Úspěšná sukcese, neúspěšná ochrana: šíření a houstnutí lesa ve vybraných chráněných územích jižní Moravy

Abstract

Otevřené (řídké) lesy a (polo)přirozené travní porosty patří k ochranářsky nejcennějším
ekosystémům Česka, místům s největší biodiverzitou i koncentrací ohrožených a chráněných
druhů. Proto je otázka jejich historie, vývoje, krajinných změn a vhodného managementu
důležitou a aktuálně řešenou problematikou. Práce popisuje změnu krajinného krytu v
několika chráněných územích jižní Moravy (NP Podyjí, CHKO Pálava, lužní lesy dolních
toků Moravy a Dyje a vybraná maloplošná zvláště chráněná území) na základě historických a
současných leteckých snímků s důrazem na různě zapojené lesní porosty. Z výsledků vyplývá,
že prakticky ve všech sledovaných lokalitách došlo v průběhu 20. století jednak k úbytku
bezlesí (zejména ochranářsky cenných kulturních stepí a polopřirozených luk), jednak k
výraznému zahuštění dříve různě otevřených či rozvolněných porostů. To je v souladu s
všeobecnými trendy změn krajiny v České republice, což ukazuje na nedostatky
managementu těchto chráněných území. Otevřené lesy i travní porosty jsou v současné době
(až na výjimky) vázány na lidskou činnost, bezzásahový management vede k postupnému
zarůstání bezlesí a zapojování lesa. Zatímco u travních porostů je aktivní management dnes
běžnou praxí (i když je jeho plošný rozsah omezen z finančních důvodů), otevřené lesy u nás
udržovány nejsou vůbec. Přitom na jejich důležitost ukazují i výsledky navazujících výzkumů
v těchto modelových územích. Vzhledem k významu řídkých lesů je nutné pro zachování
biodiverzity nejen zastavit další zapojování dosud existujících otevřených lesů, ale také zavést
aktivní management vedoucí k jejich (částečnému) obnovení.

Full text

Sborník příspěvků
Výroční konference České geografické společnosti
GEOGRAFICKÉ MYŠLENÍ JAKO
AKTUÁLNÍ SPOLEČENSKÁ VÝZVA
České Budějovice, 5. – 7. září 2016

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
45
ÚSPĚŠNÁ SUKCESE, NEÚSPĚŠNÁ OCHRANA:
ŠÍŘENÍ A HOUSTNUTÍ LESA VE VYBRANÝCH
CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍCH JIŽNÍ MORAVY
Jan Miklín1,a, Lukáš Čížek2,b
1 Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Chittussiho 10,
710 00 Ostrava
2Akademie věd, Biologické centrum, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice
ajan.miklin@osu.cz, blukascizek@gmail.com
*Korespondující autor
Abstrakt.
Otevřené (řídké) lesy a (polo)přirozené travní porosty patří k ochranářsky nejcennějším
ekosystémům Česka, místům s největší biodiverzitou i koncentrací ohrožených a chráněných
druhů. Proto je otázka jejich historie, vývoje, krajinných změn a vhodného managementu
důležitou a aktuálně řešenou problematikou. Práce popisuje změnu krajinného krytu v
několika chráněných územích jižní Moravy (NP Podyjí, CHKO Pálava, lužní lesy dolních
toků Moravy a Dyje a vybraná maloplošná zvláště chráněná území) na základě historických a
současných leteckých snímků s důrazem na různě zapojené lesní porosty. Z výsledků vyplývá,
že prakticky ve všech sledovaných lokalitách došlo v průběhu 20. století jednak k úbytku
bezlesí (zejména ochranářsky cenných kulturních stepí a polopřirozených luk), jednak k
výraznému zahuštění dříve různě otevřených či rozvolněných porostů. To je v souladu s
všeobecnými trendy změn krajiny v České republice, což ukazuje na nedostatky
managementu těchto chráněných území. Otevřené lesy i travní porosty jsou v současné době
(až na výjimky) vázány na lidskou činnost, bezzásahový management vede k postupnému
zarůstání bezlesí a zapojování lesa. Zatímco u travních porostů je aktivní management dnes
běžnou praxí (i když je jeho plošný rozsah omezen z finančních důvodů), otevřené lesy u nás
udržovány nejsou vůbec. Přitom na jejich důležitost ukazují i výsledky navazujících výzkumů
v těchto modelových územích. Vzhledem k významu řídkých lesů je nutné pro zachování
biodiverzity nejen zastavit další zapojování dosud existujících otevřených lesů, ale také zavést
aktivní management vedoucí k jejich (částečnému) obnovení.
Klíčová slova: krajinný kryt, ochrana přírody, otevřené lesy, travní porosty, chráněná území,
jižní Morava
1. Úvod
Dnešní podoba krajiny je výsledkem působení přírodních vlivů i lidského hospodaření,
přičemž v prostoru České republiky jsou lidskou činností alespoň dotčeny prakticky všechny
ekosystémy (Ložek, 2012). Vzhledem k antropogennímu ovlivnění dynamiky krajiny a
krajinných procesů prakticky ve všech měřítcích je otázka „přirozeného“ či „přírodního“
vývoje – prakticky řešená mj. ochranou přírody v rámci managementu zvláště chráněných
území – ne tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
46
Cílem sítě zvláště chráněných území je zachování reprezentativních ukázek nejrůznějších
ekosystémů, udržení či vytváření vhodných biotopů významných – a mnohdy tedy
chráněných – druhů, přičemž k tomuto úkolu je využívána široká škála postupů péče o tato
území, daných jak specifiky konkrétních ekosystémů a druhů, tak stavem vědeckého poznání
či společenskou objednávkou, limitujícím faktorem jsou často finanční prostředky.
Ochranářská biologie a ekologie jakožto vědecký základ moderní ochrany přírody prochází
– jako každá věda – vývojem a změnami základních paradigmat (Čeřovský, 2012). Od
nejstaršího přístupu – ryze konzervátorského, spočívajícího v často úplném vyloučení
jakýchkoli lidských zásahů na území rezervací – se posunuje k poznání nutnosti aktivní péče
o ekosystémy podložené nároky druhů, které zde chceme chránit a zachovat. Ohroženými a
chráněnými druhy jsou přitom často ty, které jsou vázány na specifické podmínky a biotopy
(přirozeně vznikajícími často v důsledku nejrůznějších disturbancí), případně jsou na daném
území pozůstatky dřívějších dob a jiných typů krajiny. Pokud je jedním z cílů ochrany přírody
tyto druhy (ekosystémy) zachovat jako ukázky biodiverzity a historického vývoje krajiny, je v
podmínkách současné kulturní krajiny s velmi pozměněnými vazbami, fungováním a procesy
nezbytnou nutností aktivně zasahovat a tyto biotopy zachovat, a to i navzdory v současné
době „přirozeně“ probíhajícím procesům, neboť jejich přirozenost je často podmíněna
antropogenně.
Tento příspěvek je zaměřen na vývoj a změny dvou typů ekosystémů, jež jsou považovány
za biologicky nejhodnotnější temperátní ekosystémy Střední Evropy (Cremene et al., 2005;
Hall a Bunce, 2011; Plieninger et al., 2015): travní porosty a otevřené (řídké) lesy. Cílem je –
na příkladu několika modelových území, majících z hlediska ochrany přírody různý statut –
popsat prostorové změny, které tyto ekosystémy prodělaly během posledního století
(respektive od poloviny 19. století), důsledky těchto změn pro biodiverzitu a implikace pro
ochranářský management těchto území. Některé z dílčích výsledků již byly částečně
publikovány dříve (Miklín a Smolková, 2011; Miklín, 2012; Miklín a Čížek, 2014; Miklín a
Hradecký, 2016), v této práci shrnujeme vývoj ve všech dosud zkoumaných územích.
2. Metody
V příspěvku popisujeme vývoj krajiny s důrazem na travní porosty, travní porosty s
rozptýlenými stromy a keři a otevřené lesní porosty v několika modelových územích (obr. 1):
národním parku Podyjí (s rozlohou 63 km2), chráněné krajinné oblasti Pálava (83 km2), území
lužní krajiny podél dolních toků Moravy a Dyje a jejich soutoku (146 km2; dále jen soutok
Moravy a Dyje
4
, a několika maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ) jižní Moravy
(obr. 1): národní přírodní památce (NPP) Dunajovické kopce (87,8 ha), přírodní památce (PP)
Kamenný vrch u Kurdějova (90,6 ha), NPP Malhotky (9,8 ha), NPP Miroslavské kopce (30,8
ha), NPP Pouzdřanská step-Kolby (157,1 ha), a národní přírodní rezervaci (NPR) Větrníky
(27,9 ha); celková rozloha všech MZCHÚ je 4,1 km2, mnohá jsou zároveň vyhlášena jako
evropsky významné lokality v rámci soustavy Natura 2000. Všechna tato území (o celkové
rozloze 296 km2) zahrnují významný podíl travních porostů, v minulosti zemědělsky
využívaných člověkem, a podobně historicky intenzivně využívaných lesních porostů, liší se
však rokem vyhlášení ochrany přírody, typem ochrany, a tím pádem i základními
managementovými východisky.
4
Území bylo vymezeno na základě úpravy navrhovaných hranic CHKO Soutok (AOPK 2009), z velké části se
překrývá s územím Biosférické rezervace Dolní Morava, evropsky významnými lokalitami Niva Dyje a Soutok-
Tvrdonicko, ptačími oblastmi Pálava, Lednické rybníky, Soutok-Tvrdonicko, mokřady mezinárodního významu
podle Ramsarské úmluvy; zahrnuje také národní přírodní rezervaci Křivé jezero, která je součástí CHKO Pálava;
blíže k vymezení území např. Miklín a Hradecký (2016).

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
47
Obrázek 1: Poloha zájmových chráněných území: 1 – NP Podyjí, 2 – NPP Miroslavské kopce, 3 – NPP
Dunajovické kopce, 4 – NPP Pouzdřanská step – Kolby, 5 – CHKO Pálava, 6 – PP Kamenný vrch u Kurdějova,
7 – soutok Moravy a Dyje, 8 – NPR Větrníky, 9 – NPP Malhotky.
Zdroj: mapa vlastní, data ©ArcČR, ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ, 2014; SRTM; AOPK ČR.
Pro analýzu vývoje krajiny byly použity dva typy historických a současných dat: letecké
snímky a topografické mapy. Výhodou leteckých snímků (pro zájmová území byly nejstarší
dostupné snímky z let 1937 a 1938, nejnovější 2006-2014) je možnost klasifikace lesních
porostů na základě jejich otevřenosti/zapojenosti, naopak výhodou map (jako nejstarší zdroj
byly použity mapy II. vojenského mapování z let 1841) větší historický záběr. Vzhledem k
odlišnému charakteru i měřítku těchto dat je však krajně problematické vzájemné srovnávání.
Lesní porosty a travní porosty s rozptýlenými stromy a keři byly na základě stupně zapojení
klasifikovány do několika kategorií (blíže viz např. Miklín a Čížek, 2014), zde pro
zjednodušení používáme generalizované kategorie les zapojený a otevřený. Zpracování
leteckých snímků probíhalo v software ESRI ArcGIS a PCI Geomatica, fotointerpretace
leteckých snímků a základní překryvné analýzy dat v software ESRI ArcGIS, krajino-
ekologické indexy byly vypočteny v programu Fragstats (McGarrigal a Marks, 1994).
3. Výsledky
V NP Podyjí (obr. 2a, 3a) klesla mezi lety 1938 až 2014 rozloha otevřených porostů z 1589
ha na 493 ha, tedy o dvě třetiny, naopak rozloha zapojených porostů se zvýšila z 3279 ha na
5096 ha, tedy o polovinu. Rozloha travních porostů klesla o dvě třetiny ze 294 ha na 100 ha.
V období 1841-2014 (na základě údajů z map) klesla rozloha bezlesí na třetinu, podíl lesních
ploch vzrostl ze 66,7 % na 88,5 %.

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
48
Obrázek 2: Změny rozlohy (v hektarech) zájmových ekosystémů v modelových územích mezi lety 1938 a
současností (2009-2014); a) NP Podyjí, b) CHKO Pálava, c) soutok Moravy a Dyje, d) maloplošná zvláště
chráněná území, e) celkem.
Zdroj: vlastní výzkum.
V CHKO Pálava (obr. 2b, 3b, 3c) klesla mezi lety 1938 až 2014 rozloha otevřených
porostů z 1861 ha na 500 ha, tedy na necelou třetinu, naopak rozloha zapojených porostů se
zvýšila z 676 ha na 2657 ha, tedy asi čtyřnásobně. Rozloha travních porostů mezi lety 1938 až
2006 vzrostla z 257 ha na 264 ha. V období 1841-2006 (na základě údajů z map) klesla
rozloha travních porostů z 1088 ha na 264 ha, tedy na čtvrtinu. Naopak rozloha lesů vzrostla z
2592 ha na 3004 ha, tedy o pětinu. V oblasti soutoku Moravy a Dyje (obr. 2c, 3d) klesla mezi
lety 1938-2009 rozloha otevřených porostů z 3393 ha na 490 ha, tedy na sedminu, naopak
rozloha zapojených porostů stoupla o polovinu ze 4290 ha na 6780 ha. V období 1841-2009
(na základě údajů z map) klesla rozloha travních porostů ze 4962,5 ha na 2050,5 ha, tedy o
více než polovinu, rozloha lesů se prakticky nezměnila (pokles z 8189,7 ha na 8100,8 ha).

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
49
Na území zájmových MZCHÚ (obr. 2d) vzrostla mezi lety 1938-2009 rozloha otevřených
porostů ze 68,2 ha na 237,9 ha, rozloha zapojených porostů ze 35,6 ha na 105,7 ha, naopak
rozloha travních porostů klesla ze 274,8 ha na 33,1 ha.
Obrázek 3: Vybrané lokality v roce 1938 (vlevo) a v současnosti (vpravo); a) NP Podyjí, b) CHKO Pálava –
Děvín, c) CHKO Pálava – Milovická vrchovina, d) soutok Moravy a Dyje.
Zdroj: vlastní výzkum. Letecké snímky z roku 1938 © VGHMÚř Dobruška, ortofoto 2014 © ČUZK.
Celkově (obr. 2e) tedy od roku 1938 do současnosti klesla rozloha otevřených porostů v
modelových územích z 6912 ha na 1721 ha, tedy na čtvrtinu, rozloha travních porostů o
necelou polovinu pak z 4191 ha na 2390 ha, naopak rozloha zapojených porostů se zvětšila
z 8281 ha na 14639 ha.
4. Diskuze
Otevřené lesní porosty, výmladkové lesy a pařeziny, pastevní lesy i jejich nedílná součást –
velmi staré a solitérní stromy – jsou v posledních letech předmětem vzrůstajícího vědeckého
zájmu (Buček et al., 2012; De Bello et al., 2010; Eggers et al., 2010; Hall a Bunce, 2011; Hédl
et al. 2010; Müllerová et al., 2014; Plieninger et al., 2015), avšak práce kvantifikující jejich
prostorové změny jsou relativně vzácné. Staré letecké snímky umožňují přesně analyzovat
změny skutečného zápoje, avšak s relativně malým historickým dosahem. Rekonstrukce
dřívějších poměrů je možná s využitím jiných metod a zdrojů – archivních map a dalších
materiálů (Szabó et al., 2015), paleoekologických metod (Vera, 2000) aj.
Výsledky z modelových území vykazují generálně podobné, avšak v detailech odlišné
trendy. Pro všechna území je společný nárůst rozlohy zapojeného lesa, který však v roce 1938
měl podobný podíl, jako porosty otevřené. Otevřené lesy sensu stricto (střední lesy,
pozůstatky pastevních lesů) byly vlivem intenzifikace lesního hospodaření v průběhu 20.
století prakticky všechny převedeny na zapojený les vysoký s holosečným hospodařením.
Pokud někde zůstaly zachovány, jedná se o louky se solitérními stromy (nejčastěji duby),
příkladem může být lednický zámecký park nebo lokality Pohansko a Lánské louky mezi
Břeclaví a Lanžhotem; i zde však stromy vlivem stáří a špatného zdravotního stavu mizí
(Čížek a Hauck, 2008). S výše popsanou výjimkou jsou prakticky všechny současné plochy
klasifikované jako otevřené lesy spíše lesostepi s křovinami.

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
50
Právě šíření dřevin na dříve striktně bezlesé travní porosty vysvětluje vysoký nárůst této
kategorie u modelových maloplošných zvláště chráněných území, nebo relativně stále
poměrně vysoký podíl u CHKO Pálava. Na úbytku travních porostů se (zejména v případě
soutoku Moravy a Dyje) podepsalo také zornění, umožněné vodohospodářskými regulacemi.
Naopak u zbývajících modelových území můžeme na snímcích z roku 1938 pozorovat na
místě mnohých dnešních travních porostů mozaiku drobných, protáhlých a v té době
bezesporu intenzivně využívaných drobných pozemků (Miklín a Smolková, 2011).
Pokles rozlohy otevřených porostů je samozřejmě doprovázen i změnami dalších
metrických charakteristik, jako je průměrná rozloha plošky (MPS) nebo počet plošek (NP) a
jejich konfigurace v krajině (vyjádřené např. Simpsonovým indexem diverzity /SIDI/ nebo
indexem proximity /PROX/, vyjadřujícím dostupnost plošky stejného typu v určité limitní
vzdálenosti (viz tab. 1). Celkově došlo k homogenizaci krajiny, plošky otevřených porostů
jsou však výrazně více fragmentované a izolované, což negativně působí na organizmy na
tyto biotopy vázané.
Tabulka 1: Vybrané krajino-ekologické metrické charakteristiky zájmových ekosystémů ve vybraných
modelových územích.
NP Podyjí
soutok Moravy a Dyje
zapojený l.
otevřené
porosty
paseky
zapojený l.
otevřené
porosty
paseky
1938
2014
1938
2014
1938
2014
1938
2009
1938
2009
1938
2009
NP [ks]
121
30
381
393
302
123
188
201
232
213
130
451
MPS [ha]
27,1
170
4,2
1,3
0,6
0,3
22,8
33,7
14,6
2,3
5,9
2,8
PROX
13511
63418
872
36
18
4
3587
12638
1653
51
200
102
SIDI
1938: 0,757
2014: 0,338
1938: 0,689
2014: 0,360
Zdroj: vlastní výzkum (vypočteno v programu Fragstats). Poznámka: vysvětlení indexů v textu, blíže viz
McGarrigal a Marks (1994).
Výše popsané procesy vývoje jsou dány změnami intenzity lidského hospodaření v krajině:
ústupem pastvy a kosení (na přelomu 19. a 20. století byla velká část modelových MZCHÚ,
NP Podyjí i CHKO Pálava – včetně například dnešní NPR Tabulová – takto využívána), a
naopak nástupem moderního lesnictví s důrazem na získávání kvalitního stavebního dříví,
zatímco význam lesů jako zdroje topiva (kdy právě pařeziny byly vhodným způsobem
managementu) prakticky vymizel. V případě NP Podyjí i soutoku Moravy a Dyje se na
podobě krajiny podepsala blízkost tzv. železné opony a z toho plynoucí omezení pohybu
v těchto územích, stejně jako národnostní změny po II. světové válce, mající za následek
poněkud odlišný vývoj, než tomu bylo ve zbytku ČR (Bičík et al., 2010; Rašín a Chromý,
2010). V případě chráněných území (mezi něž nelze z praktických důvodů počítat soutok
Moravy a Dyje) je dnešní management z velké části určován orgány ochrany a přírody,
přičemž zmíněný konzervátorský přístup sukcesi, šíření dřevin a houstnutí lesa napomáhá
(Miklín, 2012). Zatímco například v CHKO Pálava v posledních letech dochází k aktivním
managementovým zásahům i v lesních porostech s cílem částečné obnovy pařezinového
způsobu hospodaření a prosvětlení porostů (Riedl, 2016), v NP Podyjí jsou podobná opatření
předmětem diskuzí (Škorpík, 2015; Čížek, Miklín 2016, Reiterová 2016; Röthrockl et al.,
2016; Vrška, 2016) i v obecném kontextu managementových zásad pro různé typy
chráněných území (Hošek, 2016), i když i zde – byť v menší míře – aktivní management
probíhá (Vild, Stejskal, 2013; Röthrockl et al., 2016). Samostatnou kapitolou pak je soutok
Moravy a Dyje, kde vlivem intenzivní těžby dříví v posledních dekádách ke změnám nejen
prostorové, ale také věkové struktury lesa (Miklín, Čížek, 2014).

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
51
Analýza dat z mapování starých a solitérních stromů a vybraných zvláště chráněných
druhů saproxylického hmyzu v kontextu vývoje zapojení porostů v oblasti soutoku Moravy a
Dyje (Miklín et al., 2015) ukazuje, že výrazně větší průměrný počet stromů (včetně stromů
osídlených těmito druhy) na jednotku plochy se nachází nejen na plochách porostů dnes
klasifikovaných jako otevřené, ale také v dnes zapojených porostech, které však byly otevřené
na počátku 20. století. Podobně na důležitost otevřených porostů a travních ekosystémů (spolu
s nutností aktivního managementu pro udržení jejich biodiverzity) upozorňují další výzkumy
(Benes et al., 2006; Bugalho et al., 2011; Cremene et al., 2005; Hédl et al., 2010; Holusa et
al., 2012; Horák, Rébl, 2013; Norden et al., 2012; Ranius, Jansson, 2000; Sebek et al., 2015;
Spitzer et al., 2008; Vodka et al., 2009; Woodcock et al., 2008). V přirozených podmínkách
jsou otevřené porosty udržovány disturbancemi, jako je pastva velkých herbivorů, činnost
bobrů, větrné kalamity, požáry apod. (Bengtsson et al., 2000). V člověkem ovlivněné krajině
jsou tyto faktory potlačeny, v uplynulých stoletích byly otevřené porosty udržovány
tradičními způsoby lesního hospodaření, pastvou dobytka apod. Pokud tyto ekosystémy –
z hlediska biodiverzity mimořádně důležité – chceme zachovat, jsou lidské zásahy v rámci
aktivního managementu chráněných území nezbytné. Společným úkolem vědců a správců
chráněných území je pak nastavení konkrétních zásahů, jejich plošného i časového rozsahu,
monitoring efektu těchto opatření a jejich další úpravy. Dnes preferované (obzvláště v případě
lesních rezervací) ponechávání „přirozenému vývoji“ v bezzásahovém režimu – nebo
management k bezzásahovému režimu směřující – nelze v kontextu celkových antropogenně
ovlivněných krajinných procesů a malému měřítku většiny rezervací považovat za přirozený
přírodní vývoj. Management těchto chráněných území by měl být určován primárně
potřebami a nároky chráněných a ohrožených druhů. Limitujícím faktorem rozsahu
managementových prací jsou dostupné finančními prostředky, nicméně – minimálně
v současné době – lze využít např. financí z fondů EU, které jsou často ochranou přírody
vynakládány na opatření se samotnou ochranou přírody přímo nesouvisející (Čížek, 2016).
5. Závěry
Na území studovaných chráněných území došlo během 20. století k výrazným změnám
krajinného krytu, daným zejména změnami intenzity a způsobů lidského hospodaření, jak
zemědělského, tak lesnického. Obecně došlo k velkému úbytku travních porostů (které byly
buď přeměněny na ornou půdu, nebo zarostly dřevinami), jejich rozloha poklesla o 43 %.
Další výraznou změnou byl úbytek otevřených porostů, travních porostů se solitérními stromy
a roztroušenými křovinami, jejichž rozloha klesla na čtvrtinu, přičemž naprostá většina takto
klasifikovaných ploch jsou v současné sobě travní porosty s křovinami. Otevřené lesy byly
dříve udržovány tradičními způsoby lesního hospodaření, v průběhu 20. století došlo vlivem
intenzifikace lesního hospodaření k jejich zahuštění. Rozloha zapojeného lesa ve sledovaném
období stoupla téměř na dvojnásobek (kromě zapojení otevřených porostů se na tomto nárůstu
podílelo i šíření dřevin na nelesní plochy). Procesy změn v modelových chráněných územích
jsou velmi podobné všeobecným trendům změn v České republice (Bičík et al., 2001).
Vzhledem k tomu, že travní porosty a otevřené lesy patří k biologicky nejcennějším
ekosystémům střední Evropy, management těchto chráněných území by měl směřovat k jejich
udržení, respektive obnovení. V podmínkách antropogenně silně ovlivněných krajinných
procesů je tedy nezbytný aktivní management.

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
52
Poděkování
Příspěvek vznikl za podpory projektů GA ČR (P504/12/1952), PřF OU (SGS18/PřF/2015-
2016) a TA ČR (TA02021501).
Literatura
AOPK (2009): Rozbory chráněné krajinné oblasti Soutok. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Brno, 113 s.
BENEŠ, J., ČÍŽEK, O., DOVALA, J., KONVIČKA, M. (2006): Intensive game keeping, coppicing
and butterflies: the story of Milovicky Wood, Czech Republic. Forest Ecology and Management, 237,
č. 1, s. 353-365.
BENGTSSON, J., NILSSON, S. G., FRANC, A., MENOZZI, P. (2000): Biodiversity, disturbances,
ecosystem function and management of European forests. Forest Ecology and Management, 132, č. 1,
pp. 39-50.
BUČEK, A., DROBILOVÁ, L., FRIEDL, M. (2012): Starobylé výmladkové lesy. In: MACHAR, I.,
DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané aktuální problémy
a možnosti jejich řešení. Univerzita Palackého, Olomouc, s. 284-289.
BIČÍK, I., JELEČEK, L., ŠTĚPÁNEK, V. (2001): Land-use changes and their social driving forces in
Czechia in the 19th and 20th centuries. Land Use Policy, 18. č. 1, pp. 65-73.
BIČÍK, I., KABRDA, J., NAJMAN, J. (2010): Land-Use Changes Along the Iron Curtain in Czechia.
In: ANDĚL, J., BIČÍK, I., DOSTÁL, P., LIPSKÝ, Z. & SHAHNESHIN, S.G., (eds.): Landscape
Modelling. Springer, Amsterdam, s. 71-85.
BUGALHO, M. N., CALDEIRA, M. C., PEREIRA, J. S., ARONSON, J. & PAUSAS, J. G. (2011)
Mediterranean cork oak savannas require human use to sustain biodiversity and ecosystem services.
Frontiers in Ecology and the Environment, 9, č. 5, pp. 278–286.
CREMENE, C., GROZA, G., RAKOSY, L., SCHILEYKO, A. A., BAUR, A., ERHARDT, A.,
BAUR, B. (2005): Alterations of Steppe‐Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional
Biodiversity Hotspots. Conservation Biology, 19, č. 5, pp. 1606-1618.
ČEŘOVSKÝ, J. (2012): Historický vývoj ochrany přírody a krajiny v ČR. In: MACHAR, I.,
DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané aktuální problémy
a možnosti jejich řešení. Univerzita Palackého, Olomouc, s. 65-82.
ČÍŽEK, L. (2016): Bujarý zelený večírek aneb Jak skončily evropské miliardy určené k podpoře
biodiversity. Fórum ochrany přírody, 3, č. 2, s. 18-22.
ČÍŽEK, L., HAUCK, D. (2008): Extinční dluh v našich lesích: Fauna starých stromů na Břeclavsku.
Lesnická práce, 87, č. 6, s. 19–21.
ČÍŽEK, L., MIKLÍN, J. (2016): Chráněné druhy v chráněných územích: odsouzeny k bezzásahovosti?
Fórum ochrany přírody, 3, č. 2, s. 9-12.
DE BELLO, F., LAVOREL, S., GERHOLD, P., REIER, Ü., PÄRTEL, M. (2010): A biodiversity
monitoring framework for practical conservation of grasslands and shrublands. Biological
Conservation, 143, č. 1, pp. 9-17.
EGGERS, B., MATERN, A., DREES, C., EGGERS, J., HARDTLE, W., ASSMANN, T. (2010):
Value of Semi-Open Corridors for Simultaneously Connecting Open and Wooded Habitats: a Case
Study with Ground Beetles. Conservation Biology, 24, č. 1, pp. 256-266.
HALL, S. J. G., BUNCE, R. G. H. (2011): Mature trees as keystone structures in Holarctic ecosystems
– A quantitative species comparison in a northern English park. Plant Ecology & Diversity, 4,
pp. 243–250.

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
53
HÉDL, R., KOPECKÝ, M., KOMÁREK, J. (2010). Half a century of succession in a temperate
oakwood: From species-rich community to mesic forest. Diversity and Distributions, 16, pp. 267-276.
HOLUSA, J., KOCAREK, P., MARHOUL, P., SKOKANOVA, H. (2012): Platycleis vittata
(orthoptera: Tettigoniidae) in the northwestern part of its range is close to extinction: Is this the result
of landscape changes? Journal of Insect Conservation, 16, č. 2, pp. 295-303.
HORÁK, J., RÉBL, K. (2013): The species richness of click beetles in ancient pasture woodland
benefits from a high level of sun exposure. Journal of Insect Conservation, 17, č. 2, pp. 307-318.
HOŠEK, M. (2016): Zásady pro používání kategorií chráněných území IUCN opět na stole. Fórum
ochrany přírody, 3, č. 1, s. 14-16.
LOŽEK, V. (2012): Důsledky poznání vývoje přírody a krajiny ČR v holocénu pro ochranu přírody.
In: MACHAR, I., DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané
aktuální problémy a možnosti jejich řešení. Univerzita Palackého, Olomouc, s. 58-64.
MCGARIGAL, K., MARKS, B. J. (1994): Fragstats: Spatial Pattern Analysis Program for
Quantifying Landscape Structure. [Online] Dostupné z:
http://www.umass.edu/landeco/pubs/mcgarigal.marks.1995.pdf.
MIKLÍN, J. (2012): Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí
vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou stoletích. In: Vrbková, S. (ed.): RegioM, sborník
Regionálího muzea v Mikulově. Regionální museum v Mikulově, Mikulov, s. 4–9.
MIKLÍN, J., SMOLKOVÁ, V. (2011): Land use/land cover changes of the Pálava PLA and proposed
Soutok PLA (Czech republic) in 1841-2006. Moravian Geographical Reports, 19, č. 3, s. 15–28.
MIKLÍN, J., ČÍŽEK, L. (2014): Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, veteran
trees and mature forests succumb to forestry intensification, logging, and succession in a UNESCO
Biosphere Reserve. Journal for Nature Conservation, 22, č. 1, s. 35–41.
MIKLÍN, J., ŠEBEK, P., ČÍŽEK, L. (2015): Otevřené lesy, staré stromy a ohrožení brouci: důležitost
přítomnosti, dědictví minulosti [poster]. VI. konference České společnosti pro ekologii. České
Budějovice, Česká republika.
MIKLÍN, J., HRADECKÝ, J. (2016): Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje.
Geografie – Sborník ČGS, 121, č. 3, s. 368–389.
MÜLLEROVÁ, J., SZABÓ, P., HÉDL, R. (2014): The rise and fall of traditional forest management
in Southern Moravia: A history of the past 700 years. Forest Ecology and Management, 331,
s. 104-115.
NORDEN, B., PALTTO, H., CLAESSON, C., GOTMARK, F. (2012): Partial cutting can enhance
epiphyte conservation in temperate oak-rich forests. Forest Ecology and Management, 270, pp. 35-44.
PLIENINGER, T., HARTEL, T., MARTÍN-LÓPEZ, B., BEAUFOY, G., BERGMEIER, E., KIRBY,
K., MONTERO, M. J., MORENO, G., OTEROS-ROZAS, E., VAN UYTVANCK, J. (2015): Wood-
pastures of Europe: Geographic coverage, social–ecological values, conservation management, and
policy implications. Biological Conservation, 190, pp. 70-79.
RANIUS, T., JANSSON, N. (2000): The influence of forest regrowth, original canopy cover and tree
size on saproxylic beetles associated with old oaks. Biological Conservation, 95, pp. 85–94.
RAŠÍN, R., CHROMÝ, P. (2010): Land use and land cover development along the Czech-Austrian
Boundary. In: BIČÍK, I., HIMIYAMA, Y. & FERANEC, J. (eds): Land Use/Cover Changes in
Selected Regions in the World. IGU Commission on LUCC, Asahikawa, pp. 57-65.
RÖTHROCKL, T., PONIKELSKÝ, J., REITEROVÁ, L., VANČURA, P. (2016): Několik poznámek
k článku minulého čísla FOP „Druhy v chráněných územích: odsouzeny k bezzásahovosti?” Fórum
ochrany přírody, 3, č. 3, pp. 11-13.

Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. – 7. září 2016
54
SEBEK, P., BACE, R., BARTOS, M., BENES, J., CHLUMSKA, Z., DOLEZAL, J., DVORSKY, M.,
KOVAR, J., MACHAC, O., MIKATOVA, B., PERLIK, M., PLATEK, M., POLAKOVA, S.,
SKORPIK, M., STEJSKAL, R., SVOBODA, M., TRNKA, F., VLASIN, M., ZAPLETAL, M.,
CIZEK, L. (2015): Does a minimal intervention approach threaten the biodiversity of protected areas?
A multi-taxa short-term response to intervention in temperate oak-dominated forests. Forest Ecology
and Management, 358, pp. 80-89.
SPITZER, L., KONVIČKA, M., TROPEK, R., TUF, I. H., TUFOVÁ, J. (2008): Does closure of
traditionally managed open woodlands threaten epigeic invertebrates? Effects of coppicing and high
deer densities. Biological Conservation, 141, s. 827–837.
SZABÓ, P., MÜLLEROVÁ, J., SUCHÁNKOVÁ, S., KOTAČKA, M. (2015): Intensive woodland
management in the Middle Ages: spatial modelling based on archival data. Journal of Historical
Geography, 48, s. 1-10.
ŠKORPÍK, M. (2015): Co může přinést a způsobit bezzásahový režim v NP Podyjí. Fórum ochrany
přírody, 2, č. 4, s. 17-23.
VERA, F. W. M. (2000). Grazing ecology and forest history. CABI Publishing, Wallingford, 527 p.
VILD, O., STEJSKAL, R. (2013): Vliv experimentální pastvy na lesní podrost v národním parku
Podyjí. Thayensia (Znojmo), 10, s. 27-38.
VODKA, Š., KONVIČKA, M., ČÍŽEK, L. (2009). Habitat preferences of oak-feeding xylophagous
beetles in a temperate woodland: Implications for forest history and management. Journal of Insect
Conservation, 13, 553–562.
VRŠKA, T. (2016): Trocha informačního světla do temnoty bezzásahovosti. Fórum ochrany přírody,
3, č. 1, s. 10-13.
WOODCOCK, B. A., EDWARDS, A. R., LAWSON, C. S., WESTBURY, D. B., BROOK, A. J.,
HARRIS, S. J., BROWN, V. K., MORTIMER, S. R. (2008): Contrasting success in the restoration of
plant and phytophagous beetle assemblages of species-rich mesotrophic grasslands. Oecologia, 154,
pp. 773–783.