Available via license: CC BY-NC 4.0
Content may be subject to copyright.
565
© Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha 2017
Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera
ve společné domácnosti*
HANA MORÁVKOVÁ, MARTIN KREIDL**
Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Brno
Partnership Trajectories of Mothers without a Co-residential Partner
Abstract: We investigate partnership transitions of mothers who had no co-
residential partner at the time of birth of their fi rst child (‘solo mothers’). Us-
ing retrospective partnership and co-residence histories from the Czech 2005
GGS, we investigate mothers’ entry into the fi rst subsequent co-residential
partnership using event history methods. We test several hypotheses derived
from the individualisation theory. While approximately one half of ‘solo
mothers’ had no co-residential partner at the time they had their fi rst child,
almost 50% of them did enter a co-residential partnership subsequently. The
probability of transitioning into a co-residential partnership increased over
cohorts. Whereas about 25% of solo mothers from the oldest cohort (fi rst child
born before entered a co-residential partnership with the 20 years after hav-
ing their fi rst child), in the youngest cohort the fi gure was almost two-thirds.
The highest odds are among very young solo mothers. Well-educated solo
mothers are more likely to remain without a co-residential partner and the
effect of education increases over cohorts, perhaps refl ecting their growing
ability and willingness to remain solo.
Keywords: single mothers, partnership transitions, survival analysis, life-
course, de-standardisation
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4: 565–591
https://doi.org/10.13060/00380288.2017.53.4.358
Úvod: rostoucí podíl sólo matek a jejich další životní dráhy
Komplexní společenská změna, kterou česká společnost prochází po roce 1989,
zahrnuje, mimo jiné, pokles sňatečnosti, nárůst výskytu nesezdaných soužití
a změny ve struktuře porodnosti podle rodinného stavu matky [Fialová 2006;
Katrňák 2001; Paloncyová, Šťastná 2011; Sobotka et al. 2008; Kreidl, Štípková 2012;
* Tato stať vznikla s fi nanční podporou projektu Specifi ckého výzkumu „Společnost a je-
jí proměny“ na katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (pro-
jekt č. MUNI/A/1114/2015).
** Veškerou korespondenci posílejte na adresu: Mgr. Hana Morávková, Katedra socio-
logie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Joštova 10, 602 00, Brno, e-mail:
moravhan@gmail.com, případně kreidlm@fss.muni.cz.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
566
Zeman 2006; Zeman, Hamplová 2007]. Součástí této proměny byl ale zřejmě i ná-
růst počtu matek, které rodily své děti mimo koresidenční partnerství. Jejich po-
díl byl zatím jen nepřímo odhadován a další partnerské dráhy (které jsou důležité
i s ohledem na životní šance dětí narozených mimo koresidenční partnerství)
nejsou vůbec popsány.
Výskyt nesezdaných soužití v ČR již několik dekád narůstá. Podle dostup-
ných výsledků z výběrových šetření žilo na přelomu tisíciletí v kohabitacích
zhruba 6 % dospělé české populace [viz Chaloupková 2006; Kreidl, Štípková
2012], což se zhruba shoduje se závěry z cenzu z roku 2001, kde můžeme identi-
fi kovat obdobný podíl nesezdaných soužití [5,4 %, viz Bartoňová 2007]. O deset
let později (v cenzu z roku 2011) jsme pak svědky téměř dvojnásobného nárůstu,
kdy vystoupala sledovaná hodnota na 11 % [ČSÚ 2014].
Podobně dlouhodobě narůstá i podíl dětí narozených mimo manželství.
Mimomanželská plodnost dosahovala před rokem 1989 relativně nízkých hodnot
(méně než 10 % dětí se rodilo neprovdaným matkám [viz Paloncyová, Šťastná
2011; Zeman 2006; Štípková 2014]). V roce 1995 se již jedná o 16% podíl a o devět
let později se tato situace dotýká téměř každého druhého dítěte [ČSÚ 2015; Rych-
taříková 2010; Štípková 2014].
Podle dostupných informací ale nelze vysoký podíl dětí narozených nepro-
vdaným matkám připisovat výhradně rostoucímu počtu kohabitujících matek
– v české společnosti se zřejmě zároveň objevuje stále vyšší počet matek, které
žijí bez partnera [Rychtaříková 2010]; ty jsou někdy v literatuře označovány jako
„osamělé“ matky, vhodnějším termínem se zdá být „sólo matky“, jak preferuje
např. Dudová [2015]. Rovněž Hamplová [2007a, 2007b] s využitím dat z výzkumu
Sociální a ekonomické podmínky mateřství (SEPM) ukazuje rostoucí podíl sólo
matek. Štípková [2013] pomocí dat z populačních registrů odhaduje, že podíl osa-
mělých matek mezi všemi rodičkami mezi lety 1990 a 2010 vzrostl z 5 % na 9 %
[viz také Štípková 2016].
Srovnání dětí sólo matek a matek žijících v manželství/s partnerem je tra-
dičním výzkumným tématem, které svou popularitu čerpalo zřejmě zejména
z obecného zájmu o životní blaho dětí. Pokud srovnáme situaci dítěte, které žije
s oběma rodiči, a dítěte, které žije pouze s matkou, objevíme mnoho rozdílů, kte-
ré typicky indikují různé dimenze znevýhodnění. Jde např. o rozdíly v průměr-
né porodní hmotnosti (a riziku nízké porodní hmotnosti [Štípková 2013; Kreidl,
Hrešanová 2007]), v množství času, které dítě tráví s matkou [Kendig, Bianchi
2008], v riziku chudoby [Casper, Bianchi 2002; Trbola, Sirovátka 2006; Kuchařo-
vá 2009], v intelektuálním, emočním a sociálním vývoji [Popenoe 2011; Warshak
1996], v podobě aspirací a dosažených studijních výsledků [Klebanov, Brooks-
-Gunn, Duncan 1994; Davis-Kean 2005].
Matky, které v době narození dítěte nežijí s partnerem, nejsou v české so-
ciální vědě novým tématem. Už v sedmdesátých a osmdesátých letech se objevily
výzkumy, které studovaly přechody z osamělého mateřství do jiných partner-
ských forem. Výsledky Dunovského, Kučery a Zelenkové [1977] naznačují, že více
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
567
než třetina žen zůstala do tří let od porodu prvního potomka stále bez partne-
ra. Gbelcová, Koncernová a Možný [1990] pak dospěli k závěru, že při oslavě
prvních narozenin dítěte zůstává 77 % matek stále bez koresidenčního partnera.
Hamplová [2007a, 2007b] s využitím dat z výzkumu SEMP dokládá, že v době,
která předcházela dotazování, nastal přechod z osamělého mateřství u 28 % žen.
Konkrétně 7 % z nich již žilo v manželství a 21 % v kohabitaci. Zbylých 72 %
setrvává v době dotazování stále bez partnera (s ohledem na konstrukci vzorku
a způsob zjišťování informací nemusí ale tento údaj refl ektovat celoživotní situ-
aci osamělých matek, ale může být zkreslen cenzorováním zprava). Vzhledem
k významu osamělého mateřství a k dynamice současného populačního vývoje
je však současná podoba tohoto jevu málo zmapována a dostupné údaje mohou
být – jak uvádíme výše – zkreslené nebo jsou založené na neúplných, v lepším
případě na imputovaných datech.
V tomto textu si klademe za cíl empiricky, pomocí pro tuto úlohu zatím
nevyužitých českých dat z výzkumu Gender and Generations Survey z roku 2005
(GGS 2005) [United Nations 2005], popsat výskyt sólo mateřství (a jeho socioeko-
nomickou stratifi kaci) u prvorodiček a zjistit, zda (a jak často) vstupují sólo mat-
ky do koresidenčních partnerství. Chceme zodpovědět otázku, zda zůstávají bez
partnera spíše kratší, či spíše delší dobu (jak by bylo možno usuzovat z rostoucí
tolerance a individualizace současné české společnosti). A konečně chceme uká-
zat, jak je pravděpodobnost vstupu do koresidenčního partnerství stratifi kována
podle věku a dosaženého vzdělání, případně jak se tato stratifi kace proměňuje
a do jaké míry stratifi kace sólo mateřství odpovídá teoreticky zakotvené předsta-
vě o rostoucí míře destandardizace životních drah.
Obecné teoretické rámování: sólo matky a jejich životní dráhy v době
individualizace
Na partnerské dráhy sólo matek se díváme z perspektivy teorie životních drah.
Životní dráhy chápeme jako postupně se rozvíjející série životních událostí, kte-
ré vymezují jednotlivé fáze života, jim odpovídající sociální statusy a role (srov.
Mills [2007]; v českém kontextu zavedl koncept životních drah Alan [1989], po-
jem pak v nedávné době z českých autorů/autorek rozvinuli např. Hasmanová
Marhánková, Kreidl [2012], Hašková et al. [2014], Chaloupková [2010], Pařízková
[2012], Vítečková, Klímová Chaloupková [2014]). Sólo matky v ČR chápeme jako
ženy, které se ocitly v pozicích pro českou společnost netradičních a jejichž život-
ní dráhy se odklonily od dominantního vzorce.
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl životní běh oby-
vatel ČR charakterizován vysokou mírou standardizace – zkušenost manželství
a rodičovství (ale též prarodičovství) byla téměř univerzální a lidé těchto statu-
sů dosahovali v poměrně nízkém věku a v relativně úzkém věkovém rozmezí.
Fia lová a Kučera [1996] uvádějí, že v sedmdesátých letech 20. století vstupovalo
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
568
do manželství 95 % českých svobodných mužů a 97 % českých svobodných žen.
Průměrný věk při vstupu do prvního manželství (a při narození prvního potom-
ka) byl od šedesátých let 20. století až do roku 1990 stabilně velmi nízký a téměř
všichni se stávali rodiči. Například v kohortě narozené v roce 1960 zůstalo celoži-
votně bezdětných pouze 6 % žen [Rychtaříková 1994], zatímco ostatní měly jedno
nebo dvě děti a jen zřídka více [Možný 2002: 27]. Empiricky doložená standardi-
zace životních drah byla hluboce zakotvena v socioekonomických a politických
strukturách normalizované české společnosti.
Společenská změna po roce 1989 byla i obdobím masivního nárůstu růz-
norodosti životních drah [Kvapilová Bartošová, Pakosta, Fučík 2012; Hasmano-
vá Marhánková, Kreidl 2012; Hašková et al. 2014] a česká společnost podle řady
empirických indikátorů procházela obdobím destandardizace životních drah.
Jev destandardizace se v zemích na západ od ČR začal projevovat – pod vlivem
postupné hodnotové proměny, emancipačních hnutí, ale i ztráty ekonomických
a sociálních jistot – od šedesátých let minulého století [viz Brückner, Mayer 2005].
Podobné vlivy se projevily i v ČR po roce 1989, a tak se i odborná debata o pří-
činách destandardizace životních drah české populace v zásadě neliší od debat,
které vedli sociální vědci v jiných zemích (v české literatuře podává jejich pře-
hled např. Pařízková [2012]). Například Rabušic [1997] zdůrazňuje nově vzniklý
prostor pro svobodné individuální volby a životní styl. Oproti tomu např. Kucha-
řová, Lhotská a Petrová [1996] nebo Rychtaříková [1996: 79] zdůrazňují „krizové
chování obyvatelstva“, které je reakcí na ztrátu jistoty zaměstnání, omezení pří-
jmové redistribuce (opouštění plošných sociálních dávek), příjmovou diferenciaci
obyvatelstva (a s ní narůstající nejistotu) a nárůst nákladů na bydlení a zaopatře-
ní dětí.
Diferenciaci životních drah můžeme nahlížet jako jeden z projevů celkové
individualizace společnosti [Mills 2007]. Díky procesu individualizace mohou
lidé získávat větší míru kontroly nad svými životy a odpoutávat se od sociálních
forem industriální společnosti [Beck 2004]. Individualizace přináší svobodu vol-
by, zároveň ale s sebou nese tlak na podřízení se internalizovaným společenským
očekáváním [Beck, Beck-Gernsheim 1995: 7]. Proto nemusí nutně vyústit v růz-
norodější prožívání běhu života, ale jen v ustavení nových životních etap, nebo
nové řazení starých známých rolí [Mills 2007]. V české společnosti – ale i jinde – se
ustavily nové standardy, například odkládání manželství a rodičovství až ke třetí
dekádě života [Brückner, Mayer 2005; Chaloupková 2008] nebo předmanželská či
porozvodová kohabitace [Hasmanová Marhánková, Kreidl 2012].
Standardizace a destandardizace ovšem nejsou – vnímáno na ještě obecnější
úrovni – vzájemně se vylučujícími procesy [Beck 2004]; naopak mohou probíhat
souběžně, neboť jedinci jsou sice osvobozováni, ale zároveň roste jejich závislost
na institucích (např. na trhu práce a skrze něj na vzdělání i spotřebě). „Individu-
alizace se stává nejpokročilejší formou zespolečenštění závislého na trhu, právu,
vzdělání atd.“ [Beck 2004: 210] Individualizace tedy otevírá prostor pro odpověd-
nost za vlastní životy, zároveň ale tyto životy žijeme v podmínkách, které nejsou
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
569
plně pod naší kontrolou [Beck, Beck-Gernsheim 1995]. I proto se mohou v život-
ních drahách lidí rozvolňovat vazby a vzájemné podmíněnosti jednotlivých sta-
tusů. To se může projevit například souběžností rolí, které bývaly považovány
za neslučitelné. Lidé například pod tlakem ekonomických okolností často odklá-
dají studium, kombinují studium se zaměstnáním [Rabušicová, Rabušic 2006].
Podobně v reakci na podmínky trhu práce (a potřebu dosažení vyššího vzdělání,
popřípadě zajištění bydlení) odkládají manželství, rodičovství a odstěhování od
rodičů [Hamplová, Šalamounová, Šamanová 2006]. Jiní lidé potom vykonávají
dvě povolání nebo kombinují zaměstnání s podnikáním k zajištění vyššího pří-
jmu a/nebo udržení stability příjmu [Večerník 1998].
Kdo jsou sólo matky a jaké jsou jejich partnerské dráhy? Odvození hypotéz
Vzhledem k probíhající hodnotové transformaci a diverzifi kaci a destandardizaci
životních drah, která probíhá v ČR i v dalších zemích [viz např. Hašková et al.
2014; Chaloupková, Soukupová 2007; Chaloupková 2010; Lappegard 2014; Seltzer
2000; Kreidl, Štípková 2012], očekáváme změny v šancích na ustavení koresidenč-
ního partnerství napříč kohortami. Zatímco v minulosti byly svobodné matky
mnohdy stigmatizovány [Kozlová, Tomanová 2005], riziko stigmatizace zřejmě
významně oslabilo v důsledku proměny hodnot (rostoucí individualizace) a ros-
toucí tolerance k netradičním rodinným formám [viz např. Hamplová, LeBour-
dais 2009]. Z toho odvozujeme H1: Šance na ustavení koresidenčního partnerství po-
rostou napříč kohortami.
Šance na porod bez koresidenčního partnera se snižuje s věkem: podle
Hamplové [2007a] má žena v osmnácti letech 20% pravděpodobnost, že poro-
dí mimo koresidenční partnerství, zatímco u ženy třicetileté je šance minimální
(pouze 4%). Také Štípková [2013] dospěla k obdobným závěrům,1 které podporují
tvrzení, že matky, které v době porodu nežily s partnerem, byly zpravidla mlad-
ší. V tomto kontextu upozorňuje také na vyšší identifi kovaný podíl náctiletých
dívek mezi osamělými matkami: konkrétně 17 % náctiletých matek bylo zároveň
bez koresidenčního partnera (mezi matkami s koresidenčním partnerem je jejich
podíl nižší než 5 % [Štípková 2013]). Velmi mladé prvorodičky bez partnera (ve
věku 15–18 let) se budou nejspíše setkávat s nedostatkem potenciálních partnerů
podobného věku. Bude se jednat především o velmi mladé muže, kteří nebudou
schopni dítě a matku ekonomicky zabezpečit, případně se nebudou chtít tak brzy
vázat k rodinnému životu. U velmi mladých sólo matek tedy sólo mateřství zřej-
mě dominantně není výsledkem vlastní volby, ale reakcí na existující ekonomická
1 Štípková identifi kovala osamělé matky a matky s partnerem díky registrům narození,
a to v období 2007–2010. Klíčovou informací pro ni bylo, zda žena uvedla při narození
dítěte jméno jeho otce, či nikoli. V případě, že k tomu nedošlo, předpokládá pak, že s ním
ani nežije.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
570
a institucionální omezení. Zároveň ale platí, že velmi mladé sólo matky (které
budou zřejmě typicky méně vzdělané a budou mít horší šance na získání vyššího
výdělku) budou mít i v dalších letech značný zájem na získání koresidenčního
partnera, který by mohl přispět ke zvýšení příjmu domácnosti. Naproti tomu
sólo matky, které své první dítě porodily ve vyšším věku, budou s daleko větší
pravděpodobností sólo matkami z vlastní volby, a proto je u nich menší prav-
děpodobnost, že budou usilovat o ustavení koresidenčního partnerství. Z výše
řečeného odvozujeme H2: Sólo matky, které porodily ve velmi nízkém věku, budou mít
vyšší pravděpodobnost pozdějšího ustavení koresidenčního partnerství než sólo matky,
které své dítě porodily ve vyšším věku.
Mimomanželská plodnost je zpravidla korelována s dosaženým vzdělá-
ním ženy. Nejvíce porodů můžeme identifi kovat u žen se základním vzděláním,
s jeho stoupající hodnotou pak tyto podíly zpravidla klesají [Zeman, Hamplová
2007; Zeman 2006; Hašková, Rabušic 2008; Hamplová 2006; Chaloupková 2011;
Hašková 2006; Fučík, Lakomý 2014; Štípková 2013]. Podle Hamplové [2007b] jsou
osamělými matkami nejčastěji ženy s nanejvýš středoškolským vzděláním. Děti
prvního pořadí, které se narodily osamělým matkám v letech 1995–1998, rodily
nejvíce ženy s maturitou (44 %), následované těmi s vyučením (32 %). V letech
1999–2002 byly na prvním místě naopak ženy vyučené (42 % vs. 33 % žen s matu-
ritou) a v období 2003–2006 byl jejich podíl opět nejvyšší v kategorii vyučených
(56 %), ovšem na druhém místě následované těmi, které měly pouze základní
vzdělání (26 %). Štípková [2013] ve své studii uvádí, že maturitu má pouze 28 %
osamělých matek [podobně také Chaloupková 2011; Vohlídalová 2014].2
Protože je tolerance netradičních rodin podle Paloncyové, Šťastné [2011]
a Chaloupkové, Šalamounové [2004] nejvyšší u lidí s vyšším vzděláním a protože
manželské i kohabitující páry stále v ČR (podobně jako v zahraničí) respektují
pravidlo partnerské statusové homogamie [Hamplová, Le Bourdais 2008; Katr-
ňák, Kreidl, Fónadová 2006], zdá se, že by šance na ustavení koresidenčního
partnerství měla být pozitivně asociována se vzděláním (jak se vzděláním žen,
tak se vzděláním jejich potenciálních koresidenčních partnerů – to ovšem v této
stati není měřeno ani analyticky využito). Asociace mezi vzděláním a tolerancí
k netradičním rodinným uspořádáním vede k formulaci následující hypotézy:
H3: Šance na ustavení koresidenčního partnerství roste s rostoucím vzděláním sólo ma-
tek. Existující studie mimo to naznačují, že tolerance vůči netradičním rodinným
uspořádáním roste nejsilněji mezi lépe vzdělanými [viz např. Chaloupková, Šala-
mounová 2004]. Proto očekáváme (H4), že efekt vzdělání na pravděpodobnost vzniku
koresidenčního partnerství bude narůstat napříč kohortami.
Na vzdělanostní stratifi kaci sólo mateřství a na vzdělanostní rozrůznění
dal ších partnerských drah sólo matek se ale můžeme dívat – v souladu s teorií
2 Tradiční volbu, tedy nejprve uzavření sňatku a až poté zahájení rodičovské role, nejvíce
volí vysokoškolačky. Právě ony se na mimomanželské, stejně jako na té mimopartnerské
plodnosti podílejí nejméně [Chaloupková, Soukupová 2007].
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
571
individualizace – perspektivou volby a strukturálních omezení. Zdá se, že sólo
mateřství, které vzniklo záměrnou volbou ženy (spíše než pod tlakem instituci-
onálních a ekonomických okolností), je výrazně častější mezi vzdělanějšími a so-
cioekonomicky lépe postavenými ženami. Pro tyto ženy je tedy sólo mateřství
častěji plánem, který nechtějí revidovat. Zároveň tyto ženy ovšem mají – v dů-
sledku svého stratifi kačního postavení – velkou šanci domácnost samy dobře
ekonomicky zabezpečit a mají tedy i nejmenší potřebu ustavit koresidenční part-
nerství a zajistit tak pro domácnost další příjem. Proto formulujeme i alternativní
znění třetí hypotézy H3A: U vzdělaných sólo matek je pravděpodobnost ustavení kore-
sidenčního partnerství nižší než u žen méně vzdělaných. Tento efekt ale bude zřejmě
– v důsledku rostoucí individualizace – napříč kohortami posilovat a vzdělanostní
stratifi kace pravděpodobnosti ustavení koresidenčního partnerství bude napříč kohortami
sólo matek narůstat (H4A).
Data a proměnné
V práci využíváme data z výzkumu Generations and Gender Survey (GGS) pro Čes-
kou republiku. Pracujeme jen s údaji z první vlny sběru dat, konkrétně z roku
2005. Na základě retrospektivně uváděných fertilitních a partnerských historií
jsme vytvořili proměnnou identifi kující partnerský (rodinný) stav ženy v době
narození jejího prvního biologického dítěte. Z celkového vzorku 10 006 respon-
dentů jsme identifi kovali 3765 matek (tedy žen, které v dotazníku uvádějí, že
se jim během života narodilo alespoň jedno dítě). U 3507 z těchto žen jsme byli
schopni jednoznačně určit jejich partnerský a rodinný stav v době narození prv-
ního dítěte (u 258 žen chyběl některý z důležitých údajů používaných pro rekon-
strukci situace v době narození dítěte, např. rok či měsíc vzniku či rozpadu někte-
rého partnerství, rok či měsíc vzniku či rozpadu některého manželství3 nebo rok/
měsíc narození prvního biologického dítěte). Tyto ženy rozdělujeme do kategorií
podle partnerské situace v době porodu, konkrétně rozlišujeme ženy: 1. provdané,
2. neprovdané, ale žijící v koresidenčním partnerství a 3. neprovdané bez koresidenčního
partnera. Tabulka 1 zachycuje výsledky tohoto dělení. Samotná analytická část se
bude věnovat pouze poslední kategorii, tj. matkám bez partnera, kterých je cel-
kem k analytickému využití k dispozici 468, tj. 13 % ze vzorku všech matek (podíl
sólo matek zhruba odpovídá odhadům z dřívějších zveřejněných výzkumů); ko-
nečná velikost vzorku je pouze 431 žen, protože ne u všech máme k dispozici i další
analytické údaje (viz níže).
3 U provdaných žen jsme dali přednost roku rozpadu koresidenčního partnerství s part-
nerem, se kterým uzavřely manželství, raději než roku rozvodu, jelikož předpokládáme,
že ukončení vztahu rozvodem je již pouhou formalitou a manželé spolu často přestávají
žít dříve.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
572
Hlavní část analýzy se soustředí na výskyt tranzice do koresidenčního partner-
ství a je založena na metodě analýzy přežití. Jako vysvětlující proměnné jsme zvo-
lili: kohortu prvorodiček, která je odvozena od roku narození prvního dítěte a má
tři kategorie (do roku 1970, 1970–1989 a po roce 1989), nejvyšší dosažené vzdělání
ženy v době dotazování4 (s kategoriemi: vyučena, s maturitou a s vyšším vzdělá-
ním), věk matky při narození prvního dítěte (kategorie 15–18 let, 19–25 let, více než 25
let) a analytický čas, tj. dobu od narození dítěte do uskutečnění tranzice (pokud žena
začala žít s partnerem), případně do okamžiku, kdy je pozorování cenzorováno
zprava. Analytický čas je měřen diskrétním způsobem v celých rocích v intervalu
0–20 let, kdy jsou všechna pozorování, u kterých ještě nedošlo ke sledované udá-
losti, cenzorována. K cenzorování jsme přistoupili z důvodů věcných (zajímají
nás tranzice v době, kdy je realistické očekávat, že většina dětí ještě bude žít v do-
mácnosti se svými matkami5) i praktických (po 20 letech už dochází jen k minimu
tranzic, což může působit analytické obtíže; konkrétně jsou ve vzorku čtyři ženy,
4 Data neobsahují proměnnou, která by defi novala dosažené vzdělání v době narození
prvního dítěte. Matek, kterým bylo 15 či 16 let při prvním porodu, bylo 28 a disponovaly
by tedy zřejmě pouze základním vzděláním, u ostatních to není možné jednoznačně určit.
U všech žen tedy využíváme nejvyšší dosažené vzdělání v době dotazování. Vzdělání
nebylo uvedeno u osmi žen, které jsme z analýzy následně vyloučili.
5 Podle Snareye [1993: 46] působí přítomný otec na dítě nejen během dekády dětství, ale
nadále i v dekádě dospívání ve smyslu podpory během sociálně-emočního rozvoje (např.
„probírá s dítětem emočně nabitá témata; dělá si obrázek o povaze přátel dítěte“), podporu-
je intelektově-akademický rozvoj (např. „zapíše dítě do zvláštních kurzů, vyžaduje politic-
ké názory a diskutuje o nich“) a podporuje také tělesně-sportovní rozvoj („poučí o sexu; sle-
duje, zda nedochází ke zneužívání drog či alkoholu; vysvětlí, jak se řídí automobil, apod.“).
Tabulka 1. Procentní rozložení partnerské situace matek při narození prvního dítěte,
české matky retrospektivně dotazované v roce 2005
Procentní distribuce
Vdaná 75 %
Neprovdaná, ale žijící v koresidenčním partnerství 8 %
Neprovdaná bez koresidenčního partnera 13 %
Souběžnost vztahů / nesrovnalosti v datech 4 %
Celkem 100 %
(počet pozorování) (3507)
Zdroj: Generations and Gender Survey (GGS) pro ČR, 2005, vlastní výpočty.
Poznámka: kategorie souběžnost vztahů/nesrovnalosti v datech se týká situací, kdy
např. počet rozvodů neodpovídal počtu svateb (např. 3 svatby a 1 rozvod), počet rozpadů
partnerství nekorespondoval s celkovým počtem partnerů (např. celkem 5 partnerů
a 3 rozpady) či se jednalo o souběžnost více vztahů zároveň. S ženami v této kategorii
dále nepracujeme.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
573
u nichž se tranzice vyskytla až po více než 20 letech). K cenzorování zprava může
dojít i dříve, konkrétně v okamžiku uskutečnění výzkumného rozhovoru (pokud
mezi narozením dítěte a rozhovorem uplynulo méně než 20 let). Pro účely více-
rozměrné analýzy bude proměnná dále kategorizována (do kategorií 0–3 roky,
4–6 let, 7–10 let, 11–15 let, 16–20 let).
Metoda
Pro analýzu dat využíváme metodu analýzy přežití. Pracujeme s neparametric-
kými (v podobě Kaplan-Meierových křivek přežití) i parametrickými postupy.
Původní datovou matici (v níž každý řádek odpovídá jedné matce) jsme trans-
formovali do tzv. dlouhého formátu, v němž každý řádek odpovídá jednomu
člověkoroku6 [Treiman 2009; Jenkins 2005]. Popis funkcí přežití pomocí nepara-
metrických metod doplníme formálním log-rank testem pro ověření odlišností
mezi křivkami přežití v subpopulacích [Cleves 2008]. Vzhledem k typu závisle
proměnné (nabývající dvou hodnot) využíváme pro vícerozměrnou analýzu me-
todu binární logistické regrese [Acock 2006; Treiman 2009] a prezentujeme tzv.
průměrné marginální efekty (average marginal effects) z logistických modelů, které
umožňují srovnání síly efektů napříč odlišně specifi kovanými modely.
Výsledky analýzy
Popisná analýza
Podívejme se nejprve na popisné statistiky analytického vzorku, které shrnuje
Tabulka 2. V našem vzorku vstoupilo do koresidenčního partnerství (v době po
narození prvního dítěte, ale před uskutečněním rozhovoru) celkem 57 % všech
matek. Sólo matky jsou poměrně rovnoměrně rozloženy napříč kohortami, při-
čemž ty z prvních dvou kohort zaujímají stejný procentuální podíl (37 %), který
je ovšem vyšší v porovnání s nejmladší kohortou (26 %). Dále je zřetelné, že je ve
skupině nejvíce zastoupený věkový interval 19–25 let (tam spadá 61 % sólo matek)
a úplné středoškolské vzdělání (tím disponuje 58 % sólo matek v našem vzorku).
Další pozornost věnujeme deskriptivním tabulkám a Kaplan-Meierovým
křivkám přežití, které zachycují partnerské tranzice matek do pěti, případně dva-
ceti let od porodu. Tabulka 3 ukazuje podíl sólo matek, které do pěti let od poro-
du nevstoupily do koresidenčního partnerství. Vidíme, že v kohortě do roku 1969
vychovávalo dítě do jeho pěti let bez partnera 82 % z nich. V mladších kohortách
6 „Pro respondenta už není v datové matici určen pouze jeden řádek, ale epizoda, pro
kterou je tento jedinec vystaven riziku výskytu události, jež je rozdělena na více časových
intervalů (řádků), jejichž počet závisí na tom, kolika hodnot nabývají vysvětlující proměn-
né.“ [Šťastná 2011: 66]
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
574
Tabulka 2. Popis proměnných zvolených pro analýzu: hodnoty pro sólo matky
Proměnná Procenta
Tranzice do koresidenčního partnerství (do 20 let od porodu)
nenastal přechod v koresidenční partnerství 43 %
nastal přechod v koresidenční partnerství 57 %
Celkem 100 %
Kohorta prvorodiček
< 1970 37 %
1970–1989 37 %
> 1989 26 %
Celkem 100 %
Dosažené vzdělání
vyučena 32 %
úplné středoškolské 58 %
vyšší (pomaturitní + vysokoškolské) 10 %
Celkem 100 %
Věk při porodu
15–18 19 %
19–25 60 %
26+ 21 %
Celkem 100 %
Zdroj: GGS pro ČR, 2005, vlastní výpočty.
Poznámka: Počet pozorování N = 431.
Tabulka 3. Procentní distribuce přechodu sólo matek do koresidenčního partnerství
(do pěti let od porodu) podle kohorty
Kohorta Celkem
< 1970 1970–1989 > 1989
Bez zkušenosti s koresidenčním partnerstvím 82 % 61 % 58 % 68 %
Má zkušenost s koresidenčním partnerstvím 18 % 39 % 42 % 32 %
Celkem 100 % 100 % 100 % 100 %
Počet pozorování (N) (160) (161) (110) (431)
Zdroj: GGS pro ČR, 2005, vlastní výpočty.
Poznámka: Počet pozorování N = 431.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
575
tento podíl klesá. V kohortě 1970–1989 zůstává bez koresidenčního partnerství
pět let po narození dítěte 61 % matek a v kohortě po roce 1989 58 % matek. Zjiště-
ní z Tabulky 3 jsou tedy v souladu s Hypotézou 1.
Odlišné šance na ustavení koresidenčního partnerství napříč kohortami po-
tvrzuje i Graf 1, který zachycuje Kaplan-Meierovy křivky přežití pro jednotlivé
kohorty sólo matek. Křivky ukazují, jaký podíl matek zůstává v daném okamži-
ku (měřeno v letech od narození dítěte) bez zkušenosti s koresidenčním part-
nerstvím. Zatímco v nejstarší kohortě zůstává bez této zkušenosti 75 % matek
(ani 20 let po narození dítěte neměly nikdy koresidenčního partnera, viz Graf 1),
v prostřední kohortě je na konci sledovaného období podíl matek bez koresidenč-
ní partnerské zkušenosti přibližně poloviční (přesně 47 %) a v nejmladší kohortě
je jejich podíl třetinový7 (údaj se vztahuje k době 15 let po narození dítěte, protože
7 Formální statistický test (log-rank test) odlišnosti křivek ukazuje, že křivky pro jednotli-
vé kohorty jsou skutečně odlišné (chi2(2) = 46,9; p-hodnota = 0,000).
Graf 1. Kaplan-Meierovy odhady funkce přežití: vstup do koresidenčního
partnerství podle kohorty prvorodiček
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: N = 431 sólo matek / 5522 člověkoroků / 183 událostí.
0,00 0,25 0,50 0,75 1,00
0 5 10 15 20
Roky od narození dítěte do začátku koresidenčního partnerství
<1969 1970−1989 >1989
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
576
v nejmladší kohortě nejsou ženy, jejichž partnerské dráhy by nám data umožnila
sledovat po delší časový úsek). I údaje v Grafu 1 tedy potvrzují Hypotézu 1.
Tabulka 4 ukazuje, že tranzice do koresidenčního partnerství je poměrně
silně asociována s věkem při porodu. Zatímco mezi nejmladšími sólo matkami
(15–18 let v době narození dítěte) zůstává pět let po porodu bez koresidenční
partnerské zkušenosti jen cca polovina žen (přesně 52 %, viz Tabulka 4), u žen,
které se sólo matkami staly ve věku 19–25 let, respektive ve věku nad 25 let, jsou
tyto podíly výrazně vyšší (69 % a 80 %). V souladu s Hypotézou 2 tedy nejčastěji
přechází ze sólo mateřství ženy, kterým se narodilo dítě ještě dříve, než dosáh-
ly plnoletosti; je tomu tak zřejmě proto, že mají díky svému nižšímu vzdělání
a horšímu socioekonomickému postavení největší zájem do koresidenčního part-
nerství vstoupit. U těchto žen také sólo mateřství nebylo s největší pravděpo-
dobností otázkou volby, ale bylo silně ovlivněno socioekonomickými strukturami
a kulturně zakotvenými očekáváními ohledně koresidenčního partnerství a rodi-
čovství.
Graf 2 velmi názorně zachycuje rozdíly v šanci na ustavení koresidenční-
ho partnerství podle věku matek. Z Grafu 2 je zřejmé, že mezi jednotlivými vě-
kovými skupinami existují výrazné rozdíly po celé sledované období.8 Ty jsou
poměrně dobře patrné již tři roky po narození dítěte, kdy zůstává bez kore -
sidenční partnerské zkušenosti 70 % nejmladších matek, 76 % matek ve věkové
skupině 19–25 let a 84 % matek v nejstarší věkové skupině.9 Na konci sledovaného
období (tj. 20 let po narození dítěte) pak zůstane bez zkušenosti s koresidenč-
8 Statistický test shodnosti křivek přežití potvrzuje jejich odlišnost (chi2(2) = 37,5; p-hod-
nota = 0,0000).
9 V době, kdy děti nastupují do školy (tj. šest let po narození), zůstává bez zkušenosti
s ko re sidenčním partnerstvím už jen 47 % nejmladších matek, ale 78 % nejstarších matek.
Tabulka 4. Procentní distribuce přechodu sólo matek do koresidenčního partnerství
(do pěti let od porodu) podle věku při porodu
Věk při porodu Celkem
15–18 19–25 26+
Bez zkušenosti s koresidenčním
partnerstvím 52 % 69 % 80 % 68 %
Má zkušenost s koresidenčním
partnerstvím 48 % 31 % 20 % 32 %
Celkem 100 % 100 % 100 % 100 %
Počet pozorování (N) (81) (260) (90) (431)
Zdroj: GGS pro ČR, 2005, vlastní výpočty.
Poznámka: Počet pozorování N = 431.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
577
ním partnerstvím jen 24 % matek, kterým bylo v době narození dítěte méně než
19 let. Mezi sólo matkami, kterým bylo v době narození dítěte více než 25 let,
zůstává 20 let po porodu bez zkušenosti s koresidenčním partnerstvím 71 % žen
(viz Graf 2).
Tabulka 5 ukazuje pravděpodobnost, že žena vstoupí nejpozději pět let po
narození dítěte do koresidenčního partnerství, podle dosaženého vzdělání. Vi-
díme, že tato pravděpodobnost je na podobné úrovni mezi matkami s výučním
listem i s maturitou (34 % vs. 33 %). Výskyt tranzice do koresidenčního partner-
ství je nižší mezi ženami s terciárním vzděláním – pouze 19 % z nich vstoupilo do
koresidenčního partnerství do pěti let od narození dítěte. V datech se tak možná
zrcadlí teorie dobrovolného osamělého mateřství související s fi nanční nezávis-
lostí, která je spojována s vyšším socioekonomickým statusem, jak můžeme na-
lézt ve studii Oppenheimerové [1988].
Graf 3 také při prvním pohledu naznačuje, že je šance na vstup do koresi-
denčního partnerství stratifi kována podle vzdělání. Formální statistický test nic-
Graf 2. Kaplan-Meierovy odhady funkce přežití: vstup do koresidenčního partnerství
podle věku při porodu
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: N = 431 sólo matek / 5522 člověkoroků / 183 událostí.
0,00 0,25 0,50 0,75 1,00
0 5 10 15 20
Roky od narození dítětě do začátku koresidenčního partnerství
15−18 let 19−25 let 26 a více let
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
578
Tabulka 5. Procentní distribuce přechodu sólo matek do koresidenčního partnerství
(do pěti let od porodu) podle vzdělání
Vzdělání Celkem
Vyučení Maturita Vyšší
Bez zkušenosti s koresidenčním
partnerstvím 66 % 67 % 81 % 68 %
Má zkušenost s koresidenčním
partnerstvím 34 % 33 % 19 % 32 %
Celkem 100 % 100 % 100 % 100 %
Počet pozorování (N) (140) (249) (42) (431)
Zdroj: GGS pro ČR, 2005, vlastní výpočty.
Poznámka: Počet pozorování N = 431.
Graf 3. Kaplan-Meierovy odhady funkce přežití: vstup do koresidenčního partnerství
podle vzdělání
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: N = 431 sólo matek / 5522 člověkoroků / 183 událostí.
0,00 0,25 0,50 0,75 1,00
0 5 10 15 20
Roky od narození dítěte do začátku koresidenčního partnerství
V
y
učena S maturitou V
y
šší
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
579
mé ně tuto hypotézu odmítá,10 což je ale zřejmě dáno zejména nízkým počtem
více vzdělaných sólo matek (ve vzorku je jen 42 takových žen). Jakkoli se tedy
zdá, že se vzdělané sólo matky věcně od ostatních sólo matek odlišují, statistická
opora pro tuto tezi není příliš robustní. Podívejme se přesto na průběh jednotli-
vých křivek v Grafu 3. Tři roky po narození dítěte zůstává bez zkušenosti s ko-
residenčním partnerstvím 74 % matek s neúplným středním vzděláním, 75 %
matek s maturitou a 88 % matek s vyšším vzděláním.11 Konečně 20 let po porodu
stále ještě zůstává bez zkušenosti s koresidenčním partnerstvím 58 % žen s niž-
ším středním vzděláním, 52 % žen s úplným středním vzděláním a 65 % žen
s vyšším vzděláním.
10 Test shodnosti křivek vede k chi2(2) = 3,1; p-hodnota = 0,2081.
11 Ve věku šesti let dítěte jsou tyto podíly 65 %, 64 % a 77 %.
Graf 4. Kaplan-Meierovy odhady funkce přežití: vstup do koresidenčního partnerství
podle kohorty a vzdělání
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: kohorty jsou rozděleny podle roku narození prvního dítěte. Levý panel
zachycuje kohortu < 1970, prostřední kohortu 1970–1989 a pravý panel kohortu > 1989.
N = 431 sólo matek / 5522 člověkoroků / 183 událostí.
0,00 0,25 0,50 0,75 1,00
0 5 10 15 20
0,00 0,25 0,50 0,75 1,00
0 5 10 15 20
0,00 0,25 0,50 0,75 1,00
0 5 10 15
Vyučena S maturitou nebo vyšší
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
580
Graf 4 ukazuje, jak se vzdělanostní stratifi kace tranzice do koresidenčního
partnerství proměnila napříč kohortami sólo matek (kvůli malému vzorku jsou
v grafu rozlišeny pouze dvě úrovně vzdělání: vyučení vs. maturita / vyšší vzdě-
lání). V nejstarší kohortě byly rozdíly podle vzdělání spíše malé: mezi ženami
s nižším vzděláním zůstalo ještě 20 roků po narození dítěte bez zkušenosti s kore-
sidenčním partnerstvím plných 82 % žen, zatímco mezi ženami s vyšším vzdělá-
ním činil tento podíl 69 %. V prostřední kohortě zůstává 20 let po narození dítěte
bez koresidenční partnerské zkušenosti 36 % žen s nižším vzděláním a 51 % žen
s vyšším vzděláním. V nejmladší kohortě jsou pak tyto podíly 13 % u méně vzdě-
laných matek a 38 % u vzdělanějších matek (viz Graf 4). Je tedy zřetelné, že se
vzdělanostní stratifi kace partnerských trajektorií proměnila: v nejstarší kohortě
měly vzdělanější sólo matky vyšší pravděpodobnost vstupu do koresidenčního
partnerství, zatímco v prostřední a nejmladší kohortě vykazují vzdělanější ženy
(které by podle ekonomické teorie manželství měly být atraktivnějšími potenciál-
ními partnerkami) nižší šanci na ustavení koresidenčního partnerství; tato situace
může odrážet na jedné straně dobrovolné osamělé mateřství žen s vyšším soci-
oekonomickým statusem [Oppenheimer 1988] či na straně druhé strategie „mít
dítě za každou cenu“ [Kvapilová Bartošová 2012] bez stálého partnerství nebo
v „nejistém“ partnerství [Formánková, Křížková 2015] či strategie zajištění pozi-
ce ve společnosti [Vašková 2006], což jsou shodně jevy dominantně zastoupené
mezi méně vzdělanými ženami, pro které je obtížnější vystavět životní plán okolo
vzdělanostních a kariérních aspirací.
Mnohorozměrná analýza
Druhým krokem analýzy je využití mnohorozměrných metod. Za pomocí binár-
ní logistické regrese budou odhaleny čisté efekty nezávisle proměnných na tu vy-
světlovanou. Závisle proměnnou je stále binární indikátor měřící, zda žena v da-
ném roce po narození dítěte zahájila koresidenční partnerství. Postupně budeme
prezentovat čtyři modely. První zahrnuje mezi nezávisle proměnnými pouze ko-
hortu prvorodiček a dobu od porodu. Tento model (Model 1) slouží pro srovnání
s dalšími, komplexnějšími modely. Indikátory kvality modelu jsou prezentovány
v Tabulce 6 a odhadnuté parametry (v podobě tzv. průměrných marginálních efek-
tů) v Tabulce 7. Z Tabulky 7 můžeme vyčíst, o kolik procentních bodů v průměru
vzrostla u sólo matek pravděpodobnost vstupu do koresidenčního partnerství
při jednotkové změně závisle proměnné. Vidíme, že tento nárůst je mezi nejstarší
a nejmladší kohortou 4,2 procentního bodu.12 Toto zjištění z Modelu 1 je tedy
v sou ladu s Hypotézou 1.
Z Modelu 1 můžeme rovněž vyčíst, jak se vyvíjí pravděpodobnost na vstup
do koresidenčního partnerství v čase od narození dítěte. Nejvyšší pravděpodob-
nost na založení domácnosti s partnerem najdeme do šesti let od porodu, poté
12 Efekt je vysoce statisticky významný, p < 0,0005.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
581
pravděpodobnost klesá o 2,7 procentního bodu (v době mezi 7.–10. rokem po
porodu) a dále o 4,6 procentního bodu a 6,2 procentního bodu (ve skupinách
11–15 let a 16–20 let po porodu, viz Tabulka 7).
Model 2 obsahuje navíc (oproti Modelu 1) jednu dodatečnou vysvětlující
proměnnou – věk při porodu. Srovnání modelů prezentované v Tabulce 6 in-
dikuje, že Model 2 je adekvátnějším popisem dat než Model 1.13 Z průměrných
marginálních efektů pro Model 2 (viz Tabulka 7) vidíme, že pravděpodobnost
vstupu do koresidenčního svazku klesá v průměru o téměř čtyři procentní body
mezi nejmladší a nejstarší věkovou skupinou. Zároveň vidíme, že mezi Mode-
lem 1 a Modelem 2 se výrazně nezměnil průměrný marginální efekt kohorty.
V Modelu 3 přidáváme (do Modelu 2) další vysvětlující proměnnou, kon-
krétně vzdělání. Přidání této proměnné výrazně nezlepšuje statistiky vhodnosti
modelu (viz Tabulka 6) a není tedy překvapivé, že průměrný marginální efekt
vzdělání je slabý (průměrný marginální efekt vzdělání je méně než jeden procent-
ní bod). Tento relativně slabý průměrný efekt částečně refl ektuje skutečnost, že se
povaha efektu vzdělání proměnila napříč kohortami (jak už jsme viděli v Grafu 4).
Protože Graf 4 indikoval, že se efekt vzdělání proměnil v čase, chceme tuto
tezi ověřit i v mnohorozměrném modelu. Proto vytváříme Model 4, v němž (do
Modelu 3) přidáváme interakci mezi vzděláním a kohortou. Z formálního sta-
tistického srovnání Modelu 3 a Modelu 4 je zřejmé, že tuto interakci z Modelu 4
nemůžeme vynechat.14 I formální statistické srovnání Modelu 3 a Modelu 4 tedy
potvrzuje Hypotézu 4: efekt vzdělání na šanci na vstup do koresidenčního part-
nerství se proměnil v čase.
13 AIC pro Model 1 je 1465,02 a pro Model 2 je 1438,68; nižší hodnota indikuje lepší model.
14 Formální srovnání Modelu 3 a Modelu 4 vede k L2 = 11,27, což při 4 stupních volnosti
implikuje p = 0,0237; rovněž AIC indikuje, že je Model 4 na základě dat pravděpodobnější.
Tabulka 6. Statistiky vhodnosti vybraných modelů analýzy přežití vstupu
do koresidenčního partnerství u sólo matek
Model df AIC L2p-hodnota
M1: analytický čas + kohorta 6 1465,02 155,82 < 0,00005
M2: M1 + věk při porodu 8 1438,68 186,15 < 0,00005
M3: M2 + vzdělání 10 1438,69 190,14 < 0,00005
M4: M3 + vzdělání * kohorta 14 1435,42 201,41 < 0,00005
Kontrast
M4 − M3 4 −3,27 11,27 0,0237
Zdroj: GGS pro ČR, 2005, vlastní výpočty.
Poznámka: Počet pozorování (ženy) = 431, počet pozorování (události) = 183, počet pozo-
rování (člověkoroky) = 5522.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
582
Tabulka 7. Průměrné marginální efekty vybraných modelů logistické regrese pro vstup sólo matek do koresidenčního
partnerství – část první
nezávisle proměnná
kohorta prvorodiček nejvyšší dosažené vzdělání věk při porodu
< 1970 1970 až
1989 > 1989 vyučena s matu-
ritou vyšší 15–18 19–25 26+
M1
dy/dx ref. 0,030** 0,042**
std.error ref. 0,006 0,007
M2
dy/dx ref. 0,023** 0,041** ref. −0,023** −0,039**
std.error ref. 0,006 0,007 ref. 0,005 0,008
M3
dy/dx ref. 0,032** 0,042** ref. −0,002 −0,018 ref. −0,023** −0,036**
std.error ref. 0,006 0,007 ref. 0,005 0,009 ref. 0,005 0,008
M4
dy/dx ref. −0,023** −0,036**
std.error ref. 0,006 0,008
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: Počet pozorování (ženy) = 431, počet pozorování (události) = 183, počet pozorování (člověkoroky) = 5522; **p < 0,01,
*p < 0,05.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
583
Tabulka 7. Průměrné marginální efekty vybraných modelů logistické regrese pro vstup sólo matek do koresidenčního
partnerství – část druhá
nezávisle proměnná
roky od porodu
0–3 4–6 7–10 11–15 16–20
M1
dy/dx ref. 0,006 −0,027** −0,046** −0,062**
std.error ref. 0,006 0,007 0,01 0,014
M2
dy/dx ref. 0,006 −0,025** −0,043** −0,057**
std.error ref. 0,006 0,007 0,01 0,014
M3
dy/dx ref. 0,006 −0,023** −0,042** −0,057**
std.error ref. 0,005 0,007 0,01 0,014
M4
dy/dx ref. 0,007 −0,023** −0,041** −0,056**
std.error ref. 0,006 0,007 0,01 0,014
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: Počet pozorování (ženy) = 431, počet pozorování (události) = 183, počet pozorování (člověkoroky) = 5522; **p < 0,01,
*p < 0,05.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
584
Tabulka 7. Průměrné marginální efekty vybraných modelů logistické regrese pro vstup sólo matek do koresidenčního
partnerství – část třetí
nezávisle proměnná
kohorta prvorodiček * vzdělání
< 1970*
vy uče na < 1970*
ma tu r ita/vyšší 1970–1989*
vy uče na 1970–1989
*ma tu ri ta/vyšší > 1989*
vy uče na > 1989*
ma tu ri ta/vyšší
M1
dy/dx
std.error
M2
dy/dx
std.error
M3
dy/dx
std.error
M4
dy/dx ref. ref. −0,790 −0,262 −1,445** −1,773**
std.error ref. ref. 0,429 1,117 0,469 1,299
Zdroj: GGS pro ČR, 2005.
Poznámka: Počet pozorování (ženy) = 431, počet pozorování (události) = 183, počet pozorování (člověkoroky) = 5522; **p < 0,01,
*p < 0,05.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
585
Závěr
V předkládané stati jsme se zaměřili na situaci prvorodiček žijících v době na-
rození dítěte bez koresidenčního partnera. Demografi cká změna po roce 1989
zahrnovala v české společnosti – mimo jiné – významný nárůst mimomanžel-
ské plodnosti. Dostupné odhady nicméně naznačují, že se na mimomanželské
plodnosti podílejí nejen ženy žijící v nesezdaných soužitích, ale i ženy, které žijí
mimo koresidenční partnerský vztah. Podíl těchto sólo matek podle existujících
odhadů výrazně narůstá [Hamplová 2007a, 2007b; Rychtaříková 2010; Štípková
2013, 2016]. Podle našich dat dokonce v populaci matek převládaly sólo matky
(těch bylo v souboru všech matek 13 %) nad kohabitujícími matkami (těch bylo
v souboru všech matek 8 %). Fenomén sólo mateřství je v současné české společ-
nosti převážně neprozkoumán. V této stati jsme se věnovali dalším partnerským
drahám sólo matek, abychom v popisné rovině doplnili znalosti o současné české
společnosti a také abychom ukázali, zda a jak se proměňuje rodinná situace dětí,
které se sólo matkám narodily.
Pomocí dat z GGS 2005 jsme se věnovali sledování přechodu žen ze sólo
mateřství ke koresidenčnímu partnerství, a to v horizontu až dvaceti let od po-
rodu. Využívali jsme nejprve deskriptivní tabulky, dále pak Kaplan-Meierovy
odhady a nakonec binární logistickou regresi. Ukázali jsme, že necelá polovina
sólo matek v této době vstoupila do koresidenčního partnerství. Závěry analýzy
dále potvrzují obecná očekávání, založená na rostoucí toleranci k alternativním
rodinným formám a celkové destandardizaci a individualizaci životního běhu,
že šance na vstup do koresidenčního partnerství porostou napříč kohortami. Zatímco
v nejstarší kohortě vstoupilo (do 20 let od porodu) do koresidenčního partnerství
jen 25 % sólo matek, v nejmladší kohortě to byly dvě třetiny. (Z dat bohužel není
možné vyčíst, zda je koresidenční partner také otcem dítěte, nebo jde o partnera
nového.) Za tímto růstem můžeme spatřovat přinejmenším dva různé scénáře:
(1) větší počet žen, které rodí děti mimo koresidenční partnerství, pokračuje ve
vztahu s otcem dítěte a nakonec s ním i začne sdílet domácnost; toto může být
buď záměrná, nebo okolnostmi vynucená sekvence událostí. (2) Ženy nepokraču-
jí ve vztahu s otcem dítěte, ale dítě je stále méně často překážkou ustavení nového
vztahu. Oba tyto scénáře by byly v souladu s opakovaně konstatovanou destandardiza-
cí běhu života v české společnosti [Kreidl, Hasmanová Marhánková 2012] i s rostoucí
tolerancí nových rodinných forem.
V popisné rovině dále analýza ukázala, že největší pravděpodobnost vstu-
pu do koresidenčního partnerství měly sólo matky, které byly v době narození
prvního dítěte velmi mladé (15–18 let). V této věkové skupině do koresidenčního
partnerství vstoupilo do 20 let od porodu 79 % matek, zatímco mezi matkami
staršími 25 let je tento podíl jen 29 %! Věkovou stratifi kaci tranzice do koresidenč-
ního partnerství lze poměrně dobře popsat v dikci teorie individualizace. Velmi
mladé matky se sólo matkami nejčastěji stávají pod tlakem institucí a očekávání;
sólo mateřství je u nich nejméně často otázkou volby a často je reakcí na sociální
nebo ekonomickou nepřijatelnost či neatraktivnost koresidenčního partnerství
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
586
(či dokonce manželství) s otcem dítěte. Tyto sólo matky – díky svému nižšímu
vzdělání – mají ale také šanci získat později dobré zaměstnaní a solidní příjem,
který by stačil k zabezpečení potřeb domácnosti. Proto tyto mladší sólo matky
mají také největší zájem na vstup do koresidenčního partnerství, které pro ně
může být cestou k ekonomickému zajištění. Starší sólo matky si – na druhé stra-
ně – zřejmě mnohem častěji sólo mateřství samy zvolily, a proto je u nich zřejmě
ambice na nalezení koresidenčního partnera nižší. Připomínáme nicméně, že na
problematiku ekonomického tlaku či „volby“ určitého partnerského uspořádání
usuzujeme v této analýze jen pomocí nepřímých indikátorů.
Pravděpodobnost ustavení koresidenčního partnerství je také poměrně vý-
razně asociována s dosaženým vzděláním – vzdělanější ženy zůstávají častěji sólo
matkami až do 20. roku věku dítěte: přibližně dvě třetiny z nich v tomto časovém
horizontu nevstoupí do koresidenčního partnerství. Podíl vzdělaných sólo ma-
tek, které setrvávají bez partnera, narostl napříč kohortami a může (ale nemu-
sí) indikovat narůstající podíl dobrovolných sólo matek. U vzdělaných matek se
může stále častěji propojovat touha a schopnost být sólo matkou. Sólo mateřství
u vzdělaných sólo matek může být projektem, který má právě u nich největší šan-
ci obstát tváří v tvář ekonomické nutnosti. Rostoucí podíl vzdělaných sólo ma-
tek, které nevstupují do koresidenčního partnerství, nicméně může také odrážet
nedostatek vhodných partnerů, s nímž se tyto sólo matky střetávají. Pokud pak
nějaké partnerství udržují, bude mít zřejmě nejčastěji podobu „nejistého“ vzta-
hu bez společné domácnosti [Formánková, Křížková 2015: 1001]. Naproti tomu
u méně vzdělaných žen – jejichž příjem stále silněji zaostává za průměrem – eko-
nomický tlak na domácnosti méně vzdělaných sólo matek narůstá.
Jestliže je přetrvávající sólo mateřství stále silněji pozitivně asociováno se
vzděláním, zdá se, že může jen v omezené míře přispívat k narůstající socioe-
konomické stratifi kaci české společnosti. Vzdělané matky, které bez koresidenčí-
ho partnera žijí v průměru nejdéle, velmi pravděpodobně volí sólo mateřství na
základě refl exe vlastních životních aspirací a možností, jsou v relativně dobrém
postavení zajistit pro svou domácnost (a tedy i své dítě) takový příjem a další
podmínky, které pro jejich děti nebudou znamenat výrazný socioekonomický
hendikep hned na počátku života. Připomeňme nicméně, že i určitá část velmi
mladých a velmi málo vzdělaných sólo matek zůstává trvale bez koresidenčního
partnera a v případě jejich dětí se tedy hned na počátku života kumuluje hned
několik faktorů, které jsou spojeny např. s rizikem výskytu chudoby. Životní si-
tuace velmi mladých a/nebo málo vzdělaných sólo matek si podle našeho ná-
zoru zaslouží pozornost dalšího výzkumu. Zároveň na tomto místě chceme při-
pomenout, že sledované tranzice do koresidenčního partnerství jsou jen dílčím
obrázkem dalších partnerských drah sólo matek. Nedotýkáme se zde (primárně
z důvodu rozsahu textu) například stability vzniklých svazků či celkového počtu
partnerských tranzic, a proto lze z našich dat jen částečně usuzovat, jak se napří-
klad vyvíjejí životní situace matek a jejich dětí.
Chceme na tomto místě upozornit rovněž na některé nedostatky, které vy-
šly najevo při úpravě dat do potřebné podoby pro samotnou analýzu. Z důvodu
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
587
nedostupnosti informací o začátcích či rozpadech partnerství či manželství jsme
byli nuceni vyřadit některá pozorování, jelikož nebylo možné identifi kovat ro-
dinný/partnerský stav při narození prvního dítěte, a tedy jednoznačně určit, zda
se jednalo v době porodu o sólo matku bez partnera, ženu vdanou, či ženu žijící
s partnerem ve společné domácnosti. Další omezení vzniklo v důsledku neexis-
tence proměnné vzdělání při narození prvního dítěte. I když je možné tuto hodnotu
odvodit a následně dopočítat, nebylo by toto řešení zcela spolehlivé a mohlo by
dojít ke zkreslování dat. Právě z tohoto důvodu jsme využívali proměnnou nej-
vyšší dosažené vzdělání v době dotazování. Třetí omezení se týká cenzorování zprava.
Ženy, které porodily v roce 1990, mohly mít v době dotazování (tedy v roce 2005)
nanejvýš 15leté dítě. Tím se nejmladší kohorta žen odlišuje od kohort starších
a je možné, že se jejich partnerská situace bude nadále proměňovat dynamičtěji,
než tomu bylo u kohort starších (a je možné, že i tyto změny budou mít dopad
na děti). Navzdory těmto omezením jsou data z výzkumu GGS 2005 po našem
soudu pro podobnou analýzu nejvhodnější, přesto se ale zdá žádoucí, aby se po-
dobný výzkum v dohledné době zopakoval, abychom tak mohli doplnit mozaiku
znalostí o populačních změnách v soudobé české společnosti.
Přestože jednou z našich výzkumných motivací bylo ukázat, jak se mění ro-
dinná situace dětí, které se narodily sólo matkám, předložená práce se tématu jen
dotkla a řada dalších tranzic ve složení domácnosti nebyla analyzována a zůstává
výzvou pro další výzkum. Ten by se mohl soustředit na narození druhého dítěte
dané matce (ať už v koresidenčním partnerství nebo mimo něj), případně na sta-
bilitu koresidenčních partnerství sólo matek. Přestože se na základě zahraniční
literatury zdá, že je pro dítě – přinejmenším v průměru – socioekonomicky lepší,
když matka žije s partnerem, ustavená partnerství mohou být nestabilní a příliš
časté změny ve složení domácnosti mohou dítě znejišťovat a vyvolávat další rizi-
ka. Nabízí se též výzkum rozšířit o komparativní komponentu a zohlednit např.
vliv kontextu sociální politiky daného státu na partnerské dráhy sólo matek.
HANA MORÁVKOVÁ je socioložka. V roce 2016 absolvovala magisterské studium na katedře
sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V současnosti pra-
cuje mimo akademickou sféru.
MARTIN KREIDL je sociolog a demograf. Od roku 2010 působí na katedře sociologie a v ústa-
vu populačních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V roce
2005 vystudoval postgraduálně sociologii na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Zabývá
se výzkumem sociálních nerovností, sociální mobility, rodinou, partnerstvím a mezigene-
račními vztahy.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
588
Literatura
Acock, A. C. 2008. A Gentle Introduction to Stata. Stata press.
Alan, J. 1989. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama.
Bartoňová, D. 2007. „Rodiny a domácnosti.“ Pp. 63–75 in Populační vývoj České republiky
2001–2006. Praha: DemoArt.
Beck, U. 2004. Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické
nakladatelství (SLON).
Beck, U., E. Beck-Gernsheim. 1995. The Normal Chaos of Love. Cambridge: Polity
Press.
Bruckner, H., K. U. Mayer. 2005. „De-Standardization of the Life Course: What It
Might Mean? And if It Means Anything, whether It Actually Took Place.“ Pp. 27–53
in R. MacMillan (eds.). The Structure of the Life Course: Standardized? Individualized?
Differentiated? Advances in Life Course Research 9. Amsterdam: Elsevier.
Casper, L. M., S. M. Bianchi. 2002. Continuity and Change in the American Family. Sage
Publications.
Cleves, M. 2008. An Introduction to Survival Analysis Using Stata. Stata Press.
ČSÚ. 2014. „Nesezdaná soužití 2011.“ Český statistický úřad [online] [cit. 20. 4. 2016].
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/nesezdana-souziti-2011-ti6wlv4y3r.
ČSÚ. 2015. „Mimomanželská plodnost a předmanželská koncepce – graf.“ Český
statistický úřad [online] [cit. 20. 4. 2016]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_hu.
Davis-Kean, P. E. 2005. „The Infl uence of Parent Education and Family Income on
Child Achievement: The Indirect Role of Parental Expectations and the Home
Environment.“ Journal of Family Psychology 19 (2): 294–304,
https://doi.org/10.1037/0893-3200.19.2.294.
Dudová, R. 2015. „Ženy ve specifi cké situaci – sólo matky.“ Pp. 19–32 in H. Hašková,
A. Křížková, R. Dudová. Ekonomické náklady mateřství. Praha: Sociologický ústav
AV ČR, v.v.i.
Dunovký, J., M. Kučera, M. Zelenková. 1977. Děti narozené mimo manželství po 3 letech.
Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Fialová, L. 2006. „Trendy ve sňatkovém chování obyvatelstva České republiky ve
20. století.“ Demografi e 48 (2): 97–108.
Fialová, L., M. Kučera. 1996. Demografi cké chování obyvatelstva České republiky během
přeměny společnosti po roce 1989. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Formánková, L., A. Křížková. 2015. „Love Will Keep Us Apart? Understanding Living
Apart Together Partnerships in the Post-state-socialist Czech Republic.“ Sociologický
časopis / Czech Sociological Review 51 (6): 993–1022,
https://doi.org/10.13060/00380288.2015.51.6.226.
Fučík, P., M. Lakomý. 2014. „Vývoj vzdělanostních distinkcí v rodičovských drahách.“
Pp. 35–65 in P. Fučík, B. Chromková Manea. Rodičovské dráhy. Dvacet let vývoje české
porodnosti v sociologické perspektivě. Brno: Masarykova univerzita.
Gbelcová, E., J. Koncernová, I. Možný. 1990. „Matky dětí narozených mimo manželství
v Brně.“ Demografi e 32 (1): 27–32.
Hamplová, D. 2006. Mimomanželská plodnost v České republice po roce 1989: sociální
a ekonomické souvislosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Hamplová, D. 2007a. „Děti bez manželství nebo bez otců?“ Data a výzkum-SDA Info 1 (2):
141–154.
Hamplová, D. 2007b. „Děti bez partnera nebo na psí knížku?“ Pp. 49–58 in D. Hamplová,
J. Chaloupková, E. Soukupová, P. Sunega, K. Zeman. Děti na psí knížku: mimomanželská
plodnost v ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
589
Hamplová, D., C. Le Bourdais. 2009. „One Pot or Two Pot Strategies? Income Pooling
in Married and Unmarried Households in Comparative Perspective.“ Journal of
Comparative Family Studies 40 (3): 355–385.
Hamplová, D, P. Šalamounová, G. Šamanová. 2006. Životní cyklus sociologické
a demografi cké perspektivy. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Hasmanová Marhánková, J., M. Kreidl (eds.). 2012. Proměny partnerství. Životní dráhy
a partnerství v české společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Hašková, H. 2006. „Reprodukční preference a bezdětnost v české společnosti ve světle
kvantitativních dat.“ Proměny (Kvantitativní výzkum) [online] [cit. 22. 6. 2016].
Dostupné z: http://www2.soc.cas.cz/promeny/download/1126/
reprodukcni%20preference%20a%20bezdetnost.pdf.
Hašková, H., L. Rabušic. 2008. „K nízké sňatečnosti v České republice.“ Sociální studia
5 (2): 9–33.
Hašková, H. (ed.), M. Vohlídalová, H. Maříková, R. Dudová, Z. Uhde, A. Křížková,
L. Formánková. 2014. Vlastní cestou? Životní dráhy v pozdně moderní společnosti.
Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Chaloupková, J. 2006. „Dohromady, nebo každý zvlášť? Hospodaření s příjmy
manželských a nesezdaných párů.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review
42 (5): 971–986.
Chaloupková, J. 2008. „Ideální věk rodičovství v České republice a v evropském
srovnání.“ Data a výzkum – SDA Info 2 (2): 109–130.
Chaloupková, J. 2010. „Roste variabilita počátků rodinných drah?“ Pp. 97–115 in
J. Chaloupková, J. (eds.). Proměny rodinných a profesních startů. Praha: Sociologický
ústav AV ČR, v.v.i.
Chaloupková, J. 2011. „Nejdříve dítě, potom svatba? Rodinné dráhy neprovdaných
matek.“ Gender, rovné příležitosti výzkum 12 (2): 30–39.
Chaloupková, J., E. Soukupová. 2007 „Postoje k manželství, nesezdanému soužití
a rodičovství mimo manželství.“ Pp. 29–48 in D. Hamplová, J. Chaloupková,
E. Soukupová, P. Sunega, K. Zeman. Děti na psí knížku?: mimomanželská plodnost v ČR.
Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Chaloupková, J., P. Šalamounová. 2004. Postoje k manželství, rodičovství a k rolím v rodině
v České republice a v Evropě. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Jenkins, S. P. 2005. Survival Analysis.Unpublished Manuskript. Colchester: Institute for
Social and Economic Research, University of Essex.
Katrňák, T. 2001. „Strukturální příčiny poklesu sňatečnosti a nárůstu svobodných
v devadesátých letech v České republice.“ Sociologický časopis 37 (2): 225–239.
Katrňák, T., M. Kreidl, L. Fónadová. 2006. „Trends in Educational Assortative Mating
in Central Europe: the Czech Republic, Slovakia, Poland, and Hungary between 1988
and 2000.“ European Sociological Review 22: 309–322,
https://doi.org/10.1093/esr/jci059.
Kendig, S. M., S. M. Bianchi. 2008. „Single, Cohabiting, and Married Mothers’ Time with
Children.“ Journal of Marriage and Family 70 (5): 1228–1240,
https://doi.org/10.1111/j.1741-3737.2008.00562.x.
Klebanov, P. K., J. Brooks-Gunn, J. G. Duncan. 1994. „Does Neighborhood and Family
Poverty Affect Mothers’ Parenting, Mental Health, and Social Support?“ Journal of
Marriage and the Family 56: 441–455, https://doi.org/10.2307/353111.
Kozlová, L., N. Tomanová. 2005. „Dobrovolné mateřství bez partnera.“ Gender, rovné
příležitosti, výzkum 6 (1): 31–35.
Kreidl, M., E. Hrešanová. 2007. „Vzestup mimomanželské plodnosti a mezigenerační
přenos sociálního statusu prostřednictvím porodní váhy.“ Sociální reprodukce
a integrace: Ideály a meze 1: 153–170.
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2017, Vol. 53, No. 4
590
Kreidl, M., M. Štípková. 2012. „Výskyt a načasování nesezdaných soužití v současné ČR.“
Demografi e 54 (2): 120–137.
Kuchařová, V. 2009. „Stabilita manželství a životní podmínky neúplných rodin.“
Pp. 50–79 in V. Kuchařová, A. Šťastná. Partnerství, rodina a mezigenerační vztahy
v české společnosti. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.
Kuchařová, V., V. Lhotská, I. Petrová. 1996. „K některým aspektům soudobých proměn
českých rodin.“ Sociální politika 4: 4–7.
Kvapilová Bartošová, M. 2012. Rozhodování o mateřství v životním běhu žen po třicítce.
Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.
Kvapilová Bartošová, M., P. Fučík, P. Pakosta. 2012. „Dlouhodobý vývoj v časování
porodů a sňatků: Obstojí individualizační teorie ve světle demografi ckých dat?“
Sociologický časopis / Czech Sociological Review 48 (2): 315–341.
Lappegård, T. 2014. „Changing European Families.“ Pp. 20–42 in J. Treas, J. Scott,
M. Richards (eds.). The Wiley Blackwell Companion to the Sociology of Families. John
Wiley and Sons, https://doi.org/10.1002/9781118374085.ch2.
Mills, M. 2007. „Individualization and the Life Course: Towards a Theoretical model
and Empirical Evidence.“ Pp. 61–80 in H. Cosmo (eds.). Contested Individualization.
Toronto: Palgrave Macmillan, https://doi.org/10.1057/9780230609259_4.
Možný, I. 2002. Česká společnost. Nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Praha: Portál.
Oppenheimer, V. K. 1988. „A Theory of Marriage Timing.“ American Journal of Sociology
94 (3): 563–591, https://doi.org/10.1086/229030.
Paloncyová, J., A. Šťastná. 2011. „První partnerská soužití českých žen a mužů a rostoucí
význam kohabitací.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 12 (2): 16–29.
Pařízková, A. 2012. „Vývoj sociologického pohledu na životní cyklus a životní dráhy.“
Pp. 22–37 in J. Hasmanová Marhánková, M. Kreidl (eds.). Proměny partnerství.
Životní drány a partnerství v české společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství
(SLON).
Popenoe, D. 2011. „What Do Fathers Do?“ Pp. 139–163 in D. Popenoe. Families without
Fathers: Fathers, Marriage and Children in American Society. Transaction Publishers.
Rabušic, L. 1997. „Polemicky k současným změnám charakteru reprodukce v ČR
(sociologická perspektiva v demografi i).“ Demografi e: Revue pro výzkum populačního
vývoje 39 (2): 114–119.
Rabušicová, M., L. Rabušic. 2006. „Adult Education in the Czech Republic – Who
Participates and Why.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 42 (6):
1195–1218.
Rychtaříková, J. 1994. „Czech and Slovak Families in the European Context.“ Journal
of Family History 19 (2): 131–147, https://doi.org/10.1177/036319909401900204.
Rychtaříková, J. 1996. „Současné změny charakteru reprodukce v České republice
a mezinárodni situace.“ Demografi e 38 (2): 77–89.
Rychtaříková, J. 2010. „Nová demografi cká situace v ČR od počátku 90. let.“ Pp. 19–36
in D. Bartoňová. Demografi cká situace České republiky: proměny a kontexty 1993–2008.
Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Seltzer, J. A. 2000. „Families Formed outside of Marriage.“ Journal of Marriage and Family
62 (4): 1247–1268, https://doi.org/10.1111/j.1741-3737.2000.01247.x.
Snarey, J. R. 1993. How Fathers Care for the Next Generation: A Four-decade Study. Harvard:
University Press, https://doi.org/10.4159/harvard.9780674365995.
Sobotka, T., A. Šťastná, K. Zeman, D. Hamplová, V. Kantorová. 2008. „Czech Republic:
A Rapid Transformation of Fertility and Family Behaviour after the Collapse of State
Socialism.“ Demographic Research 19 (14): 403–454,
https://doi.org/10.4054/DemRes.2008.19.14.
Štípková, M. 2013. „Declining Health Disadvantage of Non-marital Children:
Hana Morávková, Martin Kreidl: Partnerské dráhy prvorodiček bez partnera ve společné domácnosti
591
Explanation of the Trend in the Czech Republic 1990–2010.“ Demographic Research
29 (25): 663–706, https://doi.org/10.4054/DemRes.2013.29.25.
Štípková, M. 2014. „Ideational and Economic Causes of the Rise in Non-marital
Childbearing in the Czech Republic.“ European Journal of Population 31 (5): 473–494,
https://doi.org/10.1007/s10680-015-9350-4.
Štípková, M. 2016. „Trendy v porodech mimo partnerství.“ Naše společnost 14 (1): 14–22,
https://doi.org/10.13060/1214438X.2016.1.14.267.
Šťastná, A. 2011. „Analýza historie událostí (event history analýza) – možnosti a základní
principy při studiu životních drah.“ Data a výzkum – SDA Info 5 (1): 59–83.
Trbola, R., T. Sirovátka. 2006. Efektivnost sociálních transferů při eliminaci chudoby v České
republice. Praha: VÚPS.
Treiman, D. J. 2009.Quantitative Data Analysis: Doing Social Research to Test Ideas. John
Wiley & Sons.
United Nations. 2005. Generations and Gender Programme: Survey Instruments. New York
and Geneva.
Vašková, R. 2006. „Rozhodovací procesy -náctiletých těhotných dívek vedoucí k volbě
časného rodičovství.“ Pp. 79–117 in D. Hamplová, P. Šalamounová, G. Šamanová
(eds.). Životní cyklus sociologické a demografi cké perspektivy. Praha: Sociologický ústav
AV ČR.
Večerník, J. 1998. Občan a tržní ekonomika. Příjmy, nerovnost a politické postoje v české
společnosti. Praha: Lidové noviny.
Vítečková, M., J. Klímová Chaloupková. 2014. „De-standardization of Family Trajectories:
Childbearing in Unmarried Cohabitation not Only as an Alternative but also as
a Pathway to Marriage.“ Kontakt 16 (2): 138–148,
https://doi.org/10.1016/j.kontakt.2014.05.001.
Vohlídalová, M. 2014 „Partnerství a vybrané tranzice.“ Pp. 79–101 in H. Hašková,
M. Vohlídalová, H. Maříková, R. Dudová, Z. Uhde, A. Křížková, L. Formánková.
Vlastní cestou?: Životní dráhy v pozdně moderní společnosti. Praha: Sociologické
nakladatelství (SLON).
Warshak, R. A. 1996. Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál.
Zeman, K. 2006. „Mimomanželská plodnost v České republice – demografi cká analýza.“
Pp. 14–25 in D. Hamplová (eds.). Mimomanželská plodnost v České republice po roce 1989:
sociální a ekonomické souvislosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Zeman, K., D. Hamplová. 2007. „Nemanželská plodnost – demografi cký přehled.“
Pp. 17–27 in D. Hamplová, J. Chaloupková, E. Soukupová, P. Sunega, K. Zeman. Děti
na psí knížku?: mimomanželská plodnost v ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
