ChapterPDF Available

Institucionální péče o seniory

Authors:

Abstract

Text shrnuje jednotlivé faktory, které ovlivňují rozhodování poskytovatelů péče (zejména pak rodinných příslušníků) o seniory. za situace, kdy zvažují konkrétní zabezpečení a volbu způsobu péče a pomoci. Na podkladě obecně nastíněných výchozích historických souvislostí je hlavní pozornost věnována popisu klíčových determinant dalšího rozvoje institucionálních mechanismů péče o seniory. Tyto determinanty jsou přitom uvedeny ve formě základních dichotomií, jež odrážejí specifikované výzkumné hypotézy, spolu s výčtem základních tématických okruhů naznačujících možnosti dalšího výzkumu.
71
Anotace: Text shrnuje jednotlivé faktory, které ovlivňují rozhodování poskytovatelů péče (ze-
jména pak rodinných příslušníků) o seniory. za situace, kdy zvažují konkrétní zabezpečení a vol-
bu způsobu péče a pomoci. Na podkladě obecně nastíněných výchozích historických souvislostí
je hlavní pozornost věnována popisu klíčových determinant dalšího rozvoje institucionálních
mechanismů péče o seniory. Tyto determinanty jsou přitom uvedeny ve formě základních di-
chotomií, jež odrážejí specifikované výzkumné hypotézy, spolu s výčtem základních tématických
okruhů naznačujících možnosti dalšího výzkumu.
Přestože k systematickému rozvoji institucionální péče o seniory (resp. k rozvoji sociálních
služeb) dochází až po druhé světové válce, bylo by chybou domnívat se, že v dřívějších dobách
nebyly potřeby osob s inhibovanou sociální funkčností19 nijak zajištěny. Existovala dokonce
celá řada opatření a nástrojů, které se však často překrývaly nebo naopak mnohé konkrétní
situace vůbec neřešily. S ohledem na cíl této práce považujeme za nejvýznamnější dvě formy
zabezpečení sociálních služeb. První z nich představuje tradiční a stále dominující rodinná so-
lidarita, zatímco druhou formou je moderní a institucionalizovaná profesionální péče, jež se
historicky vyvinula z chudinského zaopatření.
Rodina (resp. rod) byla historicky první strukturou zabezpečení starých osob; postarat se
o svého starého člena bylo zcela v rozsahu kompetencí a povinností rodiny. Byl to jakýsi vzá-
jemný protektivní závazek: rodiče se starali o své děti, které když dospěly, pečovaly o své
rodiče. V tradičních společnostech se zajištění starých osob realizovalo v tomto rámci a jen
výjimečně se stávalo předmětem činnosti institucí jiných než rodiny.
I v současné době bývá tato rodinná solidarita považována za přirozený a optimální způsob
zabezpečení. V této souvislosti se obvykle poukazuje na široký rozsah zabezpečení (universa-
litu služeb poskytovaných rodinnými příslušníky) a na neformální charakter, neformalizované
mechanismy a postupy při samotném poskytování péče. Další výhodou rodinné solidarity srov-
natelného významu je vysoká míra flexibility poskytované péče, a to jak ve výčtu, v šíři kon-
krétních činností (úkonů spojených s pečováním), tak také v intenzitě a v poskytovaném množ-
19 Přestože se naše hlavní oblast zájmu týká seniorů, je třeba zdůraznit, že podobná schémata platí také pro osoby
s imperfekcemi duševního stavu, malfunkcemi v oblasti kontroly jednání či jedince s poruchami učení.
72
ství. Rodina, představující přirozené sociální prostředí, kromě toho poskytuje značný prostor
pro rozvíjení inter-generační solidarity a při správném fungování také eliminuje riziko sociální
exkluse seniorů. Na druhé straně však bývají zdůrazňována mnohá omezení při zabezpečování
seniorů v rámci rodiny či rodových společenství. Zvláštní pozornost přitom bývá věnována
skutečnosti, že se tento druh zabezpečení nedostává těm jednotlivcům, kteří žijí mimo rámec
rodových vztahů; nedostává se však také rodinám, pro které je zabezpečení sebe sama a své
vlastní existence problematické (v této souvislosti jde zejména o nízko-příjmové domácnosti).
Jde o to, že současná (atomizovaná) rodina již není schopna plnit celé spektrum úkolů a funkcí,
které byly běžné v pre-industriálních společnostech. Kritika této formy zabezpečení v kontextu
industriální společnosti a v kontextu fragmentovaných rodinných vztahů a akcentované indi-
viduality dále poukazuje na riziko ztráty vlastní identity a na nebezpečí spojené s posilováním
pocitu závislosti beneficientů na svém nejbližším sociálním okolí. Předmětem kritiky je v ne-
poslední řadě také absence kontroly adekvátnosti poskytovaných služeb a jejich kvality, a to
zejména s ohledem na specifické potřeby opečovávaných a na rostoucí požadavky odborné
erudice poskytovatelů takovéto péče.
Podle některých analýz (např. Shanas, 1968) však samotný fakt industrializace nelze po-
važovat za příčinu toho, že se senioři ocitají mimo rámec rodiny, neboť i v pre-industriálních
společnostech dožívali senioři v izolaci, v chudobě a bez pomoci členů rodiny.
Institucionalizovaný způsob péče o staré osoby se začal vyvíjet ve vnitřně diferencovaných
společnostech; princip chudinské péče, jež stála na počátku rozvoje institucionalizované formy
péče o seniory, totiž předpokládá určitou míru akumulace a koncentrace majetku, z něhož je
poskytována pomoc těm, kteří ji potřebují. Ve své původní podobě byla chudinská péče orga-
nizována a spravována církvemi popř. feudály a rozsah poskytovaného zabezpečení byl vel-
mi omezený, nesystematický a personalizovaný. Takovéto zabezpečení tedy bylo dostupné jen
v některých oblastech, pouze vybraným skupinám populace a jen v určitých situacích – to vše
bez garantovaného (právního) nároku. Chudinská péče, její dostupnost a rozvoj tedy záležela na
značné diskreční pravomoci jejího poskytovatele. Postupem času však převzal dohled nad tímto
druhem zabezpečení stát (především prostřednictvím místních samospráv), využil sítě již exis-
tujících útulků a špitálů a provedl některé úpravy v systému poskytování péče (např. byla sta-
novena objektivní kritéria pro poskytování služeb). Chudinská péče tak postupně ztrácela svůj
defensivní charakter (kdy poskytovala služby až na základě poptávky) a začala se přeměňovat
v soustavu nabízející určitý typ zabezpečení. Tím se otevřel prostor pro rozhodování jednotli-
vých rodin; pečovat o svého nemohoucího člena přestávalo být vnímáno jako imperativ a jako
jediné možné východisko, ale stávalo se (a tento proces dále pokračuje i dnes) jednou z vari-
ant. Roztočila se tak spirála, která začala posouvat péči o seniory od neformální rodinné péče
založené na inter-generační solidaritě k institucionalizovanému způsobu zabezpečení seniorů
a standardizovanému poskytování péče založené na formalizovaných pravidlech a dále až k fle-
xibilním terénním službám poskytovaným na profesionální bázi garantovaných standardů.
V tomto procesu sehrávala vždy vysokou roli města - např. na území dnešní ČR byla tato
péče od konce 18. století městům nařízena. Poskytování sociálních služeb je totiž činností, kte-
rou je třeba poskytovat vždy v rámci dané lokality a s přihlédnutím ke konkrétním možnostem
a místním uzancím. V současné době vykonávají tuto činnost obce jak v rámci své samostatné
působnosti, tak také v rámci působnosti přenesené, kdy vykonávají státní správu. Vysokou roli
obcí lze proto v kontextu rozvíjejících se sociálních služeb očekávat i v budoucnu (viz navr-
73
hované principy sociálních služeb obsažené v připravovaném zákonu o sociálních službách).
Rozvoj sociálních služeb a zvyšování jejich dostupnosti je nyní součástí tzv. komunitního plá-
nování, jehož cílem je analyzovat potřeby v dané lokalitě; na jejich základě a za aktivní účasti
dotčených aktérů je v rámci komunitního plánu navrhována taková podoba systému sociální
péče, který v rámci daných legislativních mantinelů, dokáže vyhovět požadavkům a potřebám
obyvatel, kteří žijí v té které komunitě (tedy obci či kraji).
Obce a kraje v systému sociální péče figurují jako tzv. zadavatelé, což je odrazem skutečnos-
ti, že jakkoliv je role obcí a krajů významná, neznamená nutně, že stát či obce jsou poskytova-
telem (či dokonce výlučným poskytovatelem) jednotlivých sociálních služeb. Naopak, oblast
sociálních služeb vytváří široké pole pro působení nestátních neziskových organizací, samo-
statných subjektů zřízených obcemi či kraji nebo dokonce organizací soukromého sektoru. Tito
poskytovatelé procházejí systémem akreditací a jsou ze strany zadavatelů sociálních služeb
(tedy obcí a krajů) průběžně kontrolovány; současně je poskytování sociálních služeb těmto
subjektům kompenzováno, a to formou účelově vázaných dotací z prostředků státního rozpoč-
tu, z rozpočtu jednotlivých obcí nebo krajů či z úhrad od „klientů“ – tedy od osob nebo rodin,
které si tento typ služeb objednávají. Role obcí tak získává v rámci sociálních služeb dvojjediný
ráz, kdy obce vystupují jako samotný poskytovatel služeb a zároveň působí jako garant kvality
a dodržování standardů péče poskytované ostatními subjekty.
V ČR doposud chybí speciální legislativa upravující oblast sociálních služeb a jejich po-
skytování; řešení výzkumného úkolu bude časově koincidovat se schvalováním příslušného
zákona a se získáváním prvních praktických zkušeností po jeho implementaci. Závěry našich
analýz tak nebude pravděpodobně možné zohlednit při přípravě tohoto zákona, nicméně mohou
pomoci při praktickém rozvoji těchto služeb (např. formou informačního servisu budoucím
poskytovatelům).
V rámci výzkumného úkolu považujeme za užitečné detailně zkoumat následující oblasti,
které jsou zde prezentovány v podobě dichotomií. Je zřejmé, že konkrétní návrh na dílčí opat-
ření v oblasti sociální péče bude vždy kompromisem vzešlým z přirozeného střetu uvedených
pohledů.
Péče o starého člena rodiny zahrnuje několik konkrétních oblastí a v jejich rámci pak mnoho
dílčích úkonů. Řadu z nich mohou zajišťovat (a obvykle také zajišťují) sami členové rodiny
(jde o tzv. laickou péči = helping). V této souvislosti jde zejména o činnosti spojené s chodem
domácnosti seniora (např. nakupování, úklid, vaření, praní), sociální podporu zabezpečující
především kontakt s úřady a zahrnující administrativní aspekty spojené s existencí domácnosti
jako samostatné jednotky; v neposlední řadě jde o oblasti, které zahrnují vlastní péči o seniora,
tedy především zabezpečování dohledu či dozoru a vykonávání základní osobní péče. Každá
z těchto oblastí tedy může být zabezpečována na laickém základě, neboť nevyžaduje žádné
specifické znalosti či dovednosti, může však být také tzv. outsourcována a postavena na profesi-
onální základ v případech, kdy rodina (ascendenti) nemohou tyto činnosti vykonávat vlastními
silami či v případech, kdy žádní ascendenti nejsou. Úkoly a činnosti spojené s druhou oblastí
péče, s péčí profesionální = nursing, však laické rodinné zázemí poskytovat nemůže. Typologie
péče pak vyplývá z následujícího přehledu:
74
Konkrétní forma poskytování odborné péče (zdravotnické i lékařské) může mít charakter
docházky specializovaného pracovníka přímo do domácnosti nebo charakter soustavné péče
o starého člověka v léčebně či podobu krátkodobých návštěv specializovaných pracovišť kon-
centrované péče.
Předpokládané hlavní oblasti zkoumání:
a) definice a upřesnění jednotlivých konkrétních oblastí sociální péče vyžadovaných
samotnými beneficienty.
b) expertní posouzení odborných, časových a finančních nároků na poskytování jednot-
livých služeb v rámci systému sociální péče. Tato analýza povede ke stanovení mi-
nimálních standardů, kterých by jednotliví poskytovatelé měli dosáhnout a následně
prokazovat jejich dodržování v průběhu poskytování služeb.
c) definice konkrétních životních situací pro optimalizaci způsobu poskytování péče
provedená s cílem usnadnit orientaci veřejnosti a nejbližšího sociálního okolí samot-
ného beneficienta v možnostech využití konkrétních dostupných služeb.
Tato dichotomie nepředstavuje dvě alternativní vize či koncepce, ale jde vlastně o střet dvou
skupin subjektů: poskytovatelů péče na straně jedné a příjemců péče na straně druhé. Přáním
naprosté většiny beneficientů je zůstat ve svém domácím, přirozeném prostředí, zatímco obec-
ným zájmem poskytovatelů takovéto péče je dosáhnout vyšší efektivity soustředěním většího
počtu opečovávaných osob ve specializovaných zařízeních (domovech, ústavech). Platí přitom,
že míra rezistence beneficientů je tím vyšší, čím větší je diskrepance mezi dosavadním životním
standardem beneficienta a úrovní rezidenčních zařízení. Argument vyšší efektivity při poskyto-
vání centralizované péče tedy platí pouze v případě již vybudované sítě zařízení, jejichž stan-
dard odpovídá požadavkům beneficientů. V opačném případě dominuje na straně beneficientů
zájem o terénní služby poskytované na bázi home-nursing.
S problematikou centralizace poptávajících souvisí další dvě oblasti:
a) dostupnost péče
Problematika dostupnosti péče je významně závislá na dostatku kvalifikovaných pracovní-
ků, kteří mohou péči poskytovat. Typickými důsledky nedostatečného množství těchto pracov-
níků jsou finanční nedosažitelnost služby daná vysokými transakčními náklady, snížená kvalita
služby nebo její úplná absence.
b) koncentrace péče
Koncentrace péče znamená soustředění nabídky – tedy poskytování širokého spektra slu-
žeb spojených s péčí jedním subjektem, jednou institucí, jedním poskytovatelem (full-servis).
Laická péče Profesionální péče
dozorování, hlídání ?
sociální podpora ?
zabezpečování chodu domácnosti ?
vedení domácnosti ?
osobní péče ?
zdravotnická péče ---
lékařská péče ---
Pramen: OECD 1996, upraveno
75
V případě centralizované péče je pochopitelně snadné dosáhnout také jejího koncentrovaného
charakteru, což prospívá jak beneficientům, tak také samotným poskytovatelům. V případě de-
centralizované péče, tedy v případě služeb poskytovaných přímo v domácnosti beneficientů,
jsou možnosti využívání koncentrované péče mnohem více omezeny, což může být na úkor
pohodlí beneficienta samotného. Vzhledem k tomu vznikají v některých zemích (např. ve Vel-
ké Británii, Austrálii či na Novém Zélandu) programy podporující jednotlivé poskytovatele
terénních služeb v přípravě individuálně parametrizovatelných „balíčků“, jež přesně odrážejí
rozsah služeb požadovaných jednotlivými beneficienty při maximálně efektivním způsobu je-
jich poskytování.
Předpokládané hlavní oblasti zkoumání:
a) ověření preferencí obou cílových skupin (beneficientů i profesionálních poskytovate-
lů péče)
b) identifikace primárního rozhodovatele při volbě mezi oběma variantami
c) nástin rozhodovací mapy zohledňující míru centralizace a koncentrace poskytované péče
Institucionálně založená pomoc se nemusí zaměřovat nutně jen na poskytování sociálních
služeb samotným beneficientům (tedy seniorům či ostatním opečovávaným osobám), ale může
mít charakter proaktivní podpory stimulující solidaritu v rámci struktury tradičních rodinných
vztahů. Příslušné mechanismy (či přesněji právní úprava) může např. zahrnovat speciální dáv-
ky pro pečující osoby, pracovní úlevy pro pečující definované zákoníkem práce apod.
Předpokládané hlavní oblasti zkoumání:
a) nalezení možností pro využití jednotlivých nástrojů definovaných stávající legislati-
vou ve vymezených situacích péče o rodinného příslušníka
b) identifikace hlavních bariér poskytování péče rodinnými příslušníky
c) odhad relevance jednotlivých forem primární a sekundární pomoci v konkrétních
typech rodin
Poskytování péče o seniora nemusí být realizováno jen v rámci vlastní rodiny a v rámci
přirozených rodinných vztahů, ale při adekvátním institucionálním zarámování může být také
vykonáváno rodinou cizí, náhradní. V situaci, kdy je vlastní rodina z jakéhokoliv důvodu dys-
funkční, kdy ascendenti nejsou připraveni poskytnout potřebnou péči nebo když rodinné záze-
mí zcela chybí, může být tato forma pomoci způsobem, který zajistí požadovanou (či alespoň
beneficientem favorizovanou) individualizovanou péči. Jejím základem se může stát např. sou-
sedská výpomoc či dobrovolné a vzájemné ujednání mezi beneficientem a pečující rodinou.
Tento institut, někdy označovaný jako „seniorská adopce“ umožňuje kromě svého primárního
cíle (péče o seniora) saturovat mnohým rodinám jejich přirozenou potřebu poskytování sociální
solidarity.
76
Předpokládané hlavní oblasti zkoumání:
a) analýza dosavadních zkušeností se seniorskou adopcí v jiných zemích
b) zájem o aktivní a pasivní využití seniorské adopce v ČR
c) definice a popis konkrétních okolností při rozhodování o (aktivní i pasivní) využití
seniorské adopce
Institucionalizovaná forma pomoci může mít charakter jednak pomoci přímé, kdy je po-
skytována samotná služba, kterou starý člověk potřebuje (a kterou není rodina s to vlastními
silami a s využitím vlastních zdrojů, vlastního zázemí poskytnout). V tomto případě svou roli
sehrají specializované subjekty, které disponují potřebným materiálním vybavením i školenými
pracovníky – specialisty. Jinou formou je pomoc nepřímá, kdy jsou rodinným příslušníkům
institucionálně vytvořeny adekvátní podmínky pro to, aby mohli potřebnou službu poskytovat
sami. Přímá pomoc zdánlivě koreluje s nástroji pro příjemce péče, zatímco nepřímá péče (stej-
ně zdánlivě) koreluje s nástroji pro pečující. Skutečností zůstává, že přímá pomoc může mít
charakter obou nástrojů (a vice versa).
Předpokládané hlavní oblasti zkoumání:
a) identifikace relevantních a účinných nástrojů přímé pomoci
b) identifikace relevantních a účinných nástrojů nepřímé pomoci
c) definování podmínek pro čerpání přímé a nepřímé pomoci
Lze očekávat, že význam institucionalizované péče o seniory bude v příštích desetiletích
narůstat. V souvislosti s prodlužující se střední délkou života a v souvislosti s rostoucí úrovní
zdravotní péče v kombinaci s pokračující atomizací rodiny jako sociální instituce spojené s re-
dukcí jejích původních cílů a funkcí se nesoulad mezi potřebami seniorů a možnostmi ascen-
dentů tyto potřeby svépomocně saturovat bude dále prohlubovat.
Historicky bylo poskytování sociálních služeb (tak, jak je dnes chápeme) pro seniory spo-
jováno s chudinskou péčí a sociální služby tak od minulosti nesou punc reziduální péče pro
marginalizované skupiny obyvatel. Vzhledem k tomu nebyly společností považovány za plno-
hodnotnou alternativu rodinné péče. Tato percepční distorze se začala měnit až po druhé světo-
vé válce, kdy se sociální služby začaly rozvíjet jako samostatná oblast sociálního zabezpečení.
V blízké budoucnosti bude třeba čelit změnám, ke kterým bude docházet jednak na trhu práce,
kdy lze již nyní předvídat pokles absolutního počtu pracovních sil či změny v pracovní aktivitě
žen, a dále změny v demografické struktuře populace (zvyšující se podíl starších osob v popu-
laci, zvyšující se střední délka života), a v neposlední řadě také změny související s fungováním
rodiny a změny související se změnou struktury domácností. Tyto trendy totiž mohou význam-
ným způsobem zasáhnout do schopností poskytovat péči na úrovni rodiny.
77
Bez vytýčení rozsahu a kvality péče, kterou společnost považuje za adekvátní, bez definice
minimálních standardů či stanovení výčtu poskytovaných (a garantovaných) služeb, a bez ur-
čení způsobu jejich financování (včetně stanovení výše plateb od příjemce/rodiny příjemce) se
nemohou mechanismy institucionálně poskytované péče plně rozvinout. Důležitou roli v tomto
ohledu bude sehrávat obligatorní systém důchodového pojištění, který zajišťuje starým osobám
příjem, ze kterého si mj. mohou hradit péči a „nakupovat sociální služby“. Tato komodifikace
sociálních služeb a posun seniora od relativně závislého beneficienta k relativně nezávislému
zákazníkovi zvýší spolu s implementací a rozvojem principu plurality sociální péče význam
těchto standardů.
Jde vlastně o to, jakou image si sociální služby vybudují. Zda budou, tak jako v minulos-
ti, vnímány jako subsidiární nástroj vhodný pouze pro malfunkční rodiny či pro osamocené
staré jedince bez adekvátního sociálního i materiálního zázemí nebo zda budou považovány
za rovnocennou alternativu rodinné péči (resp. péči poskytované rodinnými příslušníky)
či dokonce zda budou vnímány jako služby kvalitativně (a profesionálně) vyšší úrovně
ve srovnání s „neprofesionální“ péčí členů rodiny. V této souvislosti je třeba připomenout, že
odpovědnost vždy zůstane ležet na ascendentech samotných, ale bude záležet na tom, jaké kon-
krétní možnosti a nástroje pro satisfakci potřeb opečovávaných osob budou mít k dispozici.
ANDRÉN S., ELMSTAHL, S. Former family carers´ subjective experiences of burden.
A comparison between group living and nursing home environments in one municipality
in Sweden. Dementi, 2002, Vol. 1, No. 2, p. 241-254.
MYLES, J. Old age in the welfare state. The political economy of public pensions. Kansas:
University Press of Kansas, 1989.
Caring for frail elderly people. Policies in evolution. Social Policy Studies, No. 19. Paris:
OECD, 1996.
RYS, V. Česká sociální reforma. Praha: UK, 2003.
SHANAS, E., TOWNSEND, P., WEDDERBURN, D., FRIIS, H., MILHOJ, P.,
STEHOUWER, J. Old people in three industrial societies. New York: Atherton, 1968.
TOMEŠ, I. a kol. Sociální správa. Praha: Portál, 2002.
... Some of the unintended results are not considered as being capable of satisfying the given need and therefore they are eliminated as unwanted. Caregivers who needed certain treatment, did not accept it, either due to a lack of time, or because of the necessity to co-finance it, or a deficiency in interest (Remr 2005). The mismatch of both constructs driven by wants (instead of the needs) would lead to a lack of useful intervention that would have the capacity to improve the condition of subjects. ...
Article
Full-text available
This article focuses attention on the importance of needs that are understood as a criterium for the evaluation of usefulness. The text proposes a usable conceptual framing of what evidence might be collected. Moreover, it identifies the role of needs within the theory of change that is presented by the generalized logic model and finally it points out the key situation when usefulness can successfully supplement other evaluative criteria like relevance or effectiveness. Discrimination of needs from similar constructs like wants, preferences and demand is analyzed and documented with vivid examples from a study that focused on the needs of informal caregivers providing care to the dependent seniors within their homes. Moreover, the key methodological peculiarities of the systematic process of the identification, analysis and evaluation of needs are brought to attention.
Conference Paper
Full-text available
The main goal of the contribution is to summarize perceptions and experiences of seniors concerning their needs with regard to ageing. The paper puts aside the nation-wide measures as well as intra-family factors and focuses on the importance of local communities, the roles of neighbors and the suitability of urbanistic settings surrounding the seniors. The paper analyzes the key determinants of neighbors´ engagement in informal care, identifies the main elements of a good neighborship, and identifies what seniors need from age-friendly communities.
Conference Paper
Full-text available
Perceived disruption of everyday life during COVID-19 pandemic is worthy of research attention. The interventions adopted in many countries in response to the COVID-19 pandemic introduced new interventions into the lives of individuals, such as curfews, quarantines, and assembly bans aimed at reducing social interactions. Thus, the disease and interventions represented a significant change for many individuals. The restrictions caused discontinuities to many aspects of life during the COVID-19 pandemics. It became a significant disruptor of everyday life. Perceptions of this disruption caused by Covid-19 pandemic deserve research attention. There is a high demand from public policymakers to identify when epidemic situations and imposed interventions become unbearable for the majority of the population. Therefore, it is useful to know as much as possible about the perceived disruption of everyday life during the COVID-19 pandemic, namely the impact on activities of daily living. The validated Fear of COVID-19 scale (FCV-19S) was used to identify associations of perceived disruption along with other measures representing key aspects of quality of life, reported type of family bonds, and self-reported health. The selected items were found to differentiate the level of perceived disruption to daily life in different subpopulations.
Conference Paper
Full-text available
Providing informal care to senior member of the family is in many cases challenging the overall family atmosphere, the bonds among family members, and the intergenerational relationships. Besides its positive effects on seniors who can stay within their natural physical and social environment, informal caregiving might impose an increased stress on informal caregivers, reduce their social life and decrease the quality of life. Population aging poses in increased demand for sustainable arrangements. The paper informs about the quality of life as it was perceived by the informal caregivers - standardized instrument CQoL was used in this respect. Moreover, the paper evaluates the key dimensions of perceived quality of life and identifies the most significant drivers including a structure of the families, emotional bonds among family members or caregivers´ fears.
Presentation
Full-text available
The paper provides comparison of relevant measures in the field of housing policy in Czechia, Germany, Austria, and Sweden. It includes the examples of a good practice in housing adaptability with respect to application the lifelong-housing principles in the compared countries. Moreover, key findings of quantitative survey representing the Czech population aged 65-84 depict the barriers to the sustainable housing, perceived quality of housing and its affordability. It was found that the main priorities of housing policies are aimed at meeting the housing quality standards, enabling the affordability of adequate housing for (vulnerable) seniors, and supporting the accessibility. In seems that cooperation among the governmental bodies, local municipalities, and seniors (residents) is essential for successful implementation of lifelong housing and design-for-all principles.
Conference Paper
Full-text available
The aim of presentation is to propose advanced knowledge about an intervention performance and its effects on beneficiaries. Replicable and easy-to-follow solution in a form of recommended guidelines is offered. Discrimination of needs from other constructs (wants, preferences, and demand) is documented with examples from social services. Presentation focuses the attention on the importance of needs that are treated as a criterium for usefulness evaluation. The guidelines enable to focus the interventions on a merit of such needs.
Presentation
Full-text available
Main goals of the presentation are: a) to introduce the needs of caregivers who provide care about elderly family member, b) to put such needs into the context of family environment and c) to relate the needs with the key risk factors. Methodology of a needs assessment, i.e., identification of the gap between current and optimal conditions for provided care was used. By using the needs assessment technique, it was possible to identify the unconscious needs. Presentation summarizes and categorizes the identified needs; moreover, available results indicate that the combination of risk factors and needs is for analyzed individuals unique. Such result leads to the conclusion that effective interventions should be customized and targeted.
Presentation
Full-text available
The goal of the paper is to summarize the experiences and provide recommendations concerning the methods of a needs assessment. It aims to provide arguments for re-considering the evaluation design with respects to gender-sensitive topics. Findings from previous studies on caregivers´ needs may be biased due to the gender stereotype when caregivers are perceived as females. Such bias in perception has its roots in statistics showing that females represent the majority among caregivers. However, the dominance of the “female agenda” of caregiving cannot justify the neglect of specific needs that male caregivers have. Methodology of needs assessment, i.e., identification of the gap between current and optimal conditions for provided care was used. Such approach is crucial for gender-sensitive assessment because it enables to identify the so-called unconscious needs. Available results indicate that the combination of risk factors and needs differs between female and male caregivers.
Chapter
Full-text available
Je péče o staré rodiče očekávaná a uznávaná hodnota, anebo handicap, který snižuje sociální postavení pečujících? Je diagnóza demence stigma? Jsou pro pečující rodiny největším problémem finanční nároky péče nebo riziko ztráty zaměstnání, či se potýkají spíš s nedostatkem času na péči anebo s fyzickou nebo psychickou obtížností péče? Co nejvíce chybí v systému zdravotních a sociálních služeb v České republice? A nakolik jsou pečujícím rodinám prospěšné současné formy podpory? Takové byly úkoly výzkumného projektu „Hodnocení potřeb rodinných příslušníků pečujících o seniory“, jehož výsledky předkládá tato kniha.
Article
The general knowledge of family caregivers’ experience of burden during the continuing care of a close relative with dementia is incomplete. Several types of care settings are available today, and, for carers, modalities of burden probably differ between these settings. The aim of this study was to explore whether burden differed significantly between former family caregivers (FFCs) to people with dementia who were in group living care (GLC), a small home-like unit for six to eight people, compared with people with dementia in nursing homes (NH). Twenty-six FFCs to people with dementia living in GLC and 17 FFCs to people with dementia living in NHs participated in the study. Validated scales were used to assess symptoms of dementia and provide a picture of caregiver burden, including factors such as strain, emotional involvement and environmental burden. We found that FFCs to people with dementia in NH care had a significantly higher degree of total burden, strain and environmental burden compared with FFCs to people with dementia in GLC. A significant percentage of FFCs also reported receiving insufficient information about dementia and support services. It is suggested that by adjusting physical and psychosocial settings to the cognitive state of the resident, as was done in the GLC approach, may explain the feelings of reduced burden experienced in these group of FFCs.