BookPDF Available

Sborník příspěvků. Konference věnovaná Karpatské úmluvě a Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Bunč, Chřiby, 4. až 5. května 2016.

Authors:

Abstract and Figures

Cílem konference Karpatské lesy bylo přispět odbornými příspěvky a diskuzí se zainteresovanými subjekty k naplňování Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Na konferenci zazněly příspěvky vztahující se k charakteristikám přírodních podmínek, lesnickému obhospodařování, klasifikaci lesních ekosystémů, zakládání a ochraně lesů, péči o chráněná území a významné druhy živočichů a rostlin, lesnické historii a vzdělávání, a lesnickém regionálním rozvoji Karpat. Ve sborníku nejsou však zahrnuty všechny přednesené příspěvky. Organizování konference se ujal Ústav pro hospodářskou úpravu Lesů Brandýs nad Labem, pobočka Brno ve spolupráci s Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně. Konference Karpatské lesy byla pořádána také při příležitosti předsednictví České republiky k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Vzhledem ke svému významu se nejednalo o konferenci mezinárodní, ale o akci spíše regionálního charakteru s cílem integrovat a sblížit zejména lesnické odborníky a praktikující lesníky na Moravě a ve Slezsku. Samotní moravští a slezští lesníci často pociťují nedostatečné množství příležitostí k setkávání, diskutování problémů, vyměňování myšlenek a ke sdílení zkušeností. Doufejme, že tato „příležitost“ bude impulsem pro možná tradiční setkávání se na regionální úrovni a zároveň pozvedne význam karpatských lesů v České republice.
No caption available
… 
No caption available
… 
No caption available
… 
No caption available
… 
No caption available
… 
Content may be subject to copyright.
A preview of the PDF is not available
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Article
Full-text available
New records of Cordulegaster heros (Odonata: Cordulegastridae) on its northern area border in Slovakia Nové nálezy páskovce velkého Cordulegaster heros (Odonata: Cordulegastridae) na severní hranici areálu na Slovensku Otakar HOLUŠA Abstract. The occurrence of Cordulegaster heros Theischinger, 1979 was studied in details in the southern part of Slovakia during 1997-2009. At present four regions with its occurrence are known – the Borská nížina Lowland, the Malé Karpaty Mts. in the western Slovakia, the Revúcka vrchovina Highlands and the Stolické vrchy Hills in central Slovakia. The species was found at totally 44 localities, which lay at the altitude from 194 to 516 m a.s.l. with its main occurrence in the range of 201-300 m a.s.l. The evaluation of occurrence was based on records of larvae. Area of Cordulegaster heros in southern Slovakia is seemingly disjunctive.
Article
Full-text available
The co-existence of high numbers of species has always fascinated ecologists, but what and where are the communities with the world records for plant species richness? The species–area relationship is among the best-known patterns in community ecology, but does it give a consistent global pattern for the most saturated communities, the global maxima? The world. We assembled the maximum values recorded for vascular plant species richness for contiguous areas from 1 mm2 up to 1 ha. We applied the power function to relate maximal richness to area and to make extrapolations to the whole Earth. Only two community types contain global plant species maxima. The maxima at smaller spatial grain were from oligo- to meso-trophic, managed, semi-natural, temperate grasslands (e.g. 89 species on 1 m2), those at larger grains were from tropical rain forests (e.g. 942 species on 1 ha). The maximum richness values closely followed a power function with z = 0.250: close to Preston's ‘canonical’ value of 0.262. There was no discernable difference between maxima using rooted presence (i.e. including only plants rooted in the plot) vs shoot presence (i.e. including any plant with physical cover over the plot). However, shoot presence values must logically be greater, with the curves flattening out at very small grain, and there is evidence of this from point quadrats. Extrapolating the curve to the terrestrial surface of the Earth gave a prediction of 219 204 vascular plant species, surprisingly close to a recent estimate of 275 000 actual species. Very high richness at any spatial grain is found only in two particular habitat/community types. Nevertheless, these high richness values form a very strong, consistent pattern, not greatly affected by the method of sampling, and this pattern extrapolates amazingly well. The records challenge ecologists to consider mechanisms of species co-existence, answers to the ‘Paradox of the Plankton’.
Article
Full-text available
The unified soil classification system of agricultural and forest soils of the Czech Republic has been completed. Great attention is paid to the comparable assessment of soils of the both mentioned land uses. Reference classes and soil types are correlated with the WRB (1988), Soil Taxonomy (1999) and other well-known classification systems. Soil maps, soil associations and regions should also be nationally and internationally correlated.
Article
Full-text available
V souvislosti s připravovanou konferencí byl v letošním ročníku Lesnické práce (LP) věnován značný prostor lesnické typologii -Typologickému systému lesů Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL). Význam lesnické typologie pro lesnictví i příbuzné obory je nesporný. Dovoluji si tuto diskusi doplnit příspěvkem, který zatím není podložen vyhodnocením dat a vychází jen z osobních zkušeností a časo-prostorového srovnání. Předběžné výsledky analýzy nadstavbových jednotek typologického systému bych chtěl prezentovat na zářijové konferenci. V příspěvku nehodnotím význam, ale navrhuji, jak dál v lesnické typologii. Proto je článek, na rozdíl od předchozích, převážně kritický. Přesto doufám, že nebude přijat jako neuctivý a kacířský, ale jako konstruktivní alternativa. Úvod Jako typolog ÚHÚL jsem od roku 1990 "prochodil" lesy téměř celé České republiky. Deset let (posledních sedm nepřetržitě) pracuji s klasifikačními systémy lesů v Severní Americe. I když jsem se díky zahraničnímu působení lesnickou typologií a Typologickým systémem lesů ÚHÚL (Plíva 1971, dále jen lesnická typologie) v poslední době přímo nezabýval, sleduji dění a zajímá mě osud tohoto výjimečného díla. Dosažený stav v detailním rozpracování typologických jednotek, jejich souvislém mapování, zobrazení a aplikaci nejen v provozním hospodaření je ve světovém měřítku skutečně ojedinělý (Smejkal 2012). Aby nebylo možno lesnickou typologii, považovat za zastaralou, je ji nutno aktualizovat ve světle současných vědeckých trendů. S nadhledem a zkušenostmi, snad dostatečnými, zhodnotím stav lesnické typologie po cca 75 letech od jejích neoficiálních počátků (www.uhul.cz), upozorním na klady, ale hlavně na slabá místa, která jsou ovšem logickou součástí vývoje každého systému. Konkrétním cílem příspěvku je formulace rámce dalšího vývoje lesnické typologie. Paralely a kontrasty ekologických klasifikačních systémů Pro formování klasifikací lesů v Evropě i Severní Americe měla zásadní význam moderní vlna environmentalismu ve společnosti i v biologických vědách spolu s ekologickými koncepty
Article
In the nineties of the 20th century, forest ecosystems in the Silesian Lowland were seriously disturbed by a large disaster with massive increase in the occurrence of biotic and abiotic harmful agents. The majority of old growth was cut there especially that with allochthonous spruce (Picea excelsa). Relations between the course of climatic factors (annual precipitation amount, annual average temperature) and the level of unregulated felling were studied.
Article
Starting from the general principles of the Zürich-Montpellier school for the description of vegetation by means of field estimations of abundance, cover etc., the authors criticise the scales adopted by most workers, and some of their interpretations. The following analytical characters of vegetation, and methods of estimation, are discussed: height (layering, recognition of synusiae), peripheral and internal cover, density, abundance, sociability, vitality, fertility, and phenological stage of taxa or layers. The main weaknesses of the usual scales for estimation of these characters (see list of references) are considered to be: 1. The use of combined scales for estimation of abundance and cover, and of vitality and fertility. 2. The lack of equivalence in the range of values for each class in most of the existing scales. 3. The limited range of some of the scales, and the absence of provision for more detailed estimations. 4. The inexact definition of degrees of abundance and sociability in the Braun-Blanquet scale. 5. The confusion about the concept of density. A number of proposals is made for the use of scales with closer intervals, based on decimal, logarithmic or other systems. These leave less room for personal interpretation, and are more suitable for subsequent calculations and autecological studies. A method of reducing errors by carrying out certain estimations in two successive steps is suggested, e.g. by estimating peripheral and internal percentage cover (Fig. 1) separately and multiplying both values to obtain real cover. The proposed scales have been tested in routine field work by the authors and other workers in a wide range of vegetation types. An example is given of an analysis of Dutch coastal sand dune vegetation in which some of the proposed scales have been applied. The authors hope that their proposals for a more accurate description of vegetation will help to consolidate the basic principles underlying the Braun-Blanquet system of classification.
Article
Two adjacent forest stands composed of birch (Betula pendula) and beech (Fagus sylvatica) in the Vosges (France), aged 15 and 50 years, respectively, and representing a possible chronosequence of 35 years of forest evolution, have been studied. The objectives of the research were to compare structural and architectural changes at the level of tree population and forest ecosystem. In each forest stand, a profile of 2500 m² was carried out in which trees and juveniles were measured and mapped, as well as dead woody debris. Forest architecture was represented by crown projection and vertical drawings. In addition, we have drawn some typical birch and beech morphologies observed in the two plots and interpreted them on the basis of their social status: tree of the present, potential tree, suppressed tree, tree of the past. These concepts have been developed by the architectural model of [Oldeman, R.A.A., 1990. Forests: Elements of Silvology. Springer, Berlin].
Article
The authors describe methods for classifying forest habitat types based on potential climax vegetation. Reconnaissance plots are inventoried on road or trail transects; plots are located subjectively (but without bias) and are selected to represent the spectrum of environments supporting mature forest communities. Essential quantitative data are obtained using simple, time-efficient procedures, including estimation of canopy-coverage classes for all vegetation. Analysis proceeds through a series of successive approximations utilizing synthesis tables, ordinations, environmental-data correlations, and field-testing of the preliminary classification. Content and format of the final classification are discussed. The classification system was developed during extensive habitat type classification studies in the Rocky Mountains of Montana. Similar approaches are being used in many forested areas of western North America. Forest Sci. 26:52-70.