrají roli, nebude mediální diskurz předmětem výzkumu. V této souvislos-

ti je užitečné dodat, že schopnost rámování nezávisí na konsenzu mezi členskými státy,

respektive mezi státy a EU (Kratochvíl – Cibulková – Beník 2011: 397). Podle Krato-

chvíla, Cibulkové a Beníka (Tamtéž: 398) jsou nutné podmínky pro aktérství EU v dimen-

zi rámování tři: členský stát považuje EU za hlavního aktéra, stát a EU debatují o týchž

tématech (viz níže tematická analýza) a zvažují stejné možnosti jednání (viz níže analýza

toposů). První podmínka je zásadní, zbylé dvě se od ní odvíjejí. Úspěšné rámování EU tedy

vede k postupnému zahrnutí tematiky do domácí politiky daného státu, a to spíše dis-

kurzivně, vlivem na domácí debatu (interpretační rámec), než institucionálně prostřed-

nictvím legislativy, která EU propůjčuje „monopol“ na řešení. Tím se také rámování liší

od procesu europeizace, jež představuje konvergenci politik členských států, k níž dochá-

zí (formálními) institucionálními a legislativními změnami (Kratochvíl – Novák – Poje-

rová 2011: 397).

Konkrétně bude role EU jako rámujícího aktéra zkoumána na třech rovinách a pro-

střednictvím tří otázek:

•Je na EU v českém politickém diskurzu explicitně odkazováno jako na významného ak-

téra?

•Uvažuje se v českém politickém diskurzu o stejných tématech, jaká nastoluje EU?

•Užívají se v českém politickém diskurzu shodné toposy jako na úrovni EU?

Přestože rámování se velmi často ve výzkumu EU i energetiky využívá, jen zřídka je

spojeno přímo s koncepty aktérství (viz například Tichý – Odintsov 2016). Rámování nej-

častěji odkazuje obecně na metodu zkoumání diskurzu k danému tématu, například ve

spojení „media framing“, aniž by bylo nějak problematizováno nebo specifikováno (na-

příklad Chaban – Holland 2015; Senninger – Wagner 2015; Aydin 2014). Články zkou-

mající aktérství v oblasti energetiky v EU v naprosté většině nepojednávají o EU jako spe-

cifickém aktérovi, ale o aktérství jiných aktérů, typicky států (viz sborník Lecture Notes

in Energy – Tosun – Biesenbender – Schulze 2015) nebo dílčích unijních institucí v rám-

ci EU (Carta 2015). Unie zde slouží spíše jako kontext než jako svébytný aktér. Výjimku

v tomto smyslu představuje speciální číslo časopisu Mediterranean Politics (2018), které

se zaměřuje explicitně na aktérství EU jako takové.

Tento článek usiluje zaplnit mezeru v poznání, která byla naznačena v předchozích od-

stavcích – zkoumat aktérství EU prizmatem rámování politického diskurzu v oblasti ener-

getické spolupráce, a to v celé její šíři v konkrétním členském státu. Z ontologického hle-

diska je zde aktérství EU pojímáno konstruktivisticky, a není tedy považováno pouze za

výsledek materiální a institucionální moci, ale za sociálně konstruovaný fenomén formo-

vaný ideologickými faktory.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 55

DISKURZNĚ-HISTORICKÝ PŘÍSTUP KE STUDIU RÁMOVÁNÍ

Jako prostředek vhodný k analýze diskurzní podstaty aktérství EU byl zvolen diskurz-

ně-historický přístup (DHA). Studium diskurzu obecně zkoumá vztah formy a funkce

určitého typu komunikace (Wodak – Krzyżanowski 2008: 1). Diskurzně-historický pří-

stup je kritický přístup k diskurzu, který byl vybrán z několika důvodů. Jak upozorňuje

Michał Krzyżanowski, DHA bere v potaz jak makro- a mezoúroveň kontextualizace, tak

mikroúroveň analýzy konkrétních textů, z nichž se daný diskurz1skládá (Krzyżanowski

2015: 111–112). Důležité je poznamenat, že diskurz je vždy ukotven ve specifickém kon-

textu (v našem případě v politickém) a je jak sociálně utvářený, tak sociálně utvářející

(Reisigl – Wodak 2009: 89). Důraz na kontext demonstruje interdisciplinaritu DHA, kte-

rá diskurz nezkoumá pouze lingvisticky, ale také v jeho historických, politických a spole-

čenských souvislostech (Wodak – Krzyżanowski 2008: 2).

Diskurzně-historický přístup postupuje v analýze diskurzu ve dvou krocích. První úro-

veň analyzuje témata, která se v diskurzu vyskytují; jde tedy o tematickou analýzu. Dru-

há, hloubková úroveň analýzy se týká reprezentace relevantních aktérů prostřednictvím

diskurzivních strategií. Pro zvolené téma rámování je užitečné zejména zaměření DHA

na argumentační strategie. Tyto strategie, takzvané toposy, jsou lingvistické a kogni-

tivní procesy, které představují relativně soudržný komplex vyjádření vztahujících se

ke konkrétní situaci, například k obhájení toho, co je správné nebo špatné, případně

k účelové manipulaci (Reisigl 2014: 70). Toposy si tedy lze představit jako argumentač-

ní schémata nebo souborné kategorie, pod něž je možné zařadit dílčí argumenty v ana-

lyzovaných textech. Toposy tak pomáhají analyzovat, jak je daný diskurz konkrétně

prezentován (Krzyżanowski 2015: 121). Zatímco témata jsou často na první pohled

zřejmá a explicitně pojmenovaná, toposy jsou často využívány spíše implicitně, a pro-

to je jejich identifikaci třeba věnovat zvláštní pozornost (Reisigl 2014: 75). V analý-

ze poslouží obě roviny k určení a komparaci interpretačních rámců v EU a ČR a k roz-

hodnutí, zda EU energetickou politiku ČR rámuje, či nikoli. Pro identifikaci hlavních

témat i toposů bylo využito otevřeného kódování, tedy kódování vedeného daty (Gibbs

2018: 61–62).

Energetický diskurz bude zkoumán v několika dimenzích, takzvaných polích (fields of

action),2aby byla analýza co nejkomplexnější. Pole lze vymezit jako část sociální reality,

která konstituuje daný diskurz, s tím, že pole se v rámci jednoho diskurzu mohou mísit

a překrývat.

Konkretizací pole je žánr (genre), jenž je vlastně konvencionalizovaným a relativně

ustáleným užitím jazyka, které se váže k určité společenské aktivitě (Wodak – Krzyża-

nowski 2008: 14–15). V tomto článku se analýza energetického diskurzu skládá ze dvou

polí: politického pole a pole politické komunikace. Politické pole představují z hlediska

žánrů stranické programy do voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PS) v letech

2013 a 2017 a do Evropského parlamentu (EP) v roce 2014, vládní prohlášení, vládní

a ministerské iniciativy. Oproti politickému poli, které pokrývá praktické iniciativy a plá-

ny, směřuje pole politické komunikace spíše k diskurzu o těchto iniciativách, tedy k otáz-

ce, jak politici daná témata prezentují a komunikují navenek. Z hlediska žánrů sestává to-

to pole z interpelací a veřejných projevů relevantních aktérů. Smyslem kombinace těchto

žánrů je pokrytí co nejširšího spektra energetického diskurzu z hlediska jeho povahy (od-

borný diskurz, diskurz směřující k široké veřejnosti) i typu recipientů (odborná veřejnost,

voliči, vláda versus opozice).

Podklady k politickému poli energetického diskurzu byly vyhledávány na oficiálních

webech relevantních institucí (Evropská komise, vláda, ministerstva, parlament). Kapito-

la o poli politické komunikace vycházela zejména z webů daných politických stran a ev-

ropských institucí (politické projevy a tiskové zprávy) a z archivu Poslanecké sněmovny

ČR (interpelace). V potaz byly vždy brány pouze přímé citace, aby nedošlo ke zkreslení

výroků, a časový rámec pokrýval volební období 2013–2017.3

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 56

ENERGETICKÁ POLITIKA: DISKURZ INSTITUCÍ EU

A ČESKÝCH POLITICKÝCH AKTÉRŮ

V této části je s pomocí DHA analyzován nejdříve evropský a poté český diskurz o ener-

getice. Konkrétně budou využity dvě hladiny analýzy DHA blíže popsané v metodolo-

gické části (tematická analýza a analýza toposů). Cílem analýzy je zjistit, zda se EU daří

energetický diskurz v ČR rámovat, a to jak přímo (na EU je explicitně odkazováno jako

na aktéra), tak nepřímo (ČR přebírá témata a argumentační strategie využívané evrop-

skými institucemi).

Instituce EU

Tematicky pojednává evropský energetický diskurz vedle společné energetické politiky

jako takové zejména o energetické unii, energetické bezpečnosti, spolupráci se třetími

zeměmi ohledně importu energií, společném vnitřním trhu a energetickém mixu. Z hle-

diska argumentačních strategií převažuje u většiny témat (energetická politika, energetic-

ká unie, bezpečnost, integrovaný energetický trh, import) důraz na spolupráci a solidaritu

(topos spolupráce a solidarity).

Tyto dva toposy jsou si velmi blízké a velmi často se vyskytují společně bez jasného

rozlišení. Přesto v některých případech dává smysl je oddělit. Zatímco topos spoluprá-

ce vyjadřuje, že pro dosažení úspěchu společné energetické politiky EU i jejích dílčích

aspektů je klíčová spolupráce všech členských států navzájem i s institucemi EU, topos

solidarity zahrnuje také důvěru v ostatní členské státy a EU, které budou v případě potře-

by připraveny pomoci. Ne náhodou je solidarita vyžadována především v krizových si-

tuacích: „Členské státy je třeba ujistit, že v případě nedostatečných dodávek se mohou

spolehnout na své sousedy

[

...]. Solidarita mezi členskými státy, zejména v případě krize

dodávek, musí být posílena“ (Evropská komise 2015a: 6).4Solidaritou je dále podmíněna

také úspěšnost společného energetického trhu, který má být založen „na zásadě solidari-

ty a vytvoření dobře diverzifikovaného a konkurenceschopného trhu s plynem“ (Evropská

komise 2018e: 3). Na druhou stranu topos spolupráce je v diskurzu EU spíše neutrálním

pojmenováním nutnosti spolupracovat na společném cíli napříč členskými státy, které se

musí shodnout alespoň na základních prioritách a směřování evropské energetické politi-

ky. Je zde patrný určitý pragmatismus bez emotivního náboje, který má v sobě topos so-

lidarity. Jak říká komisař pro energetickou unii Šefčovič, „energetická unie uspěje, pouze

pokud všichni potáhneme za jeden provaz“ (Evropská komise 2017). Komisař pro ener-

getiku a klima Cañete doplňuje, že „dokončení energetické unie vyžaduje zapojení a úz-

kou spolupráci mezi Komisí, členskými státy a společností jako takovou“ (Tamtéž). Zá-

kladním principem energetické unie tedy je, aby všechny členské státy mluvily jedním

hlasem (Evropská komise 2015b).

Evropská komise ovšem netvrdí, že se státy musejí shodnout na každém detailu. Zejmé-

na v oblasti energetického mixu EU počítá s prostorem pro volné uvážení a bere v po-

taz specifika členských států (tato argumentace je označena jako topos národního zájmu).

Vztah těchto dvou strategií ilustruje výňatek z Evropské strategie energetické bezpečnos-

ti: „[R]ozhodnutí o skladbě zdrojů energie jsou výsadou členských států, avšak postupu-

jící integrace energetické infrastruktury a trhů s energií, společná závislost na vnějších

dodavatelích, potřeba zajistit solidaritu v dobách krize, to vše vyžaduje, aby základní po-

litická rozhodnutí v oblasti energetiky byla projednávána se sousedními zeměmi“ (Tam-

též: 17). Citace ukazuje, že EU připouští, aby každý stát v co největší míře využíval své-

ho potenciálu a aby mu byl v rámci daných společných pravidel ponechán prostor pro

volné uvážení. Dalším příkladem, na němž lze demonstrovat souběh toposů spolupráce

a národního zájmu, je téma energetického mixu. Ačkoli jednou z hlavních priorit EU je tlak

na dekarbonizaci, neodmítá těžbu fosilních paliv zcela, jelikož si je vědoma také toho, že

zejména uhlí představuje v některých regionech základní zdroj zaměstnanosti, a proto

nepožaduje jeho naprosté vyloučení z energetického mixu. S ohledem na dekarbonizaci

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 57

nicméně vyžaduje zavádění nových technologií a dodržování společných pravidel, která

zajistí účinnost a bezpečnost. Podobně umírněný postoj zastává EU ve využití jaderné

energie. Záleží na každém státu, zda ji do svého mixu zařadí (topos národního zájmu).

Klíčové je ovšem dodržování společných bezpečnostních zásad, tedy topos spolupráce

(Evropská komise 2016c). Hranice pro volné uvážení členských států je tak poměrně

přesně vymezena.

Dalším zásadním aspektem evropské energetické spolupráce je diverzifikace zdrojů

energie, a to jak ve vnější, tak vnitřní dimenzi (topos diverzifikace). Externě se EU jakožto

největší dovozce energie na světě snaží snížit svou závislost na importech. Jelikož závis-

lost na dovozech je klíčová zejména u fosilních paliv, „zůstává další diverzifikace do-

dávek zemního plynu do EU základním úkolem“ (Evropská komise 2016b: 2). Největším

problémem je závislost některých členských států pouze na jednom dodavateli, což zvy-

šuje jejich zranitelnost (Evropská komise 2015b: 2). Kromě snahy o nezávislost EU na

vnějších aktérech v produkci energie lze topos diverzifikace vnímat rovněž v souvislosti

s využíváním více zdrojů energie uvnitř EU a s tlakem na zvyšování jejich účinnosti. Je-

dině tak mohou Evropané „snížit své účty za energie, omezit svou závislost na externích

dodávkách ropy a plynu a pomoci chránit životní prostředí“ (Evropská komise 2018a).

Také cílem takzvaného balíčku pro čistou energii, který aktuálně řeší podobu energetické

politiky EU, je především účinnost, která je označována jako „nejuniverzálněji dostupný

zdroj energie“ (Evropská komise 2016a: 4). Topos diverzifikace zdrojů energie tudíž smě-

řuje jak navenek, tak dovnitř EU.

Specifickým zdrojem energie jsou obnovitelné zdroje energie (OZE), jejichž výhodu

EU spatřuje zejména ve snížení závislosti na dovozu fosilních paliv (topos diverzifikace)

a které jsou často prezentovány jako oblast, v níž se EU snaží dosáhnout pozice globál-

ního lídra. Tato argumentační strategie, zde označená jako topos vůdcovství, odkazuje na

vůli EU stát se globálním lídrem v oblasti OZE a technologických inovací. Podle komi-

saře Šefčoviče se má EU stát lídrem „v přechodu na čisté energie ve snaze o záchranu

naší planety a má svým občanům umožnit zdravější životní prostředí, zelenější pracovní

místa a vyšší kvalitu života“ (Evropská komise 2018b). Také podle zprávy Evropské ko-

mise (EK) o čistých energiích „Evropa byla a je v čele celosvětového úsilí v boji proti

změně klimatu, byla a je hnací silou vývoje obnovitelných zdrojů energie a představuje

světovou špičku, pokud jde o energeticky účinná řešení pro průmysl, dopravu a budovy“

(Evropská komise 2016d: 2). OZE dále přispívají k inovacím, dekarbonizaci a zvyšování

zaměstnanosti v EU. Zároveň by však k navyšování podílu OZE podle EU nemělo do-

cházet na úkor snižování nákladů na energie pro občany EU (Evropská komise 2018f).

Pro tlak na vytváření nových pracovních míst a snižování cen energií lze zavést novou

argumentační strategii, která vyjadřuje silnou orientaci EU na výhody pro občany EU ply-

noucí z energetické spolupráce a potřebu chránit jejich zájmy – topos spotřebitele. Tento

topos intenzivně prostupuje všemi aspekty energetické politiky. Základním cílem společ-

né energetické politiky EU je „zabezpečit energetické dodávky, zajistit, aby ceny energií

nebyly brzdou pro konkurenceschopnost, chránit životní prostředí, zdokonalit energetické

sítě“ tak, aby každá země mohla přispět dle svých možností a aby nejvíce profitoval spo-

třebitel. Klíčová je důvěra spotřebitelů v energetické politiky a služby a v transparentní

cenovou politiku (Evropská komise 2015c: 4). „Spotřebitelé jsou základem energetické

unie“ (Evropská komise 2016a: 10), v níž „je zranitelným spotřebitelům poskytována

ochrana“ (Evropská komise 2015d: 2). Také postupná modernizace a digitalizace trhu

s energiemi je orientována především na užitek pro spotřebitele (Evropská komise 2018c)

a rozvíjení společného energetického trhu je považováno za „nejekonomičtější způsob, jak

zajistit bezpečné a dostupné dodávky občanům EU“ (Evropská komise 2018d). Zvláštní

pozornost se věnuje fenoménu energetické chudoby a OZE, u nichž se zdůrazňuje, že ne-

jde o zelenou politiku samu pro sebe, ale že jejich využití přinese pozitiva i pro spotřebi-

tele, ať už jde o pracovní místa, inovace, nebo nízké ceny (Evropská komise 2016a).

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 58

Čeští aktéři

Volební programy

Analýzu českého energetického diskurzu začneme žánrem volebních programů, v nichž

politické strany zhmotňují své vize. Přestože volební programy při volbách do PS s výjim-

kou TOP 09, KDU-ČSL a v roce 2017 ANO explicitně neodkazují na Evropskou unii, ne-

znamená to, že je EU nerámuje. Naopak lze jak tematicky, tak argumentačně vysledovat

významné shody. Strany, které ve volbách do PS v letech 2013 a 2017 uspěly, zmiňují

zejména energetickou bezpečnost, nutnost diverzifikace zdrojů a využívání OZE, jádra

a uhlí, tedy témata s přímou návazností na EU. U všech témat je klíčová orientace na spo-

třebitele. V souladu s tím, jak topos spotřebitele využívá EU, české strany zdůrazňují slu-

čitelnost rozvoje ekologických řešení se zachováním přijatelných cen energie. Jak píše

ČSSD: „Podpoříme modernizaci průmyslu tak, aby došlo ke snížení jeho energetické

náročnosti, přičemž zajistíme cenově dostupnou energii pro český průmysl“ (ČSSD 2013).

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

Tabulka č. 1

Toposy a témata energetického diskurzu EU

Topos Argumentační strategie Témata

Spolupráce Všechny členské státy by měly Společná energetická politika EU,

při vytváření společné evropské energetická unie, evropská

energetické politiky bezpečnost, integrovaný

spolupracovat navzájem i s EU energetický trh EU, import

Solidarita Všechny členské státy by si měly Společná energetická politika EU,

důvěřovat a v případě nouze energetická unie, evropská

si pomáhat bezpečnost, integrovaný

energetický trh EU

Národní zájem Všechny členské státy mají mít Energetický mix

v rámci pravidel EU možnost

volného uvážení, která jim umožní

využít jejich specifického

domácího potenciálu

Diverzifikace Všechny členské státy a EU mají Energetický mix, energetická

usilovat o snížení závislosti unie, import

na importech energie a zároveň

o rozmanitost a zvyšování

účinnosti domácích zdrojů energie

Vůdcovství EU se má stát globálním lídrem OZE

v oblasti OZE a technologických

inovací

Spotřebitel Všechny členské státy a EU mají Společná energetická politika EU,

vyvíjet tlak na výhody plynoucí energetická unie, integrovaný

z energetické spolupráce energetický trh EU, energetický

pro občany EU a chránit mix

jejich zájmy

Zdroj: Autorka.

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 59

Také pro ANO platí, že „cílem je mít energetiku, která je [...] ekologicky přijatelná a za

rozumnou cenu“ (ANO 2013). Podobně TOP 09 podmiňuje využívání OZE ohledem na

zájmy spotřebitele (TOP 09 2013) a KSČM požaduje „zvýšení podílu obnovitelných zdro-

jů energie, avšak bez dodatečného růstu cen energií pro spotřebitele“ (KSČM 2013).

Využití OZE je velmi často prezentováno také jako možnost diverzifikace energetické-

ho mixu. Většina politických stran požadavky EU na zvyšování účinnosti a diverzifikaci

zdrojů akceptuje a uznává nutnost omezit těžbu uhlí, ačkoli jde o politicky citlivé téma.

ANO slibuje „usilovat o rozvoj nízkoemisních zdrojů energie a spolu s tím prosazovat

utlumení výroby elektrické energie vyrobené spalováním hnědého uhlí“ (ANO 2013).

Také ČSSD hodlá snížit „pomocí kombinace dotačních programů spotřebu uhlí v domov-

ních kotlích a topeništích“ (ČSSD 2013). Podobně se KSČM zasazuje o „prosazování

ekologicky šetrných a finančně únosných způsobů získávání energie a snižování energe-

tické náročnosti výroby i spotřeby ve všech oblastech“ (KSČM 2013) a KDU-ČSL chce

energetickou strategii postavit na „stabilitě jaderné energie a ekonomickém využití obno-

vitelných zdrojů“ a explicitně prosazuje tlak na zvyšování účinnosti a úspornosti energe-

tiky a dodržování bezpečnostních standardů (KDU 2013). Strana TOP 09 se dokonce ex-

plicitně přiklání k neprolomení limitů těžby uhlí (TOP 09 2013). Jedinou stranou, která se

proti OZE radikálně vymezuje, je ODS, jež upozorňuje na průmyslovou podstatu ČR, kte-

rá nemůže „hazardovat a předstírat, že obnovitelné zdroje závislé na počasí mohou být je-

diným stabilním zdrojem energie“, a odmítá proto „přijmout jakékoli další závazky k na-

výšení podílu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů“ (ODS 2013). Až na ODS

se tedy strany s ohledem na OZE pohybují v mantinelech vymezených Evropskou unií.

Všechny strany se rovněž shodují na požadavku snižovat závislost ČR na fosilních pali-

vech včetně uhlí (počítají však nadále s jeho těžbou) a na navyšování podílu jádra, a to

v souladu s požadavky EU.

Konsenzus panuje také o potřebě diverzifikovat zdroje energie partnerstvím s dalšími

zeměmi. Ačkoli pouze TOP 09 zmiňuje spolupráci v rámci EU explicitně (TOP 09 2013),

dokonce i ODS v souladu s prioritami EU tvrdí, že u dovozu surovin ze zahraničí je s ohle-

dem na bezpečnost „nezbytně nutné, abychom nebyli při jejich získávání závislí pouze

na jednom státu či jedné přepravní cestě“ (ODS 2013). Lze tedy konstatovat, že topos

diverzifikace je českými stranami využíván v souladu s EU, a to jak ve svém vnitřním

(s výjimkou ODS), tak vnějším rozměru.

S ohledem na topos spolupráce v rámci EU je u některých stran, zejména ANO, patrný

posun mezi volbami v roce 2013 a 2017. Zatímco v roce 2013 vidí ANO zajištění bezpeč-

nosti především ve výstavbě jaderných bloků (ANO 2013), o čtyři roky později již expli-

citně zmiňuje budování energetické unie a návaznost energetických sítí v EU tak, aby ne-

docházelo k výpadkům dodávek energie. Důraz na spolupráci v rámci EU je ještě silnější

u TOP 09, a to konkrétně při zajišťování energetické bezpečnosti, vytváření strategických

zásob, skladby energetického mixu a poskytování dostatečné kapacity přeshraničních pře-

nosových soustav a produktovodů (TOP 09 2017). Topos spolupráce v souladu s argumen-

tací EU se tedy u českých politických stran v roce 2017 objevuje silněji než v předcho-

zích volbách (ANO 2017).

Na spolupráci s EU strany logicky více odkazují v programech před volbami do Ev-

ropského parlamentu (EP). Vedle již zmíněných témat strany pozitivně hodnotí zejména

liberalizaci evropského trhu v oblasti energetiky, rozvoj energetických sítí spojený s po-

tenciálními úsporami pro spotřebitele (ANO 2014; KSČM 2014; KDU 2014c; ODS 2014)

a zajištění bezpečnosti dodávek, na něž má ovšem kromě evropské spolupráce vliv také

posílení využití jádra (ANO 2014; TOP 09 2014a; KSČM 2014; KDU 2014c). Topos spo-

lupráce odpovídá argumentaci EU, jak je patrné například z programu KDU-ČSL, jejíž

prioritou je společná energetická politika EU, která otevírá a liberalizuje trh s energiemi,

a umožňuje tak snížit ceny energií a diverzifikací zdrojů zmenšit závislost na importech

z Ruska (KDU 2014c). Podobně podle ODS patří energetika „mezi oblasti, kde evropská

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 60

spolupráce na půdě Unie může významně pomoci členským státům“, a zejména pak zvýšit

energetickou bezpečnost ČR, která je závislá na dovozech (ODS 2014).

Naopak kontroverzněji než v programech do PS jsou ve volbách do EP prezentovány

cíle EU v ochraně klimatu a využití OZE, které podle ANO či ODS snižují evropskou

konkurenceschopnost vůči zbytku světa (ANO 2014; ODS 2014). Nejde však o odmítnu-

tí závazků EU jako takových, ale spíše o prioritu českých zájmů, jak vyplývá z argumen-

tace ODS: „Podporujeme zvyšování energetické účinnosti, ale nechceme z ní učinit nové

náboženství, v jehož důsledku pouze poškodíme hospodářství evropských zemí a jejich

konkurenceschopnosti […]“(ODS 2014). Také cílem ANO je „prosazovat vyváženou

energetickou politiku EU, s ohledem na specifika ČR s odpovídajícím místem pro bezpeč-

nou jadernou energetiku a těžbu uhlí“ (ANO 2014). Topos národního zájmu je tak i přes

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

Tabulka č. 2

Toposy a témata ve volebních programech

Topos Argumentační strategie Témata

Spolupráce ČR přispěje k rozvoji evropského Společná energetická politika EU,

energetického trhu, zejména energetická unie, evropská

aby se zabránilo výpadkům bezpečnost, integrovaný

elektřiny, ČR využije spolupráce energetický trh EU, import

v rámci EU ke snížení závislosti

na dovozech

Solidarita Nevyskytuje se Nevyskytuje se

Národní zájem ČR vyžaduje prostor pro volné Energetický mix

uvážení, který jí umožní využít

jejího specifického domácího

potenciálu, zejména v oblasti jádra;

SPD, zčásti ODS (specifické

pro ČR): ČR se nemá podřizovat

požadavkům EU, pokud poškozují

české zájmy

Diverzifikace ČR bude usilovat o snížení Energetický mix, bezpečnost

závislosti na importech energie

a zároveň o rozmanitost

a zvyšování účinnosti domácích

zdrojů energie v souladu

se závazky vůči EU

Vůdcovství EU se nemá stát globálním lídrem OZE

v oblasti OZE za cenu ztráty

konkurenceschopnosti (specifické

pro ČR)

Spotřebitel ČR zajistí, že tlak na účinnost Energetický mix, integrovaný

a rozvoj OZE nepoškodí zájmy energetický trh EU

občanů ČR, zejména nenavýší

ceny energií

Zdroj: Autorka.

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 61

vyhrocenější rétoriku stále kompatibilní s dodržováním závazků vůči EU. Kladněji se

k ochraně životního prostředí a snižování energetické náročnosti staví TOP 09 (2014a),

KSČM (2014) a KDU-ČSL (2014c), jejichž argumentace je obdobná jako v domácích

programech.

V kontextu OZE se objevuje i topos vůdcovství, který však na rozdíl od EU není po-

jímán jako žádoucí, ale naopak jako potenciálně problematický. Jak píše ANO, dokud ne-

existuje celosvětový konsenzus o ekologických závazcích v energetice, mohou působit

jednostranná omezení EU kontraproduktivně, jelikož „mohou dlouhodobě podvázat evrop-

ský růst se všemi důsledky“ (ANO 2014). Dochází tak k argumentačnímu posunu oproti

EU, ačkoli i EU podmiňuje rozvoj OZE zachováním konkurenceschopnosti.

Celkově z diskurzní analýzy vyplývá, že EU ve volebních programech jako aktér figu-

ruje jen zřídka, ovšem výčet témat i argumentačních strategií je na úrovni EU i ČR ob-

dobný. Z hlediska argumentačních strategií je zřejmé přijímání faktu, že EU přichází i se

závazky, které pro ČR nemusí být snadné implementovat (využití OZE). Většina stran je

sice akceptuje, ovšem nikoli za cenu navyšování cen nebo zákazu využívání jádra. Důvo-

dem opomíjení EU tedy patrně není, že by strany s energetickou politikou EU nesouhla-

sily, a proto ji zamlčují, ale spíše že s evropským přístupem souhlasí, avšak předpokláda-

jí, že voliče nezajímá nebo by jim souhlas s EU mohl uškodit. Ačkoli strany dávají najevo,

že české zájmy jsou primární, s výjimkou SPD odmítající dodržovat legislativu EU (SPD

2017) se pohybují v rámci nastaveném Evropskou unií. Také EU podmiňuje ekologičnost

a účinnost úsporností, orientuje se na spotřebitele a dodržování pravidel omezuje národ-

ními specifiky. Rovněž důraz na jádro a útlum uhlí je implicitně rámován závazky vůči

EU, ačkoli jde o politicky citlivá témata. Nejvýraznějším rozdílem v argumentaci tak je,

že české strany plánované kroky prezentují primárně jako český zájem, jakkoli omezený

evropskými závazky, kdežto EU zdůrazňuje rozměr solidarity mezi členskými státy a vůd-

čí roli EU.

Vládní koncepce a plány

Po volbách mají politické strany možnost uplatnit své vize v praxi, a proto diskurzní

analýza pokračuje polem politických koncepcí a plánů. V programovém prohlášení vlády

z února 2014 spadají priority v oblasti energetiky především do gesce Ministerstva prů-

myslu a obchodu ČR (MPO), které má za úkol snižování energetické náročnosti průmys-

lu, aktualizaci státní energetické a surovinové koncepce, zajištění energetické bezpečnosti

státu a environmentální udržitelnosti energetiky při zachování přiměřených cen, účinnosti

a konkurenceschopnosti. V tomto duchu je podpořena dostavba jaderných elektráren (JE)

Dukovany a Temelín, jejichž ambicí je v budoucnu nahradit těžbu uhlí (Vláda 2014: 16).

Totožné priority jako vládní prohlášení uvádí v kapitole o energetice také koaliční smlou-

va (Vláda 2013).

Argumentačně klade vláda důraz na topos spolupráce. Energetiku prezentuje jako jed-

nu z prioritních oblastí evropské integrace a vyzdvihuje potenciál společné evropské ener-

getiky. Konkrétně vláda slibuje, že „se bude aktivně podílet na formulování energeticko-

-klimatické politiky Evropské unie tak, aby byla udržena konkurenceschopnost ekonomiky“

(Vláda 2014: 16). Topos spolupráce je tedy v prohlášení obdobně jako ve volebních pro-

gramech podmiňován zachováním zájmů ČR (topos národního zájmu) s tím, že prostor

pro volné uvážení se vztahuje především na nastavení energetického mixu, kde ho sama

EU uznává. Topos národního zájmu tak s toposem spolupráce není v rozporu, a přestože

je u vládních strategií včetně souhrnných zpráv o jejich plnění zřetelná orientace na do-

mácí prostředí, mají jasnou návaznost na EU. Například prolomení limitů je představeno

jako opatření zajišťující zaměstnanost v regionu, ovšem zároveň jsou těžební limity vzta-

ženy k tlaku na dekarbonizaci ze strany EU (Vláda 2017). Pravidla nastavená EU jsou ze

strany ČR akceptována. Vládě rovněž „jde o zachování energetických surovin i pro bu-

doucí generace a hájení zájmu státu při stanovení podmínek těžby“ (Vláda 2014: 27).

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 62

Zmíněné toposy tak doplňuje topos spotřebitele, a to jak v souvislosti s energetickým mi-

xem, tak specificky ve vztahu k těžebním limitům.

Strategické zájmy v sektoru energetiky zpracovala vláda ve Státní energetické koncep-

ci (SEK) z května 2015. Cílem SEK je zajištění spolehlivé, bezpečné a environmentálně

příznivé energie za konkurenceschopné a přijatelné ceny pro spotřebitele, a to „v souladu

s dlouhodobou energetickou strategií Evropské unie zaměřenou na dekarbonizaci, vyso-

kou bezpečnost dodávek a konkurenceschopné ceny energie“ (MPO 2015g: 5). Také

konkrétní priority SEK jako vyvážený energetický mix nebo zvyšování energetické účin-

nosti a bezpečnosti včetně velmi citlivě vnímaného prodloužení životnosti JE Dukovany

jsou prezentovány v kontextu „účinné a akceschopné společné energetické politiky EU“

(Tamtéž: 59). Vláda tedy v SEK argumentačně vyzdvihuje potenciál spolupráce v rámci

EU a své cíle podmiňuje dodržováním závazků vůči EU. Ačkoli však EU hraje v SEK dů-

ležitou roli, vidí ČR v jejím vlivu i možná rizika, konkrétně vynucování plnění klimatic-

ko-energetických závazků, které může negativně ovlivnit státní rozpočet a hospodářství

ČR nebo nekoordinovanou implementaci kapacitních mechanismů v EU (Tamtéž: 26–27).

Topos spolupráce v prosazování společné energetické politiky je tak i v této odborné kon-

cepci vyvážen důrazem na národní zájem v oblasti energetického mixu. Vliv EU nicméně

není zpochybňován, přestože jsou uvedeny jeho limity.

Obdobné využití toposů vyplývá i z dalších strategických dokumentů, které rozpraco-

vávají SEK, především z Národního akčního plánu pro chytré sítě (NAP SG), Národního

akčního plánu jaderné energetiky (NAP JE) a Národního akčního plánu pro obnovitelné

zdroje energie (NAP OZE). Ve všech dokumentech je klíčový topos spolupráce. Kon-

krétně cílem NAP SG je zabezpečit spolehlivý a bezpečný provoz sítí s ohledem na zvy-

šování energetické účinnosti, tedy v souladu s prioritami EU, kterým je třeba věnovat

„maximální pozornost“ (MPO 2015e: 26). Rovněž NAP JE, který analyzuje rozvoj ja-

derné energetiky jakožto klíčového (a tedy politicky citlivého) zdroje energie pro ČR, od-

kazuje na požadavky EU; například ve věci státní garance investorům, které by musela

schválit Evropská komise (MPO (2015f: 5). Jádro je také prezentováno jako zásadní ná-

stroj, jak ČR přispívá k dekarbonizaci energetiky s cílem splnit své evropské a meziná-

rodní závazky v ochraně klimatu (Tamtéž: 15).

Topos spolupráce určuje i vyznění NAP OZE, jehož cílem je snížit závislost ČR na fo-

silních palivech, a to v souladu s legislativou EU. V této strategii však dodržování závaz-

ků vůči EU explicitně limituje topos národního zájmu. Ačkoli je totiž NAP OZE konci-

pován tak, aby cíle stanovené pro ČR „naplnil a překročil“ (MPO 2015d: 3), požadavky

na využití OZE jsou ze strany ČR zároveň kritizovány jako nerealistické. V dubnu 2017

například výbor pro evropské záležitosti PS projednával zimní energetický balíček a shle-

dal v něm „vážné rozpory s principem subsidiarity a proporcionality“. Kontroverze vzbu-

dil zejména bod o přenosu kompetencí na regionální provozní centra, který dle ČR nedo-

provází přenos zodpovědnosti – centra by tak ovlivňovala národní soustavy, které by však

za rozhodnutí nadále zodpovídaly. Tento bod vnímá ČR jako zásah do suverenity a ne-

souhlasí s ním (MPO 2017c). Tematicky tedy koncepční materiály ČR vycházejí z priorit

EU, což je vzhledem k závazkům plynoucím z členství pochopitelné. Jak však vyplývá

z uvedených citací, EU rámuje český politický diskurz také argumentačně. Konkrétně pře-

važují toposy spolupráce a diverzifikace, které jsou zejména v oblasti OZE vyvažovány

důrazem na národní zájem ČR, vždy však v hranicích vymezených EU.

Obdobná argumentační schémata lze vypozorovat i v zápisech z jednání rady vlády pro

energetickou a surovinovou strategii České republiky, která je na MPO úzce navázána.

V období 2013–2017 se na radě vlády projednávala řada témat souvisejících s EU (MPO

2017b), například neúspěšné plnění směrnice EIA (Environmental Impact Assessment –

Vyhodnocení vlivů na životní prostředí), zejména s ohledem na konkurenceschopnost ČR

v EU a čerpání dotací (MPO 2014c), dále nařízení pro transevropské energetické sítě

(MPO 2014a), energetická bezpečnost, dostavba jaderných elektráren, formulace SEK,

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 63

„letní energetický balíček“ EK, sdělení EK o energetické účinnosti, hlubší integrace ná-

rodních trhů nebo balíček EK k oběhovému hospodářství (MPO 2015a, 2015b, 2015c).

Z hlediska argumentačních strategií dominoval topos spolupráce, tedy povinnost dostát

požadavkům EU, a zároveň byl zdůrazňován pozitivní vliv evropské energetické spolu-

práce na ČR a její občany (topos spotřebitele; viz MPO 2014a, 2014c, 2015a, 2015b,

2015c). Největší kontroverze vzbudily požadavky na snižování emisí, které byly podmi-

ňovány zachováním konkurenceschopnosti a zájmů ČR (MPO 2014b). Konkrétně v letech

2016 a 2017 se rada vlády usnesla, že nesouhlasí s prodloužením povinných úspor o 1,5 %

do roku 2030. Její členové se přikláněli spíše k motivačnímu než direktivnímu postupu.

Diskutovalo se rovněž o energetické efektivitě a regionálních operačních centrech, která

by nenesla odpovědnost za svá rozhodnutí (viz výše – MPO 2016; MPO 2017a). Jelikož

je v tomto bodě jako problematická vnímána spíše závaznost/direktivnost povinností než

jejich samotný obsah, lze zavést nový topos, a to topos nezávaznosti. Tento topos lze in-

terpretovat tak, že v případě nesouhlasu ČR se závazky vůči EU nedojde k přímému od-

mítnutí plnění, ale hledá se jakási střední cesta, jak dát najevo nespokojenost, avšak záro-

veň neporušit daná pravidla.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

Tabulka č. 3

Toposy a témata v politických koncepcích

Topos Argumentační strategie Témata

Spolupráce ČR přispěje k rozvoji evropského Společná energetická politika,

energetického trhu, ČR využije energetický mix, import

spolupráce v rámci EU ke snížení

závislosti na dovozech

Solidarita Nevyskytuje se Nevyskytuje se

Národní zájem ČR vyžaduje prostor pro volné Energetický mix

uvážení, který jí umožní využít

specifického domácího potenciálu,

zejména v oblasti jádra

Diverzifikace ČR bude usilovat o snížení Energetický mix

závislosti na importech energie

a zároveň o rozmanitost

a zvyšování účinnosti domácích

zdrojů energie v souladu

se závazky vůči EU

Vůdcovství Nevyskytuje se Nevyskytuje se

Spotřebitel ČR zajistí, že tlak na účinnost Společná energetická politika,

a rozvoj OZE nepoškodí zájmy energetický mix

občanů ČR, zejména nenavýší

ceny energií

Nezávaznost ČR neodmítá závazky EU, avšak Energetický mix

(specifické preferuje jejich indikativnost

pro ČR) před direktivností

Zdroj: Autorka.

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 64

Jak vyplývá ze shrnutí obsahu koncepcí a plánů, tematicky pokrývají celé spektrum ev-

ropských iniciativ. EU rámuje jak obecné vládní iniciativy, tak odborný diskurz v rámci

MPO a rady vlády. Expertní dokumenty jsou ovšem podrobnější a na EU odkazují expli-

citněji. Ačkoli je EU ve všech případech vnímána jako hlavní aktér, lze vypozorovat roz-

díl v argumentaci mezi obecnými vládními koncepcemi, které spolupráci s EU vyvažují

důrazem na národní zájem, a odbornými dokumenty, v nichž dominuje topos spolupráce

(i tak kontroverzní požadavky jako EIA jsou v podstatě přijímány jako danost, respektive

povinnost, kterou je nutné se zabývat, jinak budou zájmy ČR poškozeny). I v rozhodování

o energetickém mixu, kde EU ponechává značný prostor pro volné uvážení, je topos ná-

rodního zájmu v podstatě nahrazován méně vyhraněným toposem nezávaznosti.

Vyjádření politiků

Od politických programů a strategií, které oficiálně definují priority a plány politických

stran, se může lišit pole politické komunikace, tedy to, jak se představitelé k energetice

vyjadřují a jak komentují aktuální dění. Tato kapitola je založena na stenografických zá-

znamech relevantních interpelací a na projevech a vyjádřeních zástupců parlamentních

politických stran. Z tematické analýzy vyplývá, že čeští politici nejčastěji komentují ener-

getickou bezpečnost, klimatickou politiku EU a energetický mix. Z hlediska argumentač-

ních strategií využívají vládní strany u témat energetické politiky a bezpečnosti primárně

topos spolupráce. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) musí EU „bezpodmínečně

posilovat svoji energetickou bezpečnost a být připravena na případné geopolitické výky-

vy. I proto v Evropě usilujeme o vytvoření Energetické unie“, která má stát „na principech

odpovědnosti, solidarity, důvěry a transparentnosti“ (ČSSD 2015b) a kterou premiér po-

kládá „za důležitý krok směrem k moderní, konkurenceschopné a diverzifikované energe-

tice“ (ČSSD 2015a). Premiér tak na rozdíl od politických programů a koncepcí explicitně

hovoří nejen o spolupráci, ale i solidaritě a důvěře, a argumentačně tak ČR přibližuje dis-

kurzu EU. Také europoslanec zvolený za TOP 09 Luděk Niedermayer považuje „energe-

tickou bezpečnost nejen za otázku vnitrostátních předpisů, ale hlavně za úkol pro celou

Evropu“ (TOP 09 2014b). Zároveň uznává, že „[p]osilování pravomocí unie je mnohdy

rozumné (energetika, kapitálový trh), leč občany ne vždy vítané“ (Niedermayer 2015).

Spolupráce na úrovni EU hraje při zajišťování energetické bezpečnosti nezastupitelnou

roli také z hlediska importů. Premiér Sobotka při interpelacích vyzdvihl roli EU při vy-

jednávání dohody mezi Ruskem a Ukrajinou (PSP 2014c). V podobném duchu zmiňují zá-

stupci KDU-ČSL závislost na dovozech z Ruska, kterou je nutné vybalancovat spolupra-

cí na půdě EU. Slovy vicepremiéra Pavla Bělobrádka: „slíbený vznik energetické unie

nám umožní snížit závislost a posílí naši vyjednávací pozici“ (Bělobrádek 2015). Podob-

ně argumentují senátor Václav Hampl (KDU 2015b) a europoslanci Michaela Šojdrová

(KDU 2015c) a Pavel Svoboda (KDU 2014b).

Naopak podle europoslance Evžena Tošenovského (ODS) energetická unie ohrozí prá-

vo ČR na určení vlastního energetického mixu. Jak říká: „V takovém případě bychom de-

batu o posílení jaderné energetiky mohli rovnou ukončit a stali bychom se závislými na

nevýhodném dovozu energie z jiných států“ (ODS 2015). Člen předsednictva SPD Radek

Rozvoral dokonce tvrdí, že pokud nebude ve vztahu k EU v oblasti energetické bezpeč-

nosti zajištěna plná suverenita, je třeba vyhlásit referendum o vystoupení (Rozvoral 2017).

Kritická je také KSČM, která plány na energetickou unii spojuje zejména s eliminací ener-

getické chudoby. Zatímní (dotační) snahy EU o její eliminaci se však podle ní míjejí účin-

kem (KSČM 2017a) a energetická unie se europoslankyni Kateřině Konečné jeví spíše

jako soubor „silných slov a velkých vizí“ s nejasným financováním, který spíš než ve-

řejnému dobru bude sloužit „ke generování zisku ve prospěch monopolů a nadnárodních

společností“ (Konečná 2016b). Před evropskou spoluprací se upřednostňují bilaterální

vztahy s Ruskem nebo Čínou (Konečná 2016a). Argumentačně tedy existuje značný rozpor

mezi vládními stranami spolu s TOP 09, které energetickou bezpečnost jasně prezentují

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 65

v kontextu EU, kladou důraz na topos spolupráce, a slovy premiéra dokonce na solidari-

tu a vzájemnou důvěru, a na druhé straně opozicí, která v energetické unii vidí ohrožení

suverénního rozhodování ČR, a topos národního zájmu tak prezentuje jako nekompatibilní

se závazky vůči EU, což je argumentace, která se u EU ani u vládních stran nevyskytuje.

Kromě energetické bezpečnosti se topos spolupráce výrazně projevuje u tématu klima-

tických závazků a zvyšování efektivity zdrojů. Vládními stranami je tento topos využíván

v souladu s EU s tím, že základ naplnění klimatických závazků EU spatřují primárně v ja-

derné energetice. Premiér Sobotka pozici jádra shrnul následovně: „Bez jádra [by] ně-

které členské státy, mezi nimi ČR nebo třeba také Slovensko, neměly šanci naplnit kli-

matické závazky EU“ (ČSSD 2017b). S odkazem na EU dodal, že „[n]ejsme energetický

ostrov. Vnímáme dění v Evropské unii, neboť i tam energetika čelí novým výzvám“ (ČSSD

2017a) a že „je potřeba hledat efektivní řešení, která budou respektovat právní rámec

EU“ (ČSSD 2017b). Sobotka však neopomíjí dodat, že cílů EU nelze dosáhnout na úkor

konkurenceschopnosti ČR a že harmonizace jaderných technologií na úrovni EU nesmí

potlačit výhody národních řešení a jejich diverzitu, kterou nesmí svazovat „příliš rigid-

ními pravidly, ale naopak využít to nejlepší z každého řešení“ (ČSSD 2017b). Jaderné

energetiky jakožto stabilního zdroje se zastává také ministr Jan Mládek (ČSSD), který

jádro vnímá i v širším evropském kontextu jako nedílnou součást evropského energe-

tického mixu a zdůrazňuje význam přeshraniční spolupráce (ČSSD 2016b).

Ve prospěch jádra, ačkoli nemusí být finančně výhodné, se vyslovuje také vicepremiér

Bělobrádek: „Budeme to muset budovat i za cenu, že to bude nerentabilní, ale je to otázka

strategická i bezpečnostní“ (KDU 2014a). Jádro podporuje i KSČM, která klade velký

důraz rovněž na udržitelnost energetiky a ochranu životního prostředí v oblastech se sil-

ným průmyslem (KSČM 2017b). Ani pro europoslance Niedermayera zvýšení limitů na

OZE a účinnost zdrojů nepředstavuje problém, ačkoli i TOP 09 zdůrazňuje zachování

konkurenceschopnosti ČR (Niedermayer 2015). Celkově působí argumentace zástupců

politických stran v oblasti zachování jádra a nenavyšování podílu OZE uměřeně. Strany

akceptují požadavky EU (topos spolupráce), ovšem stále obhajují určitý prostor pro fle-

xibilitu ČR (topos národního zájmu). Pouze ODS s klimatickými závazky EU výslovně

nesouhlasí, kritizuje navýšení energetické účinnosti, které si vyžádá miliardové investice

(ODS 2017b), a odmítá trh s emisními povolenkami i regionální operační centra, která by

mohla vést k zákazu jádra v ČR (ODS 2017a). Zásadní je podle europoslance Tošenov-

ského zachování energetické soběstačnosti ČR, kterou mohou zajistit pouze domácí zdro-

je, jádro a uhlí (Tošenovský 2014). Topos národního zájmu je tedy u ODS opět prezento-

ván jako nekompatibilní s politikou EU.

Jádro je v souvislosti s klimatickými závazky prezentováno explicitně jako alternativa

uhlí na cestě k nízkouhlíkové energetice (ČSSD 2016a), jelikož podle ministra Mládka

„[p]otenciál rozvoje obnovitelných zdrojů je z hlediska geografické polohy ČR přirozeně

limitován, navíc naráží na naše ekonomické možnosti“ (Mládek 2016). V souvislosti s de-

karbonizací a diverzifikací se během zkoumaného vládního období diskutovalo rovněž

o limitech těžby uhlí. Vláda rozpracovala čtyři možné scénáře, mezi nimiž preferovala ja-

kousi střední cestu s tím, že za primární zdroj do budoucna považuje jádro, nikoli uhlí.

Ačkoli debaty o uhlí nebývaly explicitně zasazeny do evropského kontextu, snaha dostát

požadavku EU na dekarbonizaci (a tedy topos spolupráce) je v nich patrná (PSP 2015a,

2015c).

Argumentačně vyvolal největší kontroverze mezi dodržováním pravidel EU a zacho-

váním národních zájmů ČR takzvaný klimaticko-energetický balíček, který se energetic-

kého mixu úzce dotýká. Premiér Sobotka požadoval, „aby výsledek dohody o klimatickém

balíčku na úrovni Evropské unie byl sice dostatečně ambiciózní z hlediska ochrany kli-

matu a životního prostředí, ale současně aby zohlednil potřebu udržení konkurence-

schopnosti českého průmyslu“, což se podle něj podařilo (PSP 2014b). Konkrétně využi-

tí OZE Sobotka komentoval slovy, že „je vláda připravena postupovat velmi opatrně“,

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 66

což vystihuje vládní přístup, který OZE neodmítá, ale zároveň tvrdí, že jejich využití mu-

sí mít pro ČR jasné limity, aby se negativně neprojevilo na fungování průmyslu a cenách

energií (PSP 2015b). Opatrnější byl ministr Mládek, který se sice přiklonil k variantě

„snižování emisí skleníkových plynů ve výši 35 % oproti úrovni roku 1990“, jelikož tento

cíl je kompatibilní s rozvojem jádra, avšak podporu OZE ve výši 27 % připustil pouze jako

indikativní s tím, že „ČR je proti dalším ambiciózním cílům, neboť přestože energetické

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

Tabulka č. 4

Toposy a témata v politické komunikaci

Topos Argumentační strategie Témata

Spolupráce ČR přispěje k rozvoji evropského Společná energetická politika,

energetického trhu, ČR využije energetický mix, import

spolupráce v rámci EU ke snížení

závislosti na dovozech

Solidarita Všechny členské státy by si měly Evropská bezpečnost, energetická

důvěřovat a v případě nouze unie

si pomáhat

Národní zájem Vláda: ČR vyžaduje prostor Energetický mix,

pro volné uvážení, který jí umožní energetická unie

využít jejich specifického

domácího potenciálu, zejména

v oblasti jádra;

ODS, SPD (specifické pro ČR):

ČR se nemá podřizovat

požadavkům EU, pokud poškozují

české zájmy

Diverzifikace ČR bude usilovat o snížení Energetický mix, bezpečnost

závislosti na importech energie

a zároveň o rozmanitost

a zvyšování účinnosti domácích

zdrojů energie v souladu

se závazky vůči EU

Vůdcovství EU se NEmá stát globálním lídrem OZE

v oblasti OZE za cenu ztráty

konkurenceschopnosti

(specifické pro ČR)

Spotřebitel ČR zajistí, že tlak na účinnost Společná energetická politika,

a rozvoj OZE nepoškodí zájmy energetický mix

občanů ČR, zejména nenavýší

ceny energií

Nezávaznost ČR neodmítá závazky EU, avšak Energetický mix

(specifické preferuje jejich indikativnost

pro ČR) před direktivností

Zdroj: Autorka.

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 67

úspory patří k prioritám naší energetické politiky, v případě konkrétních závazných cílů

může jejich splnění přinést nedozírné náklady“ (PSP 2014a). Topos spolupráce je zde opět

podmíněn národními zájmy, respektive nezávazností, ovšem dodržování závazků vůči EU

není zpochybněno.

Topos spolupráce se projevil i v tak kontroverzním tématu, jakým bylo EIA. Vládní zá-

stupci zdůrazňovali, že EIA je naprostou prioritou, a v podstatě uznávali, že vina za kom-

plikace je na straně ČR (ovšem zejména vlád minulých, nikoli té současné), která má za-

staralou legislativu, již nebyla za deset let schopna harmonizovat s EU. Ministr Richard

Brabec (ANO) své předchůdce v úřadu dokonce označil za jednoznačné pachatele stáva-

jících potíží a několikrát zmínil argument Evropské komise: „[p]okud chcete naše peníze,

musíte akceptovat naše podmínky“ (PSP 2016a). Teprve v červnu 2016 mohl premiér So-

botka přednést závěry vyjednávání s Evropskou komisí, totiž že České republice bylo

umožněno pro již připravené klíčové dopravní stavby využít speciální zákon pro posou-

zení vlivu na životní prostředí (PSP 2016b).

Okrajově politici v oblasti OZE zmiňují topos vůdcovství, ovšem stejně jako ve voleb-

ních programech spíše skepticky s ohledem na potenciální snížení konkurenceschopnosti

EU než ambiciózně jako v případě evropského diskurzu. Jak podotýká poslanec Ondřej

Benešík, EU nesmí být ve snižování energetické náročnosti a znečišťování sama, jinak by

znevýhodnila svou globální konkurenceschopnost (KDU 2015a).

Hlavní témata, kterým se pole politické komunikace věnuje, tedy energetická bezpeč-

nost, klimatické závazky a energetický mix, jsou přímo navázána na evropský kontext.

Argumentačně vládní strany a TOP 09 vidí v energetické spolupráci na úrovni EU příno-

sy (topos spolupráce), ačkoli si ponechávají prostor pro flexibilitu v oblasti využití OZE

a jádra. Premiér Sobotka dokonce užívá topos solidarity a důvěry, který se ve volebních

programech ani oficiálních materiálech neobjevuje, ale který pole politické komunikace

diskurzivně přibližuje k Evropské unii. Ta je vnímána jako samostatný aktér a argumen-

tačně jsou EU a česká vláda v souladu s tím, že k českým specifikům patří například silný

důraz na využití jádra jako zdroje diverzifikace. Pouze v diskurzu některých opozičních

stran, zejména ODS a SPD, působí EU jako protihráč ČR, vůči němuž se naši politici mají

vymezovat. Při interpretaci zajištění národního zájmu tak dochází k rozporu s EU a vlád-

ními stranami, kde je tento topos kompatibilní se spoluprací.

ZÁVĚR

Tato studie analyzuje zatím opomíjený aspekt evropských energetických vztahů, totiž

aktérství EU v politickém diskurzu členských států. Na příkladu ČR bylo ukázáno, že EU

explicitně rámuje zejména žánr odborných politických koncepcí a pole politické komuni-

kace. Jako aktér je pojímána skutečně EU jako taková, případně se odkazuje na Evrop-

skou komisi jako jejího zástupce (zejména ve věci legislativy, kterou Evropská komise

navrhuje). Evropské rámování se implicitně promítá také do žánru volebních programů

a obecných vládních dokumentů. Z hlediska reprezentace relevantních aktérů se tak zdá,

že zatímco ve volebních programech je EU potlačována, v praktických plánech a iniciati-

vách je prezentována jako iniciátor naprosté většiny změn. Přestože strany zřejmě ne-

shledávají evropský rozměr pro voliče atraktivním a na EU výslovně neodkazují, Evrop-

ské unii se témata i toposy rámovat daří. Tematická úroveň analýzy ukázala, že hlavní

energetická témata odpovídají prioritám EU. Ve všech polích a žánrech a u všech stran se

zmiňuje energetický mix (zejména jádro, OZE a uhlí), klimatické závazky vůči EU a ener-

getická bezpečnost. Nejpodrobněji se evropským tématům věnuje žánr odborných kon-

cepcí, který odkazuje v zásadě na všechny aspekty evropské energetické politiky. Přestože

jsou témata směrem k voličům prezentována často především s ohledem na český kontext

a české zájmy, evropská dimenze je vždy alespoň implicitně přítomna (například prolo-

mení limitů a jeho vliv na zaměstnanost v ČR, ale zároveň jeho návaznost na dekarboni-

zaci jako požadavek EU).

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 68

Také argumentační strategie se na úrovni ČR a EU v zásadě shodují, přičemž strany

jsou v argumentaci konzistentní (jak v čase, tak napříč žánry). Využití toposů spolupráce

a diverzifikace českými stranami odpovídá argumentaci EU s tím, že ČR zdůrazňuje česká

specifika, zejména využití jádra jako součásti energetického mixu. Právě v této oblasti je

však EU poměrně benevolentní, a také topos národního zájmu je tudíž využíván v hrani-

cích nastavených EU. Výjimkou jsou ODS a SPD, které sice EU jako aktéra vnímají a ev-

ropská témata přejímají, avšak argumentačně se od EU v chápání národního zájmu odchy-

lují. Obdobná u EU a ČR je také orientace na spotřebitele, zejména na zachování nízkých

cen a dostupnost energií. Oproti evropskému diskurzu se v argumentaci ČR téměř nevy-

skytuje pouze topos solidarity a sporadické jsou odkazy na vůdcovskou roli EU (tento to-

pos je navíc spíše zpochybňován). Tyto odchylky podporují výše zmíněnou interpretaci,

že strany Evropskou unii jako aktéra vnímají, většinově ji akceptují a své závazky vůči ní

plní, a to i ty, které jsou vnímány jako problematické (EIA, OZE), avšak přesto je jednání

ČR vedeno především českými zájmy a užitkem plynoucím ze spolupráce, nikoli solida-

ritou vůči dalším členským státům či důvěrou vůči institucím EU. V souladu s tímto po-

stojem se v českém diskurzu objevuje specifický topos nezávaznosti, který vyjadřuje

ochotu plnit požadavky EU, ovšem za podmínky, že budou spíše indikativní než direktiv-

ní a ČR bude mít dostatek prostoru pro volné uvážení.

V návaznosti na teoretickou kapitolu tedy lze konstatovat, že EU je ve všech žánrech

s výjimkou volebních programů (zde jen zčásti) pojímána jako hlavní aktér (ať pozitivní,

nebo negativní) a tematicky a argumentačně lze mezi ČR a EU i přes česká specifika (vel-

ký důraz na jádro, posun v interpretaci toposu vůdcovství nebo opomíjení solidarity) v zá-

sadě identifikovat shodu. Zásadním zjištěním, které doplňuje dosavadní výzkum, tak je,

že rámování EU závisí spíše na analyzovaném žánru (komunikace s voliči versus odbor-

ná koncepce) než na tématu energetiky (rámována je jak vnitřní, tak vnější dimenze) či

postoji k evropským prioritám (rámování probíhá i při nesouhlasu). Studium rámování tak

svým důrazem na diskurz vhodně doplňuje výzkum soustředící se na faktické (ne)plnění

závazků vůči EU, jelikož poukazuje na to, že aktérství EU se může projevovat také im-

plicitně a nemusí být na první pohled zřejmé.

1Diskurz je v DHA oproti textu definován jako abstraktnější. Zatímco diskurz se vztahuje k obecným vzorcům

a strukturám komunikace, text je konkrétní realizací těchto vzorců a struktur. Jinými slovy, diskurz lze vnímat

jako sociální proces, na jehož základě se (jazykově nebo symbolicky) utvářejí významy, text je konkrétním vý-

sledkem takového procesu (Reisigl – Wodak 2009: 89–90).

2V návaznosti na Bourdieuovo pojetí pole.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

Zdroj: Autorka.

* S výjimkou SPD a částečně ODS.

Tabulka č. 5

Shrnutí aspektů aktérství EU v dílčích žánrech diskurzu

Volební programy Vládní koncepce Vyjádření

a plány politiků

EU vnímána

jako hlavní aktér ZČÁSTI ANO ANO

Rámování EU – témata ANO ANO ANO

Rámování EU – toposy ANO ANO ANO*

EU jako rámující aktér ZČÁSTI ANO ANO

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 69

3Na tomto místě je nutné zmínit limity korpusu dat, jelikož autorka neměla přístup k tajným jednáním o ener-

getice, ale pouze k běžně přístupným dokumentům a vyjádřením. I přes toto omezení je analýza vypovídající

minimálně v tom smyslu, že ukazuje, jak EU téma rámuje ve veřejně přístupném diskurzu, který je pro veřej-

nost zásadní.

4Všechny přímé citace jsou přejaty z oficiálního překladu podkladů EU do češtiny. Pokud není český překlad

dostupný, pořídila překlad z angličtiny do češtiny autorka.

Literatura

• Aydin, Umut (2014): Issue framing in the European Commission: State aid policy and the single market. Com-

parative European Politics, Vol. 12, No. 2, s. 141–159, <https://doi.org/10.1057/cep.2012.36>.

• Bain, Jessica – Greenland, Bérengère – Knodt, Michèle – Nielsen, Louise (2017): A polyphonic marketplace:

Images of EU external energy relations in British, French and German media discourses. Comparative Euro-

pean Politics, Vol. 15, No. 1, s. 115–134, <https://doi.org/10.1057/cep.2016.16>.

• Braun, Jan (2011): EU Energy Policy Under the Treaty of Lisbon Rules: Between a New Policy and Business

as Usual. SSRN Scholarly Paper No. ID 2001357. Rochester, NY: Social Science Research Network, <https://

papers.ssrn.com/abstract=2001357>.

• Bretherton, Charlotte – Vogler, John (1999): The European Union as a Global Actor. London: Routledge.

• Carta, Caterina (2015): The swinging “we” Framing the European Union international discourse. Journal of

Language and Politics, Vol. 14, No. 1, s. 65–86.

• Cosgrove, C. A. – Twitchett K. J. (eds., 1970): The New international actors: The United Nations and the

European Economic Community. London: Macmillan.

• Černoch, Filip (2011): Energetická politika EU a energetické zájmy ČR. Disertační práce, Brno: Masarykova

univerzita, Fakulta sociálních studií, <https://is.muni.cz/th/65444/fss_d/>.

• Eikeland, Per Ove (2011): The Third Internal Energy Market Package: New Power Relations among Member

States, EU Institutions and Non-state Actors? Journal of Common Market Studies, Vol. 49, No. 2, s. 243–263.

• Entman, Robert M. (1993): Framing: Toward Clarification of a Fractured Paradigm. Journal of Communication,

Vol. 43, No. 4, s. 51–58.

• Gibbs, Graham (2018). Analyzing Qualitative Data. Los Angeles: SAGE.

• Hill, Christopher (1993): The Capability-Expectations Gap, or Conceptualizing Europe’s International Role.

JCMS, Vol. 31, No. 3, s. 305–28.

• Chaban, Natalia – Holland, Martin (2015): Theorizing and framing ‘Normative Power Europe’: Asian journa-

lists’ comparative perspectives. Asia Europe Journal, Vol. 13, No. 3, s. 285–296.

• Jupille, Joe – Caporaso, J. A. (1998): States, Agency, and Rules: The European Union in Global Environmental

Politics. In: Rhodes, Carolyn (ed., 1998): The European Union in the World Community. London: Rienner.

• Kratochvíl, Petr (2011): Integrační teorie a neschopnost studovat aktérství: Změna konečně na obzoru? Mezi-

národní vztahy, Vol. 46, No. 4, s. 5–9.

• Kratochvíl, Petr (ed., 2013): The EU as a Political Actor: The Analysis of Four Dimensions of the EU’s

Actorness. Baden-Baden: Nomos.

• Kratochvíl, Petr – Cibulková, Petra – Beník, Michal (2011): The EU as a ‘Framing Actor’: Reflections on Me-

dia Debates about EU Foreign Policy. Journal of Common Market Studies, Vol. 49, No. 2, s. 391–412.

• Kratochvíl, Petr – Novák, Ondřej – Pojerová, Petra (2011): EU jako aktér: analýza „rámování“ jako součásti

aktérství Evropské unie. Současná Evropa, Vol. 2011, No 1, s. 3–16.

• Krzyżanowski, Michał (2015): International leadership re-/constructed? Ambivalence and heterogeneity of

identity discourses in European Union’s policy on climate change. Journal of Language and Politics, Vol. 14,

No. 1, s. 110–133.

• Mediterranean Politics (2018): Mediterranean Politics, Vol. 23, No. 1.

• Mišík, Matúš (2015): The influence of perception on the preferences of the new member states of the European

Union: The case of energy policy. Comparative European Politics, Vol. 13, No. 2, s. 198–221, <https://doi.org/

10.1057/cep.2013.9>.

• Mišík, Matúš (2016): On the way towards the Energy Union: Position of Austria, the Czech Republic and Slo-

vakia towards external energy security integration. Energy, Vol. 111, s. 68–81.

• Molis, Aru

¯nas – Vaišnoras, Tomas (2014): Energy Security Through Membership in Nato and the EU: Inte-

rests and Achievements of Lithuania. Lithuanian Foreign Policy Review, No. 32, s. 13–32.

• Nilsson, Måns (2011): Changing the decision space: European policy influences on energy policy and systems

change in Sweden. Public Administration, Vol. 89, No. 4, s. 1509–1525, <https://doi.org/10.1111/j.1467–9299.

2011.01946.x>.

• Rein, Martin – Schön, Donald (1991): Frame-Reflective Policy Discourse. In: Wagner, Peter – Weiss, Carol

Hirschon – Wittrock, Björn – Wollmann, Hellmut (eds.): Social Sciences and Modern States: National Expe-

riences and Theoretical Crossroads. Cambridge: Cambridge University Press.

• Reisigl, Martin (2014): Argumentation Analysis and the Discourse-Historical Approach: A Methodologi-

cal Framework. In: Hart, Christopher – Cap, Piotr (eds.): Contemporary Critical Discourse Studies. London:

Bloomsbury, s. 67–96.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 70

• Reisigl, Martin – Wodak, Ruth (2009): The discourse-historical approach (DHA). In: Wodak, Ruth – Meyer,

Michael (eds): Methods for Critical Discourse Analysis. 2nd revised edition, London: Sage, s. 87–121.

• Rosamond, Ben (2000): Theories of European Integration. Houndmills: Macmillan.

• Senninger, Roman – Wagner, Markus (2015): Political parties and the EU in national election campaigns: Who

talks about Europe, and how? JCMS: Journal of Common Market Studies, Vol. 53, No. 6, s. 1336–1351.

• Schmidt-Felzmann, Anke (2011): EU Member States’ Energy Relations with Russia: Conflicting Approaches

to Securing Natural Gas Supplies. Geopolitics, Vol. 16, No. 3, s. 574–599.

• Siddi, Marco (2016): The EU’s Energy Union: A Sustainable Path to Energy Security? The International Spec-

tator, Vol. 51, No. 1, s. 131–144.

• Sjöstedt, Gunnar (1977): External Role of the European Community. Farnborough: Saxon House.

• Solorio, Israel (2011): Bridging the Gap between Environmental Policy Integration and the EU’s Energy Policy:

Mapping out the ‘Green Europeanisation’ of Energy Governance. Journal of Contemporary European Research,

Vol. 7, No. 3, s. 396–415.

• Szulecki, Kacper – Westphal Kirsten (2014): The Cardinal Sins of European Energy Policy: Nongovernance

in an Uncertain Global Landscape. Global Policy, Vol. 5, No. 1, s. 38–51.

• Tichý, Lukáš – Binhack, Petr (2012): Česká debata o vnější dimenzi energetické bezpečnosti a národní zájem.

Středoevropské politické studie, Vol. 14, No. 1, s. 90–128.

• Tichý, Lukáš – Odintsov, Nikita (2016): Energy Security of the European Union and its Relations with Iran.

Obrana a strategie (Defence and Strategy), Vol. 15, No. 2, s. 5–30, <https://doi.org/10.1111/j.1467-9299.2011.

01946.x>.

• Tosun, Jale – Biesenbender, Sophie – Schulze, Kai (eds., 2015): Energy Policy Making in the EU: Building the

Agenda. London: Springer-Verlag London.

• Wodak, Ruth – Krzyżanowski, Michał (2008): Qualitative Discourse Analysis in the Social Sciences. Basing-

stoke – New York: Palgrave Macmillan.

Dokumenty

• ANO (2013): Resortní program. <https://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/program/volby-2013/resortni-program/>.

• ANO (2014): Náš program pro volby do Evropského parlamentu. <https://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/euro

volby/detailni-program/>.

• ANO (2017): Teď nebo nikdy. <https://www.anobudelip.cz/file/edee/2017/09/program-hnuti-ano-pro-volby-

do-poslanecke-snemovny.pdf>.

• Bělobrádek, Pavel (2015): Nebojme se Ruska, bojme se naší slabosti. <https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/

2015/nebojme-se-ruska,-bojme-se-nasi-slabosti>.

• ČSSD (2013): Volební program ČSSD. <https://www.cssd.cz/data/files/volebni_program.pdf>.

• ČSSD (2015a): Premiér B. Sobotka jednal na zasedání Evropské rady o podobě energetické unie. <https://www.

cssd.cz/media/tiskove-zpravy/premier-b-sobotka-jednal-na-zasedani-evropske-rady-o-podobe-energeticke-

unie/>.

• ČSSD (2015b): Premiér Sobotka: Vytvoření energetické unie je potřebné pro udržení energetické bezpečnosti

EU. <https://www.cssd.cz/media/tiskove-zpravy/premier-sobotka-vytvoreni-energeticke-unie-je-potrebne-pro-

udrzeni-energeticke-bezpecnosti-eu/>.

• ČSSD (2016a): J. Mládek: Stát nemůže nechat své občany spát pod mostem. <https://www.cssd.cz/media/cssd-

v-mediich/j-mladek-stat-nemuze-nechat-sve-obcany-spat-pod-mostem/>.

• ČSSD (2016b): Ministr Jan Mládek se zúčastnil Evropského jaderného fóra v Bratislavě. <https://www.cssd.

cz/media/tiskove-zpravy/ministr-jan-mladek-se-zucastnil-evropskeho-jaderneho-fora-v-bratislave/>.

• ČSSD (2017a): Premiér Bohuslav Sobotka vystoupil na konferenci Prague European Summit. <https://www.

cssd.cz/media/tiskove-zpravy/premier-bohuslav-sobotka-vystoupil-na-konferenci-prague-european-summit/>.

• ČSSD (2017b): Premiér Sobotka se zúčastnil 12. ročníku Evropského jaderného fóra. <https://www.cssd.cz/

media/tiskove-zpravy/premier-sobotka-se-zucastnil-12-rocniku-evropskeho-jaderneho-fora/>.

• Evropská komise (2015a): Balíček opatření k Energetické unii. <https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=

cellar:1bd46c90-bdd4-11e4-bbe1-01aa75ed71a1.0019.01/DOC_1&format=PDF>.

• Evropská komise (2015b): Evropská strategie energetické bezpečnosti. <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/

CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014DC0330&from=EN>.

• Evropská komise (2015c): Politiky Evropské unie: Energetika. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie.

• Evropská komise (2015d): Realizace nové politiky pro spotřebitele energie. <https://eur-lex.europa.eu/legal-

content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52015DC0339&from=EN>.

• Evropská komise (2016a): Clean Energy For All Europeans. <https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:

fa6ea15b-b7b0-11e6-9e3c-01aa75ed71a1.0001.02/DOC_1&format=PDF>.

• Evropská komise (2016b): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the

European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions on an EU Strategy for Liquefied

Natural Gas and Gas Storage. <https://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/1_EN_ACT_part1_v10-

1.pdf>.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 71

• Evropská komise (2016c): Sdělení Komise o jaderném ukázkovém programu předložené v souladu s článkem

40 Smlouvy o Euratomu – v konečném znění (na základě stanoviska EHSV). <https://eur-lex.europa.eu/legal-

content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52017DC0237&from=EN>.

• Evropská komise (2016d): Urychlení inovací v oblasti čisté energie. <http://ec.europa.eu/transparency/regdoc/

rep/1/2016/CS/COM-2016-763-F1-CS-MAIN-PART-1.PDF>.

• Evropská komise (2017): Energy Union – the year of engagement. <http://europa.eu/rapid/press-release_IP-17-

4725_en.htm>.

• Evropská komise (2018a): Energy Efficiency. <https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency>.

• Evropská komise (2018b): Global Covenant of Mayors for Climate and Energy opens headquarters in Brussels.

<https://ec.europa.eu/info/news/global-covenant-mayors-climate-and-energy-opens-headquarters-brussels-2018-

mar-21_en>.

• Evropská komise (2018c): Infrastructure. <https://ec.europa.eu/energy/en/topics/infrastructure>.

• Evropská komise (2018d): Markets and consumers. <https://ec.europa.eu/energy/en/topics/markets-and-con

sumers>.

• Evropská komise (2018e): Odolná energetická unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu. <https://

publications.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/57f986f4-42b3-11e8-b5fe-01aa75ed71a1/language-cs/

format-PDF>.

• Evropská komise (2018f): Renewable energy. <https://ec.europa.eu/energy/en/topics/renewable-energy>.

• KDU (2013): Volební program KDU-ČSL 2013–2017. <https://www.kdu.cz/getattachment/6089d21c-eba3-

4e8e-b390-1b922500af73/Volebni-program-pro-volby-do-poslanecke-snemovny-2.aspx>.

• KDU (2014a): Bělobrádek tlačí na novou koncepci jádra: Hraje se o bloky v Temelínu i Dukovanech. 5. 10. 2014,

<http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1014969-belobradek-tlaci-na-novou-koncepci-jadra-hraje-se-

o-bloky-v-temelinu-i-dukovanech>.

• KDU (2014b): Pavel Svoboda: Je třeba bránit svůj kulturní prostor. <https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2014/

pavel-svoboda-je-treba-branit-svuj-kulturni-prosto>.

• KDU (2014c): Volební program pro volby do Evropského parlamentu 2009–2014. <https://www.kdu.cz/getat

tachment/bebe8904-ef19-4a5a-8054-e967abbd909d/Volebni-program-pro-volby-do-Evropskeho-parlam-(1).

aspx>.

• KDU (2015a): Ondřej Benešík (KDU-ČSL): Výbor pro evropské záležitosti diskutoval o energetické politice.

<https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2015/ondrej-benesik-(kdu-csl)-vybor-pro-evropske-zalezi>.

• KDU (2015b): Senátor Hampl: EU není vytesaná do mramoru, změny ji mohou prospět. <https://www.kdu.cz/

aktualne/archiv/2015/senator-hampl-eu-neni-vytesana-do-mramoru,-zmeny-j>.

• KDU (2015c): Šojdrová podporuje reformy na Ukrajině. <https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2015/sojdrova-

podporuje-reformy-na-ukrajine>.

• Konečná, Kateřina (2016a): K. Konečná: Bezpečnostní strategie EU musí být suverénní. <https://www.kscm.

cz/cs/aktualne/medialni-vystupy/komentare/k-konecna-bezpecnostni-strategie-eu-musi-byt-suverenni>.

• Konečná, Kateřina (2016b): K. Konečná: Energie nemá sloužit jako generátor zisku společností. <https://www.

kscm.cz/cs/aktualne/medialni-vystupy/komentare/k-konecna-energie-nema-slouzit-jako-generator-zisku-spolec

nosti>.

• KSČM (2013): Volební program 2013–2017. <http://old.kscm.cz/uvodni-stranka/nas-program/volebni-pro

gram>.

• KSČM (2014): Volební program KSČM pro volby do Evropského parlamentu v roce 2014. <https://anzdoc.

com/volebni-program-ksm-pro-volby-do-evropskeho-parlamentu-v-roc.html>.

• KSČM (2017a): Přístupy KSČM k podpoře životního prostředí a ekologického myšlení společnosti. <https://

www.kscm.cz/cs/aktualne/medialni-vystupy/temata/pristupy-kscm-k-podpore-zivotniho-prostredi-ekologickeho-

mysleni>.

• KSČM (2017b): V. Snopek: Energetická chudoba. <https://www.kscm.cz/cs/aktualne/medialni-vystupy/komen

tare/v-snopek-energeticka-chudoba>.

• Lisabonská smlouva (2007): Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení

Evropského společenství. <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:C2007/306/

01&from=CS>.

• Mládek, Jan (2016): Ministr Jan Mládek reagoval na vyjádření rakouského ministra životního prostředí Rupp-

rechtera k prodloužení povolení prvního bloku JE Dukovany. <https://www.cssd.cz/media/tiskove-zpravy/re

akce-ministra-jan-mladka-na-vyjadreni-rakouskeho-ministra-zivotniho-prostredi-andra-rupprechtera-k-prodlou

zeni-povoleni-prvniho-bloku-je-dukovany/>.

• MPO (2014a): 14. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost156.html>.

• MPO (2014b): 15. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost155.html>.

• MPO (2014c): Společné stanovisko MPO a SEI k dodržování ustanovení § 10d zákona o hospodaření energií.

<https://www.mpo.cz/cz/energetika/energeticka-legislativa/spolecne-stanovisko-mpo-a-sei-k-dodrzovani-usta

noveni-ss-10d-zakona-o-hospodareni-energii—221947/>.

• MPO (2015a): 18. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost152.html>.

• MPO (2015b): 19. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost151.html>.

• MPO (2015c): 20. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost150.html>.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 72

• MPO (2015d): Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. <https://www.mpo.cz/

assets/dokumenty/54909/62718/649151/priloha001.pdf>.

• MPO (2015e): Národní akční plán pro chytré sítě. <https://wwenergetick.mpo.cz/assets/cz/energetika/elektro

energetika/2016/11/Narodni-akcni-plan-pro-chytre-site.pdf>.

• MPO (2015f): Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v České republice. <https://www.mpo.cz/assets/

dokumenty/54251/61936/640148/priloha001.pdf>.

• MPO (2015g): Státní energetická koncepce České republiky. <https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/52841/

60959/636207/priloha006.pdf>.

• MPO (2016): 22. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost145.html>.

• MPO (2017a): 23. zasedání RVESS. <https://www.mpo.cz/udalost143.html>.

• MPO (2017b): Rada vlády pro energetickou a surovinovou strategii České republiky. <https://www.mpo.cz/

dokument147240.html>.

• MPO (2017c): Stav projednávání „Zimního energetického balíčku“ v Parlamentu České republiky. <https://

www.mpo.cz/cz/energetika/elektroenergetika/stav-projednavani-_zimniho-energetickeho-balicku_-v-parlamentu

-ceske-republiky—227929/>.

• Niedermayer, Luděk (2015): Niedermayer: Nevymlouvejte se na Brusel. <https://www.TOP 09.cz/co-delame/

medialni-vystupy/niedermayer-nevymlouvejte-se-na-brusel-17752.html>.

• ODS (2013): Volební program. <https://www.ods.cz/docs/programy/volebni-program-2013.pdf>.

• ODS (2014): Otáčíme EU správným směrem. <https://www.ods.cz/docs/programy/program-volbyEP2014-

velky.pdf>.

• ODS (2015): Evžen Tošenovský: Energetická unie? Jen nové úřady, pohádky a boj s klimatem. <https://www.

ods.cz/clanek/9172-energeticka-unie-jen-nove-urady-pohadky-a-boj-s-klimatem>.

• ODS (2017a): Evžen Tošenovský: Energetika se dostala na vedlejší kolej. <https://www.ods.cz/clanek/14304-

energetika-se-dostala-na-vedlejsi-kolej>.

• ODS (2017b): Evžen Tošenovský: Nová energetická pravidla EU nás mohou stát biliony. <https://www.ods.cz/

clanek/14682-nova-energeticka-pravidla-eu-nas-mohou-stat-biliony>.

• PSP (2014a): 6. schůze. Čtvrtek 13. února 2014, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/s006

227.htm>.

• PSP (2014b): 19. schůze. Čtvrtek 30. října 2014, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/019schuz/s019

199.htm>.

• PSP (2014c): 23. schůze. Čtvrtek 4. prosince 2014, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/023schuz/s023

113.htm>.

• PSP (2015a): 29. schůze. Čtvrtek 9. července 2015, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/029schuz/s029

271.htm>.

• PSP (2015b): 31. schůze. Čtvrtek 17. září 2015, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/031schuz/s031

136.htm>.

• PSP (2015c): 33. schůze. Čtvrtek 22. října 2015, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/033schuz/s033

309.htm>.

• PSP (2016a): 39. schůze. Čtvrtek 28. ledna 2016, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/039schuz/s039

257.htm>.

• PSP (2016b): 48. schůze. Čtvrtek 30. června 2016, <https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/s048

115.htm>.

• Rozvoral, Radek (2017): Radek Rozvoral: Zárukou bezpečnosti země a jejích občanů musí být národní suvere-

nita! <http://www.spd.cz/novinky/radek-rozvoral-zarukou-bezpecnosti-zeme-a-jejich-obcanu-musi-byt-narodni-

suverenita>.

• SPD (2017): Politický program SPD. <http://www.spd.cz/program>.

• TOP 09 (2013): Víme, kam jdeme. <https://www.TOP 09.cz/files/soubory/volebni-program-2013-do-poslanec

ke-snemovny_894.pdf>.

• TOP 09 (2014a): Volební program do Evropského parlamentu 2014. <https://www.TOP 09.cz/volby/archiv/

2014-evropsky-parlament/volebni-program/>.

• TOP 09 (2014b): Niedermayer: Volný pohyb zaměstnanců v rámci EU považuji za klíčovou oblast. <https://

www.TOP 09.cz/co-delame/medialni-vystupy/niedermayer-volny-pohyb-zamestnancu-v-ramci-eu-povazuji-za-

klicovou-oblast-15755.html>.

• TOP 09 (2017): Volební program 2017. <https://www.TOP 09.cz/proc-nas-volit/volebni-program/volebni-pro

gram-2017/>.

• Tošenovský, Evžen (2014): Evžen Tošenovský: Česká energetická vize neodráží dění ve světě. <https://www.

ods.cz/clanek/8560-ceska-energeticka-vize-neodrazi-deni-ve-svete>.

• Vláda (2013): Koaliční smlouva. <https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/koalicni_

smlouva.pdf>.

• Vláda (2014): Programové prohlášení Vlády České Republiky. <https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/

dulezite-dokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf>.

• Vláda (2017): Zpráva vlády Bohuslava Sobotky k plnění programového prohlášení 2014–2017. <https://www.

vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/zprava-vlady-bohuslava-sobotky-k-plneni-programoveho-prohlaseni-2014

_2017-160113/>.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

MARKÉTA VOTOUPALOVÁ

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 73

Poznámka

Na tomto místě bych ráda poděkovala dvěma anonymním recenzentům a šéfredaktorovi

Mezinárodních vztahů Tomáši Dopitovi za podnětné komentáře a připomínky.

Příspěvek vznikl v rámci grantu GAČR 18-00902S „Vnitřní a vnější dimenze aktérství EU

v energetických vztazích vůči Rusku a alternativním dodavatelům“.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY / CZECH JOURNAL OF INTERNATIONAL RELATIONS, VOL. 53, NO. 3/2018

ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A EU

MV 3_18_sta.qxp 5.11.2018 22:06 Page 74

The European Union as a Recognised Energy Actor in Relations with the Russian Federation, 2014–2019

Article

Sep 2022

EU energy policy influences the energy cooperation of its member states with Russia. Thus, how Russia perceives the European Union as an energy actor is significant. The article draws on an analysis of the discourse—and the topics within it—of public statements by Russian political leaders and officials regarding energy relations with the European Union in the period 2014–2019. By interpreting the core themes and content, it attempts to prove whether the European Union is recognised as an energy actor by Russia or whether Russia, rather, continues to acknowledge individual states as actors.

The EU’s Energy Union: A Sustainable Path to Energy Security?

Article

Full-text available

Jan 2016

Marco Siddi

The Ukraine crisis and subsequent tensions in relations with Russia urged the European Union to diversify its energy suppliers and integrate the energy markets of member states. However, the EU does not seem to have a clear strategy to strengthen its energy security. Member states are reluctant to relinquish control over their energy policy. Moreover, the diversification of fossil fuel suppliers may lead to new dependencies on authoritarian states, while the emphasis on unconventional energy sources may delay the development of renewables. A coordinated focus on renewable energy, coupled with investments in energy efficiency, appears to be the most forward-looking and climate-friendly way of reducing external dependencies.

The swinging " we " Framing the European Union international discourse

Article

Full-text available

May 2015

Caterina Carta

This contribution focuses on the implications of the institutional reform advanced by the Lisbon Treaty for the framing of discourses of European institutional actors. The article adopts a focused linguistic strategy aimed at identifying patterns of pronominal selection as useful tools to depict both the ways in which different EU actors in Brussels elaborate their sense of belonging, and also patterns of horizontal and vertical inter-institutional cooperation and conflict. The article firstly introduces the data and methodology employed in the analysis. Secondly, it sheds light on the main institutional arrangements established in the aftermath of Lisbon. Thirdly, it illustrates how referential/nomination strategies are on aggregate realised by interviewees. Finally, it presents an analysis of pronominal selection and contextualises the difficulties of individual actors working for the EU's institutions in dealing with the current institutional structure.

Bridging the Gap between Environmental Policy Integration and the EU's Energy Policy: Mapping out the 'Green Europeanisation' of Energy Governance

Article

Full-text available

Dec 2011

Israel Solorio

So far, the Europeanisation of energy policy has occupied a remote place in the European integration literature. However, current developments such as the Energy Policy for Europe launched in 2007 and the Lisbon Treaty Title XXI on Energy have given greater prominence to this policy area within the integration process. Hence, there are several indications that the Europeanisation of energy policy is already taking place, even though the understanding over this process is still weak. And indeed, European studies are just beginning to shed light on this policy area. Against this backdrop, this article examines the EU environmental performance, supported by the Environmental Policy Integration (EPI), as a driver for the energy governance during the process of Europeanisation. Its main argument is that EPI is not only a variable for explaining the governance changes in the EU level concerning energy – defined here as 'green Europeanisation'–, but also a useful instrument for pursuing coherence within the emergent EU energy policy.

On the way towards the Energy Union: Position of Austria, the Czech Republic and Slovakia towards external energy security integration

Article

Sep 2016

Matúš Mišík

Free offprints: http://authors.elsevier.com/a/1T8lb1H~czy5Fb External energy security has gained importance within the EU due to the current Russian-Ukrainian natural gas dispute, but also because of mid- and long-term issues connected to the availability of energy supply in Europe. The Energy Union proposal is supposed to increase the coherence of the EU in external energy, thus contributing to the energy security of the Community. However, various member states have already expressed different (not always positive) views, concerning this project. In order to shed light on the further development of the Energy Union, the present paper – based on 52 semi-structured interviews – examines members states' support for and opposition to the further deepening of integration in external energy security. By analysing Austria, the Czech Republic and Slovakia, this paper argues that member states' preferences depend at least partly on the decision-makers' perceptions of their state's ability to cope with three energy security challenges (external, internal and business). States whose decision-makers believe that their countries are able to successfully cope with these challenges are more likely to oppose further integration in energy security area, while member states whose decision-makers view these tasks as challenging are more likely to support the transfer of competences to the EU.

The European Union as a global actor: Second edition

Article

Dec 2005

This comprehensive, up to date and theoretically informed text examines the full range of the European Union's external relations including the Common Foreign and Security Policy. It look at the increasingly important part the EU plays in global politics. The authors argue that the EU's significance cannot be grasped by making comparisons with traditional states. Issues covered include: the status, coherence, consistency and roles of the EU as an actor, and what being an actor means in practice. How the field of trade relations forms the basis of the EUs activities. the EU in global environmental diplomacy, North-South relations and in relation to the Mediterranean and East/Central Europe. The EUs controversial relationship to the Common Foreign and Security Policy and defence. © 1999, 2006 Charlotte Bretherton and John Vogler. All rights reserved.

Energy security through membershipin nato and the eu: Interests andachievements of Lithuania

Article

Jan 2014

Lithuania’s energy security is inseparable from the country’s membership in the EU and NATO. As a small state with little domestic resources and almost completely dependent on external suppliers, Lithuania is very interested in multilateral energy cooperation. Therefore the first part of this article is an overview of the development of the EU’s common energy policy’s external dimension and NATO energy initiatives. We present a chronological outline of the most important developments, distinguish the main goals, problems and possible solutions. The second part of the article explores Lithuania’s interests and achievements in creating the EU Common Energy Policy and formulating a NATO energy strategy. The focus is on Lithuania’s achievements and failures during the EU Presidency, also on the importance of the NATO Energy Security Centre of Excellence and its possible impact on energy security.

Political parties and the EU in national election campaigns: Who talks about Europe, and how?

Article

Oct 2015

This paper examines political party mobilization on European Union issues during national election campaigns. We consider which actors talk about the EU, specifically which parties and which actors within parties, as well as how these actors talk about the EU, specifically the types of EU issues addressed as well as their framing. We argue that issue-based strategies and government participation may provide important reasons why parties only mobilize selectively on EU issues. We test our expectations using data from party press releases in Austrian general election campaigns in 2008 and 2013. We find that selective mobilization is most prevalent in terms of content, thus in how parties talk about the EU. This article provides new evidence on the extent of party political contestation over EU issues and shows how strategic incentives limit the ways in which they are incorporated into national politics.

International leadership re-/constructed?: Ambivalence and heterogeneity of identity discourses in European Union’s policy on climate change

Article

May 2015

Michal Krzyzanowski

This article analyses European Union policy discourses on climate change from the point of view of constructions of identity. Articulated in a variety of policy-related genres, the EU rhetoric on climate change is approached as example of the Union’s international discourse, which, contrary to other areas of EU policy-making, relies strongly on discursive frameworks of international and global politics of climate change. As the article shows, the EU’s peculiar international – or even global – leadership in tackling the climate change is constructed in an ambivalent and highly heterogeneous discourse that runs along several vectors. While it on the one hand follows the more recent, inward-looking constructions of Europe known from the EU policy and political discourses of the 1990s and 2000s, it also revives some of the older discursive logics of international competition known from the earlier stages of the European integration. In the analysis, the article draws on the methodological apparatus of the Discourse-Historical Approach (DHA) in Critical Discourse Studies. Furthering the DHA studies of EU policy and political discourses, the article emphasises the viability of the discourse-historical methodology applied in the combined analysis of EU identity and policy discourses.

Theorizing and framing ‘Normative Power Europe’: Asian journalists’ comparative perspectives

Article

May 2015

This analysis tackles a previously understudied topic—the ebb and flow of ideas towards the European Union (EU) as a ‘Normative Power’ found in an external society. It asks three questions. How can particular visions about a foreign policy actor—the EU in our case—be activated and disseminated in societies beyond the Union’s borders? Who are the key local actors who facilitate the spreading of these ideas? And how might the personal views towards the EU and its ‘Normative Power (NPE)’ identity of these key actors influence the activation of ‘NPE’ ideas in a given society? In answering these questions, this analysis brings together two theoretical models previously not linked—the NPE analytical approach (Manners, J Common Mark Stud 40(2):235–258, 2002) and the ‘cascading activation’ framing theory (Entman, Polit Commun 20(4):415–432, 2003, 2004). Empirically, this paper employs data from 74 face-to-face semi-structured interviews on the perceptions of the EU as a normative power. Interviews were held among the leading newsmakers from influential national media—news writers (journalists, columnists, reporters) and media gatekeepers (editors, news directors, publishers and news producers) from seven Asian countries.

The External Role of the European Community

Article

Oct 1978

Energetická politika České republiky: EU jako rámující aktér?

Abstract

Recommended publications

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

Rozvoj venkova v EU po roce 2013 v kontextu návrhu reformy SZP

Solidarity As a Necessary Precondition for the Resilience of Schengen?

Construction of Solidarity: Czech and Polish Approach to Refugees in the EU Context

Actorness and legitimacy of the European Union

The Schengen Area as a fair-weather project? A discursive analysis of solidarity