Conference PaperPDF Available

Úspěšná sukcese, neúspěšná ochrana: šíření a houstnutí lesa ve vybraných chráněných územích jižní Moravy

Authors:
  • Biology Centre, Czech Academy of Sciences

Abstract and Figures

Otevřené (řídké) lesy a (polo)přirozené travní porosty patří k ochranářsky nejcennějším ekosystémům Česka, místům s největší biodiverzitou i koncentrací ohrožených a chráněných druhů. Proto je otázka jejich historie, vývoje, krajinných změn a vhodného managementu důležitou a aktuálně řešenou problematikou. Práce popisuje změnu krajinného krytu v několika chráněných územích jižní Moravy (NP Podyjí, CHKO Pálava, lužní lesy dolních toků Moravy a Dyje a vybraná maloplošná zvláště chráněná území) na základě historických a současných leteckých snímků s důrazem na různě zapojené lesní porosty. Z výsledků vyplývá, že prakticky ve všech sledovaných lokalitách došlo v průběhu 20. století jednak k úbytku bezlesí (zejména ochranářsky cenných kulturních stepí a polopřirozených luk), jednak k výraznému zahuštění dříve různě otevřených či rozvolněných porostů. To je v souladu s všeobecnými trendy změn krajiny v České republice, což ukazuje na nedostatky managementu těchto chráněných území. Otevřené lesy i travní porosty jsou v současné době (až na výjimky) vázány na lidskou činnost, bezzásahový management vede k postupnému zarůstání bezlesí a zapojování lesa. Zatímco u travních porostů je aktivní management dnes běžnou praxí (i když je jeho plošný rozsah omezen z finančních důvodů), otevřené lesy u nás udržovány nejsou vůbec. Přitom na jejich důležitost ukazují i výsledky navazujících výzkumů v těchto modelových územích. Vzhledem k významu řídkých lesů je nutné pro zachování biodiverzity nejen zastavit další zapojování dosud existujících otevřených lesů, ale také zavést aktivní management vedoucí k jejich (částečnému) obnovení.
No caption available
… 
Content may be subject to copyright.
Sborník příspěvků
Výroční konference České geografické společnosti
GEOGRAFICKÉ MYŠLENÍ JAKO
AKTUÁLNÍ SPOLEČENSKÁ VÝZVA
České Budějovice, 5. – 7. září 2016
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
45
ÚSPĚŠNÁ SUKCESE, NEÚSPĚŠNÁ OCHRANA:
ŠÍŘENÍ A HOUSTNUTÍ LESA VE VYBRANÝCH
CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍCH JIŽNÍ MORAVY
Jan Miklín1,a, Lukáš Čížek2,b
1 Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Chittussiho 10,
710 00 Ostrava
2Akademie věd, Biologické centrum, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice
ajan.miklin@osu.cz, blukascizek@gmail.com
*Korespondující autor
Abstrakt.
Otevřené (řídké) lesy a (polo)přirozené travní porosty patří k ochranářsky nejcennějším
ekosystémům Česka, místům s největší biodiverzitou i koncentrací ohrožených a chráněných
druhů. Proto je otázka jejich historie, voje, krajinných změn a vhodného managementu
důležitou a aktuálně řešenou problematikou. Práce popisuje změnu krajinného krytu v
několika chráněných územích již Moravy (NP Podyjí, CHKO Pálava, lužní lesy dolních
toků Moravy a Dyje a vybraná maloplošná zvláště chráněná území) na základě historických a
současných leteckých snímků s důrazem na různě zapojené lesní porosty. Z výsledků vyplývá,
že prakticky ve všech sledovaných lokalitách došlo v průběhu 20. století jednak k úbytku
bezlesí (zejména ochranářsky cenných kulturních stepí a polopřirozených luk), jednak k
výraznému zahuštění dříve různě otevřených či rozvolněných porostů. To je v souladu s
všeobecnými trendy změn krajiny v České republice, což ukazuje na nedostatky
managementu těchto chráněných území. Otevřené lesy i travní porosty jsou v současné době
(až na výjimky) vázány na lidskou činnost, bezzásahový management vede k postupnému
zarůstání bezlesí a zapojování lesa. Zatímco u travních porostů je aktivní management dnes
běžnou praxí (i když je jeho plošný rozsah omezen z finančních důvodů), otevřené lesy u nás
udržovány nejsou vůbec. Přitom na jejich důležitost ukazují i výsledky navazujících výzkumů
v těchto modelových územích. Vzhledem k významu řídkých lesů je nutné pro zachování
biodiverzity nejen zastavit další zapojování dosud existujících otevřených lesů, ale také zavést
aktivní management vedoucí k jejich (částečnému) obnovení.
Klíčová slova: krajinný kryt, ochrana přírody, otevřené lesy, travní porosty, chráněná území,
jižní Morava
1. Úvod
Dnešní podoba krajiny je výsledkem působení přírodních vlivů i lidského hospodaření,
přičemž v prostoru České republiky jsou lidskou činností alespoň dotčeny prakticky všechny
ekosystémy (Ložek, 2012). Vzhledem k antropogennímu ovlivnění dynamiky krajiny a
krajinných procesů prakticky ve všech měřítcích je otázka „přirozeného“ či „přírodního“
vývoje prakticky řešená mj. ochranou přírody v rámci managementu zvláště chráněných
území – ne tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
46
Cílem sítě zvláště chráněných území je zachování reprezentativních ukázek nejrůznějších
ekosystémů, udržení či vytváření vhodných biotopů významných a mnohdy tedy
chráněných druhů, přičemž k tomuto úkolu je využívána široká škála postupů péče o tato
území, daných jak specifiky konkrétních ekosystémů a druhů, tak stavem vědeckého poznání
či společenskou objednávkou, limitujícím faktorem jsou často finanční prostředky.
Ochranářská biologie a ekologie jakožto vědecký základ moderní ochrany přírody prochází
jako každá věda – vývojem a změnami základních paradigmat (Čeřovský, 2012). Od
nejstaršího přístupu ryze konzervátorského, spočívajícího v často úplném vyloučení
jakýchkoli lidských zásahů na území rezervací se posunuje k poznání nutnosti aktivní péče
o ekosystémy podložené nároky druhů, které zde chceme chránit a zachovat. Ohroženými a
chráněnými druhy jsou přitom často ty, které jsou vázány na specifické podmínky a biotopy
(přirozeně vznikajícími často v důsledku nejrůznějších disturbancí), případně jsou na daném
území pozůstatky dřívějších dob a jiných typů krajiny. Pokud je jedním z cílů ochrany přírody
tyto druhy (ekosystémy) zachovat jako ukázky biodiverzity a historického vývoje krajiny, je v
podmínkách současné kulturní krajiny s velmi pozměněnými vazbami, fungováním a procesy
nezbytnou nutností aktivně zasahovat a tyto biotopy zachovat, a to i navzdory v současné
době přirozeně“ probíhajícím procesům, neboť jejich přirozenost je často podmíněna
antropogenně.
Tento příspěvek je zaměřen na vývoj a změny dvou typů ekosystémů, jež jsou považovány
za biologicky nejhodnotnější temperátní ekosystémy Střední Evropy (Cremene et al., 2005;
Hall a Bunce, 2011; Plieninger et al., 2015): travní porosty a otevřené (řídké) lesy. Cílem je
na příkladu několika modelových území, majících z hlediska ochrany přírody různý statut
popsat prostorové změny, které tyto ekosystémy prodělaly během posledního století
(respektive od poloviny 19. století), důsledky těchto změn pro biodiverzitu a implikace pro
ochranářský management těchto území. Některé z dílčích výsledků již byly částečně
publikovány dříve (Miklín a Smolková, 2011; Miklín, 2012; Miklín a Čížek, 2014; Miklín a
Hradecký, 2016), v této práci shrnujeme vývoj ve všech dosud zkoumaných územích.
2. Metody
V příspěvku popisujeme vývoj krajiny s důrazem na travní porosty, travní porosty s
rozptýlenými stromy a keři a otevřené lesní porosty v několika modelových územích (obr. 1):
národním parku Podyjí (s rozlohou 63 km2), chráněné krajinné oblasti Pálava (83 km2), území
lužní krajiny podél dolních toků Moravy a Dyje a jejich soutoku (146 km2; dále jen soutok
Moravy a Dyje
4
, a několika maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ) jižní Moravy
(obr. 1): národní přírodní památce (NPP) Dunajovické kopce (87,8 ha), přírodní památce (PP)
Kamenný vrch u Kurdějova (90,6 ha), NPP Malhotky (9,8 ha), NPP Miroslavské kopce (30,8
ha), NPP Pouzdřanská step-Kolby (157,1 ha), a národní přírodní rezervaci (NPR) Větrníky
(27,9 ha); celková rozloha všech MZCHÚ je 4,1 km2, mnohá jsou zároveň vyhlášena jako
evropsky významné lokality v rámci soustavy Natura 2000. Všechna tato území (o celkové
rozloze 296 km2) zahrnují významný podíl travních porostů, v minulosti zemědělsky
využívaných člověkem, a podobně historicky intenzivně využívaných lesních porostů, liší se
však rokem vyhlášení ochrany přírody, typem ochrany, a tím pádem i základními
managementovými východisky.
4
Území bylo vymezeno na základě úpravy navrhovaných hranic CHKO Soutok (AOPK 2009), z velké části se
překrývá s územím Biosférické rezervace Dolní Morava, evropsky významnými lokalitami Niva Dyje a Soutok-
Tvrdonicko, ptačími oblastmi Pálava, Lednické rybníky, Soutok-Tvrdonicko, mokřady mezinárodního významu
podle Ramsarské úmluvy; zahrnuje také národní přírodní rezervaci Křivé jezero, která je součástí CHKO Pálava;
blíže k vymezení území např. Miklín a Hradecký (2016).
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
47
Obrázek 1: Poloha zájmových chráněných území: 1 – NP Podyjí, 2 – NPP Miroslavské kopce, 3 – NPP
Dunajovické kopce, 4 – NPP Pouzdřanská step Kolby, 5 CHKO Pálava, 6 – PP Kamenný vrch u Kurdějova,
7 soutok Moravy a Dyje, 8 NPR Větrníky, 9 – NPP Malhotky.
Zdroj: mapa vlastní, data ©ArcČR, ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ, 2014; SRTM; AOPK ČR.
Pro analýzu vývoje krajiny byly použity dva typy historických a současných dat: letecké
snímky a topografické mapy. Výhodou leteckých snímků (pro zájmová území byly nejstarší
dostupné snímky z let 1937 a 1938, nejnovější 2006-2014) je možnost klasifikace lesních
porostů na základě jejich otevřenosti/zapojenosti, naopak výhodou map (jako nejstarší zdroj
byly použity mapy II. vojenského mapování z let 1841) větší historický záběr. Vzhledem k
odlišnému charakteru i měřítku těchto dat je však krajně problematické vzájemné srovnávání.
Lesní porosty a travní porosty s rozptýlenými stromy a keři byly na základě stupně zapojení
klasifikovány do několika kategorií (blíže viz např. Miklín a Čížek, 2014), zde pro
zjednodušení používáme generalizované kategorie les zapojený a otevřený. Zpracování
leteckých snímků probíhalo v software ESRI ArcGIS a PCI Geomatica, fotointerpretace
leteckých snímků a základní překryvné analýzy dat v software ESRI ArcGIS, krajino-
ekologické indexy byly vypočteny v programu Fragstats (McGarrigal a Marks, 1994).
3. Výsledky
V NP Podyjí (obr. 2a, 3a) klesla mezi lety 1938 až 2014 rozloha otevřených porostů z 1589
ha na 493 ha, tedy o dvě třetiny, naopak rozloha zapojených porostů se zvýšila z 3279 ha na
5096 ha, tedy o polovinu. Rozloha travních porostů klesla o dvě třetiny ze 294 ha na 100 ha.
V období 1841-2014 (na základě údajů z map) klesla rozloha bezlesí na třetinu, podíl lesních
ploch vzrostl ze 66,7 % na 88,5 %.
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
48
Obrázek 2: Změny rozlohy (v hektarech) zájmových ekosystémů v modelových územích mezi lety 1938 a
současností (2009-2014); a) NP Podyjí, b) CHKO Pálava, c) soutok Moravy a Dyje, d) maloplošná zvláště
chráněná území, e) celkem.
Zdroj: vlastní výzkum.
V CHKO Pálava (obr. 2b, 3b, 3c) klesla mezi lety 1938 až 2014 rozloha otevřených
porostů z 1861 ha na 500 ha, tedy na necelou třetinu, naopak rozloha zapojených porostů se
zvýšila z 676 ha na 2657 ha, tedy asi čtyřnásobně. Rozloha travních porostů mezi lety 1938 až
2006 vzrostla z 257 ha na 264 ha. V období 1841-2006 (na základě údajů z map) klesla
rozloha travních porostů z 1088 ha na 264 ha, tedy na čtvrtinu. Naopak rozloha lesů vzrostla z
2592 ha na 3004 ha, tedy o pětinu. V oblasti soutoku Moravy a Dyje (obr. 2c, 3d) klesla mezi
lety 1938-2009 rozloha otevřených porostů z 3393 ha na 490 ha, tedy na sedminu, naopak
rozloha zapojených porostů stoupla o polovinu ze 4290 ha na 6780 ha. V období 1841-2009
(na základě údajů z map) klesla rozloha travních porostů ze 4962,5 ha na 2050,5 ha, tedy o
více než polovinu, rozloha lesů se prakticky nezměnila (pokles z 8189,7 ha na 8100,8 ha).
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
49
Na území zájmových MZCHÚ (obr. 2d) vzrostla mezi lety 1938-2009 rozloha otevřených
porostů ze 68,2 ha na 237,9 ha, rozloha zapojených porostů ze 35,6 ha na 105,7 ha, naopak
rozloha travních porostů klesla ze 274,8 ha na 33,1 ha.
Obrázek 3: Vybrané lokality v roce 1938 (vlevo) a v současnosti (vpravo); a) NP Podyjí, b) CHKO Pálava
Děvín, c) CHKO Pálava – Milovická vrchovina, d) soutok Moravy a Dyje.
Zdroj: vlastní výzkum. Letecké snímky z roku 1938 © VGHMÚř Dobruška, ortofoto 2014 © ČUZK.
Celkově (obr. 2e) tedy od roku 1938 do současnosti klesla rozloha otevřených porostů v
modelových územích z 6912 ha na 1721 ha, tedy na čtvrtinu, rozloha travních porostů o
necelou polovinu pak z 4191 ha na 2390 ha, naopak rozloha zapojených porostů se zvětšila
z 8281 ha na 14639 ha.
4. Diskuze
Otevřené lesní porosty, výmladkové lesy a pařeziny, pastevní lesy i jejich nedílná součást –
velmi staré a solitérní stromy jsou v posledních letech předmětem vzrůstajícího vědeckého
zájmu (Buček et al., 2012; De Bello et al., 2010; Eggers et al., 2010; Hall a Bunce, 2011; Hédl
et al. 2010; Müllerová et al., 2014; Plieninger et al., 2015), avšak práce kvantifikující jejich
prostorové změny jsou relativně vzácné. Staré letecké snímky umožňují přesně analyzovat
změny skutečného zápoje, avšak s relativně malým historickým dosahem. Rekonstrukce
dřívějších poměrů je možná s využitím jiných metod a zdrojů archivních map a dalších
materiálů (Szabó et al., 2015), paleoekologických metod (Vera, 2000) aj.
Výsledky z modelových území vykazují generálně podobné, avšak v detailech odlišné
trendy. Pro všechna území je společný nárůst rozlohy zapojeného lesa, který však v roce 1938
měl podobný podíl, jako porosty otevřené. Otevřené lesy sensu stricto (střední lesy,
pozůstatky pastevních lesů) byly vlivem intenzifikace lesního hospodaření v průběhu 20.
století prakticky všechny převedeny na zapojený les vysoký s holosečným hospodařením.
Pokud někde zůstaly zachovány, jedná se o louky se solitérními stromy (nejčastěji duby),
příkladem může být lednický zámecký park nebo lokality Pohansko a Lánské louky mezi
Břeclaví a Lanžhotem; i zde však stromy vlivem stáří a špatného zdravotního stavu mizí
(Čížek a Hauck, 2008). S výše popsanou výjimkou jsou prakticky všechny současné plochy
klasifikované jako otevřené lesy spíše lesostepi s křovinami.
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
50
Právě šíření dřevin na dříve striktně bezlesé travní porosty vysvětluje vysoký nárůst této
kategorie u modelových maloplošných zvláště chráněných území, nebo relativně stále
poměrně vysoký podíl u CHKO Pálava. Na úbytku travních porostů se (zejména v případě
soutoku Moravy a Dyje) podepsalo také zornění, umožněné vodohospodářskými regulacemi.
Naopak u zbývajících modelových území můžeme na snímcích z roku 1938 pozorovat na
místě mnohých dnešních travních porostů mozaiku drobných, protáhlých a v době
bezesporu intenzivně využívaných drobných pozemků (Miklín a Smolková, 2011).
Pokles rozlohy otevřených porostů je samozřejmě doprovázen i změnami dalších
metrických charakteristik, jako je průměrná rozloha plošky (MPS) nebo počet plošek (NP) a
jejich konfigurace v krajině (vyjádřené např. Simpsonovým indexem diverzity /SIDI/ nebo
indexem proximity /PROX/, vyjadřujícím dostupnost plošky stejného typu v určité limitní
vzdálenosti (viz tab. 1). Celkově došlo k homogenizaci krajiny, plošky otevřených porostů
jsou však výrazně více fragmentované a izolované, což negativně působí na organizmy na
tyto biotopy vázané.
Tabulka 1: Vybrané krajino-ekologické metrické charakteristiky zájmových ekosystémů ve vybraných
modelových územích.
NP Podyjí
soutok Moravy a Dyje
zapojený l.
paseky
zapojený l.
otevřené
porosty
paseky
1938
2014
1938
2014
1938
2014
1938
2009
1938
2009
1938
2009
NP [ks]
121
30
381
393
302
123
188
201
232
213
130
451
MPS [ha]
27,1
170
4,2
1,3
0,6
0,3
22,8
33,7
14,6
2,3
5,9
2,8
PROX
13511
63418
872
36
18
4
3587
12638
1653
51
200
102
SIDI
1938: 0,757
2014: 0,338
1938: 0,689
2014: 0,360
Zdroj: vlastní výzkum (vypočteno v programu Fragstats). Poznámka: vysvětlení indexů v textu, blíže viz
McGarrigal a Marks (1994).
Výše popsané procesy vývoje jsou dány změnami intenzity lidského hospodaření v krajině:
ústupem pastvy a kosení (na přelomu 19. a 20. století byla velká část modelových MZCHÚ,
NP Podyi CHKO Pálava včetně například dnešní NPR Tabulová takto využívána), a
naopak nástupem moderního lesnictví s důrazem na získávání kvalitního stavebního dříví,
zatímco význam lesů jako zdroje topiva (kdy právě pařeziny byly vhodným způsobem
managementu) prakticky vymizel. V případě NP Podyjí i soutoku Moravy a Dyje se na
podobě krajiny podepsala blízkost tzv. železné opony a z toho plynoucí omezení pohybu
v těchto územích, stejně jako národnostní změny po II. světové válce, mající za následek
poněkud odlišný vývoj, než tomu bylo ve zbytku ČR (Bičík et al., 2010; Rašín a Chromý,
2010). V případě chráněných území (mezi něž nelze z praktických důvodů počítat soutok
Moravy a Dyje) je dnešní management z velké části určován orgány ochrany a přírody,
přičemž zmíněný konzervátorský přístup sukcesi, šíření dřevin a houstnutí lesa napomáhá
(Miklín, 2012). Zatímco například v CHKO Pálava v posledních letech dochází k aktivním
managementovým zásahům i v lesních porostech s cílem částečné obnovy pařezinového
způsobu hospodaření a prosvětlení porostů (Riedl, 2016), v NP Podyjí jsou podobná opatření
předmětem diskuzí (Škorpík, 2015; Čížek, Miklín 2016, Reiterová 2016; Röthrockl et al.,
2016; Vrška, 2016) i v obecném kontextu managementových zásad pro různé typy
chráněných území (Hošek, 2016), i když i zde byť v menší míře – aktivní management
probíhá (Vild, Stejskal, 2013; Röthrockl et al., 2016). Samostatnou kapitolou pak je soutok
Moravy a Dyje, kde vlivem intenzivní těžby dříví v posledních dekádách ke změnám nejen
prostorové, ale také věkové struktury lesa (Miklín, Čížek, 2014).
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
51
Analýza dat z mapování starých a solitérních stromů a vybraných zvláště chráněných
druhů saproxylického hmyzu v kontextu vývoje zapojení porostů v oblasti soutoku Moravy a
Dyje (Miklín et al., 2015) ukazuje, že razně větší průměrný počet stromů (včetně stromů
osídlených těmito druhy) na jednotku plochy se nachází nejen na plochách porostů dnes
klasifikovaných jako otevřené, ale také v dnes zapojených porostech, které však byly otevřené
na počátku 20. století. Podobně na důležitost otevřených porostů a travních ekosystémů (spolu
s nutností aktivního managementu pro udržení jejich biodiverzity) upozorňují další výzkumy
(Benes et al., 2006; Bugalho et al., 2011; Cremene et al., 2005; Hédl et al., 2010; Holusa et
al., 2012; Horák, Rébl, 2013; Norden et al., 2012; Ranius, Jansson, 2000; Sebek et al., 2015;
Spitzer et al., 2008; Vodka et al., 2009; Woodcock et al., 2008). V přirozených podmínkách
jsou otevřené porosty udržovány disturbancemi, jako je pastva velkých herbivorů, činnost
bobrů, větrné kalamity, požáry apod. (Bengtsson et al., 2000). V člověkem ovlivněné krajině
jsou tyto faktory potlačeny, v uplynulých stoletích byly otevřené porosty udržovány
tradičními způsoby lesního hospodaření, pastvou dobytka apod. Pokud tyto ekosystémy
z hlediska biodiverzity mimořádně důležité chceme zachovat, jsou lidské zásahy v rámci
aktivního managementu chráněných území nezbytné. Společným úkolem vědců a správců
chráněných území je pak nastavení konkrétních zásahů, jejich plošného i časového rozsahu,
monitoring efektu těchto opatření a jejich další úpravy. Dnes preferované (obzvláště v případě
lesních rezervací) ponechávání „přirozenému vývoji“ v bezzásahovém režimu nebo
management k bezzásahovému režimu směřující – nelze v kontextu celkových antropogenně
ovlivněných krajinných procesů a malému měřítku většiny rezervací považovat za přirozený
přírodní vývoj. Management těchto chráněných území by měl být určován primárně
potřebami a nároky chráněných a ohrožených druhů. Limitujícím faktorem rozsahu
managementových prací jsou dostupné finančními prostředky, nicméně minimálně
v současné době lze využít např. financí z fondů EU, které jsou často ochranou přírody
vynakládány na opatření se samotnou ochranou přírody přímo nesouvisející (Čížek, 2016).
5. Závěry
Na území studovaných chráněných území došlo během 20. století k výrazným změnám
krajinného krytu, daným zejména změnami intenzity a způsobů lidského hospodaření, jak
zemědělského, tak lesnického. Obecně došlo k velkému úbytku travních porostů (které byly
buď přeměněny na ornou půdu, nebo zarostly dřevinami), jejich rozloha poklesla o 43 %.
Další výraznou změnou byl úbytek otevřených porostů, travních porostů se solitérními stromy
a roztroušenými křovinami, jejichž rozloha klesla na čtvrtinu, přičemž naprostá většina takto
klasifikovaných ploch jsou v současné sobě travní porosty s křovinami. Otevřené lesy byly
dříve udržovány tradičními způsoby lesního hospodaření, v průběhu 20. století došlo vlivem
intenzifikace lesního hospodaření k jejich zahuštění. Rozloha zapojeného lesa ve sledovaném
období stoupla téměř na dvojnásobek (kromě zapojení otevřených porostů se na tomto nárůstu
podílelo i šíření dřevin na nelesní plochy). Procesy změn v modelových chráněných územích
jsou velmi podobné všeobecným trendům změn v České republice (Bičík et al., 2001).
Vzhledem k tomu, že travní porosty a otevřené lesy patří k biologicky nejcennějším
ekosystémům střední Evropy, management těchto chráněných území by měl směřovat k jejich
udržení, respektive obnovení. V podmínkách antropogenně silně ovlivněných krajinných
procesů je tedy nezbytný aktivní management.
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
52
Poděkování
Příspěvek vznikl za podpory projektů GA ČR (P504/12/1952), PřF OU (SGS18/PřF/2015-
2016) a TA ČR (TA02021501).
Literatura
AOPK (2009): Rozbory chráněné krajinné oblasti Soutok. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Brno, 113 s.
BENEŠ, J., ČÍŽEK, O., DOVALA, J., KONVIČKA, M. (2006): Intensive game keeping, coppicing
and butterflies: the story of Milovicky Wood, Czech Republic. Forest Ecology and Management, 237,
č. 1, s. 353-365.
BENGTSSON, J., NILSSON, S. G., FRANC, A., MENOZZI, P. (2000): Biodiversity, disturbances,
ecosystem function and management of European forests. Forest Ecology and Management, 132, č. 1,
pp. 39-50.
BUČEK, A., DROBILOVÁ, L., FRIEDL, M. (2012): Starobylé výmladkové lesy. In: MACHAR, I.,
DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané aktuální problémy
a možnosti jejich řešení. Univerzita Palackého, Olomouc, s. 284-289.
BIČÍK, I., JELEČEK, L., ŠTĚPÁNEK, V. (2001): Land-use changes and their social driving forces in
Czechia in the 19th and 20th centuries. Land Use Policy, 18. č. 1, pp. 65-73.
BIČÍK, I., KABRDA, J., NAJMAN, J. (2010): Land-Use Changes Along the Iron Curtain in Czechia.
In: ANDĚL, J., BIČÍK, I., DOSTÁL, P., LIPSKÝ, Z. & SHAHNESHIN, S.G., (eds.): Landscape
Modelling. Springer, Amsterdam, s. 71-85.
BUGALHO, M. N., CALDEIRA, M. C., PEREIRA, J. S., ARONSON, J. & PAUSAS, J. G. (2011)
Mediterranean cork oak savannas require human use to sustain biodiversity and ecosystem services.
Frontiers in Ecology and the Environment, 9, č. 5, pp. 278286.
CREMENE, C., GROZA, G., RAKOSY, L., SCHILEYKO, A. A., BAUR, A., ERHARDT, A.,
BAUR, B. (2005): Alterations of SteppeLike Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional
Biodiversity Hotspots. Conservation Biology, 19, č. 5, pp. 1606-1618.
ČEŘOVSKÝ, J. (2012): Historický vývoj ochrany přírody a krajiny v ČR. In: MACHAR, I.,
DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané aktuální problémy
a možnosti jejich řešení. Univerzita Palackého, Olomouc, s. 65-82.
ČÍŽEK, L. (2016): Bujarý zelený večírek aneb Jak skončily evropské miliardy určené k podpoře
biodiversity. Fórum ochrany přírody, 3, č. 2, s. 18-22.
ČÍŽEK, L., HAUCK, D. (2008): Extinční dluh v našich lesích: Fauna starých stromů na Břeclavsku.
Lesnická práce, 87, č. 6, s. 1921.
ČÍŽEK, L., MIKLÍN, J. (2016): Chráněné druhy v chráněných územích: odsouzeny k bezzásahovosti?
Fórum ochrany přírody, 3, č. 2, s. 9-12.
DE BELLO, F., LAVOREL, S., GERHOLD, P., REIER, Ü., PÄRTEL, M. (2010): A biodiversity
monitoring framework for practical conservation of grasslands and shrublands. Biological
Conservation, 143, č. 1, pp. 9-17.
EGGERS, B., MATERN, A., DREES, C., EGGERS, J., HARDTLE, W., ASSMANN, T. (2010):
Value of Semi-Open Corridors for Simultaneously Connecting Open and Wooded Habitats: a Case
Study with Ground Beetles. Conservation Biology, 24, č. 1, pp. 256-266.
HALL, S. J. G., BUNCE, R. G. H. (2011): Mature trees as keystone structures in Holarctic ecosystems
A quantitative species comparison in a northern English park. Plant Ecology & Diversity, 4,
pp. 243250.
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
53
HÉDL, R., KOPECKÝ, M., KOMÁREK, J. (2010). Half a century of succession in a temperate
oakwood: From species-rich community to mesic forest. Diversity and Distributions, 16, pp. 267-276.
HOLUSA, J., KOCAREK, P., MARHOUL, P., SKOKANOVA, H. (2012): Platycleis vittata
(orthoptera: Tettigoniidae) in the northwestern part of its range is close to extinction: Is this the result
of landscape changes? Journal of Insect Conservation, 16, č. 2, pp. 295-303.
HORÁK, J., RÉBL, K. (2013): The species richness of click beetles in ancient pasture woodland
benefits from a high level of sun exposure. Journal of Insect Conservation, 17, č. 2, pp. 307-318.
HOŠEK, M. (2016): Zásady pro používání kategorií chráněných území IUCN opět na stole. Fórum
ochrany přírody, 3, č. 1, s. 14-16.
LOŽEK, V. (2012): Důsledky poznání vývoje přírody a krajiny ČR v holocénu pro ochranu přírody.
In: MACHAR, I., DROBILOVÁ, L. (eds.): Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané
aktuální problémy a možnosti jejich řešení. Univerzita Palackého, Olomouc, s. 58-64.
MCGARIGAL, K., MARKS, B. J. (1994): Fragstats: Spatial Pattern Analysis Program for
Quantifying Landscape Structure. [Online] Dostupné z:
http://www.umass.edu/landeco/pubs/mcgarigal.marks.1995.pdf.
MIKLÍN, J. (2012): Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí
vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou stoletích. In: Vrbková, S. (ed.): RegioM, sborník
Regionálího muzea v Mikulově. Regionální museum v Mikulově, Mikulov, s. 4–9.
MIKLÍN, J., SMOLKOVÁ, V. (2011): Land use/land cover changes of the Pálava PLA and proposed
Soutok PLA (Czech republic) in 1841-2006. Moravian Geographical Reports, 19, č. 3, s. 15–28.
MIKLÍN, J., ČÍŽEK, L. (2014): Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, veteran
trees and mature forests succumb to forestry intensification, logging, and succession in a UNESCO
Biosphere Reserve. Journal for Nature Conservation, 22, č. 1, s. 35–41.
MIKLÍN, J., ŠEBEK, P., ČÍŽEK, L. (2015): Otevřené lesy, staré stromy a ohrožení brouci: důležitost
přítomnosti, dědictví minulosti [poster]. VI. konference České společnosti pro ekologii. České
Budějovice, Česká republika.
MIKLÍN, J., HRADECKÝ, J. (2016): Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje.
Geografie Sborník ČGS, 121, č. 3, s. 368–389.
MÜLLEROVÁ, J., SZABÓ, P., HÉDL, R. (2014): The rise and fall of traditional forest management
in Southern Moravia: A history of the past 700 years. Forest Ecology and Management, 331,
s. 104-115.
NORDEN, B., PALTTO, H., CLAESSON, C., GOTMARK, F. (2012): Partial cutting can enhance
epiphyte conservation in temperate oak-rich forests. Forest Ecology and Management, 270, pp. 35-44.
PLIENINGER, T., HARTEL, T., MARTÍN-LÓPEZ, B., BEAUFOY, G., BERGMEIER, E., KIRBY,
K., MONTERO, M. J., MORENO, G., OTEROS-ROZAS, E., VAN UYTVANCK, J. (2015): Wood-
pastures of Europe: Geographic coverage, socialecological values, conservation management, and
policy implications. Biological Conservation, 190, pp. 70-79.
RANIUS, T., JANSSON, N. (2000): The influence of forest regrowth, original canopy cover and tree
size on saproxylic beetles associated with old oaks. Biological Conservation, 95, pp. 8594.
RAŠÍN, R., CHROMÝ, P. (2010): Land use and land cover development along the Czech-Austrian
Boundary. In: BIČÍK, I., HIMIYAMA, Y. & FERANEC, J. (eds): Land Use/Cover Changes in
Selected Regions in the World. IGU Commission on LUCC, Asahikawa, pp. 57-65.
RÖTHROCKL, T., PONIKELSKÝ, J., REITEROVÁ, L., VANČURA, P. (2016): Několik poznámek
k článku minulého čísla FOP „Druhy v chráněných územích: odsouzeny k bezzásahovosti?” Fórum
ochrany přírody, 3, č. 3, pp. 11-13.
Výroční konference České geografické společnosti
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie 5. 7. září 2016
54
SEBEK, P., BACE, R., BARTOS, M., BENES, J., CHLUMSKA, Z., DOLEZAL, J., DVORSKY, M.,
KOVAR, J., MACHAC, O., MIKATOVA, B., PERLIK, M., PLATEK, M., POLAKOVA, S.,
SKORPIK, M., STEJSKAL, R., SVOBODA, M., TRNKA, F., VLASIN, M., ZAPLETAL, M.,
CIZEK, L. (2015): Does a minimal intervention approach threaten the biodiversity of protected areas?
A multi-taxa short-term response to intervention in temperate oak-dominated forests. Forest Ecology
and Management, 358, pp. 80-89.
SPITZER, L., KONVIČKA, M., TROPEK, R., TUF, I. H., TUFOVÁ, J. (2008): Does closure of
traditionally managed open woodlands threaten epigeic invertebrates? Effects of coppicing and high
deer densities. Biological Conservation, 141, s. 827837.
SZABÓ, P., MÜLLEROVÁ, J., SUCHÁNKOVÁ, S., KOTAČKA, M. (2015): Intensive woodland
management in the Middle Ages: spatial modelling based on archival data. Journal of Historical
Geography, 48, s. 1-10.
ŠKORPÍK, M. (2015): Co může přinést a způsobit bezzásahový režim v NP Podyjí. Fórum ochrany
přírody, 2, č. 4, s. 17-23.
VERA, F. W. M. (2000). Grazing ecology and forest history. CABI Publishing, Wallingford, 527 p.
VILD, O., STEJSKAL, R. (2013): Vliv experimentální pastvy na lesní podrost v národním parku
Podyjí. Thayensia (Znojmo), 10, s. 27-38.
VODKA, Š., KONVIČKA, M., ČÍŽEK, L. (2009). Habitat preferences of oak-feeding xylophagous
beetles in a temperate woodland: Implications for forest history and management. Journal of Insect
Conservation, 13, 553562.
VRŠKA, T. (2016): Trocha informačního světla do temnoty bezzásahovosti. Fórum ochrany přírody,
3, č. 1, s. 10-13.
WOODCOCK, B. A., EDWARDS, A. R., LAWSON, C. S., WESTBURY, D. B., BROOK, A. J.,
HARRIS, S. J., BROWN, V. K., MORTIMER, S. R. (2008): Contrasting success in the restoration of
plant and phytophagous beetle assemblages of species-rich mesotrophic grasslands. Oecologia, 154,
pp. 773783.
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Article
Full-text available
Wood-pastures are archetypes of High Nature Value Farmlands in Europe and hold exceptional ecological, social, and cultural values. Yet, wood-pastures have been through a sharp decline all over Europe, mainly due to processes of agricultural intensification and abandonment. Recently, wood-pastures have found increasing attention from conservation science and policy across Europe. In this paper we (i) perform the first pan-European assessment of wood-pastures, considering individual countries and biogeographic regions, (ii) present the ecological and social–cultural values of a wide diversity of wood-pasture systems in Europe, (iii) outline management challenges around wood-pastures, and (iv) provide insights for the policy agenda targeting wood-pastures in Europe. We estimate that wood-pastures cover an area of approximately 203,000 km2 in the European Union (EU). They are distributed across all biogeographical regions, but more abundantly in the Mediterranean and Eastern European countries. Substantial ecological values are revealed in terms of landscape level biodiversity, ecosystem dynamics, and genetic resources. Social–cultural values are related to aesthetic values, cultural heritage, and rich traditional ecological knowledge. We discuss the anthropogenic character of wood-pastures, requiring multifunctional land management, which is a major conservation challenge. Despite increasing societal appreciation of wood-pastures, their integration into effective agricultural and conservation policies has proved to be complicated, because institutional structures are traditionally organized within mono-functional sectors. We offer suggestions as to how these shortcomings might be overcome in the Common Agricultural Policy, including Rural Development policy, and the Habitats Directive of the EU. We conclude that research should be guided by a holistic vision of wood-pastures, which integrates information about ecology, societal values, and institutional arrangements.
Article
Full-text available
Land use/land cover (LULC) changes in the Pálava Protected Landscape Area (PLA) and in the proposed PLA (pPLA) Soutok are discussed in this paper. The LULC data were obtained from maps (for the years 1841 and 1876) and aerial photographs (1938 and 2006). The general trends in both study areas are as follows: (i) a distinct decrease in grass-covered areas; (ii) an increase in forested areas; (iii) extensive changes in forest management; (iv) almost complete substitution of agricultural land by a mosaic of very small patches in 1938; and, (v) an increase in linear vegetation corridors in 2006. The forest age structure of Soutok pPLA is also analyzed. The results demonstrate distinct changes in both the natural and cultural landscape structures in the study areas, and can be used as a basis for the future management of the protected areas.
Chapter
Full-text available
RAŠÍN, R., CHROMÝ, P. (2010): Land Use and Land Cover Development Along the Czech-Austrian Boundary. In: Bičík, I., Himiyama, Y., Feranec, J. (eds): Land Use/Cover Change in Selected Regions in the World. Vol. V, Part VII, Issued by IGU Commission on LUCC. IGU-LUCC Research Reports. Institute of Geography, Hokkaido University of Education, Asahikawa, s. 57–65. ISBN 978-4-907651-05-9
Article
Full-text available
Forests support high concentrations of species and beetles in particular are often used to evaluate forest biodiversity. Ancient pasture woodlands are facing a major decline in Europe mainly due to the abandonment of traditional management and subsequent succession. We studied click beetles (Coleoptera: Elateridae) in one of the largest central-European remnants of pasture woodland in Lány Game Park (Czech Republic) using flight interception traps placed at standing veteran trees. The gradient of sun-exposure, circumference of stem, height and vitality of tree and tree species were studied in relation to the species richness of click beetles and their ecological groups. Total species richness reached nearly one half of the recently documented fauna in the study area and species accumulations showed us that the majority of species were represented. Most species preferred solitary trees in sun-exposed habitats and avoided shaded trees in closed canopies. The same results were obtained for ecological groups, such as saproxylic and non-saproxylic species, functional groups and guilds. Our results showed that the species richness of one of the most ecologically diverse beetle families, click beetles, benefits from a high level of sun exposure. Thus, the long spatial and temporal continuity of sun-exposed veteran trees could be a good predictor for sustainable forest management.
Article
Efficient conservation management must be applied in protected areas in order to slow the loss of biodiversity in Europe. Regarding forests, a conservation approach based on minimal intervention prevails in most protected woodlands, thus facilitating the expansion of closed-canopy forests at the expense of open forests. To identify effective conservation strategies for protected forests, the minimal intervention or “hands-off” approach must be compared with active measures to support biodiversity.
Article
This report describes a program, FRAGSTATS, developed to quantify landscape structure. Two separate versions of FRAGSTATS exist: one for vector images and one for raster images. In this report, each metric calculated by GRAGSTATS is described in terms of its ecological application and limitations. Example landscapes are included, and a discussion is provided of each metric as it relates to the sample landscapes. -from Authors
Article
Open woodlands are among the biologically richest habitats of the temperate zone. Although open woodlands were much more common in the past and covered large areas of Europe, their original cover and magnitude of their loss remain mostly unknown. Here, we quantify the loss of open woodlands and assess the potential for their restoration in an internationally protected biodiversity hot-spot, floodplain woodlands of lower Thaya and March rivers of Dolní Morava UNESCO Biosphere Reserve in Czech Republic. Aerial photographs from years 1938 and 2009 were used to analyse changes in forest canopy closure across an area of 146 km2 and separately for 270 ha of nature reserves found in the area. Forestry maps and aerial photographs were used to analyse changes in forest age structure. Between 1938 and 2009, expansion of closed-canopy forest reduced open woodlands cover from 41% to 5.7% of total wooded area, or 68.5% to 14.1% in the state reserves respectively. Logging has led to a decrease in mature forest cover from 45% to 26% between 1990 and 2009. State reserves prevented logging, but not open woodlands loss. The magnitude of open woodlands loss parallels that of tropical habitats, but has gone unabated by nature conservation. Opportunities to restore open woodlands and conserve associated biodiversity in the internationally protected (e.g. UNESCO, Natura 2000), mostly state-owned, woodlands are being compromised by rapid logging. Our results also point to the low efficiency of international conservation measures in post-communist members of European Union.