Content uploaded by Lucie Kobrlová
Author content
All content in this area was uploaded by Lucie Kobrlová on Jan 03, 2018
Content may be subject to copyright.
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 225
Rod Symphytum L. (kostival) v České republice
III. Nepůvodní a pěstované druhy
The genus Symphytum L. (Comfrey) in the Czech Republic
III. Introduced and cultivated species
Lucie K o b r l o v á & Michal H r o n e š
Katedra botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Šlechtitelů
27, 783 71 Olomouc; email: lucka.kobrlova@seznam.cz
Abstract
The last part of a revision of the genus Symphytum in the Czech Republic treat naturalised and cultivated
species. Two naturalised taxa are traditionally recognised in the Czech fl ora, namely Symphytum aspe-
rum and S. ×uplandicum. In addition, the occurrence of three other alien species is discussed: S. tauri-
cum, a Crimean species discovered in south-west Bohemia, S. grandifl orum, a Caucasian species found in
Prague, and S. ×hidcotense, an artifi cial hybrid taxon discovered in the vicinity of the town of Ivančice,
Moravia. Symphytum grandifl orum and S. ×hidcotense are reported from the Czech Republic for the fi rst
time. A detailed morphological description, ecology, distribution of these taxa and the history of their culti-
vation in our country are presented. In addition, several species cultivated in Central Europe (S. bulbosum,
S. caucasicum, S. cordatum and S. orientale) are discussed.
K e y w o r d s : Boraginaceae, Central Europe, cultivation, distribution, ecology, fodder, introduc-
tion, morphology
T a x o n o m i c k é p o j e t í a n o m e n k l a t u r a : Pawłowski (1972), Stace (2010),
Danihelka et al. (2012)
Úvod
Předcházející díly tohoto seriálu jsme věnovali původním kostivalům v květeně České
republiky, tzn. Symphytum tuberosum agg. (Kobrlová et al. 2016) a S. offi cinale agg.
(Kobrlová 2017). V závěrečné části blíže představíme nepůvodní, pěstované a ojediněle
i zplaňující druhy.
Rod kostival je lidově označován jako svalník, medunice či černé koření (Rystonová
2007) a je tradičně využíván bylinkáři a mastičkáři v lidovém léčitelství. Současně i vě-
decké jméno Symphytum, pocházející ze starořeckého symphyein (růst spolu nebo srůstat
dohromady), odkazuje na jeho použití při léčbě zlomenin a k zacelení ran (Polívka 1901,
Gams 1966, Stearn 1985). Právě díky přítomnosti celé řady obsahových látek (alkaloidy,
Zpravy 52-2.indb 225Zpravy 52-2.indb 225 18. 12. 2017 10:17:5218. 12. 2017 10:17:52
226 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
fenolické kyseliny, třísloviny, slizy atd.) jsou kostivaly sbírány a občasně pěstovány jako
léčivé rostliny. Bezesporu nejznámějším a tradičně nejvyužívanějším druhem je k. lékař-
ský (S. offi cinale), případně k. hlíznatý (S. tuberosum), častou součástí kostivalových pří-
pravků je i k. uplandský (S. ×uplandicum; Kucera et al. 2000, Frost et al. 2013, Weigend
et al. 2016). Nejčastěji se sbírají oddenky rostlin, ze kterých se připravují zábaly a masti
podporující hojení zlomenin, otoků, pohmožděnin a tlumící bolest kloubů nebo svalů
(Kucera et al. 2000, Frost et al. 2013).
Kromě využití v lidovém léčitelství se kostivaly, zejména v minulosti, pěstovaly jako
píce pro hospodářská zvířata (mj. i pro zvýšení dojivosti), dále jako medonosné rostliny,
případně i jako zelená hnojiva (např. Srb 1958, Ingram 1961, Smejkal 1978, Slavík 2000).
Nejen na našem území se pro tyto účely ve větší míře pěstovaly především druhy k. drsný
(S. asperum) a k. uplandský (S. ×uplandicum), které na počátku minulého století předsta-
vovaly v Evropě vysoce ceněné a perspektivní pícniny (Srb 1958, Smejkal 1978, Slavík
2000). Oba tyto taxony se u nás dokázaly aklimatizovat a zdomácnět, místy zplaněly
a dlouhodobě se vyskytují i ve volné přírodě (např. Smejkal 1978, Dostál 1989, Slavík
2000, Danihelka el al. 2012, Kaplan et al. 2016).
První pokusy s pěstováním k. drsného v České republice kolem roku 1840 nepřinesly
uspokojivé výsledky, podobně jako opakované výsadby v táborské hospodářské akade-
mii v letech 1870 až 1890 (Srb 1958, Smejkal 1978). Větší pozornosti se tomuto druhu
dostalo až v první polovině 20. století, kdy se pěstoval na Táborsku, Sušicku, Lounsku,
v okolí Prahy (Klecany, Bašť, Řež), v Zalešanech u Kouřimi a v Netřebech u Litomyšle
(Srb 1958, Smejkal 1978, Dostál 1989). Na konci 19. a počátkem 20. století se u nás ve
větší míře pěstoval i k. uplandský (Smejkal 1978, Slavík 2000).
Kromě toho se kostivaly občas objevovaly i v okrasných zahradách a v parcích. Ve
větší míře se pěstovaly především v České republice nepůvodní druhy pocházející vět-
šinou z druhově bohaté oblasti okolo Černého moře (cf. Wickens 1969, Davis 1978).
Některé z těchto druhů unikly z kultury a místy dočasně zplaněly nebo zdomácněly jak
v ČR, tak i v okolních zemích. Ve střední Evropě se jedná především o následující taxo-
ny: S. bulbosum (k. cibulkatý), S. caucasicum (k. kavkazský), S. cordatum (k. srdčitý),
S. grandifl orum (k. velkokvětý), S. ×hidcotense (k. trojbarevný), S. orientale (k. východ-
ní) a S. tauricum (k. krymský; Pawłowski 1963, Gams 1966, Smejkal 1978, Schmeil &
Fitschen 1988, Fischer et al. 2008, Bomble & Schmitz 2013, Kniely 2015, Kaplan et al.
2016, BfN 2017).
Metodika
Výskyt a rozšíření nepůvodních druhů rodu kostival v České republice bylo zpracováno primárně na zá-
kladě revize herbářového materiálu 16 veřejných českých herbářových sbírek (BRNL, BRNU, CB, HR,
CHOM, LIM, LIT, MJ, MP, NJM, OL, OLM, PL, PR, PRC, ROZ; akronymy herbárií sensu Hradílek et
al. 1992) a soukromé herbářové sbírky B. Trávníčka. Celkem bylo shromážděno 76 údajů, které se týkají
nepůvodních, pěstovaných a zplaňujících druhů. Výsledné mapy byly doplněny o vybrané, přezkouma-
né, neherbářové údaje (tyto údaje nejsou součástí přehledu lokalit v příloze 1) získané v rámci projektu
Zpravy 52-2.indb 226Zpravy 52-2.indb 226 18. 12. 2017 10:17:5218. 12. 2017 10:17:52
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 227
PLADIAS (Kaplan et al. 2016). Zpracování nálezů v příloze č. 1 odpovídá metodice použité v předchozích
dvou dílech (Kobrlová et al. 2016, Kobrlová 2017). Morfologické popisy byly sestaveny na základě vlast-
ního pozorování a rešerše literatury.
Výsledky
V rámci revize herbářových dokladů k rodu kostival na území České republiky se,
vyjma původních druhů naší květeny, podařilo nalézt i herbářové doklady o výskytu
šesti nepůvodních taxonů: S. asperum, S. ×uplandicum, S. tauricum, S. grandifl orum,
S. ×hidcotense a S. cordatum. Herbářový doklad S. cordatum pochází pravděpodobně
z kultivace. V případě S. grandifl orum a S. ×hidcotense se jedná o první záznam o vý-
skytu na našem území. Přehled všech těchto taxonů je zpracován níže a je doplněn
o poznámky k dalším pěstovaným a zplaňujícím druhům rodu ve střední Evropě (S. bul-
bosum, S. caucasicum a S. orientale), které však na našem území nebyly nalezeny
zplanělé.
Symphytum asperum Lepech. – kostival drsný
Symphytum asperum Lepechin, Nova Acta Acad. Sci. Imp. Petrop. Hist. Acad. 14: 442 (1805)
Syn.: Symphytum asperrimum Donn ex Sims, Bot. Mag. 24: 929 (1806)
Popis
Vytrvalé, výrazně drsně chlupaté byliny. Oddenky vřetenovité, vertikální, bez oddenko-
vých hlíz. Lodyhy přímé, 60–180 cm vysoké, větvené, nekřídlaté, s četnými tuhými, háč-
kovitými chlupy a kratšími rovnými štětinami. Boční větve v době květu hlavní lodyhy
bohatě kvetoucí. Listy střídavé, neobjímavé, nesbíhavé, dolní listy dlouze řapíkaté, nejho-
řejší listy jen krátce řapíkaté nebo téměř přisedlé. Čepel listů na líci s nápadně vmáčklou
žilnatinou, na ploše drsně chlupatá, zejména na rubu s výraznými háčkovitými chlupy
na středních žilkách; čepel středních lodyžních listů vejčitá, podlouhle vejčitá až vejčitě
kopinatá, nejčastěji 2× delší než široká, špičatá až dlouze špičatá, na bázi zaokrouhlená
až uťatá, u dolních listů často mělce srdčitá. Květy v bohatých, mnohokvětých vijanech
a dvojvijanech. Kalichy 3–5 mm dlouhé, do 2/3–3/4 rozeklané v pět tupých až zaokrouh-
lených, široce kopinatých cípů. Koruny zprvu růžové, později sytě modré, zvonkovité,
11–17 mm dlouhé, 3–5× delší než kalich; korunní šupiny jazykovité, na okrajích hustě
dlouze papilnaté (papily jsou nápadně špičaté), nevyčnívající z koruny. Nitky tyčinek
srostlé s korunou, nevyčnívající, konektivy tyčinek nepřevyšující prašníky. Čnělky přímé,
nevyčnívající nebo jen mírně vyčnívající z koruny. Tvrdky černé, zakřivené, síťnatě
svraskalé a jemně bradavčité. Kvete od května do srpna.
2n = 4x = 32 [extra fi nes] (např. Gadella & Kliphuis 1969, Basler 1972, Gadella et al. 1983, Gagnidze et
al. 2015).
Zpravy 52-2.indb 227Zpravy 52-2.indb 227 18. 12. 2017 10:17:5218. 12. 2017 10:17:52
228 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Variabilita a podobné druhy
Na našem území téměř nezaměnitelný druh, záměna je možná pouze s kostivalem upland-
ským. Na rozdíl od něho má k. drsný nekřídlaté lodyhy, na lodyze a na rubu listů jsou
vždy přítomny tuhé, háčkovitě ohnuté chlupy, listy bývají dlouze řapíkaté, často se srd-
čitou bází čepele a květy mají nápadně krátké kalichy a modré koruny. V kultuře se obje-
vuje ještě modrokvětý k. kavkazský (viz dále), který se odlišuje zejména krátkými, ztlu-
stlými oddenky, měkkým oděním listů a lodyh a krátce rozeklanými kalichy (Bucknall
1913, Wickens 1969).
Ekologie
Původem vysokohorský druh vázaný na montánní až subalpínský stupeň, kde vyhledá-
vá spíše vlhčí místa a roste např. na březích potoků a malých říček, ve vysokobylinných
nivách, na loukách či v lesních lemech a ve smrčinách (Popov 1953, Kurtto 1982,
Slavík 2000). U nás se vyskytuje na ruderálních stanovištích, kam opakovaně proni-
kl z kultivace a následně se i rozšířil. Nejčastěji roste v silničních příkopech a podél
cest, v ruderalizovaných travních porostech v osadách či obcích, v parcích, v blízkosti
zemědělských objektů a zahrad, případně i v blízkosti nádraží a železničních tratí. Pre-
feruje spíše čerstvě vlhké, humózní půdy bohaté na živiny, suchým, písčitým půdám se
vyhýbá (Slavík 2000).
Rozšíření v České republice
Druh se u nás vyskytuje velmi řídce až ojediněle. Veškeré údaje o výskytu k. drsného se
týkají pouze území Čech, kde byl dříve hojněji pěstován (cf. Srb 1958, Smejkal 1978).
Z Moravy a Slezska pochází jediný údaj, a to Otrubův sběr z botanické zahrady v Olo-
mouci (viz příloha 1). Nejstarší námi nalezený herbářový doklad pochází z roku 1872
z okolí Bílého Kostela u Hrádku nad Nisou (s. coll., PR). Bohužel není jisté, zda se jedna-
lo o pěstovanou nebo zplanělou rostlinu. Smejkal (1978) uvádí dva doklady ještě staršího
data, konkrétně z roku 1855, pocházející z Červeného Hrádku u Jirkova, patrně z kultury.
Z Červeného Hrádku jsme revidovali tři položky pocházející z 19. století (1846 A. Roth,
PR; 1852 A. Roth, LIT, PR), které jsme všechny determinovali jako k. lékařský (cf. Kob-
rlová 2017). Herbářový záznam datovaný do roku 1855 jsme nenalezli. Ačkoli se s pěsto-
váním k. drsného začalo již okolo roku 1840 (Srb 1958, Smejkal 1978), první věrohodné
doklady o zplanění ve volné přírodě pochází až z roku 1969 ze Sedlčanska (Deyl, OLM;
Roubal, PR). Smejkalem citovaný doklad ze Čkyně z roku 1941 (cf. Smejkal 1978) nebyl
při revizi herbářů nalezen. Nejvíce herbářových dokladů pak bylo sebráno v 70. letech 20.
století, od roku 2000 však pouze dvě položky.
Kostival drsný je hojněji zastoupen ve sběrech z jižních až jihozápadních Čech, a to
především z okolí Klatov, Strakonic a Prachatic. Ostatní nálezy jsou spíše ojedinělé,
Zpravy 52-2.indb 228Zpravy 52-2.indb 228 18. 12. 2017 10:17:5218. 12. 2017 10:17:52
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 229
v západních Čechách byl výskyt zachycen v Karlových Varech a na Lounsku, v severních
Čechách nedaleko Červeného Hrádku na Chomutovsku a dále nejseverněji u Bílého Kos-
tela nad Nisou na Liberecku, ve středních Čechách byl zaznamenán v okolí Dobříše a na
Českomoravské vrchovině v okolí Havlíčkova Brodu. Jediný doklad z východních Čech,
nedatovaný sběr bez uvedeného sběratele, patrně pochází z Josefova u Jaroměře. Není jisté,
zda příslušná rostlina pochází z kultury nebo se jedná o zplanění ve volné přírodě (obr. 1).
Celkový areál
Kostival drsný pochází z vysokohorských oblastí severního Kavkazu (Lepechin 1805).
Kromě Kavkazu je dále patrně původní ještě v severním Íránu a v Malé Asii (Kurtto
1982). Kolem roku 1799 byl k. drsný přivezen do Anglie a začal se pěstovat jako dekora-
tivní, medonosná rostlina a léčivka, později i jako píce pro dobytek (Wade 1958, Smejkal
1978, Kurtto 1982). Během první poloviny 19. století byl zaveden jako krmná rostlina
do dalších zemí (Smejkal 1978, Kurtto 1982) a následně se rozšířil napříč celou Evropou
(Pawłowski 1972, Hultén & Fries 1986). Přibližně ve stejnou dobu byl zavlečen i do Se-
verní Ameriky (Kurtto 1982, Gadella 1984, Hultén & Fries 1986). V řadě zemí opakovaně
unikl z kultury a úspěšně zplaněl (cf. Pawłowski 1972, Hultén & Fries 1986).
Obr. 1. – Mapa rozšíření Symphytum asperum na území České republiky: ● revidované herbářové doklady,
○ ostatní neherbářové údaje, ? nejisté údaje.
Fig. 1. – Distribution map of Symphytum asperum in the Czech Republic: ● revised herbarium specimens,
○ other records, ? uncertain records.
Zpravy 52-2.indb 229Zpravy 52-2.indb 229 18. 12. 2017 10:17:5218. 12. 2017 10:17:52
230 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Symphytum ×uplandicum Nyman – kostival uplandský (obr. 4D)
Symphytum ×uplandicum Nyman, Syll. Fl. Eur. 80 (1855)
(kříženec mezi druhy S. asperum a S. offi cinale)
Popis
Vytrvalé, rychle rostoucí byliny, méně drsně chlupaté než S. asperum. Oddenky vřeteno-
vité, vertikální, bez oddenkových hlíz. Lodyhy přímé, 60–140(–200) cm vysoké, větvené,
často krátce křídlaté, bez háčkovitých chlupů. Listy střídavé, většinou krátce řapíkaté,
jen horní přisedlé, krátce sbíhavé, případně téměř objímavé. Čepel listů na líci s mírně
vmáčklou žilnatinou, na ploše méně drsně chlupatá než u S. asperum, často zcela bez
háčkovitých chlupů; čepel středních lodyžních listů vejčitě kopinatá, elipticky kopinatá
až kopinatá, alespoň 2× delší než široká, špičatá, na bázi zaokrouhlená až klínovitá, ni-
kdy srdčitá. Květy v bohatých, mnohokvětých vijanech a dvojvijanech. Kalichy 5–7 mm
dlouhé, do 2/3–4/5 rozeklané v pět špičatých, vejčitých cípů. Koruny zprvu načervenalé,
později červenofi alové až tmavě nachové, trubkovité, 12–18 mm dlouhé, 2–3× delší než
kalich; korunní šupiny úzce trojúhelníkovité, na vrcholu zaokrouhlené, krátce papilnaté,
zpravidla nevyčnívající z koruny. Nitky tyčinek srostlé s korunou, nevyčnívající, konek-
tivy tyčinek nepřevyšující prašníky. Čnělky přímé, nevyčnívající nebo jen mírně vyční-
vající z koruny. Tvrdky tmavě hnědé až černé, zakřivené, jemně bradavčité, lesklé. Kvete
od května do srpna.
2n = 36, 40, 44 [extra fi nes] (např. Gadella & Kliphuis 1967, 1969, Gadella et al. 1983).
Variabilita a podobné druhy
Kvůli svému hybridnímu původu a zpětnému křížení taxon znakově kolísá mezi rodičov-
skými druhy, což se projevuje zejména v odění rostlin, tvaru a velikosti listů, ve velikosti
a v barvě květů. Celkovým habitem však kostival uplandský připomíná spíše k. lékařský.
Na rozdíl od tohoto druhu bývá více draslavý, nemá křídlaté lodyhy (případně jen nepatr-
ně v horní části lodyhy), mívá kratší kalichy a často namodralé květy. Problém s určením
může nastat v případě zpětného křížení k. uplandského s k. lékařským a vzniku složitých
hybridních rojů.
Ve většině znaků je nicméně intermediární a kombinuje znaky obou rodičů; např. byly
pozorovány rostliny, jejichž tyčinky měly krátké konektivy (Smejkal 1978), tedy stav
intermediární mezi vyvinutými konektivy k. lékařského a tyčinkami bez konektivu, což
je naopak znak k. drsného. Mezi oběma rodičovskými druhy byl navíc prokázán i rozdíl
v zastoupených alkaloidech, jež k. uplandský rovněž kombinuje (Gadella et al. 1983,
Huizing et al. 1983).
Zpravy 52-2.indb 230Zpravy 52-2.indb 230 18. 12. 2017 10:17:5318. 12. 2017 10:17:53
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 231
V literatuře se navíc objevuje také taxon S. peregrinum, který je považován za morfo-
logicky intermediární mezi k. lékařským a k. drsným, a poněkud komplikuje interpretaci
literárních údajů (např. Bucknall 1913, Faegri 1931, Popov 1953). Například Bucknall
(1913) uznává pouze S. peregrinum a S. ×uplandicum uvádí jako jeho synonymum. Na-
opak jiní autoři považují oba taxony za samostatné (Gadella et al. 1983). Vztah těchto
dvou taxonů však nebyl detailně přezkoumán a vyžaduje další studium.
Ekologie
Kostival uplandský bývá nejčastěji součástí antropicky ovlivněných společenstev. Na
rozdíl od předchozího druhu je tolerantnější k půdním podmínkám a roste i na sušších
či na živiny chudších půdách (Ingram 1961, Skalický 2000). To má za následek i jeho
lepší schopnost se udržet a šířit ve volné přírodě (Tutin 1956, Wade 1958, Smejkal 1978),
což ilustruje i jeho bohatší výskyt na našem území (viz obr. 2). U nás nejčastěji osídluje
synantropní stanoviště jako jsou městské trávníky a návsi, parky, okraje cest, silniční
příkopy, nádraží nebo břehy vodních kanálů, potoků či rybníků.
Obr. 2. – Mapa rozšíření Symphytum ×uplandicum na území České republiky: ● revidované herbářové
doklady, ○ ostatní neherbářové údaje.
Fig. 2. – Distribution map of Symphytum ×uplandicum in the Czech Republic: ● revised herbarium spec-
imens, ○ other records.
Zpravy 52-2.indb 231Zpravy 52-2.indb 231 18. 12. 2017 10:17:5318. 12. 2017 10:17:53
232 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Rozšíření v České republice
Údaje o výskytu kostivalu uplandského pochází téměř z celého území, s převahou lokalit
na území Čech. Smejkal (1978) uvádí jako nejstarší údaj sběr z Karlových Varů (Tuhnice)
z roku 1848. Tuto položku jsme však při revizi určili jako k. lékařský; navíc je tento sběr da-
tován do roku 1898, nikoli 1848 (cf. Kobrlová 2017). V rámci naší revize jsme jako nejstarší
doklad zaznamenali pěstované rostliny z Lukohořan sbírané v červenci roku 1914 (s. coll.,
PR). První doklad o zplanění je však až sběr F. Malocha z roku 1927 pocházející z Plzně.
Sběry staršího data, které cituje Smejkal (1978), nebyly při revizi nalezeny, případně byly
námi určeny jako k. lékařský. Nejvíce herbářových dokladů bylo sebráno v 70. a 80. letech
20. století, podobně jako u k. drsného. Na rozdíl od tohoto druhu však bylo zaznamenáno
více položek (celkem 12) novějšího data, tj. od roku 2000 (viz příloha 1).
Hojnější výskyt byl zaznamenán zejména v západních, jižních a středních Čechách,
pravděpodobně v souvislosti s pěstováním kostivalů jako pícniny právě v těchto oblas-
tech (Srb 1958, Smejkal 1978). Naopak úplně chybí v severních Čechách a ve východní
části Českomoravské vrchoviny. Z Moravy pochází jen několik údajů, z nichž většina je
ze severní části, a to z Jeseníků (údolí potoků Branná a Březná, niva Moravice) a z okolí
Olomouce; výjimkou je doklad z Brna (zplanění z botanické zahrady do areálu Přírodo-
vědecké fakulty). Ze Slezska nebyl doložen žádný záznam. V některých oblastech může
přítomnost k. uplandského unikat pozornosti kvůli záměně s k. lékařským.
Celkový areál
Původ tohoto hybridogenního druhu není zcela znám. Nejstarší údaje o výskytu v Evropě
pochází patrně z 20. a 30. let 19. století ze západní (Anglie, Francie) a severní Evropy
(Švédsko; cf. Smejkal 1978, Slavík 2000). Později se rozšířil jako výnosná pícnina (po-
skytuje více biomasy než k. drsný) i do dalších států Evropy (Pawłowski 1972, Smejkal
1978) a byl zavlečen i do Severní Ameriky (Gadella 1984), místy dokonce zdomácněl.
Samovolný vznik tohoto křížence je ve volné přírodě spíše nepravděpodobný. U nás se
vyskytující rostliny jsou důsledkem zavlečení nebo šíření z kultury (Gadella & Kliphuis
1973, 1974).
Symphytum tauricum Willd. – kostival krymský
Symphytum tauricum Willdenow, Neue Schriften Ges. Naturf. Freunde Berlin 2: 121,
t. 5, f. 1 (1799)
Popis
Vytrvalé, hustě dlouze chlupaté byliny. Oddenky krátké, válcovité, svislé, nevětve-
né, bez oddenkových hlíz. Lodyhy přímé, až 60 cm vysoké, často již od báze bohatě
Zpravy 52-2.indb 232Zpravy 52-2.indb 232 18. 12. 2017 10:17:5318. 12. 2017 10:17:53
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 233
větvené a hustě oděné krátkými a dlouhými štětinami. Listy střídavé, nesbíhavé, střední
a dolní lodyžní listy dlouze řapíkaté. Čepel vejčitá až trojúhelníkovitá, asi 1,5× delší
než široká, špičatá, s uťatou, zaokrouhlenou až mělce srdčitou bází, na líci s nápadně
vmáčklou žilnatinou, na ploše hustě, často až vlnatě chlupatá. Květy ve vijanech a dvoj-
vijanech s 16–20 květy. Postranní větve v době květu hlavní lodyhy bohatě kvetoucí.
Kalichy až téměř k bázi hluboce rozeklané, s tupými, kopinatými cípy. Koruny bílé
nebo krémově žluté, trubkovité; korunní šupiny jazykovité, na vrcholu zaokrouhlené
a hustě papilnaté, nevyčnívající z koruny. Konektivy tyčinek nepřevyšující prašníky.
Čnělky přímé, nevyčnívající z koruny. Tvrdky tmavě šedé, mírně zakřivené, bradavčité.
Kvete od dubna do června.
2n = ? K tomuto druhu byly publikovány dva chromozomové počty, a to 2n = 18 (Tarnavschi 1948)
a 2n = 40 (Britton 1951). Původ a totožnost rostlin jsou však nejasné (např. Tarnavschi uvádí stejný počet
i pro k. hlíznatý a k. srdčitý), je tedy nutná revize těchto údajů a další karyologická studie.
Variabilita a podobné druhy
Z našich původních druhů je nejvíce podobný k. hlíznatému, od kterého se liší přede-
vším nehlíznatým oddenkem, řapíkatými listy, odlišným tvarem listové čepele, jazy-
kovitými korunními šupinami a barvou květů. K záměně může dojít také s hojně pěs-
tovaným k. východním, který se liší vřetenovitými oddenky, vejčitými až podlouhle
vejčitými, tupými až tupě špičatými čepelemi listů, mírně rozeklanými kalichy, říd-
ce papilnatými korunními šupinami a vždy čistě bílými korunami (Bucknall 1913,
Popov 1953). Velmi podobný je i k. velkokvětý, ten však mívá dlouze výběžkaté,
plazivé oddenky, nevětvené lodyhy, široce vejčité až vejčitě kopinaté čepele listů,
žlutobílé koruny a jazykovité korunní šupiny na vrcholu vykrojené (Pawłowski 1961,
Wickens 1969).
Ekologie
Původně se vyskytuje na stinných, křovinatých stanovištích, v opadavých lesích, ve vlh-
kých roklinách, ale i na sušších, často i písčitých stanovištích, jako jsou křovinaté stepi
nebo lesostepi (Genova 2015). Poměrně vzácně pěstovaný druh, který jen ojediněle zpla-
ňuje. U nás byl sbírán na rumišti a při kraji polní cesty.
Rozšíření v České republice
Výskyt tohoto druhu u nás prvně zmiňuje Smejkal (1978), který během revize kostivalů
nalezl v herbáři PR směsnou položku se třemi rostlinami k. hlíznatého (které mylně
pokládal za subsp. angustifolium) a jednou rostlinou k. krymského. Tento sběr pořídila
12. května 1912 E. Liebald v Černošicích u Prahy. Z textu schedy nelze bezpečně zjistit,
Zpravy 52-2.indb 233Zpravy 52-2.indb 233 18. 12. 2017 10:17:5318. 12. 2017 10:17:53
234 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
pochází-li rostlina z kultury nebo z volné přírody a zda byla záměrně vysazena nebo
zplaněla (cf. Smejkal 1978). Nelze vyloučit ani možnost náhodného přimíchání rostliny
k. krymského k černošickému sběru k. hlíznatého pravého až v herbáři. Později, na
konci 80. let, byl k. krymský opakovaně sbírán v jihozápadních Čechách, konkrétně
v okolí vesnic Vacov a Ptákova Lhota (okr. Prachatice) V. Žílou (obr. 3). Na lokalitě
došlo ke změně způsobu obhospodařování a druh se zde již v současné době nevykytuje
(V. Žíla, ústní sdělení).
Celkový areál
Kostival krymský je původní v oblastech okolo Černého moře. Popsán byl z Krymu
(Willdenow 1799) a přirozeně se dále vyskytuje na jihu Ukrajiny, v Bulharsku, Rumun-
sku, v jižní části evropského Ruska a na severu Malé Asie (Popov 1953, Dobroczajeva
1957, Guşuleac 1960, Pawłowski 1972, Smejkal 1978, Fedorov 2001). Navíc se pěstuje
a občas i zplaňuje, ve střední Evropě je uváděn např. z Polska a Německa (Pawłowski
1963, BfN 2017).
Obr. 3. – Mapa výskytu taxonů Symphytum cordatum (▲), S. grandifl orum (♦), S. ×hidcotense (■) a S. tau-
ricum (● revidované herbářové doklady, ? nejistý údaj) na území České republiky.
Fig. 3. – Map of occurrence of Symphytum cordatum (▲), S. grandifl orum (♦), S. ×hidcotense (■) and
S. tauricum (● revised herbarium specimens, ? uncertain record) in the Czech Republic.
Zpravy 52-2.indb 234Zpravy 52-2.indb 234 18. 12. 2017 10:17:5318. 12. 2017 10:17:53
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 235
Symphytum grandifl orum DC. – kostival velkokvětý (obr. 4A)
Symphytum grandifl orum A. P. de Candolle, Prodr. 10: 40 (1846)
Popis
Vytrvalé, roztroušeně štětinaté byliny vytvářející nejprve poléhavé sterilní a v pozdějších le-
tech přímé kvetoucí lodyhy. Oddenky plazivé, tlusté a dlouze výběžkaté. Lodyhy přímé, až 40
cm vysoké, jednoduché, případně na bázi chudě větvené, bez přízemních listů. Listy řapíkaté,
nejhořejší téměř přisedlé. Čepel široce vejčitá až vejčitě kopinatá, tupě špičatá až špičatá, na
bázi srdčitá, na líci s nápadně vmáčklou žilnatinou, na ploše pýřitě chlupatá s roztroušenými,
delšími, opadavými štětinami. Řapík křídlatý, krátce sbíhavý. Květy spíše v řidších, rozvolně-
ných vijanech a dvojvijanech. Kalichy hluboce rozeklané, nápadně kratší než zúžená část ko-
runní trubky, s cípy čárkovitě kopinatými, tupými. Koruny zprvu načervenalé, později žluto-
bílé, zvonkovité; korunní šupiny jazykovité, řídce papilnaté a na vrcholu nápadně vykrojené,
nevyčnívající z koruny. Čnělky přímé, vyčnívající z koruny. Konektivy tyčinek nepřevyšující
prašníky. Tvrdky tmavě šedé, mírně zakřivené, jemně bradavčité. Kvete od dubna do června.
2n = 60 [extra fi nes] (např. Gviniashvili 1972, Jaarsma et al. 1990, Gagnidze et al. 2015).
Variabilita a podobné druhy
V rámci původního areálu jsou rozlišovány dvě variety, některými autory považované za
samostatné druhy – var. grandifl orum a var. abchasicum (Trautv.) Kusn. (Bucknall 1913,
Wickens 1969). Symphytum grandifl orum var. abchasicum se od nominátní variety liší
zaokrouhlenou až sbíhavou bází čepele lodyžních listů a kalichem téměř stejně dlouhým
jako koruna. V České republice byla zjištěna pouze nominátní varieta.
Kromě k. srdčitého (viz níže) je možné tento druh zaměnit ještě s k. východním. Ten
však bývá hustě, měkce chlupatý, mívá bohatě větvené lodyhy, nápadně svraskalé listy
se zaokrouhlenými, případně pouze mírně srdčitými bázemi, mělce rozeklanými kalichy
a většími, čistě bílými korunami (Bucknall 1913, Wickens 1969).
Ekologie
Původně roste v horských listnatých lesích a na březích potoků, ve výškách do 1000
m n. m. (Popov 1953). U nás byl nalezen zplanělý v opuštěné zahradní kolonii.
Rozšíření v České republice
Vzácně pěstován a v roce 2016 nalezen J. Sádlem zplanělý v Praze-Krči (obr. 3).
Zpravy 52-2.indb 235Zpravy 52-2.indb 235 18. 12. 2017 10:17:5418. 12. 2017 10:17:54
236 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
A B
D
C
Zpravy 52-2.indb 236Zpravy 52-2.indb 236 18. 12. 2017 10:17:5418. 12. 2017 10:17:54
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 237
Celkový areál
Kostival velkokvětý je původní na Kavkazu (Gruzie, Arménie, sv. Turecko; Bucknall
1913, Popov 1953, Wickens 1969). Některými autory je považován za kolchidský ende-
mit (Popov 1953). Kromě toho byl dovezen i do evropských zahrad, odkud začal zplaňo-
vat. Ze střední Evropy je uváděn jako zplanělý např. z Německa (BfN 2017).
Symphytum ×hidcotense P. D. Sell – kostival trojbarevný (obr. 4B)
Symphytum ×hidcotense P. D. Sell, Fl. Gr. Brit. Ireland 3: 520 (2009)
(kříženec S. grandifl orum a patrně S. ×uplandicum)
Popis
Vytrvalé, statné, draslavě chlupaté byliny. Oddenky plazivé, s dlouhými výběžky. Lodyhy
přímé až vystoupavé, až 50 cm vysoké, větvené. Listy řapíkaté, nesbíhavé, případně pouze
krátce sbíhavé. Čepel vejčitá až vejčitě kopinatá, tupě špičatá až špičatá, na bázi srdčitá,
na líci s nápadně vmáčklou žilnatinou, na ploše roztroušeně krátce štětinatá, s vzácnými
delšími štětinami. Květy v hustých jednostranných vijanech a dvojvijanech. Kalichy při-
bližně do 2/3 rozeklané v pět tupých, úzce trojúhelníkovitých cípů. Koruny trubkovité,
zprvu načervenalé až karmínově červené, později bílo-modré (zúžená část korunní trubky
modrá, rozšířená část koruny bílá); korunní šupiny nevyčnívající z koruny. Konektivy
tyčinek nepřevyšující prašníky. Čnělky přímé, nevyčnívající nebo jen velmi mírně vyční-
vající z koruny. Tvar tvrdek není znám. Kvete od dubna do června.
2n = ca 52 [extra fi nes] (Johnson et al. 1997).
Variabilita a podobné druhy
Hybrid pravděpodobně zahradního původu popsaný z Anglie. Předpokládanými ro-
dičovskými taxony jsou k. velkokvětý a k. uplandský (Poland & Clement 2009, Stace
2010). Od obou rodičovských taxonů se k. trojbarevný liší především dvoubarevnými
květy (k. velkokvětý: žlutobílé, k. uplandský: červenofi alové až tmavě nachové), jinak
kombinuje znaky obou rodičů, včetně charakteru růstu oddenku, větvení a odění lodyhy,
tvaru listové čepele a její báze, délky kališních cípů atd. V kultuře je tento hybrid nejčas-
těji zastoupen kultivarem ‘Hidcote Blue’, ke kterému současně patří nomenklatorický
Obr. 4. – Některé pěstované a ve střední Evropě zplaňující druhy kostivalů: A) Symphytum grandifl orum,
B) S. ×hidcotense, C) S. bulbosum, D) S. ×uplandicum (A – foto L. Kobrlová, B, C, D – foto M. Hroneš).
Fig. 4. – Selected cultivated and naturalised Comfrey species in Central Europe: A) Symphytum grandi-
fl orum, B) S. ×hidcotense, C) S. bulbosum, D) S. ×uplandicum (A – photo L. Kobrlová, B, C, D – photo
M. Hroneš).
Zpravy 52-2.indb 237Zpravy 52-2.indb 237 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
238 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
typ jména (Sell & Murrell 2009). Pěstována je však řada dalších kultivarů, např. s květy
modrobílými (‘Jubilee’, ‘Wisley Blue’) anebo růžovobílými (‘Hidcote Pink’; Gadella &
Perring 2000, Stace 2010).
Ekologie
Symphytum ×hidcotense se vyskytuje zplanělé v okolí zahrad, v parcích a v opuštěných
zahradních koloniích jako pozůstatek po dřívějším pěstování (Bomble & Schmitz 2013).
Rozšíření v České republice
V roce 2016 nalezen J. Sádlem zplanělý na okraji parku pod vrchem Réna u Ivančic.
Patrně se jedná o pozůstatek dříve udržovaných parkových výsadeb. Asi 50 rostlin se tu
vyskytuje na bázi stinného, vlhčího svahu pod skálou, přímo u cesty na rozhlednu Réna,
asi 100 metrů za mostem přes řeku Jihlavu (obr. 3).
Celkový areál
Kostival trojbarevný vznikl v kultuře ve Velké Británii. Jako okrasná rostlina bývá
často pěstován, místy se rozšířil i do volné přírody, např. v Anglii, Belgii a Německu
(Poland & Clement 2009, Stace 2010, Bomble & Schmitz 2013, Verloove & Lambi-
non 2014).
Symphytum cordatum Waldst. et Kit. ex Willd. – kostival srdčitý
Symphytum cordatum Waldstein & Kitaibel ex Willdenow, Neue Schriften Ges. Naturf.
Freunde Berlin 2: 121 (1799)
Syn.: Symphytum pannonicum Pers., Syn. Pl. 1: 161 (1805) – S. cordifolium Baumg.,
Enum. Stirp. Transsilv. 1: 126 (1816)
Popis
Vytrvalé, především na bázi štětinatě chlupaté byliny. Oddenky plazivé, tlusté. Lodyhy
přímé, až 50 cm vysoké, jednoduché, řídce olistěné, rýhované, v dolní polovině s odstá-
lými štětinami a přitisklými háčkovitými chlupy. Přízemní listy obvykle 1–2, dlouze řapí-
katé; čepel velká a nápadně srdčitá, na vrcholu často s nasazenou špičkou. Lodyžní listy
nejčastěji v počtu 2–4, řapíkaté, s čepelí srdčitou, nejhořejší listy téměř přisedlé s čepelí
na bázi často zaokrouhlenou. Čepel všech listů na líci s nevýraznou, jen v mládí vynik-
lou žilnatinou, na ploše drsná, na rubu s hustými přitisklými a roztroušenými odstálými
štětinami. Květy v spíše řidších, rozvolněných vijanech a dvojvijanech. Kalichy hluboce
rozeklané, zvonkovité, cípy úzce kopinaté, zašpičatělé. Koruny světle žluté, trubkovité;
Zpravy 52-2.indb 238Zpravy 52-2.indb 238 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 239
korunní šupiny trojúhelníkovité, hustě dlouze papilnaté, nevyčnívající z koruny. Konekti-
vy tyčinek nepřevyšující prašníky. Čnělky přímé, jen mírně vyčnívající z koruny. Tvrdky
černé, přímé, s výrazným, širokým prstencem, hustě, drobně bradavčité. Kvete od dubna
do června.
2n = 120 [extra fi nes] (Wcisło 1972, Gadella & Kliphuis 1978, Murín & Májovský 1982).
Variabilita a podobné druhy
Díky nápadně srdčitému tvaru listů a charakteristickému habitu v přírodě téměř neza-
měnitelný druh. Nejvíce podobným druhem je k. velkokvětý, ten však mívá dlouze vý-
běžkaté oddenky, postrádá přízemní listy, lodyžní listy mají široce vejčitou až vejčitě
kopinatou čepel, na bázi méně srdčitě vykrojenou, koruny jsou žlutobílé a korunní šupiny
jazykovité, na vrcholu vykrojené (Pawłowski 1961, Wickens 1969). Záměna je možná
také s k. hlíznatým (vyšší ploidní úrovně, tzn. 8x a 12x, Kobrlová et al. nepubl.), zejména
v případě mladých rostlin k. srdčitého s ještě nedostatečně vyvinutými srdčitými listy.
Kostival hlíznatý se však odlišuje nápadně hlíznatými oddenky, větvenými lodyhami,
široce vejčitými až vejčitě kopinatými listy a často i bohatším květenstvím.
Ekologie
Druh montánního až subalpínského stupně rostoucí na stinných, vlhkých a minerálně
bohatších půdách (Májovský & Hegedüšová 1993). Nejčastěji se vyskytuje v podros-
tech bučin, jedlobučin, často i olšin, v údolích horských potoků a říček, mnohdy i jako
součást vysokobylinných niv, případně aluviálních luk (Pawłowski 1963, Smejkal
1978, Májovský & Hegedüšová 1993). Ojediněle se pěstuje v zahradách, ale zplaňuje
velmi zřídka.
Rozšíření v České republice
Kostival srdčitý se na našem území nikdy přirozeně nevyskytoval. Nejblíže roste v Orav-
ských Beskydech (masiv Babí hory) na Slovensku (Májovský & Hegedüšová 1993).
V rámci revize byla nalezena jedna položka pocházející s největší pravděpodobností z vý-
sadby, a to v Tyršových sadech v Pardubicích (viz obr. 3).
Celkový areál
Karpatský endemit s těžištěm rozšíření ve Východních Karpatech, rostoucí v Polsku, na
Slovensku, Ukrajině a v Rumunsku (Dobroczajeva 1957, Guşuleac 1960, Pawłowski
1963, 1972, Májovský & Hegedüšová 1993, Fedorov 2001). Jako zplanělý je ve střední
Evropě uváděn např. v Německu (BfN 2017).
Zpravy 52-2.indb 239Zpravy 52-2.indb 239 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
240 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Symphytum bulbosum K. F. Schimp. – kostival cibulkatý (obr. 4C)
Symphytum bulbosum K. F. Schimper, Flora 8(1): 17 (1825)
Syn.: Symphytum zeyheri K. F. Schimp., Flora 12(2): 418 (1829) – S. tuberosum subsp.
bulbosum (K. F. Schimp.) P. Fourn., Quatre Fl. France 747 (1937)
Popis
Vytrvalé, štětinatě chlupaté byliny. Oddenky tenké, plazivé, tvořící přerušované kulovité
hlízky (připomínají korále navléknuté na niti). Lodyhy přímé, až 50 cm vysoké, často
větvené. Listy nesbíhavé, řapíkaté, nejhořejší téměř přisedlé. Čepel vejčitá až elipticky
kopinatá, tupá až špičatá, na bázi krátce sbíhavá až mělce srdčitá, na líci s nevýraznou
žilnatinou, na ploše měkce štětinatá. Květy v poměrně bohatých jednostranných vijanech
a dvojvijanech. Kalichy hluboce, až téměř k bázi rozeklané, se zašpičatělými, kopinatý-
mi kališními cípy. Koruny světle žluté s bělavou zúženou částí korunní trubky, drobné,
zvonkovité; korunní šupiny trojúhelníkovité až jazykovité, na vrcholu nápadně protažené,
papilnaté, vyčnívající z koruny. Konektivy tyčinek nepřevyšující prašníky. Čnělky přímé,
nápadně vyčnívající z koruny. Tvrdky černé, mírně zakřivené, bradavčité. Kvete od dubna
do června, případně července.
2n = 48, ca. 72, 84, 96, (104), 120 [extra fi nes] (Strey 1931, Grau 1971, Gadella & Kliphuis 1978, Johnson
et al. 1997, Bottega et al. 2001, Peruzzi 2003). Polyploidní komplex vyžadující pozornost. Více ploidních
úrovní bylo zjištěno i pomocí průtokové cytometrie (Kobrlová nepubl.).
Variabilita a podobné druhy
Koruny s nápadně vyčnívajícími korunními šupinami představují unikátní znak a v rámci
celého rodu se s tímto znakem můžeme v Evropě setkat už jen u druhu S. ottomanum. Ten
roste nejblíže v Rumunsku a na Balkánském poloostrově a na rozdíl od k. cibulkatého má
vřetenovitý, nehlíznatý oddenek, menší listy s výraznější listovou žilnatinou a drobnější,
bílé koruny (Pawłowski 1972). Pawłowski (1961) v rámci členění rodu tyto druhy řadí do
samostatné sekce Bulbosum.
Ve sterilním stavu může k. cibulkatý připomínat k. hlíznatý. V tomto případě je nej-
spolehlivějším znakem morfologie oddenku a hlíz.
Ekologie
Vyhledává spíše vlhčí, stinná stanoviště v nížinách a v údolích, nejčastěji jroste ako sou-
část pobřežní vegetace, křovin, případně i lesů, navíc osídluje i ruderální biotopy, např.
okraje cest a silniční příkopy.
Zpravy 52-2.indb 240Zpravy 52-2.indb 240 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 241
Celkový areál
Výskyt kostivalu cibulkatého je vázán na jižní Evropu, často je uváděn jako mediteránní
prvek. Roste od jižní Francie (včetně Korsiky) přes jižní Švýcarsko, Itálii (včetně Sicílie),
Slovinsko a Chorvatsko až po Balkánský poloostrov a dále zasahuje do Rumunska a Tu-
recka (Davis 1978, Stearn 1985, Strid 1991, Cecchi & Selvi 2015). V některých zemích
střední Evropy je pěstován jako zelenina nebo okrasná bylina, především v Rakousku
a Německu (v horním Porýní je znám už od roku 1822; Smejkal 1978). Z obou výše
uvedených zemí je známo zplanění ve volné přírodě, nejblíže k našim hranicím v severo-
východní části Rakouska v Burgenlandu (Schmeil & Fitschen 1988, Fischer et al. 2008,
Kniely 2015, BfN 2017).
Symphytum caucasicum M. Bieb. – kostival kavkazský
Symphytum caucasicum Marschall von Bieberstein, Fl. Taur.-Caucas. 1: 128 (1808)
Popis
Vytrvalé, měkce, často šedavě chlupaté byliny tvořící bohaté růžice listů. Oddenky krát-
ké, vřetenovité, ztlustlé, přímé. Lodyhy přímé, 40–60 cm vysoké, větvené, hustě, spíše
měkce, často šedavě chlupaté. Dolní listy řapíkaté, horní téměř přisedlé. Čepel podlouhle
vejčitá až vejčitě kopinatá, špičatá, na bázi uťatá až zaokrouhlená, na líci s mírně vmáč-
klou žilnatinou, na ploše měkce chlupatá. Řapík křídlatý, krátce, někdy až dlouze sbíha-
vý. Květy v bohatých jednostranných vijanech a dvojvijanech. Kalichy mělce, přibliž-
ně do 1/3 rozeklané s tupými, kopinatými cípy. Koruny zprvu růžové až načervenalé,
později nápadně modré, zvonkovité; korunní šupiny jazykovité, na vrcholu tupé, papil-
naté, nevyčnívající z koruny. Konektivy tyčinek nepřevyšující prašníky. Čnělky přímé,
nevyčnívající nebo jen mírně vyčnívající z koruny. Tvrdky světlé, téměř přímé, síťnatě
svraskalé a drobně bradavčité. Kvete od května do června.
2n = 24, (36), 48 [extra fi nes] (Strey 1931, Gviniashvili 1972, Gadella & Kliphuis 1978, Gagnidze et al. 2015).
Variabilita a podobné druhy
Možná záměna s k. drsným (viz výše).
Ekologie
Původně roste na okrajích lesů a v lesních světlinách (Popov 1953). Zplaňuje na okrajích
cest (Bomble & Schmitz 2013).
Zpravy 52-2.indb 241Zpravy 52-2.indb 241 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
242 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Celkový areál
Druhové jméno odkazuje na oblast Kavkazu, odkud byl tento druh popsán a kde se také
přirozeně vyskytuje (Bucknall 1913, Popov 1953, Wickens 1969). Jako okrasná, dobře
rostoucí a hlavně nápadně kvetoucí bylina se často pěstuje v kultuře, odkud příležitostně
proniká do volné přírody, ve střední Evropě např. v Německu (Bomble & Schmitz 2013).
Symphytum orientale L. – kostival východní
Symphytum orientale Linnaeus, Sp. Pl. 1: 136 (1753)
Popis
Vytrvalé, robustní, hustě, měkce chlupaté byliny. Oddenky vřetenovité, nehlíznaté. Lody-
hy přímé, větvené. Listy řapíkaté, nesbíhavé. Čepel vejčitá až podlouhle vejčitá, tupá až
tupě špičatá, na bázi uťatá, zaokrouhlená nebo mírně srdčitá, na líci s vmáčklou, svraska-
lou žilnatinou, na ploše měkce chlupatá. Květy v hustých jednostranných vijanech a dvoj-
vijanech na mnoha bočních větvích. Kalichy mírně rozeklané s krátkými, tupě špičatými
až špičatými, trojúhelníkovitými cípy. Koruny čistě bílé, trubkovité, poměrně velké; ko-
runní šupiny jazykovité, řídce papilnaté, nevyčnívající z koruny. Konektivy tyčinek ne-
převyšující prašníky. Čnělky přímé, obvykle nevyčnívající z koruny. Tvrdky černé, mírně
zakřivené, bradavčité. Kvete od dubna do června.
2n = 32 [extra fi nes] (např. Gadella & Kliphuis 1978, Markova 1983, Markova & Goranova 1995, Bottega
et al. 2001).
Variabilita a podobné druhy
U nás je možná záměna s dalšími vzácně pěstovanými a zplaňujícími druhy, k. krymským
a k. velkokvětým (viz výše).
Ekologie
V oblasti původního výskytu roste na vlhkých, stinných místech v lesích nebo na březích
potoků (Wickens 1969).
Celkový areál
Kostival východní byl popsán z okolí dnešního Istanbulu (Linnaeus 1753), kromě Turec-
ka (Wickens 1969) je některými autory uváděn i z jižní části evropského Ruska a z Ukra-
jiny (Popov 1953, Pawłowski 1972, Fedorov 2001). Díky svému dekorativnímu vzhledu
Zpravy 52-2.indb 242Zpravy 52-2.indb 242 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 243
je hojně pěstován, zplaňuje a místy i zdomácněl, ve střední Evropě např. v Polsku (Pa-
włowski 1963). Smejkal (1978) uvádí, že se k. východní kdysi pěstoval v dnes zaniklé
zahradě Kanálka v Praze.
Poděkování
Děkujeme Jiřímu Sádlovi za upozornění na nálezy zplanělých taxonů k. velkokvětého a k. trojbarevného
a zaslání jejich fotografi í a herbářových dokladů. Podnětnými připomínkami a radami k rukopisu přispěli
J. Uher a redakční rada, za což jim děkujeme. Dále děkujeme všem kurátorům herbářových sbírek za
umožnění studia herbářového materiálu. Publikace vznikla v rámci projektu Centrum analýzy a syntézy
rostlinné diverzity PLADIAS, 14-6 36079G a za podpory interního grantu Univerzity Palackého Olomouc
IGA PrF-2017-001.
Literatura
Basler A. (1972): Cytotaxonomische Untersuchungen an der Boraginaceen – Gattung Symphytum
L. Untersuchungen an überwiegend norddeutschen Pfl anzen der Arten S. asperum Lepech.,
S. offi cinale L. und S. ×uplandicum Nym. – Bot. Jahrb. Syst. 92: 508–553.
BfN (2017): FloraWeb-Daten und Informationen zu Wildpfl anzen und Vegetation Deutschlands. –
Bundesamt für Naturschutz, Bonn (http://fl oraweb.de) [přístup: 5. 9. 2017].
Bomble W. F. & Schmitz B. G. A. (2013): Kaukasischer Beinwell (Symphytum caucasicum M. Bieb.) und
Hidcote-Beinwell (Symphytum ×hidcotense P. D. Sell) im Aachener Raum. – Jahrb. Bochumer Bot.
Ver. 4: 56–60.
Bottega S., Garbari F. & Peruzzi L. (2001): Reports (1227–1231). – In: Kamari G., Blanché C. & Garbari
F. [eds], Mediterranean chromosome number reports – 11, Fl. Medit. 11: 435–483.
Britton D. M. (1951): Cytogenetic studies on the Boraginaceae. – Brittonia 7: 233–266.
Bucknall C. (1913): A revision of the genus Symphytum Tourn. – J. Linn. Soc., Bot., 41: 491–556.
Cecchi L. & Selvi F. (2015): Synopsis of Boraginaceae subfam. Boraginoideae tribe Boragineae in Italy.
– Pl. Biosyst. 149: 630–677.
Danihelka J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. –
Preslia 84: 647–811.
Davis P. H. [ed.] (1978): Flora of Turkey and the East Aegean Islands, Vol. 6. – Edinburgh University
Press, Edinburgh.
Dobroczajeva D. N. (1957): Symphytum L. – In: Kotov M. I. & Barbarič A. I. [eds], Flora URSR 8:
388–401, Vydavnytstvo Akademii Nauk URSR, Kyjiv.
Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. Vol. 2. – Academia, Praha.
Faegri K. (1931): Über die in Skandinavien gefundenen Symphytum-Arten. – Bergens Mus. Årb. 4:
1–47.
Fedorov A. A. [ed.] (2001): Flora of Russia: the European part and bordering regions. Vol. 5. –
A. A. Balkema, Rotterdam.
Fischer M. A., Oswald K. & Adler W. (2008): Exkursionsfl ora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol.
Ed. 3. – Land Oberösterreich & Biologiezentrum der OÖ Landesmuseen, Linz.
Frost R., MacPherson H. & O’Meara S. (2013): A critical scoping review of external uses of comfrey
(Symphytum spp.). – Complement. Ther. Med. 21: 724–745.
Gadella T. W. J. (1984): Notes on Symphytum (Boraginaceae) in North America. – Ann. Missouri Bot.
Gard. 71: 1061–1067.
Zpravy 52-2.indb 243Zpravy 52-2.indb 243 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
244 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Gadella T. W. J. & Kliphuis E. (1967): Cytotaxonomic studies in the genus Symphytum I. Symphytum offi cinale
L. in the Netherlands. – Proc. Koninkl. Nederl. Akad. Wetensch. Amsterdam, ser. C, 70: 378–391.
Gadella T. W. J. & Kliphuis E. (1969): Cytotaxonomic studies in the genus Symphytum II. Crossing
experiments between Symphytum offi cinale L. and Symphytum asperum Lepech. – Acta Bot. Neerl.
18: 544–549.
Gadella T. W. J. & Kliphuis E. (1973): Cytotaxonomic studies in the genus Symphytum V. Some notes on
W. European plants with the chromosome number 2n = 40. – Bot. Jahrb. Syst. 93: 530–538.
Gadella T. W. J. & Kliphuis E. (1974): Cytotaxonomic studies in the genus Symphytum VI. Some notes on
Symphytum in Britain. – Acta Bot. Neerl. 23: 433–437.
Gadella T. W. J. & Kliphuis E. (1978): Cytotaxonomic studies in the genus Symphytum VII. Chromosome
numbers and classifi cation of ten European species. – Proc. Koninkl. Nederl. Akad. Wetensch.
Amsterdam, ser. C 81: 162–172.
Gadella T. W. J., Kliphuis E. & Huizing H. J. (1983): Cyto- and chemotaxonomical studies on the sections
Offi cinalia and Coerulea of the genus Symphytum. – Bot. Helvet. 93: 169–192.
Gadella T. W. J. & Perring F. H. (2000): Symphytum. – In: Cullen J. et al. [eds], The European Garden
Flora 6: 138–141, Cambridge University Press, Cambridge.
Gagnidze R., Gviniashvili T., Mukbaniani M. & Jinjolia L. (2015): Symphytum. – In: Marhold K. [ed.],
IAPT/IOPB chromosome data 19, Taxon, 64: 1069.
Gams H. (1966): Symphytum L. – In: Hegi G. [ed.], Illustrierte Flora von Mitteleuropa, ed. 2, 5/3: 2220–
2229, Carl Hanser Verlag, München.
Genova E. (2015): Symphytum tauricum Willd. – In: Peev D. [ed.], Red Data Book, vol. 1, Plants and
Fungi, 1: 622, BAS & MOEW, Sofi a.
Grau J. (1971): Cytologische Untersuchungen an Boraginaceae II. – Mitt. Bot. Staatssamml. München 9:
177–194.
Guşuleac M. (1960): Symphytum L. – In: Săvulescu T. [ed.], Flora Republicii Populare Romîne 7: 275–
286, Editura Academiei Republicii Populare Romîne, Bucureşti.
Gviniashvili T. (1972): Nekotorye dannye po kariologii kavkazskich vidov Symphytum L. v svjazi s ich
sistematikoj. – Bot. Ž. 57: 1120–1126.
Hradílek Z., Lizoň P. & Tlusták V. (1992): Soupis botanických sbírek v Československu. – Vlastivědné
muzeum, Olomouc.
Huizing H. J., Malingré T. M., Gadella T. W. J. & Kliphuis E. (1983): Chemotaxonomical investigations
of the Symphytum offi cinale polyploid complex and S. asperum (Boraginaceae): phytosterols and
triterpenoids. – Pl. Syst. Evol. 143: 285–292.
Hultén E. & Fries M. (1986): Atlas of North European vascular plants north of the Tropic of Cancer. Vols
1–3. – Koeltz Scientifi c Books, Königstein.
Ingram J. (1961): Studies in the cultivated Boraginaceae 5: Symphytum. – Baileya 9: 93–99.
Jaarsma T. A., Lohmanns E., Hendriks H., Gadella T. W. J. & Malingré T. M. (1990): Chemo- and
karyotaxonomic studies on some rhizomatous species of the genus Symphytum (Boraginaceae). – Pl.
Syst. Evol. 169: 31–39.
Johnson M. A. T. & Brandham P. E. (1997): New chromosome numbers in petaloid monocotyledons and
in other miscellaneous Angiosperms. – Kew Bull. 52: 121–138.
Kaplan Z., Danihelka J., Lepší M., Lepší P., Ekrt L., Chrtek J. Jr., Kocián J., Prančl J., Kobrlová L., Hroneš
M. & Šulc V. (2016): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. – Preslia 88: 459–544.
Kniely G. (2015): (168) Symphytum bulbosum. – In: Niklfeld H. [ed.], Floristische Neufunde (124–169),
Neilreichia 7: 157–194.
Kobrlová L., Hroneš M. & Trávníček B. (2016): Rod Symphytum (kostival) v České republice.
I. S. tuberosum agg. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 51: 221–256.
Kobrlová L. (2017): Rod Symphytum (kostival) v České republice. II. S. offi cinale agg. – Zprávy Čes.
Bot. Společ. 52: 175–223.
Zpravy 52-2.indb 244Zpravy 52-2.indb 244 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 245
Kucera M., Kálal J. & Polesná Z. (2000): Effects of Symphytum ointment on muscular symptoms and
functional locomotor disturbances. – Adv. Ther. 17: 204–211.
Kurtto A. (1982): Taxonomy of the Symphytum asperum aggregate (Boraginaceae), especially in Turkey.
– Ann. Bot. Fenn. 19: 177–192.
Lepechin I. I. (1805): Symphyti asperi nova species. – Nova Acta Acad. Sci. Imp. Petrop. Hist. Acad. 14:
442–444.
Linnaeus C. (1753): Species Plantarum I. – Stockholm.
Májovský J. & Hegedüšová Z. (1993): Symphytum L. – In: Bertová L. & Goliašová K. [eds], Flóra
Slovenska V/1: 76–97, Veda, Bratislava.
Markova M. (1983): Symphytum orientale chromosome report. – In: Löve Á. [ed.], IOPB chromosome
number reports LXXX, Taxon 32: 509–510.
Markova M. & Goranova V. (1995): Reports (435–473). – In: Kamari G., Felber F. & Garbari F. [eds],
Mediterranean chromosome number reports – 5, Fl. Medit. 5: 289–317.
Murín A. & Májovský J. (1982): Die Bedeutung der Polyploidie in der Entwicklung der in der Slowakei
wachsenden Arten der Gattung Symphytum L. – Acta Fac. Rer. Natur. Univ. Comen. – Bot. 29: 1–25.
Pawłowski B. (1961): Uwagi o żywokostach – Observationes ad genus Symphytum L. pertinentes. –
Fragm. Florist. Geobot. 7: 327–356.
Pawłowski B. (1963): Symphytum L., Żywokost. – In: Pawłowski B. [ed.], Flora Polska, Rośliny
naczyniowe Polski i ziem ościennych 10: 207–215, Warszawa & Kraków.
Pawłowski B. (1972): Symphytum L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M.,
Valentine D. H., Walters S. M. & Webb D. A. [eds], Flora Europaea 3: 103–105, Cambridge University
Press, Cambridge.
Peruzzi L. (2003): Numeri cromosomici per la Flora Italiana (1415–1420). – Inf. Bot. Ital. 35: 81–85.
Poland J. & Clement E. (2009): The vegetative key to the British fl ora: A new approach to plant
identifi cation. – John Poland, London.
Polívka F. (1901): Názorná květena zemí koruny české. Vol. III. Rostliny srostloplátečné (Sympetalae).
– Olomouc.
Popov M. G. (1953): Boraginaceae G. Don. – In: Šiškin B. K. [ed.], Flora SSSR 19: 98–692, Izdatel’stvo
Akademii Nauk SSSR, Moskva & Leningrad.
Rystonová I. (2007): Průvodce lidovými názvy rostlin. – Academia, Praha.
Sell P. & Murrell G. (2009): Flora of Great Britain and Ireland, Vol. 3. – University Press, Cambridge.
Schmeil O. & Fitschen J. (1988): Flora von Deutschland und seinen angrenzenden Gebieten: ein Buch
zum Bestimmen der wildwachsenden und häufi g kultivierten Gefäßpfl anzen. – Quelle [und] Meyer,
Heidelberg.
Slavík B. (2000): Symphytum L. – In: Slavík B. [ed.], Květena České republiky 6: 202–210, Academia,
Praha.
Smejkal M. (1978): Rod Symphytum L. v Československu. – Zprávy Čs. Bot. Společ. 13: 145–161.
Srb V. (1958): O některých hospodářsky významných kostivalech. – Živa 1958/3: 92–93.
Stace C. (2010): New fl ora of the British Isles. Ed. 3. – Cambridge Univ. Press, Cambridge.
Stearn W. T. (1985): The Greek species of Symphytum (Boraginaceae). – Ann. Mus. Goulandris 7:
175–220.
Strey M. (1931): Karyologische studien an Boraginoideae. – Planta 14: 682–730.
Strid A. (1991): Symphytum. – In: Strid A. & Tan K. [eds], Mountain fl ora of Greece 2: 42–44, Edinburgh
University Press, Edinburgh.
Tarnavschi T. I. (1948): Die Chromosomenzahlen der Anthopyten-Flora von Rumämien mit einem
Ausblick auf das Polyploidie-Problem. – Bul. Grad. Bot. Univ. Cluj 28, suppl. 1: 1–130.
Tutin T. G. (1956): The genus Symphytum in Britain. – Watsonia 3: 280–281.
Verloove F. & Lambinon J. (2014): The sixth edition of the Nouvelle Flore de la Belgique: nomenclatural
and taxonomic remarks. – Dumortiera 104: 7–40.
Zpravy 52-2.indb 245Zpravy 52-2.indb 245 18. 12. 2017 10:18:0018. 12. 2017 10:18:00
246 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Wade A. E. (1958): The history of Symphytum asperum Lepech. and S. × uplandicum Nyman in Britain.
– Watsonia 4: 117–118.
Wcisło H. (1972): Karyological studies in Symphytum L. – Acta Biol. Cracov., ser. bot., 15: 153–163.
Weigend M., Selvi F., Thomas D. C. & Hilger H. H. (2016): Boraginaceae. – In: Kadereit J. W. & Bittrich
V. [eds], The families and genera of vascular plants 14: 41–102, Springer, Cham.
Wickens G. E. (1969): A revision of Symphytum in Turkey and adjacent areas. – Notes R. Bot. Gard.
Edinburgh 29: 157–180.
Willdenow C. L. (1799): Beitrag zur näheren Kenntnis einiger seltenen, wenig bekannten Pfl anzen. – Neue
Schriften Ges. Naturf. Freunde Berlin 2: 97–128.
Došlo dne 14. 9. 2017
Příloha 1. – Přehled revidovaných herbářových dokladů nepůvodních taxonů České republiky.
Appendix 1. – Revised herbarium specimens of species non-native to the Czech Republic.
Symphytum asperum
Termofytikum
2b. Podbořanská kotlina: 5746c: distr. Louny, opp. Podbořany: in novale humido, ca 400–500 m situ
merid.-orient. a statione ferroviae in opp. Podbořany, ca 330 m s. m. (21. VII. 1974 J. Štěpánek, LIT).
– 3. Podkrušnohorská pánev: 5446d: okr. Chomutov, Červený Hrádek: zamokřená část zámeckého par-
ku 0,2 km JZ od zámku (12. VII. 1980 J. Lorber, LIT). – 15a. Jaroměřské Polabí: 5661d: Josefov
(s. d. s. coll., HR).
Mezofytikum
28b. Kaňon Teplé: 5843a: Cihelny (u Karlových Varů), u zastávky ČSD, 1 trs (17. VI. 1986 J. Sofron,
PL). – 31a. Plzeňská pahorkatina vlastní: 6546c: Klatovy, Bolešiny, při silnici v obci (2. VI. 1974
K. Čížek & M. Král, PL). – 34. Plánický hřeben: 6646d: Kolinec, v obci, ojediněle (29. VI. 1981
J. Sofron, PL). – 36a. Blatensko: 6548d: distr. Strakonice: in fossa viae publicae prope marg. merid.-ori-
ent. pag. Tchořovice (23. VI. 1977 J. Kirschner & J. Štěpánek, LIT). – 6549a: distr. Blatná: in silva prope
stationem viae ferreae Závišín (VII. 1971 M. Deyl, PR). – 36b. Horažďovicko: 6647b: Pačejov nádraží,
okr. KT [= Klatovy], křoviny podél trati u nádraží (7. VIII. 1986 J. Šádek, LIM). – 37a. Horní Pootaví:
6846b: Štěpánice (okr. Klatovy), pata zdi ve vsi (20. VII. 1978 M. Šandová, PL). – 6847c: distr. Klatovy,
opp. Kašperské Hory: in urticeto in decl. supra viam publicam ad marg. merid.-orient. opp. Kašp. Hory;
ad viam turisticam caerulea signatam (17. VII. 1979 J. Štěpánek, LIT). – 37e. Volyňské Předšumaví:
6849c: Lčovice, mýtina v lesíku na vápencové vložce Z od vodojemu, 1,9 km SZ zámku v Lčovicích,
ca 610 m n. m. (5. VI. 2005 R. Paulič, P. Leischner & V. Chán, CB). – 6948b: Vimperk, silniční příkop
poblíže zámku (16. VII. 1972 V. Čejka, PL). – Vimperk, u zámku ve městě (17. VII. 1972 I. Růžička, MJ).
– 37h. Prachatické Předšumaví: 7049b: Cudrovice u Volar, na místě zaniklé obce (5. VII. 1992 K. Čížek,
PL). – 41. Střední Povltaví: 6151c: opp. Dobříš, pag. Voznice: ad vias in peripheria boreal.-occid. pag.
Voznice (29. V. 1986 J. Štěpánek, LIT, PR). – 42a. Sedlčansko-milevská pahorkatina: 6352a: Sedlčany,
při silnici u Sedlčan poblíž vrchu Cihelný (5. VII. 1969 Č. Deyl, OLM). – distr. Příbram: in clivulo gram-
inoso supra fossam viae publicae ad septentr. a colle Šiberný versus in adjacentibus merid.-occid. opp.
Sedlčany, ca 420 m s. m. (4. VII. 1969 A. Roubal, PR). – 48a. Žitavská kotlina: 5155d: Weisekirchen
[= Bílý Kostel nad Nisou; dle původu položky z herbáře v Liberci] (VI. 1872 s. coll., PR). – 67. Českomo-
ravská vrchovina: 6458c: Humpolec, ve městě, 530 m n. m. (6. VII. 1974 J. Sofron, PL). – Humpolec, za
plotem, na zahradě u sokolovny, zplanělé? (9. VII. 1974 R. Jeslík, ROZ). – Opp. Humpolec: ad viam haud
procul a piscina Trnkáč (13. VII. 1974 J. Štěpánek, LIT).
Zpravy 52-2.indb 246Zpravy 52-2.indb 246 18. 12. 2017 10:18:0118. 12. 2017 10:18:01
Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 52: 225–248, 2017 247
Nemapované údaje týkající se pěstovaných rostlin
Olomouc, botanická zahrada (VII. 1931 J. Otruba, OLM).
Symphytum ×uplandicum
Termofytikum
1. Doupovská pahorkatina: 5645a: Zásada [u Kadaně] (7. VII. 1977 P. Pyšek, ROZ). – 6. Džbán: 5850d:
Okolí Kladna, na zámeckém dvoře (10. VII. 1956 J. Švejda, PR). – 14a. Bydžovská pánev: 5758a: distr.
Nový Bydžov: in pago Kozojídky (18. VII. 2002 J. Chrtek & B. Skočdopolová, PR). – 16. Znojemsko-
brněnská pahorkatina: 6765d: Brno: loco vasto ad saepem horti botanici in area facultatis rerum
naturalium (Brno) (8. VI. 1978 M. Smejkal, BRNU).
Mezofytikum
25a. Krušnohorské podhůří vlastní: 5346c: Brandov (okr. Most): niva Načetínského potoka (pravobřežní)
SZ osady Brandov-Kolonice (4. VI. 2004 Č. Ondráček, CHOM). – 5346d: Hora Sv. Kateřiny (niva hranič-
ního potoka) [sběr pochází ze zahrady: Chomutov: Šafaříkova ul. 45, kam byly rostliny přeneseny z původní
lokality] (13. V. 2009 Č. Ondráček, CHOM). – 29. Doupovské vrchy: 5644c: Horní Hrad [okr. Karlovy
Vary], 800 m JJV obce (8. VII. 1977 J. Sofron, PL). – 31a. Plzeňská pahorkatina vlastní: 6246a: Plzeň,
Poříčí, Mže u Měšťanského pivovaru (15. VI. 1927 F. Maloch, BRNU). – 32. Křivoklátsko: 5849c: [Rakov-
ník,] Bažantnice u Amálie (12. VII. 1989 J. Rydlo, ROZ). – 5947d: Krakovec, údolí Šípského potoka mezi
vsí a Jankovic mlýnem (29. VI. 2010 P. Karešová, J. Rydlo & J. Rydlo, ROZ). – 6147c: Chrást u Plzně, lem
a plášť lesa Houští v okolí kóty 316 nad levým břehem Klabavy, ca 700 m JV od soutoku Klabavy s Beroun-
kou, 316 m n. m. (10. VI. 2004 J. Nesvadbová & J. Sofron, PL). – 33. Branžovský hvozd: 6544a: [Hradiště,]
Branžovský hvozd, Netřeb (24. VI. 1980 P. Pyšek, ROZ). – 6544c: Okraj silnice v Němčicích u Kdyně, okr.
Domažlice (24. VI. 1980 J. Smažík, ROZ). – 36a. Blatensko: 6549a: distr. Blatná: in silvis prope stationem
viae ferreae Závišín ad vicum Bělčice (9. VII. 1971 M. Deyl, PR). – distr. Blatná: in pratis et silvis ad rivulum
Závišínský potok inter stationem viae ferreae et pontem intra vicum Závišín (V. 1971 M. Deyl, PR). – distr.
Blatná: in vice Dobšice in graminosis (17. VII. 1971 M. Deyl, PR). – 36b. Horažďovicko: 6648b: distr.
Blatná: in collibus Hony na skalici dictis versus merid. a vico Lnářský Málkov (12. VII. 1971 M. Deyl,
PR). – 37e. Volyňské Předšumaví: 6749b: Strakonice, město, trávník u ČSAD (19. V. 1996 V. Žíla, LIT).
– 37l. Českokrumlovské Předšumaví: 7251a: Hořice na Šumavě, Kladenské Rovné, lesem při trati od Čer-
tova Mlýna (3. VIII. 1972 S. Kučera, CB, S. offi cinale admixt.). – 42a. Sedlčansko-milevská pahorkatina:
6352a: distr. Sedlčany: in colle Cihelný vrch prope opp. Sedlčany (4. VII. 1969 M. Deyl, PR). – 60. Orlické
opuky: 5863c: Kostelec nad Orlicí, zámecký park (14. V. 1983 J. Belicová, HR). – 64a. Průhonická ploši-
na: 5953c: Průhonice u Prahy: park, u statných dubů okolo louky pod zámkem k silnici na Hole (11. VI. 1958
I. Klášterský & J. Měsíček, PR). – 6053a: Průhonice u Prahy, park (VI. 1992 J. Chrtek, PR). – 65. Kutnohor-
ská pahorkatina: 6158a: Drobovice, singulariter in clivo graminoso apud viam ruralem ad marginem pagi
orient., 260 m s. m. (16. VII. 2004 M. Marek, PR; 19. VI. 2016 L. Kobrlová & M. Hroneš, OL). – Čáslav: in
alluvione rivi Hluboký potok ad merid. ab opp. vestiti ampli secundum tractum rivi inter piscinas Homolka
et Jirsák, 270 m s. m. (20. VI. 2005 M. Marek, PR). – Čáslav, S okraj rybníka Homolka (19. VI. 2016 L. Ko-
brlová & M. Hroneš, OL). – 66. Hornosázavská pahorkatina: 6156c: distr. Kutná Hora, pag. Kasanice:
apud viam a via publica ad praedium Žichovice 300 m ad occid. a praedio versus (9. VII. 1978 V. Skalický,
PRC). – 67. Českomoravská vrchovina: 6458c: Humpolec: v centru města na pustém místě (VII. 1974
V. Faltys, MP). – U lesa při V okraji Vilémova, 2 km VJV od Humpolce (5. VII. 1974 J. Švarc, MJ). – Hum-
polec, zahrada při cestě z ubytovny na nádraží, vpravo od silnice (11. VII. 1974 J. Koblížek, BRNL). – 6556a:
Pacov, železniční nádraží (27. VI. 1976 V. Chán, CB). – Pacov, u nádraží (30. VI. 1976 F. S kůpa, CB). – 73b.
Hanušovická vrchovina: 5868a: Non procul a pago Branná, secundum fl . Branná (7. VII. 1982 M. Sedláč-
ková, NJM). – Jeseníky, Branná, v obci (9. VII. 1982 J. Belicová, HR). – 76b. Tršická pahorkatina: 6370a:
Olomouc, Lašťany, okraj smrčiny proti Lašťanům (ca 1975 Č. Deyl, OLM).
Zpravy 52-2.indb 247Zpravy 52-2.indb 247 18. 12. 2017 10:18:0118. 12. 2017 10:18:01
248 Kobrlová & Hroneš: Symphytum v ČR III
Oreofytikum
85. Krušné hory: 5642a: Nové Hamry (okr. Karlovy Vary): v obci u silnice ca 0,6 km JV–JJV od Dvor-
ského vrchu (k. 839,1) (1. VIII. 2014 Č. Ondráček, CHOM). – 5642c: Nejdek: okraj silnice před hotelem
Krásná vyhlídka, cca 0,5 km SV od obce (15. VII. 1994 Č. Ondráček, CHOM). – okr. Karlovy Vary:
Nejdek, 1 km SSV města, okraj lesa, 700 m n. m. (15. VI. 1994 V. Cejnarová, HR). – 86. Slavkovský les:
5941b: distr. Cheb: in prato apud vicum Dolní Lazy (9. VII. 1979 V. Skalický, PRC). – 88b. Šumavské
pláně: 6947d: Šumava: Borová Lada, u cesty asi 1,5 km JJV od osady Nové Hutě (8. VII. 1990 B. Tráv-
níček, herb. B. Trávníček).
Nemapované údaje týkající se pěstovaných rostlin
V Lukohořanech pěstovaný pro krmení vepřového dobytka (VII. 1914 s. coll., PR). – Botanická zahrada
University Karlovy [v Praze] (1961 H. Pistulková, PRC). – Mutěnice [u Strakonic], zahradnictví v obci
(21. VIII. 1984 V. Chán, V. Skalický & V. Žíla, CB).
Symphytum tauricum
Mezofytikum
37e. Volyňské Předšumaví: 6848c: Miřetice u Vacova, rumiště (vyvezený kompost a drny ze zahrady)
při cestě z Miřetic do Ptákovy Lhoty asi 100 m za vesnicí (29. VI. 1985 V. Žíla, BRNU). – Miřetice, při
polní cestě do Ptákovy Lhoty, kompost (5. VI. 1986 V. Žíla, LIT). – Miřetice u Vacova: kompost při cestě
z Miřetic do Ptákovy Lhoty, asi 100 m za vsí (25. VI. 1986 V. Žíla, LIT). – Vacov, při starší cestě do Přečína
(3. VI. 1987 V. Žíla, LIT).
Symphytum cordatum
Termofytikum
15c. Pardubické Polabí: 5960d: Pardubice, v alpiniu v Tyršových sadech (29. IV. 1939 V. Horák, MP).
Symphytum grandifl orum
Termofytikum
10b. Pražská kotlina: 5952d: Praha-Krč, opuštěná zahrádkářská kolonie Habrovka [sběr pochází ze za-
hrady J. Sádla, kam byly rostliny v r. 2016 přeneseny z původní lokality] (2017 J. Sádlo, OL).
Symphytum ×hidcotense
Termofytikum
16. Znojemsko-brněnská pahorkatina: 6964a: Ivančice, lesopark s hospodou J od města za lávkou přes
řeku, prastaré a již v obyčejnou stráň obrácené alpínum [sběr pochází ze zahrady J. Sádla, kam byly rostli-
ny v r. 2016 přeneseny z původní lokality] (2017 J. Sádlo, OL). – Ivančice, vrch Réna, stinný svah u cesty
na rozhlednu Réna (9. IV. 2017 L. Kobrlová & M. Hroneš, OL).
Zpravy 52-2.indb 248Zpravy 52-2.indb 248 18. 12. 2017 10:18:0118. 12. 2017 10:18:01
