ArticlePDF Available

Otevřené lesy a vzácné druhy – ohrožené dědictví minulosti

Authors:
  • Biology Centre, Czech Academy of Sciences

Abstract

Není tomu tak dávno, co velká část českých lesů vypadala značně jinak než dnes. Namísto hustého, zapojeného lesa prolnutého mozaikou holých sečí mnohde rostly otevřené, různě strukturované porosty, dnes bychom snad řekli parkového typu. V jejich specifických podmínkách se dařilo mnohým druhům, které dnes patří k těm u nás nejohroženějším. Za jejich úbytkem stojí jak změny intenzity lesního hospodaření, tak často také paradoxně ochranářský management. V článku popisujeme změny krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje v uplynulém století, jejich důsledky pro biodiverzitu oblasti – konkrétně výskyt starých a solitérních stromů, a vhodná managementová opatření. V celkovém kontextu by měla práce upozornit na vliv člověka na biodiverzitu, nutnost vhodné péče o chráněná území a být podkladem pro diskuzi o aktuálním tématu ochrany přírody.
24
Geografické rozhledy 26 (2016/2017), č. 3
v zorném poli geografů
Otevřené lesy a vzácné druhy
ohrožené dědictví minulosti
Co ovlivňuje podobu české krajiny
Česká krajina je mozaikou vlivů člověka
a jeho hospodaření ve spojení s přírodními
podmínkami, vyvíjejícími se v čase a v sou-
časné podobě v sobě obsahujícími více či
méně zřejmé stopy minulosti (Gojda, 2000).
Jen málo míst můžeme označit za divočinu
bez zásahů člověka a bylo by chybou domní-
vat se, že z hlediska biodiverzity je právě di-
vočina bez lidských zásahů tím nejhodnot-
nějším. Celkové vazby a procesy v krajině
jsou totiž natolik člověkem pozměněny,
že činnost člověka může nahrazovat dříve
přirozeně probíhající procesy. Příkladem je
právě problematika otevřených lesů a bez-
lesí. Zatímco v krajině bez lidských vlivů je
udržovali například velcí býložravci, bobři
nebo disturbance typu požárů (Sádlo a kol.,
2008), postupně byly z velké míry nahraze-
ny právě lidským hospodařením: zeměděl-
stvím, pastvou domácích zvířat, kosením
luk, získáváním dřeva pro nejrůznější účely
apod. Postupná intenzikace zemědělství
i lesního hospodaření podobu krajiny pro-
měnila; pastva v lesích byla zakázána (v 18.
století), výrazně ustoupila i ve volné krajině.
Ochrana přírody – vyhlašování přírodních
rezervací – pak na těchto místech prakticky
ukončila jakoukoli činnost člověka s tím, že
tato místa byla ponechána „přírodním si-
lám“. Jejich další vývoj však ukázal, že to
může být i cesta špatným směrem.
Bez disturbancí (ať přirozených,
nebo lidských) je klimaxovým společen-
stvem naprosté části současné české krajiny
les, a ten se tak začal poměrně rychle šířit
a zarůstat bezlesí. Tento problém (mnoh-
dy navíc spojen s invazními, expanzně se
šířícími druhy) byl popsán z mnoha míst.
Například ve dvou nejznámějších rezer-
vacích CHKO Pálava klesla za uplynulé
století rozloha bezlesí na necelou polovinu
(Miklín, 2012), dřevinami zarůstala NPR
Mohelenská hadcová step (Veselý, 2002),
aktivní management druhově mimořádně
bohatých luk je intenzivně řešen v CHKO
Bílé Karpaty (Jongepierová, 2008). Spolu
s bezlesím začaly z krajiny mizet druhy,
které jej ke svému životu potřebují; nej-
známější jsou příklady hmyzu (Konvička
a kol., 2005), ale problém se týká praktic-
ky všech skupin bioty. Důležité však není
jen bezlesí, ale také řídké a otevřené lesy.
V našich podmínkách je udržovala napří-
klad pastva v lesích nebo potřeba snadno
dostupného dříví na otop, ještě v 18. století
tak byly zcela běžné lesy ve tvaru nízkém
(pařeziny) a středním (pařeziny s ponecha-
nými výstavky) – (Konvička a kol., 2006),
jejichž rozsah byl značný. Spolu s mohut-
nými starými a solitérními stromy je eko-
systém otevřených lesů považován za jeden
z biologicky nejcennějších v temperátní
zóně, zároveň však také za nejohroženější.
Cílem tohoto příspěvku je popsat, jak
se změnila zapojenost lesů v oblasti luž-
ních lesů při dolních tocích Moravy a Dyje
v uplynulém století, jaké měly tyto změny
důsledky pro biodiverzitu, a ukázat tak na
nutnost vhodné péče o chráněná území.
Studovaným územím je nivní krajina po-
dél dolních toků Moravy a Dyje a soutoku
těchto řek, pokrytá mnohými typy ochrany
přírody (včetně systému NATURA 2000 či
Biosférické rezervace UNESCO). Z celko-
vé rozlohy 146 km2 tvoří lesy zhruba 60 %
(Miklín a Hradecký, 2016). Na podkladu
starých (z let 1938, 1953 a 1976) a aktuál-
ních (2009) leteckých snímků jsme klasi-
kovali lesy na zapojené a otevřené. Tato
data jsme srovnali s výsledky rozsáhlého
mapování starých a solitérních stromů (cel-
kem jich bylo zmapováno 11 606, z toho
63 % dubů), při němž byly zaznamenány
i údaje o přítomnosti dutin (v nichž mnohé
chráněné druhy žijí) a vybraných zvláště
chráněných druhů, např. tesaříka obrovské-
ho, krasce dubového nebo páchníka hnědého.
Výsledky a diskuze
Podíl otevřených porostů v zájmovém úze-
v letech 1938–2009 klesl ze 40,1 % na
5,7 %, tedy zhruba na šestinu; největší část
zapojení a homogenizace proběhla již v prv-
ním sledovaném období (1938–1953) – viz
obr. 1. Kromě výrazného snížení rozlohy
Není tomu tak dávno, co velká část českých lesů vypadala značně jinak než dnes. Namísto hustého, zapojeného lesa prolnutého
mozaikou holých sečí mnohde rostly otevřené, různě strukturované porosty, dnes bychom snad řekli parkového typu. V jejich spe-
cických podmínkách se dařilo mnohým druhům, které dnes patří k těm u nás nejohroženějším. Za jejich úbytkem stojí jak změny
intenzity lesního hospodaření, tak často také paradoxně ochranářský management. V článku popisujeme změny krajiny v oblasti
soutoku Moravy a Dyje v uplynulém století, jejich důsledky pro biodiverzitu oblasti – konkrétně výskyt starých a solitérních stromů,
a vhodná managementová opatření. V celkovém kontextu by měla práce upozornit na vliv člověka na biodiverzitu, nutnost vhodné
péče o chráněná území a být podkladem pro diskuzi o aktuálním tématu ochrany přírody.
1938 1953 1976 2009
les zapojený 51% 82% 83% 79%
les otevřený 40% 13% 7% 6%
paseky 9% 5% 9% 15%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
1938 1953 1976 2009
paseky
les otevřený
les zapojený
Obr. 1: Podíl jednotlivých kategorií lesních porostů na celkové rozloze lesa ve
sledovaných obdobích. Data a graf autoři
-0,3
-0,2
-0,1
0
0,1
0,2
0,3
0,4
zapojený les
otevřené
porosty
Obr. 2: Srovnání teoretického a skutečného zastoupení dubů, rostoucích
v zapojeném lese v roce 2009, podle kategorie v roce 1938. Data a graf autoři
25
Geografické rozhledy 26 (2016/2017), č. 3
planeta volá sos
jsou jednotlivé plošky otevřených lesů také
výrazně fragmentovanější a izolovanější.
Naopak rozloha zapojeného lesa se během
20. století zvýšila zhruba o třetinu, na nece-
lý dvojnásobek narostla také rozloha pasek.
Analýza distribuce starých a solitérních
dubů i dubů osídlených zájmovými druhy
v souvislosti s kategorií lesa podle zapo-
jenosti ukazuje jak vliv současného stavu
(v porostech v současnosti klasikovaných
jako otevřené najdeme výrazně více dubů
i dubů osídlených zájmovými druhy, než
by odpovídalo náhodnému zastoupení), tak
dřívější podoby porostu. Pokud vezmeme
v potaz jen duby nalézající se v současnosti
v zapojeném porostu a podíváme se, v ja-
kém typu porostu rostly v roce 1938 (obr. 2),
zjistíme, že výrazně větší zastoupení dubů
(než by odpovídalo náhodnému teoretické-
mu rozmístění podle rozlohy kategorie) je
v roce 1938 na plochách lesa otevřeného.
Naše zjištění tedy ukazují, že z hledis-
ka výskytu vybraných chráněných brouků
(které patří k tzv. naturovým druhům a kte-
zároveň můžeme použít jako modelové
zástupce světlomilných organismů) jsou
klíčové nejen současné podmínky, ale také
historie. Dub – z hlediska navázané biodi-
verzity jednoznačně nejdůležitější druh – je
světlomilná dřevina a pro svůj růst potře-
buje podmínky otevřeného lesa (nebo růst
jako solitér), jen tak je schopný dosáhnout
dostatečných rozměrů a vhodného habitu
(obr. 3). V lese zapojeném je dub vytlačo-
ván jinými druhy a nevytvoří vhodné pod-
mínky pro osídlení organismy. V současné
době tak v zájmovém území panují podmín-
ky tzv. extinkčního dluhu, kdy většina dubů
osídlených chráněnými druhy je dědictvím
dřívějších způsobů hospodaření. Pokud zde
chceme biodiverzitu zachovat, je třeba za-
čít aplikovat aktivní management vedoucí
nejen k zastavení houstnutí lesa a odumí-
rání starých dubů (Čížek a Hauck, 2008),
ale i znovuobnovení otevřených porostů na
větší ploše. Probíhající diskuze (Škorpík,
2015; Vrška, 2016; Čížek a Miklín, 2016)
ukazuje, že to je záležitost nejen této loka-
lity a že otázka optimálního managementu
chráněných území je stále aktuální a stále
řešený problém. Tato studie zároveň ukazu-
je, jak propojením různých oborových (geo-
grackých a biologických) metod výzkumu
lze zjistit nové souvislosti, které mohou -
sledně přispět k praktickému managementu
krajiny.
Podněty pro aplikaci
do vzdělávacího procesu
V širším kontextu jsou projekty věnující se
proměnám a vývoji místní krajiny zajíma-
vým tématem, propojujícím geograi s histo-
rií. V současné době jsou tyto projekty navíc
snadno řešitelné díky dobře dostupným zdro-
jům (historické mapy či letecké snímky) na
webu. Otázka lidských zásahů a hospodaření
v krajině i managementu chráněných území
vhodně spojuje geograi s biologií a ekolo-
gií, ukazuje, že vliv člověka na biodiverzitu
nemusí být jen záporný, a pomáhá uvědomit
si souvislosti. Problematika managementu
ochrany přírody je navíc (např. v souvislosti
s NP Šumava) běžně veřejně řešena a disku-
tována, proto je vhodné toto téma zařadit do
výuky a položit tak základy pro kritické hod-
nocení mediálních zpráv.
Jan Miklín, Přírodovědecká fakulta
Ostravské univerzity
jan.miklin@osu.cz
Lukáš Čížek, Entomologický ústav,
Biologické centrum Akademie věd ČR,
Přírodovědecká fakulta
Jihočeské univerzity
lukascizek@gmail.com
Open Woodlands and Rare Species: Threatened Heritage. This article explores the loss of open woodlands in oodplain forests near the
conuence of the Morava and Dyje rivers, from 1938 to 2009, and the resulting consequences for biodiversity. Our results show that the present
distribution of veteran and solitary trees (hosting many endangered species) is dependent not only on contemporary canopy closure, but also
on historical forest management. The article discusses this issue in the broader context of protected area management and human impact on
biodiversity and landscape.
Obr. 3: Starý solitérní dub s typickým habitem. Foto: J. Miklín
Literatura a zdroje dat:
ČÍŽEK, L., HAUCK, D. (2008): Extinkční dluh v našich lesích: Fauna sta-
rých stromů na Břeclavsku. Lesnická práce, 87, 6, s. 19–21.
ČÍŽEK, L., MIKLÍN, J. (2016): Chráněné druhy v chráněných územích:
odsouzeny k bezzásahovosti? Fórum ochrany přírody, 3, 2, s. 9–12.
GOJDA, M. (2000): Archeologie krajiny: Vývoj archetypů kulturní krajiny.
Nakladatelství Academia, Praha, 238 s.
JONGEPIEROVÁ, I. (ed.) (2008): Louky Bílých Karpat. ZO ČSOP, Bílé
Karpaty, Veselí nad Moravou, 461 s.
KONVIČKA, M., ČÍŽEK, L., BENEŠ, J. (2005): Ohrožený hmyz neles-
ních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 127 s.
KONVIČKA, M., ČÍŽEK, L, BENEŠ, J. (2006): Ohrožený hmyz nížinných
lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 80 s.
MIKLÍN, J. (2012): Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěs-
ka a NPR Tabulová, Kočičí vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou
stoletích. Regiom: Sborník Regionálního muzea v Mikulově, 9, s. 4–9.
MIKLÍN, J., ČÍŽEK, L. (2014): Erasing a European biodiversity hot-spot:
Open woodlands, veteran trees and mature forests succumb to fores-
try intensification, logging, and succession in a UNESCO Biosphere
Reserve. Journal for Nature Conservation, 22, 1, s. 35–41.
MIKLÍN, J., HRADECKÝ, J. (2016): Změny struktury krajiny v oblasti
soutoku Moravy a Dyje. Geografie, 121, 3, s. 368–389.
SÁDLO, J., POKORNÝ, P., HÁJEK, P., DRESLEROVÁ, D., CÍLEK, V.
(2008): Krajina a revoluce. Malá Skála, Praha, 255 s.
ŠKORPÍK, M. (2015): Co může přinést a způsobit bezzásahový režim
v NP Podyjí. Fórum ochrany přírody, 2, 4, s. 17–23.
VESELÝ, P. (2002): Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezer-
vace a jejího výzkumu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita,
Brno, 274 s.
VRŠKA, T. (2016): Trocha informačního světla do temnoty bezzásaho-
vosti. Fórum ochrany přírody, 3, 1, s. 10–13.
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Article
Full-text available
The area at the confluence of the Morava and Dyje Rivers is one of the biologically most diverse landscapes of Czechia. This paper focuses on its land use/land cover changes, obtained from aerial photographs from 1938, 1953, 1976 and 2009, analyzed by a use of landscape metrics. The most important landscape changes in this period were as follows: (i) an all but complete disappearance of open and structured woodlands; (ii) a transformation of the mosaic of very small agricultural fields into large-scale fields of mostly arable land; (iii) a significant decrease in grasslands; (iv) regulations of water courses; (v) an outstanding increase in logging intensity during the last twenty years. The preservation of the area’s biodiversity demands a start of active conservation management, focused on opening of woodlands, a decrease in forest logging and a suitable selection of logging localities.
Article
Full-text available
bytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou stoletích Úvod Travnaté porosty, často nazývané také stepi, jsou jedním z klíčových ekosystémů CHKO Pálava. Právě travnaté porosty panonské biogeografické provincie představují z hlediska biodiverzity unikum pálavské přírody v měřítku České republiky. Typickými druhy jsou například hlaváček jarní (Adonis vernalis), kosatec nízký (Iris pumila), koniklec velko-květý (Pulsatilla grandis), hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri), tařice skalní (Aurinia saxatilis) a další, ze živočichů například kudlanka nábožná (Mantis religiosa), kobylka sága (Saga pedo) nebo ještěrka zelená (Lacerta viridis). Z hlediska původu můžeme rozlišit dva druhy " stepního " bezlesí: (i) primární, vyvinuté na mělkých půdách a skalních svazích, které neumožňují růst dřevinám, a (ii) sekundární, udržované činností a hospodařením člověka. Rozsah a původnost travnatých ekosystémů je otázkou diskuze, která osciluje mezi dvěma vyhraněnými názory: na jedné straně představa " panenského pralesa " , pokrývajícího téměř celé území České republiky (právě s výjimkou skalních a několika dalších typů silně disturbovaných biotopů) a postupně rozčleňovaného stále intenzivněji se projevujícím člověkem, na straně druhé představa o určité kontinui-tě travnatých ekosystémů z teplejších a sušších období kvartéru (blíže viz např. SÁDLO a kol. 2008). Jisté však je, že v podmínkách dnešního relativně teplého a zejména vlhkého kli-matu je klimaxovým společenstvem většiny našeho území les a nejinak je tomu i na Pálavě. V počátcích novodobé ochrany přírody (a v myslích některých lidí dodnes) převažoval " konzervátorský " pohled, tedy rovnice chráněné území = místo, kde si příroda dělá, co chce, a člověk se jen dívá. S rozvojem znalostí o fungování a vývoji přírody a krajiny však začalo být jasné, že tento způsob ochrany vyhovuje jen v některých typech ekosystémů (typicky v lesích a dalších klimaxových stanovištích). Naproti tomu v biotopech vázaných na větší či menší zásahy člověka (nebo disturbance kdysi přirozeně běžné, avšak v pod-mínkách dnešní, člověkem zcela ovládané krajiny napodobitelné zase jenom člověkem) je tento pohled naopak škodlivý a přímo vede k zániku ekosystémů, pro které bylo dané chráněné území vyhlášeno. Dnes je již jasné a obecně přijímané, že skalní společenstva (dnes se často vyskytující např. v nedávno opuštěných lomech), stepní ekosystémy, or-ganizmy vázané na rozrušenou, holou půdu a další druhy primárních sukcesních stádií můžeme zachovat jen vhodným managementem jejich lokalit. Stejně tak je tomu i v lesním prostředí, kde ve velkém mizí jak rostlinné, tak živočišné druhy vázané na jiné, dříve běžné způsoby lesního hospodaření (pařeziny, střední les, tedy obecně jak věkově, tak prostorově heterogenní porosty); bohužel lesní hospodaření (alespoň v chráněných úze-mích) na změnu paradigmatu stále čeká (MIKLÍN 2012). Metody Jak se (ne)hospodaření podepsalo na stepích Pálavy, je možné ukázat na plošně i významem nejdůležitějších pálavských rezervacích s travními ekosystémy – NPR Děvín-Kotel-Soutěska (dále jen Děvín) a NPR Tabulová, Kočičí vrch a Růžový kámen (dále jen Tabulová, chápaná právě jako tato část rezervace). Obě rezervace byly vyhlášeny již před mnoha desítkami let
Article
Open woodlands are among the biologically richest habitats of the temperate zone. Although open woodlands were much more common in the past and covered large areas of Europe, their original cover and magnitude of their loss remain mostly unknown. Here, we quantify the loss of open woodlands and assess the potential for their restoration in an internationally protected biodiversity hot-spot, floodplain woodlands of lower Thaya and March rivers of Dolní Morava UNESCO Biosphere Reserve in Czech Republic. Aerial photographs from years 1938 and 2009 were used to analyse changes in forest canopy closure across an area of 146 km2 and separately for 270 ha of nature reserves found in the area. Forestry maps and aerial photographs were used to analyse changes in forest age structure. Between 1938 and 2009, expansion of closed-canopy forest reduced open woodlands cover from 41% to 5.7% of total wooded area, or 68.5% to 14.1% in the state reserves respectively. Logging has led to a decrease in mature forest cover from 45% to 26% between 1990 and 2009. State reserves prevented logging, but not open woodlands loss. The magnitude of open woodlands loss parallels that of tropical habitats, but has gone unabated by nature conservation. Opportunities to restore open woodlands and conserve associated biodiversity in the internationally protected (e.g. UNESCO, Natura 2000), mostly state-owned, woodlands are being compromised by rapid logging. Our results also point to the low efficiency of international conservation measures in post-communist members of European Union.
Article
Vyd. 1. Anglický, německý a ruský souhrn
Trocha informačního světla do temnoty bezzásahovosti. Fórum ochrany přírody, 3, 1, s
  • T Vrška
VRška, T. (2016): Trocha informačního světla do temnoty bezzásahovosti. Fórum ochrany přírody, 3, 1, s. 10-13.
Veselí nad Moravou, 461 s. kOnViČka, Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 127 s. kOnViČka
  • I Jongepierová
  • Louky Bílých Karpat
  • Zo Čsop
  • M Bílé Karpaty
  • L Čížek
  • J Beneš
  • M Čížek
  • L Beneš
JOnGePieROVÁ, i. (ed.) (2008): Louky Bílých karpat. ZO ČSOP, Bílé karpaty, Veselí nad Moravou, 461 s. kOnViČka, M., Čížek, L., Beneš, J. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 127 s. kOnViČka, M., Čížek, L, Beneš, J. (2006): Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 80 s.