Content uploaded by Jan Miklín
Author content
All content in this area was uploaded by Jan Miklín on Feb 13, 2017
Content may be subject to copyright.
59
THAYENSIA (ZNOJMO) 2016, 13: 59–80. ISSN 1212-3560
ZMĚNY KRAJINNÉHO KRYTU
NA ÚZEMÍ NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ
MEZI LETY 1938 A 2014
LAND COVER CHANGES IN THE TERRITORY OF PODYJÍ
NATIONAL PARK BETWEEN 1938 AND 2014
Jan M i k l í n 1, Kateřina M i k l í n o v á 1 & Lukáš Č í ž e k 2
1
Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě,
Chittussiho 10, CZ–710 00 Ostrava; jan.miklin@osu.cz, katerina.miklinova@osu.cz
2
Entomologický ústav, Biologické centrum Akademie věd ČR, v. v. i., Branišovská 31/1160,
CZ–370 05 České Budějovice; lukascizek@gmail.com
Abstract: This paper deals with land cover changes in the Podyjí National Park area, their causes
and their effect on the park’s biodiversity. Maps that served as sources to assess the long term trends
showed that forest cover increased from 66.7% in 1841 to 88.5% in 2014. Geodatabases with fine
classification of land cover (20 categories including four types of woodlands according to canopy
closure) were created using aerial photographs from the years 1938 and 2014. Analyses using land-
scape metrics showed that closed forest cover increased from 52.1% to 81.0% between 1938 and
2014. The area of (semi-)open woodlands and grasslands with scattered trees and shrubs decreased
by 69.0% (from 25.3% to 7.8%) during the past eight decades. Grassland cover decreased at a simi-
lar pace (from 4.7% to 1.6%, i.e., by 65.8%). Agricultural land turned from a mosaic of very small
fields, often with trees and grasslands, into either forest or large blocks of arable land. Substantial
homogenization and unification of the national park’s landscape occurred during the 20th century,
resulting from changes in landscape and forestry management. We conclude that large-scale mana-
gement efforts aimed at conservation and restoration of open woodlands and grasslands are vital to
conserve the biodiversity of the national park.
Key words: land cover change, open woodlands, landscape metrics, Podyjí National Park
ÚVOD
Změny a vývoj hospodaření (ať už zemědělského nebo lesnického) se mimo jiné
projevují změnami horizontální struktury krajiny, chápané jako mozaiky dílčích plo-
šek (FORMAN & GODRON 1993) a často popisované kategoriemi využití krajiny/kra-
jinného krytu (land use/land cover, dále jen „LU/LC“). Na změnách LU/LC se podílí
přírodní síly i člověk, dynamika LU/LC tak vypovídá o procesech a fungování kraji-
ny. V posledních stoletích můžeme ve středoevropském prostoru pozorovat zejména
intenzifikaci hospodaření, která se projevuje zhrubnutím krajinného zrna, úbytkem
travnatých ploch, roztroušené vegetace a řídkých lesů a zvýšením rozlohy orné půdy
60
a zapojených lesů. Tyto změny jsou přímou příčinou výrazného úbytku biologic-
ké rozmanitosti na většině území našeho státu i v celé Evropě. Porovnání LU/LC
z různých časových období umožňuje kvantifikovat zásadní změny krajiny, stanovit
jejich trendy a odhadnout tak i budoucí vývoj krajiny. To je zejména v chráněných
územích nezbytné k vytyčení dlouhodobých cílů a strategií péče.
Zatímco v období mezi lety 1845 až 1948 se LU/LC i struktura krajiny na území
České republiky měnily spíše pomalu, mezi roky 1948 a 1990 došlo k velkým změ-
nám (BIČÍK et al. 2001). Ty byly způsobeny socio-ekonomickými „body zlomu“, ze-
jména kolektivizací zemědělství a vysídlením německého obyvatelstva, které vedlo
k úbytku obyvatel a poklesu intenzity zemědělského hospodaření v mnoha oblastech
pohraničí (BOUCNÍKOVÁ & KUCERA 2005). Vysídlení velké části obyvatelstva po konci
druhé světové války znamenalo pokles intenzity obhospodařování podstatné části po-
hraničí. Podobně vztyčení tzv. železné opony a vytvoření ochranných pásem s ome-
zeními pohybu podél česko-německé a česko-rakouské hranice znamenalo další
omezení běžného hospodaření v krajině (ŠTĚPÁNEK 1992), v padesátých a šedesátých
letech dvacátého století krajinu ovlivnila také kolektivizace a faktické vyvlastnění
prakticky všech lesů i většiny zemědělské půdy. Efekt těchto faktorů umocnil změ-
ny, k nimž v lesním i zemědělském hospodaření docházelo již v průběhu 19. století
a došlo tak k dramatickým proměnám kulturní krajiny. Vyhlášení chráněného území
(se statutem chráněné krajinné oblasti v roce 1978, následně v roce 1991 přeměněné
na národní park) mělo na krajinu Podyjí také vliv, hlavně díky omezení hospodaření,
jež plyne z regulativů ochrany přírody, zejména pak prosazování tzv. bezzásahového
managementu (primárně, avšak nikoliv výlučně v první zóně). Ten byl v počátcích
ochrany přírody považován za prakticky jediný správný a v případě národních parků
je požadavek na co největší bezzásahovost legislativně zakotven stále.
Výsledkem tradičních, dříve běžných forem hospodaření, jako pastva, výmladko-
vé hospodaření, kosení travních porostů aj. (MÜLLEROVÁ et al. 2014), byla mozaika
lesních porostů s různým stupněm otevřenosti/zapojenosti korun stromů a keřů.
Otevřené porosty jsou považovány za jedny z biologicky nejbohatších temperátních
ekosystémů (PLIENINGER et al. 2015), které si tudíž zasluhují odpovídající ochranář-
skou péči. Výše zmíněné změny měly (obecně) za důsledek šíření lesních porostů
a jejich zapojování, vedoucí k celkové homogenizaci krajiny.
Cílem tohoto příspěvku je na základě leteckých snímků kvantifikovat LU/LC
a jeho změny na území národního parku Podyjí v letech 1938 a 2014, pro srovnání
využíváme také data z historických map zachycujících stav v letech 1841 a 1877.
V diskuzi se věnujeme pravděpodobným příčinám pozorovaných změn a zejména
jejich možným důsledkům pro přírodní rozmanitost území národního parku.
METODY
Pro analýzu změn LU/LC je možné využít tří druhů zdrojů: mapových podkladů,
leteckých snímků a satelitních snímků. Mapové podklady jsou (zejména na území
střední Evropy) častým zdrojem (např. DEMEK et al. 2012, SKOKANOVÁ et al. 2012),
jelikož mapy tzv. vojenských mapování pokrývají relativně dlouhé časové období
s poměrně vysokou prostorovou přesností. Nevýhodou map je ale nutnost katego-
rizace LU/LC podle mapových kategorií, což např. právě v případě lesních porostů
znamená často tematickou generalizaci; podobně je třeba počítat i s generalizací
61
měřítkovou. Letecké snímky mají menší časový dosah (nejstarší snímky na území
České republiky jsou z 30. let minulého století), avšak umožňují negeneralizovaný
pohled na krajinu a vytvoření vlastní, specifické klasifikace LU/LC (posteriory – viz
DI GREGORIO & JANSEN 2000). Umožňují také zachytit a analyzovat mikrostruktury
v krajině (SKALOŠ et al. 2011). Satelitní snímky zahrnují ještě kratší časové období
než letecké snímky a mívají menší prostorové rozlišení. Tyto zdroje lze různě kom-
binovat, případně doplňovat dalšími (např. historickými pohlednicemi, daňovými
soupisy, specializovanými archivními mapami apod.) (VRŠKA 1998, MÜLLEROVÁ et al.
2014, SZABÓ et al. 2015), avšak vždy je třeba mít na paměti principiální rozdíly mezi
jednotlivými zdroji a tím pádem zvažovat, jaké kombinace jsou možné a smys
luplné.
Vzhledem k účelu studie jsme jako zdroj dat o LU/LC využili letecké snímky,
a to nejstarší dostupné (většina pochází z roku 1938, některé z roku 1936; pro zjed-
nodušení používáme na všech výstupech jen rok 1938) a nejaktuálnější (ortofoto
snímkované v roce 2014). Velikost pixelu na snímcích z 30. let byla po umístění
do souřadnicového systému cca 1,2 × 1,2 m, u snímků z roku 2014 pak 0,2 × 0,2 m.
Vzhledem k velké obtížnosti georeferencování starých leteckých snímků (na ploše
snímků se obvykle nacházelo jen minimum jasně rozpoznatelných identických bodů)
je polohová přesnost dat LU/LC v roce 1938 relativně nižší (v řádu metrů až desítek
metrů), avšak z hlediska hodnocení celkových změn uspokojivá. LU/LC jsme kla-
sifikovali do dvaceti kategorií (dále slučitelných do pěti tříd – viz tab. I) v měřítku
1 : 5 000, tedy prakticky bez generalizace (použitá klasifikace je blíže vysvětlena
v práci MIKLÍN & HRADECKÝ 2016).
Zvláštní zřetel byl brán na různé typy lesních porostů z hlediska jejich zápoje. Vy-
mezeny proto byly kategorie les zapojený, les rozvolněný (se zemí viditelnou mezi
stromy/keři), les otevřený (se stromy nebo keři v průměrné vzdálenosti cca 15–40 m
od sebe) a travní porosty s roztroušenými stromy a keři. Mezi pasekami rozlišujeme
paseky s výstavky, tj. nepokácenými roztroušenými stromy. Tyto lesní kategorie pak
byly pro některé další analýzy sloučeny do generalizovaných kategorií lesa zapoje-
ného, otevřeného (les rozvolněný, otevřený a travní porosty s roztroušenými stromy
a keři), pasek (paseky a paseky s výstavky) a bezlesí (všechny ostatní kategorie).
Další méně často používanou kategorií je zemědělská mozaika, pro niž jsou charak-
teristické malé pozemky podélného tvaru, s délkou několika desítek metrů, šířkou
obvykle v řádu jednotek metrů, a průměrnou rozlohou cca 0,3 ha, využívané jako
orná půda či louky. Zvlášť vymezena byla také zemědělská mozaika s významným
zastoupením stromů. Data LU/LC byla dále analyzována v prostředí geografických
informačních systémů (ArcGIS) a software Fragstats, v němž byly spočítány vybra-
né krajino-ekologické indexy (pro analýzy v programu Fragstats byla vektorová data
převedena do rastrové podoby s velikostí pixelu 5 × 5 m).
Na základě změny kategorie mezi oběma sledovanými roky lze definovat několik
procesů změny LU/LC: beze změny (resp. stejný stav, nebo v průběhu sledovaného
období mohlo dojít ke změně kategorie a návratu k výchozímu stavu, např. u lesních
porostů vykácení a následná obnova porostu), zemědělská intenzifikace (změna
travních porostů a zemědělské mozaiky na ornou půdu), zemědělská extenzifikace
(změna orné půdy na travní porosty, sady nebo vinice), zalesnění (změny nelesních
kategorií na lesní), odlesnění (změny lesních kategorií na nelesní), vykácení, obno-
vení (změna paseky na lesní kategorii), zapojení (změna lesní kategorie na méně
62
otevřenou), rozvolnění (změna lesní kategorie na více otevřenou), vymizení rozptý-
lených stromů a křovin, zatopení.
Krajinná metrika slouží ke kvantifikaci struktury krajiny, přičemž jednotlivé inde-
xy zahrnují nejrůznější aspekty struktury, jako je rozloha, tvar, délka hranic a jejich
kontrast, vzájemná poloha, heterogenita a další (blíže viz např. FARINA 1998 nebo
Tab. Ia. Změny využití krajiny/krajinného krytu (LU/LC) mezi lety 1938 a 2014
Tab. Ia. Changes of land use/land cover (LU/LC) between years 1938 and 2014
třídy (tučně) a kategorie LU/LC rozloha [ha] změna [%] rozloha [%]
LU/LC classes (in bold) & categories area [ha] change [%] area [%]
1938 2014 1938–2014 1938 2014
zástavba / built-up area 16,6 11,8 -28,5 0,26 0,19
zahrady / gardens 2,0 1,7 -15,0 0,03 0,03
dopravní infrastruktura
/ transport infrastructure 5,5 1,3 -75,5 0,09 0,02
urbanizované plochy /urbanised areas 24,0 14,9 -38,1 0,4 0,2
orná půda / arable land 37,4 366,2 879,4 0,59 5,82
sady / orchards 1,1 39,7 3681,4 0,02 0,63
vinice / vineyards 0,0 10,8 N/A 0,00 0,17
zemědělská mozaika / agricultural mosaic 662,8 0,0 -100,0 10,54 0,00
zemědělská mozaika se stromy
/ agricultural mosaic with trees 131,3 0,0 -100,0 2,09 0,00
travní porosty / grasslands 293,7 100,3 -65,8 4,67 1,59
zemědělské plochy / agricultural areas 1126,2 517,0 -54,1 17,9 8,2
zapojené porosty / closed forest 3279,3 5096,1 55,4 52,13 81,01
rozvolněné porosty / semi-open woodlands 863,1 353,2 -59,1 13,72 5,61
otevřené porosty / open woodlands 445,4 46,4 -89,6 7,08 0,74
travní porosty s rozptýlenými stromy a keři
/ grasslands with scattered trees and bushes 280,8 93,6 -66,7 4,46 1,49
rozvolněné a otevřené porosty celkem
/ (semi)open woodlands total 1589,3 493,2 -69,0 25,3 7,8
paseky s výstavky
/ clear-cuts with retention trees 9,8 1,4 -85,7 0,16 0,02
paseky / clear-cuts 157,7 38,4 -75,7 2,51 0,61
paseky celkem / clear-cuts total 167,4 39,8 -76,2 2,7 0,6
liniová a rozptýlená zeleň / linear vegetation 8,5 3,6 -57,4 0,14 0,06
lesní plochy / wooded areas 5044,6 5632,7 11,7 80,2 89,5
skály a povrchy bez vegetace
/ non-vegetated soil and rocks 3,3 2,3 -28,9 0,05 0,04
mokřiny a bažiny / wetlands 1,8 N/A 0,03
vodní toky / water reaches 91,5 117,5 28,4 1,46 1,87
vodní plochy / water bodies 1,2 4,5 287,8 0,02 0,07
vodní a zamokřené plochy / water areas 92,7 123,8 33,6 1,5 2,0
celkem / total 6290,7 6290,7
63
TURNER et al. 2001). Krajinná metrika vychází z plošek (celistvá plocha určité ka-
tegorie LU/LC), vyšší hierarchickou úrovní jsou kategorie LU/LC (hodnoty indexů
obvykle vycházejí z hodnot počítaných pro plošky; v našem případě jsme tam, kde
je to možné, využili průměr vážený rozlohou, který je smysluplnější z krajino-eko-
logického hlediska), nejvyšší hierarchickou úrovní je pak zkoumaná krajina jako
celek. Z takřka nepřeberného množství indexů jsme použili indexy zahrnující aspekt
rozlohy (CA – rozloha kategorie, MPS – průměrná rozloha plošky), počtu (NP – po-
čet plošek), tvaru (SHAPE – v případě, že je hodnota indexu rovná jedné, má ploška
tvar čtverce; čím vyšší hodnota, tím nepravidelnější tvar) a polohy, resp. izolovanos-
ti (ENN – Euklidovská vzdálenost nejbližšího souseda, PROX – Index proximity;
jeho hodnota je bezrozměrné číslo, které vyjadřuje dostupnost plošek stejného typu
v určité limitní vzdálenosti, v našem případě byla použita hranice 600 m, přičemž
jeho hodnota roste s narůstající plochou i blízkostí plošek). Pro hodnocení heteroge-
nity a fragmentace krajiny jako celku jsme využili Simpsonův index diverzity (SIDI,
jehož hodnota zjednodušeně řečeno vyjadřuje pravděpodobnost, že dvě náhodně vy-
brané plošky budou různé kategorie), index sdělnosti (CONTAG, zahrnuje jak aspekt
disperze, tak proložení; obecně jeho vyšší hodnoty ukazují na méně fragmentovanou
krajinu se spíše menším počtem větších plošek) a index proložení a umístění (IJI,
zahrnující výhradně aspekt proložení; čím je jeho hodnota vyšší, tím jsou jednotlivé
plošky rovnoměrněji proloženy, tj. sousedící se sebou navzájem; naopak nižší hod-
noty ukazují na větší míru shlukování plošek určitých krajinných kategorií). Detailní
popis indexů včetně vzorců výpočtu uvádí MCGARRIGAL & MARKS (1995).
Jako doplňkový zdroj pro hrubý náčrt změn rozlohy lesních a nelesních ploch
jsme použili také topografické mapy ze čtyř období: mapy II. vojenského mapová-
ní (zachycující zájmové území v roce 1841), III. vojenského mapování (rok 1877),
topografické mapy v měřítku 1 : 25 000 v souřadnicovém systému S-52 (rok 1954)
a aktuální základní mapu v tomtéž měřítku. Na těchto mapách jsme odlišili jen les-
ní a nelesní plochy. Vzhledem ke způsobu vzniku a zpracování map nelze tato data
přímo srovnávat s daty z (časově odpovídajících) leteckých snímků, ukazují však na
generální trend změn rozlohy lesa v relativně delším období, ovšem bez informace
o charakteru (a tedy např. zápoji) lesního porostu.
VÝSLEDKY
V obou sledovaných rocích byly nejzastoupenější třídou LU/LC Lesní plochy s po-
dílem 80,2 %, respektive 89,5 %; mezi lety 1938 až 2014 tedy nárůstu rozlohy lesa
padla za oběť téměř polovina (47,2 %) veškerého bezlesí na území NP. Podobně
došlo vzedmutím hladiny řeky Dyje nad Znojmem a vybudováním několika nových
vodních ploch k nárůstu rozlohy Vodních a zamokřených ploch z 1,5 % na 2 %.
Rozloha zbývajících tří tříd klesla. Rozloha Urbanizovaných ploch klesla z 0,4 %
na 0,2 % a rozloha Zemědělských ploch klesla na méně než polovinu (ze 17,9 % na
8,2 %). Rozloha Skal a povrchů bez vegetace klesla z 0,05 % na 0,04 % (viz tab. I
a obr. 1).
V rámci třídy Zemědělské plochy byla v roce 1938 nejrozšířenější kategorií ze-
mědělská mozaika s rozlohou 794,1 ha (tedy 12,6 % rozlohy NP), z toho 131,3 ha
tvořila mozaika s rozptýlenými stromy. Při průměrné rozloze jednoho pozemku 0,3
ha můžeme odhadovat, že na ploše dnešního národního parku bylo zhruba 2600 jed-
64
Tab. Ib. Změny využití krajiny/krajinného krytu (LU/LC) mezi lety 1938 a 2014
Tab. Ib. Changes of lan use/land cover (LU/LC) between years 1938 and 2014
Vysvětlivky: NP = počet plošek, MPS = průměrná rozloha plošky, SHAPE = index tvaru, ENN = Euklidovská vzdálenost nejbližšího souse-
da, PROX = index proximity.
Explanatory notes: NP = Number of Patches, MPS = Mean Patch Size, SHAPE = Shape Index, ENN = Euclidean nearest neighbor distance,
PROX = Proximity Index. * PROX index byl počítán jen pro lesní plochy / PROX index was computed only for Wooded areas categories.
třídy (tučně) a kategorie LU/LC
NP [plošek] MPS [ha] SHAPE [x > 1] ENN [m] PROX*
LU/LC classes (in bold) & categories
NP [patches]
1938 2014 1938 2014 1938 2014 1938 2014 1938 2014
zástavba
/ built-up area 20 17 0,83 0,70 2,3 2,5 394 417
zahrady
/ gardens 4 2 0,50 0,85 2,1 1,9 66 12254
dopravní infrastruktura
/ transport infrastructure 7 4 0,78 0,33 7,9 4,1 433 2824
urbanizované plochy
/ urbanised areas 31 23 0,77 0,65 4,1 2,9 297 5165
orná půda
/ arable land 15 42 2,49 8,72 2,1 2,3 1307 136
sady
/ orchards 5 9 0,21 4,41 1,6 1,9 1042 253
vinice
/ vineyards 0 1 10,81 2,2 N/A
zemědělská mozaika
/ agricultural mosaic 96 0 6,90 3,4 66
zemědělská mozaika se stromy
/ agricultural mosaic with trees 39 0 3,37 2,3 36
travní porosty
/ grasslands 191 134 1,54 0,75 2,9 2,5 116 166
zemědělské plochy
/ agricultural areas 346 186 3,25 2,78 2,5 2,2 513 185
zapojené porosty
/ closed forest 121 30 27,10 169,87 12,5 12,4 14 13 69144,7 90659,1
65
třídy (tučně) a kategorie LU/LC
NP [plošek] MPS [ha] SHAPE [x > 1] ENN [m] PROX*
LU/LC classes (in bold) & categories
NP [patches]
1938 2014 1938 2014 1938 2014 1938 2014 1938 2014
rozvolněné porosty
/ semi-open woodlands 391 380 2,21 0,93 3,4 2,4 39 67 635,1 64,9
otevřené porosty
/ open woodlands 154 58 2,89 0,80 3,3 2,1 92 434 111,7 4,6
travní porosty s rozptýlenými stromy a keři
/ grasslands with scattered trees and bushes 35 24 8,02 3,90 5,4 3,5 257 144 7,9 53,2
rozvolněné a otevřené porosty celkem
/ (semi)open woodlands total 381 393 4,17 1,25 4,1 2,7 129 215 3136,3 75,1
paseky s výstavky
/ clear-cuts with retention trees 10 5 0,98 0,28 1,9 1,5 493 1752 0,2 0,2
paseky
/ clear-cuts 296 119 0,53 0,32 2,3 1,6 90 157 25,3 4,8
paseky celkem
/ clear-cuts total 302 123 0,55 0,32 2,1 1,9 292 955 25,8 4,9
liniová a rozptýlená zeleň
/ linear vegetation 20 24 0,43 0,15 3,4 2,2 216 213
lesní plochy
/ wooded areas 1027 640 4,91 8,80 4,6 3,7 172 397
skály a povrchy bez vegetace
/ non-vegetated soil and rocks 2 8 1,63 0,29 1,6 1,5 520 265
mokřiny a bažiny
/ wetlands 0 5 0,36 1,7 4728
vodní toky
/ water reaches 9 10 10,17 11,75 12,7 11,3 154 192
vodní plochy
/ water bodies 1 8 1,17 0,56 1,4 1,5 658
vodní a zamokřené plochy
/ water areas 10 23 9,27 5,38 4,7 4,8
celkem
/ total 1416 880 4,44 7,15 8,4 10,7 60 44
66
67
notlivých malých pozemků. Velkoplošné bloky orné půdy měly v roce 1938 rozlohu
jen 37,4 ha, prakticky vůbec zastoupeny nebyly velkoplošné sady a vinice. Celkem
293,7 ha (tedy 4,7 % rozlohy NP) tvořily travní porosty. Výsledkem je úplný zánik
zemědělsk
é mozaiky (obr. 2a), z níž se z 36,4 % stala orná půda (průměrná velikost
plošky je u této kategorie v současnosti 8,7 ha), na 4,2 % se dnes rozkládají travní
porosty, avšak celých 58,1 % je pokryto některou z lesních kategorií, většinově
zapojeným lesem (49,0 %). Podobně u travních porostů, jejichž rozloha poklesla
z 293,7 ha na 100,3 ha (o 65,8 %), bylo sice 5,2 % intenzifikováno na ornou půdu, ale
ze 70,7 % se do roku 2014 stal zapojený les, 1,8 % bylo klasifikováno jako otevřený
nebo rozvolněný porost a 11,8 % jako travní porost s rozptýlenými keři a stro
my.
Velké změny se odehrály i uvnitř třídy Lesních ploch. Zatímco rozloha zapoje-
ných lesů vzrostla z 3279,3 ha na 5096,1 ha (o 55,4 %), rozloha otevřených a roz-
volněných porostů poklesla z 1589,3 ha na 493,2 ha (o 69,0 %, obr. 2b). Největší
pokles – takřka na desetinu původní rozlohy – nastal u kategorie Otevřený les.
Hodnoty dalších indexů ukazují (tab. I), že zatímco v případě zapojeného lesa došlo
k homogenizaci (což ilustruje nárůst průměrné rozlohy plošky na více jak šestináso-
bek a výrazný pokles počtu plošek při současném nárůstu rozlohy), otevřené a roz-
volněné porosty jsou v současné době mnohem fragmentovanější a izolovanější.
Přes výrazný pokles rozlohy se počet plošek dokonce mírně zvětšil, avšak průměrná
velikost plošky klesla na téměř čtvrtinu, plošky mají také jednodušší, kompaktnější
tvar (pokles hodnoty indexu SHAPE). Větší míru izolovanosti a fragmentovanosti
dokládá jak nárůst indexu ENN, tak zejména hodnoty indexu PROX. Ve sledovaném
období výrazně klesla také celková rozloha pasek, celkově o 76,2 % z 167,4 ha na
39,8 ha, a také se snížila jejich průměrná velikost. Celkovou homogenizaci krajiny
NP Podyjí dokládají také změny hodnoty indexů SIDI, IJI i CONTAG (tab. II). Roz-
díly hodnot těchto indexů v obou sledovaných obdobích, vypočtené pouze pro lesní
plochy, jsou ještě větší; to ukazuje, že rozsáhlejší změny (z hlediska fragmentace,
heterogenity, diverzity krajiny) nastaly právě v lesních porostech, zatímco nelesní
plochy se změnily méně.
Z hlediska procesů změny LU/LC (tab. III, obr. 3) na více než polovině (54,4 %)
území NP Podyjí nedošlo ke změně. Největší podíl na plochách beze změny měl
zapojený les (91,1 %), rozvolněné porosty (3,7 %) a vodní toky (2,6 %). Nejzastou-
penějším procesem bylo zapojení lesních porostů (22,2 %), následované zalesněním
(10,0 %) a zemědělskou intenzifikací (6,5 %).
Výsledky z topografických map pro období 1841 až 2014 ukazuje obr. 4. Rozloha
lesních ploch mezi všemi sledovanými obdobími rostla, zatímco v roce 1841 tvořily
Å
Obr. 1. Krajinný kryt (LU/LC) v letech 1938 (a) a 2014 (b). Legenda pro generalizované katego-
rie LU/LC: 1) urbanizované plochy, 2) orná půda, 3) vinohrady a sady, 4) zemědělská mozaika,
5) travní porosty, 6) zapojené porosty, 7) rozvolněné a otevřené porosty, travní porosty s rozptýle-
nými stromy a keři, 8) paseky, 9) skály a povrchy bez vegetace, 10) vodní a zamokřené plochy.
Fig. 1. Land use/land cover in 1938 (a) and 2014 (b). Legend for generalised LU/LC catego-
ries: 1) Urbanised areas, 2) Arable land, 3) Vineyards and Orchards, 4) Agricultural mosaic, 5)
Grasslands, 6) Closed forest, 7) (Semi-)open woodlands and grasslands with scattered trees and
bushes, 8) Clear-cuts, 9) Non-vegetated soil and rocks, 10) Water areas and wetlands.
68
lesní plochy 66,7 % území národního parku, v roce 2014 to bylo již 88,5 %. Za zhru-
ba 170 let tedy rozloha nelesních ploch klesla zhruba na třetinu. K výraznému zales-
nění došlo zejména v jihovýchodní části národního parku, les se však šířil prakticky
na všechny bezlesé plochy.
Obr. 2. a) Okolí obce Havraníky v roce 1938 (vlevo) a 2009 (vpravo). Typická mozaika malých
pozemků byla změněna na velkoplošné bloky orné půdy, přibylo také lesa i liniové zeleně. b) Zapo-
jení otevřených porostů a šíření lesa na travní plochy.
Fig. 2. a) Havraníky village and surroundings in 1938 (left) and 2009 (right). The typical mosaic
of small fields was turned into large-scale blocks of arable land, forest and linear vegetation also
spread. b) Closure of open woodlands and spreading of woodlands into grasslands.
69
DISKUSE
Na téměř polovině území NP Podyjí se mezi lety 1938 a 2014 změnil krajinný
pokryv. Výrazně přibylo lesů, zejména zapojených, a přes značný úbytek bezlesí
narostla rozloha velkoplošných bloků orné půdy, které (z velké části kvůli kolekti-
vizaci a scelování pozemků) nahradily mozaiku drobných zemědělských pozemků.
Zapojené lesy přibývaly především na úkor zemědělské mozaiky, travních porostů
a otevřených lesů (lesostepí, pařezin, pastvin se stromy apod.). Topografické mapy
ukazují, že trend nárůstu rozlohy lesa na úkor bezlesí je dlouhodobý a trvá minimál-
ně posledních cca 170 let, během nichž na území NP zmizely dvě třetiny bezlesí.
Většinu zbývajícího bezlesí dnes zabírají velkoplošné bloky orné půdy namísto
mozaiky drobnějších a extenzivněji využívaných pozemků nebo pastvin. Jsme tedy
svědky hluboké proměny charakteru krajiny a homogenizace vegetace na území ná-
rodního parku.
Tab. II. Metrické charakteristiky na úrovni krajiny
Tab. II. Landscape metrics on landscape scale
Vysvětlivky: SIDI = Simpsonův index diverzity, IJI = index proložení a umístění, CONTAG = in-
dex sdělnosti
Explanatory notes: SIDI = Simpson Diversity Index, IJI = Interspersion and Juxtaposition Index,
CONTAG = Contagion Index
celé území lesní plochy
total area wooded area
1938 2014 1938 2014
SIDI 0,687 0,336 0,757 0,338
IJI 57,1 45,3 59,1 39,0
CONTAG 67,9 83,4 60,0 81,7
Tab. III. Procesy změny krajinného krytu (LU/LC) mezi lety 1938 a 2014
Tab. III. Processes of land use/land cover change between 1938 and 2014
proces / process ha %
beze změny / without change 3425,2 54,4
zapojení / canopy closure 1397,0 22,2
zalesnění / forestation 627,7 10,0
intenzifikace / intensification 406,4 6,5
obnovení / reforestation 163,9 2,6
rozvolnění / woodland opening 116,9 1,9
vykácení / clearcutting 37,6 0,6
extenzifikace / extensification 37,1 0,6
odlesnění / deforestation 32,3 0,5
ostatní / other 30,1 0,5
vymizení rozptýlených stromů a křovin
/ disappearance of scattered trees and bushes 11,7 0,2
urbanizace / urbanisation 4,6 0,1
70
Změny krajiny a jejich příčiny na území NP a v běžné krajině
Mezi obecné trendy změn LU/LC na území České republiky od poloviny 19. století
patří nárůst rozlohy lesů, zastavěných ploch a trvalých kultur (např. vinohrady, sady,
zahrady apod.), a úbytek zemědělské půdy – zejména travních porostů – ale i orné
půdy (BIČÍK et al. 2001). Tyto změny byly do začátku druhé poloviny 20. století
spíše pozvolné. Po nástupu kolektivizace a intenzifikace zemědělství jejich rychlost
kulminovala (WITTIG et al. 2006, WOODCOCK et al. 2008). Tehdy také do té doby běž-
nou mozaiku drobných zemědělských ploch nahradily velkoplošné bloky orné půdy.
V pohraničí se trendy změn mírně liší od vnitrozemí, především kvůli výraznějšímu
snížení intenzity hospodaření způsobenému jednak poklesem počtu obyvatel v po-
hraničí po vysídlení Němců, jednak vznikem tzv. železné opony po roce 1948. Tyto
faktory umocnily následky vlivu kolektivizace a intenzifikace zemědělství na kra-
jinu. Oproti vnitrozemí tak v pohraničí po roce 1948 došlo k výraznějšímu nárůstu
Obr. 3. Procesy změn krajinného krytu (LU/LC) mezi lety 1938 až 2014. Legenda: 1) ostatní, 2)
stejný stav, 3) extenzifikace, 4) intenzifikace, 5) obnovení, 6) odlesnění, 7) rozvolnění, 8) urbaniza-
ce, 9) vykácení, 10) zalesnění, 11) zapojení, 12) vymizení rozptýlených stromů a křovin.
Fig. 3. Processes of land use/land cover change between 1938 and 2014. Legend: 1) other, 2) wi-
thout change, 3) extensification, 4) intensification, 5) reforestation, 6) deforestation, 7) woodland
opening, 8) urbanisation, 9) clear cutting, 10) forestation, 11) canopy closure, 12) disappearance of
scattered trees and bushes.
71
rozlohy lesa, výraznějšímu úbytku orné půdy a také k úbytku zastavěných ploch (BI-
ČÍK et al. 2010, RAŠÍN & CHROMÝ 2010). Trend zapojování korunového patra lesů je
setrvalý a dlouhodobý i mimo chráněná území, lesy v nižších polohách Moravy byly
zjevně většinou řídké ještě v 19. století a z poměrně velké části i na počátku 20. sto-
letí (MIKLÍN & ČÍŽEK 2014, SZABÓ et al. 2015).
Výše uvedené hlavní trendy změn volné krajiny v České republice a celé střední
Evropě se projevily také na území NP Podyjí. Vzhledem k poloze a recentní historii
území se zde výrazně projevily zejména změny typické pro pohraniční oblasti jako
úbytek urbanizovaných ploch, výrazný úbytek ploch zemědělsky obhospodařova-
ných a nárůst rozlohy lesa. Existenci národního parku lze nepochybně připsat vý-
razný pokles rozlohy pasek. Mělo-li vyhlášení chráněné krajinné oblasti a posléze
národního parku nějaké další efekty na LU/LC, pak zřejmě působily ve stejném
směru – tedy směrem ke snížení intenzity zemědělského hospodaření – jako ostatní
faktory. Ochranářský management totiž (i přes některé výjimky na plochách poměr-
ně malé rozlohy) spočíval a převážně stále spočívá především v bezzásahovosti, tedy
„ponechání samovolnému vývoji“, který v našich podmínkách vede k zapojenému
lesu. Na území parku jsou běžné také příklady aktivního zalesňování. Cílená péče
o bezlesí samozřejmě mohla zpomalit či omezit zarůstání některých ploch lesem,
v kontextu celkových změn krajiny se však jedná o poměrně zanedbatelné plochy.
K hodnocení vlivu ochranářské péče na LU/LC území parku by bylo nezbytné sle-
dovat změny v jiném časovém úseku, to ale ani není cílem této práce, která se zabý-
vá dlouhodobými změnami a trendy. Nicméně ukazuje, že prakticky všechny faktory
ovlivňující vývoj krajiny na území NP Podyjí působí stejným směrem a podporují
zejména šíření zapojeného lesa na úkor ostatních složek krajiny.
Důsledky změn charakteru krajiny pro biodiverzitu území
Na území NP Podyjí tedy proběhly podobné změny LU/LC jako mimo něj, byly ale
zřejmě intenzivnější. Z hlediska ochrany diverzity vázané na světlé lesy a bezlesí
– což jsou v našich podmínkách mnohé vzácné a zváště chráněné druhy – to není
dobrá zpráva. Výše popsané změny využití a pokryvu krajiny jsou v Evropě i České
republice hlavní příčinou výrazného ochuzení přírodní rozmanitosti volné krajiny,
jak je diskutováno v následujících odstavcích. Probíhají-li stejné procesy – navíc in-
tenzivněji – i na území národního parku, může tento jen těžko sloužit jako refugium
bioty, vytlačené změnami hospodaření z volné krajiny.
Na území národního parku Podyjí se prolíná vegetace panonského termofytika
s otužilejší vegetací českomoravského mezofytika. Biota termofytika, i podstatná
část bioty mezofytika, je vázána především na bezlesí a řídké lesy. Zejména suché
stepní trávníky a další xerotermní bezlesí proto hostí velmi významný podíl bio-
logické rozmanitosti parku. Rozloha bezlesí ale od r. 1938 klesla na polovinu (od
r. 1841 na třetinu) a dnes pokrývá jen desetinu rozlohy parku. Z toho více než polo-
vinu zabírají velkoplošné bloky orné půdy, rozloha travních porostů s rozptýlenými
keři a stromy i travních porostů bez nich klesla na třetinu a dnes celkem zabírají
pouhá 3 % rozlohy parku. Přitom travnaté ekosystémy jsou celosvětově, na konti-
nentální i na republikové úrovni mimořádně ohrožené a rychle ubývají (HOEKSTRA et
al. 2005, HOLUSA et al. 2012, MIKLÍN 2012). V Evropě zároveň jde o lokální ohniska
biodiverzity (PONS et al. 2003, CREMENE et al. 2005, PÄRTEL et al. 2007, DE BELLO et
al. 2010), a jde také o jedny z ochranářsky nejcennějších biotopů na území NP Po-
72
Obr. 4. Lesní (zeleně) a nelesní (žlutě) plochy podle údajů z topografických map; a) 1841 (II. vo-
jenské mapování), b) 1877 (III. vojenské mapování), c) 1954, d) 2014.
73
Fig. 4. Wooded (green) and non-wooded (yellow) areas according to topographic maps; a) 1841
(Second military survey), b) 1877 (Third military survey), c) 1954, d) 2014.
74
dyjí. Jejich celková rozloha na území parku dnes ale odpovídá rozloze jedné větší
přírodní rezervace (nižší stovky hektarů).
Řídké lesy patří k biologicky nejbohatším, ale zároveň také k nejrychleji mize-
jícím terestrickým stanovištím mírného pásu severní polokoule (BENGTSSON et al.
2000, RANIUS & JANSSON 2000, SPITZER et al. 2008, VODKA et al. 2009, EGGERS et
al. 2010, HÉDL et al. 2010, BUGALHO et al. 2011, CHYTRÝ et al. 2012, NORDEN et al.
2012). Rychle mizí zejména na úživných stanovištích u nás i ve zbytku Evropy.
Jejich rozloha na území NP klesla z více než čtvrtiny území v r. 1938 na dnešních
necelých 8 %. Z biotopu donedávna pokrývajícího většinu jihovýchodní části parku
zůstaly zachovány prakticky pouze izolované fragmenty převážně na jižně oriento-
vaných svazích kaňonu Dyje. Největší plochy řídkých lesů momentálně pokrývají
bývalé bezlesí při jižním okraji parku.
Se zapojováním řídkých lesů nahrazuje jejich teplomilnou biotu podstatně chudší,
mezofilní biota zapojených lesů (BENES et al. 2006, HÉDL et al. 2010, HALL & BUNCE
2011, HORÁK & RÉBL 2013). Jak výrazné ochuzení to je, ilustruje studie z experi-
mentálního prosvětlování lesů v doubravách NP Podyjí (SEBEK et al. 2015), která
srovnává diverzitu a ochranářský význam společenstev osmi modelových skupin
organizmů v zapojeném lese a na světlých stanovištích (řídký les, lesní okraj, paseka
a v několika případech též nivní louka). Pro pět z osmi studovaných skupin byl za-
pojený les nejchudším stanovištěm, a to s ohledem na celkovou diverzitu i ohrožené
druhy (šlo o cévnaté rostliny, plazy, denní motýly, saproxylické brouky a florikolní
brouky), zatímco pouze pro noční motýly byl zapojený les stanovištěm nejbohatším.
I ohrožené druhy nočních motýlů však výrazně preferovaly otevřené lesy. Ochra-
nářsky významné druhy z ostatních skupin byly vázány převážně na řídké lesy nebo
jiná slunná stanoviště.
Kromě okamžitého negativního vlivu na přírodní rozmanitost má šíření zapo-
jených lesů také efekty dlouhodobé. Jedním je úbytek starých stromů. Ty původ-
ně rostly v řídkém lese bez konkurence jiných stromů. Jsou proto většinou nízké
a s ohledem na věk také méně vitální. Po zapojení korunového patra ale mladší, vi-
tálnější a obvykle také vyšší stromy představují konkurenci, s níž staré stromy nema-
jí šanci se vyrovnat a po zapojení lesů postupně hynou. Na starých stromech přitom
závisí velmi podstatná část lesní biodiverzity (HALL & BUNCE 2011). Zvýšení koru-
nového zápoje zároveň znamená postupnou proměnu druhové skladby dřevin v takto
postižených lesích. Světlomilný dub bude totiž postupně nahrazen stínomilnými
dřevinami (VERA 2000). I když pomineme skutečnost, že dub byl hlavní dřevinou
našich nížin a pahorkatin posledních několik tisíc let, nemůžeme pominout fakt, že
v listnatých lesích mírného pásu severní polokoule je dub zásadním nositelem biolo-
gické rozmanitosti. Je na něj vázáno řádově více druhů herbivorního a xylofágního
hmyzu než na dřeviny, které jej ve stinných lesích nahrazují (VODKA et al. 2009).
I přes výskyt některých specifických ohrožených a chráněných druhů v poros-
tech ponechaných samovolnému vývoji je zapojený les obecně biologicky chudším
a z pohledu ochrany biodiverzity méně hodnotným biotopem v národním parku. A to
navzdory skutečnosti, že citlivě obhospodařované, nebo neobhospodařované lesy
v národním parku jsou biologicky hodnotnější, než hospodářské lesy mimo národní
park. Vše je ale otázkou míry. Zapojené lesy do Podyjí nesporně patří. Problémem je
ale jejich současná rozloha a zejména skutečnost, že se šíří na úkor prakticky všech
75
ostatních sledovaných kategorií LU/LC. Došlo tak k celkové homogenizaci krajinné-
ho pokryvu NP Podyjí a k úbytku a fragmentaci všech ostatních typů stanovišť.
Krajinné změny a péče o NP Podyjí
Výrazný úbytek a fragmentace prakticky všech terestrických biotopů s výjimkou
zapojeného lesa nevyhnutelně způsobily značný pokles druhové diverzity. Je zjev-
né, že chceme-li zachovat faunu a flóru světlých lesů a travnatých bezlesí, musíme
zachovat také světlé lesy a travnatá bezlesí. Méně zjevné ale je, jaké rozlohy jich
máme zachovat. Předložená analýza změn krajinného pokryvu naznačuje – a pro-
cházka národním parkem pak ukazuje – že popisované procesy na území parku stále
probíhají. I tam, kde k zapojení korunového patra zatím nedošlo, sukcese k zapoje-
nému lesu směřuje. Prvotním a nejbližším cílem péče o národní park Podyjí je tedy
zajistit, aby dále neklesala rozloha rychle ubývajících biotopů osídlených ohrožený-
mi nebo lokálně cennými druhy organizmů, tedy zaměřit se především na řídké lesy
a travnatá bezlesí.
V dlouhodobějším výhledu to bohužel nestačí. S výše popsanými změnami pro-
středí národního parku (tedy těmi, které již proběhly) se existující společenstva rost-
lin a živočichů budou vyrovnávat desítky až stovky let. A toto „vyrovnávání“ bude
spočívat v postupném vymírání podstatné části i těch druhů vázaných na bezlesí
a řídké lesy, které na území parku dosud přežívají. Úbytek a fragmentace stanovišť
je zatlačily na pokraj existence. Zatím v parku žijí, nicméně nízká početnost a frag-
mentace populací způsobená změnami krajiny snižuje jejich šance přežít dlouhodo-
bě. To je podstata tzv. extinkčního dluhu (TILMAN et al. 1994). Chceme-li zachovat
biodiverzitu parku alespoň ve stávající podobě, musíme trend úbytku rozlohy a frag-
mentace bezlesí a řídkých lesů nikoli zastavit, ale zvrátit. A to co nejdříve. Čím déle
budeme s nápravou situace otálet, tím více organizmů bezlesí a řídkých lesů NP
Podyjí ztratí.
S ohledem na
setrvalý a dlouhodobý postup sukcese není reálné očekávat, že sa-
movolně dojde k výraznějšímu návratu travnatých ekosystémů nebo trvalejšímu pro-
světlení lesů na území národního parku. K ničemu podobnému zatím v ČR ani jinde
nedošlo. Tvrzení, že by k tomu dojít mohlo, postrádají oporu v realitě, jsou obvykle
účelová (nejnověji např. VRŠKA 2016) a někdy až zábavně bizarní (např. „třicetiletý
cyklus borovice“ na Mohelenské hadcové stepi, KONVIČKA et al. 2005). Národní park
Podyjí je dle klasifikace IUCN chráněným územím kategorie II. Dle pravidel IUCN
má být primárním cílem správy takového území „Chránit přirozenou biodiverzitu spo-
lu s jejími ekologickými základy a procesy, na nichž závisí...“ (DUDLEY 2008). S ohle-
dem na důsledky postupující sukcese nezbývá než konstatovat, že tento cíl na území
NP Podyjí zjevně naplňován není. S odvoláním právě na tento zdroj u nás přesto je ře-
šena otázka, zda na území národních parků lze zasahovat, aby bylo zabráněno poklesu
biodiverzity (naposledy např. ŠKORPÍK 2015, VRŠKA 2016, HOŠEK 2016) a zatím stále
převládá stanovisko, že na 75 % rozlohy národního parku se zasahovat nemá
.
S ohledem na výrazné změny krajiny NP Podyjí je nezbytné přistoupit ke kro-
kům, které povedou k ústupu zapojených lesů a k návratu bezlesí a řídkých lesů.
Zatím alespoň v těch partiích parku, kde se na tom pracovníci Správy NP shodnou.
Spektrum nástrojů, které jsou k dispozici, je široké. Možné způsoby údržby a obno-
vy péče o les zahrnují řízenou pastvu domácích zvířat, polodivoké chovy divokých
nebo domestikovaných kopytníků v rozsáhlých ohradách, vypalování a aktivní zá-
76
sahy snižující zápoj lesů, ideálně pak kombinace těchto přístupů (není cílem tohoto
příspěvku tyto blíže rozebírat). S některými přístupy – lesní pastvou domácích zvířat
a výmladkovým hospodařením – má Správa NP Podyjí pozitivní zkušenosti, jen
byly zatím uplatněny pouze experimentálně na malých rozlohách (VILD & STEJSKAL
2013, SEBEK et al. 2015). Další způsoby péče (např. polodivoké chovy koní) jsou
v přípravě a vázány na získání finančních prostředků; předložená analýza by Správě
NP k tomu mohla pomoci.
ZÁVĚR
Krajina národního parku Podyjí se během 20. století výrazně proměnila. Jak v roce
1938, tak v roce 2014 byly nejzastoupenější kategorií LU/LC lesní porosty. Zhruba
třetinu porostů v roce 1938 tvořily otevřené lesy nebo travní porosty s rozptýlenými
stromy a keři, ty však byly v průběhu 20. století z velké části zapojeny a v roce 2014
již tvořily jen necelých 10 % lesních ploch, výrazně fragmentovanějších a izolo-
vanějších. Výrazně (zhruba na třetinu) klesla také rozloha travních porostů, které
z velké části zarostly také zapojeným lesem. Zatímco v roce 1938 tvořila prakticky
všechnu zemědělskou půdu mozaika velmi malých, protáhlých pozemků, dnes byla
nahrazena velkoplošnými bloky orné půdy (pokud také nezarostla lesem).
Změny ve 20. století tedy vedly k celkové homogenizaci krajiny národního parku
Podyjí. Z velké části je můžeme přičíst výraznému snížení intenzity zemědělského
hospodaření a proměnám hospodaření lesního. Snížení intenzity disturbancí (ať už
přírodních, nebo lidských), udržujících bezlesé plochy nebo řídké lesy, vedlo k šíře-
ní a zapojování lesa vlivem sukcesních procesů. Jelikož právě otevřené porosty nebo
bezlesé plochy, jako jsou travnaté stepi nebo vřesoviště, patří k těm nejhodnotněj-
ším ekosystémům chráněných v rámci národního parku, jeho management by měl
na vhodně vybraných lokalitách směřovat k zamezení dalšího šíření lesa a křovin,
udržení (či případně také rozšíření) ploch bezlesí a otevřených porostů. To v dnešní
době znamená aktivní, cílený a řízený ochranářský management.
PODĚKOVÁNÍ
Příspěvek byl podpořen z grantu SGS18/PřF/2015-2016 Ostravské univerzity v Ostravě a grantu
Technologické agentury ČR (TB030MZP017). Autoři děkují Lence Reiterové a Robertu Stejskalovi
ze Správy národního parku Podyjí za spolupráci a poskytnutí podkladů.
SUMMARY
The paper deals with land use/land cover (LU/LC) changes in the Podyjí National Park area, as
LU/LC as result of both human and natural processes is often understood as indicator of landscape
structure and dynamics (FORMAN & GODRON 1993). During last centuries human management was
intensified in the Central Europe, and resulting changes (homogenization, decrease of grasslands,
open woodlands and scattered trees followed with increase of area of closed forests and arable land)
have been causing decrease of biodiversity. While between years 1845 and 1948 LU/LC in the area
of the Czech Republic changed rather slowly, in following period landscape structure changed ra-
pidly as a result of several socio-economic “point breaks” (BIČÍK et al. 2001): socialistic collectivi-
zation and ownership reforms results into intensification of agricultural management and significant
homogenization of landscape; on the other hand, displacement of German inhabitants from border
77
areas leaded into decrease of human activities in border areas and so did restrictions resulting from
existence of “Iron Curtain”. Similarly, declaration of protected areas (Podyjí Protected Landscape
Area in 1978, or Podyjí National Park in 1991 respectively) turned area management into (nearly)
non-interventional. Thus (semi)open woodlands – considered to be one of the most diverse tempe-
rate ecosystems (PLIENINGER et al. 2015) – nearly vanished and were replaced with closed forest;
likewise were afforested large areas of grasslands, as these ecosystems have been dependent on
human management (i. e. forest pasture, coppicing or grass cutting) (MÜLLEROVÁ et al. 2014). Aim
of the paper is to describe and quantify changes of LU/LC in the area of the Podyjí National Park
(PNP) between years 1938 and 2014; causes and consequences of these changes for national park
biodiversity are discussed.
Methods
As primary source, aerial photographs (from years 1936 and 1938 – the oldest one available – and
2014 – the most recent available) were used. LU/LC was classified into 20 categories (tab. I) in 1 :
5,000 scale. We put special emphasis on wooded areas according to their canopy closure/openness:
four categories, from closed forest to grasslands with scattered trees and bushes were distinguished.
LU/LC data (obtained by visual photointerpretation in ArcGIS software) were further analyzed
using landscape metrics computed in Fragstats software (MCGARRIGAL & MARKS 1995). As supple-
mentary source for assessing area of forested and non-forested areas, topographic maps (from years
1841, 1877, 1954 and 2014) were used.
Results
Results of LU/LC changes are shown fig. 1 and tab. I. In both years, Woodlands covered the lar-
gest area of the PNP: 80.2% in 1938 and 89.5% in 2014. While area of closed forest increased by
55.4% (from 3,279.3 ha to 5,096.1 ha), area of (semi)open woodlands and grasslands with scattered
trees and bushes) (OWGST) decreased by 69.0% from 1,589.3 ha to 493.2 ha (fig. 2b). Landscape
indexes shows that patches of OWGTS are much more isolated and fragmented; by contrast spatial
structure of closed forest was homogenized. In total, indexes of diversity and overall landscape
structure (tab. II) document homogenization of the PNP area.
Area of Agricultural land decreased from 17.9% to 8.2%. While in 1938 794.1 ha (i.e. 12.6%) of
the PNP covered mosaic of small elongated fields (with average patch area ca. 0.3 ha we can esti-
mate ca. 2,600 patches in the whole area of the PNP) (fig. 2a), in 2014 such mosaic did not exist, as
was turned into large-scale blocks of arable lands (36.4%) or afforested (58.1%). Area of grasslands
decreased from 293.7 ha to 100.3 ha by 65.8%.
Assessing LU/LC change processes (tab. III, fig. 3), 54.4% of the PNP area has not seen chan-
ge (from this, 91.1% was closed forest). On 22.2% of the PNP area was detected canopy closure,
10.0% were afforested.
According to topographic maps (fig. 4), area of woodlands increased from 66.7% in 1841 to
88.5% in 2014; during last 170 years area of non-wooded areas decreased by two thirds.
Discussion and conclusions
As general trends of LU/LC change in the Czech Republic were identified increase of urbanized
areas, forests and permanent cultures (i. e. vineyards or orchards), while area of agricultural land
(especially grasslands) decreased (BIČÍK et al. 2001). In the border areas, LU/LC changes were
slightly different (BIČÍK et al. 2010, RAŠÍN & CHROMÝ 2010). Trend of canopy closure and vanishing
of the open woodlands was described from several areas (MIKLÍN & ČÍŽEK 2014, SZABÓ et al. 2015).
Similar trends were found out also in the PNP area, as conservation management is mainly non-
interventional and thus multiple spreading of woodlands and homogenization of forests. Special
conservation measures performed on the non-wooded areas (grasslands) could have probably slow
down such processes, but only in very small areas.
During study period, the area biologically most valuable and diverse ecosystems significantly
decreased (PONS et al. 2003, CREMENE et al. 2005, PÄRTEL et al. 2007, DE BELLO et al. 2010, BENGTS-
SON et al. 2000, RANIUS & JANSSON 2000, SPITZER et al. 2008, VODKA et al. 2009, EGGERS et al. 2010;
HÉDL et al. 2010, BUGALHO et al. 2011, CHYTRÝ et al. 2012, NORDEN et al. 2012): grasslands and
78
(semi)open woodlands and grasslands with scattered trees and shrubs, which are replaced with
significantly less diverse ecosystem of closed forest (BENES et al. 2006, HÉDL et al. 2010, HALL &
BUNCE 2011, HORÁK & RÉBL 2013, SEBEK et al. 2015). Conservation management of the PNP thus
should focus on stopping of afforesting and spreading of forests, and – moreover – on active man-
agement of woodlands, which would lead into restoration of open woodlands. Wide spectrum of
such measures includes e.g. cattle pasture, half-wild farming, burning and its combinations. In view
of the fact that ca. two thirds of non-wooded areas disappeared during last 170 years, active con-
servation management should start as soon as possible in order to stop biodiversity loss and protect
endangered species of the Podyjí National Park.
LITERATURA
BENES J., CIZEK O., DOVALA J. & KONVICKA M. (2006): Intensive game keeping, coppicing and butterf-
lies: the story of Milovicky Wood, Czech Republic. – Forest Ecology and Management, 237(1):
353–365.
BENGTSSON J., NILSSON S. G., FRANC A. & MENOZZI P. (2000): Biodiversity, disturbances, ecosystem
function and management of European forests. – Forest Ecology and Management, 132: 39–50.
BIČÍK I., JELEČEK L. & ŠTĚPÁNEK V. (2001): Land-use changes and their social driving forces in Czechia
in the 19th and 20th centuries. – Land Use Policy, 18(1): 65–73.
BIČÍK I., KABRDA J. & NAJMAN J. (2010): Land-Use Changes Along the Iron Curtain in Czechia. – In:
ANDĚL J., BIČÍK I., DOSTÁL P., LIPSKÝ Z. & SHAHNESHIN S.G. (eds.): Landscape Modelling. Springer,
Amsterdam, 71–85.
BOUCNÍKOVÁ E. & KUCERA T. (2005): How natural and cultural aspects influence land cover changes
in the Czech Republic? – Ekologia (Bratislava), 24: 69–82.
BUGALHO M. N., CALDEIRA M. C., PEREIRA J. S., ARONSON J. & PAUSAS J. G. (2011): Mediterranean
cork oak savannas require human use to sustain biodiversity and ecosystem services. – Frontiers
in Ecology and the Environment, 9: 278–286.
CREMENE C., GROZA G., RAKOSY L., SCHILEYKO A. A., BAUR A., ERHARDT A. & BAUR B. (2005): Alte-
rations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspots.
– Conservation Biology, 19(5): 1606–1618.
DE BELLO F., LAVOREL S., GERHOLD P., REIER Ü. & PÄRTEL M. (2010): A biodiversity monitoring
framework for practical conservation of grasslands and shrublands. – Biological Conservation,
143(1): 9–17.
DEMEK J., MACKOVČIN P. & S LAVÍK P. (2012): Spatial and temporal trends in land-use changes of Central
European landscapes in the last 170 years: a case study from the south-eastern part of the Czech
Republic. – Moravian Geographical Reports, 20(3): 2–22.
DI GREGORIO A. & JANSEN L. J. M. (2000) Land cover classification system: Classification concept and
user manual. – URL: http://www.fao.org/docrep/003/x0596e/x0596e00.htm (23. 12. 2015).
DUDLEY N. (2008): Guidelines for applying protected area management categories. – IUCN, Gland.
EGGERS B., MATERN A., DREES C., EGGERS J., HARDTLE W. & ASSMANN T. (2010): Value of Semi-Open
Corridors for Simultaneously Connecting Open and Wooded Habitats: a Case Study with Ground
Beetles. – Conservation Biology, 24(1): 256–266.
FARINA A. (1998): Principles and methods in Landscape Ecology. – Chapman & Hall, New York.
FORMAN R.T.T. & GODRON M. (1993): Krajinná ekologie. – Academia, Praha.
HALL S. J. G. & BUNCE R. G. H. (2011): Mature trees as keystone structures in Holarctic ecosystems
– A quantitative species comparison in a northern English park. – Plant Ecology & Diversity, 4:
243–250.
HÉDL R., KOPECKÝ M. & KOMÁREK J. (2010). Half a century of succession in a tem-perate oakwood:
From species-rich community to mesic forest. – Diversity and Distributions, 16: 267–276.
HOEKSTRA J. M., BOUCHER T. M., RICKETTS T. H. & ROBERTS C. (2005): Confronting a biome crisis:
global disparities of habitat loss and protection. – Ecology letters,
8(1): 23–29.
HOLUSA J., KOCAREK P. M ARHOUL P. & SKOKANOVA H. (2012): Platycleis vittata (orthoptera: Tettigo-
niidae) in the northwestern part of its range is close to extinction: Is this the result of landscape
changes? – Journal of Insect Conservation, 16(2): 295–303.
79
HORÁK J. & RÉBL K. (2013): The species richness of click beetles in ancient pasture woodland benefits
from a high level of sun exposure. – Journal of Insect Conservation, 17(2): 307–318.
HOŠEK M. (2016): Zásady pro používání kategorií chráněných území IUCN opět na stole. – Fórum
ochrany přírody, 3(1): 14–16.
CHYTRÝ M., ERMAKOV N., DANIHELKA J., HÁJEK M., HÁJKOVÁ P., HORSÁK M., KOČÍ M., KUBEŠOVÁ S.,
LUSTYK P., OTÝPKOVÁ Z., PELÁNKOVÁ B., VALACHOVIČ M. & ZELENÝ D. (2012): High species rich-
ness in hemiboreal forests of the northern Russian Altai, southern Siberia. – Journal of Vegetation
Science, 23(4): 668–678.
KONVIČKA M., BENEŠ J. & ČÍŽEK L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a manage-
ment. – Sagittaria, Olomouc.
MCGARIGAL K. & MARKS B. J. (1995): Fragstats: Spatial Pattern Analysis Program for Quantifying
Landscape Structure. – URL: http://www.umass.edu/landeco/pubs/mcgarigal.marks.1995.pdf (26.
8. 2015).
MIKLÍN J. (2012): Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí
vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou stoletích. – In: ANONYMUS: RegioM. Regionální muzeum
v Mikulově, Mikulov, 4–9.
MIKLÍN J. & ČÍŽEK L. (2014): Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, veteran
trees and mature forests succumb to forestry intensification, succession, and logging in a UNESCO
Biosphere Reserve. – Journal for Nature Conservation, 22(1): 35–41.
MIKLÍN J. & HRADECKÝ J. (2016): Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje. – Geo-
grafie, 121(32): 368–389.
MÜLLEROVÁ J., SZABÓ P. & H ÉDL R. (2014): The rise and fall of traditional forest management in Southern
Moravia: A history of the past 700 years. – Forest Ecology and Management, 331: 104–115.
NORDEN B., PALTTO H., CLAESSON C. & GOTMARK F. (2012): Partial cutting can enhance epiphyte con-
servation in temperate oak-rich forests. – Forest Ecology and Management, 270: 35–44.
PÄRTEL M., HELM A., REITALU T., LIIRA J. & ZOBEL M. (2007): Grassland diversity related to the Late
Iron Age human population density. – Journal of Ecology, 95(3): 574–582.
PLIENINGER T., HARTEL T., MARTÍN-LÓPEZ B., BEAUFOY G., BERGMEIER E., KIRBY K., MONTERO M. J.,
MORENO G., OTEROS-ROZAS E. & VAN UYTVANCK J. (2015): Wood-pastures of Europe: Geographic
coverage, social–ecological values, conservation management, and policy implications. – Biolo-
gical Conservation, 190: 70–79.
PONS P., LAMBERT B., RIGOLOT E. & PRODON R. (2003): The effects of grassland management using
fire on habitat occupancy and conservation of birds in a mosaic landscape. – Biodiversity & Con-
servation, 12(9): 1843–1860.
RANIUS T. & JANSSON N. (2000): The influence of forest regrowth, original canopy cover and tree size
on saproxylic beetles associated with old oaks. – Biological Conservation, 95: 85–94.
RAŠÍN R. & CHROMÝ P. (2010): Land use and land cover development along the Czech-Austrian
Boundary. – In: BIČÍK I., HIMIYAMA Y. & FERANEC J. (eds): Land Use/Cover Changes in Selected
Regions in the World. IGU Commission on LUCC, Asahikawa, 57–65.
SEBEK P., BACE R., BARTOS M., BENES J., CHLUMSKA Z., DOLEZAL J., DVORSKY M., KOVAR J., MACHAC O.,
MIKATOVA B., PERLIK M., PLATEK M., POLAKOVA S., SKORPIK M., STEJSKAL R., SVOBODA M., TRNKA
F., VLASIN M., ZAPLETAL M. & CIZEK, L. (2015): Does a minimal intervention approach threaten
the biodiversity of protected areas? A multi-taxa short-term response to intervention in temperate
oak-dominated forests. – Forest Ecology and Management, 358: 80–89.
SKALOŠ J., WEBER M., LIPSKÝ Z., TRPÁKOVÁ I., ŠANTRŮČKOVÁ M., UHLÍŘOVÁ L. & KUKLA P. (2011):
Using old military survey maps and orthophotograph maps to analyse long-term land cover changes
– Case study (Czech Republic). – Applied Geography, 31(2): 426–438.
SKOKANOVÁ H., HAVLÍČEK M., BOROVEC R., DEMEK J., EREMIÁŠOVÁ R., CHRUDINA Z., MACKOVČIN P.,
RYSKOVÁ R., SLAVÍK P., STRÁNSKÁ T. & SVOBODA J. (2012): Development of land use and main
land use change processes in the period 1836–2006: case study in the Czech Republic. – Journal
of Maps, 8(1): 88–96.
SPITZER L., KONVIČKA M., BENEŠ J., TROPEK R., TUF I. H. & TUFOVÁ J. (2008). Does closure of tradi-
tionally managed open woodlands threaten epigeic invertebrates? Effects of coppicing and high
deer densities. – Biological Conservation, 141: 827–837.
80
SZABÓ P., MÜLLEROVÁ J., SUCHÁNKOVÁ S. & KOTAČKA M. (2015): Intensive woodland management
in the Middle Ages: spatial modelling based on archival data. – Journal of Historical Geography,
48: 1–10.
ŠKORPÍK, M. (2015): Co může přinést a způsobit bezzásahový režim v NP Podyjí. – Fórum ochrany
přírody, 2(4): 17–23.
ŠTĚPÁNEK V. (1992): The Iron Curtain and its Impact on the Environment in the Czech Republic. – Acta
Universitatis Carolinae – Geographica, 27(1): 59–63.
TILMAN D., MAY R. M., LEHMAN C. L., & NOWAK M. A. (1994). Habitat destruction and the extinction
debt. – Nature, 371: 65–66.
TURNER M. G., GARDNER R. H. & O´NEILL, R. V. (2001): Landscape Ecology in Theory and Practice.
– Springer, New York.
VERA, F. (2000). Grazing ecology and forest history. – CABI Publishing, Wallingford.
VILD O. & STEJSKAL R. (2013): Vliv experimentální pastvy na lesní podrost v národním parku Podyjí.
– Thayensia (Znojmo), 10: 27–38.
VODKA Š., KONVIČKA M. & CIZEK L. (2009). Habitat preferences of oak-feeding xylophagous beetles
in a temperate woodland: Implications for forest history and management. – Journal of Insect
Conservation, 13: 553–562.
VRŠKA T. (1998): Historický vývoj lesů na území NP Podyjí a v bližším okolí do roku 1948. – Tha-
yensia (Znojmo), 1: 101–124.
VRŠKA T. (2016): Trocha informačního světla do temnoty bezzásahovosti. – Fórum ochrany přírody,
3(1): 10–13.
WITTIG B., RICHTER GEN. KAMMERMANN A. & ZACHARIAS D. (2006): An indicator species approach for
result-oriented subsides of ecological services in grasslands – a study in Northwestern Germany.
– Biological Conservation, 133: 186–197.
WOODCOCK B. A., EDWARDS A. R., LAWSON C. S., WESTBURY D. B., BROOK A. J., HARRIS S. J., BROWN
V. K. & MORTIMER S. R. (2008): Contrasting success in the restoration of plant and phytophagous
beetle assemblages of species-rich mesotrophic grasslands. – Oecologia, 154: 773–783.
