Content uploaded by Marketa Seidlova
Author content
All content in this area was uploaded by Marketa Seidlova on Jan 13, 2017
Content may be subject to copyright.
403
ČESKÝ LID 102, 2015, 4 STUDIE
POLITICKÁ PARTICIPACE IMIGRANTŮ
JAKO JEDNA Z MOŽNÝCH FOREM
JEJICH ZAPOJENÍ DO ŽIVOTA VĚTŠINOVÉ
SPOLEČNOSTI: PŘÍKLAD FRANCIE
MARKÉTA SEIDLOVÁ
Political participation of immigrants as one of the forms of their involvement
in the life of the major society: the example of France
Abstract: Political participation of immigrants (expressed for example by their
participation in elections, representation in political parties or in the leadership
functions of a city) is now seen as one of the key elements supporting their inte-
gration into the major society. In France was already in 1983 founded civil associ-
ation called Votation citoyenne (Civil vote), but despite more than 30 years of its
campaigns and diligent work, the results obtained are rather vague. So far, the law
that would give to the foreigners from the countries outside of the EU the right to
vote and to be elected at least in the local elections was only approved but did not
enter into the force. Temporary solution of this situation stands therefore in active
attitude of local governments, from whom the town hall of big Paris and the city
of Hérouville-Saint-Clair in the region of Basse-Normandie were the most active.
In terms of their political participation, expressed by the share of representatives
with probable immigrant background in the total number of elected representa-
tives in municipalities with more than 9,000 inhabitants, the immigrants from
non-European countries were better involved in the life of majority in Paris than
in the region of Basse-Normandie. However, between the years 2001 and 2008,
this form of their participation in political life had bigger dynamics in the region
of Basse-Normandie than in the region of Paris.
Key words: political participation; immigrants; integration; France
Mezinárodní migrace je významným globálním fenoménem současnosti a v pod-
statě nenajdeme zemi, které by se – ať už na straně „vysílající“, nebo „přijíma-
jící“ – nedotýkala. Jednu z nejdelších a po více než století trvající nepřetržitou
404
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
tradici1 v přijímání imigrantů na evropském kontinentu má přitom Francie (Free-
man 1994; Pison 2010).
Imigranti zásadním způsobem ovlivňují život hostitelských společností: nově
příchozí zpravidla vnášejí do života společnosti prvek jinakosti a za určitých
podmínek mohou i v krátkodobém výhledu měnit strukturu přijímající společ-
nosti (Seidlová 2012). Na úrovni jednotlivce má migrace dopad i na migranty
samotné, kteří se musejí přizpůsobit podmínkám panujícím v nové společnosti.
Klíčovým pojmem je zde integrace,2 která ovšem bývá různými badateli použí-
vána jak k označení vlastního procesu, tak výsledného stavu, navíc na různých
měřítkových úrovních (jedinec – skupina – stát). Při pohledu na integraci na
mikroúrovni, tj. na úrovni jednotlivce, se integrací rozumí jak samotný proces
začleňování jedinců (popřípadě skupiny) do většinové společnosti, tak i následný
výsledný stav. Integrace jako proces je tedy včleňování nově příchozích do již
existující společnosti, která má určitou strukturu a lidé se v ní řídí určitými pra-
vidly. Heckmann a Schnapper (2003: 10; podobně Bosswick – Heckmann 2006)
defi novali čtyři základní dimenze procesu sociální integrace:
strukturální, neboli zisk práv a přístup ke členství, pozicím a rolím v klíčových
institucích hostitelské společnosti (zejména socioekonomické a právně-poli-
tické: například občanství);
kulturní, která je předpokladem pro plnohodnotnou účast ve společnosti a pro
plné využití nabytých práv;
interaktivní, jež vyjadřuje osobní účast imigrantů ve vztazích a v „soukromé“
dimenzi společenského života většinové společnosti;
identifi kační, kdy se výše uvedené „členství“ migrantů ve společnosti projevuje
v osobní rovině, jako pocit sounáležitosti a identifi kace s majoritou.
Heckmann a Schnapper (2003) proces sociální integrace zároveň vnímají jako
nezbytně oboustranný: pro imigranty znamená proces učení se nové kultuře,
nabývání práv i povinností, získávání přístupu k pozici ve společnosti a k spo-
lečenskému statusu, formování pocitu sounáležitosti a identifi kace s novou
společností; pro hostitelskou společnost znamená především otevírání institucí
a zabezpečení rovných příležitostí pro migranty (Seidlová 2012).
Přístup k integraci jako k výslednému stavu, ve kterém v ideálním případě
imigranti zaujímají ve společnosti podobné pozice jako příslušníci většiny, je
rovina, která umožňuje měřit úspěšnost jednotlivých integračních politik. Tato
1 Již od poloviny 19. století; mimo Evropu mají nejdelší tradici USA, Kanada a Austrálie (Free-
man 1994; Castles – Miller 1998; Pison 2010).
2 Scelení, sjednocení (Kraus 2005).
405
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
úspěšnost se pak hodnotí na základě porovnání hodnot vybraných ukazatelů
mezi populací domácí a imigrantskou. Například Entzinger a Biezeveld (2003)
používají následující ukazatele pro jednotlivé dimenze integrace:
socioekonomická integrace – například zaměstnanost (míra nezaměstnanosti,
míra ekonomické aktivity) nebo výše příjmu (jednotlivce i domácnosti);
kulturní integrace – například výběr životního partnera nebo znalost jazyka hos-
titelské společnosti;
právní a politická integrace – roční počet naturalizovaných imigrantů nebo
imigrantů, kteří obdrželi dlouhodobý pobytový status; počet osob s dvojím
občanstvím; účast na politickém životě (účast u voleb, zastoupení v politic-
kých stranách, ve vedení měst apod.); aktivita v občanské společnosti (nezis-
kové organizace);
postoj hostitelské společnosti – například postoj společnosti k migrantům (podle
průzkumů veřejného mínění) nebo role médií a obraz imigrantů v nich.
Metodologie
Jak je patrné z výše uvedeného přehledu, tato studie vychází především z te-
oretických a konceptuálních pojetí mezinárodní migrace a imigračních, resp.
integračních politik v pracích politologických a sociologických. Je založena na
názoru, že i tyto přístupy a výzkumy mohou být pro etnologii užitečné, neboť
přinesením svého, do jisté míry odlišného úhlu pohledu i jiné perspektivy (tema-
tické i metodologické) do antropologického a etnologického zkoumání migrací
mohou tuto badatelskou oblast obohatit.
Výzkum prováděný v letech 2007–2011 (Seidlová 2012) se inspiroval výše
uvedenými skutečnostmi a teoriemi a ověřoval následující hypotézy:
1) Způsob provádění národní integrační politiky místními aktéry se liší v závis-
losti na kontextu, ve kterém jednají: větší podíl imigrantů na celkovém počtu
obyvatel vede místní samosprávy k většímu uvědomění si nutnosti řešit otázky
jejich začlenění do většinové společnosti.
2) Proces integrace imigrantů dosahuje lepších výsledků v místě jejich vyšší
koncentrace.
3) Lepší znalost místního prostředí umožňuje místním samosprávám lépe formu-
lovat konkrétní projekty na podporu začleňování imigrantů do společnosti.
4) V nástrojích používaných městy ve venkovském prostředí a ve velkoměstě
nejsou rozdíly, odlišná je pouze míra.
Pro jejich ověření bylo třeba v předem stanovené cílové zemi (Francie) zvo-
lit dva regiony, které se budou lišit v hlavních sledovaných charakteristikách, tj.
406
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
v podílu imigrantů na celkovém počtu obyvatel regionu a v podílu imigrantů regi-
onu na celkovém počtu imigrantů ve Francii. V souvislosti s tím byly zohledněny
oba extrémy – regiony s nejnižšími i nejvyššími hodnotami těchto podílů – a před-
pokládalo se, že jednotlivá města v takto vybraných regionech budou následně
splňovat i požadovanou dichotomii město ve venkovském prostředí – velkoměsto.
Po analýze dostupných sekundárních zdrojů tyto podmínky nejlépe splňovala dvo-
jice regionů Île-de-France a Basse-Normandie. Nutnost vybrat jedno velkoměsto
jako kontrast k městům ve venkovském regionu nakonec zúžila první jmenovaný
region na národní metropoli Paříž, ve které žilo v roce 1999 24,1 % ze všech imi-
grantů v regionu Île-de-France (INSEE 2006). V rámci regionu Basse-Normandie
žila téměř polovina imigrantů (41,0 %) v pouhých sedmi městech: Caen, Hérou-
ville-Saint-Clair, Cherbourg-Octeville, Flers, Alençon, Argentan a Lisieux.
Předmětem zkoumání se tedy stala Paříž (resp. přístup pařížského magistrátu
a městských obvodů Paříže) a sedm výše uvedených měst v regionu Basse-
Normandie.
Vedle analýzy sekundárních dat a pramenů a zúčastněného pozorování byla
ve výzkumu lokální úrovně uplatněna mimo jiné metoda polostrukturovaných
rozhovorů, prováděných se zástupci měst/městských obvodů Paříže a se zástupci
neziskových organizací působících v daném místě. Konkrétně se tyto rozho-
vory vedly se 39 respondenty, z nichž bylo 15 zástupců neziskových organizací
(8 z celostátních a působících v Paříži, 7 z lokálních v Basse-Normandii), 15
zástupců pařížských městských obvodů a pařížského magistrátu3 a 9 zástupců
měst v oblasti Basse-Normandie.4
Polostrukturované rozhovory se soustředily na 22 otázek rozdělených do tří
hlavních okruhů: Vztah k celostátní imigrační politice – Migrační situace v obci
– Role obecní samosprávy v integraci imigrantů. V rámci rozhovorů byla v pří-
padě zástupců měst/městských obvodů Paříže zjišťována i jejich politická pří-
slušnost a to, zda mají imigrantský původ.5
3 Tj. s reprezentanty 14 městských obvodů a 1 osobou z magistrátu. Rozhovory proběhly se
zástupci radnic městských obvodů č. 1, 2, 3, 5, 8, 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18 a 19, tj. ve 14
obvodech z celkových 20 (70 %). Dosažení 100% výsledku znemožnila nevstřícnost radnic
ostatních městských obvodů (4, 6, 7, 9, 12 a 20).
4 Ve dvou případech (v Hérouville-Saint-Clair a ve Flers) vyzval oslovený respondent k účasti
na výzkumu i svého kolegu.
5 Vstřícnost jednotlivých radnic vůči imigrantům a jejich srovnání mezi sebou bylo následně hod-
noceno specifi ckou metodologií, sestávající z pěti kroků a hodnotící i sekundární a statistická
data. V souladu s Alexanderem (2007) byla jako nejvstřícnější hodnocena lokální integrační
politika multikulturní (pluralistická) a jako méně vstřícné sestupně politika asimilační,
diskriminační a konečně politika žádná (ad hoc).
407
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
Zvyšující se důležitost zapojování imigrantů do rozhodovacích procesů na
lokální úrovni
Celospolečenský vývoj v Evropě se v současné době posouvá od původní – již
ukončené – etapy vytváření převážně národních států do fáze, která více refl ek-
tuje současné globalizační tendence. V jednotlivých státech je právo podílet se
na rozhodovacích procesech (zejména právo volit a být volen) tradičně spojo-
váno s formálním členstvím ve společnosti daného státu institucionalizovaném
v občanství. Naopak v důsledku globalizace, která s sebou přináší i mezinárodní
migraci osob, hledají jednotlivé státy cesty, které by umožnily podílet se alespoň
na některých rozhodovacích procesech i těm osobám, které v daném státě dlou-
hodobě žijí, přestože nejsou jeho občany. Samotná politická participace přistě-
hovalců je navíc nyní vnímána jako jedna ze zásadních věcí, jež podporuje jejich
integraci do většinové společnosti (Redlová 2011).
Rada Evropy přijala v roce 1981 doporučení podporovat účast cizinců na
lokálním dění, v roce 1992 vznikla Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě
na místní úrovni, která mimo jiné uděluje cizincům pobývajícím na území ale-
spoň pět let právo volit na lokální úrovni za stejných podmínek jako občané
daného státu. Úmluva vstoupila v platnost 1. 5. 1997, jako první ji přijaly Itá-
lie, Nizozemsko, Norsko a Švédsko.6 Obsahuje tři okruhy práv, přičemž rozsah
jejich přiznání cizincům závisí na daném signatářském státu:
část A: Svoboda projevu, shromažďování a sdružování, včetně zapojení cizinců
do veřejných šetření, plánování či dalších konzultačních procesů;
část B: Účast cizinců v poradních orgánech na místní úrovni (odstranění pře-
kážek pro založení takových institucí a podpora jejich vzniku v lokalitách
s vysokým podílem cizinců na obyvatelstvu);
část C: Právo volit na místní úrovni pro cizince, kteří splňují stejné zákonem
dané náležitosti jako občané a pobývají legálně na území posledních pět let
před volbami. Nechává se na rozhodnutí každého státu, zda umožní právo
aktivní (volit) či také pasivní (být volen) a zda ponechá jako kritérium pětile-
tou dobu pobytu, nebo zvolí dobu kratší (Redlová 2011).
V roce 2004 byly Evropskou unií (EU) vypracovány Společné základní prin-
cipy politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii. Dokument označuje přistě-
hovalectví za trvalý rys evropské společnosti a úspěšná integrace přistěhovalců
6 V současnosti (k 31. 10. 2015) ji podepsalo 13 států, přičemž devět z nich ji ratifi kovalo
a vstoupila v nich v platnost. Česká republika Úmluvu podepsala dne 7. 6. 2000, ratifi kovala ji
17. 7. 2015 a dnem 1. 11. 2015 tato Úmluva vstupuje v platnost.
408
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
je v něm nahlížena jako klíčový prvek řízení migrace (Seidlová 2012). Možnost
účasti na demokratických procesech je zde chápána jako jeden z podstatných
principů integrace cizinců, který zároveň zvyšuje jejich pocit příslušnosti k nové
zemi bydliště a působí i jako prevence vzniku hlubokých sociálních propastí ve
společnosti. Ve výsledku lze nyní konstatovat, že v současnosti stále více člen-
ských států EU poskytuje migrantům volební práva na lokální úrovni a začleňuje
je do konzultačních orgánů (Redlová 2011); zůstává přitom ovšem zachován roz-
díl mezi situací občanů EU a občanů třetích zemí: EU přiznává každému občanu
unie, který pobývá v jiném členském státě, volební právo ve volbách do zastupi-
telstev obcí a do Evropského parlamentu již od roku 1992 (Machová 2013).
Francouzský přístup k politické participaci imigrantů v životě komunity
V historii imigrace do Francie, která ve větším měřítku započala již v průběhu
19. století a kdy již při prvním uskutečněném sčítání lidu v roce 1851 žilo v zemi
na 400 tis. cizinců (1,1 % ze všech obyvatel; Schor 1996), lze samozřejmě nalézt
období s různou mírou intenzity příchodu imigrantů. Status Francie jako imigrač-
ní země je defi nitivně potvrzen po 2. světové válce, kdy až do tzv. ropného šoku
v roce 1974 jsou imigranti vítáni jako levná pracovní síla a jejich pobyt ani počet
není nijak striktně regulován. Po 2. světové válce také do země poprvé ve vý-
znamnějším počtu přicházejí imigranti z neevropských zemí, především z (býva-
lých) francouzských kolonií na severu Afriky (v předchozích obdobích se jednalo
spíše o imigranty ze sousedních států – Španělska, Itálie, Belgie, nebo z jiných
evropských zemí – Portugalska, Polska i Československa). V roce 1975 tvořili
imigranti již 6,5 % ze všech obyvatel země (3,9 mil. osob) (Seidlová 2012).
První výraznější změny francouzské – doposud velmi liberální – imigrační
politiky přicházejí v reakci na „ropný šok“, který citelně zasáhl ekonomiky
vyspělých států (Slama 2006): dne 5. července 1974 je vydán oběžník, který
zakazuje imigraci pracovníků i rodin, ovšem o dva roky později, v roce 1976, je
k tomu paradoxně zakotveno právo imigrantů na sloučení s jejich rodinami (Schor
1996). Počet imigrantů v zemi tak i přes restriktivní nastavení migrační politiky
nadále roste a imigranti v zemi oproti předchozím předpokladům zůstávají.
Neziskové organizace (dále jako NNO), které se věnují práci s imigranty, si
tohoto trendu začínaly všímat a v návaznosti na doporučení Rady Evropy z roku
1981 o tom, že je nezbytné podporovat účast cizinců na lokálním dění (viz výše),
založily již v roce 1983 občanské sdružení Votation citoyenne (Občanské hlaso-
vání). Toto sdružení, v jehož čele stojí Liga lidských práv (Ligue des droits de
l’Homme, LDH), dnes sdružuje na 60 neziskových organizací, které se věnují
lidskoprávní problematice či poskytování pomoci imigrantům (z nejznámějších
409
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
jmenujme např. Mouvement contre le racisme et pour l’amitié entre les peu-
ples (MRAP) nebo SOS Racisme). Jeho aktivity jsou dlouhodobě podporovány
také odborovými svazy (z největších např. Confédération générale du travail,
CGT) a politickými stranami převážně z levé strany politického spektra (např.
Parti communiste français, PCF) či zelenými (Europe écologie les Verts, EELV).
Cílem jeho aktivit je prosadit zákon, který by dával právě imigrantům ze třetích
zemí možnost volit v místních volbách.
Přes více než 30 let kampaně a vytrvalé práce (viz obr. 1) tohoto sdružení
jsou však výsledky dosažené do dnešní doby spíše neurčité. Jediným význam-
ným úspěchem je, že v prosinci 2011 francouzský senát schválil návrh zákona
o právu volit a být zvolen v místních volbách u cizinců ze zemí mimo EU, jenž byl
projednáván již od roku 2000.7
Nicméně bez ohledu na proklamace nově zvoleného francouzského prezidenta
Françoise Hollanda (ve funkci od 15. 5. 2012), že udělá vše potřebné pro to, aby
cizinci mohli využít svého práva volit v komunálních volbách na jaře roku 2014
(LDH 2012), zákon doposud8 nevstoupil v platnost a volby na jaře roku 2014 se
odehrály podle dosavadních pravidel.
Obr. 1: Happening na podporu volebního práva cizinců ze zemí mimo EU u místních voleb
(20. května 2008)
Foto: M. Seidlová
Pozn. překlad nápisů: foto 2: 5. března 1848: zavedeno všeobecné volební právo; 1944: rozší-
řeno na ženy; 1974: rozšířeno na 18/21leté; 1992 právo občanů EU volit v místních a evropských
volbách; kdy bude právo volit rozšířeno na všechny cizince?; foto 3: parlamentní volby 1986:
kamarád nebo ne, nejprve právo volit!
7 K 22. březnu 2012 návrh zákona z titulu své funkce dobrovolně podporovalo i 110 starostů
francouzských měst. Starostové zvolení v březnu 2014 zatím (tj. k 31. 10. 2015) nebyli
občanským sdružením Votation citoyenne cíleně oslovováni.
8 Tj. k 31. 10. 2015.
410
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
Možnosti řešení – větší role místních samospráv
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se tedy nabízí otázka, zda existuje
způsob, který by imigrantům umožňoval podílet se na správě věcí veřejných
alespoň v místě jejich nového bydliště v situaci, kdy jim tato možnost není
dána zákonem? Jak je patrné z nadpisu této kapitoly, řešení lze nalézt v aktiv-
ním přístupu lokálních samospráv, neboť fakticky vzato jsou to právě postoje
a praktiky městských rad a jejich administrativ, které významným způsobem
ovlivňují proces integrace.
Z dat získaných metodou polostrukturovaných rozhovorů během výzkumu
prováděného v letech 2007–2011 ve dvou francouzských regionech (viz výše),
v jehož průběhu byla podrobně zkoumána praxe celkem 22 radnic měst/měst-
ských částí, lze uvést konkrétní a aktivně implementované nástroje a opatření,
jež lokální vlády používají k tomu, aby odstranily handicap nemožnosti přistě-
hovalců volit byť jen v lokálních volbách.
V počtu a kreativitě nástrojů, které mají podporovat aktivní politickou partici-
paci dlouhodobě usazených občanů ze třetích zemí, se ze studovaných měst nej-
aktivněji projevoval pařížský magistrát a město Hérouville-Saint-Clair v regionu
Basse-Normandie (Seidlová 2012).
Tato města používala v této specifi cké oblasti následující konkrétní nástroje:
Paříž
Poradní orgán radnice – Shromáždění občanů Paříže z nečlenských zemí EU.9
Vzhledem k velkému počtu imigrantů žijících v Paříži (v roce 1999 386 tis.),
z nichž cca ¾ tvoří imigranti z tzv. třetích zemí, město hledalo již v roce 2001
nástroj, jehož pomocí by imigranti mohli vyjadřovat svoje názory a podílet se
na rozhodování u věcí každodenního chodu města. Podtextem přitom byla idea
o specifi ckém městském občanství jako záležitosti místa bydliště,10 prosazovaná
tehdejším primátorem B. Delanoëm.11 Shromáždění bylo na celoměstské úrovni
poprvé ustanoveno v roce 2002 (tehdy mělo 90 členů ze 36 zemí mimo EU, kteří
v Paříži bydleli minimálně jeden rok) a následně bylo v jiné formě, jako orgán
9 Assemblée des Citoyens Parisiens Extra communautaires (ACPE).
10 Citoyenneté dans la cité.
11
Bertrand Delanoë byl primátorem Paříže od 25. března 2001 do 5. dubna 2014. Od toho dne
je primátorkou Paříže Anne Hidalgo, která je, stejně jako B. Delanoë, členkou Socialistické
strany. Pro tuto chvíli (říjen 2015) nejsou patrné velké změny v přístupu radnice celé Paříže
k imigrantům.
411
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
zastřešující jednotlivé Poradní orgány cizinců ze třetích zemí v jednotlivých ob-
vodech,12 obnoveno v roce 2010. V současné době má 106 členů.
Podpora rovného přístupu ke všem právům a ke službám poskytovaným
městem. Město dbá na rovný přístup k právům a ke všem poskytovaným služ-
bám pro všechny své občany, ať už se jedná o Francouze, nebo cizince. Bylo
rozhodnuto usnadnit cizincům přístup ke službám města překladem tří velkých
informačních brožur (o sociálním bydlení, o službách pro seniory a o službách
pro děti do věku 6 let) do sedmi nejrozšířenějších jazyků.13 Na radnicích jed-
notlivých městských obvodů a v pobočkách poskytovatelů sociálních služeb
jsou mimo to v těchto jazycích dostupné také informační letáky o nutných
formalitách pro zápis dítěte do základní školy, k přihlášení se k pojistnému na
sociální zabezpečení apod., nebo o existujících právních poradnách, kurzech
francouzštiny či o fungování pařížské radnice.
Podpora pro NNO pomáhající imigrantům. Radnice také poskytuje fi nanční
a materiální pomoc NNO, které pomáhají imigrantům a informují je o jejich
právech (např. CIMADE, GISTI, France Terre d’Asile) i akcích těchto
organizací.14
Hérouville-Saint-Clair
Dům občana.
15
V roce 2009 město otevřelo v blízkosti radnice centrum, do kte-
rého jsou nyní soustředěny veškeré aktivity města na poli občanství, imigrant-
ské populace, podpory multikulturního města a spolupráce s partnerskými městy
v zahraničí. Tento Dům funguje jednak jako nástroj propagace komunit obyvatel
imigrantského původu vůči většinové populaci, ale také jako místo, kde se imig-
ranti mohou informovat o svých právech a povinnostech. O chod Domu a o ko-
ordinaci jednotlivých akcí, jimiž jsou například projekce fi lmů, debaty, výstavy
a multikulturní festivaly ve městě, se stará nová, městem založená NNO. Obča-
né města – ať už imigrantského, nebo neimigrantského původu – se zde mohou
také v určených hodinách setkat s náměstkem starosty pro občanství, rozmanitost
ve společnosti a mezinárodní vztahy a sdělit mu svůj názor nebo jakékoliv přá-
ní ohledně podpory rozmanitosti ve městě nebo s ním mohou konzultovat svůj
12 Ovšem tyto Poradní orgány v současné době (k 31. 10. 2015) fungují pouze v 8 obvodech
z celkových 20.
13 Tj. do arabštiny, španělštiny, turečtiny, ruštiny, čínštiny, němčiny a angličtiny.
14 Např. v únoru 2010 podpořila ples kolektivu CIMADE Amoureux au ban public (Zakázaná
láska) a tím poukázala na fakt, že právo na výběr životního partnera bez ohledu na jeho původ
je jedním ze základních lidských práv.
15 Maison du citoyen.
412
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
aktuální problém na tomto poli. Pravidelné konzultační hodiny zde má též pracov-
ník Úřadu na ochranu práv, ACSÉ,
16
OFII
17
a obecní spisovatel (pomoc při sesta-
vování životopisů, motivačních dopisů a jiných úředních dokumentů). V Domě
má také sídlo řada NNO, které se zabývají lidskoprávní, humanitární nebo imi-
grantskou tematikou. V jeho prostorách se rovněž pořádají ceremonie spojené se
získáním francouzského občanství imigrantů, kteří se usadili ve městě.
Speciální komise,18 resp. poradní sbor Obecní rady. Jeho členy mají být pře-
devším imigranti, kteří doposud nemají právo volit, ale zároveň ve městě již
nějakou dobu žijí, a kteří by se rádi vyjadřovali k otázkám jeho každodenního
fungování.
Ve výše uvedeném výzkumu (Seidlová 2012) se v případě Paříže19 neproká-
zala závislost mezi zastoupením osob imigrantského původu v radách obvodů
a velikostí populace imigrantů (ať už v absolutním, nebo relativním vyjádření)
v daném obvodu. Naopak byla prokázána silná závislost mezi politickou přísluš-
ností starosty daného obvodu a mírou vstřícnosti politiky daného obvodu vůči
imigrantům, což se nejmarkantněji projevovalo právě u ne/existence poradního
sboru imigrantů z tzv. třetích zemí. V případě sedmi studovaných měst v regionu
Basse-Normandie20 se prokázala pozitivní korelace mezi výsledným pořadím
daného města ve vstřícnosti skutečně prováděné politiky a mezi počtem imig-
rantů žijících v daném městě a počtem lokálních neziskových organizací zalo-
žených imigranty. Také zde byla prokázána závislost mezi absolutním počtem
imigrantů žijících v daném městě a počtem osob imigrantského původu v obec-
ních radách (ovšem ne s podílem). Lze tedy konstatovat, že v prostředí venkov-
ského regionu je pro provádění konkrétní politiky nejdůležitější samotná aktivita
a iniciativa imigrantů, která je pravděpodobně tím vyšší, čím více imigrantů žije
16 Agence nationale pour la Cohésion Sociale et l’Égalité des chances (Národní agentura pro
sociální soudržnost a rovné příležitosti).
17
Offi ce Française pour Immigration et Intégration (Francouzský úřad pro imigraci a integraci).
18 Commission extra-municipale citoyenneté diversité.
19 Hodnoceny byly následující faktory: podíl imigrantů na celkovém počtu obyvatel obvodu;
absolutní počet imigrantů žijících v obvodu; politická příslušnost starosty; počet členů Rady
obvodu – z toho pravděpodobně imigrantský původ (% celkem); osoba zodpovědná jmenovitě
za integraci imigrantů; poradní sbor cizinců ze zemí mimo EU.
20 Hodnoceny byly následující faktory: podíl imigrantů na celkovém počtu obyvatel města;
absolutní počet imigrantů žijících v daném městě; politická příslušnost starosty; staros-
ta pravděpodobně imigrantského původu; počet členů obecní rady – z toho pravděpodobně
imigrantský původ (% celkem); osoba zodpovědná jmenovitě za integraci imigrantů; NNO
celostátní – počet poboček; NNO lokální – zabývající se lidskými právy, právy migrantů, hu-
manitární pomocí apod. obecně – počet; NNO lokální – založené migranty – počet.
413
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
v daném městě. Jaký obraz o aktivitě imigrantů na poli politickém lze získat při
pohledu na celou Francii?
Po několika generacích bez volebního práva
V případě, že nás zajímají výsledky v oblasti právní a politické integrace imig-
rantů za větší počet obcí, například v rámci jednotlivých regionů nebo dokonce
států, pak je zvolená hlavní metoda sběru dat, tj. polostrukturované rozhovory
s volenými zástupci měst a obcí, vzhledem ke své časové i fi nanční náročnos-
ti prakticky nerealizovatelná. Využití sekundárních, statistických dat se naopak
jeví jako optimální.
Pro úroveň za celou Francii je dostupná studie HCI (2009), která zkoumala
podíl osob s imigrantským původem v obecních radách ve městech nad 9 000
obyvatel (tj. ve městech, v nichž žije celkem více než polovina obyvatel Francie)
v letech 2001 a 2008. V roce 2001 bylo analyzováno celkem 33 649 zvolených
zástupců (v 947 obcích), v roce 2008 potom 35 070 (v 973 obcích). HCI nejprve
analyzovala samostatně křestní jména volených zástupců, jako druhý krok samo-
statně jejich příjmení, v rámci třetího kroku byly hledány četnosti jednotlivých
jmen v registrech narozených osob, které vede národní statistický úřad (INSEE),
a čtvrtý krok představoval syntézu získaných poznatků. Cílem bylo utřídit zvolené
zástupce v jednotlivých obcích podle jejich původu do tří kategorií: Francie –
Evropa mimo Francii – Afrika, Blízký východ a Asie (HCI 2009; Seidlová 2012).
Výsledky ukázaly, že podíl členů obecních rad, zvolených v roce 2008, kteří
jsou – ať už sami, nebo jejich rodiče – imigrantského původu ze zemí mimo
Evropu, je v celé Francii velmi nízký (6,68 %, tj. 2 343 osob), nicméně že tento
podíl se od voleb v roce 2001 více než zdvojnásobil (v roce 2001 činil 3,18 %,
tj. 1 070 osob). K podobnému nárůstu došlo také u podílu osob s imigrantským
původem podle jednotlivých funkcí: u starostů dokonce na čtyřnásobek (z 0,1 %
na 0,4 %), u náměstků starosty téměř na trojnásobek (ze 1,9 % na 5,2 %), avšak
v absolutních vyjádřeních zůstávají hodnoty nízké (HCI 2009; Seidlová 2012).
Z geografi ckého hlediska byl absolutní počet členů obecních rad s imigrantským
původem ze zemí mimo Evropu v roce 2008 nejvyšší v regionech Île-de-France
(1 032 osob), Rhône-Alpes (231), Nord-Pas-de-Calais (146), Provence-Alpes-Côte
d’Azur (143), Picardie (81), Haute-Normandie (80) a Lorraine (79). Nadprůměrně
byli tito členové obecních rad zastoupeni v obcích regionů Île-de-France (10,84 %),
Picardie (9,04 %), Rhône-Alpes (7,39 %), Franche-Comté (7,23 %), Haute-Nor-
mandie (7,23 %) a Bourgogne (7,21 %); podprůměrně naopak v regionech Bre-
tagne (1,84 %), Pays de la Loire (3,1 %) a Midi-Pyrénées a Limousin (3,47 %)
i Basse-Normandie (3,88 %) (viz obr. 2) (HCI 2009; Seidlová 2012).
414
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
Z hlediska své politické příslušnosti byly ⅔ těchto členů obecních rad v roce
2008 na kandidátních listinách levicových uskupení (HCI 2009), která bývají
ze své podstaty tradičně vstřícná vůči imigrantům a jejich požadavkům. Lze
tedy oprávněně předpokládat, že podíl politiků z řad imigrantů, kteří by byli
členy nějakého voleného orgánu a přitom svými vnitřními postoji i konkrétními
aktivitami zastávali a prosazovali stanoviska vysloveně protiintegrační, bude
nevýznamný.
Obr. 2: Podíl osob původem z mimoevropských zemí na celkovém počtu členů obecních rad
v obcích nad 9 000 obyvatel (2008)
Zdroj: HCI 2009, s. 116.
Pozn.: v úvahu byla vzata pouze města s více než 9 000 obyvateli.
415
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
V pohledu na výše uvedené a srovnávané územní celky, tj. departement Paříže
a region Basse-Normandie, byl v roce 2008 podíl členů obecních rad s imig-
rantským původem z mimoevropských zemí v Paříži téměř dvojnásobný oproti
tomuto podílu v regionu Basse-Normandie (7,4 % vs. 3,9 %). Při srovnání regi-
onů jako celku, tj. Île-de-France vs. Basse-Normandie, je tento rozdíl téměř troj-
násobný (10,8 % vs. 3,9 %) (viz obr. 3).
Z hlediska vývoje mezi roky 2001 a 2008 to byl ovšem region Basse-Nor-
mandie, který zaznamenal větší nárůst podílu členů obecních rad s imigrantským
původem z mimoevropských zemí, a to na více než trojnásobek (ze 1,2 % na
3,9 %). V Paříži se jejich podíl zvýšil pouze 1,5x (tj. ze 4,9 % na 7,4 %) a v regi-
onu Île-de-France na dvojnásobek (z 5,6 % na 10,8 %), což byla hodnota průměr-
ného nárůstu za celou Francii (z 3,2 % na 6,7 %) (HCI 2009; Seidlová 2012).
Obr. 3: Členové obecních rad v obcích s více než 9 000 obyvateli podle jejich původu a vybraných
regionů Francie (2008)
Zdroj: HCI 2009; Seidlová 2012.
Z hlediska své politické participace, vyjádřené podílem zástupců s pravděpo-
dobným imigrantským původem na celkovém počtu volených zástupců v obcích
s více než 9 000 obyvateli, jsou tedy imigranti z neevropských zemí lépe zapojeni
416
ČESKÝ LID 102, 2015, 4
do života většinové společnosti v Paříži, resp. regionu Île-de-France než v regi-
onu Basse-Normandie, v němž ovšem měla tato forma jejich participace na
veřejném životě mezi roky 2001 a 2008 větší dynamiku (Seidlová 2012).
Závěrem
Na základě podrobné analýzy situace ve Francii lze konstatovat, že prosazení prá-
va imigrantů ze třetích zemí volit a být zvolen v místních volbách je záležitostí ně-
kolika desetiletí, a to i v případě, že si je politická reprezentace země vědoma toho,
že samotná politická participace přistěhovalců je jednou z věcí výrazně podporují-
cí jejich integraci do většinové společnosti. Francouzský příklad tedy ukazuje, že
i této dimenzi integrace imigrantů by měla být v rámci politik, cílících na jejich
bezproblémové začlenění do většinové společnosti, věnována patřičná pozornost.
Možnost zapojit se do dění a spolurozhodovat o osudu místa, ve kterém žijí, zvy-
šuje pocit sounáležitosti imigrantů (či ostatních znevýhodněných skupin obyvatel)
s jejich bydlištěm, a tím zároveň preventivně působí i proti vzniku sociálně vylou-
čených lokalit. Zájem ze strany osob s imigrantským původem na podílení se na
správě věcí veřejných je víc než patrný a lze jen doufat, že v blízké budoucnosti
to nebudou pouze obce, které budou hledat způsoby, jak je více zapojit do tohoto
rozhodování. Nástroje používané francouzskými městy lze – vzhledem k jejich
univerzálnosti – poměrně snadno přenést i do jiných zemí nebo prostředí či je
použít jako nástroje zapojení ostatních marginalizovaných skupin obyvatel (např.
tělesně postižených) do správy věcí týkajících se místa jejich bydliště.
Říjen 2015
Literatura:
Alexander, Michael: 2007 – Cities and Labour Immigration. Comparing Policy Responses in
Amsterdam, Paris, Rome and Tel Aviv. Hamsphire: Asghate.
Bosswick, Wolfgang – Heckmann, Friedrich: 2006 – Integration of migrants: Contribution of
local and regional authorities. Dublin: European Foundation for the Improvement of Living
and Working Conditions. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/pubdocs/2006/22/
en/1/ef0622en.pdf [30. 10. 2011]
Castles, Stephen – Miller, Mark J.: 1998 – The Age of Migration. International Population Move-
ments in the Modern World. Second Edition. London: Macmillan Press Ltd.
417
Markéta Seidlová: Politická participace imigrantů jako jedna z možných forem jejich zapojení do života
Entzinger, Han – Biezeveld, Renske: 2003 – Benchmarking in Immigrant Integration. Rotterdam:
European Research Centre on Migration and Ethnic Relations (ERCOMER), Faculty of Social
Sciences, Erasmus University Rotterdam.
Freeman, Gary P.: 1994 – Can Liberal States Control Unwanted Migration? Annals of the Ameri-
can Academy of Political and Social Science, vol. 534, Strategies for Immigration Control: An
International Comparison: 17–30.
HCI (Haut Conseil à l’Intégration): 2009 – Études et intégration. Faire connaître les valeurs de la
République. Les élus issus de l’immigration dans les conseils municipaux (2001–2008). Paris:
La documentation Française.
Heckmann, Friedrich – Schnapper, Dominique: 2003 – Introduction. In: Heckmann, Friedrich –
Schnapper, Dominique (eds.): The Integration of Immigrants in European Societies. National
Diff erences and Trends of Convergence. Stuttgart: Lucius & Lucius: 9–14.
INSEE (Institut National de la Statistique et des Études Économiques): 2006 – Résultats du recen-
sement de la population 1999. Dostupné z: http://www.recensement-1999.insee.fr/ [30. 10.
2011]
Kraus, Jiří (eds.): 2005 – Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia.
LDH (Ligue des droits de l’Homme): 2012 – Droit de vote et d’éligibilité des résidents étran-
gers extra-communautaires aux élections locales: c’est maintenant! Dostupné z: http://www.
oui-droitdevotedesetrangers.org/2012/05/31/droit-de-vote-et-d%e2%80%99eligibilite-des-re-
sidents-etrangers-extra-communautaires-aux-elections-locales-c%e2%80%99est-maintenant/
[5. 6. 2012]
Machová, Zuzana: 2013 – Volební právo cizinců v komunálních volbách České republiky a jeho
využití. Acta Politologica 5: 1: 69–81.
Pison, Gilles: 2010 – Le nombre et la part des immigrés dans la population: comparaisons interna-
tionales. Population et sociétés, 472, novembre 2010: 1–4.
Redlová, Pavla (eds.): 2011 – Politická a občanská participace imigrantů v České republice. Praha:
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty.
Seidlová, Markéta: 2012 – Imigrační a integrační politika Francie – v nadnárodní, národní
a lokální rovině. Dizertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta.
Schor, Ralph: 1996 – Histoire de l’immigration en France de la fi n du XIXe siècle à nos jours.
Armand Colin: Paris.
Slama, Serge: 2006 – Les politiques d’immigration en France depuis 1974. In: Masquet, Bri-
gitte (ed.): Politique de l’immigration. Dossier. Regards sur l’actualité, 326, La documentation
Française: Paris: 5–26.
Contact: RNDr. Markéta Seidlová, Ph.D., Geografi cké migrační centrum –
GEOMIGRACE, Katedra sociální geografi e a regionálního rozvoje, Přírodově-
decká fakulta UK, Albertov 6, 128 43 Praha, CZ; e-mail: mseidlova@seznam.cz;
tel.: +420 723 547 223.
