Content uploaded by Jiří Flousek
Author content
All content in this area was uploaded by Jiří Flousek on Oct 17, 2017
Content may be subject to copyright.
Přehledový článek
l
Review
Vliv lyžování nahorskou přírodu: shrnutí současných
poznatků astav vKrkonoších
Impact of skiing on mountain nature: review of the present
knowledge and situation in the Krkonoše/Giant Mts
(Czech Republic)
JIŘÍ FLOUSEK
Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, 543 01Vrchlabí, CZ, jfl ousek@krnap.cz
Abstrakt Předkládaná rešerše shrnuje literární poznatky ovlivech lyžařských aktivit (především sjezdového lyžo-
vání) napřírodní prostředí asrovnává je sesituací vKrkonoších, zejména vKrkonošském národním parku ajeho
ochranném pásmu. Popisuje četné dopady různých činností, projevujících sepři výstavbě aúdržbě lyžařských are-
álů (vlivy napůdu avodu, nalesní aluční stanoviště, naspolečenstva či druhy rostlin aživočichů, nakrajinný ráz),
při jejich provozu amodernizaci (dopady technického zasněžování aeutrofi zace, hlukového asvětelného znečiš-
tění) nebo při provozování zimních sportů obecně (vlivy naptáky asavce). Nastiňuje rovněž očekávaný vliv klima-
tické změny nabudoucnost lyžařského průmyslu vhorských oblastech. Zrešerše vyplývá zásadní význam negativ-
ního působení fragmentace území akumulace vlivů dílčích aktivit lyžařského průmyslu napřírodu, např. zdůvodu
homogenizace druhové rozmanitosti. Negativní vlivy navíc často přesahují území, které je lyžováním asouvisejí-
cími činnostmi přímo dotčeno.
Klíčová slova:
lyžařský průmysl, technické zasněžování, hlukové asvětelné znečištění, horské lesy alouky, subalpínské
aalpínské trávníky, národní park, Krkonoše
Abstract The submitted review summarizes the actual knowledge about impacts of ski activities (esp. down-hill
skiing) on the natural environment and compares them with asituation in the Krkonoše/Giant Mts, mainly in the
Krkonoše National Park and its buffer zone. It describes various effects of different activities that are connected with
the construction and maintenance of new ski areas (impacts on soil and water, forest and meadow habitats, plant
and animal communities and species, and on landscape character), with the operation and modernisation works in
ski areas (impacts of snow-making and eutrophication, impacts of noise and light pollution) and with winter sports
themselves (impacts on birds and mammals). Here we also consider the predicted impacts of climate change on the
future of the ski industry in mountain areas. The review stresses the key importance of negative effects of fragmenta-
tion and cumulative impacts of ski industry activities on nature, leading to e.g. homogenisation of biodiversity. Neg-
ative impacts often outreach an area directly affected by skiing and related activities.
Keywords:
ski industry, artifi cial snow-making, noise and light pollution, montane forests and meadows, subalpine
and alpine grasslands, national park
1. Proč tato rešerše?
Hory jsou nanaší planetě specifi ckým avelmi význam-
ným typem prostředí. Sestoupajícím počtem obyva-
tel akoncentrací jejich sídel zejména vnižších polo-
hách sepostupně stávají téměř izolovanými ostrovy,
kde má příroda relativně větší šanci nazachování než
vokolních hustě zalidněných nížinách. Často kom-
plikovaný reliéf aextrémní klimatické podmínky tu
však vytvářejí drsné prostředí, kde je pro organismy
náročné dlouhodobě přežívat. Zároveň je to prostředí
velmi citlivé krušivým vlivům všeho druhu, kde je
FLOUSEK J. 2016: Vliv lyžování na horskou přírodu: shrnutí současných
poznatků a stav v Krkonoších. Opera Corcontica 53: 15–60.
16
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
náprava jejich negativních dopadů pomalá atrvá
nesrovnatelně déle než vpříznivějších nižších polo-
hách. Relativní nedotčenost adrsnost horské přírody
je současně velmi atraktivní apřitahuje nacelém světě
stovky milionů návštěvníků ročně (např. MESSERLI
&IVES 1997, MANNING &ANDERSON 2012). Horský
reliéf achladné klima navíc vytvářejí ideální pod-
mínky pro celé spektrum sportovních aktivit, váza-
ných napřítomnost sněhu.
Hory, sníh alyžování– která tři slova ksobě patří
více! Význam hor pro lyžařské aktivity je neoddis-
kutovatelný, nesporný je iekonomický přínos lyžo-
vání pro horské oblasti především vEvropě aseverní
Americe (např. AGRAWALA 2007, EEA 2012, VANAT
2015). Zejména sjezdové lyžování lze považovat téměř
zaevropské specifi kum. Natomto kontinentu setotiž
nachází plných 55 % lyžařských areálů světa. Násle-
duje Asie aAustrálie s24% aobě Ameriky, zvláště však
severní, s21 % (VANAT 2015). Přestože zimní sporty
generují vEvropě téměř 50miliard euro ročně, celo-
roční turistický průmysl (tj. včetně letních sportovních
arekreačních činností) tvoří pouze kolem 5 % hru-
bého domácího produktu Evropské unie (EEA 2012).
Lyžařský průmysl je ale doprovázen velmi význam-
nými dopady napřírodní prostředí, vsoučasnosti
patrně mnohem negativnějšími, než jsou přirozené
disturbance (RIXEN &ROLANDO 2013). Budování ski-
areálů je spojeno srozsáhlými terénními úpravami,
sezměnou půdních poměrů, vodního režimu avege-
tačního krytu. Následný provoz doprovází koncentrace
značného množství návštěvníků, hlukové asvětelné
znečištění. Kumulativní účinek všech vlivů fragmen-
tuje prostředí obývané různými organismy azhoršuje
komunikaci mezi jejich populacemi. Intenzivní rozvoj
infrastruktury zejména vúdolích anižších polohách
hor působí jako ekologická bariéra omezující hori-
zontální migraci organismů mezi stále více izolova-
nými ostrovy subalpínské aalpínské přírody ijejich
vertikální migraci mezi hřebeny hor aúdolími. Přitom
zachování propojenosti takovýchto ostrovů je klíčo-
vou podmínkou pro dlouhodobou apříznivou exis-
tenci horských ekosystémů. Právě proto by měl být
princip předběžné opatrnosti běžně akceptovaným
pravidlem při posuzování rozvojových aktivit vhor-
ských ekosystémech (vše MARTIN 2013).
VAlpách je lyžařský průmysl považován zanejvý-
znamnější faktor, který odzačátku 19.století zásadně
pozměnil prostředí nad horní hranicí lesa, doté doby
ovlivněné jen málo intenzivním zemědělstvím apas-
tvou (CAPRIO et al. 2014). Stojíme tak před komplex-
ním problémem, který některé studie považují zavelmi
vážnou ažnejškodlivější lidskou činnost vhorském
prostředí (MACKENZIE 1989, ILLICH &HASLETT 1994,
RIES 1996, BARNI et al. 2007, ZEIDLER et al. 2016 aj.),
často iskumulativními vlivy (např. WIPF et al. 2005,
MARTIN 2013, ZEIDLER et al. 2014). Zejména valp-
ských zemích seřeší již několik desetiletí, nejen zhle-
diska dopadů napřírodu, ale rovněž naživot míst-
ních obyvatel.
Najedné straně tedy specifi cká, citlivá ačasto uni-
kátní horská příroda, nastraně druhé vysoká návštěv-
nost alyžařský průmysl sevšemi průvodními jevy. Jde
to vůbec dohromady?
Již zúvodních pasáží je zřejmé, žeochrana přírody
alyžování jsou vmnohém protichůdné aneslučitelné
aktivity. Co vše je však ovlivňováno ajaká je současná
úroveň znalostí ovztazích mezi přírodou azimními
sporty? Výzkumných prací věnujících sevlivu lyžo-
vání napřírodu horských oblastí ČR existuje velmi
málo. Naopak vzahraničí, zejména valpských zemích,
je tato problematika studována poměrně detailně
atamní poznatky azkušenosti jsou často přenosi-
telné iknám. Předkládaná rešerše sesnaží shrnout
výsledky studií věnovaných uvedené problematice
akonfrontovat je sesituací vKrkonoších, resp.sochra-
nou přírody vKrkonošském národním parku ajeho
ochranném pásmu.
Zalyžování jsme pro potřeby této rešerše považo-
vali sjezdové lyžování asnowboarding navymeze-
ných sjezdových tratích ifreeridové lyžování vevolné
přírodě (skialpinismus, snowboarding, snowkiting
apod.) aveškeré doprovodné aktivity, které snimi
souvisejí; zmíněny jsou ivlivy běžeckého lyžování.
Vlastní rešerše je členěna dočtyř částí (kap. 3–6),
popisujících vlivy napřírodu při výstavbě aúdržbě
skiareálů, přijejich provozování amodernizaci,vlivy
vlastních lyžařských aktivit a vliv klimatické změny.
Řada vlivů je však úzce
propojena, takže jsme vněkte-
rých případech, zejména
sohledem napřehlednost
textu, toto členění nedodrželi. Obecně větší pozornost
jsme věnovali výstupům využitelným při posuzování
dopadů lyžařských aktivit vKrkonoších (např. vpří-
padech výzkumu stejných nebo příbuzných taxonů,
které sevyskytují ivnašem pohoří).
Každá zkapitol rešerše je uvedena krátkou charak-
teristikou popisovaného vlivu, zakterou následuje
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
17
přehled výsledků rešeršovaných prací, seskupený
podle podobné problematiky apokud možno řazený
oddůležitějších výstupů kméně závažným. Poslední
bod kapitoly pak komentuje příslušnou problema-
tiku vKrkonoších.
1.1 Sjezdové lyžování vČeské republice
Z pohledu sjezdového lyžování odpovídá Česká repub-
lika situaci vEvropě avesvětové konkurenci seroz-
hodně neztrácí. Vrůzných parametrech, hodnotí-
cích nejvýznamnější lyžařské státy světa, sepohybuje
mezi 9.(v celkové návštěvnosti skiareálů) a12.mís-
tem (vpočtu lanovek avleků). Znealpských států
jsou před námi jen USA, Japonsko, Kanada aČína
(VANAT 2015).
Výstavba nových lyžařských areálů, lanových drah,
vleků asjezdovek není vnaší republice ničím novým,
vposledních zhruba 25letech je však výrazně inten-
zivnější. Počet lanových drah stoupl ze14 vroce 1989
na102 vroce 2014 (AHS 2015), přičemž zřetelný zlom
vintenzitě jejich budování nastal roku 2004. Zatímco
vobdobí 1989 –2004 byla postavena vprůměru zhruba
jedna dráha ročně (přesně 1,13), vnásledujících
10letech to bylo už rovných sedm lanovek zarok (AHS
2015). Přepravní kapacita lanovek avleků v15největ-
ších lyžařských centrech ČR stoupla vobdobí 2005–09
oplnou třetinu, z92 500 na122400 osob/hod. (VITVA-
ROVÁ-VRÁNKOVÁ 2009). Prodej sněžných děl vzrostl
během dvou zim vletech 2006–08 odva řády, sodha-
dem asi 1 500 instalovaných děl nanašich sjezdovkách
kroku 2008 (FRÁNEK 2008) a 5 000–7000 vsoučas-
nosti (NOVOTNÝ 2016).
VANAT (2015) uvádí pro ČR celkem 176 skiareálů
(zanejvětší považuje krkonošskou Rokytnici nadJize-
rou) s816lanovkami avleky. Databáze České sjez-
dovky aktuálně obsahuje 282zimních středisek (ČESKÉ
SJEZDOVKY 2015). Patrně nejpřesnější čísla přináší ŠPA-
ČEK (2015) vestručném souhrnu projektu KPMG ČR,
věnovaného identifi kaci přínosů horských středisek
vČR pro regionální rozvoj aveřejné rozpočty. Uvádí
Obr.1. Špindlerův Mlýn – nejvýznamnější lyžařské středisko v České republice, leží v ochranném pásmu Krkonošského
národního parku (NP), ale jako ostrov je ze všech stran národním parkem obklopen. Pohled na skiareál Medvědín
(740–1 230mn. m.), který z pravé strany hraničí s 2. zónou NP a jeho horní okraj je vzdálen necelých 500 m od nejpřísněji
chráněné 1.zóny NP. Foto Kamila Antošová (5. 2. 2006).
Fig. 1. Špindlerův Mlýn – the most important ski resort in the Czech Republic, lies in the buffer zone of the Krkonoše National
Park (NP) but it is completely surrounded by the National Park. View of a ski-run (740–1 230 m a.s.l.) bordering the 2nd
zone of the NP on the right side; its upper part is situated less than 500 m from the 1st (core) zone of the NP with the strictest
regime of nature conservation.
18
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
164 horských středisek scelkem 3 162km běžeckých
tratí, s541km sjezdovek ase734lanovkami avleky
osouhrnné přepravní kapacitě 562750 osob/hod.
Velká střediska, tvořící 17 % celkového počtu (ale56%
celkové významnosti středisek nazákladě poptávky),
mají vprůměru 10km sjezdovek apřepravní kapa-
citu lanovek avleků 5 850 osob/hod.
Naše pohraniční pohoří poskytují příznivé geomor-
fologické iklimatické podmínky pro sjezdové lyžování,
aproto sevnich nacházejí nejvýznamnější centra zim-
ních sportů unás (VYSTOUPIL et al. 2006) (Obr.1 a2).
Současně je však většina těchto území ipřírodovědně
cenných achrání je statut některé zkategorií zvláště
chráněných území ČR jako národní parky nebo chrá-
něné krajinné oblasti (AOPK 2016).
1.2 Sjezdové lyžování vKrkonoších
Zpodkladů Atlasu cestovního ruchu ČR (VYSTOUPIL
et al. 2006) je zřejmé, žeKrkonoše jsou oblastí snej-
větší koncentrací středisek zimního lyžování (Obr.3)
akromě Prahy také snejvětší nabídkou lůžkových kapa-
cit vnaší republice. Odroku 1963 jsou však inaším
nejstarším národním parkem, vyhlášeným pro cenné
přírodní hodnoty tohoto pohoří včetně unikátní arkto-
-alpínské tundry vjeho nejvyšších polohách (např.
FLOUSEK etal. 2007).
Hodnotíme-li rozvoj větších lyžařských center
(Paseky nad Jizerou, Harrachov, Rokytnice nadJize-
rou, Vítkovice vKrkonoších, Špindlerův Mlýn, Her-
líkovice, Černý Důl, Janské Lázně, Pecpod Sněžkou,
Malá Úpa, Prkenný Důl) vobdobí povzniku Krkonoš-
ského národního parku, výchozí plocha sjezdových
tratí činila pouhých 65 ha vroce 1964. Doroku 1986
sevšak téměř zpětinásobila na302 ha (tzn. průměrný
přírůstek 10,8ha ročně) aintenzivní rozvoj pokračoval
ipopolitických změnách koncem 90. let 20.století–
scelkovou plochou sjezdovek vuvedených skiareálech
486 ha vroce 1997 (16,7 ha/rok) a553 ha vroce 2015
(3,8 ha/rok) (Obr.4 a5). Připočteme-li plochy všech
ostatních krkonošských sjezdových tratí, dosahuje
jejich aktuální rozloha celkem 672 ha. Znich 29 %
leží naúzemí národního parku a71 % vjeho ochran-
ném pásmu, podíl sjezdovek vzniklých vposledních
letech (1998 –2015: 68 ha) však již vnárodním parku
dosahoval 41 %. Vše doplňuje 148km lanovek avleků
(J. KALENSKÁ aJ.PAČÁK in litt. 2016).
Obr.2. Skiareál na Lysé hoře (720–1 310 m n. m.) v západních Krkonoších zasahuje do nejcennějších stanovišť arkto-alpín-
ské tundry v 1. zóně národního parku. Foto Kamila Antošová (10. 10. 2010).
Fig. 2. Ski-runs in the western Giant Mts (720–1 310 m a.s.l.) reach the most valuable habitats of the arctic-alpine tundra in
the 1st (core) zone of the National Park.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
19
Obr.3. Střediska zimních sportů a rekreace v České republice – jejich největší koncentrace se překrývá s územím Krkonoš-
ského národního parku. Převzato z Atlasu cestovního ruchu ČR (VYSTOUPIL et al. 2006).
Fig. 3. Centres of winter sports and recreation in the Czech Republic – their highest concentration overlaps with the area of
the Krkonoše National Park on the northern border of the country.
ZIMNÍ SPORTY A REKREACE
Obr.4. Prostorové rozložení sjezdových tratí (celkem 672 ha) na území Krkonošského národního parku (s vyznačením
jednotlivých zón) a jeho ochranného pásma k roku 2015.
Fig. 4. Space distribution of all ski-runs (total of 672 ha) in the Krkonoše National Park (1st/core zone in red, 2nd zone in
yellow, 3rd zone in green) and its buffer zone (white) in 2015.
20
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
Vznik dalších lanových drah asjezdových tratí
je součástí odsouhlasených územních plánů nebo
jejich
připravovaných změn aprojednávají sejiž jen
detaily
trasování (např. veŠpindlerově Mlýně voblasti
Medvědína, Hromovky aPřední Planiny, nebo vPeci
podSněžkou voblasti Javoru aVlašského vrchu).
Asnahy odalší výrazné rozšiřování areálů lze očeká-
vat. Prezentovány jsou například návrhy napropojení
Harrachova, Studenova aHořeních Domků vRokyt-
nici nad Jizerou, doroku 2023 seplánuje rozšíření nej-
většího krkonošského SkiResortu Černá hora – Pec
zdnešních 41km na„superstředisko“ scelkovými
70km sjezdovek alyžařských tratí (PLECHÁČ 2015).
2. Souhrnný přehled vlivů
Lyžování ajeho vliv napřírodní prostředí je komple-
xem vzájemně více či méně provázaných aktivit. Nej-
viditelnější apro přírodu patrně nejdestruktivnější
je vznik samotného skiareálu, výstavba sjezdových
tratí, přibližovacích zařízení adoprovodné infrastruk-
tury, vše následované jejich pravidelnou údržbou (viz
kap. 3). Při nich jsou dramatickým způsobem zasa-
ženy jedny znejdůležitějších složek přírodního pro-
středí– půda avoda. Poškozeny jsou složité půdní
vazby, mění sespolečenstva půdních organismů, je
narušen vodní režim, roste frekvence erozních jevů
ariziko rychlého odtoku srážek anásledného vzniku
povodní (kap.3.1). Budování lyžařských areálů vles-
ním prostředí je spojeno skompletní likvidací lesa při-
nejmenším vmístě lanovek asjezdovek, často rozsáhlé
terénní úpravy jejich povrchu avýstavba příslušné
infrastruktury negativně postihují rovněž luční sta-
noviště (kap. 3.2). Výstavba skiareálů je provázena
narušením typického krajinného rázu vdotčené
oblasti (kap.3.2 a4.2).
Pozměněné půdní avodní poměry avýrazné změny
vevegetacilesních anelesních biotopů následně ovliv-
ňují amění naně vázaná společenstva rostlin aživoči-
chů, dochází khomogenizaci druhové diverzity, tedy
kústupu specializovaných druhů aknástupudruhů
široce rozšířených (kap. 3.2 a3.3).
Významným jevem je fragmentace území azejména
dotčených lesních anelesních stanovišť, sevšemi prů-
vodními negativními jevy– mění sestruktura rostlin-
ných společenstev, vznikají ostré přechody mezi lesní
anelesní vegetací, mizí vhodné biotopy pro druhy uza-
vřených lesních komplexů, narušuje sekomunikace
mezi dílčími subpopulacemi postižených druhů, sni-
žuje segenetická diverzita jejich populací, zhoršuje
seprůchodnost krajiny pro živočichy při provozování
lyžařských sportů atd. (kap.3.2, 3.3 a5).
Nezanedbatelné jsou však ivlivy dlouhodobého
provozování skiareálů ajejich modernizace, zlepšu-
jící nabídku služeb akomfort lyžařů (kap. 4). Tady je
největší koncentrace negativních vlivů napřírodu,
včetně eutrofi zace prostředí, spojena především stech-
nickým zasněžováním (kap. 4.1) ahlukovým asvětel-
ným znečištěním (kap. 4.2).
Bez nepříznivých dopadů napřírodní prostředí se
neobejdou ani samotné lyžařské aktivity (kap. 5)–
přispívají kezmíněné fragmentaci prostředí, narušují
běžné životní rytmy dotčených druhů, amohou tak
významně rozhodovat ojejich bytí či nebytí vdaném
území.
Negativní vlivy navíc často zasahují mnohem větší
oblast, než je plocha přímo dotčená lyžováním asou-
visejícími aktivitami (kap. 3.3, 4.1, 4.2 a5).
Budoucnost lyžařského průmyslu zásadním způso-
bem ovlivňuje probíhající klimatická změna (kap.6)–
nutí provozovatele reagovat nazhoršující sesněhové
podmínky apřijímat různá adaptační opatření, která
Obr.5. Vývoj ploch sjezdových tratí ve větších lyžařských
centrech (viz kap. 1.2) v období 1964 –2015 (modře, v hek-
tarech) a celková plocha všech sjezdovek v českých Krkono-
ších k roku 2015 (červeně).
Fig. 5. Increase in ski-run area of the bigger ski resorts from
1964 to 2015 (blue, in hectars) and total area of all ski-runs
in the Czech side of the Giant Mts in 2015 (red).
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
21
sevevýsledku mohou projevovat ivoblastech značně
vzdálených odlyžařských center, vmístech nepříz-
nivě ovlivněných vyšší spotřebou vody pro technické
zasněžování nebo produkujících elektrickou energii
pro stále četnější sněhová děla.
Patrně klíčovým faktorem je kumulativní působení
všech výše uvedených negativních jevů napřírodní
prostředí (posilování vlivu jednotlivých činností včase,
synergické působení dílčích aktivit, hromadný dopad
většího počtu zařízení), okterém je apatrně dlouho
ještě bude známo velmi málo (kap. 3.1, 3.2, 4.1, 5 a6).
3. Vlivy při výstavbě aúdržbě skiareálů
Výstavba skiareálu je vstupním anejzásadnějším zása-
hem lyžařského průmyslu dopřírody. Kácejí selesní
porosty pro nové sjezdovky, lanovky avleky, upravuje
seterén naodkácených plochách či horských loukách,
budují sestanice lanových drah, přístupové cesty, par-
koviště, zasněžovací systémy, doprovodné atrakce pro
návštěvníky apodobně. Naně navazují další činnosti,
které dopady napřírodní prostředí dále prohlubují–
údržba sjezdovek ajejich provoz.
3.1 Půda avoda, půdní fauna
Přítomnost astruktura vegetace, výška sněhové po-
krývky ajejí kompaktnost– to je několik zmnohafak-
torů, které ovlivňují půdní prostředí, množství vody
asvětla pronikající kpovrchu půdy nebo koncentraci
plynů vpodsněžném prostoru. Přivýstavbě aúdržbě
lyžařských areálů, zejména sjezdových tratí, jsou však
vlastnosti půd avodní poměry výrazně narušovány.
Vznik nové sjezdovky je obvykle doprovázen rozsáh-
lými terénními úpravami při zarovnávání původ-
ního povrchu. Dochází kdegradačním změnám fyzi-
kálních achemických vlastností půdy, kezměnám
její struktury atextury, jsou převrstveny půdní hori-
zonty azlikvidována humusová vrstva, stlačený sníh
nasjezdovkách zvyšuje tepelnou vodivost, adochází
tak kvýraznému promrzání půdy (např.DELGADO et al.
2007, ROUX-FOUILLET etal. 2011, FREPPAZ et al. 2013).
Půdy nasjezdovkách mají vyšší pH aelektrickou vodi-
vost, vyšší koncentrace draslíku, hořčíku, vápníku
adostupného fosforu nebo vyšší obsah CO2, nižší je
naopak obsah organického uhlíku acelkového dusíku
ikationtová výměnná kapacita (GROS etal. 2004, KAN-
GAS et al. 2009, ROUX-FOUILLET etal. 2011 aj.).
Terénní úpravy budoucí či stávající sjezdovky patří
knejdrastičtějším zásahům dopůdního povrchu
avegetačního krytu, které mohou vést ažknevrat-
ným změnám vestruktuře půd nad ipod horní hra-
nicí lesa. Výrazně klesá produktivita adruhová diver-
zita rostlin nadotčeném stanovišti, mizí dřeviny, mění
sedruhové složení veprospěch druhů preferujících
světlo anižší kompetici, vzrůstá rozloha obnažených
ploch, zvyšuje sepovrchový odtok vody atím iriziko
eroze (např. MOSIMANN 1985, WIPF et al. 2005, DEL-
GADO et al. 2007, RIXEN 2013) (Obr.6 a7).
RIES (1996) popisuje rozsáhlé škody způsobené
rozvojem skiareálu– ztrátu vegetačního krytu avrch-
ních půdních horizontů anavazující erozi asolifl ukci
(pohyb půdního materiálu), související spromrzáním
půdy atvorbou jehlového ledu.
GROS et al. (2004) konstatují, žesjezdovky jsou
degradovanými ekosystémy, kde semusí obnovovat
vztahy mezi fyzikálně-chemickými vlastnostmi půdy,
navracejícími serostlinami apůdní mikrobiální akti-
vitou. Společenstva mikrobů nasledované sjezdovce
byla vprvních 12letech jejího provozování velmi nesta-
bilní, půdní respirace nízká, což naznačuje, žezkou-
mané období 13–14 let bylo pro stabilizaci biologické
aktivity zdejších půd příliš krátké.
VČeské republice, na„přírodní“ sjezdovce uPetro-
vých kamenů vHrubém Jeseníku (bezprvotní mecha-
nické úpravy terénu atechnického zasněžování),
zjistili HÉDL etal. (2012) nižší kationtovou výměn-
nou kapacitu vpovrchové vrstvě půdy adojisté míry
inasycenost sorpčního komplexu, který vpůdě ovliv-
ňuje její dynamiku afyzikální stav, váže prvky důle-
žité pro tvorbu půd či výživu rostlin. Naopak rozklad
apřeměna organického materiálu vpůdě (odvozené
odpoměru celkovéhu uhlíku adusíku) senasjez-
dovkách nezhoršovaly abyly ovlivněny spíše typem
vegetace. Nastejné lokalitě prokázali ZEIDLER et al.
(2014) aZEIDLER &BANAŠ (2014) výrazné rozdíly
vrozkladu celulózy mezi sjezdovou tratí asoused-
ními přirozenými stanovišti. Vpřirozených porostech
brusnice borůvky Vaccinium myrtillus sezarok rozlo-
žilo přes 95 % biomasy, naopak vporostech papratky
horské
Athyrium distentifolium
nasjezdovce o20 %
méně. Nepříznivé podmínky pod stlačenou sněhovou
pokrývkou nasjezdové trati (vizrovněž kap. 3.2, 3.3
a4.1) tak negativně ovlivnily společenstva rozkladačů
22
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
arozkladné procesy. Autoři vzávěru shrnují, že„vliv
sjezdových tratí naprostředí má charakter komplexu
dlouhodobě akaždoročně působících faktorů, jejichž
vliv sekumuluje“.
Vsouvislosti sodstraněním vegetačního krytu
aterénními úpravami povrchu sjezdovek sezásadně
mění hydrologické poměry dotčené lokality. Dochází
kvysychání podmáčených stanovišť, zrychluje seodtok
vody zbezlesých svahů, snižuje sejejí vsakování (BAY-
FIELD 1996, WIPF et al. 2005, DAVID et al. 2009 aj.).
Běžné je splachování svrchní vrstvy půdy aplošná
eroze (než sevytvoří zapojené bylinné patro), vzrůstá
riziko sesuvů azáplav. Pravděpodobnost vzniku
povodní připřípadných jarních deštích zvyšuje rovněž
stlačený sníh nasjezdovkách, který má menší schop-
nost jímat vodu (např. NEUMANN &MERRIAM 1972,
CERNUSCA et al. 1990, ARNAUD-FASSETTA et al. 2005,
DE JONG &BARTH 2008; viz též BENISTON &STOFFEL
2016). ARNAUD-FASSETTA et al. (2005) dále konstatují,
žeivlastní rozvoj lyžařských center přispívá kesnížení
kapacity vodních toků akevzniku ničivých záplav.
DAVID et al. (2009) popisují kombinovaný vliv
odkácení lesa, výstavby přístupových komunikací,
povrchové úpravy sjezdovek azasněžování nazvý-
šený průtok atransport sedimentů vevodníchtocích
Obr.6. Terénní úpravy povrchu sjezdovky likvidují vegetaci i v jejím blízkém okolí (Medvědín, Špindlerův Mlýn). Foto Jan
Štursa (2005).
Fig. 6. Terrain grooming destroys vegetation not only on a ski-run but also in its surroundings.
Obr.7. Odstranění vegetace a převrstvení půdních horizon-
tů, při kterém se na povrch dostávají hrubozrnné částice
(vtomto případě i kameny), výrazně narušují hydrologickou
funkci půd a zvyšují riziko vodní eroze (Medvědín, Špindle-
rův Mlýn). Foto Jan Štursa (2005).
Fig. 7. Vegetation removal and overlay of soil horizons on
aski-run impair the hydrological functions of soil and in-
crease the risk of water erosion.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
23
vlyžařských areálech ajejich okolí. Takovéto toky
mají vyšší podíl jemných sedimentů, mělčí tůně avětší
zastoupení nestabilních apoškozených břehů. PIN-
TAR et al. (2009) uvádí podobné narušení hydrolo-
gické funkce půd nasjezdových tratích, související
svyšším podílem hrubých půdních částic. Zatímco
poškozené svahy sjezdovek zadržovaly méně vody
vpůdě, pro málo dotčené pastviny vokolí platil opak.
Výstavba aúprava sjezdových tratí ničí vegetaci
asvrchní horizonty půdy, mění abiotické podmínky
adramaticky ovlivňuje společenstva půdních orga-
nismů. Sukcese vpůdách horských poloh navíc pro-
bíhá velmi pomalu, takže fungující půdní systémy
jsou tu narušeny nadlouhou řadu let (MEYER 1993).
FOISSNER et al. (1982) zkoumali strukturu dvou
skupin prvoků (krytenky Testacea, nálevníci Ciliata)
naalpínské pastvině apřilehlé sjezdové trati. Vlh-
kost půdy apočetnost, biomasa, počet druhů arodů
idiverzita krytenek zřetelně klesaly odpastviny přes
okraj sjezdovky kjejímu středu, početnost nálevníků
ahodnoty pH půdy naopak vestejném gradientu mírně
vzrůstaly. Vobou skupinách organismů sevyskytovalo
více stejných druhů při porovnání pastviny sokrajem
sjezdovky než sjejím centrem. Významné rozdíly byly
nalezeny vdominantních druzích napastvině aupro-
střed trati.
Půdní fauna je ovlivňována rovněž technickým
zasněžováním, úpravou sněhu alyžováním, přikte-
rých dochází kestlačování půdy, zmenšuje seobjem
pórů vpůdě azhoršuje vsakování vody (viz kap. 4.1).
Následně klesá druhová pestrost chvostoskoků Collem-
bola amění sestruktura dominantních druhů vjejich
společenstvech (KOPESZKI &TROCKNER 1994); celková
početnost půdní fauny je redukována oplných 70 %
(MEYER 1993). Vpřípadě půdních roztočů, pancířníků
skupiny Oribatida, však jejich početnost adiverzita
nebyly nijak výrazně ovlivněny (BARATTI et al. 2000).
Krkonoše
VKrkonoších lze předpokládat, ževzávislosti napůd-
ním podloží, typu vegetace čistrmosti svahů budou
změny půdních vlastností avodních poměrů velmi
podobné jako vAlpách či Jeseníkách. Míra podílu
odlesněných ploch lyžařských areálů navzniku ainten-
zitě povodňových epizod vKrkonoších nebyla zkou-
mána, opakované případy vodní eroze nabudova-
ných (např. Stoh veSvatém Petru) ijiž existujících
sjezdovkách (např. Medvědín veŠpindlerově Mlýně–
Obr.8) však tu zaznamenány byly.
Obr.8. Erozní škody na sjezdové trati z Medvědína do Špindlerova Mlýna, způsobené provalením podpovrchových vod.
Foto Jiří Bašta (červenec 2001).
Fig. 8. Erosion damage on a ski-run caused by a breakout of under-surface water.
24
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
3.2 Vegetace
Vliv sjezdového lyžování nahorskou vegetaci je velmi
výrazný. Rozvoj lyžařských areálů je vevětšině pří-
padů řešen naúkor lesů nebo luk, dochází kfrag-
mentaci dotčených prostředí, kvýznamným změnám
druhového složení či snižování jejich druhové rozma-
nitosti. Vpřípadě budování skiareálů vlesních poros-
tech senarušují základní funkce lesa– lokální mikro-
klima, stabilizace stanovištních podmínek avodních
poměrů, ochrana půdy před erozí ařada dalších. Pro-
blematikou vlivu úplného odstranění lesa nebo jeho
fragmentace nalesní druhy organismů by semohla
zabývat samostatná rešerše, takže sejí dále nevěnu-
jeme (viz např. DAVIES et al. 2000, EWERS et al. 2011,
GIBSON et al. 2013, HADDAD et al. 2015). Kompletní
destrukce lesních společenstev přinejmenším vmístě
zásahu je však zřejmá (Obr.9).
Dalo by seočekávat, ženarozdíl odlesů sjezdovky
namontánních loukách asubalpínských aalpínských
trávnících přírodě neškodí. Výstavba lanovek avleků,
terénní úpravy povrchu sjezdovek, rozvody technic-
kého zasněžování adalší stavby související sprovo-
zem lyžařského areálu jsou však provázeny rozsáh-
lou stavební činností, přikteré dochází kplošnému
poškozování azměnám vegetačního krytu. Úbytek
afragmentace lučních biotopů, úprava sjezdovek
ajejich zasněžování tak vedou kvýrazným změnám
vegetace ačasto ikpoklesu druhové pestrosti (např.
KAMMER2002, WIPF et al. 2005).
Srovnání přirozeného alpínského trávníku asjez-
dové trati (sterénními úpravami provedenými před
26lety) ukázalo, ženaněj dopadá téměř dvakrát více
semen rostlin než nasjezdovku ajejich druhová diver-
zita je tu zhruba dvakrát vyšší (URBANSKA et al. 1998).
BANAŠ et al. (2010) zjistili, žedruhová pestrost
vegetace nanezasněžované sjezdovce vsubalpínském
stupni amimo ni sesice téměř nelišila, podstatný roz-
díl však zaznamenali vdruhovém složení, svýznam-
ným zastoupením druhů subalpínských vysokostébel-
ných trávníků nasjezdovce (zejména třtina chloupkatá
Calamagrostis villosa, sedmikvítek evropský Trienta-
lis europaea aj.) anaopak druhů zespolečenstev vyso-
kobylinných kapradinových niv vně sjezdovky (např.
šťavel kyselý Oxalis acetosella či havez česnáčková
Adenostyles alliariae). Autoři uzavírají, žeirelativně
malé rozdíly vdobě odtávání sněhu ave vývoji půd-
ních teplot mohou vést kvýznamným změnám rost-
linných společenstev nasjezdovkách.
Velké plochy sjezdovek jsou navíc rekultivovány,
často spoužitím komerčních travních směsí, které
vlepším případě obsahují jen několik málo vhodných
druhů. Nasjezdovku jsou tak často zavlékány geogra-
fi cky nepůvodní druhy nebo geneticky nevhodné kulti-
vary druhů místních– konkurenčně silnější, postupem
času vytlačující druhy původní nebo dokonce způ-
sobující jejich genetickou erozi; stoupá riziko šíření
invazních aexpanzivních druhů (např.KRAHULEC
&KIRSCHNER 1981, KRAHULCOVÁ et al. 1996, KUBÍNOVÁ
&KRAHULEC 1998, ŠTURSA 2002, KANGAS et al. 2009,
PÉNZES-KÓNYA &NÉMETH 2009). Kvalitní ozeleňování
Obr.9. První fáze kácení sjezdové trati v porostech na Lesním
hřebeni u Pomezních Bud názorně ilustruje kompletní likvi-
daci vegetace v tělese sjezdovky a počínající fragmentaci lesa.
V současnosti již dokončená a provozovaná trať dosahuje až
k temeni hřebene (čárkovaná čára) a překrývá se sjádrovým
územím výskytu tetřívka obecného Tetrao tetrix na české
ipolské straně pohoří. Foto Kamila Antošová (3.6.2009).
Fig. 9. The fi rst phase of tree felling on a new ski-run in the
eastern Giant Mts vividly illustrates the complete destruction
of vegetation cover and starting forest fragmentation. The
recently completed ski-run reaches nearly the top of the moun-
tain ridge (dashed line) and overlaps with one of the core
areas of black grouse distribution on the Czech and Polish
sides of the mountains.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
25
lyžařských areálů je velmi komplikovaným adlouho-
dobým procesem, ne vždy končícím žádaným výsled-
kem („never
-ending story“, jak vnázvu své studie uvá-
dějí KLUG et al. 2013). Možnostem obnovy vegetace
nasjezdovkách sevšak tato rešerše nevěnuje, aproto
jen odkazujeme napodrobnější práce (např. MARTIN
et al. 2010, KLUG et al. 2013, KRAUTZER etal. 2013)
včetně zkušeností zKrkonoš (např. ŠTURSA 2007).
Přirozená sněhová pokrývka avolné prostory pod
ní
fungují jako kvalitní izolace, udržují teplotu na
povrchu půdy kolem 0 °C achrání ji před promr-
záním. Naopak stlačený sníh tyto vlastnosti ztrácí
apůda pod ním promrzá. Vše vevýsledku mění eko-
logické procesy vpůdě anásledně ovlivňuje také vege-
taci. Zhutňování sněhu při jeho úpravě rolbami ipři
vlastním lyžování zvyšuje hustotu sněhu, jeho tvr-
dost avodivost tepla, je narušena rovnováha plynů
vpodsněžném prostoru, napovrchu půdy setvoří vrs-
tva ledu, klesá koncentrace kyslíku anaopak stoupá
koncentrace oxidu uhličitého. Pohyby půdních čás-
tic vpromrzající půdě mechanicky poškozují kořeny
rostlin, změny mikrobiální aktivity vpůdě seodrá-
žejí vjejich výživě arůstu, snižující sekoncentrace
kyslíku pod ledovou vrstvou zvyšuje citlivost rostlin
vůči mrazu nebo působení patogenů (např. CERNUSCA
et al. 1990, NEWESELY et al. 1994, FAHEY &WARDLE
1998, FAHEY et al. 1999, KELLER et al. 2004, RIXEN et
al. 2004 a2008a, RIXEN 2013). Vevýsledku tak pro-
mrzání zpomaluje vývoj rostlin aopožďuje jejich feno-
logii, cožRIXEN (2013) názorně ilustruje fotografi emi
běžecké trati zDavosu vrůzných ročních obdobích
(Obr.10)– přestože časový posun vodtávání sněhu
natrati avjejím okolí není výrazný, velmi nápadný
je posun vkvetení adozrávání pampelišky lékařské
Taraxacum offi cinale agg.
Obr.10. Běžecká trať ve švýcarském Davosu v zimě, na jaře a v časném létě názorně dokumentuje časový posun v odtávání
sněhu na trati a v jejím okolí a vliv tohoto posunu na fenologii pampelišky lékařské Taraxacum offi cinale agg. Dosud žlutě kve-
toucí plochy pampelišek na lyžařské trati ostře kontrastují s již bílými plochami zralých rostlin na okolních loukách. Foto Priska
Hiller. Převzato zestudie RIXEN (2013) s laskavým svolením Christiana Rixena avydavatelství Bentham Science Publishers.
Fig. 10. Cross-country ski track during winter, spring and early summer in Davos. Although the melt-out on the ski track is
only marginally postponed, the phenology of fl owering and fruit production of the dandelion is still visibly delayed in June
(photo P. Hiller). Taken from RIXEN (2013) with kind permission of Christian Rixen and Bentham Science Publishers.
26
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
Zatímco fenologické reakce jsou pozorovatelné
hned, změny vdruhovém složení vegetace sepro-
jevují pomnohem delší době. Rostlinné druhy jsou
adaptovány naspecifi cké sněhové podmínky. Některé
preferují vyfoukávaná místa sminimální sněho-
vou pokrývkou, ale sextrémními teplotními výkyvy
během zimy, jiné rostou nasněhových výležiskách,
kde sesníh kumuluje aodtává později. Činnosti sou-
visející sesjezdovým lyžováním pak mohou nepřiro-
zeně potlačovat nebo upřednostňovat různé druhy
rostlin stakto odlišnými preferencemi.
Nasjezdovkách sečastěji objevují druhy vyfoukáva-
ných míst, patrně adaptovanější nateplotně extrém-
nější podmínky pod stlačeným sněhem. Naopak ustu-
pují rostliny časně kvetoucí, negativně ovlivněné výše
popsanými procesy pod kompaktní sněhovou pokrýv-
kou, apřevažuje vegetace rychle apozději kvetou-
cích druhů (WIPF et al. 2002 a2005, ROUX-FOUILLET
et al. 2011, RIXEN 2013). Je-li však nasjezdovky sníh
přidáván (např. technickým zasněžováním) začí-
nají převažovat rostliny sněhových výležisek naúkor
druhů vyfoukávaných stanovišť. Změny vevegetaci
na takových tratích jsou vesrovnání sokolními lou-
kami tím větší, čím déle je sjezdovka zasněžována
(RIXEN et al. 2002, WIPF et al. 2002).
Druhy indikující vysoce úživné půdy překvapivě
preferují sjezdovky spřírodním sněhem před sjez-
dovkami technicky zasněžovanými, ukterých spíše
očekáváme vyšší přísun živin ztechnického sněhu.
Nasjezdovkách spřírodním sněhem je však jeho vrs-
tva většinou tenčí, půda tu více promrzá apři násled-
ném rozkladu uhynulých mikrobiálních buněk sedoní
uvolňují dusíkaté látky, které zvyšují její úživnost
(WIPF et al. 2002).
Navýznamný nežádoucí trend poukázal dlouhodobý
výzkum již zmiňované „přírodní“ sjezdovky vHru-
bém Jeseníku (kap. 3.1). Brusnice borůvka Vaccinium
myrtillus je adaptována nastanoviště svyšší vrstvou
sněhové pokrývky. Její fenologii ovlivňují už popsané
změny vpůdním prostředí, ve vodních ateplotních
poměrech pod zhutnělým sněhem ajeho pozdější
odtávání nasjezdové trati. Vyvíjí setu sice sezpoždě-
ním, ale déletrvající sněhová pokrývka ji chrání před
poškozováním jarními výkyvy teplot apoodtání sněhu
Obr.11. Při pravidelné úpravě sněhové pokrývky prováděné sněžnými rolbami dochází zejména v předjaří, při nízké sněhové
pokrývce, k poškozování povrchu půdy a ničení vegetace na sjezdových tratích. Tato sjezdovka byla přitom rekultivována,
svyužitím mulčování, již krátce po svém vzniku v roce 2013 (Černá hora, Janské Lázně). Foto Jiří Flousek (11. 4. 2016).
Fig. 11. Regular snow grooming done by snowmobiles damages the soil surface and destroys vegetation on ski-runs, mainly
at the end of the winter season when snow cover is thin. This ski run has been already re-vegetated (with the use of mulching)
shortly after its building in 2013.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
27
tuto časovou ztrátu dožene dodoby odkvětu. Patrně
díky delší ochraně keříků pod sněhem je navíc počet
květů aplodů uborůvky nasjezdovce třikrát vyšší než
vokolních přirozených porostech. Vevýsledku tak
existence sjezdové trati přispívá krozvoji keříčkové
vegetace akšíření borůvkových porostů vpřirozeném
alpínském bezlesí, což však je pro naše horská chrá-
něná území závažný problém (ZEIDLER &BANAŠ 2016,
ZEIDLER et al. 2016). Vpřípadě papratky horské Athy-
rium distentifolium nastejné lokalitě nebyl podobný
trend zjištěn. Rostliny nasjezdovce sice dohnaly feno-
logické zpoždění zhruba dojednoho měsíce, ale svým
vzrůstem byly menší než papratky nakontrolní ploše
(BANAŠ et al. 2010).
Kezměnám vesložení vegetace výrazně přispívá
pohyb těžké techniky (sněžných roleb) přiúpravách
sněhu. Zejména nazačátku akonci zimního období,
při tenké sněhové pokrývce, tak dochází kpoškozo-
vání povrchu půdy apřímo ivegetace (Obr.11). Dlou-
hodobě avkumulaci sezasněžováním astlačováním
sněhu nasjezdovkách klesá počet druhů, plocha vege-
tace aprodukce nadzemní biomasy, dochází kbioche-
mickým změnám vrostlinách (např. KAMMER2002,
WIPF et al. 2005, ZEIDLER et al. 2008, RIXEN 2013).
Vnemnoha případech je dokumentován ipozitivní
vliv sjezdovek, např. vytvářením vhodných stanovišť
pro druhy obnažených ploch, jako jsou plavuníky
rodu Diphasiastrum, hořeček nahořklý Gentiane-
lla amarella či zvonek vousatý Campanula barbata
vJeseníkách (CHLAPEK etal. 2009). Spíše výjimečné
jsou výsledky zdejšího výzkumu při anad horní hra-
nicí lesa, kde uřady skupin organismů (mechorosty,
lišejníky, motýli, pavouci aj.) nebyl negativní dopad
sledované sjezdovky prokázán; souhrnně však studie
hodnotí vliv intenzivního lyžování napřírodu jako pro-
kazatelně negativní (BUREŠ et al. 2009).
Vegetace, zejména lesy ajejich mozaika slučnímim
enklávami, významně dotváří typický krajinný ráz
horských oblastí. Budování či rozšiřování lyžařských
areálů vlesních porostech horských údolí či na dobře
viditelných svazích jsou výraznými zásahy, které
tento krajinný ráz narušují apodstatně snižují jeho
kvalitu (např. MARTIN 2013, ROLANDO et al. 2013a).
Parametry většiny sjezdových tratí jsou projekto-
vány podle jejich určení aočekávané klientely– často
rovné, přímo pospádnici orientované tratě pro rychlé
sjezdy, široké tratě pro oblíbené carvingové lyžování
apodobně (RIXEN 2013). Vše spojené se zdalekavidi-
telnými zásahy dolesní krajiny hor, vpřípadě umě-
lého osvětlení sjezdovek navíc zvýrazněnými ivnoč-
ních hodinách (viz kap. 4.2).
Krkonoše
Vnašich národních parcích jsou rozvojovými aktivi-
tami většinou zasaženy lesy zvláštního určení, jejichž
prvořadou funkcí je ochrana vodních zdrojů apůdy
azachování území určených kochraně přírody, nebo
lesy ochranné nalokalitách smimořádně nepřízni-
vými stanovištními podmínkami.
Plocha sjezdových tratí vKrkonoších vposled-
ních 30letech trvale narůstá (viz kap. 1.2) avsoučas-
nosti dosahuje 672 ha, vposledních zhruba 20letech
zejména naúkor lesních porostů (53 % z68 ha sjezdo-
vek vzniklých vletech 1998 –2015). Stímto rozvojem
spojená fragmentace lesa avznik nových porost
ních
stěn tu výrazně zvyšují riziko následného rozpadu
okol-
ních porostů– např. vlivem bořivých větrů, snadněj-
šího pronikání imisí donitra lesa či šíření lýkožroutů
(Obr.12). Narušován je charakteristický krajinný ráz
Krkonoš (BRYCHTOVÁ &KRAUSE 2003–05).
Knejcennějším biotopům na české straně pohoří
patří horské louky (KRAHULEC et al. 1996), ajsou proto
oprávněně zařazeny mezi předměty ochrany vevrop-
sky významné lokalitě Krkonoše (FLOUSEK 2007).
Vpřípadě sjezdovek vedoucích přes horské louky
většinou nedochází krozsáhlejším terénním úpra-
vám jejich povrchu, přesto dotčeným lučním stanovi-
štím hrozí rizika, plynoucí např. zbudování aprovozu
zasněžovacích systémů (vizkap. 4.1). Vdlouhodo-
bém časovém horizontu tak může docházet kezmě-
nám druhového složení jejich vegetace akpostupné
degradaci. Obecně je nutné zdůraznit, žejakékoliv
změny vegetace vprimárním bezlesí Krkonoš (nad
horní hranicí lesa) anahorských loukách, vzniklých
sice druhotně, ale utvářených vlivem dlouhodobého
hospodaření (např. svazy Nardion nebo Nardo-Agros-
tion), je nutné naúzemí národního parku aevropsky
významné lokality považovat zochranářského hle-
diska zanegativní.
ŠTURSA (2007) uvádí zkrkonošských sjezdovek
nástup vlhkomilné vegetace (např.sítin rodu Juncus
nebo metlice trsnaté Deschampsia cespitosa) azměny
vegetačního krytu najejich déle zasněžovaných par-
tiích (nárůst třtiny chloupkaté Calamagrostis villosa
čimedyňku měkkého Holcus mollis).
28
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
Vsouvislosti sozeleňováním krkonošských sjezdo-
vek upozorňuje ŠTURSA (2002) napoužívání komerč-
ních směsí travin, obsahujících např. kostřavu červe-
nou Festuca rubra nebo jílky rodu Lolium, anariziko
jejich spontánního křížení sautochtonními popula-
cemi stejných druhů.
Také vKrkonoších byla na narušených plochách
sjezdových tratínalezena řada zvláště chráněných
druhů rostlin zčeledi plavuňovitých, včetně šesti druhů
plavuníků rodu Diphasiastrum nasjezdovce zMedvě-
dína doŠpindlerova Mlýna (PROCHÁZKA &HARČARIK
1999). Takováto naleziště však mají šanci napřežití
pouze vpřípadech opakovaného, ale nepříliš inten-
zivního narušování povrchu půdy azabraňování při-
rozené sukcesi.
3.3 Živočichové
Výstavba lyžařských areálů vlesích vytváří velmi ostré
hranice mezi lesem abezlesím, bez významnějších pře-
chodových ekotonů (Obr.13). Natakovouto fragmen-
taci negativně reaguje řada lesních druhů živočichů,
jejichž populace setříští domnoha obtížněji komuni-
kujících částí. Druhy vázané nalesní komplexy ustu-
pují odnově otevřených okrajů, snižuje setak rozloha
vhodných biotopů avznik nové sjezdovky ovlivňuje
populace namnohem větším území, než je záměrem
bezprostředně dotčená plocha (např.MATTHYSEN etal.
1995, LAIOLO &ROLANDO 2005, ROLANDO etal. 2013a).
Sezměnou vegetace nasjezdových tratích serovněž
mění společenstva živočichů; byla prokázána nižší dru-
hová pestrost či menší početnost bezobratlých iobrat-
lovců přímo natratích avjejich okolí.
Epigeičtí pavouci astřevlíci jsou najedné straně
významnými predátory, nastraně druhé idůležitou
potravou proptáky adrobné savce, podobně jako
rovnokřídlý hmyz (sarančata akobylky) či sekáči.
Jsou-li ovlivněna jejich společenstva, může seto proje-
vit vnarušení funkčnosti dotčeného ekosystému (zpo-
malení biogeochemických cyklů, vliv narovnováhu
dusíku auhlíku, úbytek predátorů apod.). NEGRO etal.
(2009, 2010) aROLANDO et al. (2013c) sevěnovali uve-
deným skupinám bezobratlých azaznamenali výrazné
změny vjejich společenstvech nasjezdovkách pod inad
Obr.12. Spodní část lesního žebra mezi novou lanovou dráhou a novou sjezdovkou na jižním svahu Černé hory
(780–1 090mn. m.), napadená a zničená lýkožroutem smrkovým Ips typographus do dvou let po vykácení obou průseků–
stav v říjnu 2013 (A) a v prosinci 2015 (B). Foto Jiří Flousek (2. 10. 2013 a 8. 12. 2015).
Fig. 12. The lower part of a forest rib among a new ski-run and a new chair-lift (780–1 090 m a.s.l.), destroyed by the bark
beetle within two years after felling both the intersections (situation in A: October 2013 and B: December 2015).
A B
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
29
horní hranicí lesa. Vlesních stanovištích významně kle-
sala průměrná početnost, počet druhů aindex diver-
zity brachypterních střevlíků (druhy bez křídel nebo jen
sezakrnělými křídly, tudíž málo pohyblivé) odinteri-
éru lesa kjeho okraji adootevřených ploch sjezdovek
či pastvin. Všechny tři parametry diverzity upavouků
aokřídlených (makropterních) střevlíků naopak stou-
paly směrem kbezlesým biotopům, vnich však byly
nižší nasjezdovkách než vokolních pastvinách; sjez-
dovky preferovalo velmi málo druhů anavíc ekolo-
gicky nenáročných (euryekních). Vsubalpínských
aalpínských biotopech klesala početnost abiodiver-
zita brachypterních střevlíků, pavouků arovnokříd-
lých odpřirozených trávníků kesjezdovkám, naopak
sekáči byli nasjezdovkách nejpočetnější. NEGRO et al.
(2010) hodnotí takovéto změny jako „možné narušení
funkčnosti místního ekosystému“.
Podobné trendy potvrzují STRONG et al. (2002) pro
společenstva brouků (střevlíci Carabidae, kovaříci Ela-
teridae). Nasjezdové trati avjejím lemu včetněpěti
metrů okraje lesa setéměř úplně změnilo spole-
čenstvo brouků; pouze necelých 0,5 % jedinců les-
ních druhů bylo nalezeno nasjezdovce. Počet druhů
obou skupin byl sice vyšší natrati než najejím okraji
avlese, většina znich však byli kolonizátoři zniž-
ších poloh. Autoři považují sjezdové trati zavýrazné
bariéry pro šíření lesních (zejména brachypterních)
druhů brouků. Fragmentace lesa sjezdovkami vytváří
četné „ostrůvky“ lesní vegetace, zvyšuje izolaci popu-
lací lesních druhů somezenými schopnostmi překo-
návat nezalesněné plochy, azvyšuje tak riziko jejich
lokálního vymizení.
Bez ohledu nanadmořskou výšku seukázalo, že
diverzita bezobratlých stoupala spokryvností vege-
tace. Nezapojená vegetace nasjezdovkách je tak váž-
nou překážkou projejich kolonizaci epigeickými bez-
obratlými. Zejména vlesních biotopech pak hrají
významnou roli izlomové přechody mezi lesem
asjezdovkou. Likvidace lesa či horské louky ajejich
fragmentace sjezdovkami tak významně negativně
zasahují dospolečenstev zkoumaných bezobratlých
(ROLANDO et al. 2013c).
ILLICH &HASLETT (1994) sledovali společenstva
rovnokřídlého hmyzu nasjezdovkách vsubalpín-
ských loukách azjistili zde menší počet druhů, nižší
početnost arychlejší larvální vývoj nymf. Vesvé práci
Obr.13. Dokončená úprava povrchu sjezdovky v místech, kde byl ještě před několika týdny vzrostlý les, vytváří pro řadu les-
ních druhů živočichů téměř nepřekonatelnou bariéru (Černá hora, Janské Lázně). Foto Jiří Flousek (2. 10. 2013).
Fig. 13. Completed terrain grooming for a new ski-run, in a place which was covered by forest stands until only several weeks
before, creates a nearly impenetrable barrier for many forest species of animals.
30
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
konstatují, že„lyžování způsobuje dramatické aškod-
livé změny horských ekosystémů dlouho před tím, než
jsme schopni je jako škody registrovat“. Ustejné sku-
piny bezobratlých potvrdili KESSLER et al. (2012)
podobné trendy, navíc sdalším ochuzováním druhů
při technickém zasněžování. Zavýznamnou považují
zejména „homogenizaci biodiverzity“ nasjezdovkách,
tedy ústup specializovaných horských druhů aposun
vesložení společenstev směrem kdruhům široce roz-
šířeným (generalistům).
Faunu pavouků napastvinách ovlivněných aneovliv-
něných lyžováním hodnotil BLICK (1994) azazname-
nal výrazné rozdíly. Naběžných loukách bez lyžování
zjistil vyšší druhovou pestrost, větší množství specia-
lizovaných atypicky horských druhů, vyšší vyrovna-
nost adiverzitu pavoučího společenstva. Naopak na
pastvinách slyžováním byla původní fauna pavouků
narušena, často spřítomností druhů, které nebyly cha-
rakteristické proodpovídající horské polohy. Spole-
čenstva pavouků senavíc neobnovila ani nadostatečně
ozeleněných sjezdovkách, úspěšně kolonizovaných
rovnokřídlým hmyzem ačástečně ibrouky (NEGRO
etal. 2013b).
Voblasti Pradědu vJeseníkách byla sledována
fauna brouků nacitlivě upravované sjezdovce bez zjiš-
těných škod navegetaci (KAŠÁK et al. 2013). Přesto
itady autoři zjistili její významný vliv naepigeické
brouky afunkční diverzitu jejich společenstva– sjez-
dovka nebyla preferována reliktními druhy brouků,
naopak druhy běžné, vagilní (snadno sepřemísťující)
či vázané nanitrofi lní vegetaci zde byly početnější.
ROLANDO et al. (2013b) hodnotí dílčí pozitivní pří-
nos sjezdovek vznikajících naúkor neobhospodařo-
vaných lučních enkláv, které jinak uprostřed lesů při-
rozeně zarůstají. Početnost motýlů akvetoucích
rostlin byla vyšší natakovýchto tratích než napřileh-
lých pastvinách, vpřípadě počtu druhů aindexu diver-
zity byl ale uobou skupin trend opačný. Motýli tak
pozitivně reagovali navysokou početnost rostlin kve-
toucích uprostřed léta nasjezdovkách, jejich druhová
pestrost tu však byla nižší vzhledem knízké diverzitě
rostlin, menší ploše avelké izolovanosti sjezdovek
vesrovnání spastvinami. Sjezdovky tak jsou pro
motýly sice suboptimálním náhradním biotopem, ale
při kompletní změně jejich vegetace veprospěch
motýlů by mohly sloužit také kjejich ochraně.
Reakce ptáků naexistenci sjezdovek vpolohách nad
horní hranicí lesa jsou srovnatelné sněkterými skupi-
nami bezobratlých (CAPRIO et al. 2010)– vyšší počet
druhů, index diverzity ahnízdní hustota napřiroze-
ných trávnících, srovnatelný počet druhů isrovnatelná
diverzita, ale významně nižší hustota ptáků nasjez-
dovkách. ROLANDO et al. (2007, 2013a) navíc dopl-
ňují nepřímý negativní vliv sjezdovek také naokolní
stanoviště, projevující seizde významně nižší den-
zitou ptáků. Vpřípadě konkrétních druhů subalpín-
ských aalpínských poloh klesala pravděpodobnost
výskytu lindušky horské Anthus spinoletta, bělořita
šedého Oenanthe oenanthe arehka domácího Phoeni-
curus ochruros srostoucí plochou sjezdovek. Modelo-
vané výsledky naznačily nepříznivé dopady naptáky
již při zvětšení plochy sjezdových tratí opouhých 10%
(CAPRIO et al. 2011, 2014). Ptačí společenstva uve-
dených horských poloh senevrátila dopůvodního
stavu ani při úspěšném ozelenění sjezdovek (CAPRIO
etal. 2016).
Usjezdovek vlesích zjistili LAIOLO &ROLANDO
(2005), LAIOLO (2007) aROLANDO et al. (2013a) nega-
tivní okrajový efekt, tj. nižší počet druhů, jejich počet-
nost aindex diverzity ptáků při okrajích tratí než vinte-
riéru lesa nebo naokrajích pastvin. Naopak pozitivní
okrajový efekt, sezvýšenými hodnotami uvedených
parametrů, registrovali napřechodu lesa apastvin.
CAPRIO et al. (2014) shrnují, že„celkové důkazy nazna-
čují, žepřinejmenším proptáky může mít lyžování nega-
tivní efekt nakrajinné úrovni sdopady spíše najejich
populace než nalokální posuny vjejich rozšíření“.
Fragmentace lesa výstavbou lyžařských areálů však
neovlivňuje jen hnízdící druhy. BALLENGER &ORTEGA
(2001) sledovali zimující ptáky vúzemí dotčeném
anedotčeném existujícím skiareálem. Průměrný
počet druhů ijedinců byl podobný nasrovnávaných
plochách, dramatický však byl rozdíl vdruhovém slo-
žení. Vefragmentovaném areálu významně vzrostla
početnost krkavcovitých ptáků Corvidae, sníž lze
očekávat vyšší predaci anásledně inižší početnost
dotčených (predovaných) druhů živočichů. WATSON
(1979) uvádí zlyžařského areálu veSkotsku zvýšený
pohyb psů ačetnější výskyt vrány černé Corvus corone,
havrana polního C. frugilegus aracka chechtavého
Larus ridibundus, konzumujících odpadky zejména
naparkovací ploše. WATSON
&
MOSS (2004) pak
dopl
ňují inásledný nepříznivý vliv zvýšeného výskytu
vrány
černé napočetnost ahnízdní úspěšnost bělo-
kura horského Lagopus muta. Podobný trend potvr-
zují rovněž STORCH &LEIDENBERGER (2003), kteří
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
31
nalezli početnější výskyt šesti druhů krkavcovitých
ptáků naplochách sfrekventovanými horskými cha-
tami než na plochách málo navštěvovaných člověkem.
Jedním znejvýznamnějších faktorů mortality
ptáků, především tetřevovitých, jsou jejich střety
slany lanovek avleků (např. WATSON 1979, MIQUET
1990, WATSON
&
MOSS 2004, MÉNONI et al. 2006).
Vletech 2000–04byly sledovány kolize ptáků slany
v225 francouzských skiareálech (Alpy, Pyreneje)
av61 % znich bylo nalezeno celkem 835mrtvých
exemplářů všesti druzích, snejvětším podílem tet-
řívka obecného Tetrao tetrix (70 % vAlpách) a tet-
řeva hlušce T.urogallus (45 % vPyrenejích) (BUFFET
&DUMONT-DAYOT 2013). Nejvíce kolizí bylo zjištěno
uvleků (78 %), nejčastěji slany vevýšce asi 8metrů
nad zemí avúsecích vedoucích lesem nebo podél jeho
okraje. MIQUET (1990) vyhodnotil nálezy 58usmrce-
ných tetřívků zeskiareálů vsavojských Alpách– 88 %
znich nalezl vzimním období, 76 % zamlhy nebo
sněžení, 95 % pod lyžařskými vleky, téměř všechny
pod lany vevýšce 3–15metrů, 85 % vrozvolněném
nebo parkovém lese; polovina znich byli samci, 54%
ptáci starší jednoho roku. Plných 78 % vleků alano-
vek, okteré septáci zabili, bylo postaveno před více
než pěti let, což naznačuje, žeptáci si najejich exis-
tenci nezvykli ani podlouhé době. Navíc je třeba si
uvědomit, žezjištěné počty jsou značně podhod-
nocené. Nalézáni jsou zejména mrtví ptáci viditelní
nasněhu, mimo zimní období většinou unikají pozor-
nosti, část poraněných ptáků odlétá zmísta střetu
ahyne ažstovky metrů daleko (MIQUET 1990, BECH
et al. 2012), značnou část kadáverů zlikvidují predá-
toři dříve, než mohou být vůbec nalezeny.
Vpřípadě savců potvrdily HADLEY &WILSON (2004a,
b) očekávané reakce drobných druhů hlodavců
naplochách ovlivněných sjezdovkami. Společen-
stva seměnila srostoucí fragmentací avětším podí-
lem okrajových stanovišť, významný vliv měla struk-
tura povrchu sjezdovky (typvegetace, přítomnost
sutí aj.). Lesní druhy (např. norník rudohřbetý Myo-
des gapperi) měly nízkou denzitu nasjezdovkách
avysokou ažujejich lesních okrajů, situace udruhů
otevřených prostranství (např. křeček dlouhoocasý
Peromyscus maniculatus, čipmank malý Tamias mini-
mus) byla opačná.
Zajímavé výsledky, sdopadem nejen nadrobné
savce, ale idalší živočichy využívající podsněžné
prostory, přinášejí SANECKI et al. (2006). Provozem
nasjezdovce sezhušťuje sněhová pokrývka asni-
žuje nebo úplně likviduje podsněžný prostor, vprů-
měru napouhých 1,2cm vesrovnání sprůměrnými
8–20cm (v závislosti natypu vegetace) pod nedotče-
nou sněhovou pokrývkou. Experimentálním stlačo-
váním sněhu citovaní autoři zjistili, žepři eliminaci
prostoru pod sněhem sesnížil výskyt dvou druhů
drobných savců využívajících toto prostředí (krysa
Rattus fuscipes, vakomyš Swainsoniova Anthechi-
nus swainsonii) o75–80 %.
Drobní savci setéměř nevyskytovali naalpských
sjezdovkách (NEGRO et al. 2009, ROLANDO et al. 2013a).
Zetří druhů, běžně žijících vokolních lesích, nebyl
nasjezdovce zastižen norník rudý Myodes glareo-
lus arejsek obecný Sorex araneus, jen ojediněle setu
vyskytoval rejsek malý S. minutus. Následná studie
(NEGRO et al. 2013a) ukázala, žesjezdovky předsta-
vují nejen ztrátu biotopu pro lesní druhy savců, ale
působí naně ijako ekologické bariéry. Nasjezdovce
byla zjištěna pouze necelá 2% zevšech odchycených
exemplářů tří druhů (norník rudý, myšice lesní Apo-
demus fl avicollis, plch velký Glis glis), trať nepřeko-
nal žádný zindividuálně značených jedinců apouze
19 % sevrátilo zpět, když byli přeneseni naopačnou
stranu sjezdovky.
SATO et al. (2014a, b,c) sledovali vliv subalpínských
sjezdových tratí navýskyt plazů (ještěrek) azjistili
tu jejich úbytek vesrovnání snenarušenými stano-
višti; klesala zejména početnost specializovaných
horských druhů. Hlavním důvodem byl pokles dru-
hové astrukturní diverzity vegetace nasjezdovkách
ajejich údržba (kosení), která mění teplotní poměry
nasjezdovce aotevírá prostor kvyšší predaci ještěrek.
ROLANDO et al. (2013a) souhrnně konstatují, žesjez-
dové trati vážně zasahují doživota ptáků asavců vbio-
topech pod inad horní hranicí lesa, zmenšováním plo-
chy afragmentací jejich biotopů. Zvířata setak musí
stěhovat doméně narušených území, nebo je naopak
jejich pohyb omezován.
Hodnotíme-li různé skupiny či druhy živočichů, více
jsou ohroženi K-stratégové sživotní strategií zdůraz-
ňující dlouhověkost, kvalitu akonkurenceschopnost
potomstva. Právě najejich populace má totiž lyžo-
vání (vyrušování při sběru/lovu potravy nebo vzim-
ních úkrytech, mortalita nalanech lanovek avleků
aj.) mnohem větší negativní dopady než nadruhy
r-strategické, krátkověké, sdůrazem narychlou
reprodukci, velké množství potomků ajejich mobilitu
32
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
(MARTIN2013). Stejný autor dále považuje zaklíčové
pro horské prostředí zachování propojenosti populací
živočichů– nezbytnou komunikaci mezi dílčími sub-
populacemi druhů sostrůvkovitým výskytem aexis-
tenci koridorů pro jejich vertikální migraci mezi hře-
beny hor apodhůřím.
Jedna znejnovějších rešerší sevěnuje vlivu lyžař-
ského průmyslu nacitlivá alpínská asubalpínská
společenstva (SATO et al. 2013). Autoři shromáždili
vědecké práce zuplynulých 35 let, které zkoumaly
dopady zimní rekreace nafaunu bezobratlých aobrat-
lovců (celkem 41originálních recenzovaných studií).
Vevýsledcíchhodnocených studií převažoval nega-
tivní nebo žádný vliv nafaunu nadvlivem pozitivním
(ten je uváděn pouze vetřech pracích, pojedné věno-
vaných savcům, plazům abezobratlým). Zejména
vEvropě, odkud pocházela většina studií, byl nej-
častěji zjištěn negativní vliv zimní rekreace naživo-
čichy, především naptáky, méně pak inasavce abez-
obratlé. Jejich druhová pestrost, početnost adiverzita
byly nižší vúzemích zatížených zimními aktivitami
ve srovnání sneovlivněnými oblastmi. Autoři stu-
die však konstatují, ževnašich znalostech jsou stále
ještě značné mezery. Dosud velmi málo víme oživot-
ních strategiích horských organismů ajejich reakcích
nalidskými aktivitami podmíněné změny vprostředí.
Atéměř scházejí dlouhodobé studie, protože registro-
vatelné změny vsubalpínských aalpínských společen-
stvech semohou projevovat ažpomnoha desítkách let.
Krkonoše
Výsledky řady uvedených zahraničních výzkumů,
zejména ustejných druhů, jsou využitelné rovněž
vKrkonoších, ikdyž dopady navrhovaných náprav-
ných opatření semohou vpohořích typu Alp aKrko-
noš významně lišit. SCHRANZ (2009) aARLETTAZ et al.
(2013) uvádějí, ženěkterá jejich sledování naznačují
schopnost živočichů přivykat, ne-li sedokonce adapto-
vat, napřítomnost člověka vpřípadech, kdynedochází
kjejich přímému kontaktu sesportujícími lidmi. Svou
úvahu dokládají např. výskytem tetřívků tokajících
brzy ráno naterase restaurace, která je vpozdějších
Obr.14. Nelegální lyžování v nejpřísněji chráněné 1. zóně národního parku (Kotelní jámy, 1 100–1 435 m n. m.) negativně
ovlivňuje hnízdiště sokola stěhovavého Falco peregrinus a zimní stanoviště tetřívka obecného Tetrao tetrix. Foto Kamila Anto-
šová (29. 1. 2011).
Fig. 14. Illegal skiing in the 1st (core) zone of the National Park (1 100–1 435 m a.s.l.) negatively infl uences the breeding
locality of the peregrine falcon and wintering sites of the black grouse.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
33
denních hodinách běžně provozována. Významnou
výhodou je však vtakovýchto situacích velikost Alp,
kdestále ještě existují rozsáhlá, nerušená či jen mini-
málně rušená refugia pro ohrožené druhy. Podobné
přizpůsobení živočichů lze určitě očekávat ivKrkono-
ších, vmístech sjednoznačně vymezenými koridory,
pokterých senávštěvníci pohybují. Jakékoliv vybo-
čení návštěvníka ztohoto předvídatelného koridoru
však již znamená vyrušení „přizpůsobeného“ jedince
aznačný problém nalézt vnevelkých Krkonoších jiné
vhodné klidové území. Zvláště když sezejména zimní
návštěvníci velmi často pohybují také vnepřístupných,
nejpřísněji chráněných částech národního parku (např.
snowboarding vKotelních jamách, běžkování naplá-
ních Labské louky, skialpinismus nasvazích Studniční
hory, snowkiting naBílé louce). Jako aktuální příklad
může sloužit 270 nelegálních vstupů do1. zóny národ-
ního parku, řešených strážci Správy KRNAP vlednu
ažbřeznu 2015 (J.MAREK inverb. 2016) (Obr.14).
Zapříklad důsledku fragmentace lze považovat
mizení tetřívka obecného zeseverovýchodního cípu
Krkonoš. Zjištěný úbytek o65 % zapouhé tři roky
2011–14 tusvelkou pravděpodobností souvisí s„bari-
érou“ rozvojových asportovních aktivit (vč.lyžař-
ských) voblasti Pece pod Sněžkou aVelké Úpy. Tato
překážka je pro tetřívky patrně již nepřekonatelná,
abrání tak posilování téměř izolované subpopulace
naLesním, Pomezním aDlouhém hřebeni ptáky zjedi-
ného možného území jižně odPece. Aktuální genetická
studie (SVOBODOVÁ et al. 2011) naznačuje, žetetřívci
zezápadní, střední avýchodní části pohoří spolu již
dnes komunikují jen omezeně agenetická diverzita tu
odpovídá izolovaným populacím sjednotlivě tokají-
cími samci. Významným příspěvkem ktéto postupu-
jící izolaci může být právě rozvoj aprovozování sjez-
dových areálů (viz rovněž kap.5).
Střety ptáků slany vleků alanovek nebyly vKrkono-
ších podrobněji sledovány, ikdyž je lze očekávat rovněž
vtomto pohoří aněkterá pozorování tomu inasvěd-
čují (nález uhynulého samce tetřívka pod lanem vleku
naPomezním hřebeni vroce 2009 – M. PROKOP in
verb. 2010). Kezranění nebo kúhynům ptáků však
může docházet také ponárazech dozáchytných sítí
podél sjezdovek (PETRILÁK &LOSÍK 2012– Obr.15).
Pro horské oblasti včetně Krkonoš je velmi důležité
zjištění, ženegativní dopady různých aktivit zejména
vcitlivých subalpínských aalpínských společenstvech
semohou projevit ažpovelmi dlouhé době (např. SATO
et al. 2013), což musí být bráno vúvahu při rozho-
dovacích procesech posuzujících rozvojové aktivity
vnejvyšších polohách Krkonoš, včetně zohledňo-
vání principu předběžné opatrnosti (MARTIN 2013).
4. Vlivy při provozování amodernizaci
skiareálů
Vybudováním lyžařského areálu ajeho následnou
údržbou však ovlivňování přírodních poměrů nekončí.
Často následuje zvyšování nabídky služeb akom-
fortu veskiareálech, např. technickým zasněžová-
ním aumělým osvětlením, sdalšími nepříznivými
dopady nadotčené území.
4.1 Technické zasněžování
Nezanedbatelným zásahem dopůdních vlastností
avodního režimu je zasněžování technickým sně-
hem, dnes již nezbytný předpoklad funkčnosti ski-
areálů azásadní adaptace lyžařského průmyslu na
Obr.15. Krycí pero tetřívka obecného Tetrao tetrix nasvěd-
čuje, že letící samice narazila do ochranné sítě podél sjezdové
tratě na Lesním hřebeni u Pomezních Bud. Foto Luděk Pet-
rilák (27. 4. 2012).
Fig. 15. Cover feather of a black grouse female stuck in apro-
tective net along a ski run.
34
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
klimatickou změnu. Jeho instalace je spojena sezem-
ními pracemi při budování rozvodů vody, čerpacích
akompresorových stanic apod., adále tak ovlivňuje
odlesněné plochy či zasněžované louky. Problémem
je už samotné ukládání rozvodů; výkopy směřují vět-
šinou pospádnici, což vede krychlejšímu odvádění
(drenáži) vody zdotčeného území (Obr.16). Kromě
vodního režimu ovlivňuje technický sníh také dru-
hové složení rostlinných aživočišných společenstev
(viz rovněž kap. 3.1 a3.2).
Obecně sevěří, žetechnické zasněžování není pro pří-
rodu škodlivé, protože veškerá použitá voda sevrací
zpět ajediným rozdílem odpřirozeného sněhu je
její návrat dopřírody oněco později. Tato úvaha
je však mylná, protože už jen zpomalení koloběhu
vody ajejí koncentrace napovrchu znamená, žesejí
rychlým odtokem aodpařováním ztratí více, než je
obvyklé. Experimentální měření zAlp aAtlasu uká-
zala, žetéměř třetina vody přeměněné vtechnický sníh
se zúzemí vytrácí– sublimací vevyšších polohách,
odparem zezasněžovacích nádrží, odvátím krystalků
ledu bezprostředně pojejich vyrobení apodobně (vše
DEJONG 2007a). Autorka odhaduje celkové ztráty vody
vAlpách, způsobené produkcí technického sněhu,
adochází khodnotě odpovídající roční spotřebě vody
veměstě s500 tisíci obyvateli. Valpských regionech
snevhodným podložím setak již vsoučasnosti obje-
vují problémy přizásobování pitnou vodou; nejváž-
nější bývají vměsících lednu aúnoru. Veškeré mani-
pulace svodou při výrobě technického sněhu jsou tam
zdlouhodobého hlediska velmi nebezpečné, protože
odčerpávají vodní zdroje, které slouží jako zásobárna
vody pro zimu ajaro (dříve než začne odtávat sníh),
avdobě tání přesměrovávají její odtok napovrch,
místo aby vsakovala aodtékala pod povrchem. Tako-
véto obracení koloběhu vody rozpojuje klasické časové
iprostorové vazby mezi povrchovými apodzemními
vodami amůže vést kproblémům sjejím nedostat-
kem (DEJONG 2007a).
Řada studií prokazuje významně negativní vliv
zasněžování atechnického sněhu navodní poměry
apřírodní prostředí vůbec. Upravované sjezdovky
(vtomto případě ispřírodním sněhem) mají vyšší
Obr.16. Rozvody technického zasněžování jsou ukládány po spádnici, a přispívají tak k rychlejšímu odvádění vody zdotčené
lokality; likvidována je rovněž vegetace v místech výkopu (Medvědín, Špindlerův Mlýn). Foto Petr Flousek (27.5. 2016).
Fig. 16. Water pipelines for artifi cial snow-making are usually built downslope and contribute to faster water drainage of the
impacted locality; vegetation is completely destroyed in excavated sites.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
35
Obr.17. S využitím technického zasněžování může začít lyžařská sezóna dříve (A: stav 15. 11. 2011) a končit později (B: stav
20. 4. 2009), bez ohledu na nepřítomnost přírodního sněhu. Na technicky zasněžovaných tratích v Krkonoších odtává sníh
o 2–3 týdny později, se všemi riziky negativních dopadů tohoto zpoždění na vegetaci zejména lučních stanovišť (sjezdovka
Stoh ve Svatém Petru, Špindlerův Mlýn, 800–1 210 m n. m.). Foto Kamila Antošová.
Fig. 17. Artifi cial snow-making allows an earlier start to the skiing season (A: November 15) and later fi nish (B: April20)
regardless of the absence of natural snow in this ski-run (800–1 210 m a.s.l.). Snow on ski-runs with artifi cial snow produc-
tion melts 2–3 weeks later in the Giant Mts, with all risks of negative impacts on the vegetation, esp. of montane meadows.
A
B
36
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
hustotu, tvrdost aobsah vody než plochy sneupra-
veným sněhem. Komprese sněhu zvyšuje jeho tepel-
nou vodivost, teplota povrchu půdy klesá ažhluboko
pod bod mrazu, zhoršuje sevýměna plynů. Výsled-
kem je změna půdní fauny, nižší diverzita organizmů
anižší produktivita ovlivněného stanoviště, složení
vegetace seposouvá kpozději kvetoucím druhům,
méně odolným větru (např. KAMMER 2002, RIXEN et al.
2003 a2004, HAHN 2004, FREPPAZ et al. 2013). Důle-
žitý je poznatek, že„vliv technického sněhu [navege-
taci] je kumulativní aještě výrazněji seprojeví vdlou-
hodobém měřítku“ (WIPF et al. 2005).
Technický sníh má jiné fyzikálně-chemické vlast-
nosti než sníh přírodní, jeho významným problémem
je o2–5týdnů opožděné odtávání asním spojený
zpožděný vývoj vegetace (KELLER et al. 2004; RIXEN
et al. 2002, 2004 a2008a) (Obr.17). Navíc obsahuje
zhruba dvakrát větší objem vody aažosmkrát větší
množství iontů než sníh přírodní, apodporuje tak rost-
liny preferující vlhké azásadité prostředí. Naoligo-
trofních asuchých loukách to může vést ažkústupu
původních druhů pod tlakem druhů preferujících
zásaditější avlhčí stanoviště (STÖCKLI &RIXEN 2000,
KAMMER 2002, RIXEN et al. 2003, RIXEN2013). Bez
ohledu napřírodní či technické zasněžování však
oba typy sjezdovek přispívají kpoklesu druhové roz-
manitosti aproduktivity vegetace (RIXEN et al. 2002,
RIXEN 2013; viz rovněž kap. 3.2).
Vliv technického zasněžování může být vněkte-
rých případech (nepřesně) chápán jako pozitivní.
Většinou vyšší vrstva „umělé“ sněhové pokrývky,
vespodních partiích iméně stlačovaná, totiž lépe
chrání půdu avegetaci před promrzáním amechanic-
kým poškozováním (WIPF et al. 2005, RIXEN 2013),
než často nedostatečná vrstva přírodního sněhu. Tep-
lota půdy podstlačeným přírodním itechnickým sně-
hem klesá zhruba srovnatelně, ale půdní led setvoří
častěji nasjezdovkách snižší vrstvou sněhu přírod-
ního. Jetřeba si však uvědomit, ženásledně dochází
kjiž zmíněným ačasto nežádoucím změnám vdru-
hovém složení vegetace nazasněžovaných plochách
(viz kap. 3.2).
Patrně vsouvislosti sklimatickou změnou klesá
počet dní, kdy je teplota dostatečně nízká pro výrobu
technického sněhu. Přestože moderní zasněžovací
zařízení dokáží zaoptimálních podmínek zasněžo-
vat již při teplotách kolem 0 °C, používají sekvýrobě
sněhu vněkterých skiareálech stále aditiva, která
naprincipu nukleačních jader umožňují zasněžovat
při vyšších teplotách, než by bylo možné bez nich.
Mezi vsoučasnosti nejrozšířenější přípravky patří
Snomax, uněhož slouží jako nukleační jádra inakti-
vované bakterie Pseudomonas syringae, aDrift, che-
mická látka typu smáčedla nabázi heptametyltri-
siloxanů. Podobné přísady dále přispívají kezměně
půdních poměrů, kvyšší eutrofi zaci půdy avodních
toků či kpoklesu diverzity rostlinných společenstev
(např. RIXEN et al. 2003, 2008b). Upoužívaných pří-
pravků navíc není jednoznačně vyloučeno, zda nemají
idalší vedlejší účinky. FIORE et al. (2008) upozorňují
narizika, která sebou přináší používání Snomaxu.
Vpřípadě zmíněných bakterií zjistili produkci dru-
hotných metabolitů, včetně úplně nového lipopeptidu
sprotihoubovými, protibakteriálními ahemolytic-
kými účinky, které semohou dosud neprozkouma-
ným způsobem projevit vzasaženém prostředí. Při
inhalačních testech toxicity Snomaxu nalaborator-
ních potkanech nebyly zjištěny významné biologické
účinky (GOODNOW et al. 1990). Např. bezpečnostní
list Driftu (AQUATROLS 2015) však uvádí letální kon-
centraci pro 50% testovaných potkanů LC50=2mg/l
při inhalaci aerosolu podobu 4hodin (doporučená
dávka Driftu pro zasněžování je 3–5 μg/l vody). Vlivy
dlouhodobého používání uvedených látek apřípadné
kumulace jejich rozkladných produktů naprostředí
sjezdovek ajejich okolí však nebyly dosud studovány.
Technické zasněžování spotřebovává obrovské
množství vody aenergie. Kvytvoření 1 m3 technic-
kého sněhu je třeba 200–500 litrů vody a1,5–9 kWh
elektrické energie, což při jeho vrstvě kolem 30cm
představuje spotřebu 600000–1500000 litrů vody,
resp. 5 000–27000 kWh energie na1hektar sjez-
dovky (např. PRÖBSTL 2006, STEIGER &MAYER 2008,
RIXEN etal. 2011, TREML et al. 2012). RIXEN et al.
(2011) porovnali odhadovanou askutečnou spotřebu
vody aenergie pro technické zasněžování valpských
lyžařských centrech. Skutečná spotřeba elektrické
energie byla při spodní hranici odhadů dle výše uve-
dených literárních dat apohybovala semezi 0,33–
0,60 kWh/m2 sjezdovky vmalém skiareálu (Braun-
wald) amezi 0,69–1,13 kWh/m2 vevelkých areálech
(Davos, Scuol). Naopak spotřeba vody byla při horní
hranici odhadů adosahovala 0,14–0,2 m3/m2 sjez-
dovky vevelkých skiareálech.
Procelou ČR sepočet sněžných děl odhadem pohy-
buje mezi 5–7tisíci (NOVOTNÝ 2016). Použijeme-li
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
37
pro další výpočet průměr ztohoto odhadu aúdaje
citovaného autora (podrobněji viz následující kap.
Krkonoše), lze roční spotřebu vody aelektrické ener-
gie pro technické zasněžování vcelé České republice
zhruba odhadnout na42milionu m3, resp.105 mili-
onu kWh. Sohledem naznačnou spotřebu vody pro
technické zasněžování aseznalostí údajů deJongové
oztrátách až30 % vody použité kvýrobě technického
sněhu (DEJONG 2007a) jeparadoxní, želyžařský prů-
mysl vČeské republice odebírá vodu pro zasněžování
bez jakýchkoliv plateb (viz zákon č. 254/2001 Sb.
ovodách, vplatném znění, §101, odst. 4: „…Neplatí
setéž zaodběry povrchových vod … pro výrobu sněhu
vodními děly …“).
Samostatným problémem je vysoká energetická
náročnost zasněžovacích zařízení (valpských zemích
souhrnně odhadovaná na600 GWh ročně), nepřímo
ovlivňující životní prostředí vjiných lokalitách ana
mnohem rozsáhlejším území, než senacházejí vlastní
skiareály (výstavba nových zdrojů energie, produkce
emisí CO2 atd.) (např. AGRAWALA 2007).
FUKSA (2016) upozorňuje namožné negativní do-
pady odběrů vody vzimním období, kdy jsou vmalých
tocích nižší průtoky, odběr vody pro zasněžování je
dále snižuje, astoupá tak riziko vymrzání vnich pře-
zimujících organismů (např. DE JONG 2007a uvádí
zfrancouzských Alp pokles průtoku vody vdotče-
ných tocích o40–70 %). Známé studie však detailně
nehodnotí, jak seextrémní odběry vody vdobě mini-
málních zimních průtoků projevují naspolečenstvech
vodních bezobratlých nebo naceloroční dostupnosti
vody pro obyvatele anávštěvníky lyžařských center
(DEJONG 2008).
Výše naznačenému problému sečasto předchází
výstavbou umělých vodních nádrží (Obr.18). Dochází
tak ale kdalšímu záboru půdy, změnám reliéfu, čer-
pání vody (většinou přirozeně úživnější, svyšším
Obr.18. Výstavba vodních nádrží je jednou z možností, jak řešit problémy s nedostatkem vody pro technické zasněžování
během zimy. Nádrže jsou často esteticky problematické, především však přispívají k eutrofi zaci zasněžovaných ploch ve vyš-
ších polohách přiváděním vody z údolí, v tomto případě z 670–680 do 1 250 m n. m. (Černá hora, Janské Lázně). Foto Kamila
Antošová (24. 5. 2016).
Fig. 18. Water reservoirs are one possibility, how to solve problems of a lack of water for snow making in winter time. Reservoirs
are often aesthetically problematic, but they particularly contribute to eutrophication of the ski-runs in higher altitudes when
bringing water for snow-making from valleys (from 670–680 to 1 250 m a.s.l. in this case).
38
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
obsahem minerálů adalších prvků isvyšším znečiš-
těním) zúdolí dovyšších poloh aknásledné eutrofi -
zaci zasněžovaných ploch (např. KAMMER 2002, RIXEN
et al. 2002, DE JONG et al. 2008). Vsouvislosti sčerpá-
ním vody pro technické zasněžování zvodních toků
zmiňují DOERING &HAMBERGER (1996) zvýšené riziko
kontaminace pramenů apodzemních vod patogen-
ními organismy.
Krkonoše
Technickým zasněžováním sednes už běžně řeší pro-
blémy snedostatkem sněhu také nakrkonošských
sjezdovkách, plánováno je jeho rozšiřování rovněž
naběžecké tratě (např.mezi Horními Mísečkami
aLabskou).
TREML et al. (2012) sepodrobně věnovali vlivu
odběrů vody pro technické zasněžování nacelkovou
vodní bilanci vKrkonoších. Vetřech hlavních povo-
dích– Jizery, Labe aÚpy, nezjistili při současném
stavu zasněžování (přinejmenším 52 % sjezdovek,
vevelkých areálech zhruba 75 %) jeho podstatný vliv
naodtokové poměry; odebírá sedo5 % průměrného
měsíčního odtoku nebo 9 % minimálního průtoku.
Při očekávatelném plném zasněžování všech existu-
jících aplánovaných sjezdovek sevšak tyto hodnoty
mohou např. vLabi zvýšit ažna18 % okamžitého
průtoku. Ani tato hodnota však nemusí být konečná
vreálném případě dalšího oteplování klimatu. Tech-
nický sníh pak bude vprůběhu zimy odtávat rychleji
aktrvalému zasněžení sjezdovek bude potřeba pod-
statně více vody než dnes. Vnesledovaných menších
povodích autoři předpokládají podstatně vyšší zásahy
do odtokových poměrů, vesrovnání shlavními řekami,
již vsoučasnosti.
Vezmeme-li zaspolehlivé údaje získané zrozho-
vorů spracovníky skiareálů vRokytnici nadJizerou
aveŠpindlerově Mlýně (NOVOTNÝ 2016), pak sněžné
dělo pracuje vevětších areálech avprůměrné zimní
sezóně asi 30 dní. Podle jeho typu, teploty avlhkosti
vzduchu zpracuje jedno dělo 3,5–29m3 vody zahodinu,
resp. 0,3–9,6litrů zasekundu, aspotřebuje při tom
zhruba 25kW elektrické energie zahodinu. VeŠpin-
dlerově Mlýně, pro který je zmiňováno 194 vrtulo-
vých atyčových děl, zasněžovalo během celé sezóny
2014–15jedno dělo asi 700 hodin. Využijeme-li pro
následující výpočet hodnotu průměrné spotřeby vody
zdolní třetiny uvedených rozpětí (tj.10m3/hod.),
bylo pro zasněžování jen špindlerovských sjezdovek
využito 1,36milionu m3 vody zasezónu akjejímu
dopravení nasvah spotřebováno 3,4milionu kWh
elektrické energie. Pro představu– při objemu Lab-
ské přehrady 3,29milionu m3 to obnáší asi 40 % jejích
vodních zásob.
Vroce 2005 byl sledován vliv technického zasněžo-
vání nakvalitu vody veŠpindlerově Mlýně aPeci pod
Sněžkou (EKODALI 2005). Autoři studie vzávěru
konstatují, žekvalita vody byla negativně ovlivněna
přítomností sjezdovek (vyšší hodnoty chemické ibio-
chemické spotřeby kyslíku, tj. CHSK iBSK5, vyšší kon-
centrace rozpuštěných látek acelkový obsah organic-
kých látek pod sjezdovkami než nad nimi). Zajednu
zpříčin považují technické zasněžování azejména
dodávání chemicky aorganicky obohacené vody
nasvahy sjezdovek.
Vsouvislosti stechnickým zasněžováním, ke kte-
rému je využívána voda zeutrofi zovaných nádrží vúdo-
lích (srovnej např. KANGAS et al. 2012), nelze vyloučit
vliv nakvalitu pitné vody vokolních studních pod sjez-
dovkami; např. dle upozornění vodohospodářů byly
stejné koliformní bakterie zjištěny vpřehradě Lab-
ská veŠpindlerově Mlýně ivestudních napřilehlých
svazích (informace zjednání kmístnímu územnímu
plánu– J. HALÍŘ in verb. 2016).
Vpřípadě biologických nebo chemických aditiv
naznačily výsledky analýz technického sněhu, opa-
kovaně odebíraného Správou KRNAP vzimním
období 2015–16, ženěkteré zkrkonošských skiareálů
takovéto látky (přinejmenším Drift) při zasněžování
používají, přestože aktuální plán péče oKrkonošský
národní park ajeho ochranné pásmo jejich povolo-
vání neumožňuje (FLOUSEK 2010– kap. 5. 2.1: „ pro
výrobu technického sněhu nepovolovat žádné chemické
abiologické přísady“).
4.2 Hluk asvětlo
Významným faktorem je rovněž hlukové asvětelné
znečištění skiareálů ajejich blízkého ivzdáleného
okolí (Obr.19). Mimo běžný denní provoz (vč. čas-
tého hudebního ozvučení) sejedná zejména onoční
pohyb sněžných roleb askútrů při údržbě sjezdovek
alanových dopravních zařízení. Výroba technického
sněhu je doprovázena hlukem zesněhových děl, jehož
intenzita může dosahovat 60–115 dB (např. CIPRA
2004, HAHN 2004, ŠVAJDA 2007); vývoj nových zasně-
žovacích zařízení však směřuje kesnižování této hlu-
kové zátěže. Zásadním zdrojem světelného znečištění
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
39
jsou refl ektory osvětlující sjezdové tratě pro večerní
lyžování, příspěvkem kesvětelnému znečištění je také
provozní osvětlení sněhových děl atyčí.
Vliv hluku vlyžařských areálech naživočichy nebyl
detailněji sledován. Naúroveň nočního hlukového zne-
čištění tak můžeme pouze nepřímo usuzovat zestudie
ovlivu hluku nazaměstnance skiareálu vUSA (RAD-
MAN 2012). U11–70 % pracovníků technického zasně-
žování byly překročeny příslušné normy pro hlukové
zatížení vevýši 82–90 dB, unočních zaměstnanců to
bylo až100 %; uřidičů sněžných roleb nebylo žádné
překročení norem zjištěno. Knočnímu hlukovému
znečištění veskiareálech tedy dochází.
Obecně je prokázán negativní vliv hluku naživo-
čichy. Nadměrný hluk např. komplikuje komunikaci
mezi jedinci téhož druhu, následné vytváření párů
arozmnožování, zhoršuje orientaci při lovu kořisti
apřispívá tak khorší kondici jedinců, nebo zvyšuje
riziko predace (např. GARNIEL et al. 2007, BARBER et
al. 2009–10, FRANCIS &BARBER 2013). Vzrůst úrovně
hluku o5 dB může znamenat pro sluchem seorien-
tujícího predátora (např. sovu) zmenšení plochy, ze
které uslyší kořist, ažo70 %. Naopak pro kořist před-
stavuje zvýšený hluk zkrácení vzdálenosti, nakte-
rou uslyší blížícího sepredátora, ažo45 % (BARBER
et al. 2009–10).
Velmi citlivými druhy knadměrnému hluku jsou
sýc rousný Aegolius funereus atetřívek obecný Tetrao
tetrix, které GARNIEL et al. (2007) řadí doskupiny
11nejcitlivějších druhů ptáků kvlivu hluku najejich
funkční existenci, skritickou hladinou hlukového
zatížení 47dBA pro druhy snoční aktivitou (sýc) a52
dBA pro druhy sdenní aktivitou (tetřívek). Experi-
mentální studie vlivu hluku (v rozpětí 46–73 dBA)
nasýce amerického Aegolius acadicus, příbuzného
našemu sýci rousnému, prokázala, žepravděpodob-
nost ulovení kořisti klesala o8 % při vzrůstu úrovně
hluku okaždý jeden decibel; nad 61 dBA byla již úspěš-
nost lovu nulová (MASON et al. 2016). Uvedené
výsledky ukazují, ženadměrný hluk tak může
významně přispívat kezmenšování plochy biotopů,
využívaných nočními predátory během zimy kzíská-
vání potravy.
Světlo je jedním zezásadních činitelů, které ovliv-
ňují chování živočichů, řídí jejich denní aroční rytmy.
Obr.19. Technické zasněžování je uprostřed noci významným zdrojem světelného a hlukového znečištění (sjezdovka Kejnos,
Benecko). Foto Tomáš Janata (24. 2. 2016, 2324 hod. SEČ).
Fig. 19. Artifi cial snow-making is an important source of light and noise pollution at mid-night.
40
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
Působí-li však naprostředí ajeho obyvatele vnad-
měrné míře, přináší pro živočichy (vč. člověka) řadu
problémů– změny vjejich chování či rozmnožování,
ztrátu orientace, zdravotní komplikace apod. Konkrét-
ních studií onegativních dopadech nočního osvět-
lení načlověka existuje celá řada (např. KARATSOREOS
2012, STEVENS et al. 2014, ZELINSKI et al. 2014), něko-
lik prací hodnotí možné vlivy světla nacelá chráněná
území (např. AUBRECHT et al. 2010, GASTON et al. 2012),
vpřípadě většiny druhů ptáků asavců jsou však naše
znalosti výrazně nedostatečné. Patrně nejúplněji shr-
nují dosavadní poznatky ovlivu světla naživočichy
LONGCORE &RICH (2004) aRICH &LONGCORE (2006).
Autoři zmiňují např. vliv nočního osvětlení nanižší
úspěšnost lovu ušelem anaopak vyšší riziko predace
udrobných savců, naposun vnačasování biologic-
kých hodin obratlovců nebo narušení produkce hor-
monu melatoninu, ovlivňujícího fyziologické procesy
živočichů amimo jiné bránícího vzniku zhoubných
nádorů (viz např. iHÖLKER et al. 2010).
Stejně jako vpřípadě hluku patrně neexistují žádné
vědecké práce kvlivu umělého osvětlení lyžařských
areálů naživočichy. VBeskydech hodnotil BANAŠ
(2008) navrhované osvětlení sjezdovky (průměrná
osvětlenost 20 lx, rovnoměrnost osvětlení 0,2 lx)
adošel kzávěru, žeby významně negativně ovlivnilo
biotopy rysa ostrovida Lynx lynx, vlka obecného Canis
lupus apuštíka bělavého Strix uralensis. Problema-
tice osvětlení sjezdovek sevěnuje idalší studie zBes-
kyd (KOČVARA &KŘENEK 2007), jejíž autoři žádný vliv
osvětlení naptáky nezjistili. Výsledky jsou však zalo-
ženy nachybném metodickém postupu, anejsou proto
směrodatné (FLOUSEK &HORA 2009).
Krkonoše
VKrkonoších je vlivu umělého osvětlení zesjezdo-
vých tratí věnována poměrně značná pozornost,
zejména dopadům nakrajinný ráz. Intenzita osvět-
lení sjezdovek tu je o1–3řády vyšší, než je pro dob-
rou orientaci lyžařů nutné, světelné znečištění výrazně
ovlivňuje území mnohem větší, než je plocha vlastní
sjezdovky, azasahuje dokonce kilometry daleko mimo
pohoří (BRYCHTOVÁ et al. 2005, HOLLAN 2006a, BUJAL-
SKÝ 2014). Jedním zdůvodů je špatné nasměrování
svítidel, mířících často dookolních lesů nebo vzhůru
dooblohy. Významným příspěvkem kesvětelnému
Obr.20. Velmi intenzivně osvětlená sjezdová trať Hromovka ve Špindlerově Mlýně (BUJALSKÝ et al. 2014 tu naměřili intenzitu
osvětlení 57–130 lx, prům. 85 lx) narušuje noční ráz krajiny vnímaný návštěvníky Krkonoš. Siluety okolních hor se objeví až
po zhasnutí světel v areálu. Foto Jiří Bašta (3. 2. 2014, 2043 hod. SEČ).
Fig. 20.
A highly illuminated ski-run (light intensity 57–130lx, a
ver. 85 lx) spoils the night landscape character perceived by
visitors of the Giant Mts. Silhouettes of the surrounding mountains appear only when the lights are turned off.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
41
znečištění je vysoká míra odrazivosti světla (albeda)
nazasněžené ploše– čerstvý sníh odráží přes 90 %,
starý technický sníh přes 80 % světla (KRAUSE et al.
2005).
Světelnému znečištění nakrkonošských sjezdových
tratích sedetailně věnovali BUJALSKÝ etal. (2014).
Průměrné osvětlení středů sjezdovek setu pohybuje
mezi 32–180 luxy najejich povrchu amezi 43–227
luxy vevýšce 1,5m nad povrchem; nejnižší hod-
nota 13 lx byla zjištěna nasjezdovce Aldrov veVít-
kovicích, naopak nejvyšších 390 lx vykazoval Kej-
nos naBenecku (pro srovnání– noční intenzita
osvětlení při úplňku dosahuje 0,1–0,25lx). Dosvit
světla zesjezdovek významně ovlivňuje okolní vege-
tace, oblačnost amlha (taintenzitu dosvitu zvyšuje
ažstonásobně). Intenzita osvětlení protisvahů vzdá-
lených 0,4–2,9km klesla povypnutí lamp nasjezdov-
kách vprůměru osmkrát; intenzita osvětlení přesa-
hující „úplňkových“ 0,1luxu ovlivňovala protisvahy
aždovzdálenosti 1km. Vokolí Hromovky veŠpindle-
rově Mlýně tak byla plocha ovlivněná světlem 14×větší
než plocha vlastní sjezdovky, pro30km osvětlených
sjezdovek vKrkonoších to znamená světelné znečiš-
tění 13–15 km2 okolní krajiny. Autoři studie shrnují,
že„zanepříznivého počasí může být světly zinten-
zivně osvětlených sjezdovek ovlivněno prakticky celé
území národního parku aintenzita jejich osvětlení je
díky srovnání sesituací naméně osvětlených sjezdov-
kách těžko ospravedlnitelná péčí obezpečnost lyžařů“.
Uvedené závěry, žesjezdové tratě přispívají kneú-
měrnému světelnému znečištění celého pohoří, potvr-
zují idalší studie (např. BRYCHTOVÁ et al. 2005, KRAUSE
et al. 2005, HOLLAN 2006a, b). Při průměrné inten-
zitě osvětlení sjezdovky 20 lx dochází kedvojnásob-
nému navýšení množství světla oproti přírodnímu
stavu vokruhu 20km, připříznivé souhře klimatic-
kých podmínek (mlha, nízká oblačnost) to však může
být vokolí tratě až10000× vyšší množství světla.
Autoři srovnávají emise zestředně velké sjezdovky
(oploše 4–5 ha aprůměrné intenzitě osvětlení 20 lx)
semisemi světla změsta o3–6tisících obyvatelích.
Takto vysoké intenzity osvětlení výrazně poškozují
ráz horské krajiny Krkonoš (Obr.20 a21), o před-
pokládaných dopadech extrémního světelného zne-
čištění nachování živočichů (např.zvěře, šelem nebo
sov) však víme velmi málo. Citované studie doporu-
čují nazákladě zahraničních zkušeností (N. CLAN-
TON inlitt. 2002–
http://amper.ped.muni.cz/jenik/
letters/public/msg00080.html
) prokrajinný ráz přija-
telnou apro lyžaře bezpečnou střední intenzitu osvět-
lení sjezdových tratí vevýši 0,3–0,5luxu.
Obr.21. Světelné znečištění ze sjezdovky Protěž na Černé hoře (BUJALSKÝ et al. 2014 tu naměřili intenzitu osvětlení 32–184lx,
prům. 157 lx) ovlivňuje při nízké oblačnosti území ve vzdálenosti mnoha kilometrů od vlastního areálu. Foto Jiří Bašta
(6.2.2014, 2102 hod. SEČ).
Fig. 21. Light pollution from this ski-run (light intensity 32–184 lx, aver. 157 lx) infl uences an area up to several kilometres
distant from the ski-run when there is low cloudiness.
42
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
5. Vlivy lyžařských aktivit
Provozování lyžařských sportů (sjezdové aběžecké
lyžování, snowboarding, skialpinismus, snowkiting)
seprojevuje, kromě již zmíněných dopadů nasjezdo-
vých tratích (např. vliv zhutněného sněhu napůdu či
vegetaci), ipřímo napopulacích volně žijících živo-
čichů– ovlivňuje jejich chování, fyziologické funkce
nebo rozmnožování.
Lyžařské aktivity jsou vposlední době považovány,
vedle úbytku vhodných biotopů, zanejvýznamnější
faktor ovlivňující populace lesních kurů vhorských
oblastech Evropy (zejména tetřeva hlušce Tetrao uro-
gallus atetřívka obecného T. tetrix). Celá řada studií
zalpských zemí aBritských ostrovů prokazuje zásadní
negativní vliv výstavby aprovozu lyžařských areálů,
nebopřímého rušení ptáků pěšími turisty alyžaři
(např. ZEITLER 1995, ZEITLER &GLANZER 1998, BAINES
&RICHARDSON 2007, THIEL et al. 2011a, b).
Vhodným druhem, indikujícím kvalitu obývaného
prostředí, je tetřívek obecný, trávící během zimy vět-
šinu času vesněhových norách (iglú), které si vyhra-
bává zhruba dvakrát denně akteré ho chrání před
nepřízní počasí apredátory (např. JENNI-EIERMANN
&ARLETTAZ 2008). Imírná úroveň rušení zimními akti-
vitami, např. pohybem lyžařů vevolném terénu, vyvo-
lává uvyplašených ptáků chronický stres snáslednými
dopady najejich zdravotní stav, včetně zvýšené mor-
tality nebo neúspěšného rozmnožování (ARLETTAZ et
al. 2013). Ptáci tráví druhý den povyrušení delší čas
získáváním potravy, ztrácejí větší množství energie,
okterou by nepřicházeli vesněhovém úkrytu, roste
riziko jejich predace. Méně využívají jinak vhodné
zimní biotopy vpřípadě jejich rušení lyžaři, početnost
samců natokaništích icelková populační hustota je
mnohem nižší veskiareálech nebo jejich blízkém okolí.
ARLETTAZ et al. (2007) zjistili trvalý nárůst streso-
vého hormonu kortikosteronu během čtyř dní opa-
kovaného rušení tetřívků. Už jen jediné vyplašení
zaden zvýšilo jeho hladinu na 120–150 % normální
koncentrace. BALTIC (2005) doplňuje, žerušení pro-
dlužuje dobu sběru potravy o23% ráno ao12 % za
celý den, čímž ostejné procento zvyšuje riziko predace
pro vyrušeného jedince. Každé rušení navíc přináší
energetické ztráty vevýši 2–4 % celodenní potřeby.
SCHRANZ (2009) přidává idříve začínající adelší pod-
večerní sběr potravy prosamce tetřívků na rušených
lokalitách. BRAUNISCH et al. (2011) uvádějí, žezimu-
jící tetřívci sevyhýbají lyžařským areálům aoblastem
volné přírody sčastým pohybem lyžařů anávštěv-
níků nasněžnicích. Zjistili, že10 % ploch sezimním
výskytem tetřívka bylo úplně ztraceno kvůli rozvoji
lyžařské infrastruktury, dalších 67 % ploch je svíce
než 10% pravděpodobností někdy navštíveno atedy
irušeno lyžaři apouhých 23% plochy vhodných bio-
topů zůstá
valo nerušených. PATTHEY et al. (2008) dopl-
ňují výrazný
negativní vliv zimních sportovních aktivit
natokající tetřívky– pokles jejich lokální početnosti
voblastech slyžařskými lanovkami avleky ažo36 %.
Plně srovnatelné jsou výsledky sledování vlivu zim-
ních aktivit natetřeva hlušce (např. MÉNONI et al.
2006; JENNI-EIERMANN &ARLETTAZ 2008; THIEL et al.
2007, 2008 a2011a, b)– úniková vzdálenost ptáků
stoupala srostoucí mírou rekreačních aktivit, tetřevi
se vlyžařské sezóně více vyhýbali rušeným lokalitám,
hladina stresového hormonu unich stoupala sklesa-
jící vzdáleností kcentrům zimní rekreace, stav stresu
přetrvával uptáků podobu minimálně16hodin po
vyplašení atd.
Vseverní Americe byl sledován vliv zimní rekreace
nakopytníky ašelmy, mimo jiné inarysa kanadského
Lynx canadensis (OLLIFF et al. 1999). Autoři zjistili,
žerozvoj sjezdového aběžeckého lyžování ničí afrag-
mentuje jeho biotopy azvyšuje rušení zvířat člově-
kem. Provoz sněžných roleb askútrů má nepříznivý
vliv, protože rysy ruší vzimním období kritickém pro
jejich přežití, nebo vnoci, kdy zvířata loví ajsou nej-
aktivnější. Podobně negativně působí také nazvěř,
která je hlavní složkou potravy rysů. Překvapivě větší
vliv narysy mělo rušení lidmi než sněžnými vozidly.
Kumulace všech rušivých vlivů, extrémních klima-
tických podmínek anedostatku potravy může vést
ažkneúspěšnému rozmnožování avymizení lokál-
ních populací. Vyrušování však nemusí mít nega-
tivní dopady vpřípadě, želidské aktivity jsou předví-
datelné včase aprostoru; tehdy jsou rysové schopni
sepřizpůsobit.
CREEL et al. (2002) zkoumali vliv provozu sněžných
roleb askútrů navlka obecného Canis lupus ajelena
wapiti Cervus canadensis. Hladina stresového hor-
monu glukokortikoidu vtrusu vlků byla vyšší voblas-
tech avdobě sezvýšeným provozem sněžných vozidel,
ujelenů kolísala zedne naden vzávislosti napočtu
projíždějících vozidel. Ipřes uvedené stresové reakce
nebyl užádného zobou druhů zjištěn negativní dopad
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
43
stávajícího provozu sněžných vozidel najejich popu-
lační dynamiku. PETRAK (1988) zjistil výrazně indivi-
duální reakce jelenů evropských Cervus elaphus při
rušení běžeckým lyžováním, ovlivněné např. zkuše-
ností vůdčích zvířat vestádu či velikostí ahlasitostí
skupiny lyžařů.
COLMAN et al. (2012) sledovali vliv běžného lyžo-
vání alyžování spadákem (snowkiting) nadivoké
soby Rangifer tarandus. Úniková vzdálenost sobů
byla výrazně vyšší vpřítomnosti lyžařů spadáky,
snowkiting tak významně zmenšoval plochu pro-
středí vhodného pro život sobů azkracoval čas pro
získávání potravy.
Krkonoše
Zimní návštěvnost vKrkonoších je odhadována na
zhruba 2,2milionu návštěvníků ročně (KOLPRON
2002). Takové množství zimních hostů seneobejde
bez kvalitní infrastruktury apřispívá ktlaku inves-
torů nabudování nových lyžařských areálů, rozšiřo-
vání služeb vestávajícíchareálech či zvyšování ubyto-
vací kapacity rekreačních objektů. Krušivým vlivům
sjezdového lyžování naúzemí Krkonoš, zejména pak
ktěm snegativními dopady nazimující živočichy, je
navíc nutné připočítat iběžecké lyžování. Pravidelně
setu upravuje 660km lyžařských běžeckých tratí, kte-
rými během zimy odhadem projede více než 2miliony
běžkařů (PALÁTKOVÁ 2015) apři jejichž údržbě najezdí
sněžné skútry arolby přes 21tisíc kilometrů (PLE-
CHÁČ 2016).
Zimní aktivity vKrkonoších lze považovat zanej-
významnější faktor, ovlivňující místní populaci tet-
řívka obecného. Řada lyžařských sportů sečasto
odehrává vlokalitách sjeho zimním výskytem atoka-
ništi (např. běžecké trati KLBR voblasti Mrtvého
vrchu aKamence vzápadních Krkonoších, lyžování
Obr.22. Výskyt tetřívka obecného Tetrao tetrix a sportovní a rekreační infrastruktura v Krkonošském národním parku avptačí
oblasti Krkonoše. Červené body – tokající samci v letech 2000–15, růžové plochy – oblasti zimního výskytu tetřívka; světle
modré linie – turistické a běžkařské trasy, tmavomodré úsečky – lanovky a vleky, světle modré plochy – sjezdové tratě.
Fig. 22. Distribution of the black grouse and sport and recreation infrastructure in the Krkonoše National Park and the SPA
Krkonoše. Red dots – lekking sites of black grouse males in 2000–15, pink areas – wintering sites of the species; light blue
lines – tourist and cross-country skiing tracks, dark blue segments – chair- and ski-lifts, light blue areas – ski runs.
44
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
asnowboarding mimo sjezdovku vokolí vrcholu Lysé
hory, nový skiareál naLesním hřebeni– Obr.22).
Anezanedbatelný je rovněž vliv zimních freerido-
vých aktivit– skialpinismu, snowboardingu či snow-
kitingu vevolné krajině (např. nanáhorních pláních
uLabské aLuční boudy nebo vledovcových karech).
Nutno podotknout, žetyto aktivity probíhají (vpří-
padě freeridu často nelegálně) naúzemí národního
parku, tedy voblasti sdeklarovaným nejvyšším stup-
něm ochrany přírody unás, avptačí oblasti vymezené
vrámci evropské soustavy Natura 2000.
Odroku 2000 sevKrkonoších začínají opět obje-
vovat velké druhy šelem– rys ostrovid Lynx lynx
avlk obecný Canis lupus (FLOUSEK et al. 2014); rys
se tu pravděpodobně už irozmnožuje. Jaké jsou však
dopady lyžařských aktivit asouvisejícího rušení napro-
storové rozložení domovských okrsků 2–3zdejších
rysů anajejich chování, není známo.
Reakce jelena evropského nalyžaře dosud nebyly
vKrkonoších podrobněji studovány, aleprobíhající
telemetrické sledování jelenů (ŠUSTR et al. 2015) jistě
přispěje ikpoznání přesunů adistribuce zvířat vzávis-
losti narušení zimními aktivitami.
6. Klimatická změna
Výrazná pozornost je vposledních zhruba 15letech
věnována vlivu klimatické změny (aktuálně viz IPCC
2013) naturismus anásledným socio-ekonomic-
kým dopadům vdotčených odvětvích čiregionech
(např. WTO 2003, AGRAWALA 2007, UNWTO 2008,
EEA2009 a2012).
Narůstající počet studií sezabývá zejména dopa-
dem klimatické změny nazimní sportovní aktivity
(např.BREILING &CHARAMZA 1999, ELSASSER &MES-
SERLI 2001, PICKERING et al. 2010, BURAKOWSKI &MAG-
NUSSON 2012, DAVOUDI et al. 2012, TRANOS &DAVOUDI
2014). Pro budoucí existenci lyžařských areálů jsou
zásadní především problémy smenším množstvím
ačasově kratší přítomností přírodního sněhu apro-
blémy sklesajícím množstvím dostupné vody (např.
BREILING &CHARAMZA 1999, ELSASSER &MESSERLI
2001, DE JONG 2007b, SCOTT &MCBOYLE 2007). Pro
přežívání organismů vcitlivých horských ekosysté-
mech je pak významný zejména kumulativní vliv změny
klimatu sdalším rozvojem skiareálů (MARTIN 2013).
Jednou zběžně používaných defi nic sněhové spoleh-
livosti skiareálů (míněn sníh přírodní) je tzv. pravidlo
100 dní (např. MARTY 2013), které předpokládá mož-
nost provozování lyžařského areálu nejméně 100 dní
vsezóně během sedmi z10hodnocených let, přičemž
zadostatečnou sněhovou pokrývku je obecně pova-
žováno min. 30cm sněhu. Spostupným oteplová-
ním sesnižuje adle klimatických modelů bude idále
klesat počet skiareálů sespolehlivým přísunem pří-
rodního sněhu. Nejvíce problémů mají alpské areály
vnižších polohách, vsuchých údolích uvnitř pohoří
anajižních svazích (MARTY 2013).
Studie OECD (AGRAWALA 2007) to dokumentuje
konkrétními hodnotami. Vzrůst průměrné teploty
o1 °C posouvá hranici sněhu o150m výše, což by
semělo projevit vúbytku sněhově spolehlivých are-
álů valpských státech zhruba o10 %. Při vzestupu
teploty o2 °C to již bude 33 % skiareálů. Lyžařská
sezóna sebude zkracovat, spozdějším začátkem adří-
vějším koncem. Oteplení o1 °C vrakouských Alpách
bude znamenat úbytek lyžařských dní o4týdny vzimě
a6týdnů najaře, při vzrůstu teploty o2 °C vešvýcar-
ských Alpách sesezóna zkrátí o50 dní (viz rovněž
GILABERTE-BÚRDALO et al. 2014).
BENISTON et al. (2003) hodnotili výšku atrvání sně-
hové pokrývky veŠvýcarsku pro období 2071 –2100
při nárůstu teploty o4 °C. Získané výsledky před-
povídají pokles množství sněhu vnadmořské výšce
do1 000m ovíce než 90 %, ve2 000m o45–60 %
ave3 000m
o30–40%. Jarní tání sněhu by mělo při-
cházet o60–100 dní dříve vevyššíchpolohách kolem
2 500m ao 100–150 dní dříve kolem 1 000mn. m.
Vevšech případech snegativními dopady nalyžařský
průmysl. Pro italské Alpy modelovali BRAMBILLA et al.
(2016) potenciálně vhodné plochy pro sjezdové lyžo-
vání apředpovídají jejich úbytek o52–63 % doroku
2050 při dvou scénářích klimatické změny.
TRANOS &DAVOUDI (2014) modelovali vliv klima-
tické změny pro sněhově spolehlivé oblasti (viz výše
pravidlo 100 dní) vcelé Evropě, tj. včetně pohranič-
ních pohoří České republiky. Zesrovnání dvou časo-
vých period (1961–90 a2071 –2100) vycházejí nej-
hůře Alpy askandinávská pohoří súbytkem 55–78
dní sesněhovou pokrývkou, pro Krkonoše aJizerské
hory je uveden pokles o17–33 dní. Vypočtené nega-
tivní dopady naregionální ekonomiku jsou hodno-
ceny jako vysoké pro Alpy, ale jako jen marginální
pro naše pohoří. Slabinou většiny podobných studií
však zůstává, žepři svých výpočtech neberou vúvahu
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
45
četné adaptační mechanismy lyžařských areálů (viz
např. ABEGG et al. 2007).
Lyžařský průmysl je naspolehlivé sněhové pokrývce
životně závislý. BURAKOWSKI &MAGNUSSON (2012) uvá-
dějí, ževletech 1999 –2010 přišel vUSA kvůli nedo-
statku sněhu ovíce než miliardu dolarů ao13–27tisíc
pracovních míst (z 12,2miliard USD a212tisíc
míst, které ročně generoval). Plných 88 % americ-
kých skiareálů seneobejde beztechnického zasně-
žování, některé znich dokonce uměle vyvolávají sně-
žení zmraků (cloud seeding), např. rozptylováním
jodidu stříbrného (účinnost této aktivity však není
podložena přesvědčivými vědeckými výsledky anapř.
vRakousku není považována zaperspektivní– SCOTT
&MCBOYLE 2007).
RIXEN et al. (2011) zpracovali analýzu dopadů kli-
matické změny nazimní turistiku vAlpách. Nedosta-
tek přírodního sněhu je patrný už dnes vpolohách
kolem 1
200mn. m., naopak v nadmořských výš-
kách nad 2 000m je sněhová pokrývka bez problémů
atato situace by měla vydržet aždoroku 2050. Zvy-
šující seteploty však budou vnižších polohách kri-
tické pro technické zasněžování, zejména začátkem
zimy vlistopadu aprosinci.
STEIGER &ABEGG (2013) uvádějí, žepři vzrůstu tep-
lot o2 °C seočekává nárůst technického zasněžování
v50 % skiareálů o 100–199 %. Zasněžování je však
velmi nákladné abude spotřebovávat stále vyšší množ-
ství vody (TEICH et al. 2007, EEA 2009). Tato rostoucí
spotřeba navíc může vyvolávat konfl ikty mezi lyžař-
skými centry adalšími uživateli vody– místními oby-
vateli, zemědělci, výrobci energie aj. (např. DE JONG
2008, PICKERING &BUCKLEY 2010, MORRISON &PIC-
KERING 2013).
STEIGER &MAYER (2008) aSTEIGER (2010, 2011
a2012) zdůrazňují význam technického zasněžování
pro budoucí existenci lyžařských areálů, ale upozor-
ňují rovněž, ženení jednoznačně spolehlivým řeše-
ním. Při nárůstu teplot o2 °C očekávají zhruba třeti-
nový pokles dní svhodnými teplotními avlhkostními
podmínkami pro výrobu technického sněhu. Současně
jsou si však vědomi technologického pokroku při jeho
výrobě, byť spojeného srostoucími investicemi apro-
vozními náklady. Navíc je třeba si uvědomit, žezvyšu-
jící sespotřeba energie pro technické zasněžování je
dalším příspěvkem keklimatické změně (EEA 2012),
ikdyž izde je snaha nalézat ekologičtější řešení (viz
http://www.skilift-tenna.ch).
Téměř žádná pozornost nebyla dosud věnována
vlivu globálního oteplování a následně vyvolaných
reakcí sjezdového lyžování na živočichy. Výjimkou
jsou BRAMBILLA et al. (2016), kteří hodnotili potenci-
ální konfl ikty mezi lyžováním ahorskými druhy ptáků
jako reakci narůzné scénáře klimatické změny kroku
2050. Modelovali překryv stanovišť nad horní hra-
nicí lesa, vhodných pro lyžování apro vybrané ptačí
druhy (linduška horská Anthus spinoletta, pěvuška
podhorní Prunella collaris, rehek domácí Phoenicu-
rus ochruros aj.), adošli kzávěru, žepostupný posun
lyžařských areálů dovyšších poloh může připravit tyto
ptáky o58–67 % jejich biotopů. Účinnou ochranář-
skou strategií je podle autorů pouze vyloučení výstavby
sjezdovek zpřírodovědně cenných lokalit.
Zesocio-ekonomických studií vyplývá krátkozrakost
budování nebo rozšiřování skiareálů, které nebudou
moci včasovém horizontu desítek let zajistit kvalitní
podmínky prolyžování bez velkých nároků navodní
zdroje aenergii (v Alpách sejako neperspektivní jeví již
dnes areály pod 1 600mn. m.; např. švýcarské banky
poskytují skiareálům pod 1 500mn. m. jen přísně
omezené půjčky– ELSASSER &BÜRKI 2002). Lyžařské
areály vnižších polohách budou zanikat (u některých
alpských areálů setak již stalo) abude dále narůs-
tat výroba technického sněhu asní ispotřeba ener-
gie avody (např. AGRAWALA 2007, TEICH et al. 2007).
GILABERTE-BÚRDALO et al. (2014) shrnují výsledky
studií ovlivu klimatické změny nalyžařský průmysl
zcelého světa (kromě Evropy izeSeverní Ameriky,
Asie, Austrálie aNového Zélandu– Obr.23). Autoři
vidí řešení vnabídce celoročních aktivit nezávislých
nadostupnosti sněhu. Horské oblasti nabízejí dosta-
tek jiných atrakcí pro turisty, které mohou přinej-
menším částečně kompenzovat ekonomické ztráty
způsobené zhoršujícími sepodmínkami pro lyžo-
vání.
Řada činností je závislá nadostatečném množství
vody, rovněž vážně ohroženém klimatickou změnou.
Zatímco obudoucím vývoji teploty určité představy
máme, předpovědi vývoje srážek jsou značně nejisté
arozdílné (např. DÉQUÉ et al. 2007, BENISTON et al.
2014). Hodnocení budoucnosti lyžařského průmyslu
je tudíž sohledem natuto „neznámou“ velmi proble-
matické. Problémy snejistou sněhovou pokrývkou tak
výrazně komplikují irozhodování manažerů lyžař-
ských areálů (KELTIE 2007).
46
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
Obr.23. Vliv klimatické změny na lyžařský průmysl v různých částech světa (GILABERTE-BÚRDALO et al. 2014) – úbytek počtu
dní vhodných pro lyžování (A; v %) a podíl lyžařských středisek, která bude nutné uzavřít (B; v %), v závislosti na různých
scénářích globálního oteplování o 1–7 °C. Převzato z uvedené studie s laskavým svolením Marie Gilaberte-Búrdalo.
Fig. 23. Impact of climate change on the ski industry in different parts of the world. A reduction in the number of ski days(A)
and percentage closure of ski resorts in various regions (B) are expected to increase as a function of temperature rise. Taken
from GILABERTE-BÚRDALO et al. (2014) with kind permission of Maria Gilaberte-Búrdalo.
A
B
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
47
Řešení vdiverzifi kaci nabídky různých aktivit ná-
vštěvníkům již hledá řada lyžařských center vzahra-
ničí; vněkterých skiareálech severní Ameriky je tento
trend dokonce popisován jako „disneyfi kace“ lyžař-
ského průmyslu. Ivevyhlášených lyžařských regio-
nech (např. Whistler-Blackholm, Kanada) jsou už
dnes zisky zletních rekreačních asportovních aktivit
vyšší než zezimního období (EEA2012).
Stále sporé jsou práce věnované socio-ekonomic-
kým dopadům klimatické změny nalyžařský průmysl.
Marketingový průzkum mezi švýcarskými lyžaři uká-
zal, že58 % znich bude lyžovat sestejnou frekvencí
vestejných nebo vevýše položených skiareálech, 32%
předpokládá, žebude lyžovat méně, a4 % slyžová-
ním skončí (UNWTO 2008). Podrobnější studie,
které hodnotí dlouhodobou strategii managementu
turistických aktivit akompenzace negativních vlivů
klimatické změny nahorské regiony, však ještě schá-
zejí (GILABERTE-BÚRDALO et al. 2014).
Krkonoše
Globální klimatická změna senevyhýbá aniKrkono-
ším. Vletech 1961 –2005 převládal mezi prosincem
asrpnem rostoucí trend vevývoji teplot (sprůměr-
ným oteplením během uvedených 45 let o1–3°C), při-
čemž nejvýraznější byl jejich nárůst zejména vkvětnu,
červenci asrpnu; podzimní měsíce (září ažlistopad)
zůstávaly většinou bez výrazných teplotních změn.
Srážky byly velmi variabilní aneindikovaly žádný
jednoznačný trend (vše METELKA &KLIEGROVÁ 2006).
POTOCKI (2014) doplňuje údaje ozvyšujících seteplo-
tách vzimním období zpolské strany pohoří– vlisto-
padu ažbřeznu vzrostla za posledních zhruba 100let
průměrná teplota naSněžce o0,9
°
C avKarpaczi
o1,1°C, pro průměrné lednové teploty to bylo dokonce
1,9°C, resp. 1,7
°
C. Upozorňuje rovněž nanižší úhrn
srážek naseverní straně Krkonoš vesrovnání sjiž-
ními svahy (odpovídají zhruba polohám o200 metrů
nižším načeské straně). Při rostoucím trendu teplot
je třeba si uvědomit, žeteplota vhorách klesá zhruba
o 0,6°C na100m nadmořské výšky, takže její vzrůst
o2°C odpovídá změně nadmořské výšky přibližně
o300–350 m. Jako následné reakce lze očekávat posun
horní hranice lesa směrem knyní nezalesněným hře-
benům, posuny rostlinných aživočišných druhů výše
dohor nebo dnes již pozorované zhoršené sněhové
podmínky pro provoz lyžařských areálů.
ABEGG et al. (2007) aSCOTT
&
MCBOYLE (2007) pre-
zentují nejdůležitější adaptační mechanismy, které
volí skiareály pro zajištění své budoucí funkčnosti.
Patří knim změny chování majitelů skiareálů (širší
či užší spolupráce areálů vlastněných různými maji-
teli včetnějejich slučování, fi nanční podpora zestrany
obcí nebo diverzifi kace nabízených aktivit aj.), znichž
většinu lze pozorovat rovněž vKrkonoších.
Ktechnologickým adaptacím seřadí např. úpravy
(zarovnávání) terénu sjezdových tratí, posun are-
álů dovyšších poloh či technické zasněžování. První
zadaptací je vKrkonoších běžnou součástí budování
sjezdových tratí, druhá tu naráží nalimity výškové
(např. areál naLysé hoře) nebo legislativní (nutnost
prolomení rozvoje donejpřísněji chráněné 1. zóny
národního parku). Široce je proto využívána třetí
zadaptací– technické zasněžování. Vše však snega-
tivními dopady napřírodní prostředí, popsanými již
dříve (kap. 4.1).
Výše zmíněné konfl iktní situace mezi odběrateli vody
se vKrkonoších objevují již dnes. Zejména někteří pro-
vozovatelé malých vodních elektráren nebo zástupci
rybářských sdružení si při jednáních stěžují nanedo-
statek vody, související údajně sjejím nadměrným
odběrem pro technické zasněžování (např. KŘESINA
2014). Oprávněnost takovýchto stížností však dosud
nebyla nijak doložena.
7. Perspektivy rozvoje sjezdového
lyžování vKrkonoších
Vzhledem kesvé geomorfologii apřítomnosti pouze
nevelkých horských oblastí seČeská republika nikdy
nestane velmocí sjezdového lyžování. Zvláště když
vdosahu několika hodin jízdy vlakem či autem jsou
kvalitní alpská lyžařská centra, schopná uspokojit
inejnáročnější sjezdaře. Anaše pohoří jsou navíc příliš
malá, aby snesla další rozvoj lyžařských areálů bezdra-
maticky negativních dopadů nahorskou přírodu.
Krkonoše nejsou výjimkou. Jde sice onaše nejvyšší
pohoří, kde lyžování patří kzákladním příspěvkům
ekonomické soběstačnosti místních obcí ajejich oby-
vatel, přesto však už nenabízí mnoho prostoru (posky-
tuje-li ještě vůbec nějaký) pro plošné rozšiřování lyžař-
ských aktivit, pro další výstavbu nových arozrůstání
stávajících skiareálů apro pronikání zimních sportů
dodosud málo dotčených lokalit, aniž by přitom
48
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
docházelo kvýznamně negativním (možná inevrat-
ným) vlivům nazdejší přírodu, chráněnou vnejvyšší
kategorii ochrany přírody unás.
Krkonoše nikdy neposkytnou lyžařskému průmyslu
takové možnosti, jaké skýtají Alpy, apokoušet selyžař-
skou nabídkou vyrovnat tomuto pohoří je nereálnou
úvahou. Nadruhou stranu ale stále nabízejí namalé
ploše soustředěné přírodní hodnoty, které nenalez-
neme nikde jinde vEvropě (FLOUSEK 2004, FLOUSEK
et al. 2007). Další rozvoj sjezdového lyžování by tak
velmi pravděpodobně směřoval proti přínosům, které
zdejší atraktivní příroda acharakteristický krajinný
ráz pohoří přinášejí. Cestu vpřed je nezbytné hledat
vezlepšování infrastruktury akvality služeb vlyžař-
ských centrech (ne vjejich plošném rozvoji) avdiver-
zifi kaci aktivit, které jsou návštěvníkům nabízeny.
Častým argumentem investorů je ekonomický
asociální přínos sjezdového lyžování. Jevšak značně
diskutabilní, zda budování skiareálů skutečně má
pozitivní ekonomický efekt pro region. Není zřejmé,
zdarealizace záměrů je ekonomicky přínosná pro
dotčené město či obec, nebo pouze proinvestora. Není
rovněž zřejmé, zda realizace nových záměrů nezne-
výhodní zbývající části regionu, zejména menší obce
vpodhůří (odlivem návštěvníků preferujících pří-
rodní hodnoty a„nealpský“ ráz krajiny, vystěhovává-
ním místních obyvatel zrekreačních center apod.–
viz např. SPF 2012). Propřesvědčivou argumentaci
nám však stále scházejí objektivní studie, porovná-
vající ekonomický přínos existence národního parku
sekonomickým přínosem lyžařského průmyslu pro
krkonošský region.
Ipřes zmíněnou absenci socio-ekonomických argu-
mentů by však již dnes měla kochraně horské pří-
rody Krkonoš postačovat naše legislativa– zákon
č.114/1992 Sb., oochraně přírody akrajiny, vplatném
znění. Naúzemí našich národních parků by tak měl
být zachován dostatečný prostor propřírodu aspon-
tánní přírodní procesy, snimiž však jsou popisované
dopady lyžařského průmyslu vevýrazném rozporu.
Summary
The ski industry is considered to be avery important
factor affecting mountain regions, probably with
more negative impacts on their nature than natural
disturbances (RIXEN &ROLANDO 2013). Many moun-
tain areas, including protected ones, are thus facing
avery complex problem regarded by some scientists
as the most detrimental human activity for the moun-
tain environments. Various activities connected with
the ski industry (e.g. construction ofski-runs and
chair-lifts, forest cutting, terrain and snow groom-
ing, snow-making, noise and light pollution, differ-
ent kinds of disturbances, incl. skiing, etc.) nega-
tively infl uence and change important components
of nature and the landscape– soil and water, forests
and meadows, plants and animals. Of these distur-
bances, the negative effects of fragmentation and
the cumulative impacts ofthe ski industry on nature
are of key importance; with some factors impacting
areas outside those directly affected by skiing and its
related activities.
Nearly all of the ski industry activities mentioned
in this review infl uence also the Krkonoše/Giant Mts,
Czech Republic, which are protected as the Krkonoše
National Park and its buffer zone (363and 186 km2
respectively) due to their natural values, incl. unique
arctic-alpine tundra habitats at the highest altitudes
(1250–1603 m).
The most attractive and top ski resorts in the coun-
try are found just within the Krkonoše/Giant Mts
(Figs.1–3), with an estimated winter visitation of
2.2million people. Thearea of ski-runs increased
ten times since the National Park was established in
1963, from 64ha in 1964 to672 ha in2015 (Figs.4
and 5). There are 148km of various lifts in the area,
and 660km oftracks for cross-country skiing visited
by some 2million skiers in awinter season.
There is nearly no research focused on the impacts
of the ski industry on the nature of the Giant Mts,
butmany scientific results from other European
regions (esp. the Alps) may be transferred also
tothis mountain range. The soil properties and water
regime on newly built oralready existing ski-runs are
affected, with ahigh probability, in similar ways as
described for other mountain ranges, incl. erosion
and fl ood events (Figs. 6–8). Forests are widely frag-
mented due to ski-runs and chair-lifts with all conse-
quent problems (destruction ofopen forest stands
and their edges by wind and snow storms, air pol-
lution or bark-beetle outbreaks– Figs. 9, 12–13).
Unique fl ower-rich montane meadows (KRAHULEC
et al. 1996) are affected byintensive skiing, artifi cial
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
49
snow-making or improper re-vegetation ofski-runs
(e.g. ŠTURSA 2002).
The vegetation on many ski-runs is heavily dam-
aged by snow-grooming, especially at the end of
the winter season (Fig. 11). The vegetation com-
position onski-runs was found to be changed in
favour of hygrophilous plant species (e.g.Juncus
sp. or Deschampsia cespitosa) and mainly on sec-
tions affected by long-lasting artifi cial snow cover
(e.g.increase ofCalamagrostis villosa or Holcus mol-
lis) (Fig. 17). On the other hand, several strictly pro-
tected plant species (Diphasiastrum spp.) were only
found on the disturbed parts ofski-runs (PROCHÁZKA
&HARČARIK 1999).
Some 52 % of ski-runs (75 % in major ski resorts)
have recently relied more on artifi cial snow production
(Figs. 16 and 18). If all ski-runs use this technology,
as is expected due to climate change, then the water
consumption is estimated to be as much as 18 % of the
immediate fl ow inmajor rivers. Water consumption
is supposed to be already excessive insmaller water
streams (TREML etal. 2012).
Several studies have investigated the impacts of
light pollution on the landscape character of the
Giant Mts (e.g. BRYCHTOVÁ et al. 2005, KRAUSE et
al. 2005, HOLLAN 2006a, BUJALSKÝ 2014). Ski-runs
are illuminated with enormously high light intensi-
ties (13–390lx, with anaverage of 32–180 lx on the
ground and 43–227 lx at 1.5m above the ground
inthe centre ofski-runs). Such high light intensity
pollutes an area of tens of square kilometres inside
theNational Park and reaches even tens of kilome-
tres outside the mountains (Figs. 19–21).
The Giant Mts are one of the last two regions in the
country with relatively stable populations of the black
grouse Tetrao tetrix. Its local size was estimated at
100–110 males in2014 but it suffered a30% decline
in 2001–15 (FLOUSEK et al. 2015). There are still suit-
able habitats for the species, especially along the tim-
berline, inglacial corries and subalpine elevations,
but the area of undisturbed sites is steadily decreas-
ing due to increased recreation pressures, mainly
winter sports (downhill and cross-country skiing;
illegal snowboarding, skialpinism or snowkiting
in the strictly protected core zones of the National
Park– Figs. 14–15 and 22). Theblack grouse pop-
ulation is beginning to be fragmented, which nega-
tively impacts its genetic diversity (SVOBODOVÁ et al.
2011). The recent impacts ofdisturbances bywinter
sports onlarge carnivores (esp. the lynx Lynx lynx)
are not known.
Climate change will affect the Giant Mts. The aver-
age yearly temperatures from 1961 to 2005 increased
by 1–3°C, with the highest increases in May, July and
August; the autumn months (September to Novem-
ber) did not show any signifi cant trends (METELKA
&
KLIEGROVÁ 2006). The ski resorts in the region
applied all major adaptation mechanisms as inother
mountain ranges, but mainly artifi cial snow-making
because shifts ofnew ski-runs into higher altitudes
are limited by the elevation of the mountains (max.
1 603m) and legislation ofthe National Park.
Poděkování
Mnohokrát děkuji redaktorům časopisu Opera Corcon-
tica, Stanislavu Březinovi aJanu Maternovi, zatrpě-
livost během přípravy této rešerše acenné diskuse
přispívající kjejímu strukturování azpřehlednění.
Rovněž všem pěti anonymním recenzentům aFran-
tišku Krahulcovi (Botanický ústav AV ČR, Průho-
nice) děkuji zavelmi podnětné připomínky, doplňky
anávrhy kezlepšení rukopisu práce. Janě Kalenské
aJanu Pačákovi patří poděkování zapečlivou pří-
pravu podkladů krozvoji sjezdových tratí vKrkono-
ších. Marii Gilaberte-Búrdalo (Universidad deSan
Jorge, Zaragoza, Španělsko), Christianu Rixenovi
(WSL Institute forSnow and Avalanche Research SLF,
Davos, Švýcarsko) avydavatelství Bentham Science
Publishers děkuji zavstřícné poskytnutí názorných
grafů aobrázků zjejich publikací. Kamile Antošové,
Jiřímu Baštovi, Petru Flouskovi, Tomáši Janatovi,
Luďku Petrilákovi aJanu Štursovi děkuji zapomoc
svyhledáním aposkytnutím dokumentačních foto-
grafi í zjejich archívů.
Literatura
ABEGG B., AGRAWALA S., CRICK F.
&DE MONTFALCONA. 2007:
Climate change
impacts and adaptations in winter tourism.
In: AGRAWA
LAS. (ed.), Climate change
50
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
in the European Alps. Adapting winter
tourism and natural hazards management.
OECD Publ. Paris: 25–60.
AGRAWALA S. (ed.) 2007: Climate change
in the European Alps. Adapting winter
tourism and natural hazards management.
OECD Publ. Paris. 127 str.
AHS 2015: Konkurenceschopnost českých
horských středisek. Prezentace konf. Sitour,
Špindl. Mlýn, 3. 6. 2015 [online]. [cit. 8. 4. 2016].
Dostupné zWWW: http://docplayer.cz/
5952449-Konkurenceschopnost-ceskych-
horskych-stredisek-konference-sitour-
spindleruv-mlyn-3–6-2015.html.
AOPK 2016: Ústřední seznam ochrany přírody
[online]. [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné
zWWW: http://drusop.nature.cz.
AQUATROLS 2015: Drift– safety data sheet. Issuing
date 8/4/2015 [online]. [cit. 13. 1. 2016].
Dostupné zWWW: http://www.driftsnow.cz.
ARLETTAZ R., PATTHEY P., BALTIC M., LEU T.,
SCHAUB M., PALME R. &JENNI-EIERMANN S.
2007: Spreading free-riding snow sports
represent anovel serious threat for wildlife.
Proc. R. Soc. B274: 1 219 –1 224.
ARLETTAZ R., PATTHEY P. &BRAUNISCH V. 2013:
Impacts of outdoor winter recreation onalpine
wildlife and mitigation approaches: acase study
of the black grouse. In: RIXEN C. &ROLANDO A.
(eds), The impacts of skiing and related winter
recreational activities onmountain environments.
Bentham Science Publishers Bussum: 137–154.
ARNAUD-FASSETTA G., COSSART E. &FORT M.
2005: Hydro-geomorphic hazards and
impact of man-made structures during
the catastrophic fl ood of June 2000 in the
Upper Guil catchment (Queyras, Southern
French Alps). Geomorphology 66: 41–67.
AUBRECHT C., JAITEH M. &DE SHERBININ A. 2010:
Global assessment of light pollution impact
on protected areas. Work. paper CIESIN/
AIT [online]. [cit. 19. 12. 2015]. Dostupné
zWWW: http://www.ciesin.columbia.edu/
documents/light-pollution-Jan2010.pdf.
BAINES D. &RICHARDSON M. 2007: An
experimental assessment of the potential
effects of human disturbance on black
grouse Tetrao tetrix in the North Pennines,
England. Ibis 149 (Suppl. 1): 56–64.
BALLENGER N. &ORTEGA C. P. 2001: Effects
of ski resort fragmentation on wintering
birds in southwest Colorado. J. Colorado
Field Ornithologists 35: 122–128.
BALTIC M. 2005: Impact of human disturbance
on alpine wildlife in winter: stress, activity
and energetics in the endangered black
grouse Tetrao tetrix. Ms. (dizert. práce,
Univ. Bern, Phil.-Naturwiss. Fak.). 78 str.
BANAŠ M. 2008: Posouzení vlivu záměru
„Osvětlení lyžařské sjezdové tratě POMA
vMalenovicích-Satině“ naevropsky
významnou lokalitu Beskydy aptačí oblast
Beskydy podle §45i zákona č. 114/1992 Sb.
oochraně přírody akrajiny, vplatném znění.
Ms. (nepubl. odborná studie, archiv autora).
BANAŠ M., ZEIDLER M., DUCHOSLAV M. &HOŠEKJ.
2010: Growth of alpine lady-fern (Athyrium
distentifolium) and plant species composition
on aski piste in the Hrubý Jeseník Mts., Czech
Republic. Ann. Bot. Fennici 47: 280–292.
BARATTI M., MIGLIORINI M. &BERNINI F. 2000:
Effetti dell’innevamento artifi ciale sugli Acari
Oribatei (Acari, Oribatida) delle piste sciabili
del Monte Bondone (Trentino, Italia). Studi
Trent. Sci. Nat. Acta Biol. 75: 147–159.
BARBER J. R., FRISTRUP K. M., BROWN C. L.,
HARDY A. R., ANGELONI L. M. &CROOKSK.R.
2009–10: Conserving the wild life therein:
protecting park fauna from anthropogenic
noise. Park Science 26, 3: 26–31.
BARNI E., FREPPAZ M. &SINISCALCO C. 2007: Interac-
tions between vegetation, roots and soil stability
in restored high-altitude ski runs in the Alps.
Arctic, Antarctic and Alpine Research 39: 25–33.
BAYFIELD N. G. 1996: Long-term changes in
colonization of bulldozed ski pistes at Cairn
Gorm, Scotland. J. Appl. Ecol. 33: 1359 –1365.
BECH N., BELTRAN S., BOISSIER J., ALLIENNE J. F.,
RESSEGUIER J. &NOVOA C. 2012: Bird mortality
related to collisions with ski– lift cables: dowe
estimate just the tip of the iceberg? Animal
Biodiversity and Conservation 35: 95–98.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
51
BENISTON M. &STOFFEL M. 2016: Rain-on-
-snow events, fl oods and climate change
in the Alps: events may increase with
warming up to 4°C and decrease thereafter.
Science Total Environ. 571: 228–236.
BENISTON M., KELLER F., KOFFI B. &GOYETTES.
2003: Estimates of snow accumulation
and volume in the Swiss Alps under
changing climatic conditions. Theor.
Appl. Climatology 76: 125–140.
BENISTON M., STOFFEL M., CLARVIS M. H.
&QUEVAUVILLER P. 2014: Assessing climate
change impacts on the quantity of water in
Alpine regions: foreword to the adaptation and
policy implications of the EU/FP7 „ACQWA“
project. Environ. Science and Policy 43: 1–4.
BLICK T. 1994: Spinnen (Arachnida: Araneae)
als Indikatoren für die Skibelastung von
Almfl ächen. Verh. Ges. Ökologie 23: 251–262.
BRAMBILLA M., PEDRINI P., ROLANDO A .
&CHAMBERLAIN D. E. 2016: Climate change
will increase the potential confl ict between
skiing and high-elevation bird species in the
Alps. J.Biogeography 43: 2 299 –2 309.
BRAUNISCH V., PATTHEY P. &ARLETTAZ R.2011:
Spatially explicit modeling of confl ict
zones between wildlife and snow sports:
prioritizing areas for winter refuges.
Ecol. Applications 21: 955–967.
BREILING M. &CHARAMZA P. 1999: The impact of
global warming on winter tourism and skiing.
Regional Environmental Change 1: 4–14.
BRYCHTOVÁ J. &KRAUSE J. 2003–05:
Vyhodnocení krajinného rázu území
KRNAP aochranného pásma. Ms. (odborná
studie,Správa KRNAP Vrchlabí).
BRYCHTOVÁ J., HOLLAN J. &KRAUSE J. 2005:
Vyhodnocení vlivu umělého osvětlení vybraných
lyžařských areálů napřírodu akrajinu území
KRNAP ajeho ochranného pásma. Ms.
(závěrečná zpráva, Správa KRNAP Vrchlabí).
BUFFET N. &DUMONT-DAYOT E. 2013: Bird collisions
with overhead ski-cables: areducible source of
mortality. In: RIXEN C. &ROLANDO A. (eds), The
impacts of skiing and related winter recreational
activities onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 123–136.
BUJALSKÝ L. 2014: Stíny večerních světel. Krkonoše
asvětelné znečištění pocházející zosvětlených
sjezdovek. Krkonoše aJizerské hory 47, 4: 6–12.
BUJALSKÝ L., BŘEZINA S., MATĚJÍČEK L. &FROUZ J.
2014: Světelné znečištění způsobené umělým
osvětlením sjezdovek vKrkonošském národním
parku. Opera Corcontica 51: 109–124.
BURAKOWSKI E. &MAGNUSSON M. 2012: Climate
impacts on the winter tourism economy
inthe United States. Nat. Resources
Defense Council, New York. 36 str.
BUREŠ L., ADAMEC M., HRADECKÝ J., KOČVARA R.,
HALDA J. P., KURAS T. &ZMRHALOVÁ M. 2009:
Zpráva ovlivech sjezdového lyžování apěší
turistiky naprostor Petrových kamenů– vrchol
asv. svahy. In: VÍTEK O. (ed.), Analýza antro-
pických vlivů vnejcennějších částech CHKO
Jeseníky. Sborník AOPK ČR Praha: 102–152.
CAPRIO E., ISAIA M. &ROLANDO A. 2010:
Habitat and landscape assessment of the
impact ofski-runs on alpine grassland bird
communities. In: BERMEJOA. (ed.), Bird
Numbers 2010 „Monitoring, indicators
and targets“. Book of abstracts, 18th Conf.
EBCC, SEO/BirdLife, Madrid: 29–30.
CAPRIO E., CHAMBERLAIN D. E., ISAIA M.
&ROLANDO A. 2011: Landscape changes
caused byhigh altitude ski-pistes affect
bird species richness and distribution in the
Alps. Biol. Conserv. 144: 2 958 –2 967.
CAPRIO E., CHAMBERLAIN D. &ROLANDO A.
2014: Skiing, birds and biodiversity in the
Alps. Proc. BOU 2014 Ann. Conf. „Ecology
and conservation of birds in upland and
alpine habitats“ [online]. [cit. 8. 4. 2016].
Dostupné zWWW: http://www.bou.org.uk/
bouproc-net/uplands/caprio-et-al.pdf .
CAPRIO E., CHAMBERLAIN D. E. &ROLANDOA.
2016: Ski-piste revegetation promotes
partial bird community recovery in the
European Alps. Bird Study 63: 470–478.
CERNUSCA A., ANGERER H., NEWESELYC.
&TAPPEINERU. 1990: Auswir-
kungen von Kunstschnee: eine
Kausalnalyse der Belastundsfaktoren.
Verh. Ges. Ökologie 19: 746–757.
52
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
CIPRA 2004: Künstliche Beschneiung im
Alpenraum– ein Hintergrundbericht
[online]. [cit. 22. 4. 2008]. Dostupné
zWWW: www.alpmedia.net.
COLMAN J. E., LILLEENG M. S., TSEGAYE D.,
VIGELAND M. D. &REIMERS E. 2012: Responses
of wild deer (Rangifer tarandus tarandus) when
provoked by asnow-kiter or skier: amodel
approach. Appl. Animal Behav. Sci. 142: 82–89.
CREEL S., FOX J. E., HARDY A., SANDS J., GARROTTB.
&PETERSON R. O. 2002: Snowmobile activity
responses and glucocorticoid stress in wolves
and elk. Conserv. Biol. 16: 809–814.
ČESKÉ SJEZDOVKY 2015: Všechna zimní střediska vČR
[online]. [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné zWWW:
http://www.ceske-sjezdovky.cz/?page=strediska.
DAVID G. L. C., BLEDSOE B. P., MERRITT D. M.
&WOHL E. 2009: The impacts of ski slope
development on stream channel morphology
in the White River National Forest, Colorado,
USA. Geomorphology 103: 375–388.
DAVIES K. F., MARGULES C. R. &LAWRENCEK.F.
2000: Which traits of species predict
population declines in experimental forest
fragments? Ecology 81: 1 450 –1 461.
DAVOUDI S., TRANOS E. &LÜCKENKÖTTER J.
2012: Climate change and winter tourism –
aPan-European perspective. GURU EWP
No. 45 Rep. for the ESPON Climate. 19 str.
DAWSON J., SCOTT D. &MCBOYLE G. 2009: Climate
change analogue analysis of ski tourism in the
northeastern USA. Climate Research 39: 1–9.
DE JONG C. 2007a: Artifi cial snow drains mountain
resources. EnvironmentalResearchWeb,
Talking Point Article [online]. [cit. 1. 5. 2016].
Dostupné zWWW: http://environmentalre-
searchweb.org/cws/article/opinion/30703.
DE JONG C. 2007b: The slippery slope of
winter sports. The Green Room. Science/
Nature, BBC [online]. [cit. 1. 5. 2016].
Dostupné zWWW: http://news.bbc.
co.uk/2/hi/science/nature/6933173.stm.
DE JONG C. 2008: Resource confl icts in
mountains: source and solutions.
Mountain Forum Bulletin 8, 1: 5–7.
DE JONG C. &BARTH T. 2008: Challenges in hydrology
of mountain ski resorts under changing climatic
and human pressures. In: BENVENISTE J., BERRY P. ,
CALMANT S., GRABSW. &KOSUTH P. (eds), Proc. 2nd
Space for Hydrology Workshop “Surface water
storage and runoff: modeling, in-situ data and
remote sensing”, Geneva, 12–14 Nov 2007: 1–8.
DE JONG C., MASURE P. &BARTH T. 2008: Challenges
of alpine catchment management under
changing climatic and anthropogenic pressures.
In: SÀNCHEZ-MARRÈ M., BÉJAR J., COMAS J.,
RIZZOLI A. &GUARISO G. (eds), Int. Congress
on Env. Modeling and Software, Integrating
Sciences and Information Technology for Env.
Assess. and Decision Making: 694–702.
DELGADO R., SANCHEZ-MARANON M., MARTIN-
-GARCIA J. M., ARANDA V., SERRANO-BERNARDOF.
&ROSUA J. L. 2007: Impact of ski pistes on soil
properties: acase study from amountainous
area in the Mediterranean region. Soil
Use Management 23: 269–277.
DEMIROGLU O. C. 2000: Impact of climate
change on winter tourism: acase of Turkish
ski resorts. Ms. (dipl. práce, Univ. Umeå,
Dept. Geography and Economic History).
DÉQUÉ M., ROWELL D. P., LÜTHI D., GIORGI F. ,
CHRISTENSEN J. H., ROCKEL B., JACOB D.,
KJELLSTRÖM E., DE CASTRO M. &VAN DEN HURK B.
2007: An intercomparison of regional climate
simulations for Europe: assessing uncertainties
in model projections. Climatic Change 81: 53–70.
DOERING A. &HAMBERGER S. 1996: Schneeka-
nonen, Aufrüsten gegen die Natur. Bericht
für den Arbeitskreis Alpen des Bundes
Naturschutz in Bayern [online]. [cit. 8. 4.
2016]. Dostupné zWWW: http://www.
bund-naturschutz.de/fi leadmin/download/
dokumente/Schneekanonen.pdf.
EEA 2009: Regional climate change and adaptation.
The Alps facing the challenge of changing
water resources. EEA Report 8. 143 str.
EEA 2012: Climate change, impacts and
vulnerability in Europe 2012. An indicator-
-based report. EEA Report 12. 304 str.
EKODALI 2005: Analýza vod vevybraných
profi lech vodních toků. In: Návrh managementu
ekologicky šetrného cestovního ruchu
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
53
vzájmu Biosferické reservace (BR) Krkonoše
naúzemí ČR. Ms. (průběžná zpráva 2005,
Správa KRNAP Vrchlabí): 98–107.
ELSASSER H. &BÜRKI R.2002: Climate
change as athreat to tourism in the Alps.
Climate Research 20: 253–257.
ELSASSER H. &MESSERLI P. 2001: The vulnerability
of the snow industry in the Swiss Alps. Mountain
Research and Development 21: 335–339.
EURAC 2007: Impacts of climate change on winter
tourism in the Italian Alps. ClimChalp Report.
EWERS R. M., DIDHAM R. K., FAHRIG L., FERRAZ G.,
HECTOR A., HOLT R. D., KAPOS V., REYNOLDSG.,
SINUN W., SNADDON J. L. &TURNER E. C.
2011: Alarge-scale forest fragmentation
experiment: the Stability of Altered Forest
Ecosystems project. Philos. Trans. R. Soc.
Lond. BBiol. Sci. 366: 3 292 –3 302.
FAHEY B. &WARDLE K. 1998: Likely impacts of
snow grooming and related activities inthe West
Otago ski fi elds. Science for Conservation 85.
Dept. Conserv., Wellington, New Zealand: 1–46.
FAHEY B., WARDLE K. &WEIR P. 1999: Environ-
mental effects associated with snow grooming
and skiing at Treble Cone Ski Field. Part 2.
Snow properties on groomed and non-groomed
slopes. Sci. Conserv. 120B: 49–62.
FIORE A., MANNINA L., SOBOLEV A. P.,
SALZANOA.M., SCALONI A., GRGURINA I.,
FULLONE M. R., GALLOM., SWASEY C.,
FOGLIANO V. &TAKEMOTO J.Y. 2008: Bioactive
lipopeptides of ice-nucleating snow bacterium
Pseudomonas syringae strain 31R1. FEMS
Microbiology Letters 286: 158–165.
FLOUSEK J. 2004: Proč jsou Krkonoše ještě
národním parkem? Veronica 18, 2: 4–6.
FLOUSEK J. 2007: Natura 2000. In: FLOUSEK J.,
HARTMANOVÁ O., ŠTURSA J. &POTOCKI J. (eds),
Krkonoše. Příroda, historie, život. Nakl.
Miloš Uhlíř– Baset Praha: 811–813.
FLOUSEK J. (ed.) 2010: Plán péče oKrkonošský
národní park ajeho ochranné pásmo.
ČástB– návrh [online]. [cit. 1. 5. 2016].
Dostupné zWWW: http://www.krnap.cz/
data/File/legislativa/plan_pece_2010_2020/
pp-krnap_cast-b_text-fi nal.pdf.
FLOUSEK J. &HORA J. 2009: Osvětlení
sjezdovek vs. ptáci. Veronica 23, 1: 28.
FLOUSEK J., HARTMANOVÁ O., ŠTURSA J. &POTOCKI J.
(eds) 2007: Krkonoše. Příroda, historie, život.
Nakl. Miloš Uhlíř– Baset Praha. 864 str.
FLOUSEK J., ZAJAC T., KUTAL M., ZUCZKOWSKI M.,
PALUCKI A., PUDIL M. &KAFKA P. 2014: Velké
šelmy (Carnivora) vKrkonoších, Jizerských
horách, Górach Stolowych anaBroumovsku
(Česká republika, Polsko)– minulost
apřítomnost. Opera Corcontica 51: 37–59.
FLOUSEK J., GRAMSZ B. &TELENSKÝ T. 2015:
Ptáci Krkonoš– atlas hnízdního rozšíření
2012 –2014 / Ptaki Karkonoszy– atlas ptaków
lęgowych 2012 –2014. Správa KRNAP
Vrchlabí, Dyrekcja KPN Jelenia Góra.
480str. (http://ptacikrkonos.krnap.cz/).
FOISSNER W., FRANZ H. &ADAM H. 1982:
Terrestrische Protozoen als Bioindi-
katoren imBoden einer planierten
Ski-Piste. Pedobiologia 241: 45–56.
FRANCIS C. D. &BARBER J. R.2013: Aframework
for understanding noise impacts onwildlife:
an urgent conservation priority. Frontiers in
Ecology and Environment 11: 305–313.
FRÁNEK T. 2008: Vítězové letošní zimy:
prodejci sněžných děl [online]. [cit. 1.
3. 2008]. Dostupné zWWW: http://
aktualne.centrum.cz/ekonomika/
zivnostnik/clanek.phtml? id=522355).
FREPPAZ M., FILIPPA G., CORTI G., COCCO S., WILLIAMS
M. W. &ZANINI E. 2013: Soil properties on
ski-runs. In: RIXEN C. &ROLANDO A. (eds),
Theimpacts of skiing and related winter recre-
ational activities onmountain environments.
Bentham Science Publishers Bussum: 45–64.
FUKSA J. K. 2016: Umělé zasněžování– vliv
navodní toky aekosystémy. Newsletter
Adaptace měst naklimatickou změnu
5/2016, Sbor. přísp. konf. Tvoříme klima pro
budoucnost, Liberec, 26.–27. 1. 2016: 22–24.
GARNIEL A., DAUNICHT W. D., MIERWALD U.
&OJOWSKI U. 2007: Vögel und Verkehr-
slärm. Quantifi zierung und Bewältigung
entscheidungserheblicher Auswirkungen
von Verkehrslärm aufdie Avifauna. Schlu-
ssbericht, FuEVorhaben 02.237/2003/LR
desBundesministeriums fürVerkehr, Bau
und Stadtentwicklung, Bonn, Kiel: 1–273.
54
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
GASTON K. J., DAVIES T. W., BENNIE J. &HOPKINS J.
2012: Reducing the ecological consequences
of night-time light pollution: options and
developments. J. Appl. Ecol. 49: 1 256 –1 266.
GIBSON L., LYNAM A. J., BRADSHAW C. J. A., HE F. L.,
BICKFORD D. P., WOODRUFF D. S., BUMRUNGSRI S.
&LAURANCE W. F. 2013: Near-complete extinction
of native small mammal fauna 25years after
forest fragmentation. Science 341: 1 508 –1 510.
GILABERTE-BÚRDALO M., LÓPEZ-MARTÍN F. ,
PINO-OTÍNM. R. &LÓPEZ-MORENO J.I.
2014: Impacts of climate change on
ski industry [online]. [cit. 11. 5. 2016].
Dostupné zWWW: http://digital.csic.es/
bitstream/10261/101991/1/Gilaberte.%20
Impacts%20of%20climate%20change%20
on%20ski%20industry.pdf.
GOODNOW R. A., KATZ G., HEINES D. C&TERRILLJ.B.
1990: Subacute inhalation toxicity study
of an ice-nucleation-active Pseudomonas
syringae administered as respirable aerosol
to rats. Toxicology Letters 54: 157–167.
GROS R., MONROZIER L. J., BARTOLI F., CHOTTE J. L.
&FAIVRE P. 2004: Relationships between soil
physico-chemical properties and microbial
activity along arestoration chronosequence
of alpine grasslands following ski run
construction. Appl. Soil Ecol. 27: 7–22.
HADDAD N. M., BRUDVIG L. A., CLOBERT J.,
DAVIESK.F., GONZALEZ A., HOLT R. D.,
LOVEJOYT.E., SEXTON J. O., AUSTIN M. P., COLLINS
C. D., COOK W. M., DAMSCHEN E. I., EWERSR.M.,
FOSTERB.L., JENKINS C.N., KINGA.J.,
LAURANCEW.F., LEVEY D. J., MARGULESC. R.,
MELBOURNE B. A., NICHOLLSA.O., ORROCKJ.L.,
SONG D.-X. &TOWNSHEND J. R.2015: Habitat
fragmentation and its lasting impact on
Earth’s ecosystems. Science Advances 1:
e1500052. doi: 10.1126/sciadv.1500052.
HADLEY G. L. &WILSON K. R.2004a: Patterns of
small mammal density and survival following
ski-run development. J. Mammalogy 85: 97–104.
HADLEY G. L. &WILSON K. R.2004b: Patterns
of density and survival in small mammals
inski runs and adjacent forest patches.
J. Wildl. Mngm. 68: 288–298.
HAHN F. 2004: Künstliche Beschneiung im
Alpenraum. Ein Hintergrundbericht.
CIPRA, alpMedia Hintergrundbericht,
Dezember 2004: 1–18.
HÉDL R., HOUŠKA J., BANAŠ M. &ZEIDLERM.
2012: Effects of skiing and slope gradient
ontopsoil properties in an alpine
environment. Pol. J. Ecol. 60: 491–501.
HOLLANJ. 2006a: Hodnocení osvětlení sjezdovky
Protěž anové části osvětlení sjezdovky Javor. Ms.
(závěrečná zpráva, Správa KRNAP Vrchlabí).
HOLLAN J. 2006b: Hodnocení projektu osvětlení
sjezdovky „U Lomu“ vČerném Dole zhlediska
změny světelných poměrů vKrkonoších. Ms.
(závěrečná zpráva, Správa KRNAP Vrchlabí).
HÖLKER F., WOLTER CH., PERKIN E. K. &TOCKNERK.
2010: Light pollution as abiodiversity
threat. TREE Update 25: 681–682.
CHLAPEK J., HUŠEK J., JASKULA F. &LEHKÝ J.
2009: Lyžování vesvětle ochrany přírody.
Ochrana přírody 64, 1: 22–24.
ILLICH I. P. &HASLETT J. R.1994: Response of
assemblages of Orthoptera to management and
use of ski slopes on upper sub-alpine meadows
in the Austrian Alps. Oecologia 97: 470–474.
IPCC 2013: Summary for policymakers. In:
STOCKERT. F., QIN D., PLATTNER G. K., TIGNORM.,
ALLEN S. K., BOSCHUNG J., NAUELS A., XIA Y. ,
BEX V. &MIDGLEY P. M. (eds), Climate change
2013: the physical science basis. Contribution of
WG Ito the 5th assessment report of the IPCC.
Cambridge Univ. Press Cambridge. 28 str.
JENNI-EIERMANN S. &ARLETTAZ R.2008:
Does ski tourism affect alpine bird
fauna? Chimia 62, 1–2: 301.
KAMMER P. M. 2002: Floristic changes in
subalpine grasslands after 22years of artifi cial
snowing. J. Nature Conserv. 10: 109–123.
KANGAS K., TOLVANEN A., KÄLKÄJÄ T. &SIIKAMÄKIP.
2009: Ecological impacts of revegetation
and management of ski slopes in northern
Finland. Environ. Manag. 44: 408–419.
KANGAS K., VUORI K.-M., MÄÄTTÄ -JUNTUNENH.
&SIIKAMÄKI P. 2012: Impacts of ski
resorts on water quality of boreal lakes:
acase study in northern Finland. Boreal
Environment Research 17: 313–325.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
55
KARATSOREOS I. N. 2012: Effects of
circadian disruption on mental and
physical health. Current Neurology and
Neuroscience Reports 12: 218–225.
KAŠÁK J., MAZALOVÁ M., ŠIPOŠ J. &KURAS T. 2013:
The effect of alpine ski-slopes onepigeic beetles:
does even anature-friendly management make
achange? J. Insect. Conserv. 17: 975–988.
KELLER T., PIELMEIER C., RIXEN C., GADIENTF.,
GUSTAFSSON D. &STAHLI M. 2004:
Impact of artifi cial snow and ski-slope
grooming on snowpack properties and
soil thermal regime inasub-alpine ski
area. Ann. Glaciology 38: 314–318.
KELTIE D. 2007: Ski operations managers’ decision
making under uncertainty. Ms. (dipl. práce,
Univ. Waterloo, Ontario, Canada). 127 str.
KESSLER T., CIERJACKS A., ERNST R. &DZIOCKF.
2012: Direct and indirect effects of ski
run management on alpine Orthoptera.
Biodiversity Conservation 21: 281–296.
KLUG B., MARKART G., MEIER J., KRAUTZER B.
&KOHLB. 2013: Ski run re-vegetation:
anever-ending story of trial and error? In:
RIXEN C. &ROLANDO A. (eds), The impacts
ofskiing and related winter recreational
activities onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 155–183.
KOČVARA R. &KŘENEK D. 2007: Vliv provozu
osvětlených aneosvětlených sjezdovek nalesní
druhy ptáků vBeskydách (Česká republika).
Čas. Slez. Muz. Opava (A) 56: 63–72.
KOLPRON 2002: Stanovení aktuální návštěv-
nosti Biosférické rezervace Krkonoše ajejí
celoroční dynamiky 1. Ms. (závěrečná
zpráva, Správa KRNAP Vrchlabí). 160 str.
KOPESZKI H. &TROCKNER V. 1994: Auswirkungen
des Skibetriebs auf die Collembolenfauna
einer alpinen Aidse im Grödental (Südtirol).
Zool. Anz. 233: 221–239.
KÖNIG U. 1998: Tourism in awarmer
world: implications of climate change
due to enhanced greenhouse effect for
the ski industry in the Australian Alps.
Wirtschaftsgeographie und Raumplanung
28, Geogr. Inst., Univ. Zürich. 229 str.
KÖNIG U. &ABEGG B. 1997: Impacts of climate
change on winter tourism in the Swiss
Alps. J. Sust. Tourism 5: 46–58.
KRAHULCOVÁ A., KRAHULEC F. &KIRSCHNER J.
1996: Introgressive hybridization between
anative and an introduced species: Viola
lutea subsp. sudetica xV. tricolor. Folia
Geobot. Phytotax. 31: 219–244.
KRAHULEC F. &KIRSCHNER J. 1981: Křížení
mezi violkami– příklad genetické
eroze. Živa 29, 6: 206–207.
KRAHULEC F., BLAŽKOVÁ D., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁE.,
ŠTURSA J., PECHÁČKOVÁ S. &FABŠIČOVÁ M. 1996:
Louky Krkonoš: rostlinná společenstva ajejich
dynamika. Opera Corcontica 33: 3–250.
KRAUSE J., HOLLAN J. &BRYCHTOVÁ J. 2005:
Hodnocení vlivu umělého osvětlení sjezdovky
Protěž naČerné hoře. Ms. (závěrečná
zpráva, Správa KRNAP Vrchlabí).
KRAUTZER B., GRAISS W. &KLUG B. 2013:
Ecological restoration of ski-runs. In: RIXENC.
&ROLANDOA. (eds), The impacts ofskiing
and related winter recreational activities
onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 184–209.
KŘESINA J. 2014: Plán rybářského hospodaření. Ms.
(projektová zpráva, Správa KRNAP, Vrchlabí).
KUBÍNOVÁ D. &KRAHULEC F. 1998: Rozšíření
druhu Rumex longifolius DC. vKrkonoších.
Opera Corcontica 34: 79–89.
LAIOLO P. 2007: Monitoring the effects of
ski resorts on wildlife: case studies from
Italian Alps. In: JOKIMÄKI J., KAISANLAHTI-
-JOKIMÄKI M. L., TUULENTIES., LAINE K.
&UUSITALOM. (eds), Environment, local
society and sustainable tourism. Arctic
Centre Reports 50, Univ. Lapland: 23–30.
LAIOLO P. &ROLANDO A . 2005: Forest bird
diversity and ski-runs: acase of negative
edge effect. Animal Conservation 7: 9–16.
LONGCORE T. &RICH C. 2004: Ecological
light pollution. Frontiers in Ecology
and Environment 2: 191–198.
MACKENZIE D. 1989: Alpine countries seek
controls on skiers, builders and roads.
New Scientist 124, 1 686: 22.
56
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
MANNING R. E. &ANDERSON L. E. 2012: Managing
outdoor recreation: case studies in the national
parks. CAB Int. Cambridge. 256 str.
MARTIN K. 2013: The ecological values of
mountain environments and wildlife. In:
RIXEN C. &ROLANDO A. (eds), The impacts
of skiing and related winter recreational
activities onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 3–29.
MARTIN C., POHL M., ALEWELL C., KÖRNER C.
&RIXENC. 2010: Interrill erosion at disturbed
alpine sites: effects of plant diversit y and
vegetation cover. Basic and Applied
Ecology 11: 619– 626.
MARTY C. 2013: Climate change and snow cover in
the European Alps. In: RIXEN C. &ROLANDO A.
(eds), The impacts of skiing and related winter
recreational activities onmountain environments.
Bentham Science Publishers Bussum: 30–44.
MASON J. T., MCCLURE C. J. W. &BARBER J.R.2016:
Anthropogenic noise impairs owl hunting
behavior. Biol. Conserv. 199: 29–32.
MATTHYSEN E., LENS L., VAN DONGEN S.,
VERHEYEN G. R., WAUTERS L. A., ADRIAENSENF.
&DHONDT A. A. 1995: Diverse effects of
forest fragmentation on anumber of animal
species. Belg. J. Zool. 125: 175–183.
MÉNONI E., DEFOS DU RAU P. &BLANC P.
2006: Extension des domaines skiables
et grand tétras: l’expertise ONCFS.
ONCFS Rapport Scient. 2006: 10–16.
MESSERLI B. &IVES J. D. (eds) 1997:
Mountains of the world: aglobal priority.
Parthenon Publ. London. 495 str.
METELKA L. &KLIEGROVÁ S. 2006: Systema-
tické změny základních klimatologických
charakteristik vprostoru Krkonoš
zaobdobí 1961 –2005. Ms. (projektová
zpráva, Správa KRNAP Vrchlabí).
MEYER E. 1993: The impact of summer and
winter tourism on the fauna of alpine soils
inwestern Austria (Oetztal, Alps, Rätikon).
Revue Suisse de Zoologie 100: 519–527.
MIQUET A. 1990: Mortality in black grouse
Tetrao tetrix due to elevated cables.
Biol. Conserv. 54: 349–355.
MOEN J. &FREDMAN P. 2007: Effects of
climate change on alpine skiing in Sweden.
J. Sust. Tourism 15: 418–437.
MORRISON C. &PICKERING C. M. 2013: Perceptions
of climate change impacts, adaptation and
limits to adaption in the Australian Alps:
the ski-tourism industry and key stake-
holders. J. Sust. Tourism 21: 173–191.
MOSIMANN T. 1985: Geo-ecological impacts
of ski piste construction in the Swiss
Alps. Applied Geography 5: 29–37.
NEGRO M., ISAIA M., PALESTRINI C. &ROLANDOA.
2009: The impact of forest ski-pistes
ondiversity of ground-dwelling arthropods
and small mammals in the Alps. Biodi-
versity Conservation 18: 2 799 –2 821.
NEGRO M., ISAIA M., PALESTRINI C.,
SCHOENHOFER A. &ROLANDO A. 2010:
The impact ofhigh-altitude ski-pistes
onground-dwelling arthropods in the Alps.
Biodiversity Conservation 19: 1 853 –1 870.
NEGRO M., NOVARA C., BERTOLINO S.
&ROLANDO A. 2013a: Ski-pistes are
ecological barriers to forest small mammals.
Eur. J. Wildl. Res. 59: 57–67.
NEGRO M., ROLANDO A., BARNI E., BOCOLA D.,
FILIPPA G., FREPPAZ M., ISAIA M., SINISCALCOC.
&PALESTRINI C. 2013b: Differential
responses of ground dwelling arthropods
to ski-piste restoration by hydroseeding.
Biodiversity Conservation 22: 2 607 –2 634.
NEUMANN P. W. &MERRIAM H. G. 1972:
Ecological effects of snowmobiles. Can.
Field-Naturalist 86: 207–212.
NEWESELY C., CERNUSCA A. &BODNER M. 1994:
Entstehung und Auswirkung von Sauerstoff-
mangel im Bereich unterschiedlich präparierten
Schipisten. Verh. Ges. Ökologie 23: 277–282.
NOVOTNÝ P. P. 2016: Nejlepší přítel vlekaře
sedožívá až20 let, zahodinu vypije i29kubíků.
iDNES, 1. 1. 2016 [online]. [cit. 4. 1. 2016].
Dostupné zWWW: http://ekonomika.idnes.
cz/ekonomika-snezneho-dela-0sh-/ekonomika.
aspx? c=A160101_175026_ekonomika_rny.
OLLIFF T., LEGG K. &KAEDING B. (eds) 1999:
Effects of winter recreation on wildlife
oftheGreater Yellowstone Area: aliterature
review and assessment. Report to the
Greater Yellowstone Coord. Committee.
Yellowstone NP Wyoming. 315 str.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
57
PALÁTKOVÁ D. 2015: Krkonoše před lyžařskou
běžeckou sezónou 2015/16. Královéhradecký
iLiberecký kraj sespolupodílí nafi nancování.
Krkonoše– svazek měst aobcí, tisková
zpráva [online]. [cit. 20. 12. 2015]. Dostupné
zWWW: www.svazek.krkonose.eu.
PATTHEY P., WIRTHNER S., SIGNORELL N.
&ARLETTAZR.2008: Impact of outdoor
winter sports on the abundance of akey
indicator species of alpine ecosytems.
J. Appl. Ecol. 45: 1 704 –1 711.
PÉNZES-KÓNYA E. &NÉMETH E. 2009: The
disturbance effect of new ski slopes on
natural vegetation ofMátra Mountains,
Hungary. Book of Abstracts, 2nd European
Congress Conserv. Biol., Czech Univ.
Live Sci, Prague, 1–5 Sept 2009: 202.
PETRAK M. 1988: Skilanglauf und Rothirsch
(Cervus elaphus Linné, 1758) in der
Eifel. Z.Jagdwiss. 34: 105–114.
PETRILÁK L. &LOSÍK J. 2012: Zimní monitoring
tetřívka obecného (Tetrao tetrix) vHorní
Malé Úpě. Prunella 37: 5–10.
PICKERING M. &BUCKLEY R.2010: Climate
response by the ski industry: the short-
comings ofsnowmaking for Australian
resorts. Ambio 39: 430–438.
PICKERING C. M., CASTLEY J. G. &BURTT M. 2010:
Skiing less often in awarmer world: attitudes of
tourists to climate change in an Australian ski
resort. Geographical Research 48: 137–147.
PINTAR M., MALI B. &KRAIGHER H. 2009:
The impact of ski slopes management on
Krvavec ski resort (Slovenia) on hydrological
functions of soils. Biologia 64: 639–642.
PLECHÁČ T. 2015: VKrkonoších vznikne
superstředisko, investor dá dopropojení
miliardu. iDNES, 4. 12. 2015 [online]. [cit.
7. 12. 2015]. Dostupné zWWW: http://
hradec.idnes.cz/propojovani-arealu-v-
-krkonosich-do4-/hradec-zpravy.aspx?
c=A151204_132032_hradec-zpravy_pos.
PLECHÁČ T. 2016: Běžecké lyžování vohrožení.
Týdeník 5+2, 5, 2 (15. 1. 2016): 2.
PONS-PONS M., JOHNSON P. A ., ROSAS-CASALSM.,
SUREDA B. &JOVER E. 2012: Modelling
climate change effects on winter ski tourism
in Andorra. Climate Research 54: 197–207.
POTOCKI J. 2014: Narciarski raj wKarkonoszach–
szansa czy iluzja? Karkonosze 1–2 (276): 53–56.
PROCHÁZKA F. &HARČARIK J. 1999: New localities
of Diphasiastrum species in the Krkonoše
Mts and elsewhere in the Czech Republic
where three or more species of the genus
are recorded. Preslia, Praha 71: 193–215.
PRÖBSTL U. 2006: Kunstschnee und Umwelt.
Entwicklung und Auswirkungen der technischen
Beschneiung. Haupt Verlag Bern. 232 str.
RADMAN A. 2012: Noise characterization and
exposure at aski resort. Ms. (dipl. práce,
State Univ., Fort Collins, USA). 56 str.
RIES J. B. 1996: Landscape damage by skiing at
Schauinsland in the Black Forest. Mountain
Research and Development 16: 27–40.
RICH C. &LONGCORE T. (eds) 2006: Ecological
consequences of artifi cial night lighting. Island
Press, Washington-Covelo-London. 459 str.
RIXEN C. 2013: Skiing and vegetation. In:
RIXENC. &ROLANDO A. (eds), The impacts
ofskiing and related winter recreational
activities onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 65–78.
RIXEN C. &ROLANDO A. (eds) 2013: The impacts
of skiing and related winter recreational
activities on mountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum. 236 str.
RIXEN C., STÖCKLI V. &WIPF S. 2002: Kunstschnee
und Schneezusätze: Eigenschaften und
Wirkungen auf Vegetation und Boden
in alpinen Skigebieten. Zusammenfass.
Forschungsprojekt., Inst. Schnee- und
Lawinenforschung, SLF Davos: 1–11.
RIXEN C., STOECKLI V. &AMMANN W. 2003:
Does artifi cal snow production affect soil
and vegetation of ski pistes? Areview.
Perspectives in Plant Ecology, Evolution
and Systematics 5: 219–230.
RIXEN C., HAEBERLI W. &STOECKLI V. 2004:
Ground temperatures under ski pistes with
artifi cial and natural snow. Arctic, Antarctic
and Alpine Research 36: 219–230.
RIXEN C., FREPPAZ M., STÖCKLI V., HUOVINEN C.,
HUOVINEN K. &WIPF S. 2008a: Altered snow
density and chemistry change soil nitrogen
mineralization and plant growth. Arctic,
Antarctic and Alpine Research 40: 568–575.
58
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
RIXEN C., HUOVINEN C., HUOVINEN K., STÖCKLIV.
&SCHMIDT B. 2008b: Aplant diversity
xwater chemistry experiment in subalpine
grassland. Perspectives in Plant Ecology,
Evolution and Systematics 10: 51–61.
RIXEN C., TEICH M., LARDELLI C., GALLATI D.,
POHLM., PÜTZ M. &BEBI P. 2011: Winter tourism
and climate change in the Alps: an assessment
of resource consumption, snow reliability
and future snowmaking potential. Mountain
Research and Development 31: 229–336.
ROLANDO A., CAPRIO E., RINALDI E. &ELLENA I.
2007: The impact of high-altitude ski-runs
onalpine grassland bird communities.
J. Appl. Ecol. 44: 210–219.
ROLANDO A., CAPRIO E. &NEGRO M. 2013a: The
effect of ski-pistes on birds and mammals. In:
RIXEN C. &ROLANDO A. (eds), The impacts
of skiing and related winter recreational
activities onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 101–122.
ROLANDO A., NEGRO M., D’ENTRÉVES P. P. ,
BALLETTOE. &PALESTRINI C. 2013b:
The effect of forest ski-pistes on
butterfl y assemblages in the Alps. Insect
Conservation and Diversity 6: 212–222.
ROLANDO A., NEGRO M., ISAIA M. &PALESTRINIC.
2013c: Ground-dwelling arthropods and
ski-pistes. In: RIXEN C. &ROLANDO A. (eds), The
impacts of skiing and related winter recreational
activities onmountain environments. Bentham
Science Publishers Bussum: 79–100.
ROUX-FOUILLET P., WIPF S. &RIXEN C.
2011: Long-term impacts of ski piste
management onalpine vegetation and
soils. J. Appl. Ecol. 48: 906–915.
SANECKI G. M., GREEN K., WOOD H.
&LINDENMAYERD. 2006: The implications of
snow-based recreation for small mammals
in the subnivean space in south-east
Australia. Biol. Conserv. 129: 511–518.
SATO C. F., WOOD J. T. &LINDENMAYER D. B. 2013:
The effect of winter recreation on alpine and
subalpine fauna: asystematic review and
meta-analysis. PLOS ONE 8, 5: e64282.
doi:10.1371/journal.pone.0064282.
SATO C. F., WOOD J. T., SCHRODER M., GREEN K.,
MICHAEL D. R. &LINDENMAYER D. B. 2014a:
The impacts of ski resorts on reptiles: anatural
experiment. Animal Conservation 17: 313–322.
SATO C. F., WOOD J. T., SCHRODER M., GREEN K.,
OSBORNE W. S., MICHAEL D. R. &LINDENMAYER
D. B. 2014b: An experiment to test key
hypotheses of the drivers of reptile distribution in
subalpine ski resorts. J. Appl. Ecol. 51: 13–22.
SATO C. F., WOOD J. T., SCHRODER M.,
MICHAEL D.R., OSBORNE W. S., GREEN K.
&LINDENMAYERD.B. 2014c: Designing for
conservation outcomes: the value of remnant
habitat for reptiles on ski runs in subalpine
landscapes. Landscape Ecol. 29: 1 225 –1 236.
SCOTT D. &MCBOYLE G. 2007: Climate change
adaptation in the skiing industry. Mitig.
Adept. Strat. Glob. Change 12: 1 411 –1 431.
SCOTT D., MCBOYLE G. &MINOGUE A. 2007:
Climate change and Quebec’s ski industry.
Global Environmental Change 17: 181–190.
SCHRANZ R.2009: Effects of recreation disturbance
on foraging patterns and habituation
potential of alpine wildlife: acase study
of black grouse, an endangered species
oftimberline ecosystems. Ms. (dipl. práce,
Univ. Bern, Phil.-Naturwiss. Fak.). 61 str.
SPF 2012: Integrovaná strategie rozvoje
regionu Krkonoše. Situační analýza.
SPF Group Ústín. L. 90 str.
STEIGER R.2010: The impact of climate change on
ski season length and snowmaking requirements
in Tyrol, Austria. Climate Research 43: 251–262.
STEIGER R.2011: The impact of climate change
on ski touristic demand using an analogue
approach. In: WEIERMAIR K., PECHLANERH.,
STROBL A. &ELMI M. (eds), Coping with
global climate change. Strategies, policies
and measures for the tourism industry.
Innsbruck Univ. Press: 247–256.
STEIGER R.2012. Scenarios for skiing tourism
in Austria: integrating demographics
with ananalysis of climate change.
J. Sust. Tourism 20: 867–882.
STEIGER R. &ABEGG B. 2013: The sensitivity of
Austrian ski areas to climate change. Tourism,
Planning and Development 10: 480–493.
FLOUSEK: VLIV LYŽOVÁNÍ NA HORSKOU PŘÍRODU
59
STEIGER R. &MAYER M. 2008: Snowmaking
and climate change: future options for snow
production in Tyrolean ski resorts. Mountain
Research and Development 28: 292–298.
STEVENS R. G., BRAINARD G. C., BLASK D.E.,
LOCKLEY S. W. &MOTTA M. E. 2014: Breast
cancer and circadian disruption from
electric lighting in the modern world. CA
Cancer J. Clinicians 64: 207–218.
STORCH I. &LEIDENBERGER C. 2003: Tourism,
mountain huts and distribution of
corvids intheBavarian Alps, Germany.
Wildlife Biology 9: 301–308.
STÖCKLI V. &RIXEN C. 2000: Characteristics of
artifi cial snow and its effect on vegetation.
In: BIRKELAND K. W., ADAMS E. &JOHNSONF.
(eds), Conf. Proc. 2000 Int. Snow Sci.
Workshop, Amer. Avalanche Assoc.,
Big Sky, Montana, USA: 468–471.
STRONG A. M., DICKERT C. A. &BELL R. T. 2002:
Ski trail effects on abeetle (Coleoptera:
Carabidae, Elateridae) community in Vermont.
J. Insect Conservation 6: 149–152.
SVOBODOVÁ J., SEGELBACHER G. &HÖGLUNDJ.
2011: Genetic variation in black grouse
populations with different lekking systems in
the Czech Republic. J. Ornithol. 152: 37–44.
ŠPAČEK O. 2015: Horská střediska vČR.
Identifi kace přínosů pro regionální rozvoj
aveřejné rozpočty. KPMG ČR [online]. [cit. 8.
4. 2016]. Dostupné zWWW: http://docplayer.
cz/8506487-Horska-strediska-v-cr.html.
ŠTURSA J. 2002: Impacts of tourism load
on the mountain environment (a case
study of the Krkonoše Mountains National
Park– the Czech Republic). In: ARNBERGER A.,
BRANDENBURGC. &MUHAR A. (eds), Monitoring
and management of visitor fl ows inrecreational
and protected areas. Conf. Proc.: 364–369.
ŠTURSA J. 2007: Ekologické aspekty
sjezdového lyžování vKrkonoších.
Opera Corcontica 44: 603–616.
ŠUSTR P., LAMKA J., RĄPAŁA R., ZENDULKOVÁ D.,
TESA K., ERNST M., ROBOVSKÝ J., SVOBODOVÁK.,
ŠIROKÝ Z., BLAŽEK P. &TUREČEKJ. 2015:
Jeleni vKrkonoších / Jelenie wKarko-
noszach. Správa KRNAP, Vrchlabí;
Dyrekcja KPN, Jelenia Góra. 200 str.
ŠVAJDA J. 2007: Vplyv lyžovania naprírodné
prostredie chránených území.
Životné prostredie 6: 283–284.
TEICH M., LARDELLI C., BEBI P., GALLATI D., KYTZIA S.,
POHL M., PÜTZ M. &RIXEN C. 2007: Klimawandel
und Wintertourismus. Ökonomische und
ökologische Auswirkungen von technischer
Beschneiung. Forschungsanstalt für Wald,
Schnee und Landschaft, Birmensdorf. 169 str.
THIEL D., MENONI E., BRENOT J.-F. &JENNI L.
2007: Effects of recreation and hunting
onfl ushing distance of capercaillie. J.
Wildlife Management 71: 1 784 –1 792.
THIEL D., JENNI-EIERMANN S., BRAUNISCH V., PALMER.
&JENNI L. 2008: Ski tourism affects habitat use
and evokes aphysiological stress response in
capercaillie Tetrao urogallus: anew methodo-
logical approach. J. Appl. Ecol. 45: 845–853.
THIEL D., JENNI-EIERMANN S. &JENNI L. 2011a:
Der Einfl uss von Freizeitaktivitäten auf
das Fluchtverhalten, die Raumnutzung
und die Stressphysiologie des Auerhuhns
Tetrao urogallus. Orn. Beob. 105: 85–96.
THIEL D., JENNI-EIERMANN S., PALME R.
&JENNIL. 2011b: Winter tourism increases
stress hormone levels in the capercaillie
Tetrao urogallus. Ibis 153: 122–133.
TRANOS E. &DAVOUDI S. 2014: The regional
impact of climate change on winter
tourism inEurope. Tourism Planning
and Development 11: 163–178.
TREML P., HANEL M., KAŠPÁREK L., NOVICKÝO.
&BŘEZINA S. 2012: Vliv odběrů vody pro
technické zasněžování naodtokovou
výšku hlavních toků vKrkonoších.
Opera Corcontica 49: 73–87.
UNWTO 2008: Climate change and
tourism– responding to global chalenges.
World Tourism Org., Madrid. 269 str.
URBANSKA K., ERDT S. &FATTORINI M. 1998:
Seed rain in natural grassland and adjacent
ski run in the Swiss Alps: apreliminary
report. Restoration Ecol. 6: 159–165.
60
OPERA CORCONTICA 53 / 2 016
VANAT L. 2015: 2015 International report on snow
and mountain tourism. Overview of the key
industry fi gures for ski resorts. Geneve [online].
[cit. 26. 3. 2016]. Dostupné zWWW: http://
www.vanat.ch/RM-world-report-2015.pdf.
VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ K. 2009: Hlavou
proti ledu. Respekt 20, 4: 66–68.
VYSTOUPIL J., HOLEŠINSKÁ A., KUNC J., MARYÁŠ J.,
SEIDENGLANZ D., ŠAUER M., TONEV P.
&VITURKA M. 2006: Atlas cestovního ruchu
České republiky. MMR Praha. 156 str.
WATSON A. 1979: Bird and mammal numbers
in relation to human impact at ski lifts on
Scottish hills. J. Appl. Ecol. 16: 753–764.
WATSON A. &MOSS R.2004: Impact of ski-develo-
pment on ptarmigan (Lagopus mutus) atCairn
Gorm, Scotland. Biol. Conserv. 116: 267–275.
WIPF S., RIXEN C., FREPPAZ M. &STOECKLI V.
2002: Ski piste vegetation under artifi cial
and natural snow: patterns in multivariate
analysis. In: BOTTARIN R. &TAPPEINER
U. (eds), Interdisciplinary mountain
research. Eur. Akad. Bozen: 170–179.
WIPF S., RIXEN C., FISCHER M., SCHMIDB.
&STOECKLIV. 2005: Effect of ski piste
preparation on alpine vegetation.
J. Appl. Ecol. 42: 306–316.
WTO 2003: Climate change and tourism.
Proc. 1st Int. Conf. Climate Change and
Tourism. Djerba, 9–11 Apr 2003. 55 str.
ZEIDLER M. &BANAŠ M. 2014: Důsledky
sjezdového lyžování nejen pro dekompozici.
Ochrana přírody 69, 6: 26–28.
ZEIDLER M. &BANAŠ M. 2016: Sjezdová trať–
spása, nebo prokletí? Odezva keříčkových
porostů sborůvkou naexistenci sjezdové
tratě. Ochrana přírody 71, 4: 34–37.
ZEIDLER M., BANAŠ M. &DUCHOSLAV M. 2008:
Carbohydrate reserve changes in below-ground
biomass of subalpine grasslands as aresult of
different snow conditions (Hruby Jesenik Mts.,
Czech Republic). Polish J. Ecol. 56: 75–83.
ZEIDLER M., DUCHOSLAV M. &BANAŠ M. 2014:
Effect of altered snow conditions ondecompo-
sition in three subalpine plant communities.
Central European J. Biol. 9: 811–822.
ZEIDLER M., DUCHOSLAV M. &BANAŠ M. 2016: How
alpine heathlands response to the snow cover
change on the ski slope? Long-lasting ski slope
impact case study from the Hrubý Jeseník Mts
(Central Europe). Acta Soc. Bot. Pol. 85, 2: 1–13.
ZEITLER A. 1995: Skilauf und Rauhfuss-
hühner. Orn. Beob. 92: 227–230.
ZEITLER A. &GLANZER U. 1998: Skiing and grouse
in the Bavarian Alps. Grouse News 15: 8–12.
ZELINSKI E. L., DEIBEL S. H. &MCDONALD R.J.
2014: The trouble with circadian clock
dysfunction: multiple deleterious effects
on the brain and body. Neuroscience and
Biobehavioral Reviews 40: 80–101.
