Content uploaded by Miroslav Kutal
Author content
All content in this area was uploaded by Miroslav Kutal on Mar 22, 2018
Content may be subject to copyright.
93
Lynx, n. s. (Praha), 48: 93–107 (2017). ISSN 0024-7774 (print), 1804-6460 (online)
Výskyt velkých šelem – rysa ostrovida (Lynx lynx), vlka obecného (Canis
lupus) a medvěda hnědého (Ursus arctos) – a kočky divoké (Felis silvestris)
v České republice a na západním Slovensku v letech 2012–2016
(Carnivora)
Occurrence of large carnivores – Lynx lynx, Canis lupus, and Ursus arctos – and of Felis
silvestris in the Czech Republic and western Slovakia in 2012–2016 (Carnivora)
Miroslav KUTAL1,2, Elisa BELOTTI3,4, Josefa VOLFOVÁ5, Tereza MINÁRIKOVÁ6,
Luděk BUFKA3, Lukáš POLEDNÍK6, Jarmila KROJEROVÁ7,8, Michal BOJDA1,
Martin VÁŇA1, Leona KUTALOVÁ1, Jiří BENEŠ1, Jiří FLOUSEK9, Václav
TOMÁŠEK10,11, Petr KAFKA12, Kateřina POLEDNÍKOVÁ6, Jana POSPÍŠKOVÁ13,
Pavel DEKAŘ14, Beňadik MACHCINÍK15, Petr KOUBEK7,4 & Martin DUĽA1,2
1 Hnutí DUHA, Dolní náměstí 38, 779 00 Olomouc, Česká republika; miroslav.kutal@hnutiduha.cz
2 Ústav ekologie lesa, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3,
613 00 Brno, Česká republika
3 Správa Národního parku Šumava, 1. Máje 260, 385 01 Vimperk, Česká republika
4 Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita
v Praze, Kamýcká 129, 165 00 Praha 6, Česká republika
5 Hnutí DUHA, Údolní 33, 602 00 Brno, Česká republika
6 Alka Wildlife, Lidéřovice 62, 380 01 Dačice, Česká republika
7 Ústav biologie obratlovců AV ČR, v.v.i., Květná 8, 603 65 Brno, Česká republika
8 Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita
v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika
9 Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí, Česká republika
10 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11, Česká republika
11 Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129,
165 21 Praha 6, Česká republika
12 Agentura ochrany přírody a krajiny, oddělení Správa CHKO Broumovsko, Leduhujská 59,
549 54 Police nad Metují, Česká republika
13 Fischerova 7, 669 02 Znojmo, Česká republika
14 Hnutí DUHA Bílé Karpaty, 696 67 Radějov 356, Česká republika
15 Štátna ochrana prírody SR, Správa CHKO Strážovské vrchy, Orlové 189, 017 01 Považská Bystrica,
Slovensko
došlo 1. 12. 2017
Abstract. In the last decades, large carnivores – the grey wolf (Canis lupus), Eurasian lynx (Lynx lynx)
and brown bear (Ursus arctos), and to a certain extent also the wildcat (Felis silvestris) – have increased
their distribution ranges throughout Europe. Monitoring of their current distribution and population
trends in the Czech Republic is crucial for the effective conservation and elimination of possible conicts
with humans in the future. In the last years, many projects focused on small-scale monitoring of large
carnivores were implemented in the Czech Republic and the neighbouring mountain ranges of Slovakia.
94
Using their results, we compiled the dataset from different regions and analysed the recent distribution
of large carnivores and the wildcat. The distribution maps are based on veried data on the presence and
reproduction in 2012–2016. This is consistent with the standardized methodology used across Europe.
The Eurasian lynx was the most widespread of all large carnivore species in the Czech Republic, with the
two trans-boundary populations (Carpathian and Bohemian-Bavarian-Austrian) occupying 94 out of 868
squares (10.8%) of the mapping grid of the Czech Republic. Reproduction was conrmed in 46.8% of the
occupied squares. The grey wolf occupied 6.8% of the squares in the Czech Republic and its reproduc-
tion was conrmed in 10.2% of the occupied squares. Three reproducing packs belonging to the Central
European lowland population were conrmed and the area occupied by the species increased three times
within the study period. The brown bear occupied 2.8% of the squares of the Czech Republic – the area is
restricted to the Carpathians – with no signs of reproduction; its distribution uctuated heavily during the
study period. The wildcat occupied the smallest range of the Czech Republic among the studied species
(1.4% of the squares) but its reproduction was conrmed in a trans-boundary area (White Carpathians) at
the Slovakian side of the border. The wildcat also signicantly increased its range from one to six squares
during the study period.
Key words. Large carnivores, species distribution, Central Europe, trans-boundary populations.
ÚVOD
Vlk obecný, Canis lupus Linnaeus, 1758, rys ostrovid, Lynx lynx (Linnaeus, 1758) a medvěd
hnědý, Ursus arctos Linnaeus, 1758, v posledních desetiletích obnovují své populace ve většině
evropských zemí (chaPRon et al. 2014). V některých oblastech, například v Německu, svůj areál
výskytu rozšiřuje také kočka divoká, Felis silvestris Schreber, 1777 (haRtmann et al. 2013,
yamaguchi et al. 2015). Velké šelmy jsou koniktní a pro veřejnost i atraktivní druhy, zároveň
druhy skrytě žijící, jejichž monitoring je časově a nančně náročný. Mezi klíčová opatření pro
zlepšení soužití mezi velkými šelmami a lidmi patří předkládání objektivních informací o rozší-
ření a početnosti zájmových druhů, které však pro české území a nejbližší navazující karpatská
pohoří v současnosti chybí, nebo existují jen pro dílčí území a různá časová období.
Pro situaci v České republice je klíčový vývoj populací v širším prostoru střední Evropy. Napří-
klad po zavedení celoroční ochrany vlka v roce 1998 v Polsku vlci rekolonizovali západ Polska
a mezi lety 2002–2012 se rozrostli z několika jedinců na zhruba 140 jedinců, žijících v 30 ro-
dinných skupinách (nowak & mysłajek 2016). Ve stejném období expandovali vlci z Polska do
Německa, kde po usazení první smečky v roce 2000 byl v sezóně 2015–2016 prokázán výskyt
již 47 smeček a 15 párů. Z důvodu expanze středoevropské nížinné populace se vlci sporadicky
objevovali v letech 2000–2013 také v severních a východních Čechách (Flousek et al. 2014a,
b) a v roce 2012 se na česko-německém pohraničí na Šluknovsku usadil první rozmnožující
se vlčí pár. Jiná je situace ve východní části České republiky – v Karpatech. Po návratu vlka
na česko-slovenské pomezí v roce 1994 bylo odhadováno, že se v Beskydech až do přelomu
tisíciletí pohybovaly 2–3 menší smečky (anděra et al. 2004). Nicméně v období 2003–2012
byl v této oblasti výskyt jen sporadický a to díky stagnaci západokarpatské populace významně
ovlivňované lovem vlka v oblastech trvalého výskytu na Slovensku (kutal et al. 2016c).
Populace rysa ostrovida (Lynx lynx) v ČR postupně narůstala od 80. let 20. století, především
díky úspěšnému reintrodukčnímu programu v 70. a 80. letech na Šumavě a v Bavorském lese
(čeRvený et al. 1996). Vrcholu rozšíření zde rys dosáhl v druhé polovině 90. let, kdy byla po-
četnost populace odhadována na 100–150 jedinců (anděra & čeRvený 2009). Lze namítat, že
odhad početnosti rysa stanovený na základě monitoringu pobytových znaků a dotazníkových
akcí byl pravděpodobně nadhodnocen díky značné prostorové aktivitě rysa, v porovnání s ak-
95
tuálními daty založenými na fotomonitoringu a genetických analýzách. Je ovšem zcela zjevné,
že od té doby také výrazně poklesl areál rozšíření (počet obsazených kvadrátů) této populace,
který by neměl být zatížen výše zmíněnou metodickou chybou (anděra & čeRvený 2009).
Celkově byl v letech 1999–2003 zaznamenán pokles populace rysa ostrovida v ČR, vývoj po
roce 2003 se v jednotlivých oblastech liší (uhlíková et. al. 2008).
Na česko-slovenském pomezí byl výskyt rysa v letech 2003–2012 relativně stabilní (kutal
et al. 2013), na rozdíl od oblasti Jeseníků a Králického Sněžníku, kde byl v letech 2006–2013
zjištěn jen sporadicky (kutal & duhonský 2014). I přesto však byla ještě v roce 2009 jesenická
populace považována za stálou (anděra & čeRvený 2009). V období let 2000–2013 byl rys
sporadicky zjišťován také v Českém Švýcarsku, Krkonoších, Jizerských horách nebo na Brou-
movsku (Flousek et al. 2014a). Na česko-bavorsko-rakouském pomezí se v letech 2003–2012
zmenšil areálu rozšíření rysa a lze tedy předpokládát, že jeho početnost rovněž poklesla (uh-
líková et. al. 2008, Poledníková et. al. 2015).
Výskyt medvěda hnědého (Ursus arctos) je od druhé poloviny 20. století, převážně od 70. let,
zjišťován především v karpatské části České republiky. Z oblasti Jeseníků pochází poslední
věrohodné údaje z let 1996–1997 (anděra & čeRvený 2009). V období 2003–2012 byl výskyt
medvědů v oblasti Západních Karpat na česko-slovenském pomezí podle BoJdy et al. (2014)
pravidelný, s různou frekvencí nálezů v jednotlivých letech, ovšem bez doloženého rozmno-
žování; zimování bylo doloženo jen v letech 2007–2010 v Bílých Karpatech. Na území se
tehdy pohybovali převážně mladí jedinci hledající nová teritoria, kteří se nejčastěji vyskytovali
v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Javorníků (BoJda et al. 2014).
Kočka divoká patří podobně jako výše jmenované druhy mezi skrytě žijící živočichy; o jejím
výskytu na českém území po posledním známém zástřelu v roce 1952 (anděra & čeRvený
2009) neexistovaly téměř 50 l et žádné doložené údaje. Opětovný výskyt byl díky post upnému
rozvoji fotomonitoringu v letech 2010–2012 potvrzen v Javorníkách a na Šumavě (Pospíšková
et al. 2013) a v roce 2014 v Českém lese (mináriková et al. 2015).
Poslední souhrnně publikované údaje o výskytu těchto šelem na území České republiky
pocházejí z roku 2009 (anděra & čeRvený 2009) a poslední hodnocení na evropské úrovni
bylo pro velké šelmy zpracováno do roku 2011 (kaczensky et al. 2013). Situace ohledně vý-
skytu velkých šelem a kočky divoké se dynamicky mění a od doby posledních publikací bylo
realizováno množství projektů, které se intenzivnímu mapování těchto druhů věnovaly (např.
kRoJeRová et al. 2014, mináriková et al. 2015, kutal et al. 2016b). Cílem této studie je sloučit
data o výskytu zájmových druhů v letech 2012–2016, získaná v rámci dílčích studií, a vyhodnotit
je jednotnou metodikou, založenou výhradně na ověřitelných nálezových datech, využívanou
na evropské úrovni v rámci platformy Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE).
METODIKA
Z á j m o v é ú z e m í
Výskyt velkých šelem byl hodnocen na území České republiky v kvadrátové síti EEA 10×10 km (EEA
2013), která zahrnovala všechny kvadráty ležící alespoň z 5 % na území ČR. Protože autorský kolektiv se
dlouhodobě věnuje monitoringu velkých šelem také ve slovenské části Západních Karpat, jsou v mapách pro
lepší interpretaci dat zobrazeny také kvadráty nacházející se do vzdálenosti 30 km od česko-slovenských
hranic, ze kterých existují data o stejné kvalitě jako z České republiky. Tato slovenská území zahrnují
kromě pohoří ležících na česko-slovenské hranici (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Jablunkovská
vrchovina) také Kysucké Beskydy, Kysuckou vrchovinu a Strážovské vrchy. Výskytu vlka obecného
96
a rysa ostrovida se v Kysucích a na Malé Fatře se detailněji věnovaly studie kutala et al. (2017) a duľy
et al. (2017).
S b ě r d a t
Data pro vyhodnocení pocházela z vlastního monitoringu velkých šelem a kočky divoké, na kterém se
podílel autorský kolektiv v rámci různých dílčích projektů a studií (např. kRoJeRová et al. 2014, mináRi-
ková et al. 2015, Bufka et al. 2016, kutal et al. 2016b). V příhraničních kvadrátech jsme využili také dat,
které poskytli v rámci vlastních monitorovacích programů Thomas engledeR (Luschprojekt Osterreich
Nordwest, Rakousko), Jana zschille a Lukáš Žák (Německo) (kutal et al. 2016a).
Metody vlastního monitoringu zahrnovaly sběr pobytových znaků nebo záznamů hlasových projevů
během terénních pochůzek ve všech hlavních oblastech výskytu šelem, na kterém se podílel autorský ko-
lektiv, široký tým vyškolených dobrovolníků Vlčích a Rysích hlídek a dalších spolupracovníků, zejména
ze správ chráněných krajinných oblastí a národních parků. Dále byla zahrnuta data z fotomonitoringu,
výsledky genetických analýz neinvazivně získaných vzorků a také data telemetricky sledovaných jedinců
rysa ostrovida v Beskydech a na Šumavě. Poslední skupinou dat jsou ověřené záznamy o škodách na
hospodářských zvířatech a zdokumentovaná hlášení veřejností. Jedním z nejvhodnějších nástrojů, který
umožňuje odhadovat početnost a populační hustotu skrytě žijících šelem, je fotomonitoring. U rysa ostro-
vida a kočky divoké jsme schopni díky kvalitním fotograím rozlišovat i jednotlivé jedince, v případě vlků
jsou data z fotopastí důkazem reprodukce nebo přítomnosti smečky. Díky stále vyšší dostupnosti fotopastí
a jejich využití v zoologickém výzkumu jsme tak schopni podstatně přesnějších odhadů početnosti těchto
zájmových druhů šelem, než tomu bylo v minulosti.
Sběr dat probíhal v období monitorovacích let 2012–2016, přičemž v případě vlka obecného, rysa ost-
rovida a kočky divoké každý monitorovací rok začínal 1. květnem příslušného kalendářního roku a končil
30. dubnem roku následujícího. Toto rozdělení lépe odpovídá reprodukčnímu cyklu těchto tří druhů, pro
které je reálné mláďata narozená v příslušném kalendářním roce ve většině případů zaznamenat nejdříve
během května a června. Data hodnocená v rámci této studie tedy pocházejí z období od 1. 5. 2012 do
30. 4. 2017. V případě medvěda, kdy porody probíhají během zimního spánku v průběhu prosince nebo
ledna, jsme výskyt hodnotili v klasickém kalendářním roce.
K l a s i f i k a c e a v y h o d n o c e n í d a t
Zhruba od roku 2000 se ve výzkumu a monitoringu velkých šelem čím dál tím více prosazuje hodnocení dat
na základě SCALP kritérií (molinaRi-JoBin et al. 2012). Podle této metody jsou nálezová data hodnocena
dle jejich objektivnosti a ověřitelnosti do tří kategorií: kategorie C1 obsahuje “objektivní důkazy o výskytu
druhu” (kadavér, DNA analýzou ověřený vzorek, fotograe z fotopasti, data z telemetrického sledování);
kategorie C2 obsahuje “zdokumentovaný výskyt druhu” (např. kořist šelmy nebo stopy zdokumentované
a ověřené na místě expertem); třetí kategorie (C3) obsahuje “nezdokumentované a neověřitelné údaje”
(např. pozorování šelmy, stop či kořisti hlášené veřejností bez jakékoliv dokumentace). Tento systém
klasikace nálezových dat je možno (a podle našeho názoru i velice žádoucí) využít i pro ostatní druhy
zvířat, včetně kočky divoké.
Do vyhodnocení byly zahrnuty jen ověřitelné údaje C1 a C2, tedy jen fotogracky zdokumentovaná
přímá pozorování a pobytové znaky, snímky z fotopastí nebo genetické vzorky, u nichž nebyla pochybnost
o správné druhové identitě (podrobnější klasifikace nálezů např. kutal 2014, kutal et al., 2016a). Ne-
ověřitelná data kategorie C3 nebyla do hodnocení zahrnuta, ale v průběhu monitoringu bylo vynaloženo
přiměřeného úsilí pro získání dat vyšší kvality z nahlášených lokalit údajného výskytu, pokud již výskyt
nebyl recentně zjištěn vlastním monitoringem.
Kromě prostého výskytu byla zvlášť hodnocena také reprodukce v posledních třech letech (2014–2016).
Za potvrzení reprodukce byly považovány snímky mláďat (nejčastěji fotopastmi) a snímky stopních
drah více jedinců, z nichž bylo zjevné, že patří mláďatům narozeným v příslušném monitorovacím roce.
Protože potvrzené záznamy o reprodukci jsou relativně vzácné a ne vždy monitoring probíhal za účelem
97
prokázání reprodukce, po základním překrytí sítí 10×10 km byly za kvadráty s potvrzenou reprodukcí
považovány také další, splňující následující kritéria: (1) Reprodukce konkrétní samice rysa ostrovida nebo
vlčí smečky byla potvrzena v sousedním kvadrátu a bylo známo (z fotomonitoringu, genetických analýz
nebo telemetrie), že příslušný kvadrát byl v příslušném roce součástí jejich teritoria. (2) Reprodukce byla
potvrzena méně než jeden kilometr od hranice kvadrátu a vhodný biotop (například souvislý lesní kom-
plex) pokračoval také do sousedního kvadrátu, v kterém však nebyla umístěna fotopast nebo neprobíhal
intenzivní monitoring, který by reprodukci mohl prokázat.
Vrstva všech bodových a liniových nálezů (stopní dráhy sledované více jak 500 metrů) byla násled-
ně proložena kvadrátovou sítí, ve které každý kvadrát získal jednu z následujících hodnot: (1) Trvalý
výskyt s reprodukcí: reprodukce druhu byla v daném kvadrátu potvrzena alespoň jednou v posledních
třech letech. (2) Trvalý výskyt bez reprodukce: výskyt druhu v daném kvadrátu byl potvrzen minimálně
ve třech letech z daného pětiletého období (min. 50 % ze sledovaného období). (3) Sporadický výskyt:
výskyt druhu v daném kvadrátu byl potvrzen v méně než třech letech z daného pětiletého období (méně
než 50 % let ze sledovaného období).
Na závěr jsme posuzovali, zda se v zájmovém území nacházejí kvadráty s trvalým výskytem, kde
reprodukce nemůže být potvrzena ani vyloučena z důvodu nedostatečného monitoringu.
VÝSLEDKY
Plošně nejrozšířenějším druhem sledovaným v rámci této studie byl na území ČR rys ostrovid,
který se vyskytoval celkově v 94 z 868 kvadrátů, tedy na 10,8 % území ČR (tab. 1, obr. 1). Na
46,8 % z těchto 94 kvadrátů byla doložena reprodukce, v 9,6 % stálý výskyt bez reprodukce a na
42,6 % území pouze sporadický výskyt. V jednom kvadrátu (1,1 %, konkrétně 10kmE462N284)
nemohl být charakter výskytu jednoznačně specikován. Jak je patrné z obr. 1, jedinými oblastmi
s doloženou reprodukcí jsou jihozápadní Čechy a oblast Moravskoslezských Beskyd a Javorníků.
Počet kvadrátů s doloženým výskytem bez ohledu na jeho charakter se ve sledovaném období
významně nezměnil (tab. 2). Také v navazujícím slovenském území byl rys nejrozšířenějším
sledovaným druhem, kdy se vyskytoval ve 20 kvadrátech, z toho v 11 s potvrzenou reprodukcí,
a to ve všech sledovaných pohořích, přičemž nejbližší kvadráty s reprodukcí v Javorníkách
bezprostředně navazovaly na české území (obr. 1).
Vlk obecný byl zjištěn v 59 kvadrátech, tedy na 6,8 % území České republiky (tab. 1, obr. 2).
Jen na 10,2 % z těchto kvadrátů byla doložena reprodukce, v 8,5 % stálý výskyt bez reprodukce
a na 81,4 % území byl charakter výskytu jen sporadický. Reprodukce byla doložena v oblasti
Tab. 1. Počty kvadrátů s výskytem vybraných druhů šelem na území ČR v letech 2012–2016, na základě
doložené reprodukce (DR), stálého výskytu bez reprodukce (BR), sporadického výskytu (SV) a trvalého
výskytu bez určení reprodukce (BU)
Table 1. Numbers of squares with the presence of selected carnivore species in the territory of the Czech
Republic in 2012–2016, based on conrmed reproduction (DR), permanent occurrence without reproduction
(BR), sporadic occurrence (SV), and permanent without reproduction status identied (BU)
DR BR SV BU úhrnem / total
Lynx lynx 44 9 40 1 94
Canis lupus 6 5 48 0 59
Ursus arctos 0 2 22 0 24
Felis silvestris 1 0 11 0 12
98
Ralska (každoročně od sezóny 2014–2015), Broumovska a Krušných hor (od sezóny 2016–
2017). Ve sledovaném období vzrostl počet kvadrátů trojnásobně z 1,3 % na 3,8 % (tab. 2). Ve
slovenských Karpatech byl výskyt vlka obecného zdokumentován v 15 kvadrátech, s potvrzenou
Obr. 1. Výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) v České republice a na západním Slovensku v letech 2012–2016.
Legenda: l – trvalý výskyt s reprodukcí; – trvalý výskyt bez reprodukce; » – trvalý výskyt, kde repro-
dukci nelze potvrdit ani vyloučit; Ü – sporadický výskyt.
Fig. 1. Occurrence of the Eurasian lynx (Lynx lynx) in the Czech Republic and western Slovakia in
2012–2016. Legend: l – permanent occurrence with reproduction; – permanent occurrence without
reproduction; » – permanent occurrence where reproduction can be neither excluded nor conrmed; Ü
– sporadic occurrence.
Tab. 2. Počty kvadrátů s doloženým výskytem vybraných druhů šelem na území ČR v letech 2012–
2016
Table 2. Numbers of squares with conrmed presence of selected carnivore species in the Czech Republic
in 2012–2016
2012 2013 2014 2015 2016
Lynx lynx 35 48 49 42 42
Canis lupus 11 10 11 20 33
Ursus arctos 16 3 17 3 2
Felis silvestris 1 2 3 4 6
99
reprodukcí v 6 mapovacích kvadrátech na území Kysuckých Beskyd a Kysucké vrchoviny.
Nejbližší kvadrát s reprodukcí (Kysucké Beskydy) je vzdálený 2 km od území ČR.
Medvěd hnědý byl zjištěn ve 24 kvadrátech, tedy na 2,8 % území ČR (tab. 1, obr. 3). Všechny
se nacházely v karpatské oblasti, od Slezských Beskyd u hranice s Polskem až po nejjižnější části
Bílých Karpat. V žádném z těchto kvadrátů nebyla potvrzena reprodukce, jen v 8,3 % z těchto
kvadrátů lze výskyt považovat za stálý, na 91,7 % byl výskyt sporadický. Ve slovenské části
území byl medvěd stejně často rozšířený jako rys, výskyt byl zaznamenaný ve 20 kvadrátech,
z toho v 11 kvadrátech s reprodukcí. Nejbližší kvadráty s reprodukcí se nacházely ve vzdálenosti
2 km od státní hranice v Kysuckých Beskydech a ve větší vzdálenosti od státní hranice (21 km) ve
Strážovských vrších. Počet obsazených kvadrátů v pětiletém období výrazně kolísal (tab. 2).
Kočka divoká byla zjištěna v 12 kvadrátech, tedy na 1,4 % zájmového území (tab. 1, obr. 4).
S výjimkou jediného kvadrátu v Bílých Karpatech se jednalo o sporadický výskyt. Reprodukce
byla prokázána již mimo území ČR, ale v kvadrátu, který leží v severní části Bílých Karpat na
česko-slovenském pomezí. Počet obsazených kvadrátů vzrostl během pětiletého období z jed-
noho na šest (tab. 2). Výskyt kočky divoké ve slovenské části zájmového území byl potvrzen
v sedmi kvadrátech, z toho ve dvou byla zjištěna reprodukce – v Kysucké vrchovině a ve Strá-
žovských vrších, vzdálených 19 km, resp. 29 km od česko-slovenské hranice.
Obr. 2. Výskyt vlka obecného (Canis lupus) v České republice a na západním Slovensku v letech
2012–2016. Legenda viz obr. 1.
Fig. 2. Occurrence of the grey wolf (Canis lupus) in the Czech Republic and western Slovakia in 2012–2016.
For legend see Fig. 1.
100
DISKUSE
Detailní analýza existujících dat o výskytu velkých šelem a kočky divoké přinesla první souhrnně
zpracované informace o distribuci těchto druhů na území ČR a části slovenských Západních Kar-
pat, založené výhradně na ověřitelných datech. To bylo možné díky rozvoji využívání fotopastí,
obecně stále dostupnější dokumentační technice, sílícímu zájmu veřejnosti o monitoring šelem
a také ochotě sdílet data získaná v několika sousedících zemích a v rámci různých projektů.
Představená data také přinášejí jednotnou kategorizaci nálezů ve srovnání s přístupem, kdy
o charakteru výskytu rozhodovali respondenti v dotaznících (anděra & čeRvený 2009). Jde
tedy o posun k objektivnějšímu hodnocení nálezů v závislosti na podílu roků, kdy byl zazna-
menán výskyt, a na dokladech o reprodukci. Tato metodika vychází z hodnocení prováděného
na celoevropské úrovni (kaczensky et al. 2013) a z aktualizované metodiky, na základě které
probíhá nové hodnocení v letech 2017–2018 (P. kaczensky, osobní sdělení 4. 4. 2017).
Kategorizace nálezových dat a využití pouze ověřitelných dat o výskytu je u vzácných a skrytě
žijících druhů, jako jsou velké šelmy, důležitá, protože falešně pozitivní údaje (neověřitelná
nálezová data kategorie C3) mohou výrazně nadhodnotit skutečnou početnost a velikost areálu
výskytu těchto druhů (milleR et al. 2011, 2013). Také modelování dat o výskytu rysa z Alp
ukázalo, že nekritické přijímání méně důvěryhodných dat může způsobit nadhodnocení velikosti
Obr. 3. Výskyt medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice a na západním Slovensku v letech
2012–2016. Legenda viz obr. 1.
Fig. 3. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic and western Slovakia in
2012–2016. For legend see Fig. 1.
101
území trvalého výskytu (molinaRi-JoBin et al. 2012). Proto byl přístup výhradního využívání
věrohodných údajů uplatněn v rámci několika předchozích dílčích studií (např. Flousek et al.
2014b, kutal & suchomel 2014) a aktuálně je i součástí certikované metodiky Ministerstva
životního prostředí ČR (kutal et al. 2016a).
R y s o s t r o v i d
Rys ostrovid je plošně nejrozšířenější velkou šelmou, která se vyskytuje na více než 10 % území
ČR, a téměř v polovině kvadrátů prokazatelně dochází k reprodukci. Obě dvě rozmnožující
se populace (česko-bavorsko-rakouská a karpatská) jsou přeshraniční a svou početností spíše
stagnují. To je také příčinou, proč se rys nešíří do vhodných neobsazených biotopů, kterých je
v jihozápadních Čechách dostatek (magg et al. 2015). Křehkou stabilitu současné populace může
ohrozit jak pytláctví, dané negativním postojem části myslivecké veřejnosti vůči rysovi (čeRvený
& kušta 2015), tak také snížená genetická variabilita reintrodukované česko-bavorsko-rakouské
populace (Bull et al. 2016, turbaková & kRoJeRová, nepubl. data). Sporadický výskyt rysa
v Krušných horách a v severních a východních Čechách by teoreticky mohl naznačovat rozptyl
jedinců z česko-bavorsko-rakouské populace, ovšem genetické analýzy zatím jediného vzorku
(z Jizerských hor) nepotvrdily příslušnost ke karpatské ani česko-bavorsko-rakouské populaci
Obr. 4. Výskyt kočky divoké (Felis silvestris) v České republice a na západním Slovensku v letech
2012–2016. Legenda viz obr. 1.
Fig. 4. Occurrence of the wildcat (Felis silvestris) in the Czech Republic and western Slovakia in 2012–2016.
For legend see Fig. 1.
102
(kutal et al. 2016b). Hustota silniční sítě může být dalším faktorem ohrožujícím zejména okra-
jovou karpatskou populaci. Například jen v posledních dvou letech výzkumu byli nalezeni tři
autem sražení rysi v Beskydech (BoJda et al. 2017). Navzdory tomu existují důkazy, že česká
krajina ani hustě osídlená Moravská brána nejsou nepřekonatelnou bariérou pro rysy z Karpat.
Například rys zjištěný v roce 2016 v Moravském krasu je na základě předběžných genetických
analýz potomkem rysího páru z Moravskoslezských Beskyd (turbaková & kRoJeRová, nepubl.
data); v rámci naší studie byla také získána věrohodná data o výskytu rysa v oblasti Libavé.
Počet rysů, kteří umírají na silnicích, v posledních letech stoupá i na Šumavě, ačkoliv i zde
krajina není zcela neprůchodná, jak ukazuje příklad samce, který se z Prachaticka přemístil do
okolí Lince a později se usadil v Novohradských horách, přičemž dvakrát překonal řeku Dunaj
(Belotti, nepubl. data).
Oproti situaci v letech 2000–2009 (anděra & čeRvený 2009) zmizela oblast trvalého výskytu
rysa v Jeseníkách, Českém Švýcarsku nebo Brdech. V některých oblastech je však tento rozdíl
spíše způsobený odlišnou metodikou hodnocení trvalého a sporadického výskytu. Podrobnější
studie, zaměřené na stejné nebo podobné období, výskyt rysa v Jeseníkách (kutal & duhonský
2014) ani v Českém Švýcarsku (Flousek et al. 2014a) také nehodnotily jako trvalý. Výjimku
tvoří nejspíš Brdy, kde, vzhledem k malému množství dat získaných z této oblasti ve sledova-
ném období (2012–2016), mohlo skutečně dojít ke snížení početnosti (resp. spíše návštěvnosti)
rysa i bez ohledu na odlišnou klasikaci trvalého a sporadického výskytu. Celkovou početnost
populace rysa na území ČR je možné stanovit na základě robustního deterministického fo-
tomonitoringu, který však zatím neprobíhal ve všech klíčových oblastech jeho výskytu. Dle
výsledků společného fotomonitoringu se v národních parcích Šumava a Bavorský les (refe-
renční území o rozloze 1282 km2) v poslední zimě 2015–2016 vyskytovalo 21 dospělých rysů
(Bufka et al. 2016), kteří ale nežili jen na území národních parků (Belotti et al. 2015). V širší
oblasti jihozápadních Čech včetně navazujících příhraničních území v Bavorsku a Rakousích
(v 76 monitorovaných kvadrátech EEA) byl počet zvířat v monitorovacích letech 2013–2014
odhadnut na 60–85 samostatných jedinců (WölF l et al. 2015). Na česko-slovenském pomezí
dosahuje předpokládaná početnost rysa 11 exemplářů (kutal et al. 2015), v ostatních oblastech
se pohybují jednotlivá zvířata, celková velikost populace rysa na českém území tedy pravdě-
podobně nepřesahuje 70–100 jedinců, přičemž v tomto odhadu jsou započítáni také jedinci,
jejichž domovské okrsky leží z velké části mimo území ČR.
V l k o b e c n ý
Vlk obecný je druhou nejrozšířenější velkou šelmu, jejíž výskyt má v ČR vzrůstající tendenci.
Lze usuzovat, že expanze areálu souvisí s růstem středoevropské nížinné populace (nowak
& mysłajek 2016), odkud pochází jedinci zjištění v severních a východních Čechách (hulva et
al. in press). Naproti tomu rozšíření v karpatské části republiky se významně nezměnilo, navzdory
blízkosti smeček s potvrzenou reprodukcí v Kysuckých Beskydech. Důvodem mohl být relativně
nízký počet kvadrátů s potvrzenou reprodukcí v navazujícím karpatském území na Slovensku;
zhruba o polovinu menší než v případě rysa. Reprodukce například nebyla potvrzena v pohořích
Javorníky nebo Strážovské vrchy. Výskyt vlka na česko-slovenském pomezí je ovlivňován
populační dynamikou jeho kořisti a lovem vlků v oblasti Kysuc a Oravy (kutal et al. 2016c);
poměrně významná je i obměna smeček v tomto území (kutal et al. 2017). Legální lov vlka
na Slovensku tak má pravděpodobně vliv i na nižší obsazenost českých a slovenských Karpat.
Ačkoliv anděra & čeRvený (2009) za oblasti současného (v roce 2009) trvalého výskytu
považovali Moravskoslezské Beskydy a Pošumaví, ve skutečnosti byl v tomto období výskyt
103
vlků přinejmenším v Beskydech sporadický, jak ukázal systematický monitoring v letech
2002–2012 (kutal et al. 2016c). Z přehledu lokalit anděry & čeRveného (2009) je zjevné, že
téměř všechny nálezové údaje z Šumavy a Pošumaví pocházejí z období do roku 2004. Ty byly
shrnuté již dříve ve studii Bufky et al. (2005), kde však autoři hodnotí výskyt vlka v oblasti
česko-bavorsko-rakouského pomezí jako sporadický, nejistý je zároveň původ těchto vlků
(není vyloučen únik zvířat ze zajetí). Protože rozlišení mezi stálým a trvalým výskytem neby-
lo v případě velkých šelem metodicky podchycené, domníváme se, že mezi lety 2002 a 2013
měl výskyt vlků na území ČR sporadický charakter a ke změně došlo až s první doloženou
reprodukcí v roce 2014.
Počet jedinců na území ČR lze vzhledem ke značné dynamice smeček těžko odhadovat,
podstatným ukazatelem je proto množství potvrzených párů nebo smeček. V poslední zimě
2016–2017 byly zjištěny tři smečky (Ralsko, Broumovsko, Krušné hory) a jeden pár (Šumava),
který se rozmnožil v následující sezóně. Početnost na území ČR lze odhadovat na 15–25 je-
dinců. Vzhledem k současnému trendu lze očekávat, že v dalších letech mohou vznikat nové
smečky také v současných oblastech sporadického výskytu vlků (Frýdlantsko, Jesenicko,
Krušné hory).
M e d v ě d h n ě d ý
Medvěd hnědý je nejvzácnější velkou šelmou na území ČR, jejíž sporadický výskyt je vázán jen
na karpatskou část zájmového území. Reprodukce na českém území ani v navazujících pohořích
na slovenské straně nebyla doložena a nejbližší oblast s potvrzenou reprodukcí se nachází až
za řekami Kysucí a Váhem, v Kysuckých Beskydech a Strážovských vrších. Ve slovenské části
zájmového území však medvěd dosahuje obdobného rozšíření jako rys.
Oproti předchozím publikovaným studiím (anděra & čeRvený 2009, BoJda et al. 2014) se
charakter výskytu zásadně nezměnil, s výjimkou rozdílů spjatých s odlišně pojatým konceptem
trvalého a sporadického výskytu. S největší pravděpodobností se v zájmovém území jedná
o potulující se jedince ze slovenských nebo polských oblastí trvalého výskytu, kteří české území
prozkoumávají, než se vrátí zpět anebo jsou upytlačeni (Pavelka & tRezneR 2001). V letech
2012 a 2014 byl zaznamenán výrazný nárůst pozorování i oblastí zjištěného výskytu, naopak
v letech 2013 a 2015 bylo rozšíření o poznání nižší. Tyto uktuace naznačují, že výskyt med-
vědů na česko-slovenském pomezí může být závislý na situaci v jádru medvědí populace na
Slovensku a Polsku, odkud se medvědi rozptylují. Podrobná studie pomocí přístupů neinvazivní
genetiky prokázala průchod stejného medvědího samce napříč celým pohořím Moravskoslez-
ských Beskyd v roce 2012 (BoJda et al. 2014), což naznačuje, že zjištěné uktuace mohou být
způsobeny rozptylem několika málo jedinců v oblasti česko-slovenského pomezí. Pouze na
slovenské straně centrálních Javorníků byl výskyt (pravděpodobně jednoho) medvěda v letech
2015 a 2016 poměrně stabilní a opakované nálezy stopních drah v zimním období svědčily
o jeho zimování.
K o č k a d i v o k á
Kočka divoká byla nejvzácnější ze šelem, sledovaných v rámci této studie. Vzhledem k menším
domovským okrskům a omezeným možnostem jejího spolehlivého zjištění (jen na základě
fotopastí, případně náhodně nalezených usmrcených jedinců) by mohl být její výskyt podhod-
nocen. Během sledovaného období však proběhlo několik projektů zaměřených na potvrzení
výskytu kočky divoké pomocí specifických metod (fotopasti, atraktanty, podrobněji např. kutal
104
et al. 2016b) v oblastech vytipovaných na základě vhodného biotopu (Pospíšková 2016) a ve
vytipovaných lokalitách byl výskyt zjištěn i tak velmi výjimečně.
Navzdory malému množství získaného materiálu jsou výsledky poměrné cenné – především
potvrzení reprodukce v severní části Bílých Karpat a v Kysucké vrchovině a rovněž recentní
(sporadický) výskyt v Javorníkách a Vsetínských Beskydech. Dle hella et al. (2004) jsou zá-
padní hranicí rozšíření kočky divoké Strážovské vrchy a druh chybí v pohořích severozápadního
Slovenska západně od řeky Váh. Naše studie tedy prokázala, že kočka divoká se vyskytuje
a rozmnožuje i na samém okraji Západních Karpat, odkud data doposud chyběla.
Od roku 2012 došlo k nárůstu zjištěných oblastí sporadického výskytu kočky divoké i v jiho-
západních Čechách. Dle porovnání fotograí koček se jednalo o 3–5 různých jedinců na Šumavě
a 2–3 jedince v Českém lese. I když je kočka divoká čím dál častěji pozorovaná na bavorské
straně hranice v NP Bavorský les (Beutel et al. 2017), zatím se nezdá, že by se v České republice
tvořila stabilní populace. Jen zcela výjimečně došlo k opakovanému zaznamenání stejného je-
dince, přestože tam jsou na většině lokalit fotopasti umístěny dlouhodobě. Řada zaznamenaných
zvířat může být přitom přeshraničních, jak ukazuje příklad kočky divoké vyfotografované na
jaře 2017 v jižní části Českého lesa. Stejný jedinec byl v letech 2016–2017 opakovaně prokázán
i v bavorské Horní Falci. Že se jedná o samce kočky divoké bylo v tomto případě potvrzeno
analýzou DNA, provedenou v rámci projektu Wildkatzensprung (BUND 2017).
Navzdory nadějným výsledkům z monitoringu kočky divoké v rakouském Národním parku
Thayatal a v Národním parku Podyjí v letech 2007–2011 (üBl 2012), kdy byli na základě
neinvazivních genetických analýz zjištěni minimálně tři jedinci na rakouské straně, se od roku
2012 nepodařilo výskyt kočky divoké na moravské straně v této oblasti prokázat (Poledník et
al. 2015, kutal et al. 2016b).
P o d ě k o v á n í
Rádi bychom na tomto místě poděkovali všem, kdo se podíleli na mapování velkých šelem a poskytli pro
tuto studii svá data, především dobrovolníkům Vlčích a Rysích hlídek, pracovníkům správ chráněných
krajinných oblastí a národních parků. Zvláštní poděkování náleží (v abecedním pořadí): Ondřeji Bačíkovi,
Daně BaRtošové, Luboši BeRanovi, Kateřině BuRešové, Radku červenkovi, Barboře čeRné, Jaroslavu
čeRvenému, Peteru drengubiakovi, Martině duškové, Tomáši dvořáčkovi, Rostislavu dvořákovi, Thomasi
engledeRovi, Aleně Fouskové, Kristýně FRidRichové, Martinu gendiaRovi, Václavu hlaváčovi, Ľuboslavu
hRdému, Pavlu hulvovi, Radimu chrobokovi, Martinu Jančovi, Johaně Javůrkové, Lukáši Jonákovi,
Štěpánce kadlecové, Alexandru klozaRovi, Evě knaPové, Václavu kocourkovi, Petru konupkovi, Janu
koRandovi, Tomáši koRandovi, Tomáši krajčovi, Michalu králikovi, Martinu kRausovi, Michalu kud-
lákovi, Lindě krejčové, Radku kříčkovi, Radku kyselému, Nele kumPoštové, Petrovi kunovi, Jiřímu
laBudovi, Petru lumPemu, Janě machkové, Janě němcové, Petru oRlovi, Tomáši PosPíšilovi, Radku
marčákovi, Haně Ringlové, Miroslavu Ryšánovi, Janě řídké, Aleně skálové, Michaele sladové, Petru
šaJovi, Lukáši šimkovi, Jakubu šimuRdovi, Martinu špilákovi, Milanu štauBeRtovi, Františku šulganovi,
Barboře telnaRové, Vítu tejrovskému, Luďku tomanovi, Vladu trulíkovi, Barboře turbakové, Miroslavu
učňovi, Jiřímu vackářovi, Zuzaně václavové, Richardu vidunovi, Slávku valdovi, Gabriele váňové, Janě
zschille, Josefu Žákovi a Lukáši Žákovi. Monitoring byl nančně podpořen řadou projektů, mimo jiné
granty z Lichtenštejnska, Norska a Islandu, v rámci Programu švýcarsko-české spolupráce, z Operačního
programu Životní prostředí prostřednictvím Státního fondu Životního prostředí a AOPK ČR. Zpracování
dat proběhlo s částečnou nanční podporou TA ČR.
105
LITERATURA
anděra M. & čeRvený J., 2009: Velcí savci v České republice: Rozšíření, historie a ochrana. 2. Šelmy
(Carnivora). Národní muzeum, Praha, 216 pp.
anděra M., čeRvený J., Bufka L., BaRtošová D. & koubek P., 2004: Současné rozšíření vlka obecného
(Canis lupus) v České republice. Lynx, n. s., 35: 5–12.
Belotti E., WedeR N., Bufka L., kaldhusdal A., küchenhoFF H., seiBold S., WoelFing B. & heuRich
M., 2015: Patterns of lynx predation at the Interface between protected areas and multi-use landscapes
in Central Europe. Public Library of Science One, 10(e0138139): 1–23.
Beutel T., Reineking B., tiesmeyeR A., nowak C. & heuRich M., 2017: Spatial patterns of co-occurrence
of the European wildcat Felis silvestris silvestris and domestic cats Felis silvestris catus in the Bavarian
Forest National Park. Wildlife Biology, 2017(284): 1–8.
BoJda M., kutal M. & duľa m., 2017: Je fragmentace krajiny dopravou limitujícím faktorem pro trvalý
výskyt velkých šelem v západních Karpatech? Fórum Ochrany Přírody, 4: 33–36.
BoJda M., váňa M., kutal M., BaRtošová D. & kRaJmeRová D., 2014: Výskyt medvěda hnědého
v letech 2003–2012 v karpatských pohořích na česko-slovenském pomezí. Pp.: 100–108. in: kutal
M. & suchomel J. (eds.): Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého v Olomouci,
Olomouc, 190 pp.
Bufka L., Belotti E., heuRich M. & gahBaueR M., 2016: Výsledky monitoringu rysa ostrovida v Národ-
ních parcích Šumava a Bavorský les v sezóně 2015/16. Správa Národního parku Šumava, Bavorský
les. URL: http://www.npsumava.cz/gallery/33/10133-monitoring_rysa_v_narodnich_parcich_suma-
va_a_bavorsky_les_2015_16.pdf
Bufka L., heuRich M., engledeR T., WölFl M., čeRvený J. & scheRzingeR W., 2005: Wolf occurrence in
the Czech-Bavarian-Austrian border region – review of the history and current status. Silva Gabreta,
11: 27–42.
Bull J. K., heuRich M., savelJev A. P., schmidt K., Fickel J. & FöRsteR D. W., 2016: The effect of re-
introductions on the genetic variability in Eurasian lynx populations: the cases of Bohemian-Bavarian
and Vosges-Palatinian populations. Conservation Genetics, 17: 1229–1234.
BUND, 2017: Die Weitervernetzung: der Wildkatzensprung. URL: https://www.bund.net/tiere-panzen/
wildkatze/projekt-wildkatzensprung/
čeRvený J., koubek P. & anděra m., 1996: Population development and recent distribution of the lynx
(Lynx lynx) in the Czech Republic. Acta Scientiarum Naturalium Academiae Scientiarum Bohemicae,
Brno, 30: 2–15.
čeRvený J. &kušta T., 2015: Jak hodnotí myslivci z jihozápadních Čech existenci rysa ostrovida v ho-
nitbách? Svět Myslivosti, 16(9): 29–31.
duľa M., kalaš M., hRdý Ľ., FlaJs T., drengubiak P. & kutal m, 2017: Recentný výskyt a reprodukcia
rysa ostrovida (Lynx lynx) v CHKO Kysuce a NP Malá Fatra. Pp.: 75–78. In: kalaš M. & kicko J.
(eds.): Zborník z konferencie “Výskum a ochrana Malej Fatry”. Fatranský spolok, Varín, 100 pp.
European Environmental Agency, 2013: EEA Reference Grid. URL: https://www.eea.europa.eu/data-and-
-maps/data/eea-reference-grids-2
Flousek J., kutal M., Benda P., klitsch M., kafka P., kuna P., Pavel V., Pudil M. & tejrovský V.,
2014a: Současný výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus) v severním a seve-
rozápadním pohraničí České republiky. Pp.: 91–97. In: kutal M. & suchomel J. (eds.): Velké šelmy na
Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 190 pp.
Flousek J., zając T., kutal M., Żuczkowski M., Pałucki A., Pudil M. & kafka P., 2014b: Velké šelmy
(Carnivora) v Krkonoších, Jizerských horách, Górach Stołowych a na Broumovsku. Opera Corcontica,
51: 37–59.
haRtmann S. A., steyeR K., kRaus R. H. S., segelBacheR G. & nowak c., 2013: Potential barriers to gene
ow in the endangered European wildcat (Felis silvestris). Conservation Genetics, 14: 413–426.
hell P., slamečka J. & gašpárík J., 2004: Rys a divá mačka v slovenských Karpatoch a vo svete. PaR-
Press, Bratislava, 160 pp.
106
hulva P., čeRná Bolfíková B., Woznicová V., Jindřichová M., Benešová M., mysłajek R. W., nowak S.,
szewczyk M., niedźwiecka N., FiguRa M., hájková A., sándoR A. D., zyka V., RomPoRtl D., kutal
M., Finďo S. & antal V., in press: Wolves at the crossroad: Fission-fusion range biogeography in the
Western Carpathians and Central Europe. Diversity and Distribution.
chaPRon G., kaczensky P., linnell J. D. C., von aRx M., huBeR D., andRén H., lóPez-Bao J. V., adamec
M., álvaRes F., andeRs O., Balčiauskas L., Balys V., Bedő P., Bego F., Blanco J. C., BReitenmoseR
U., BRøseth H., Bufka L., Bunikyte R., ciucci P., dutsov A., engledeR T., FuxJägeR C., gRoFF C.,
holmala K., hoxha B., ilioPoulos Y., ionescu O., Jeremić J., JeRina K., kluth G., knaueR F., koJola
I., kos I., kRoFel M., kuBala J., kunovac S., kusak J., kutal M., liBeRg O., majić A., männil P.,
manz R., maRBoutin E., maRucco F., melovski D., meRsini K., meRtzanis Y., mysłajek R. W., nowak
S., odden J., ozolins J., PalomeRo G., Paunović M., PeRsson J., Potočnik H., Quenette P.-Y., RaueR
G., ReinhaRdt I., Rigg R., RyseR A., salvatoRi V., skrbinšek T., stoJanov A., sWenson J. E., szemethy
L., tRaJçe A., tsingarska-sedeFcheva E., váňa M., veeRoJa R., Wabakken P., WölF l M., WölF l S.,
zimmeRmann F., zlatanova D. & Boitani L., 2014: Recovery of large carnivores in Europe’s modern
human-dominated landscapes. Science, 346: 1517–1519.
kaczensky P., chaPRon G., von aRx M., huBeR D., andRén H. & linnell J. D. C., 2013: Status, Mana-
gement and Distribution of Large Carnivores – bear, lynx, wolf & wolverine – in Europe. European
Commission, Brussells, 72 pp.
kRoJeRová J., Barančeková M., homolka M. & koubek P., 2014: Monitoring velkých šelem v EVL
Beskydy. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 154 pp.
kutal M., 2014: Monitoring velkých šelem v ČR: Pp.: 87–91. In: kutal M. & suchomel J. (eds.): Velké
šelmy na Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 190 pp.
kutal M. & duhonský D., 2014: Současný výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis
lupus) v širší oblasti Jeseníků. Pp.: 98–100. In: kutal M. & suchomel J. (eds.): Velké šelmy na Moravě
a ve Slezsku. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 190 pp.
kutal M. & suchomel J., 2014: Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého v Olomouci,
Olomouc, 190 pp.
kutal M., váňa M., BoJda M. & machalová L., 2013: Výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) v širší oblasti
CHKO Beskydy v letech 2003–2012. Acta Musei Beskidensis, 5: 121–136.
kutal M., váňa M., BoJda M., kutalová L. & suchomel J., 2015: Camera trapping of the Eurasian lynx in
the Czech-Slovakian borderland. Pp.: 52–56. In: Rigg R. & kuBala J. (eds.): Monitoring and the Status
of Carpathian Lynx in Switzerland and Slovakia. Slovak Wildlife Society, Liptovský Hrádok, 104 pp.
kutal M., anděra M., Bartonička T., čepelka L., suchomel J., duľa M. & RomPoRtl D., 2016a: Vy -
hodnocení početnosti a mezidruhových vazeb savců na území NP ČR a analýza vlivu a významu dotče-
ných druhů na ekosystémy vyskytující se v zájmovém území. Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova
univerzita v Brně, Brno, 166 pp.
kutal M., váňa M., BoJda M., Pospíšková J., turbaková B., kRoJeRová J., hulva P., Bolfíková čeRná B.,
Woznicová V., RomPoRtl D., Beneš I., kutalová L., kRistianová J., machková J., Flousek J., šimuRda
J., kafka P., Žák L., tomášek V. & RomPoRtl D., 2016b: Monitoring velkých šelem a kočky divoké ve
vybraných lokalitách soustavy Natura 2000. Hnutí DUHA Olomouc, Olomouc, 46 pp.
kutal M., váňa M., suchomel J., chaPRon G. & loPez-Bao J. V., 2016c: Trans-boundary edge effects
in the Western Carpathians: The inuence of hunting on large carnivore occupancy. Public Library of
Science One, 11(e0168292): 1–15.
kutal M., Bolfíková čeRná B., duľa M., kutalová L., BoJda M., kalaš M., FlaJs T., hRdý Ľ., dRen-
gubiak P., nowak S., mysłajek R., FiguRa M. & hulva P., 2017: Recentní výskyt a dynamika vlka
obecného (Canis lupus) v Západních Karpatech. Pp.: 79–83. In: kalaš M. & kicko J. (eds.): Zborník
z Konferencie “Výskum a ochrana Malej Fatry”. Fatranský spolok, Varín, 100 pp.
magg N., mülleR J., heiBl C., hackländer K., WölFl S., WölFl M., Bufka L., čeRvený J. & heuRich M.,
2015: Habitat availability is not limiting the distribution of the Bohemian-Bavarian lynx Lynx lynx
population. Oryx, 50: 742–752.
107
milleR D. A., nichols J. D., mcclintock B. T., gRant E. H. C., Bailey L. L. L. & WeiR L. A., 2011:
Improving occupancy estimation when two types of observational error occur: non-detection and species
misidentication. Ecology, 92: 1422–1428.
milleR D. A. W., nichols J. D., gude J. A., Rich L. N., PodRuzny K. M., hines J. E. & mitchell M. S.,
2013: Determining occurrence dynamics when false positives occur: Estimating the range dynamics
of wolves from public survey data. Public Library of Science One, 8(6): 1–9.
mináriková T., Poledníková K., Bufka L., Belotti E., RomPoRtl D., dietz S., Pavanello M., munne S.
& Poledník L., 2015: Výskyt středně velkých a velkých lesních savců v jižních a jihozápadních Čechách
(Carnivora, Artiodactyla, Lagomorpha). Lynx, n. s., 46: 43–64.
molinaRi-JoBin A., kéRy M., maRBoutin E., molinaRi P., koRen I., FuxJägeR C., BReitenmoseR-WüRsten
C., WölFl S., Fasel M., kos I., WölFl M. & BReitenmoseR U., 2012: Monitoring in the presence of species
misidentication: the case of the Eurasian lynx in the Alps. Animal Conservation, 15: 266–273.
nowak S. & mysłajek R. W., 2016: Wolf recovery and population dynamics in Western Poland, 2001–2012.
Mammal Research, 61: 83–89.
Pavelka J. & tRezneR K., 2001: Příroda Valašska. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea
Vsetín, Vsetín, 488 pp.
Poledník L., Poledníková K., dietz S., čamlík G., Pavanello M., munne S., mináriková T., Bove E.,
dReon A. L., FiliPPin I., sales B. C. & gaRcía I. G., 2015: Monitoring šelem v NP Podyjí. Alka Wil-
dlife, Dačice, 31 pp.
Poledníková K., Bufka L., WölFl S., WölFl M., engledeR T., gahBaueR M., heuRich M., schWaigeR M.,
mináriková T., Poledník L., Belotti E., stRnad M. & ČeRvený J., 2015: Demography and Population
Viability Analysis of the Bohemian-Bavarian-Austrian Lynx Population. Unpubl. Report. Trans-Lynx
Project. Alka Wildlife, 37 pp.
Pospíšková J., 2016: Kočka divoká se vrací do ČR. Ochrana Přírody, 71: 28–31.
Pospíšková J., kutal M., BoJda M., Bufková-daniszová K. & Bufka L., 2013: Nové nálezy Felis silvestris
v České republice (Carnivora: Felidae). Lynx, n. s., 44: 139–147.
üBl C., 2012: Überblick über die Wildkatzenforschungim Inter-Nationalpark Thayatal-Podyjí 2007–2011.
Thayensia, 9: 121–125.
uhlíková J., mináriková T. & čeRvený J., 2008: Rys ostrovid v České republice. Ochrana Přírody,
63(2): 21–23.
WölFl S., mináriková T., Poledník L., Bufka L., WölFl M., engledeR T., Belotti E., gahBaueR M.,
heuRich M., schWaigeR M., Poledníková K., volFová J. & stRnad M., 2015: Status and Distribution
of the Transboundary Lynx Population of the Czech Republic, Bavaria and Austria in the Lynx Year
2014. Unpubl. Report. Trans-Lynx Project. Alka Wildlife, Dačice, 12 pp.
Yamaguchi N., kitcheneR A., dRiscoll C. & nussBeRgeR B., 2015: Felis silvestris. The IUCN Red List of
Threatened Species 2015: e.T60354712A50652361. URL: http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2015-
2.RLTS.T60354712A50652361.en.
