Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje

Abstract

The
area at the confluence of the Morava and Dyje Rivers is one of the biologically most diverse
landscapes of Czechia. This paper focuses on its land use/land cover changes, obtained from
aerial photographs from 1938, 1953, 1976 and 2009, analyzed by a use of landscape metrics.
The most important landscape changes in this period were as follows: (i) an all but complete
disappearance of open and structured woodlands; (ii) a transformation of the mosaic of very
small agricultural fields into large-scale fields of mostly arable land; (iii) a significant decrease
in grasslands; (iv) regulations of water courses; (v) an outstanding increase in logging intensity
during the last twenty years. The preservation of the area’s biodiversity demands a start of active
conservation management, focused on opening of woodlands, a decrease in forest logging and
a suitable selection of logging localities.

Full text

Změny strutury rajiny v oblasti soutou
Moravy a Dyje
 ,  
  
Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, katedra fyzické geograe a geoekologie,
Ostrava, Česko (University of Ostrava, Faculty of Science, Department of Physical Geography
and Geoecology, Ostrava, Czechia); email: jan.miklin@osu.cz, jan.hradecky@osu.cz
 Landscape structure changes at the conuence of the Morava and Dyje Rivers – e
area at the conuence of the Morava and Dyje Rivers is one of the biologically most diverse
landscapes of Czechia. is paper focuses on its land use/land cover changes, obtained from
aerial photographs from 1938, 1953, 1976 and 2009, analyzed by a use of landscape metrics.
e most important landscape changes in this period were as follows: (i) an all but complete
disappearance of open and structured woodlands; (ii) a transformation of the mosaic of very
small agricultural elds into large-scale elds of mostly arable land; (iii) a signicant decrease
in grasslands; (iv) regulations of water courses; (v) an outstanding increase in logging intensity
during the last twenty years. e preservation of the area’s biodiversity demands a start of active
conservation management, focused on opening of woodlands, a decrease in forest logging and
a suitable selection of logging localities.
  land use – land cover – landscape metrics – nature conservation – forest manage-
ment – Dolní Morava UNESCO Biosphere Reserve – Morava and Dyje Rivers conuence
, ., , . : Změny struktury krajiny v oblasti soutoku Moravy a Dyje.
Geograe, 121, 3, 368–389.
Do redakce došlo v květnu 2015, přijato do tisku v únoru 2016.
© Česká geogracká společnost, z. s., 2016

        
1. Úvod
Dynamika a vývoj jsou charakteristickými znaky krajiny, na něž mají vliv jak
měnící se přírodní podmínky (např. klimatické cykly), tak – zejména v nedáv-
né minulosti a současnosti – člověk. Vertikální i horizontální struktura krajiny
má vliv na fungování krajiny a její biodiverzitu, přičemž poznání vývoje krajiny
a její dynamiky v minulosti nám pomáhá predikovat budoucí vývoj i při pláno-
vání krajiny a jejího managementu. Studie, věnující se vývoji krajiny z hlediska
horizontální struktury ve smyslu změn krajinného krytu / využití země (land use
/ land cover), jsou velmi častým směrem výzkumu v krajinné ekologii a geograi
po celém světě i na území Česka či Slovenska (Boltižiar 2006; Falťan, Bánovský
2008; Balej, Anděl 2011; Havlíček a kol. 2012; Opršal, Šarapatka, Kladivo 2013),
a mají řadu praktických aplikací, od managementu chráněných území a výzkumu
biodiverzity (Uuemaa a kol. 2009, Janeček a kol. 2013) přes krajinné revitalizace
(Hendrych, Storm, Pacini 2013), ekosystémové služby (Baral a kol. 2014) po hyd-
rologické modelování (Solín, Feranec, Nováček 2011).
Oblast soutoku Moravy a Dyje bývá označována za jedno z biologicky nej-
hodnotnějších území Česka (Rozkošný, Vaňhara 1995–1996; Vicherek a kol.
2000). Zároveň však mnohé ukazuje na to, že současná diverzita je dědictvím
minulosti, na niž současné způsoby managementu krajiny působí negativně.
Velká část chráněných druhů je vázána na habitaty, které od počátku minulého
století rychle mizí: otevřené, řídké lesní porosty, staré a solitérní stromy, pa-
řeziny (Čížek, Hauck 2008; Vodka, Konvička, Čížek 2009; Spitzer a kol. 2008;
Hédl, Kopecký, Komárek 2010; Šebek a kol. 2013). Předmětem diskuzí je také
intenzita těžby dřeva v oblasti. I když se vývoji změn krajinného krytu / využití
země (částečně) v této oblasti již jiní autoři věnovali (Skokanová, Havlíček 2007;
Skokanová 2008a, 2008b; Demek, Mackovčin, Slavík 2012), jiný územní rozsah
a metodika neumožnila zachytit proměny právě z hlediska biodiverzity klíčo-
vých habitatů. Cílem této studie je (1) popsat změny struktury krajiny mezi lety
1938 a 2009 v kontextu celkového vývoje změn krajinného krytu / využití země
v Česku, (2) analyzovat a srovnat intenzitu lesního hospodaření a plošný rozsah
těžby dřeva ve sledovaných obdobích, (3) interpretovat změny struktury krajiny
z hlediska jejich vlivu na biodiverzitu, (4) na jejich základě shrnout zásady mana-
gementu tohoto území. V kontextu cílů práce předpokládáme, že (1) v důsledku
výrazných regulací vodních toků zde byl vývoj změn krajinného krytu / využití
země odlišný, (2) způsob lesního hospodaření se v průběhu 20. století výrazně
změnil, jeho intenzita a plošný rozsah těžby dřeva se zvýšily, (3) došlo k snížení
heterogenity jak zemědělské, tak lesní krajiny, a tudíž (4) management území by
měl být aktivní, podložený vědeckými poznatky.

    . , . 
2. Studované území
Studované území (obr. 1) bylo vymezeno na základě hranic navrhované CHKO
Soutok (AOPK 2009) a tvoří jej 146,3 km² podél řek Moravy a Dyje, ve tvaru pís-
mene V od Hodonína (respektive Nových Mlýnů) po jejich soutok; komplexní
charakteristiku území uvádí Hrib, Kordiovský (2004). V ploché krajině říčních
niv převládají lesy, velký podíl má orná půda a travní porosty. Přirozené ekosys-
témy zde podmiňuje vodní režim; jak lesní (tzv. měkký a tvrdý luh), tak nelesní
(tůně, mokřady, nivní louky) jsou odstupňovány podle četnosti a intenzity záplav.
V lesních porostech převládá dub letní (Quercus robur), jasan úzkolistý (Fraxinus
angustifolia), doplňují je jilmy (Ulmus sp.), lípy (Tilia sp.), habr obecný (Carpinus
betulus), vrby (Salix sp.), olše (Alnus sp.) a topoly (Populus sp.).
Oblast patří k nejdéle osídleným u nás (Dresler, Macháček 2013) a vliv člověka
byl pro její formování zásadní (Opravil 1983; Viewegh 2002; Vrška a kol. 2006), ať
!
!
!
!
Týnec
Kostice
Lanžhot
Lednice
Bulhary
Přítluky
Tvrdonice
5 km
Mořady podle Ramsarsé
úmluvy (1990–1993)
Souto
Tvrdonico
Niva Dyje
Morava
Dyje
Lesy zvláštního určení
(1999, 2009)
MZCHÚ
zájmové území
lesy
NPR Křivé jezero
NPR Ranšpurk
NPR Cahnov
-Soutok
NPR Lednické ryb.
NPP Pastvisko
PR Skařiny
PR Stibůrkovská
jezera
PP J. Kutnar
PP Květné j.
Mikulčice Hodonín
Moravská
Nová Ves
Břeclav
Podivín
Nejdek
a)
Česko
Polsko
Rakousko
Slovensko
Německo
Biosféricá rezervace
UNESCO (2003)
Ptačí oblasti
(2004)
Evropsy významné
loality (2004)
!
!
!
!
!
!
!
!
!
0
Obr. 1 – Vymezení studovaného území a formy jeho ochrany; v závorce rok vyhlášení

        
již jde o změnu vodního režimu řek (odlesnění vyšších částí povodí a tím zvýšení
intenzity záplav, což mělo za následek posun druhového složení lužního lesa, vo-
dohospodářské úpravy ve 20. století) po lesní hospodaření s nejprve tradičními
formami lesa nízkého (pařezin), středního, pastvy v lese (opuštěné až roku 1873) či
pěstování solitérních dubů (jež dnes tvoří dominantu krajiny) na loukách, posléze
přeměněné na klasický vysokokmenný les s pasečným hospodařením (Nožička
1956, Blaha 2007, Vybíral 2007).
Na území najdeme takřka všechny formy ochrany přírody, od maloplošných
chráněných území (9 rezervací, 2,2 % rozlohy) přes evropsky významné lokality
(87,0 % rozlohy) a ptačí oblasti (66,1 %), mokřady podle Ramsarské úmluvy, lesy
zvláštního určení pro ochranu biodiverzity, po biosférickou rezervaci UNESCO
Dolní Morava, vyhlášenou v roce 2003. Všechny pokusy o vyhlášení velkoplošné
zvláštní územní ochrany (CHKO) ztroskotaly.
3. Metody a materiál
Pro vytvoření geodatabáze změn krajinného krytu / využití země byly jako zdro-
jová data využity letecké snímky z let 1938, 1953, 1976 a 2009, georeferencované
a vektorizované v měřítku 1 : 5 000 při použití 24 kategorií rozdělených do pěti tříd
(viz tab. 1) s využitím předchozí vrstvy jako referenční (viz Malach a kol. 2009).
Zvláštní důraz při tvorbě klasikačního schématu byl brán na lesní porosty s ohle-
dem na jejich otevření (pro zařazení porostu do konkrétní kategorie byla rozho-
dující průměrná vzdálenost korun stromů, tedy zápoj porostu) a strukturovanost
(ve strukturovaném a tedy různověkém porostu lze zřetelně rozlišit různě velké
stromy, do této kategorie řadíme také les střední, tj. pařezinu s výstavky); k vy-
mezení jednotlivých kategorií blíže viz Miklín, Čížek (2014). V rámci zemědělské
půdy jsme vylišili také mozaiku zemědělské půdy, charakterizovanou seskupením
úzkých podlouhlých pozemků (využívaných jako travní porosty nebo orná půda,
často také s rozptýlenými stromy). Jako doplňkový zdroj posloužily digitalizované
mapy 2. a 3. vojenského mapování (poskytnuté z VÚKOZ) a digitalizované porostní
mapy pro určení věkové struktury lesa. Na základě překryvných analýz jednotli-
vých časových vrstev v GIS byly popsány procesy změn krajinného krytu / využití
země: zemědělská extenzikace = změna z (2.1) orné půdy na jinou kategorii třídy
(2); zemědělská intenzikace = změna na (2.1) ornou půdu, změna (2.3) mozaiky
na (2.2) sad; obnovení lesních porostů = změna paseky (3.5, 3.6, 3.7) na jakoukoli
jinou kategorii z třídy (3) lesních ploch; odlesnění = změna z jakékoli kategorie
třídy (3) lesních ploch na jinou třídu; rozvolnění lesních porostů = změna některé
z lesních kategorií na otevřenější porost, nebo (2.5) travní porost se solitéry; ur-
banizace = změna na jakoukoli kategorii třídy (2) urbanizované plochy; vykácení
lesních porostů = změna lesní kategorie na paseku (3.5, 3.6, 3.7); zalesnění = změna

    . , . 
jakékoli kategorie nelesní třídy na kategorii z třídy (3) lesní plochy; zapojení les-
ních porostů = změna lesní kategorie nebo (2.5) travního porostu se solitérními
stromy na zapojenější lesní kategorii; zatopení = změna jakékoli kategorie mimo
třídu (5) vodní plochy na kategorii z této třídy; vymizení solitérů = změna ka-
tegorie (2.5) travní porost se solitérními stromy na (2.4) travní porost) a jejich
intenzita (změna kategorie v rámci třídy má hodnotu 1, změna mezi třídami 2).
Data změn krajinného krytu / využití země byla následně analyzována s využi-
tím krajino-ekologických indexů pomocí programu Fragstats. Pro hodnocení změn
horizontální krajinné struktury jsme využili indexy zahrnující aspekt (1) rozlohy
a hustoty plošek (TA, Total Area, celková rozloha; CA, Class Area, rozloha katego-
rie; PLAND, Percentage of Landscape, procentuální zastoupení kategorie; MPS,
Mean Patch Size, průměrná velikost plošky; NP, Number of Patches, počet plošek);
Tab. 1 – Zastoupení kategorií a tříd krajinného krytu / využití země ve sledovaných obdobích (%)
kategorie     rozdíl –
% % bodů
. obytná zástavba , , , , , ,
. průmyslová, obchodní, zemědělská zóna , , , , , ,
. městská a příměstská zeleň, zahrada , , , , , ,
. rekreační udržovaná plocha , , , , , ,
. doprava , , , , , ,
. urbanizované plochy , , , , , ,
. orná půda , , , , , ,
. sad , , , , , ,
. mozaika zemědělské půdy , , , , −, −,
. trvalý travní porost , , , , −, −,
. trvalé travní porosty se solitérními stromy , , , , −, −,
. zemědělská půda , , , , −, −,
. les zapojený nestrukturovaný , , , , , ,
. les zapojený strukturovaný , , , , −, −,
. les rozvolněný , , , , −, −,
. les otevřený , , , , −, −,
. paseka s výstavky , , , , −, −,
. paseka holá , , , , , ,
. paseka zalesněná , , , , , ,
. křovina, přechodová stádia lesa , , , , , ,
. liniová vegetace , , , , , ,
. lesní plochy , , , , , ,
. skála, holá zem , , , , −, ,
. bažina, mokřady, rákosina , , , , −, −,
. stojatá vodní plocha , , , , , ,
. vodní tok , , , , , ,
. lužní periodický vodoteč , , , , , ,
. vodní plochy , , , , , ,

        
(2) kontrastu hranic plošek (TECI, Total Edge Contrast, index kontrastu hranic /
procentní hodnota z maxima možného kontrastu); (3) heterogenity a izolovanosti
(PROX, Proximity Index, index blízkosti / plocha a vzdálenost plošek stejného typu
v určité limitní vzdálenosti; SIDI, Simpsonův index diverzity; IJI, Interspersion and
Juxtaposition Index, index proložení a umístění; CONTAG, Contagion Index, index
sdělnosti) a (4) koecient ekologické stability (vážený KES podle Míchala 1991).
Podrobný popis programu i indexů a jejich vzorců viz McGarigal, Marks (1995).
Data změn krajinného krytu / využití země byla srovnána s výsledky mapování
starých a solitérních stromů (Čížek, Hauck 2008). Analyzovali jsme distribuci
vybraných skupin stromů (všech dubů, dubů s dutinami a dubů s přítomností
zájmových druhů saproxylických brouků rostoucích dnes v (3.1) zapojeném
nestrukturovaném lese) na základě kategorie změn krajinného krytu / využití
země v roce 1938, a to srovnáním teoretické (podle podílu rozlohy dané kategorie)
a empirické četnosti. Tyto hodnoty byly testovány pomocí Pearsonova chí-kvadrát
testu.
4. Výsledy
Ve všech sledovaných obdobích byly nejzastoupenější třídou lesní plochy s nadpo-
lovičním podílem, celkově jejich rozloha vzrostla o 4,4 %. Naopak rozloha zeměděl-
ské půdy klesla o 11,6 %. Na více jak dvojnásobek se zvýšila rozloha urbanizovaných
ploch, které však zabírají jen minimum území. O 18,8 % se zvětšila rozloha vodních
ploch (viz tab. 1). Generalizované srovnání s daty z II. a III. vojenského mapování
ukazuje tabulka 2. Hodnota KES byla nejvyšší v roce 1953 (poměrně velká rozloha
travních porostů a naopak malá rozloha pasek), nejnižší v současnosti (nejvíce
urbanizovaných ploch, velký podíl orné půdy a pasek). Nejvyšší diverzitu podle
indexu SIDI i CONTAG měla zdejší krajina v roce 1938 (relativně rovnoměrné
Tab. 2 – Zastoupení generalizovaných kategorií krajinného krytu / využití země pro srovnání s ma-
povými údaji (%)
     
orná půda , , , , , ,
mozaika , , , , , ,
travní porost , , , , , ,
zemědělská půda celkem , , , , , ,
zahrada a sad , , , , , ,
les , , , , , ,
vodní plocha , , , , , ,
zastavěná plocha , , , , , ,
ostatní , , , , , ,

    . , . 
zastoupení podobně velkých ploch), nejnižší v roce 1976. Celkovou homogenizaci
krajiny dokládá pokles indexu IJI (viz obr. 2). Mapové výsledky jsou k dispozici
v publikaci Miklín, Hradecký (2016).
4.1. Změny změn krajinného krytu / využití země v rámci tříd
Nárůst zástavby probíhal na úkor orné půdy a travních porostů, zatímco zástav-
ba obytná se rozšiřovala ze stávajících ploch, u zástavby průmyslové vzrostla jak
rozloha, tak počet plošek.
Na celkovém poklesu rozlohy zemědělské půdy se podílelo zejména zarostení
lesem či křovinami (13,0 %) a zatopení (4,2 %). Zásadní proměnou uvnitř třídy
byl zánik mozaiky drobných zemědělských ploch (jež v roce 1938 zabírala pětinu
rozlohy třídy, 9,0 % rozlohy celého území), z níž se stala zejména velkoplošná orná
půda (73,6 %). V roce zde 1938 prakticky neexistovaly velkoplošné sady, jejich roz-
loha je dnes osminásobná. Rozloha orné půdy vzrostla téměř pětinásobně, MPS
vzrostl z 5,5 ha na 38,7 ha. Rozloha travních porostů klesla o 40,7 % (z toho třetina
byla rozorána na ornou půdu, 15,4 % zarostlo lesem či křovinami). Z pětiny trav-
ních porostů se solitérními stromy tyto vymizely, naopak takřka čtvrtina zhoustla.
Obr. 2 – Vybrané metrické ukazatele celého zájmového území v jednotlivých sledovaných obdobích
Obr. 3 – Vybrané metrické ukazatele generalizovaných kategorií lesních porostů ve sledovaných
obdobích

        
Rozloha (3) lesních ploch ve všech obdobích rostla a celkově tyto byly velmi
stabilní. Rozsáhlé změny však proběhly uvnitř třídy. Nejvýznamnější změnou
bylo takřka naprosté vymizení otevřených a strukturovaných porostů (katego-
rie 3.2–3.4). Ty v roce 1938 tvořily 43,1 % lesních ploch, v roce 2009 již jen 8,1 %.
Zmenšil se jak počet plošek, tak jejich průměrná rozloha, významně vzrostla
izolovanost vyjádřená indexem PROXI, celkovou homogenizaci lesních porostů
dokládají i klesající hodnoty IJI a AI (obr. 3). Zatímco v roce 1938 byly typické lesy
mozaikou vzájemně plynule přecházejících porostů s různým stupněm zapojení
od otevřeného lesa přes pařeziny a střední les po les zapojený, v roce 2009 jde
prakticky o šachovnici zapojeného vysokého lesa a holých sečí (obr. 4). Ty v sou-
časnosti zabírají největší podíl ze všech sledovaných období.
Celkově se rozloha vodních ploch zvětšila o necelou pětinu, uvnitř třídy však
můžeme pozorovat významné rozdíly. Zatímco rozloha bažin, mokřadů a rákosin
klesla o 44,4 %, rozloha zbývajících kategorií narostla (nejvíce stojaté vodní plochy
ze 107,1 ha na 279,6 ha); necelá desetina jich vznikla z vodních toků (zaškrcené
meandry). Délka obou hlavních toků se ve sledovaném území výrazně zmenšila:
u Dyje z 52,0 km na 42,1 km, u Moravy ze 46,5 km na 31,3 km.
Obr. 4 – Letecké snímky zachycující charakteristické formy lesního hospodaření v jednotlivých sledo-
vaných letech: a – 1938, b – 1953, c – 1976 d – 2009. Snímky © VHMÚř Dobruška, CENIA a Geodis Brno.

    . , . 
4.2. Intenzita a procesy změny změn krajinného krytu / využití země
K žádné změně nedošlo během sledovaného období na 31,7 %. U dalších 8,2 %
území došlo během sledovaného období ke změně, avšak se stejným počátečním
a koncovým stavem – z nadpoloviční části šlo o zapojený les (tedy jeho vykácení
a obnovení), významný podíl měla ještě změna travních porostů na ornou půdu
a zpět. Nejstálejší období bylo poslední sledované (1976–2009; beze změny zůsta-
lo 74,7 % území), k největším změnám docházelo v prvním sledovaném období
(1938–1953; na 34,8 % ploch změněných v rámci třídy se podílela zejména přeměna
mozaiky zemědělské půdy na ornou půdu / travní porosty, a intenzikace lesního
hospodaření (tedy zapojení lesních porostů; viz tab. 3). V celém sledovaném ob-
dobí byla nejzastoupenějším procesem intenzikace, ať již zemědělská (na 15,7 %
území) nebo lesnická (zapojení, 19,5 % území). Celkově tedy bylo hospodaření
intenzikováno na více jak třetině území (35,2 %).
4.3. Věková struktura lesa
Zastoupení jednotlivých věkových stupňů (obr. 5, údaje jsou k roku 2009) je ne-
rovnoměrné a pohybuje se od 2 % po více jak 15 %. Plocha porostů o stáří do 10 let
(tedy za posledních 10 let vykácených) je 15,6 %, na Soutoku dokonce 16,9 %. Na
Tab. 3 – Intenzita (a) a procesy (b) změny krajinného krytu / využití země (%)
Intenzita změn – – – –
žádná , , , ,
uvnitř třídy , , , ,
mezi třídami , , , ,
Procesy změn
beze změny , , , ,
stejný stav ,
zemědělská extenzikace , , , ,
zemědělská intenzikace , , , ,
zalesnění , , , ,
odlesnění , , , ,
rozvolnění lesních porostů , , , ,
vykácení lesních porostů , , , ,
obnovení lesních porostů , , , ,
zapojení lesních porostů , , , ,
vymizení solitérů , , , ,
urbanizace , , , ,
zatopení , , , ,
ostatní , , , ,

        
Tvrdonicku bylo za posledních 30 let obnoveno celých 43,6 % (!) rozlohy lesních po-
rostů. Rozsahu těžeb v každém s posledních dvou decenií se nevyrovnají ani těžby
druhé světové války (porosty ve věku 71 až 80 let). Mezi roky 2009 (zájmové území
bylo snímkováno v červnu) a posledním dostupným snímkováním (z července
2012) bylo vykáceno dalších 312,6 ha lesa. Během uplynulých 20 let (tedy mj. za
dobu existence biosférické rezervace) se výrazně změnil poměr porostů mladých
(do 50 let), středních a starých (nad 100 let). Rozloha starých porostů klesla na
dvě třetiny původního stavu, naopak rozloha mladých porostů se zvětšila o 71,3 %.
Tyto změny se odrážejí i ve struktuře krajiny, vyjádřené krajino-ekologickými
indexy (obr. 6).
0
200
400
600
800
1 000
1 200
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Plocha (ha)
% plochy lesa v dané části
Stáří porostu (roky)
Niva Dyje (%)
Tvrdonicko (%)
Soutok (%)
celkem (ha)
< 10
11–20
21–30
31–40
41–50
51–60
61–70
71–80
81–90
91–100
101–110
111–120
121–130
131–140
141–150
151–160
> 160
Obr. 5 – Věková struktura lesních porostů k roku 2009
Obr. 6 – Vybrané metrické ukazatele lesních porostů podle věku v letech 1990 a 2009

    . , . 
4.4. Změny krajinného krytu / využití země a staré a solitérní duby
Obrázek 7 ukazuje rozdíl empirických a teoretických četností starých a solitér-
ních dubů, rostoucích v (dnes) zapojeném lese, podle kategorie změn krajinného
krytu / využití země v roce 1938. Zatímco na plochách v roce 1938 zapojeného
lesa je těchto dubů o 22,5 % méně, než by odpovídalo jejich rozloze, u otevřených/
strukturovaných porostů jich je naopak o 25,8 až 98,7 % více, u stromů osídlených
zájmovými druhy jsou rozdíly ještě markantnější. Rozdíly mezi teoretickými a em-
pirickými četnostmi jsou dle statistického testu signikantně odlišné.
5. Disuze
5.1. Změny krajiny na Soutoku v kontextu Česka
Komplexní přehled změn krajinného krytu / využití země v Česku během uply-
nulých dvou staletí včetně jejich příčin podávají Bičík, Jeleček, Štěpánek (2001).
Jako hlavní sociální impulsy, ovlivňující změny krajinného krytu / využití země,
uvádějí průmyslovou revoluci a intenzikaci zemědělského i průmyslového hos-
podaření ve druhé polovině 19. století, prvorepublikovou pozemkovou reformu
(Balcar 2000), období totalitního režimu po roce 1948 a přechod k tržnímu hos-
podářství po roce 1989. Hlavními trendy změn krajinného krytu / využití země
v Česku byl (1) dlouhodobý nárůst podílu lesních a zastavěných ploch, s maximem
nárůstu během posledních 50 let; (2) pokles plochy travních porostů do 80. let
20. století, pak jejich opětovný nárůst (s maximem po roce); (3) pokles plochy orné
půdy (maxima dosáhla její rozloha na konci 19. století), zvláště pak po roce 1945.
Jelikož autoři vycházeli z mapových zdrojů s velmi generalizovanými kategoriemi,
srovnání změn krajinného krytu / využití země (viz tab. 2) může být jen přibližné.
Ad 1: rozloha lesa v zájmovém území mezi roky 1841–1938 klesala, růst začala
až ve 2. polovině 20. století; současná rozloha lesa je jen o málo vyšší, než byla
v roce 1841. Na rozdíl od většinového trendu v Česku byly mezi roky 1841–1938
odlesňovány plochy s cílem získat zemědělskou půdu. Nárůst rozlohy lesa během
20. století je již v souladu s dlouhodobými trendy Česku, les rostl zejména na úkor
zemědělské půdy.
Ad 2: Pokles rozlohy travních ploch můžeme v oblasti Soutoku pozorovat po celé
období 1841–2009, s největším poklesem mezi lety 1876–1938 (což je ale částečně
dáno odlišnými kategoriemi – viz dále) a 1953–1976, což bylo umožněno melio-
racemi a vodohospodářskými úpravami, díky nimž bylo možno rozorat dosud
pravidelně zaplavované louky a využít je jako pole.
Ad 3: Vzhledem k výše uvedeným okolnostem (meliorace, intenzikace hospo-
daření na dříve extenzivně využívaných plochách) měl vývoj plochy orné půdy

        
v zájmovém území oproti Česku odlišný trend: s výjimkou období 1976–2009 její
plocha rostla, nejvíce pak mezi lety 1953–1976. Výrazný pokles plochy orné půdy
v Česku po roce 1945 byl způsoben vysídlením sudetského pohraničí, tedy událostí,
jež měla v zájmovém území malý dopad.
Ze srovnání tedy vyplývá, že zájmové území je z hlediska trendů změn kra-
jinného krytu / využití země odlišné od Česka jako celku, což potvrzují i práce
Skokanové (2008a, 2008b). Vliv specik zdejšího vodního režimu a zejména pak
vodohospodářských úprav byl nejen pro zdejší ekosystémy, ale i využití území
rozhodujícím činitelem.
5.2. Zemědělská půda
Na jeden průměrný hektar (2.3.) mozaiky v roce 1938 připadalo 3,33 plošek, což
při celkové rozloze této kategorie v zájmovém území (1 312,7 ha) znamená cca 4 370
plošek s průměrnou rozlohou 0,3 ha; oproti tomu v roce 2009 bylo na této ploše jen
218 plošek (tedy 5 %) s průměrnou rozlohou 6,0 ha, tedy dvacetinásobnou. Srovná-
ní dat ze zájmového území ukazuje, že na ploše mozaiky zemědělských ploch v roce
1938 se v roce 1876 nacházela (alespoň podle údajů třetího vojenského mapování
a jeho digitalizace) ze 41,2 % orná půda, z 56,7 % travní porosty a z 1,9 % vinice.
−100
−50
0
50
100
150
200
(%)
les zapojený
nestrukturovaný
les zapojený
strukturovaný
les rozvolněný
les otevřený
TTP
se solitérními
stromy
paseky
s výstavky
paseky
a zalesněné paseky
všechny
s dutinami
s tesaříem
s páchníem
s rascem
Obr. 7 – Rozdíl teoretického (podle rozlohy kategorie) a skutečného počtu starých a solitérních dubů
na ploše zapojeného lesa v roce 2009 podle kategorie v roce 1938

    . , . 
5.3. Lesní plochy a biodiverzita
Otevřené a strukturované porosty, obhospodařované jako nízké (pařeziny) nebo
střední lesy s probíhající intenzivní pastvou dobytka byly tradičně široce rozšířené
po celé Evropě (Vera 2000; Hartel, Plieninger 2014) i Česku (Buček 2000; Müllero-
vá, Szabó, Hédl 2014; Szabó a kol. 2015). Spolu s jejich nedílnou součástí, starými
a solitérními stromy, jsou klíčovým ekosystémem z hlediska biodiverzity v tempe-
rátní zóně (Rackham 1998; Bengtsson a kol. 2000; Eggers a kol. 2010; Hall, Bunce
2011). Například v USA se na mnohých místech do dnešních dob zachovala přiro-
zená dynamika procesů (např. požáry nebo pastva velkých býložravců) udržujících
otevřené porosty, tyto jsou považovány za jednu z priorit a jejich změny a vývoj
zdokumentovány (např. Anderson, Fralish, Baskin 1999; Jenkins, Parker 2000).
Oproti tomu v Evropě byly otevřené lesní porosty udržovány téměř výhradně lid-
skou (či lidmi řízenou) aktivitou (pastva, těžba dřeva) a z hlediska ochrany přírody
jim (s výjimkou Spojeného království, viz např. Alexander 1998; Rackham 1998)
není věnována patřičná pozornost, práce popisující jejich úbytek jsou poměrně
vzácné (Mountforda a kol. 1999; Machar 2009; Brunet, Felton, Lindbladh 2012).
Obvyklým managementem lesních porostů v rezervacích (včetně zájmového úze-
mí) je bezzásahovost vnímaná jako „ponechání přirozenému vývoji“ (Vrška a kol.
2006). Tím však paradoxně dochází k úbytku biodiverzity, změnám druhového
složení (Konečný 2009) a biota vázaná na otevřené porosty a staré stromy přežívá
ve starých oborách a parcích (Spitzer a kol. 2008, Hédl, Kopecký, Komárek 2010).
Jak naznačují Šebek a kol. (2013) a Čížek, Hauck (2008), úbytek otevřených lesních
ekosystémů pro tyto druhy vytvořil rozsáhlý extinční dluh (Tilman a kol. 1994)
a obnova (a udržení) otevřených lesních porostů, stejně jako starých/solitérních
stromů je jedinou možností, jak tyto druhy ochránit i do budoucna. Zde můžeme
pozorovat analogii například s managementem přírodních rezervací, zahrnujících
„stepní“ porosty, např. v nedaleké CHKO Pálava (Miklín 2012).
Ilustrovat důsledky pro jednotlivé metapopulace saproxylického hmyzu mo-
hou hodnoty indexu blízkosti (PROX), vycházejícího ze vzdálenosti a rozlohy
plošek stejného typu v určité mezní vzdálenosti (tab. 4). Zatímco u zapojeného
nestrukturovaného lesa jeho hodnoty vzrostly na více jak trojnásobek, u řídkých
lesů (3,2–3,4) klesly na zhruba dvacetinu. Podobně se v lesní krajině změnil i kon-
trast, index TECI vzrostl z 61,8 % v roce 1938 na 75,5 % v roce 2009: namísto dříve
častých pozvolných přechodů mezi různě otevřenými porosty (obr. 4a) je totiž
naprostá většina hranic tvořena ostrým přechodem zapojený les – bezlesí (obr. 4d).
Z původně rozsáhlých a relativně rovnoměrně rozmístěných ploch otevřených/
strukturovaných porostů se během 20. století stalo několik málo izolovaných
ploch, za poslední zbytky kdysi běžných ekosystémů můžeme označit zejména
lednický zámecký park a oblast Pohanska, Černých a Lánských luk. Podobně z ob-
lasti mizí i staré a solitérní stromy (Čížek, Hauck 2008; Miklín, Smolková 2011),

        
nejdůležitější habitaty saproxylického hmyzu i dalších druhů. Typické mohutné
duby přitom typického habitu a vhodných vlastností dosahují pouze v případě,
pokud rostou v podmínkách otevřeného (a tedy prosluněného) lesa, v zapojeném
lese nedosahují potřebných rozměrů (Vodka, Konvička, Čížek 2009). Na rozmís-
tění starých a solitérních stromů (včetně jejich osídlení zájmovými druhy) je stále
patrný stav v roce 1938 (viz obr. 7).
Kromě změny prostorové struktury lesních porostů je také problematická
intenzita těžby dříví. Zatímco ochránci přírody a ekologové poukazují na její pří-
lišný rozsah a nevhodné metody (Čížek, Roleček, Danihelka 2007; Utinek 2008;
Miklín, Čížek 2014), jiní Soutok považují výhradně za „dílo lesníků“, kteří zde
po staletí hospodařili správně a správně hospodaří dodnes (Vybíral 2007, Šálek
2008). Rozloha pasek byla v roce 2009 nejvyšší, a i rozložení porostů z hlediska
věkových stupňů dokládá enormní rozsah těžeb v posledních dvaceti letech. Mezi
lety 2009–2012 bylo navíc vykáceno dalších více jak 300 ha lesa, což znamená
tempo 100 ha ročně. Při takové rychlosti se rychle mění prostorová struktura
rozmístění mladých a starých porostů (viz obr. 6) a vzhledem ke způsobu při-
řazování holých sečí v tzv. obnovních blocích (obr. 4d) vznikají rozsáhlé plochy
mladých porostů, přičemž ani ponechávání tzv. výstavků tento problém neřeší
(Horal, Riedl 2013), problematická je také mechanizovaná příprava půdy (Čížek,
Roleček, Danihelka 2007).
5.4. Vodní toky a jejich úpravy
Snahy o úpravy vodních toků Moravy a Dyje jsou velmi staré, první úvahy o potře-
bě splavnění Moravy a zabezpečení pozemků podél řeky se objevily již v 16. století
(Jakubec 1981). K realizaci však došlo až na počátku století dvacátého, v případě
obou řek byly nejprve upraveny střední toky a úpravy v zájmovém území proběhly
Tab. 4 – Hodnoty indexu blízkosti (PROX) pro lesní kategorie
   
les zapojený nestrukturovaný        
les zapojený strukturovaný , , ,  ,
les rozvolněný , , , ,
les otevřený , , , ,
TTP se solitérními stromy , , , ,
řídké/strukturované porosty celkem  , , , ,
paseka s výstavky , , , ,
paseka holá , , , ,
paseka zalesněná , , , ,
paseky celkem , , , ,

    . , . 
až později na základě Státního vodohospodářského plánu z roku 1954. Práce pro-
váděné od roku 1968 do začátku let osmdesátých zahrnovaly ohrázování toků,
napřímení koryt s odškrcením meandrů, budování jezů a dalších regulačních
zařízení i stavbu zcela nových koryt – tzv. odlehčovacího ramena Dyje u Břeclavi
a nového koryta Dyje u Lednice. Do té doby se dyjsko-moravská niva vyvíjela
přirozeně a charakteristický pro ni byl anastomózní říční vzor s hlavními ko-
ryty větvícími se na řadu dílčích, propojených, často paralelních koryt (Demek,
Mackovčin, Slavík 2012). Zatímco řeka Morava byla v zájmovém území upravena
kompletně, řeka Dyje jen částečně. Oproti údajům obvykle uváděným v literatuře
(Jakubec 1981; Veselý 2004) letecké snímky z roku 1938 ukazují, že již tehdy bylo
koryto řeky Moravy v oblasti Soutoku částečně narovnáno. V 80. letech, kdy začal
být zřejmý negativní vliv provedených vodohospodářských úprav na lužní lesy,
byly postupně revitalizovány/vybudovány soustavy kanálů s propustky a stavidly
pro manipulaci s vodou. Letecké snímky s dobře patrnými pozůstatky starých
říčních ramen a koryt dokazují, že (zdejší) krajina má paměť a můžeme ji vnímat
jako palimpsest, ve své aktuální podobě (více či méně skrytě) obsahující i podoby
minulé (blíže viz např. Gojda 2000). Lze předpokládat, že zdejší sedimenty jsou
bohatou databankou informací o vývoji říční nivy v uplynulých tisíciletích stej-
ně, jako popisují Kadlec a kol. (2009) nebo Grygar a kol. (2011) na příkladu nivy
Moravy u Strážnice.
5.5. Zhodnocení použité metodiky
Výhodou historických map je větší historický dosah, využití leteckých snímků
(a tedy negeneralizovaného, přímého pohledu) umožňuje vytvoření vlastní
(posteriori – Di Gregorio, Jansen 2000) klasikace. Jak uvádí Skaloš a kol. (2011),
z hlediska sledování horizontální struktury krajiny podávají mapy informaci spíše
o makrostrukturách, zatímco na leteckých snímcích lze sledovat mikrostruktu-
ru. Pro účely této studie jsme zvolili letecké snímky, což umožnilo získat detailní
informace o struktuře lesních porostů i zemědělské půdy. Na leteckých snímcích
je mozaika drobných protáhlých zemědělských pozemků jedním z nejcharakte-
rističtějších znaků krajiny v letech 1938 a 1953, na mapách ji nijak nerozeznáme
od velkoplošných kultur, na což upozorňují i Skaloš a kol. (2011). Přitom z eko-
logického hlediska je mozaika drobných ploch se střídajícími se sady, loukami,
ornou půdou výrazně kvalitnějším ekosystémem, než pole či louky velkoplošné.
Za problematické lze v případě fotointerpretace považovat odlišování orné půdy
a travních porostů a vedení hranice mezi jednotlivými stupni otevřenosti lesních
porostů, jelikož tato hranice je mnohdy neostrá. Krajinná metrika je často po-
užívaným důležitým nástrojem, který umožňuje srovnání jak různých krajin, tak
jedné krajiny ve více časových obdobích (Turner, Gardner, O’Neill 2001). Při jejich

        
využívání a zejména srovnávání s jinými studiemi je však třeba mít na paměti,
že vliv na hodnoty indexů má nejenom vlastní horizontální struktura krajiny, ale
také velikost, měřítko a typ hodnocené krajiny, stejně jako metodika (rastrová
nebo vektorová data, velikosti buňky rastru, zdrojová data a jejich měřítko, volba
klasikačního schématu); blíže viz např. Wickham a kol. (1997), Wu a kol. (2002)
nebo Cushman, McGarigal, Neel (2008).
6. Závěr
Krajina při soutoku Moravy a Dyje prodělala v uplynulém staletí výrazné změny,
týkající se zejména způsobu a intenzity zemědělského i lesního hospodaření,
přičemž tyto změny byly z velké části umožněny výraznými úpravami a regu-
lacemi vodních toků a vodního režimu; díky nim jsou zdejší trendy vývoje změn
krajinného krytu / využití země poněkud odlišné od zbytku Česka. I přes množství
typů ochrany přírody lze říci, že tyto změny – obecně vedoucí k homogenizaci
krajiny – jsou z hlediska biodiverzity a její ochrany změnami k horšímu. Pro za-
chování tohoto cenného území je třeba zavést aktivní a efektivní management
území jako celku, přičemž za klíčová opatření lze na základě této práce pokládat
zejména (1) kosení a pastvu na travních porostech tak, aby se na ně dále nešířil
les; (2) omezení velikosti holých sečí, využívání šetrnějších metod těžby, jako je
např. clonná seč; (3) udržení starých porostů (např. ponecháváním co největšího
počtu výstavků, skupinek stromů nebo porostních žeber, snížením objemu těž-
by, ponecháváním mrtvého dřeva a pařezů v lese, prodloužením doby obmýtí);
(4) prosvětlování porostů s cílem obnovy řídkých lesů a pařezinového způsobu
hospodaření/středního lesa, znovuzavedení lesní pastvy; (5) snahu o návrat k co
nejpřírodnějšímu vodnímu režimu a fungování říční nivy včetně obnovy přiroze-
ných geomorfologických procesů v korytech, s tím související nerealizování vodní
cesty Dunaj–Odra–Labe.
Literatura
ALEXANDEER, K. N. A. (1998): e links between forest history and biodiversity: the inver-
tebrate fauna of ancient pasture-woodlands in Britain and its conservation. In: Kirby, K. J.,
Watkins, C. (eds): e ecological history of European forests. Oxon, CAB International, 73–80.
ANDERSON, R. A., FRALISH, J. S., BASKIN, J. M. (1999): Savannas, Barrens, and Rock Outcrop
Plant Communities of North America. Cambridge University Press, Cambridge.
AOPK (2009): Rozbory chráněné krajinné oblasti Soutok. Agentura ochrany přírody a krajiny
ČR, Brno.
BALCAR, J. (2000): Pozemková reforma v období první československé republiky. Dějiny a sou-
časnost, 22, 6, 27–31.

    . , . 
BALEJ, M., ANDĚL, J. (2011): Typology of the districts in Czechia based on land cover structure.
Geograe, 116, 2, 172–190.
BARAL, H., KEENAN, R. J., SHARMA, S. K., STORK, N. E., KASEL, S. (2014): Economic evalu-
ation of ecosystem goods and services under dierent landscape management scenarios.
Land Use Policy, 39, 54–64.
BENGTSSON, J., NILSSON, S. G., FRANC, A., MENOZZI, P. (2000:) Biodiversity, disturbances,
ecosystem function and management of European forests. Forest Ecology and Management,
132, 1, 39–50.
BIČÍK, I., JELEČEK, L., ŠTĚPANE K, V. (2001): Land-use changes and their social driving forces
in Czechia in the 19 and 20 centuries. Land Use Policy, 18. 1, 65–73.
BLAHA, T. (2007): Forest Management Systems of Floodplain Forests in the Forest Enterprise
Židlochovice (LZ LČR Židlochovice). In: Hobza, P. (ed): Forest Management Systems and
Regenration of Floodplain forest sites. Mendelova univerzita, Brno, 9–18.
BOLTIŽIAR, M. (2006): Changes of high mountain landscape structure in the selected area of
Predné Meďodoly valley (Belianske Tatry Mts) in 1949–1998. Ekológia, 25, 16–25.
BRUNET, J., FELTON, A., LINDBLADH, M. (2012): From wooded pasture to timber produc-
tion – Changes in a European beech (Fagus sylvatica) forest landscape between 1840 and
2010. Scandinavian Journal of Forest Research, 27, 3, 245–254.
BUČEK, A. (2000): Krajina České republiky a pastva. Veronica, 14, 1–7.
CUSHMAN, S. A., MCGARIGAL, K., NEEL, M. C. (2008): Parsimony in landscape metrics:
Strenght, universality and consistency. Ecological Indicators, 8, 691–703, doi:10.1007/s10980-
006-9010-5
ČÍŽEK, L., HAUCK, D. (2008): Extinční dluh v našich lesích: Fauna starých stromů na Břeclav-
sku. Lesnická práce, 87, 6, 19–21.
ČÍŽEK, L., ROLEČEK, J., DANIHELKA, J. (2007): Celoplošná příprava půdy v lesích a její
důsledky pro biodiverzitu. Živa, 6., 266–268.
DEMEK, J., MACKOVČIN, P., SLAVÍK, P. (2012): Spatial and temporal trends in land-use
changes of Central European Landscape in the last 170 years: a case study from the south-
eastern part of the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, 20, 3, 2–21.
DI GREGORIO, A., JANSEN, L. J. M. (2000): Land cover classication system: Classication con-
cept and user manual. FAO, http://www.fao.org/docrep/003/x0596e/x0596e00.htm (6. 4. 2015).
DRESLER, P., MACHAČ EK, J. (2013): Vývoj osídlení a kulturní krajiny dolního Podyjí v raném
středověku. Archeologické rozhledy, 65, 663–675.
EGGERS, B., MATERN, A., DREES, C., EGGERS, J., HARDTLE, W., ASSMANN, T. (2010):
Value of Semi-Open Corridors for Simultaneously Connecting Open and Wooded Habitats:
a Case Study with Ground Beetles. Conservation Biology, 24, 1., 256–266.
FALŤAN, V., BANOVSKÝ, M. (2008): Changes in land cover in the area of Výšné Hágy – Starý
Smokovec, impacted by the wind calamity in November 2004 (Slovakia). Moravian Geo-
graphical Records, 16, 3, 16–26.
GOJDA, M. (2000): Archeologie krajiny: Vývoj archetypů kulturní krajiny. Academia, Praha.
GRYGAR, T. M., NOVAKOVA, T., MIHALJEVIČ, M., STRNAD, L., SVĚTLÍK, I., KOPTÍKOVA, L.,
LISA, L., BRAZDIL, R., MAČKA, Z., STACHOŇ, Z., SVITAVSKASVOBODOVA, H., W RAY,
D. S. (2011): Surprisingly small increase of the sedimentation rate in the oodplain of Morava
River in the Strážnice area, Czech Republic, in the last 1300 years. Catena, 86, 3, 192–207.
HALL, S. J. G., BUNCE, R. G. H. (2011): Mature trees as keystone structures in Holarctic eco-
systems – a quantitative species comparison in a northern English park. Plant Ecology &
Diversity, 4, 2–3, 243–250.

        
HARTEL, T., PLIENINGER, T., eds. (2014): European Wood-pastures in Transition: A Social-
ecological Approach. Routledge, Oxon, 322 s.
HAVLÍČEK, M., KREJČÍKOVA, B., CHRUDINA, Z., SVOBODA, J. (2012): Long-term land use
development and changes in streams of the Kyjovka, Svratka and Velička river basins (Czech
Republic). Moravian Geographical Reports, 20, 1, 28–42.
HEDL, R., KOPECKÝ, M., KOMAREK, J. (2010): Half a century of succession in a temperate
oakwood: From species-rich community to mesic forest. Diversity and Distributions, 16, 2.,
267–276.
HENDRYCH, J., STORM, V, PACINI, N. (2013): e Value of an 1827 Cadastre Map in the Reha-
bilitation of Ecosystem Services in the Kremze Basin, Czech Republic. Landscape Research,
38, 6, 750–767.
HORAL, D., RIEDL, V. (2013): K ponechávání výstavků v luzích na Soutoku. Veronica, 27, 1,
28–29.
HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E., eds. (2004) Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress,
Břeclav.
JAKUBEC, B. (1981): Vodohospodářské úpravy na jižní Moravě. Lesnická práce, 204–212.
JANEČEK, Š., DE BELLO, F., HORNÍK, J., BARTOŠ, M., ČERNÝ, T., DOLEŽAL, J., DVORSKÝ,
M., FAJMON, K., JANEČKOVA, P., JIRASKA, Š., MUDRAK, O., KLIMEŠOVA, J. (2013):
Eects of land-use changes on plant functional and taxonomic diversity along a productivity
gradient in wet meadows. Journal of Vegetation Science, 24, 5, 898–909.
JENKINS, M. A., PARKER, G. R. (2000): Changes in the forest landscape of the Charles C. Deam
wilderness, southern Indiana, 1939–1990. Natural Areas Journal, 20, 1., 46–55.
KADLEC, J., GRYGAR, T., SVĚTLÍK, I., ETTLER, V., MIHALJEVIČ, M., DIEHL, J. F., BESKE
DIEHL S., SVITAVSKASVOBODOVA, H. (2009): Morava River oodplain development
during the last millennium, Strážnické Pomoraví, Czech Republic. e Holocene, 19, 499–509.
KONEČNÝ, P. (2009): Vývoj a struktura přirozeného zmlazení v NPR Ranšpurk. Diplomová
práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno.
MACHAR, I. (2009): Changes in the fragmentation and ecological stability of the Morava River
oodplain forest in the course of the 20 century. Journal of Forest Science, 55, 3, 127–136.
MALACH, Š., KLIMANEK, M., DOUDA, P., SKOKANOVA, H., STRANSKA, T. (2009): Spa-
tial data integration for land use change analysis of the Lower Morava Biosphere Reserve.
GeoScape, 4, 1, 100–112.
MCGARIGAL, K., MARKS, B. J. (1995): Fragstats: Spatial Pattern Analysis Program for Quan-
tifying Landscape Structure, http://www.umass.edu/landeco/pubs/mcgarigal.marks.1995.
pdf (5. 4. 2015).
MÍCHAL, I. (1991): Ekologická stabilita. Veronica, ekologické středisko ČSOP pro Ministerstvo
životního prostředí ČR, Brno.
MIKLÍN, J. (2012): Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí
vrch a Růžový kámen v uplynulých dvou stoletích. In: Regiom: Sborník Regionálního muzea
v Mikulově, Mikulov, 4–9.
MIKLÍN, J., SMOLKOVA, V. (2011): Land use/land cover changes of the Pálava PLA and proposed
Soutok PLA in the years 1841–2006. Moravian Geographical Records, 19, 3, 15–28.
MIKLÍN, J., ČÍŽEK, L. (2014): Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, vet-
eran trees and mature forests succumb to forestry intensication, logging, and succession
in a UNESCO Biosphere Reserve. Journal for Nature Conservation, 22, 1, 35–41.
MIKLÍN, J., HRADECKÝ, J. (2016): Conuence of the Morava and Dyje Rivers: a century of land-
scape changes in maps. Journal of Maps, 12, 4, 630–638; doi:10.1080/17445647.2015.1068714.

    . , . 
MOUNTFORDA, E. P., PETERKENB, G. F., EDWARDSC, P. J., MANNERSD, J. G. (1999): Long-
term change in growth, mortality and regeneration of trees in Denny Wood, an old-growth
wood-pasture in the New Forest (UK). Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systemat-
ics, 2, 2., 223–272.
MÜLLEROVA, J., SZA BO, P., HEDL, R. (2014): e rise and fall of traditional forest management
in Southern Moravia: A history of the past 700 years. Forest Ecology and Management, 331,
104–115.
NOŽIČKA, J. (1956): Z minulosti jihomoravských luhů. Práce výzkumných ústavů lesnických,
10, 169–199.
OPRAVIL, E. (1983): Údolní niva v době hradištní. Studie archeologického ústavu ČSAV v Brně,
2, sv. 2.
OPRŠAL, Z., ŠARAPATKA, B., KLADIVO, P. (2013): Land-use changes and their relationships
to selected landscape parameters in three cadastral areas in Moravia. Moravian Geographical
Records, 21, 1, 41–50.
RACKHAM, O. (1998): Savanna in Europe. In: Kirby K. J., Watkins C. (eds.): Ecological history
of European forests. CAB International, Wallingford, 1–24.
ROZKOŠNÝ, R., VAŇHARA, J. (1995–1996): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere
Reserve of UNESCO, I–III. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masaryki-
anae Brunensis Biologia, 92, 1–208; 93, 209–408; 94, 409–630.
SKALOŠ, J., WEBERA, M., LIPSKÝ, Z., TRPAKOVA, I., ŠANTRŮČKOVA, M., UHLÍŘOVA, L.,
KUKLA, P. (2011): Using old military survey maps and orthophotograph maps to analyse long-
term land cover changes – Case study (Czech Republic). Applied Geography, 31, 2, 426–438.
SKOKANOVA, H. (2008a): Land use changes of river Dyje oodplain in reaches Nový Přerov –
Brod nad Dyjí and Nové Mlýny – Lednice, Czech Republic, in the period of 1830–2001 as a
reaction to the river Dyje channel regulations. Ekológia, 27, 1, 82–98.
SKOKANOVA, H. (2008b): e Impact of River Engineering Works on the Dyje River oodplain
in the Czech Republic. Global Environment, 2, 83–111.
SKOKANOVA, H., HAVLÍČEK, M. (2007): Driving forces and land use changes in the Lower
Dyje River Area, Czech Republic, in the period 1840–2006. Proceedings of the IGU–LUCC
Central Europe Conference, 177–188.
SOLÍN, L., FERANEC, J., NOVAČEK, J. (2011): Land cover changes in small catchments in
Slovakia during 1990–2006 and their eects on frequency of ood events. Natural Hazards,
56, 1, 195–214.
SPITZER, L., KONVIČKA, M., TROPEK, R., TUF, I. H., TUFOVA, J. (2008): Does closure of
traditionally managed open woodlands threaten epigeic invertebrates? Eects of coppicing
and high deer densities. Biological Conservation, 141, 3, 827–837.
SZABO, P., MÜLLEROVA, J., SUCHANKOVA, S., KOTAČKA, M. (2015): Intensive woodland
management in the Middle Ages: spatial modelling based on archival data. Journal of Histori-
cal Geography, 48, 1–10.
ŠALEK, L. (2008): Ochrana, nebo devastace? Lesnická práce, 87, 9., 30–31.
ŠEBEK, P., ALTMAN, J., PLATEK, M., ČÍŽEK, L. (2013): Is active management the key to the
conservation of saproxylic biodiversity? Pollarding promotes the formation of tree hollows.
PLoS ONE, 8, e60456.
TILMAN, D., MAY, R. M., LEHMAN, C. L., NOWAK, M. A. (1994): Habitat destruction and the
extinction debt. Nature, 371, 65–66.
TURNER, M. G., GARDNER, R. H., O’NEILL, R. V. (2001): Landscape Ecology in eory and
Practice. Springer, New York.

        
UTINEK, D. (2008): Jen jeden úhel pohledu na mnohoúhelník. Lesnická práce, 87, 6., 23.
UUEMAA, E., ANTROP, M., ROOSAARE, J., MARJA, R., MANDER, Ü. (2009): Ladnscape
Metrics and Indicies: An Overview of eir Use in Landscape Research. Living Rev, Landscape
Res., 3, 1, 33–37.
VERA, F. W. M. (2000): Grazing ecology and forest history. CABI Publishing, Wallingfort.
VESELÝ, D. (2004): Vodní hospodářství v oblasti dolního toku řek Moravy a Dyje, povodně
a regulace toků od historie po současnost. In: Hrib, M., Kordiovský, E. (eds.) Lužní les v Dyj-
sko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav, 195–208.
VICHEREK, J., ANTONÍN, V., DANIHELKA, J., GRULICH, V., GRUNA, B., HRADÍLEK, Z.
a kol. (2000): Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. Masarykova univerzita, Brno.
VIEWEGH, J. (2002): South-Moravian oodplain forest herb vegetation in the period 1978–1997.
Journal of Forest Science, 48, 2, 88–92.
VODKA, Š., KONVIČKA, M., ČÍŽEK, L. (2009): Habitat preferences of oak-feeding xylophagous
beetles in a temperate woodland: Implications for forest history and management. Journal
of Insect Conservation, 13, 5., 553–562.
VRŠKA, T., ADAM, D., HORT, L., ODEHNALOVA, P., HORAL, D., KRAL, K. (2006): Dyna-
mika vývoje pralesovitých rezervací v České republice. Sv. II, Lužní lesy – Cahnov-Soutok,
Ranšpurk, Jiřina. Academia, Praha.
VYBÍRAL, J. (2007): Lužní lesy v Biosférické rezervaci Dolní Morava. Regiom: Sborník Regio-
nálního muzea v Mikulově, 36–42.
WICKHAM, J. D., O’NEILL, R. V., RIITTERS, K. H., WADE, T. G., JONES, K. B. (1997): Sensitiv-
ity of Selected Landscape Pattern Metrics to Land-Cover Misclassication and Dierences in
Land-Cover Composition. Photogrammetric Engineering & Remote Sensing, 63, 4, 397–402.
WU, J., SHEN, W. J., SUN, W. Z., TUELLER, P. T. (2002): Empirical patterns of the eects of
changing scale on landscape metrics. Landscape Ecology, 17, 8, 761–782.

Landscape structure changes at the conuence of the Morava and Dyje Rivers
e area at the conuence of the Morava and Dyje Rivers is one of the biologically most diverse
landscapes of Czechia. On this account, it is covered by various forms of nature protection
(UNESCO Biosphere Reserve, Natura 2000 or Ramsar Wetlands). Most typical ecosystems are
oodplain forests, with pedunculate oak (Quercus robur), narrowleaf ash (Fraxinus angustifolia),
hornbeam (Carpinus betulus), eld maple (Acer campestre) and meadows interweaved with an
abundant net of rivers and their (old) reaches and oxbow lakes. During the last century, this
landscape changed distinctively for the intensication of both agricultural and forest manage-
ment, which was enabled due to the regulation of watercourses. is paper focuses on the land
use / land cover changes as indicators of changes in horizontal landscape structure and their
consequences for biodiversity. Land use / land cover (24 categories classied posteriori with a
special focus on spatial structure of woodlands) was obtained from aerial photographs from 1938,
1953, 1976 and 2009, and analysed while using landscape metrics. Although the land use / land
cover of 31.7 % of the area did not change between 1938 and 2009, the most important landscape
changes in this period were: (i) an all but complete disappearance of open and structured wood-
lands; (ii) a transformation of the mosaic of very small agricultural elds into large-scale elds of

    . , . 
mostly arable land; (iii) a signicant decrease in grasslands; (iv) the regulation of water courses;
(v) an outstanding increase in logging intensity during the last twenty years. Ad (i): while open
and structured woodlands (including meadows with solitary trees and clear-cuts with retention
trees) comprised 43.1% of woodlands (3,686 ha) in 1938, their share was only 8.1% (708.5 ha)
by 2009, with a decrease in both average area of patches and their number and a signicant
increase in the isolation of open/structured woodlands patches. Open/structured woodlands
are considered to be the most diverse temperate ecosystems and many of the protected species
in the area (mainly saproxylic beetles and various bird species) are dependent on them. e
present distribution of veteran and solitary trees as the most important habitats is related to
the distribution of open/structured woodlands in 1938; the disappearance of these ecosystems
creates an extinction debt. Ad (ii): In 1938, nearly 20% of agricultural land was comprised of a
mosaic of very small (on average 0.3 ha) elongated plots; an estimated number for the whole
area was c. 4,370 patches. Such a mosaic had disappeared completely by 2009, having changed
into 218 large-scale elds of arable land. Ad (iii): e area of grasslands decreased by 40.7% from
3,367 ha to 1,996 ha; one-third was converted into arable land, 15.4% was covered by woodlands
and bushes. Ad (iv): e rst regulation of watercourses in the form of a shortening of the
meanders of the Morava River occurred already before 1938; the main works took place between
1953–1976. e Morava River was shortened from 46.5 km to 31.3 km, while the Dyje River from
52.0 km to 42.1 km. Former river meanders were turned into oxbow lakes. Ad (v): Clear-cuts
had the largest area (1,268 ha) in 2009. According to forestry maps, the area of old (>100 years)
forest stands decreased to two-thirds between 1990 and 2009, while the area of young forest
stands (< 50 years) nearly doubled with forests stands of the age under 10 years (15.6%) and
between 11 and 20 years (10.8%) creating the highest share.
In comparison with the general trends in land use / land cover changes in Czechia, the
evolution of the landscape in the study area was dierent. Regulations of watercourses at the
beginning of the second half of the 20 century enabled more intensive forest and agricultural
management. e preservation of the area’s biodiversity requires a start of active conservation
management. It should focus on the opening of woodlands, decrease in forest logging and a
suitable selection of logging localities.
Fig. 1 Study area and its forms of protection; in brackets years of designation: biospheric re-
serve (2003), special purpose woodland (1999, 2009), wetland according to the Ramsar
Convention (1990–1996), bird areas (2004), European important localities (2004).
Fig. 2 Selected landscape metrics indexes for study area.
Fig. 3 Selected landscape metrics indexes for generalized categories of woodlands. In legend:
closed forest stands, sparse forest stands, clear-cuts.
Fig. 4 Characteristic forms of forest management: a – 1938, b – 1953, c – 1976, d – 2009. Photos
© VHMÚř Dobruška, CENIA and Geodis Brno.
Fig. 5 Forest stands age structure (for year 2009). Axis x – age of forest stands, years, axis y – %
of woodland area in a given part.
Fig. 6 Selected landscape metrics indexes for forest age categories.
Fig. 7 Dierence between theoretical (according to area of category) and real number of
solitary and veteran oaks in the closed forest in 2009, according to category in 1938. In
legend: closed unstructured forest, closed structure forest, half-open forest, open forest,
permanent pastures with solitary trees, clear-cuts with reserved trees, clear-cuts and
forested clear-cuts.

        

Článek byl připraven s nanční podporou Grantové agentury České republiky grantem
č. P504/12/1952 „Diverzita saproxylických organizmů v čase a prostoru: Od historie krajiny přes
ekologii společenstev k modelům přežívání druhů“ a Ostravské univerzity v Ostravě grantem
č. SGS18/PřF/2015-2016.