Content uploaded by Jiří Hasman
Author content
All content in this area was uploaded by Jiří Hasman on Sep 04, 2017
Content may be subject to copyright.
A preview of the PDF is not available
Kdo, odkud, kam a s kým: prostorová příbuznost migračních skupin na globální, národní i lokální úrovni
Abstract and Figures
Vstup imigrantů do země i jejich následné začleňování patří mezi procesy, které mají
výrazné prostorové dopady. Jednotlivé migrační skupiny (zde chápané jako množina
imigrantů se stejnou zemí původu) přitom vykazují různé míry i vzorce prostorové
koncentrace. Pochopení podobností i rozdílností v prostorovém chování jednotlivých skupin
je důležitým úkolem z akademického i praktického hlediska. Tato studie má kvantitativní
charakter a je založena na studiu „prostorové příbuznosti“ migračních skupin, která je
koncipována jako míra, s jakou se dané migrační skupiny koncentrují do stejných regionů.
Studie vychází z jednoduchého předpokladu, že prostorová příbuznost odráží vzájemnou
blízkost či podobnost těchto skupin v jiných ohledech (např. kulturní či ekonomickou).
Analyzována je řada souborů dat zachycujících prostorové rozmístění imigrantů v rámci
34 územních systémů na různých řádovostních úrovních (od globální úrovně až po úroveň
vybraných metropolitních areálů). Jednotlivé systémy jsou nejprve analyzovány samostatně
a poté je provedena syntéza těchto dílčích výsledků s cílem odhalit převládající vzorce
v prostorových příbuznostech migračních skupin. Hodnocení se skládá z několika kroků,
které zahrnují především výpočty prostorové příbuznosti migračních skupin, identifikaci
vzorců těchto příbuzností pomocí síťové a shlukové analýzy a testování jejich základních
podmíněností pomocí regresní analýzy. Dále je představena a testována metoda využívající
hodnocení prostorové příbuznosti pro zpřesnění předpovědí prostorové distribuce
jednotlivých migračních skupin. V poslední části je provedena ukázka využití představených
metod na příkladě českého územního systému.
Figures - uploaded by Jiří Hasman
Author content
All figure content in this area was uploaded by Jiří Hasman
Content may be subject to copyright.
... Za klíčové faktory rozhodující o stavu a vývoji prostorových vzorců rezidenční segregace je ve městech tradičních imigračních zemí považováno mimo jiné etnické složení populace, migrační historie oblasti, podoba migračních sítí, kulturní a ekonomické rozdíly mezi majoritou a migranty a velikost města (podrobněji o faktorech ovlivňujících prostorové rozmístění a segregaci imigrantů např. Hasman, Novotný 2017;Křížková, Ouředníček 2020;Murdie, Borgegård 1998). Česko ale patří mezi země, které se mezi výrazně přistěhovalecké zařadily teprve nedávno (Drbohlav 2011). ...
... Studií, které by se o podobný výzkum pokoušely mimo tradiční imigrační země, je totiž doposud jen málo (viz např. Hasman, Novotný 2017;Přidalová, Hasman 2018;Přidalová, Ouředníček 2017;Tammaru a kol. 2015;Van Kempen 2007). ...
... Realizovány byly výzkumy na základě dotazníkových šetření mezi migranty (Drbohlav, Dzúrová 2017;Janská, Bernard 2018), případové studie konkrétních lokalit (Vašát, Bernard 2015; Sýkora a kol. 2016) či zaměřené na konkrétní skupiny (Šnajdr, Drbohlav 2016;Janíčko 2012;Janská, Pauknerová, Koropecká 2017), nebo dále práce zaměřené na rozdíly mezi skupinami (Hasman, Novotný 2017), či dokonce ještě úžeji vymezené části populací (Hasman, Kostelecká, Hána 2016;Kostelecká a kol. 2013). ...
Tento článek přináší do debaty o segregaci migrantů poznatky z Česka jako nové destinace zahraniční migrace. Článek zkoumá vývoj prostorového rozmístění bydliště šesti hlavních skupin migrantů, definovaných na základě státního občanství, ve vybraných velkých městech Česka s využitím populačního rastru. K tomu využívá nově dostupná data z Cizineckého informačního systému a index prostorové odlišnosti jako míru běžně využívanou ve výzkumech rezidenční segregace. Základní výsledky studie ukazují dominantní trend poklesu prostorové odlišnosti mezi majoritou a skupinami migrantů. Pomalý a setrvalý nárůst cizinecké populace v Česku tak až na specifické výjimky nevede k vytváření vyhraněných vzorců segregace.
... Za klíčové faktory rozhodující o stavu a vývoji prostorových vzorců rezidenční segregace je ve městech tradičních imigračních zemí považováno mimo jiné etnické složení populace, migrační historie oblasti, podoba migračních sítí, kulturní a ekonomické rozdíly mezi majoritou a migranty a velikost města (podrobněji o faktorech ovlivňujících prostorové rozmístění a segregaci imigrantů např. Hasman, Novotný 2017;Křížková, Ouředníček 2020;Murdie, Borgegård 1998). Česko ale patří mezi země, které se mezi výrazně přistěhovalecké zařadily teprve nedávno (Drbohlav 2011). ...
... Studií, které by se o podobný výzkum pokoušely mimo tradiční imigrační země, je totiž doposud jen málo (viz např. Hasman, Novotný 2017;Přidalová, Hasman 2018;Přidalová, Ouředníček 2017;Tammaru a kol. 2015;Van Kempen 2007). ...
... Realizovány byly výzkumy na základě dotazníkových šetření mezi migranty (Drbohlav, Dzúrová 2017;Janská, Bernard 2018), případové studie konkrétních lokalit (Vašát, Bernard 2015; Sýkora a kol. 2016) či zaměřené na konkrétní skupiny (Šnajdr, Drbohlav 2016;Janíčko 2012;Janská, Pauknerová, Koropecká 2017), nebo dále práce zaměřené na rozdíly mezi skupinami (Hasman, Novotný 2017), či dokonce ještě úžeji vymezené části populací (Hasman, Kostelecká, Hána 2016;Kostelecká a kol. 2013). ...
This article contributes to the discussion of the segregation of
immigrants by presenting evidence from a new destination country of international migration. It explores residential patterns of immigrants, defined by citizenship, and their development in selected large Czech cities. The analysis is focused on six main immigrant groups. New register data provided by Alien Police of the Czech Republic are utilized for the computation of geospatial grid data. The changes in population distribution are measured by the dissimilarity index, which is commonly used in segregation research. The main result indicates a major trend of decreasing spatial dissimilarity between the Czech majority and immigrant groups. The steady and slow inflow of immigrants does not lead to distinct patterns of segregation in the country – with a few specific exceptions.
... Druhý důvod pak je spojen s různými měřitelnými charakteristikami prostředí, které mají vliv na individuální charakteristiky respondentů -například úroveň ekonomického rozvoje regionu může korelovat se situací lidí v něm žijících, ale především v regionech s více imigranty roste pravděpodobnost kontaktu s nimi [Schlueter, Scheepers 2010]. Prostorové rozmístění imigrantů je přitom vždy výrazně koncentrováno, a to zejména do hlavních měst, což je případ i Prahy [Drbohlav 2011;Hasman, Novotný 2017]. S výjimkou velkých měst pak je z hlediska podílu imigrantů na celkové populaci v České republice patrný takzvaný západovýchodní gradient, tedy postupně se snižující podíl směrem k východu [Janská, Čermák, Wright 2014;Hasman, Novotný 2017]. ...
... Prostorové rozmístění imigrantů je přitom vždy výrazně koncentrováno, a to zejména do hlavních měst, což je případ i Prahy [Drbohlav 2011;Hasman, Novotný 2017]. S výjimkou velkých měst pak je z hlediska podílu imigrantů na celkové populaci v České republice patrný takzvaný západovýchodní gradient, tedy postupně se snižující podíl směrem k východu [Janská, Čermák, Wright 2014;Hasman, Novotný 2017]. ...
In recent years Czech public discourse has been highlighting the belief that there are profound and ever-deepening cleavages within Czech society that also have a significant geographic dimension. One of the issues on which public opinion differs greatly in different regions is the perception of migrants and migration in general. The aim of this paper is therefore to evaluate the extent to which this perception indeed differs across regions, and what factors can explain the variation. For this purpose, a questionnaire survey was fielded among secondary-school students in three Czech cities, which proved the existence of significant regional differences in attitudes towards migration. However, these differences greatly depend on how the attitudes are measured-by far the most pronounced differences are found in the attitudes towards the refugees and immigrant groups associated with the recent wave of refugees, attitudes towards whom were three times more negative among students in the Zlín region than among students in Prague. These differences can only partly be explained by the different characteristics of the regions and students. By contrast, friendly contact with foreign nationals seems to be the most vital explanatory variable. The article also presents a model that illustrates the possible process by which individual factors may shape students' attitudes towards migration.
... Moreover, networks are generally most utilised by immigrants from cultures very different from the host country's. Groups which are more socially, culturally and economically distant from the majority population show spatial patterns generally more dissimilar to it and have a higher risk of segregation and settlement in deprived neighbourhoods than groups which are more similar to the majority in these aspects (Massey, 1985;Hasman, Novotný, 2017). However, only a few immigrants from culturally distant areas can be found in Czechia (with the exception of Vietnamese, whose networks are more developed -see Kušniráková, 2013). ...
... Immigrant spatial distribution at the local level is influenced by a large number of determinants operating on the global, regional, local and individual levels (for a detailed discussion of the determinants on different hierarchical levels, see Hasman & Novotný, 2017;Murdie & Borgegård, 1998;Van Kempen & Özüekren, 1998). We focus on the three broad groups of determinants which we consider of prime importance in the Czech context characterised above. ...
The spatial distribution of immigrant groups is a more relevant topic now than ever before. While the study of this topic has a long tradition in the “traditional” immigration countries, it is rare in the very different context of Central and Eastern Europe, especially at the level of metropolitan areas. This study aims to address this gap by providing an analysis of the spatial distribution of various immigrant groups (defined by country of citizenship) in 17 Czech metropolitan areas, and its determinants. First, we characterize the specific situation of the Czech immigration system. Then we use cluster analysis to create a typology of neighbourhoods and compare the distribution of immigrant groups in each type of neighbourhood. Finally, we use regression analysis to examine which characteristics of the local environment are connected to concentrations of different immigrant groups. We show that the presence of foreigners remains associated with core urban areas. Some predominantly Western citizens act as gentrifiers, being associated with spacious pre-war apartments in prestigious inner-city areas, but there are also signs of suburbanization among more well-off immigrants to Czech metropolitan areas. We identify little evidence of ghettoization of immigrants into socially excluded areas.
The paper aims to analyse the attitudes towards immigration among Czech youth and their changes on two distinct surveys of
young Czechs (aged 14–19) held in 2011 and 2016, the years before and after a period of a greatly increased inflow of migrants
to the European Union. In these surveys, special focus was given to changes in attitudes and factors influencing attitudes in each
year. The results show that there was not a big difference in attitudes between both samples. Nevertheless, looking closely at the
results, we found two main differences. The first was higher polarisation of answers in survey from 2016 than from the one held
in 2011. The second one was in factors influencing answers, mainly in the statement on having an immigrant among close friends.
Analytické zkoumání možného výskytu migrantů v dané lokaci na volební výsledky populisticko-nacionalistických stran představuje relativně nový fenomén geografie voleb. Mediální i politický zájem o migraci a uprchlictví razantně narostl teprve v posledních pár letech a stále nabízí široký prostor pro potenciální a relevantní vědecký výzkum. Tato diplomová práce vychází z literatury, která zkoumá reálný podíl migrantů a jeho vliv na volební výsledky protiimigračních stran ve sledovaném území. Výzkum se zaměřuje na český kontext, když ověřuje případný vliv podílu skupin migrantů v Česku na volební výsledky parlamentních voleb strany Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) na dvou zvolených řádovostních úrovních (obce s pověřeným obecním úřadem a samotné obce). Za inovativní lze považovat individuální analýzy jednotlivých skupin migrantů a uvedení agregátu cizinců sestaveného ze zemí s podstatným zastoupením muslimů v populaci. Ty mají za cíl pomoci odhalit, zdali jsou volební zisky SPD, jakožto silně protiimigrační strany, zapříčiněny nadprůměrným výskytem či naopak nepřítomností migrantů ve sledovaných územních jednotkách, nebo zdali faktor migrace nehraje důležitou roli. Výzkum si rovněž klade za cíl zkoumat, zdali v případě SPD došlo ke změně geografie volební podpory ve srovnání se stranou Úsvit a přímá demokracie Tomio Okamury, jejíž předvolební rétorika se migrací vůbec nezabývala. Na základě výsledků metod prostorové autokorelace, lineární regrese a geograficky vážené regrese dochází práce k závěrům, že faktický podíl migrantů nehraje zásadní vliv na volební zisk ve sledovaných řádovostních úrovních, nýbrž jsou to spíše určité socioekonomické a demografické atributy, které vysokou podporu SPD podmiňují. Tyto faktory i celá geografie volební podpory SPD se oproti Úsvitu změnily směrem, který lze do jisté míry spojit právě s proměnou rétoriky, posunem k populisticko-nacionalizačnímu diskurzu a jasnému antiimigračnímu postoji této strany.
Abstract
The study deals with the social aspects of the economic processes of property restitutions after the fall of communism, especially the transition between historic forms of property rights. Based on an investigation of the restitution process in practice and from protagonists’ perspective, the study maps the practical actions of concrete victim families.
The author tracks the course of large- and medium-scale restitutions, especially ones involving manufacturing plants, throughout the 1990s from the perspective of the actors themselves. She builds primarily on the auto/biographical method, reconstructing life stories and family histories, as well as on discourse analysis of personal and business documents and media content – contemporary news articles and radio shows covering the fate of restituted businesses and their former owners. A multiple case study format is used to analyse and present the empirical evidence.
The restitution study systematizes empirical evidence from field and archive research by framing it in ownership theory, the Bourdieusian theory of types of capital and conversions between them, social change (transition) theory, the property rights theories of Becker, Honoré and Hohfeld, as well as the concepts of politics of memory and transitional restorative justice that are deemed adequate for the study of property rights at times of radical social change.
The monograph presents findings on how the restitutions proceeded in terms of the approach and strategies of the very protagonists of the complicated “restitution game”. It provides an at least tentative answer to the question of how restitutions were practically realized and reflected by the restituents themselves, their families and their lawyers. Restitutions are also viewed as a process of transforming one’s relation to the past (family history and property) and of re/inventing one’s dynastic, manufacturing and entrepreneurial traditions.
The thematic focus of the text encompasses primarily the development of the restituents’ experience of the complicated process of re-acquirement of different entitlements, especially ownership rights, mostly in the process of claiming those entitlements and obtaining assets from those obliged to transfer them – state enterprises and cooperatives. It covers how the restituents oriented themselves in their complicated situations, how the key protagonists’ perspectives on the issue changed, and what logics underlay their practical actions. A related theme is comprised by informal practices, tactics and strategies used by the restituents to succeed and obtain the different entitlements to their assets both formally and in reality, and to legitimize, justify and publicly defend their repossession. The author reconstructs both the biographical interventions in the lives of families and the changes to the very institution of (private) ownership and enterprise on the background of discursive and material practices, or of the logics and -relations/rights/entitlements of the protagonists of the restitution game. The analytical section re-constructs both those biographical changes and the changes that affected the institution of private ownership and enterprise in which the protagonists’ lives are embedded. The focus is switched between the protagonist with his/her experience and the trans-formation of the institution during social transition. Restitution of institutions and restitution of identities are viewed as two sides of the same coin.
Keywords:. politics of memory, restorative (restitutional) justice, property restitutions, restitutional drama, dramaturgical approach, nineties, biographical interventions, strategies of acquirement of property rights and estate, qualitative auto/biographical research, case study, restitution of symbolical capital, re-inventing traditions
Abstrakt
Studie postihuje sociální aspekty ekonomických procesů majetkových restitucí po pádu komunismu, zejména proměnu historických forem vlastnických vztahů. Práce, založená na výzkumu restitučního procesu v praxi a z perspektivy aktérů, sleduje praktické postupy konkrétních restituentských rodin.
Autorka postihuje průběh „velkých“ a středních restitucí, zejména průmyslových, v jejich průběhu devadesátých let z pohledu restituentů samotných. Výzkum, je založen primárně na auto/biografické metodě rekonstrukce životních příběhů a rodinných historií, diskursivní analýze osobních i firemních dokumentů a mediálních zpráv – dobových článků v tisku
a rozhlasových relací o osudech restituovaných podniků a jejich původních majitelů. Empirický materiál je zpracován a čtenářům podán formou mnohopřípadové studie (multiple case study).
Studie o restitucích systematizuje empirické poznatky z terénního i archivního výzkumu tak, aby byly teoreticky ukotveny zejména v teorii vlastnických vztahů, bourdieovských typů kapitálů a jejich konverse a dále v teorii sociální (transformační) změny, v teoriích vlastnických práv Beckera, Honoré a Hohfelda jakož i v konceptu politiky paměti, přechodové restaurativní spravedlnosti jako příhodné k postižení vlastnických vztahů v době prudké sociální změny.
Monografie přináší zjištění o tom, jak restituce probíhaly z hlediska přístupu a strategií jednání samotných protagonistů komplikované „restituční hry”. Odpovídá alespoň částečně na otázku, jak byly restituce prakticky uskutečňované a reflektované samotnými restituenty, jejich rodinami a jejich právníky. Restituce jsou zachyceny i jako proces přetváření vztahu k vlastní minulosti (rodinné historii a majetku) a jako znovu/vynalézání tradic rodových, výrobních i obchodních.
Tematicky se text orientuje především na vývoj zkušenosti restituentů s komplikacemi procesu znovunabývání různých oprávnění, zejména vlastnických práv, zejména během nárokování a vydávání majetku ze strany povinných osob – státních podniků a družstev. Zaměřuje se na způsoby orientace restituentů v nepřehledné situaci, na proměny pohledu klíčových aktérů na věc a na logiky, které za praktickým jednáním stojí. Souvztažné téma představují neformální praktiky, taktiky a strategie, které restituenti užívali k tomu, aby uspěli a získali různá vlastnická oprávnění k majetku nejen formálně, ale i fakticky, reálně, a aby své nabytí majetku legitimizovali, ospravedlnili a veřejně obhájili. Autorka rekonstruuje jak biografické intervence restitucí do života rodin, tak proměny samotné instituce (soukromého) vlastnictví a podnikání na pozadí diskursivních i materiálních praktik, resp. logik a vztahů protagonistů restituční hry. Analytická část práce re-konstruuje jak změny biografické, tak proměny instituce soukromého vlastnictví a podnikání do kterých jsou životy aktérů vpleteny. Jednou je v popředí zájmu aktér se svou zkušeností, podruhé trans-formování instituce během sociální změny. Restituce institucí a restituce identit jsou uchopeny jako dvě strany téže mince.
Klíčová slova:Politika paměti, restaurativní (restituční) spravedlnost, majetkové restituce, restituční drama, dramaturgický přístup, devadesátá léta, biografické intervence, strategie znovunabývání vlastnických práv a majetku, kvalitativní auto/biografický výzkum, případová studie, restituce symbolického kapitálu, znovuvynalézání tradic.
The global geography of international migration has a complex pattern that emerges from the distinct spatial distributions of many individual migrant groups. To visualise this structure, we use the spatial relatedness network of the global international migration system. Unlike traditional spatial networks based on real spatial interactions, spatial relatedness networks are based on possible relationships which are determined as a degree of agreement between the maps of the analysed phenomena. In this paper, the spatial relatedness network of the global migration system is conceptualised as an undirected network in which nodes represent individual migrant groups defined by the country of origin, and links between nodes correspond to their spatial relatedness in terms of similarity in their spatial distributions. We describe the construction of the network and explore some of its properties such as the clustering of migrant groups that share similar positions in the global migration system, signifying distinct spatial regimes of migrants’ destination choices.
Access: http://www.tandfonline.com/eprint/itFiPrUzYKavq5VYhX3Q/full
Twenty-three percent of New Zealand’s population is foreign-born and forty percent of migrants have arrived in the past ten years. Newly arriving migrants tend to settle in spatially concentrated areas and this is especially true in New Zealand. This paper uses census data to examine the characteristics of local areas that attract new migrants and gauges the extent to which migrants are choosing to settle where there are the best labour market opportunities as opposed to where there are already established migrant networks. We estimate McFadden’s choice models to examine both the initial location choice made by new migrants and the internal mobility of this cohort of migrants five years later. This allows us to examine whether the factors that affect settlement decision change as migrants spend more time in New Zealand.
This chapter assesses some of the migration and policy issues, which are currently relevant, before examining where the modelling work being undertaken can help strengthen the evidence base available in order that better policy decisions are made. It presents a short review of the policies that currently influence and are influenced by international migration. The chapter then links policy needs to modelling challenges. Policies are an important element of international migration research and provide the context for model-based research and analysis. The challenge for those engaged in migration modelling is to provide useful intelligence that will assist in better policy decisions being made for particular locations and periods of time. Policy associated with migration responds to lived, perceived or expected impacts for all residents of a jurisdictional entity. Physical distance is still one of the strongest predictors of international migration behaviour.
In the late 2000s, several U.S. states and local governments enacted legislation to make work and life difficult for unauthorized immigrants within their jurisdictions. We investigate how these devolved immigration enforcement laws affected the migration of Latinos to these states. We find that after these hostile policies came into effect, noncitizen and naturalized Latinos from states without such policies were much less likely to move to states with them than in the 1990s. U.S.-born Latinos exhibit migration aversion to hostile states, albeit at a weaker level. Fear of discrimination and the blending of Latinos with different legal status within families might account for this broad Latino group migration response. Hostile policies produced no significant change in the interstate migration patterns of a control group of U.S.-born whites. A counterfactual analysis indicates that absent these enforcement regimes, the migratory redistribution of Latinos to hostile states from other states in the late 2000s would have continued the dispersive pattern of the late 1990s. We draw parallels between our research and state policy effects on U.S. internal migration for other groups.
Canada, the U.S., and Australia have recently experienced an increased regional dispersion of entering immigrants. American research suggests that a mixture of economic push factors (away from states like California) and pull factors (toward states with growth of low-wage jobs) and changing government policies and regulations contributed to the development of the New Gateways. Very few studies have been conducted to determine why the regional dispersion of entering immigrants occurred in Canada. This paper assesses the extent to which changes in immigration selection programs, notably, the Provincial Nominee Programs, contributed to the regional dispersion of entering immigrants. Using data from immigrant landing records, this study shows that different factors accounted for changes in the share of immigrants settling in different destinations. Changes in immigration selection programs played the primary role in the increasing numbers going to Saskatchewan and Manitoba, although improving economic conditions may have played an indirect role. Shifts in immigrant source regions were an important factor in the decrease in immigration to Toronto and in the increase to Montréal. Economic conditions likely played a significant role in the changes in the shares of new immigrants going to Toronto, Montréal, Calgary, and Edmonton.
