Afrika snů a skutečností po 70 letech

Abstract

V roce 2017 uplynulo 70 let od chvíle, kdy se dvojice komerčních inženýrů,
Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, vypravila do Afriky. Hlavním smyslem
cesty bylo prezentovat československý průmysl a pomoci mu otevřít
v transformující se poválečné době nové trhy. Článek si klade za cíl zachytit
klíčové stránky dynamického vývoje, kterým Afrika prošla, a představit
ji v jiném světle, než jak je obecně prezentována. Navzdory mnoha
společenským i environmentálním problémům se Afrika mění a stává se významným spoluhráčem v současném globalizovaném světě.

Full text

4    
Afrika podle Hanzelky aZikmunda
Trilogie slavné cestovatelské dvojice „Afrika snů
a skutečností“ je dnes nejen cestopisnou literaturou,
ale zároveň také sondou do minulosti zemí, které
byly povětšinou kolonií některého z evropských
států. Při průjezdu Habeší si všímají nejen zcela
zanedbané kvality dopravní infrastruktury, ale také
hladu místních obyvatel po vzdělání, i když zde bylo
velmi málo škol a neexistovala univerzita. Hlavní
město Keni Nairobi, dnes třímilionová metropole
a typický obraz překotně a chaoticky rostoucích
subsaharských velkoměst (obr. 1) zase popsali jako
„…syntézu Evropy a Indie, do které jakoby nedopatře-
ním bylo namícháno trochu černé Afriky“ (Hanzelka,
Zikmund 1954, s. 89). Jejich knihy nám dávají mož-
nost získat cenné záznamy o stále ještě koloniální,
nicméně měnící se Africe. Přínosné jsou i poznatky
o mentalitě obyvatel severoafrických zemí, kdy zmi-
ňují jejich dobrosrdečnost a přátelství ke každému,
kdo přichází s dobrými úmysly, anebo ostrý kontrast
chudých venkovských oblastí a bohatých měst v ji-
hoafrickém regionu. Velmi cenným srovnávacím
materiálem jsou také dobové fotografi e, zachycující
místa, která už dnes neexistují (např. Ripponovy vo-
dopády na Viktoriinu Nilu, život Pygmejů v oblasti
dnešní Demokratické republice Kongo či vesnice
Kafrů v Jihoafrické republice).
Africká populace:
změny versus tradice
V době návštěvy Hanzelky a Zikmunda žilo na
afric kém kontinentě na jih od Sahary asi 200 milionů
lidí, tedy asi 8 % světové tehdy dvouapůlmiliardové
Afrika snů a skutečností
po 70 letech
Vroce 2017 uplynulo 70 let odchvíle, kdy se dvojice komerčních inženýrů,
Jiří Hanzelka aMiroslav Zikmund, vypravila doAfriky. Hlavním smyslem
cesty bylo prezentovat československý průmysl apomoci mu otevřít
vtransformující se poválečné době nové trhy. Článek si klade zacíl zachytit
klíčové stránky dynamického vývoje, kterým Afrika prošla, apředstavit
ji vjiném světle, než jak je obecně prezentována. Navzdory mnoha
společenským ienvironmentálním problémům se Afrika mění astává se
významným spoluhráčem vsoučasném globalizovaném světě.
Jiří Preis¹
Jan Záhořík²
Linda Piknerová³
¹ Západočeská univerzita vPlzni,
Fakulta ekonomická, katedra
geografi e;
jpreis@kge.zcu.cz
² Západočeská univerzita vPlzni,
Fakulta fi lozofi cká, katedra
blízkovýchodních studií;
jzahorik@khv.zcu.cz
³ Západočeská univerzita vPlzni,
Fakulta fi lozofi cká, katedra
politologie amezinárodních
vztahů; lpiknero@kap.zcu.cz
populace. Po 70 letech má subsaharská Afrika více
než 1 miliardu obyvatel, což je již 15 % populace světa.
Třeba jen Nigérie má tolik obyvatel jako celá subsa-
harská Afrika v období, kdy ji česká cestovatelská
dvojice navštívila. Podle některých demografi ckých
propočtů bude mít Afrika jako kontinent (včetně se-
veroafrických zemí) v roce 2050 okolo 2,2 miliardy
obyvatel (některé scénáře mluví až o 2,5 miliardy).
Každý čtvrtý obyvatel světa poloviny 21. století
bude Afričan (UN Department of Economic and
Social Affairs 2017). Od poloviny 20. století tak její
populace více než zdesetinásobí a podíl na světové
populaci se ztrojnásobí. Podle studií UNICEF bude
africká populace ve srovnání s ostatními kontinenty
růst v podstatě celé 21. století, navzdory klesající
plodnosti (průměrný počet dětí, které žena má bě-
hem svého reprodukčního období). Díky zlepšené
zdravotní péči klesají i hodnoty dětské úmrtnosti
(Elder, Balde 2017).
Demografi cké chování obyvatel subsaharské
Afriky se mění: za posledních 70 roků významně
poklesla fertilita, v některých státech až o 50 %.
Nejvyšších hodnot okolo 7 dětí na jednu ženu již
dosahují pouze státy Sahelu, např. Niger, Mali nebo
Čad. Častá jsou v tomto regionu těhotenství nác-
tiletých dívek, které jsou pod tlakem rodiny často
nuceny se brzy vdát. To jim zabrání dokončit byť
jen základní školu a po zbytek života se tak stanou
zcela závislými na svém muži. V Africe jsou velmi
časté případy, kdy muž od rodiny odejde a žena
zůstane jako samoživitelka. Ženy standardně vy-
dělávají méně než muži, mnohdy vykonávají nepla-
cenou práci v soukromé sféře, což umocňuje jejich
TÉMA ČÍSLA
Poděkování
Článek byl zpracován jako
součást projektu výstavy
Afrika snů askutečností
po70 letech, která vznikla
spodporou grantu Fond
rektora ZČU, Nadace
700 let města Plzně
apracovišť, znichž autoři
pochází (Fakulta fi lozofi cká
aFakulta ekonomická).
Zatuto podporu autoři
děkují.

    5
ekonomickou a sociální zranitelnost. Těhotenství
náctiletých dívek je navíc jedním z faktorů velmi
vysoké dětské, novorozenecké a též mateřské
úmrtnosti v subsaharských zemích. Mnohá úmrtí
způsobují infekční onemocnění, krvácení nebo tu-
mory v důsledku tzv. ženské obřízky, která je stále
praktikována především ve státech Afrického rohu
nebo kolem Guinejského zálivu (WHO, Sexual and
Reproductive Health 2017).
V zemích na jihu Afriky již fertilita dosahuje prů-
měrných hodnot 2 až 2,5 dítěte na jednu ženu, což
souvisí s rostoucí životní úrovní, vyšším vzděláním
a posílenou rolí žen ve společnosti.
Role ženy v africké společnosti nikdy nebyla
jednoduchá, neboť převládající patriarchální zřízení
ženu vždy spíše upozadilo. Běžně to znamená, že
prvním členem rodiny, který může jíst společné
jídlo, je muž, následován nejstarším synem a dalšími
dětmi. Žena-matka se zpravidla musí spokojit s tím,
co na ni zbyde. Navzdory emancipaci, která Afriku
také zasáhla, a umožnila ženám stát se političkami
či sportovkyněmi, se nadále běžně setkáváme
s tím, že ženy nemají rovné společenské postavení.
Některé tradiční rituály, v jejichž důsledku ženy trpí
sexuálními deprivacemi, se za posledních 70 let příliš
nezměnily a nadále nás ujišťují o tom, že být ženou
v některých afrických společnostech s sebou nese
mnohé obtíže. Specifi ckou kapitolou především
v mnohem zranitelnější ženské populaci je infekce
HIV/AIDS, která na africkém kontinentu roste
od severu na jih. Právě v jižních státech se ale daří
distribuovat antiretrovirovou terapii mezi více než
70 % nakažených, a tak snižovat úmrtnost a v ko-
nečném důsledku i další lavinovité šíření nákazy.
Určitou naději pro politické postavení žen nabízí
Rwanda, ve které ženy od tragických událostí geno-
cidy v polovině 90. let výrazně participují na politic-
kém životě, a to do té míry, že podíl žen zastoupe-
ných v parlamentu je nejvyšší na světě. Ačkoliv tato
situace byla částečně vynucena okolnostmi, ukazuje
se, že ženy přinášejí specifi cký a vysoce hodnotný
pohled na chod společnosti, který narušuje některé
zažité stereotypy.
Doprava ahygiena afrických měst
Dynamický a mnohde překotný nárůst obyvatelstva
a proměna společnosti, kde se moderní vlivy střetá-
vají se staletými tradicemi, s sebou přináší mnoho
výzev. Například – zda bude v budoucnu dostatek
zdrojů a území, které rostoucí populaci uživí. Mezi
další klíčové výzvy patří vybudování adekvátní infra-
struktury, a to především v afrických velkoměstech,
jejichž kapacita a vybavení již dnes desítkám tisíc
obyvatel migrujících z venkova nestačí. Koncentrace
obyvatel v chudinských čtvrtích velkoměst, jejichž
počet obyvatel se v posledním půlstoletí zněkolika-
násobil, přináší mnoho problémů, které významně
ovlivňují především zdraví obyvatel. Absence toalet,
funkční kanalizace a dostupnost čisté tekoucí vody
způsobuje, že mezi nejrozšířenější choroby, na které
umírají především děti, jsou průjmová onemocnění.
Právě vybudování toalet a dostupnost alespoň
.  Srovnání urbani-
zace vroce 1950 a2015.
Zdroj dat: Databáze
GADM (2015), United
Nations (2014). Mapa
prorok 1950 je vykreslena
vsoučasných administra-
tivních hranicích.
Města (1950)
do 200 tis. obyv.
od 200 tis. do 1 mil. obyv.
více než 1 mil. obyv.
Města (2015)
do 2 mil. obyv.
2–3 mil. obyv.
3–5 mil. obyv.
5–10 mil. obyv.
nad 10 mil. obyv.
Míra urbanizace (1950)
10 20 30 40 (%)
Míra urbanizace (2015)
20 30 40 70 (%)50 60
nejsou data nejsou data
Casablanca
TunisAlžír
Alexandrie
Káhira
Chartúm
Addis Abeba
Kapské Město
Durban
Johannesburg
Antananarivo
Dakar
Lagos
Accra
Casablanca
Alžír
Alexandrie
Káhira
Chartúm
Addis Abeba
Kapské Město
Durban
Johannesburg
Antananarivo
Dakar
Lagos
Accra
Bamako Ouagadougou
Kano
Abuja
Ibadan
Douala
Yaoundé
Kinshasa
Luanda
Abidžan
Kumasi
Lusaka
Dar es Salaam
Nairobi Mogadišo
0 1 000 km
Rok 1950 Rok 2015

6    
veřejných umýváren a sprch je jedním z klíčových
úkolů tzv. „rozvojových cílů tisíciletí“ (SDGs).
Než se v Africe začaly používat automobily, byla
hlavními dopravními prostředky zvířata – velbloud
nebo osel. Kolonialismus přinesl do Afriky silnice
a železnice, které většinou sloužily k exploataci
nerostných surovin. Typickou dopravní infrastruk-
turou tak byla železniční trasa, která spojila přístav
s důležitým důlním městem. Rozdělení kontinentu
mezi několik evropských mocností pak zabránilo
vybudování transkontinentální železnice. Teprve
až v poslední dekádě se intenzivně budují dálniční
koridory, které spojují jednotlivé regiony a umožňují
rozvoj mezinárodního obchodu. Právě podnikatelský
sektor a jeho zapojení do mezinárodního obchodu je
jedním z důležitých faktorů, jak v afrických zemích
odstranit chudobu, závislost na zahraničních dono-
rech a přinést fi nance na další rozvoj (Moyo 2010).
Rozsáhlé rozdíly mezi mnohdy bohatými velkoměsty
a chudým venkovem jsou patrné především tam,
kde je vysoký podíl venkovského, na zemědělství
závislého obyvatelstva (např. Etiopie, Mali, Čad aj.).
Především na jihu a východě kontinentu a také
v oblasti Konžské pánve a kolem Guinejského zálivu
roste hustota silniční i dálniční sítě. V posledních
10 letech vyrostlo mnoho páteřních dálničních
komunikací (např. Etiopie, Keňa, Tanzanie nebo
Uganda), což umožňuje rychlejší přesun zboží
a podporuje též migraci lidí. Stejně tak roste úloha
některých letišť jako klíčových dopravních center
nadregionálního významu (především Johannes-
burg, Kapské Město, Nairobi a Lagos). Významně
roste počet odbavených pasažérů. Slabým místem
však zůstává kvalita a intenzita regionální letecké
dopravy, která mnohdy nedokáže pružně reagovat
na aktuální potřeby trhu. Téměř absence nízkoná-
kladových leteckých společností výrazně prodražuje
využití letecké dopravy, což se negativně projevuje
na možnostech běžných Afričanů snadněji překo-
návat rozsáhlá vnitrozemská teritoria a cestovat
například za byznysem. Opačným příkladem toho,
jak může být podpořeno drobné podnikání, jsou
mobilní peníze, tzv. M-Pesa. Jde o systém mobil-
ních peněz, který umožňuje fi nanční převody mezi
telefonními čísly bez vlastnictví bankovního účtu.
Překotná motorizace afrických zemí, a velko-
měst především, však také přináší problémy. V nich
se proto denně tvoří nekonečné zácpy automobilů
a motocyklů používající nekvalitní pohonné hmoty.
Každodenní dopravní kolaps v afrických městech
nedusí smogem jen své obyvatele, kteří pak často
trpí astmatem a onemocněním horních cest dýcha-
cích, ale podkopává podle mnohých odborníků také
domácí ekonomiku, a to v částkách milionů ztrace-
ných dolarů denně (The Economist 2014).
Zcela nový jev v africké dopravě představuje
metro, které by v řadě velkoměst výrazně přispělo
ke zlepšení kvality života. Addis Abeba se stala
jakýmsi průkopníkem využití hromadné dopravy –
první linka nadzemního metra byla vystavěna za čín-
ské prostředky a otevřena v roce 2015.
Voda – klíč kživotu vAfrice
Pokud turista navštíví během období dešťů Vikto-
riiny vodopády na řece Zambezi, těžko si uvědomí,
že klíčovým problémem pro život v Africe je voda.
Její nedostatek je způsoben nejen nízkými srážkami
v pouštních a polopouštních oblastech, ale přede-
vším nedostatečnými investicemi do vodohospo-
dářské infrastruktury. Hygienicky nezávadná voda
zdaleka není pro běžného Afričana samozřejmostí,
mnohde tráví ženy i děti mnoho hodin, aby zásobily
svoji domácnost dostatečným množstvím vody
(obr. 2). Na některých místech si lidé musí vystačit
i s méně než 10 litry vody denně na osobu, což od-
povídá jednomu spláchnutí toalety v běžné evrop-
ské domácnosti. Vodní hospodářství se od doby
návštěvy Hanzelky a Zikmunda zaměřilo především
na stavbu vodních nádrží. Když česká dvojice do
Afriky v roce 1947 přijela, bylo na kontinentu pouze
několik přehrad. Od té doby jich bylo postaveno více
než 1 000 (obr. 3). Nádrže zabezpečují vodu nejen
pro výrobu elektrické energie nebo zavlažování, ale
zmírňují i nerovnoměrnost odtoku vody z území.
Vodohospodářský potenciál řeky Zambezi dnes
využívají vodní nádrže Kariba a Cahora Bassa, které
byly postaveny v 50. až 70. letech 20. století, po-
dobně jako další gigantická vodní díla na Nilu a Voltě.
Otázkou zůstává environmentální dopad těchto
staveb. S viditelným vodohospodářským pokrokem
Afriky, podpořeným mnoha projekty na regionální
a lokální úrovni, se ovšem problém nedostatku
vody nepodařilo vyřešit. Přibývá populace, a s tím
roste spotřeba vody, proti čemuž stojí paradox více
než šesti set golfových hřišť a mnoha turistických
.  Čerpání vody
prodomácnost je vAfrice
především dětská práce.
Nasnímku děti veslumu
Nakulabye vhlavním
městě Ugandy Kampale.
Foto: František Krampota.
Přílohu k článku
(online výstavu Afrika snů
a skutečností po 70letech)
najdete na webu Geogra-
fi ckých rozhledů.

    7
rezortů, která jsou rozeseta po kontinentu a která
vyžadují velké množství vody na pravidelné zavlažo-
vání (Fialová 2017). Zároveň se projevují klimatické
trendy převážně klesajícího množství srážek, a tedy
snižování množství vody v řekách.
Česko-africké vzájemné vztahy
ajejich perspektiva
Vnímání dnešní Afriky je spojeno s řadou stereo-
typů, které jsou mohutně podporovány médii, jež
vykreslují kontinent zpravidla v negativních souvis-
lostech. Zúžení obrazu Afriky na události, jako jsou
hladomory, pirátské a teroristické útoky či vojenské
převraty znázorňují Afriku coby beznadějný konti-
nent, který vždy bude jen pasivním příjemcem pro-
středků rozvojové pomoci. Naše percepce je však
nutně limitována omezenými zkušenostmi, které
s kontinentem máme. Pro někdejší Československo
byla Afrika prioritním kontinentem, kam směřovala
značná část „exportu socialismu“. V éře studené
války dával československý komunistický režim
přednost ideologicky spřízněným státům, přičemž
vzájemný vztah byl postaven spíše na pragmatic-
kých základech. Země jako Etiopie, Guinea, Mali,
Angola, Alžírsko a další se těšily nadstandardním
vazbám na Prahu. Přestože bylo někdejší Českoslo-
vensko v 60. až 70. letech šestým největším vývoz-
cem zbraní do Afriky, nelze jeho působení v Africe
omezovat pouze na zbrojní průmysl. Stovky našich
lékařů, inženýrů, učitelů či pilotů sloužilo v celé
řadě afrických zemí, aby zde pomáhali rozvinout
různé sektory průmyslu či vědy, stavěly se továrny
či pivovary. Dnešní česká politika ve vztahu k Africe
sice ztratila řadu vazeb z minulosti, ale stále lze
sledovat, jak dobré jméno někdejší Československo
v Africe má. Přestože počet zastupitelských úřadů
v Africe je výrazně nižší než v minulosti, lze vysle-
dovat zvyšující se zájem českých politiků o Afriku,
především v oblasti zemědělství a průmyslu. Africké
země mohou být navzdory mediálnímu obrazu pro
Česko atraktivními partnery, podobně jako jsou již
dnes pro Čínu, Indii či další asijské státy.
Závěr
Afrika je mnohdy především v médiích mylně pre-
zentována jako jakási homogenní entita, což je
přinejmenším z geografi ckého hlediska nesmysl.
Jedná se o kontinent nesmírně rozmanitý a růz-
norodý, s pozitivními i negativními trendy vývoje.
V době, kdy Hanzelka a Zikmund projížděli Afrikou,
byla nezávislost více než padesáti zemí kontinentu
v nedohlednu. Během těch sedmdesáti let se africký
kontinent proměnil jak politicky, tak demografi cky,
sociálně i ekonomicky. Některé predikce o rozpadu
států se nepotvrdily (snad s výjimkou Somálska
po roce 1991). Afrika byla v době studené války
prostorem pro realizaci globálního soupeření mezi
oběma bloky. Po roce 1991 se řadě afrických zemí
podařilo přistoupit k demokratizaci (Botswana,
Jižní Afrika, Benin, Ghana, Senegal aj.), značně
akcelerovat ekonomický výkon (Etiopie, Maroko,
Rovníková Guinea, Gabon aj.), či zmnohonásobit
turistický potenciál (Namibie, Botswana, Zambie,
Keňa, Tanzanie aj.). Jihoafrická republika byla přijata
do sdružení BRICS, které zahrnuje důležité mocnosti
takzvaného globálního Jihu a Rusko. Egypt, Etio pie
a Alžírsko jsou zase vojenskými mocnostmi, usilu-
jícími o hegemonní postavení ve svých regionech.
Daří se posilovat regionální integraci např. formou
přeshraniční spolupráce. Rýsuje se východoafrická
železniční magistrála, Etiopie staví rozsáhlou želez-
niční síť, jednotlivé regiony spolupracují v oblasti
daní, obchodu a cel. To je jiná Afrika, než kterou
projížděli před sedmdesáti lety Hanzelka a Zikmund.
Literatura azdroje dat
, ., , . (2017): Dividend or disaster: UNICEF’s
new report into population growth in Africa. h ps://
www.unicef.org/media/media_101150.html (24. 11. 2017).
, . (2017): Turismus – enormní spotřebitel vody.
Geografi cké rozhledy, 27(1), 20–23.
, ., , . (1954): Afrika snů askuteč-
nostíII. Orbis, Praha.
, . (2009): Dead aid: why aid is not working and how
there is another way for Africa. Penguin books, Londýn.
Internet World Stats. h p://www.internetworldstats.com/
stats1.htm (24. 11. 2 017).
The Economist. h ps://www.economist.com/blogs/
economist-explains/2014/11/economist-explains-1
(3. 11. 2014).
United Nations Department of Economic and Social
Aff airs. h ps://www.un.org/development/desa/en/
news/population/world-population-prospects-2017.
html (10. 12. 2017).
WHO: Sexual and Reproductive Health. h p://www.who.
int/reproductivehealth/topics/fgm/prevalence/en/
(10. 12. 2017).
Abstract
Africa: the dream and the
reality 70 years later.
In 2017, it had been
70years since two Czech
commercial engineers,
Jiri Hanzelka and Miroslav
Zikmund, set out on
ajourney to Africa. The
main purpose of their
trip was to promote
Czechoslovakian industry
and to help opening new
gates to the world markets
in transforming post-war
world. The main focus of
this paper is to capture
the key issues of the
dynamic development,
that has been taking place
in Africa since those times
and present the continent
from a diff erent point of
view than it is usually pre-
sented. Despite of many
social and environmental
challenges, Africa has
been changing and is
becoming an important
stakeholder in today’s
world. Based on the global
development of the world,
it is expected that the role
of Africa will be growing in
the following decades.





 
 
























-
-
(km³)
 Owen Falls (Nil)
 Kariba (Zambezi)
 Akosombo (Volta)
 Aswan (Nil)
 Cahora Bassa (Zambezi)
.  Kumulativní
kapacita vodních nádrží
vAfrice. Zdroj dat: FAO,
Aquastat.

    
Tento soubor (článek) je vlastnictvím časopisu Geogracké rozhledy a podléhá
právní ochraně.  Vydavatel i nakladatel časopisu si vyhrazují právo článek
zveřejňovat na webových stránkách a sociálních sítích časopisu za účelem pro-
pagace časopisu.  Dílo není určeno ke komerčnímu využití. Smí se šířit, pokud
jsou korektně uvedeny údaje o autorovi, článku a jako zdroj citován časopis
Geogracké rozhledy.