Content uploaded by Ľudmila Jančoková
Author content
All content in this area was uploaded by Ľudmila Jančoková on Apr 08, 2016
Content may be subject to copyright.
1
STUDIA SPORTIVA
2013 číslo 2
2
© Masarykova univerzita, 2013
Na první straně obálky je kinogram volejbalisty odbíjejícího míč obouruč spodem.
2 3
OBSAH
KINEZOLOGICKÁ SEKCE
KINEZOLOGICKÁ SEKCE
OBSAH
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek . . . . . . . . . . 5
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport
a Fyzioterapie v motorických testech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-ročných atlétov. . . . . . . . 25
Petr Požárek, Jiří Suchý
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje . . . . . . . . . . . . . 31
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín
a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie) . . . . . . . . . . . 57
Radek Tahal
Reprezentativní výzkum fandovství fotbalu a popularity pražských ligových klubů . . . . . . . . . . . . . 69
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
Identikácia chronotypov vysokoškolských študentiek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
Psychosociální aspekty rizikového chování sportujících dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Martina Chrástková , Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
Komparativní analýza běhu na lyžích volnou technikou a bruslení na kolečkových lyžích . . . . . . . . . 95
Jakub Holický, Martin Musálek
Evaluační nástroje motoriky podle vývojových norem u české populace. . . . . . . . . . . . . . . . . . .103
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
Gymnastická hra jako podnět k modernizaci výuky gymnastiky ve školní tělesné výchově . . . . . . . . . 111
Veronika Kavková, Marek Malůš, Jitka Taušová, Hana Válková
Jak ve sportu pomáhá představivost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
Aleš Sekot
Bukurešťská konference European University Sport Association. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128
Daniel Baránek
Vplyv učebného programu pre orbal na herné zručnosti žiakov základnej školy . . . . . . . . . . . . . . 117
4
SOCIAL SCIENCES
CONTENTS
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players . . . . . . . . 5
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Performance comparison of students of Physical education
and sport and students of Physiotherapy in motor tests . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
Interdependence conditionality of condition and coordination skills 13- to 14 year athletes . . . . . . . . . 25
Petr Požárek, Jiří Suchý
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Comparison of efciency of STOB manual methodology. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards . . . . . . . . . . . . . 47
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Diagnostics of the level of elite tennis players’ performance predisposition . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Radek Tahal
Analysis of the fans base and popularity of Prague league football teams . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
Identication of chronotypes of university´s students. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
Psychosocial aspects of a risk behavior in sporting children . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Martina Chrástková , Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
The Comparative Analysis of Free Technique Cross Country and Skating on Roller Skies . . . . . . . . . 95
Jakub Holický, Martin Musálek
Evaluation motor according to development motor standards in the Czech population . . . . . . . . . . . 103
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
Gymnastic game as an incentive to modernize teaching of gymnastics in physical education at schools . . 111
Veronika Kavková, Marek Malůš, Jitka Taušová, Hana Válková
How image helps in sport?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .123
Aleš Sekot
Bucharest Conference of European University Sport Association . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Daniel Baránek
An inuence of the learning program for oorball on game skills of pupils in elementary school . . . . . .117
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
4 5
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislave, Slovensko
Abstrakt
Cieľom dvojskupinového časovo súbežného 6-týždňového experimentu bolo porovnať vybrané typy
plyometrického tréningu s gradáciou prídavnej hmotnosti (EXP1) a s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) pri
cvičení zoskok-výskok a ich účinnosť na zmeny vybraných prejavov silových schopností. Hodnotili sme úroveň
vertikálneho výskoku s protipohybom (CMJ), bez protipohybu (SJ) a priemerný silový gradient pri cvičení
drep s pokrčením v kolennom kĺbe 90° v izometrických podmienkach v intervaloch 0-50 ms (RFD50) a v 0-200
ms (RFD200) od počiatku maximálnej izometrickej kontrakcie. Výsledky preukázali, že v CMJ sme u skupiny
s gradáciou prídavnej hmotnosti EXP1 zaznamenali zlepšenie o 1,01 cm (3,5 %) (p<0,01). EXP2 sa zlepšila
v priemere o 1,78 cm (5,5 %) (p<0,05). SJ sa v EXP1 v priemere zlepšila o 0,94 cm (3,5 %) (p = n.s.), v EXP2
o 1,91 cm (6,6 %) (p<0,05). V RDF50 bol priemerný prírastok zaznamenaný po perióde tréningu u EXP1
1,03 N.ms-1 (26,08 %) (p = n.s.) a u EXP2 0,57 N.ms-1 (16,39 %) (p<0,05). V RFD200 u EXP1 bol priemerný
prírastok po perióde tréningu 2,51 N.ms-1 (20,91 %) (p<0,01), zatiaľ čo EXP2 sa v priemere zlepšila o 1,05
N.ms-1 (10,04 %) (p = n.s.). Na základe získaných poznatkov odporúčame pre zlepšenie úrovne vertikálneho
výskoku s protipohybom aplikovať postup s pridávaním doplnkovej záťaže v excentrickej časti. Pre výskok bez
protipohybu a kratšie časové intervaly silového gradientu odporúčame používať systém s postupným zvyšovaním
výšky zoskoku.
Abstract
The aim two groups time parallel 6-week experiment was to compare selected types of plyometric training.
One group trained with gradation of external weight loading in eccentric phase (EXP1) and the second group
increased drop height (EXP2) during drop jump training. We compared their effects on changes in selected
strength abilities. We assessed the level of countermovement vertical jump height (CMJ), standing vertical
jump height (SJ) and average force gradient in squat exercises with the knee joint in 90 ° by maximal isometric
contraction at intervals of 0-50 ms (RFD50) and 0-200 ms (RFD200). The results showed that in CMJ EXP1
had improved by 1.01 cm (3.5%) (p<0.01). EXP2 improved by an average of 1.78 cm (5.5 %) (p<0.05). SJ
in EXP1 average improved by 0.94 cm (3.5 %) (p = n.s.) in EXP2 by 1.91 cm (6.6 %) (p<0.05). In RDF50
the average increase observed after a period of training in EXP1 1.03 N.ms-1 (26.08 %) (p = n.s.) and EXP2
0.57 N.ms-1 (16.39 %) (p<0.05). In the EXP1 RFD200 the average increase was 2.51 N.ms-1 after a period of
training (20.91 %) (p<0.01), while on average EXP2 improved by 1.05 N.ms-1 (10.04 %) (p = n.s.). Based on
these results we recommend to improving of vertical jump height with a countermovement and force gradient
in longer intervals (200 ms) to apply the external weight in the form of small dumbbells in eccentric phase of
drop jump training. To standing jump height development and shorter time intervals of force gradient (50 ms)
is recommended to use a gradual increase in height of drop in plyometric training.
Kľúčové slová: volejbal, ženy, silové schopnosti, plyometria, výška výskoku, silový gradient
Key words: volleyball, women, strength abilities, plyometrics, vertical jump height, force gradient (RFD)
6
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Plyometrický tréning zvyšuje svalovú silu a výkon a je účinný najmä vtedy, keď je navrhnutý tak, aby
kopíroval špecické pohyby vykonávané počas podávania športového výkonu. Pozitívne účinky takéhoto
plyometrického tréningu na výšku vertikálneho výskoku a iné parametre sily preukázali napr. Boroujerdi (2009)
a Hosseini (2012).
Lees & Fahmi (1994) tvrdia, že plyometrický tréning rozvíja schopnosť svalov produkovať vyšší výkon
a posilňuje svalovo – šľachový a oporný pohybový aparát vzhľadom na sily, ktoré sú na neho kladené počas
plyometrického tréningu.
Už predtým Steben & Steben (1981) predpokladali, že k zvýšeniu výkonu pri vertikálnom výskoku pri cvičení
zoskok-výskok dochádza vďaka zrýchleniu amortizačnej fázy, ktorá je elektromechanickým oneskorením od
začiatku excentrickej po začiatok koncentrickej fázy pohybu.
Ebben et al. (2010) dokázali signikantný vplyv plyometrického tréningu na zlepšenie vo vertikálnom
výskoku (p<0,05) a aj v maximálnom výkone (p<0,01) u žien.
Villarreal et al. (2008) skúmali frekvenciu podnetov plyometrického tréningu za týždeň a z výsledkov
vyplýva, že ako efektívnejší model plyometrického tréningu sa preukazuje stredný počet podnetov, tj. 2 podnety
za týždeň.
Khlifa et al. (2010) sa zaoberali účinnosťou plyometrického tréningu bez a s prídavnou hmotnosťou
u basketbalistov. Obe experimentálne skupiny dosiahli zlepšenie vo všetkých testoch, avšak experimentálna
skupina, ktorá vykonávala plyometrický tréning s prídavnou hmotnosťou preukázala významne vyššie prírastky
oproti skupine bez prídavnej hmotnosti.
Miller et al. (2006) v dvojskupinovom experimente zistili aj štatisticky významný pozitívny vplyv
plyometrického tréningu na výkony v 3 testoch agility. V anglicky hovoriacich krajinách sú to nielen testy na
výberové reakčné schopnosti u nás známe ako agility test, ale aj testy na rýchlosť so zmenami smeru kde sa
zložka rozhodovania nenachádza (tzv. T-test a Ilinois agility test). Tréning trval 6 týdňov, pričom pozostával
z rôznych cvičení v dvoch tréningových jednotkách do týždňa s objemom od 90 do 120 opakovaní v jednej
tréningovej jednotke.
Plyometrickým tréningom sa optimalizuje využitie reexno - elastických vlastností, ale zlepšujú sa aj
procesy, kde dochádza k adaptácii na neuroregulačnej báze lepšou synchronizáciou aktivácie motoneurónov,
ako aj zlepšením vzrušivosti spinálneho kortexu (Potteiger et al., 1999).
Z doterajších poznatkov vyplýva, že optimálna výška zoskoku pri plyometrickej metóde pri cvičení zoskok
výskok zodpovedá približne výške výskoku s protipohybom. Boli identikované parametre akumulačno
- rekuperačného cyklu, pri ktorých je aktivovaný ochranný mechanizmus pohybového aparátu. Keď trvá
akumulačná fáza viac ako 150 ms prestáva byť akumulačno - rekuperačný cyklus efektívny (Slamka, 2000).
Pri zvyšovaní zaťaženia v tréningu zoskoku výskoku sa v praxi uplatňujú dva základne princípy. V našom
prípade ide o zvyšovanie intenzity zaťaženia a nie objemu, pretože objemový prístup bol nie len v praxi, ale aj
na základe vedeckých poznatkov už dávnejšie prekonaný.
Intenzikáciu možno realizovať buď postupným zvyšovaním výšky zoskoku, alebo pridávaním doplnkového
závažia.
Obidva postupy so sebou prinášajú špecické problémy. V prípade zvyšovania výšky zoskoku je
pravdepodobné aktivovanie ochranného mechanizmu a v prípade pridávania závažia je problematické
načasovanie jeho odhodenia vo fáze prechodu z excentrickej do koncentrickej kontrakcie.
Vo vedeckej literatúre sa nám nepodarilo nájsť taký výskum, ktorý by porovnával efekty takýchto dvoch
spôsobov realizácie plyometrického tréningu. Pretože sa v praxi využíva už dlhšie pokúsili sme sa kvantikovať,
na základe experimentálneho prístupu, rozdielnosti v ich efektoch na zmeny vybraných silových schopností, ktoré
možno považovať za jedny z limitujúcich motorických faktorov v štruktúre športového výkonu volejbalistiek.
Na základe teoretických východísk a skúseností z tréningovej praxe môžeme predpokladať, že: v skupine
realizujúcej cvičenie zoskok – výskok s gradáciou prídavnej hmotnosti zaznamenáme po perióde tréningu
väčšie prírastky v teste vertikálny výskok s protipohybom (CMJ) a v priemernom silovom gradiente v časovom
intervale 200ms (RFD200) od počiatku maximálnej izometrickej kontrakcie. Naproti tomu skupina zvyšujúca
zaťaženie pridávaním výšky zoskoku bude mať signikantne väčšie prírastky v teste vertikálny výskok bez
protipohybu (SJ) a priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-50ms (RFD50) od počiatku maximálnej
izometrickej kontrakcie.
7
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
Cieľom výskumu bolo porovnať účinnosť dvoch typov plyometrického tréningu (s gradáciou prídavnej
hmotnosti a s gradáciou výšky zoskoku) pri cvičení zoskok – výskok na vybrané prejavy sily (vertikálneho
výskoku s protipohybom a bez protipohybu a silového gradientu). Kvantikáciou týchto rozdielov z hľadiska
rôznych spôsobov vykonania chceme prispieť k objektivizácii rozvoja silovo - rýchlostných schopností.
Výskum sme realizovali prostredníctvom dvojskupinového časovo súbežného dvojfaktorového
pedagogického experimentu. Súbor tvorilo 15 volejbalistiek extraligy žien Slavie EU Bratislava. Probandky
boli rozdelené do experimentálnych skupín na základe zámerno-náhodného výberu, tak aby boli ich výkony
vo vertikálnom výskoku na vstupnom meraní porovnateľné. Tým sme zvíšili vnútornú validitu experimentu.
Experimentálne činitele boli aplikované v dĺžke trvania 6 týždňov z frenvenciou experimentálnych podnetov
2 krát za týždeň. Experimentálny činiteľ predstavovalo cvičenie zoskok – výskok s počtom opakovaí 6 a počtom
sérií 6. Probandky realizovali každý výskok po zoskoku maximálnym úsilým. Nevýznamné zmeny v intenzite
sme zabezpečili dostatočným odpočinkom, ktorý medzi sériami predstavoval 3 minúty aktívneho odpočinku
realizovaného medzichôdzou. Výška zoskoku pri cvičení zoskok – výskok bola stanovená pre každú probandku
individuálne na základe výšky vertikálneho výskoku s protipohybom na výskokovom ergometri FiTRO jumper.
Prvá skupina (EXP1) (n=8) priemerného veku 20,1±1,5roka, s telesnou výškou 182,3±2,9cm a telesnou
hmotnosťou 75,0±4,2kg vykonávala cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním doplnkovej hmotnosti
(Obr. 1), ktorú po zoskoku odhadzovali a výskok realizovali bez nej so švihovou prácou paží. Veľmi dôležitým
faktorom sa v tomto prípade javí načasovanie (timing) odhodenia prídavnej žáťaže (jednoručných činiek). Naše
probantky realizovali nácvik, počas ktorého získali takú zručnosť, ktorá umožňovala pustiť závažie po kontakte
s podložkou čo najbližšie k momentu prechodu z excentrickej do koncentrickej kontrakcie. Prvé dva týždne
vykonávali cvičenia zoskok – výskok s prídavnou hmotnosťou 5% z vlastnej telesnej hmotnosti, 3. a 4. týždeň
s prídavnou hmotnosťou 10% z vlastnej telesnej hmotnosti a posledné dva týždne s 15% z vlastnej telesnej
hmotnosti.
Obr. 1: Cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním doplnkovej hmotnosti
8
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Druhá skupina (EXP 2) (n=7) priemerného veku 23,1±2,5roka, s telesnou výškou 181,5±2,2cm a telesnou
hmotnosťou 71,1±3,2kg vykonávala cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním výšky zoskoku a výskok
(Obr. 2) realizovali so švihovou prácou paží. Prvé dva týždne vykonávali cvičenia zoskok – výskok s prídavnou
výškou zoskoku 10% z vlastného vertikálneho výskoku s protipohybom, 3. a 4. týždeň s s prídavnou výškou
zoskou 20% z vlastného vertikálneho výskoku s protipohybom a posledné dva týždne s prídavnou výškou
zoskou 30% z vlastného vertikálneho výskoku s protipohybom.
Obr. 2: Cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním výšky zoskoku
Vstupné (4.1.2012) a výstupné (23.2.2012) testovania sme vykonávali na Katedre kinantropológie FTVŠ
UK v Bratislave. Pred testovaním bolo zaradené rozcvičenie, ktoré bolo pri vstupnom a výstupnom meraní
totožné a trvalo 15 minút.
Údaje o výške vertikálneho výskoku s protipohybom (CMJ) (obr. 3) a bez protipohybu (SJ) sme získavali
meraním jednotlivých probandiek pomocou zariadenia FiTRO jumper, realizované boli výskoky z miesta po
jednom, nie za sebou idúce opakované výskoky. Na jednotlivé spôsoby realizácie vertikálneho výskoku mali
probandky jeden zácvičný a dva merané pokusy, počítal sa lepší z nich. Probandky sa po udelení pokynu
postavili na FiTRO jumper, horné končatiny boli xované o boky a na vlastný podnet vykonali jeden vertikálny
výskok s protipohybom, alebo bez protipohybu. Pri vykonávaní pokusov bez protipohybu sme dbali na správne
prevedenie, ak nastal protipohyb pred odrazom pokus bol neplatný a probandka ho realizovala ešte raz. Medzi
jednotlivými spôsobmi (CMJ a SJ) a pokusmi mali probandky minimálne 1 minútový interval odpočinku.
Namerané hodnoty sme ukladali v programe FiTRO jumper a následne s nimi ďalej pracovali.
Priemerný silový gradient (RFD) sme merali v izometrickom režime v podrepe s pokrčením v kolennom
kĺbe 90° na dynamometrickej platni. Dynamometrická platňa je spojená s 12 bit AD convertorom a softvérom
rmy Fitronic.sk, ktorý umožňuje vypočítať hodnoty silového gradientu (Schickhofer & Cvečka, 2011) (Obr.
8 9
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
Pred testovaním sme FiTRO force plate položili vodorovne pod Smithov stroj, tak aby sa nehýbala
a nakalibrovali sme ju. Kalibrácia prebiehala uložením 100 kg závažia vo forme kotúčov olympijskej činky na
plochu dynamometrickej platne. Na Smithov stroj sme následne naložili toľko závažia, aby počas testovania
nedošlo k žiadnemu pohybu činky (aby probantky neboli schopné pohnúť so závažím). Probandky sa po vyzvaní
postavili na FiTRO force plate a následne sme nastavili výšku Smithovho stroja tak, aby uhol v kolennom
kĺbe bol 90°. Potom testovaná osoba vykonala zácvičný pokus. Po ňom nasledoval interval odpočinku 2
minúty a následne bol realizovaný prvý pokus. Testované probandky sa na vyzvanie postavili na FiTRO force
plate a zotrvali v pokoji s jemným dotykom činky. Boli inštruované na povel zatlačiť čo najväčšou silou, ale
najmä čo najrýchlejšie, do činky maximálnym úsilím v trvaní minimálne 3 sekundy. Každá probandka mala
dva pokusy, pričom sa počítal lepší z nich. Medzi jednotlivými pokusmi sme dodržiavali 2 minútový interval
odpočinku. Z nameraných hodnôt sme vypočítavali hodnotu sily vyprodukovanej v časovom intervale 0-50ms
(RFD50) a 0-200ms (RFD200) od počiatku maximálnej izometrickej kontrakcie. Tieto hodnoty sme odčítali od
hodnôt gravitačnej sily a dostali sme reálne hodnoty sily tlaku vyvíjaného na platňu, ktoré sme vydelili počtom
milisekúnd (50 a 200) a výsledkom bol priemerný silový gradient v N.ms-1. Namerané hodnoty sme ukladali v
programe FiTRO force a následne s nimi ďalej pracovali.
Na vyhodnotenie významnosti variability údajov medzi vstupnými a výstupnými hodnotymi vrámci
jednotlivých skupín sme použili Wilcoxonov T - test. Na vyhodnotenie významnosti rozdielov medzi priemrnými
prírastkami v sledovaných parametroch medzi skupinami sme použili Mann – Whitneyho U – test.
Obr. 5: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom meraní v teste
,,vertikálny výskok s protipohybom“ (CMJ) (**- p <0,01; *- p <0,05)
Obr. 3: Vertikálny výskok Obr. 4: Meranie silového gradientu
s 90° uhlom v kolennom kĺbe
10
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Vo vertikálnom výskoku s protipohybom sme u skupiny s gradáciou prídavnej hmotnosti (EXP1) zaznamenali
vstupné hodnoty 27,475 ± 4,37cm, výstupné hodnoty 28,4875 ± 4,33 cm, čo predstavuje zlepšenie o 1,01 cm
(3,5 %) (p <0,01).
U skupiny 2 s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) sme zaznamenali vstupné hodnoty 30,02 ± 3,66 cm,
výstupné hodnoty 31,8 ± 3,54cm, to predstavuje zlepšenie o 1,78 cm (5,5 %) (p<0,05).
Tieto naše zistenia korelujú s predchádzajúcimi štúdiami (Boroujerdi, 2009; Hosseini, 2012), ktorí taktiež
preukázali pozitívny vplyv plyometrického tréningu na výkon vo vertikálnom výskoku.
Pri overovaní významnosti rozdielov v priemerných prírastkoch experimentálnych súborov sa tieto ukázali
ako štatisticky nevýznamné, aj keď štatisticky signikantné zlepšenie zaznamenala skupina s gradáciou
prídavnej hmotnosti. K podobným výsledkom sa dopracovali vo svojom výskume aj Khlifa et al, (2010). Zistili,
že skupina, ktorá vykonávala plyometrický tréning s prídavnou hmotnosťou mala významne vyššie prírastky vo
vertikálnom výskoku v porovnaní so skupinou trénujúcou zoskok výskok bez prídavnej hmotnosti. Vysvetlenie
vidíme v pravdepodobne lepšej akumulácie elastickej energie pri cvičení s prídavnou záťažou. Takýto tréning
vytvára predpoklady na využitie väčšieho množstva elastickej energie aj v prirodzených podmienkach, čo sa
môže prejaviť v efektívnom zvýšení výšky výskoku, jedného z limitujúcich ukazovateľov motorického výkonu
nie len vo volejbale.
Obr. 6: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom meraní v teste
,,vertikálny výskok bez protipohybu“ (SJ) (**- p <0,01; *- p <0,05)
Vo vertikálnom výskoku bez protipohybu sme u EXP1 s gradáciou prídavnej hmotnosti zaznamenali vstupné
hodnoty 25,525 ± 3,54 cm, výstupné hodnoty, 26,463 ± 3,7 cm, zlepšenie predstavovalo v priemere 0,94 cm
(3,5 %) (p=n.s.).
U skupiny EXP2 s gradáciou výšky zoskoku sme zaznamenali vstupné hodnoty 26,671 ± 2,61 cm, výstupné
hodnoty 28,586 ± 2,34 cm, zlepšenie bolo v priemere o 1,91 cm (6,6 %) (p<0,05).
Markovic (2007) uvádza vo svojej metaanalýze o účinnosti plyometrického tréningu niektoré metodologické
nedostatky spojené so špecicitou zaťaženia a následného preukazovania zmien testovaním. V našom prípade
išlo o test bez švihu paží a s priveľkým pokrčením v kolennom kĺbe. Na to hráčky neboli zvyknuté a ani to
v tréningu nestimulovali. Ako uvádza Markovic hráčky dosahujú vyššie hodnoty vertikálneho výskoku bez
protipohybu zo stoja iba s malým pokrčením v kolennom kĺbe ako z hlbšieho podrepu a to signikantne.
Ďalším vysvetlením toho, že skupina s gradáciou výšky zoskoku sa významne zlepšila vo výskoku bez
protipohybu je aj fakt, že bez prídavnej hmotnosti sa využíva menšie množstvo elastickej energie aj napätie
v zaťažovaných svaloch je menšie, čiže aj reexná odpoveď je pravdepodobne menšia. Toto všetko vytvára
prepoklady na to, aby bola viac stimulovaná koontrakcia - zväčšenie množstva zapájaných motorických
jednotiek, čo sa prejavilo pozitívne práve v zmenách výšky vertikálneho výskoku bez protipohybu (SJ).
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-50ms (RDF50, Obr. 7) sme u skupiny 1 s gradáciou
prídavnej hmotnosti (EXP1) zaznamenali vstupné hodnoty 2,93 ± 1,03 N.ms-1, výstupné hodnoty 3,96 ± 1,17
N.ms-1. Priemerný prírastok zaznamenaný v tomto parametri po perióde tréningu bol 1,03 N.ms-1, čo predstavuje
26,08 %. Tento percentuálne pomerne veľký priemerný prírastok napriek tomu nebol štatisticky významný
(p=n.s.), čo možno pripísať nerovnomernému rozdeleniu dát v počtom malom súbore. Bola aj probandka čo sa
10 11
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
zhoršila, čo v štatistickom hodnotení zohráva významnú úlohu.
U skupiny 2 s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) sme zaznamenali vstupné hodnoty 2,92 ± 1,77 N.ms-1,
výstupné hodnoty 3,50 ± 1,90 N.ms-1, rozdiel v absolútnych hodnotách predstavoval 0,57 N.ms-1, v relatívnych
hodnotách to bol prírastok o 16,39 % (p<0,05).
Skupina zvyšujúca intenzitu zaťaženia v mezocykle gradáciou výšky zoskoku dosiahla signikantné
zlepšenie RFD50 pravdepodobne špecickou adaptáciou, ktorá spôsobila utlmenie ochranného mechanizmu.
Tento ochranný mechanizmus riadený senzorom (Golgiho orgán) v šľachách má za úlohu pri vysokom napätí
chrániť svalovo-šľachový aparát pred poškodením tak, že reexne vypína kontrakciu. Na základe našich
výsledkov, môžeme konštatovať, že tréningom s postupným zvyšovaním výšky zoskoku môže dôjsť k jeho
utlmeniu. Dôkazom toho je významné zlepšenie gradientu v prvých milisekundách maximálnej izometrickej
kontrakcie v 90° uhle v kolennom kĺbe.
Obr. 7: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom meraní v teste
,,priemerný silový gradient“ v časovom intervale 0-50 ms (RFD50) (**- p <0,01; *- p <0,05)
V našich predchádzajúcich výskumoch sme preukázali, že priemerný silový gradient v intervale 0-50 ms je
pri pokrčení 90°v kolennom kĺbe významne menší ako v iných uhloch 50°a 140°. Vysvetlenie sme našli v práci
Escamilla et al. (1998) ktorí zistili, že 90°-vé pokrčenie v kolennom kĺbe má za následok zväčšovanie tlaku
v spomínanej oblasti a podobne aj Zawieja (2008) uvádza, že pri podrepe v uhle 90° je najväčší tlak v kolennom
kĺbe. Je vysoko pravdepodobné, že v krátkom časovom úseku (0-50ms) nie je preto možné produkovať väčšie
hodnoty silového gradientu v 90° uhle v porovnaní s inými veľkosťami pokrčenia, lebo v podrepe je čas
0-50ms prikrátky na to, aby sa prekonal spomínaný tlak v kolennom kĺbe. Tlak spôsobuje to, že sa aktivizujú
spätnoväzobné mechanizmy ochrany prostredníctvom prorpioreceptorov, ktoré pri nadhraničných hodnotách
napätia na určitú krátku dobu reexne utlmia kontrakciu. Po uplynutí tejto kritickej doby prevládne vedomá
stimulácia produkcie sily a príslušné svalové skupiny začnú produkovať silu. Zvyšovaním výšky zoskoku
tak pravdepodobne dochádza k zníženiu citlivosti ochranného mechanizmu, čo sme preukázali významným
zlepšením RFD50 v skupine EXP2.
Slamka (2000) sa vo svojej práci venoval hľadaniu optimálnej výšky zoskoku pri cvičení zoskok výskok
a zistil, že ak výška zoskoku presiahne hranicu približne rovnajúcu sa výške pri CMJ nastáva výrazné predĺženie
trvania opornej fázy a aj výška následného výskoku sa znižuje. Vysvetľuje to práve aktiváciou ochranného
mechanizmu. Z nášho výskumu vyplynulo, že je možne postupným zvyšovaním výšky zoskoku aj nad túto
hranicu dosiahnuť zvýšenie výkonu pri výskoku bez protipohybu ako aj zlepšenie silového gradientu RFD50.
To je možné pripísať adaptácii v oblasti utlmenia ochranného mechanizmu. Objektívnejšie dôkazy o správnosti
našej interpretácie by bolo možné získať napríklad sledovaním aktivácie svalových skupín (EMG), avšak aj
táto metodika, pokiaľ nie je riešená invazívne vnútro svalovo, je zaťažená pomerne veľkou chybou merania,
takže informácie o vonkajšej intenzite (výška výskoku a RFD) nám poskytujú pomerne spoľahlivú informáciu,
z ktorej je možné dedukovať isté súvislosti pomerne objektívne.
Útlm ochranného mechanizmu je z hľadiska podávania rýchlostno-silového výkonu pozitívom, avšak
12
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
môže znamenať aj zvýšenie rizika poškodenia svalovo-šľachového aparátu, čo nie je žiaduce. Preto treba pri
dávkovaní zaťaženia zvyšovať intenzitu opatrne a v kondičnej príprave realizovať aj preventívne opatrenia
prostredníctvom iných foriem silového tréningu, napríklad excentrickým a maximálne silový tréningom.
Obr. 8: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom
meraní v teste ,,priemerný silový gradient“ v časovom intervale 0-200 ms (RFD200)
(**- p <0,01; *- p <0,05)
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-200ms (RFD200, Obr. 8) sme u skupiny 1 s gradáciou
prídavnej hmotnosti (EXP1) zaznamenali vstupné hodnoty 474,676 ± 121,31 N.ms-1, výstupné hodnoty 599,948
± 163,51 N.ms-1. Priemerný prírastok bol po perióde tréningu 2,51 N.ms-1 a relatívnych hodnotách to bolo 20,91
% (p<0,01).
U skupiny 2 s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) sme zaznamenali vstupné hodnoty 468,727 ± 149,97 N.ms-
1, výstupné hodnoty 521,013 ± 224,71 N.ms-1, probandky sa v priemere zlepšili o 1,05 N.ms-1, čo v relatívnych
hodnotách činilo 10,04 % (p=n.s.).
K významnému zlepšeniu RFD200 u EXP1 s gradáciou prídavnej hmotnosti došlo pravdepodobne na
základe zvyšovania množstva zapojených motorických jednotiek v aktívnej (koncentrickej) časti pohybu počas
tréningového zaťaženia. Väčšie časové oneskorenie (ako pri RFD50) produkcie sily bolo ovplyvnené špecickou
formou adaptácie vplyvom EXP1 podnetov. Spôsobené to mohlo byť aj nižšou rýchlosťou pohybu (viac silovo-
rýchlostného charakteru), a tým možnosťou zapájať do pohybu aj iné ako tie najrýchlejšie motorické jednotky.
Okrem toho tréningové stimuly EXP1 zvyšovali množstvo potenciálnej energie pružnosti, ktorú je možné
akumulovať v excentrickej fáze zaťaženej väčšou hmotnosťou. Táto špecická adaptácia sa pozitívne prejavila
aj vo výskoku s protipohybom, kde je možné zužitkovať získanú elastickú energiu. Pri silovom gradiente, ktorý
je nevyhnutné merať v izometrickom režime svalovej práce, sa využívanie elastickej energie priveľmi uplatniť
nedá. Napriek tomu, že meranie RFD sa zdá z hľadiska špecicity ako nie priveľmi vhodné pre športové hry,
treba pripomenúť že silový gradient je jedným z dôležitých ukazovateľov rýchlostno-silových schopnosti. Jeho
úroveň vysoko koreluje aj so špecickými prejavmi výbušnosti.
Vo vertikálnom výskoku s protipohybom (CMJ) sme u skupiny s gradáciou prídavnej hmotnosti EXP1
zaznamenali zlepšenie o 1,01 cm (3,5 %) (p<0,01). V prípade EXP2 zmena predstavovala prírastok 1,78 cm
(5,5 %) (p<0,05).
Vo vertikálnom výskoku bez protipohybu (SJ) EXP1 sa v priemere zlepšila o 0,94 cm (3,5 %) (p=n.s.).
EXP2 o 1,91 cm (6,6 %) (p<0,05).
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-50 ms (RDF50) bol priemerný prírastok
12 13
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
zaznamenaný po perióde tréningu u EXP1 1,03 N.ms-1 (26,08 %) (p=n.s.), EXP2 sme 0,57 N.ms-1, v relatívnych
hodnotách to bol prírastok o 16,39 % (p<0,05).
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-200 ms (RFD200) bol priemerný prírastok po
perióde tréningu 2,51 N.ms-1 (20,91 %) (p<0,01), zatiaľ čo EXP2 sa v priemere zlepšila o 1,05 N.ms-1 (10,04
%) (p=n.s.).
Na základe výsledkov nášho výskumu odporúčame pre zlepšenie úrovne vertikálneho výskoku s protipohybom
v tréningovom procese aplikovať častejšie postup s pridávaním doplnkovej záťaže v excentrickej časti.
Pre efektívne zlepšovanie výšky vertikálneho výskoku bez protipohybu a kratšie časové intervaly silového
gradientu odporúčame v tréningu používať systém s postupným zvyšovaním výšky zoskoku.
Tieto odporúčania sú platné pre vyššie úrovne výkonnosti, kde je zložité dosahovať významné zlepšenia
v úrovni výbušnej sily, pretože dlhodobým tréningom je z väčšej časti vyčerpaný adaptačný potenciál. Je potrebné
hľadať také tréningové prostriedky, ktoré aj na tejto úrovni trénovanosti budú účinné. V našom prípade sme
preukázali pozitívny efekt tréningového zaťaženia plyometrického charakteru na výšku vertikálneho výskoku
z miesta u vrcholových volejbalistiek. Aj zmena výšky vertikálneho výskoku z miesta na úrovni 2 cm môže
zohrávať v transformácii do zložitejších pohybových štruktúr dôležitú úlohu v športoch, kde sú rýchlostno-
silové schopnosti v štruktúre športového výkonu faktormi limitujúcimi, a to nie iba počas prípravného obdobia.
Boroujerdi, S.S (2009). Effect of plyometric training on vertical jump performance and neuromuscular
adaptation in volleyball players. Journal of Sports Science and Medicine, 8(11):109, ISSN 1303-2968.
Ebben, W.P., Feldmann, C.R., Van der Zanden, T.L., Fauth, M.L., & Petushek, E.J. (2010). Periodized plyometric
training is effective for women, and performance is not inuenced by the length of post-training recovery.
J Strength Cond Res 24(1):1-7, ISSN 1064-8011.
Escamilla, R.F., Fleisig, G.S., Zheng, N., Barrentine, S.W., Wilk, K.E., & Andrews, J.R. (1998). Biomechanics
of the knee during closed kinetic chain and open kinetic chain exercises. Med. Sci. Sports Exerc. 30:556-569,
ISSN 0195-9131.
Hosseini, D. (2012). Effect of plyometric training on vertical jump performance and neuromuscular adaptation.
In Volleyball Player. International Journal of Applied Exercise Physiology, 1(2):1-10, ISSN 22322-3537.
Khlifa, R., Aouadi, R., Hermassi, S., Chelly, M.S., Jlid, M.C., Hbacha, H., & Castagna, C. (2010). Effects of a
plyometric training program with and without added load on jumping ability in basketball players. J Strength
Cond Res 24(11):2955-2961, ISSN 1064-8011.
Lees, A., & Fahmi, E. (1994). Optimal drop heights for plyometric training. Ergonomics, 37(1):141-148, ISSN
0014-0139.
Markovic, G. (2007). Does plyometric training improve vertical jump height? A meta-analytical review. British
Journal of Sport Medicine. 41(6):349-355, ISSN 0306-3674.
Miller, M.G., Herniman, J.J., Ricard, M.D., Cheatham, C.C., & Michael, TJ. (2006). The effects of a 6-week
plyometric training program on agility. Journal of Sports Science and Medicine, 5:459-465, ISSN 1303-2968.
Potteiger, J.A., Lockwood, R.H., Dolezal, M.D, Almuzaini, K.S., Schroeder, J.M., & Zebas, C.J. (1999). Muscle
power and ber characteristic following 8 weeks of plyometric training. J Strength Cond Res 13(3):275-279,
ISSN 1064-8011.
Schickhofer, P., & Cvečka, J. (2011). Diagnostika silových schopností I. In: V z p i e r a n i e p r e r o z v o j s i l y
a kondície. Bratislava: ICM AGENCY, 98 p.
Slamka, M. (2000). Akumulačno-rekuperačný cyklus svalovej práce a jeho využitie v športe. In: Zborník
vedeckých prác katedry atletiky IV. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre TV a šport, pp.13-25.
Steben, R., & Steben, A. (1981). The validity of the stretch-shortening cycle in selected jumping events. Journal
of Sports Medicine. 21: 28-37.
Villarreal, E.S., González-Badillo, J.J., & Izquierdo, M. (2008). Low and moderate plyometric training
frequency produces greater jumping and sprinting gains compared with high frequency. J Strength Cond Res,
22(3):715-725, ISSN 1064-8011.
Zawieja, M. (2008). Leistungsreserve Hanteltraining. Handbuch des Gewichthebens für alle Sportarten.
Münster: Philippka-Sportverl. 144 p.
14
14 15
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Abstrakt:
Cílem studie je přispět k rozšíření poznatků o úrovni výkonnosti a zdravotně orientované zdatnosti studentek
oboru Fyzioterapie, reprezentované studentkami tohoto oboru na Fakultě zdravotnických studií UJEP v Ústí
n. L. Výsledné hodnoty porovnáváme s hodnotami dosaženými obecnou populací a studentkami oboru Tělesná
výchova a sport. Studentky absolvovaly tyto testy: progresivní člunkový běh na 20 metrů, hod plným míčem
obouruč 2 kg těžkým, skok daleký z místa odrazem snožmo, výdrž ve shybu na hrazdě − držení podhmatem,
leh-sed opakovaně po dobu jedné minuty, hluboký předklon v sedu, Iowa Brace test. Dále jsme vypočítali BMI.
Ve své studii jsme si položili dvě otázky. První, jaká je úroveň motorických schopností studentek Fyzioterapie
tedy studentek VŠ ve srovnání s obecnou populací, a druhou, jaký je rozdíl v úrovni motorických schopností
mezi studentkami studijního oboru Fyzioterapie a oboru Tělesná výchova a sport.
Z výsledků vyplynulo, že studentky oboru Fyzioterapie měly shodnou úroveň motorických schopností jako
obecná populace. Se studentkami oboru Tělesná výchova a sport měly shodnou úroveň pouze ve dvou testech,
a to v hlubokém předklonu v sedu – exibilitě a ve výdrži ve shybu na hrazdě.
Abstract
The aim of this study is to contribute expansion of knowledge about the level of the performance and health
oriented tness at represented students of Physiotherapy on Faculty of Health Studies Jan Evangelista Purkyně
University in Ústí nad Labem. We compare resulting values with the values that were obtained by general
population and students of Physical education and sports. Students participated these tests: progressive run
for 20 meters, 2 kg heavy ball throw with both hands, standing long jump with both legs together, exed – arm
hang forward grip for woman, sit-up test 1 minute, deep bend in sitting position, Iowa Brace and calculated
Body mass index (BMI).
We asked two questions for our study. First, what is the level of motor skills students of Physiotherapy so
academic students, what is the difference of level of motor skills between students of Physiotherapy compared
with general population and second, what is the difference of the level of motor skills between students of
Physiotherapy and students of Physical education and sports.
Results showed that students of Physiotherapy had the same level of motor skills such as general population.
Students of Physiotherapy had the same level in only two tests – deep bend in sitting position – exibility and
exed-arm hang forward grip for woman with students of Physical education and sports.
Klíčová slova: fyzioterapie, měření a testování, tělesná výchova sport, tělesná výkonnost
Key words: physiotherapy, measuring and testing, physical education and sport and physical performance
16
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Odborníci pro výkon povolání fyzioterapeuta se v současné době připravují na lékařských fakultách, na
fakultách zdravotnických, ale také na třech fakultách sportovních. Při zahájení studia tohoto studijního oboru
procházeli uchazeči o studium talentovými zkouškami z tělesné výchovy, v posledních letech tomu tak není
a uchazeči o studium jsou přijímáni jen na základě teoretických zkoušek. Vzhledem k jejich budoucímu
zaměstnání, které vyžaduje určitou tělesnou výkonnost, nás zajímala úroveň tělesné výkonnosti respektive
zdatnosti studentů prvního roku studia tohoto oboru.
V našem příspěvku srovnáváme úroveň výkonnosti v motorických testech studentek studijního programu
Specializace ve zdravotnictví, studijního oboru Fyzioterapie se studentkami studijního programu Tělesná
výchova a sport (dále TVS), studijního oboru Tělesná výchova a sport. Dále srovnáváme výkonnost studentek
studijního oboru Fyzioterapie s obecnou populací.
Jsme přesvědčeni, že u studijního oboru TVS jde o specickou skupinu studentek, kde se kromě zdravotně
orientované tělesné zdatnosti uplatňuje i výkonově orientovaná tělesná zdatnost. Naproti tomu studentky
Fyzioterapie představují populaci studentek vysoké školy (dále VŠ), u nichž bude preferována především
zdravotně orientovaná tělesná zdatnost. Ta je nezbytná pro výkon fyzicky náročné profese fyzioterapeuta.
Z vyhlášky MZČR č. 55 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (MZ ČR,
2011) vyplývá, že fyzioterapeut aplikuje podle aktuálního stavu pacientů fyzioterapeutické a kinezioterapeutické
metody, například manuální a přístrojové, provádí interpretaci a korekci funkčních poruch pohybového systému,
zejména poruch postury, lokomoce a hybnosti. Profese fyzioterapeuta vyžaduje v souvislosti s charakterem
většiny její pracovní zátěže vysokou kvalitu svalové koordinace a dodržování základních ergonomických
pravidel.
Pokud chceme charakterizovat motorický výkon, výkonnost nebo zdatnost, musíme objasnit jejich funkci.
Dostáváme se tak k pohybovým předpokladům, kde základní úlohu mají motorické (pohybové) schopnosti vedle
dovedností, somatických ukazatelů aj. Motorickým schopnostem byla a je věnována značná pozornost, neboť
podmiňují pohybovou činnost i v mnoha dalších oborech. Čelikovský (1990) rozumí motorickou schopností
„integraci vnitřních vlastností organismu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů a současně
je jimi podmíněna“. „Burton & Miller (1998) uvádí: „Motorické schopnosti jsou obecné rysy (vlastnosti) či
kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností“ (Měkota, 2005). Právě tato charakteristika
odpovídá činnostem fyzioterapeuta.
Zaměřili jsem se na motorické schopnosti. Byli jsme si vědomi, že motorické schopnosti nejsou přímo
měřitelné (Měkota & Novosad, 2005) a že na jejich úroveň usuzujeme pomocí indikátorů, což byly v tomto
případě motorické testy. Vybrali jsme proto testy, ze kterých bylo možné usuzovat kromě motorických schopností
i na zdravotně orientovanou tělesnou zdatnost.
Pro naše sdělení jsme si položili dvě otázky. První, jaká je úroveň motorických schopností studentek
Fyzioterapie, tedy studentek VŠ, ve srovnání s obecnou populací, a druhou, jaký je rozdíl v úrovni motorických
schopností mezi studentkami studijního oboru Fyzioterapie a oboru TVS.
Cílem studie je přispět k rozšíření poznatků o úrovni výkonnosti a zdravotně orientované zdatnosti studentek
oboru Fyzioterapie, reprezentované studentkami tohoto oboru na Fakultě zdravotnických studií UJEP v Ústí n. L.
1. Studentky prvního ročníku studijního oboru Fyzioterapie budou mít shodnou
úroveň výkonnosti v motorických testech jako studentky studijního oboru TVS.
2. Úroveň výkonnosti v motorických testech studentek Fyzioterapie ve srovnání s obecnou populací bude
vyšší.
Úroveň výkonnosti v motorických testech a z ní odvozená tělesná zdatnost, v tomto případě zdravotně
orientovaná zdatnost, je základem pro zdraví každého jedince i pro celý životní styl člověka (Bunc, 1998).
Tento poznatek zvlášť platí pro studenty obou studijních programů. Důležitým úkolem bylo stanovit testy,
popřípadě testovou baterii, ze které můžeme usuzovat na zdravotně orientovanou zdatnost. Ve druhém případě
pak vybrat takové testy, jejichž výsledky byly již dříve použity a mohou sloužit pro srovnání.
16 17
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
Výše uvedené faktory jsme vzali v úvahu a vybrali tyto testové položky:
1. strukturální faktory – somatická měření: tělesná výška, tělesná hmotnost a z toho vypočítaný BMI;
2. kardiovaskulární zdatnost: progresivní člunkový běh na 20 metrů;
3. aerobní zdatnost – Katch-McArdle Step Test (Pollock & Wi1more, 1990) − hodnocení dle hodnoty
maximální spotřeby kyslíku (VO2 max);
4. svalová zdatnost: hod obouruč plným míčem 2 kg těžkým, skok daleký z místa odrazem snožmo,
výdrž ve shybu na hrazdě, držení podhmatem, leh-sed opakovaně po dobu jedné minuty;
5. exibilita − kloubní pohyblivost: hluboký předklon v sedu;
6. koordinační schopnosti: Iowa Brace test (dále jen IBT). Testová baterie IBT obsahuje koordinačně
náročné pohyby, rovnovážná a koordinační tělesná cvičení, položku 1 a 9 je možno pokládat i za
test exibility. Čepička (1999) stanovil obtížnost jednotlivých testových položek a změnou pořadí
ovlivnil motivační činitele testovaných osob, čímž zvýšil výpovědní hodnotu testové baterie. Baterií
lze testovat nejen koordinační schopnosti, ale určitým způsobem ji můžeme pokládat i za test docility
(Štěpnička, 1976).
Všechny ostatní testy byly převzaty z literatury. Základem byl Unittest (6−60) Měkota & Kovář et al.
(1996), měření i testování probíhalo podle manuálu uvedeného v této literatuře. Výjimku činil Katch-McArdle
Step Test, z kterého usuzujeme na aerobní zdatnost, a proto uvádíme jak jeho popis, tak i jeho hodnocení
(tab. 1). Druhou výjimkou byl test hod plným míčem obouruč 2 kg těžkým, který je popsán včetně norem u
Komeštíka (2006).
, aerobní zdatnost – hodnocení dle hodnoty maximální spotřeby
kyslíku (VO2 max):
1. Výstupy se provádí na švédskou tělocvičnou lavičku, výška 30 cm.
2. Výstupová frekvence je 24 (muži) nebo 22 (ženy) výstupů za minutu. Je možno využít
metronomu nastaveného na 96 (muži), resp. 88 (ženy).
3. Doba vystupovaní je 3 minuty.
4. Po skončení testu testovaná osoba usedne na lavičku.
5. Pět vteřin po ukončení testu měříme palpačně srdeční frekvenci (SF) po dobu 15 vteřin.
6. Zaznamenáme data.
Muži: VO2max = 111.33 - (0.42 x 15‘ SF x 4)
Ženy: VO2max = 65.81 - (0.1847 x 15‘ SF x 4)
Tabulka 1: Klasikace aerobní kapacity pro ženy 20–29 r.
Úroveň Nízká Podprůměrná Průměrná Nadprůměrná Vysoká
Ženy < 29 29–34 35−40 41−46 > 46
Výzkumný soubor tvořilo 25 studentek prvního ročníku studijního oboru TVS a 39 studentek studijního
oboru Fyzioterapie. Studentky tohoto oboru prošly přijímacím řízením na základě teoretických testů z biologie
člověka a somatologie. Byly vybrány z celkového počtu 359 uchazečů ze středních škol. Studentky jsou z 40 %
z gymnázií, 10 % ze středních zdravotních škol, 35 % ze zdravotních lyceí, 10 % z obchodních akademií a 5 %
z ostatních středních škol. Věk je uváděn k datu měření s přesností jednoho měsíce (tab. 2). Měření a testování
probíhalo v únoru a březnu roku 2013 ve sportovní hale PF UJEP.
18
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Průměrný věk a počet studentek.
20,1
n 25
19,9
n39
Pro statistické vyhodnocení dat jsme použili program Statistica a provedli následující statistické výpočty:
základní statistické charakteristiky polohy a variability (aritmetický průměr, směrodatná odchylka, Me, Mo,
R − variační rozpětí), t-test pro nezávislé výběry, Mann Whitney U-test,
2
χ
-test, pro věcnou významnost pak
d, 2
ω
,
2
η
.
Výsledné hodnoty a hodnoty Iowa Brace testu jsou uvedeny v tabulkách 38. Průměrné hodnoty BMI
a motorických testů žen obou souborů jsou porovnány t-testem pro nezávislé výběry (tab. 5). Hodnoty Iowa
Brace testu jsou porovnány Mann Whitney U-testem a
2
χ
-testem (tab. 5 a 6). Interkorelace znaků a testů
studentek obou souborů jsou uvedeny v tabulkách 7 a 8.
Složení těla
Ze somatických ukazatelů byla zjišťována tělesná výška a tělesná hmotnost pro výpočet BMI. Odvozená
hodnota indexu BMI (tab. 3 a 4) nás informuje, zda aktuální tělesná hmotnost odpovídá tělesné výšce, nebo zda
je nadměrná či snížená. Přestože hodnoty ve všech statistických charakteristikách se u obou souborů liší, nejde
o statistickou významnost. Ukázalo se, že studentky oboru TVS mají vyšší průměr, medián i modus.
Motorické testy
Ve všech měřených testech má soubor TVS vyšší průměry a mediány kromě průměru exibility (tab. 3 a 4).
Statistická významnost (tab. 5) ve prospěch TVS je signikantní na hladině 0,01 u testů: progresivní člunkový
běh na 20 metrů, aerobní zdatnost – Katch-McArdle Step Test, hod obouruč plným míčem 2 kg těžkým, skok
daleký z místa odrazem snožmo, sed-leh opakovaně po dobu jedné minuty. O statisticky významný rozdíl nejde
mezi soubory v testu výdrž ve shybu na hrazdě a testu exibility. Zatímco u výdrže ve shybu je průměr a medián
vyšší a nejde o statistickou významnost, u exibility jsou všechny hodnoty téměř shodné.
Srovnáme-li průměrné hodnoty jednotlivých testů studentek Fyzioterapie s normami pro obecnou populaci
uvedenými v literatuře Unittest (6−60) Měkota & Kovář et al. (1996, tab. 9), zjišťujeme, že se u tohoto souboru
jedná o poměrně nižší výkonnost. Podprůměrných hodnot dosáhly tyto studentky v progresivním člunkovém
běhu na 20 metrů, v testu skok daleký z místa odrazem snožmo a v lehu-sedu opakovaně po dobu jedné minuty.
Pouze v testu výdrž ve shybu na hrazdě byly ve své věkové kategorii nadprůměrné. Rovněž nadprůměrné byly
v aerobní zdatnosti – Katch-McArdle Step Testu podle norem Pollocka & Wilmora, 1990 (tab. 1). Podle norem
Komeštíka (2006) je výsledný průměr v hodu plným míčem obouruč 2 kg těžkým a v hlubokém předklonu
v sedu v průměru jejich věkové kategorie.
Iowa Brace test
V tab. 3 a 4 jsou výsledné hodnoty Iowa Brace testu
Hodnoty Iowa Brace testu jsou porovnány Mann Whitney U testem (tab. 5), zjistili jsme statistickou významnost
18 19
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
mezi soubory ve prospěch souboru TVS na hladině významnosti α0,01. Jde sice o věcnou významnost se středním
efektem, ale významným % (63,00). Z norem Komeštíka (2006) a výpočtu 2
χ
-testu
2
χ
0,01 (tab. 6).
Interkorelace testů a znaků
Výpočtem interkorelací testů a znaků jsme chtěli zjistit, jaké jsou vzájemné vztahy mezi znaky a skupinami
motorických schopností a zda jsou vzájemné závislosti shodné u tak rozdílných (specických) souborů. Pro
soubor TVS jsme vzhledem k trénovanosti a praktické výuce založené opět víceméně na sportovním tréninku
předpokládali určité závislosti. V tab. 7 a 8 jsou uvedeny statistické významnosti. U obou souborů koreluje
negativně BMI s výdrží ve shybu na hrazdě, IBT pozitivně s výdrží ve shybu na hrazdě a rovněž pozitivně
korelují oba testy explozivně silové, hod plným míčem obouruč 2 kg těžkým a skok daleký z místa odrazem
snožmo mezi sebou, i když s různou hladinou významnosti. Více společných korelací jsme u souborů nenašli.
U souboru TVS vyšla očekávaná závislost mezi kardiovaskulární zdatností (progresivním člunkovým během
na 20 metrů) a aerobní zdatností (VO2 max), u oboru Fyzioterapie byla vypočítaná hodnota poměrně nízká,
statisticky nevýznamná. U oboru Fyzioterapie však vyšel statisticky vyšší počet korelací (8), a to na hladině
významnosti r0,01.
U studentek studijního programu TVS se předpokládá dobrá až výborná úroveň motorických schopností. Jak
je uvedeno v úvodu, srovnáváme úroveň výkonnosti v motorických testech (zdravotně orientovanou zdatnost)
studentek studijního oboru Fyzioterapie se studentkami studijního oboru TVS a jednak studentek studijního
oboru Fyzioterapie s obecnou populací.
Jsme přesvědčeni, že u studijního oboru TVS jde o specickou skupinu studentek, kde se uplatňuje i výkonově
orientovaná tělesná zdatnost, naproti tomu u studentek Fyzioterapie bude preferována především zdravotně
orientovaná tělesná zdatnost. Jejich budoucí profese ale vyžaduje v souvislosti s charakterem pracovní zátěže
vysokou kvalitu svalové koordinace a určitou úroveň zdatnosti i výkonnosti.
BMI
Vypočítaný průměrný index BMI patří podle norem Riegrové & Ulbrichové (1993) u obou souborů do
skupiny „normální hodnota“ (tab. 3 a 4). Podíváme-li se však na jednotlivé probandky v souborech, zjišťujeme,
že u studentek TVS měly pouze tři podváhu a tři nadváhu. U souboru Fyzioterapie mělo podváhu 16 studentek
a pouze dvě nadváhu. Můžeme konstatovat, že složení těla studentek z obou souborů je v souladu s populačním
průměrem a výsledné hodnoty nás vedou k přesvědčení, že studentky vysoké školy kontrolují svoji hmotnost.
Vyšší hodnoty souboru TVS přisuzujeme objemu svalové hmoty, což tyto normy neberou v úvahu.
Motorické testy
Výsledky nepotvrdily naší 1. hypotézu, že studentky prvního ročníku studijního oboru Fyzioterapie budou
mít shodnou úroveň výkonnosti v motorických testech jako studentky studijního oboru TVS. Studentky
Fyzioterapie měly shodné výsledky se studentkami TVS pouze ve dvou testech, a to v hlubokém předklonu
v sedu – exibilitě a ve výdrži ve shybu na hrazdě (tab. 5). U exibility hrají významnou roli genetické
předpoklady. Výdrž ve shybu nás překvapila vhledem k explozivním silovým testům, ve kterých dosáhly
studentky Fyzioterapie poměrně nízké hodnoty.
Hodnoty vytrvalostních testů u studentek Fyzioterapie byly skutečně na nízké úrovni vzhledem k studentkám
TVS, což dokládají procenta věcné významnosti (tab. 5). Na základě zkušenosti s testem progresivní člunkový
běh na 20 metrů jsme se snažili studentky maximálně motivovat, ale výsledky ukázaly, že vytrvalost
i u studentek VŠ závisí především na volních vlastnostech, které v oblasti tělesné aktivity studentkám chyběly.
Podobně tomu bylo i v dalším testu leh-sed, kde je určitým faktorem vytrvalostní složka.
Z vypočítaných korelací vyšla očekávaná závislost mezi kardiovaskulární zdatností (progresivním
člunkovým během na 20 metrů) a aerobní zdatností (VO2 max) jen u souboru TVS (tab. 7), u oboru Fyzioterapie
byla vypočítaná hodnota poměrně nízká, statisticky nevýznamná (tab. 8). Potvrzuje to nechuť studentek
20
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Fyzioterapie k vytrvalostním činnostem, i když jejich organismus by větší zátěž zvládl. Pozitivní korelace
obou testů explozivně silové schopnosti, hod plným míčem a skok daleký z místa mezi sebou, i když s různou
hladinou významnosti, dokazuje shodu explozivní síly horních a dolních končetin. Z dalších korelačních
koecientů (tab. 8) u oboru Fyzioterapie lze soudit na celkovou pozitivní nebo negativní výkonnost nebo
spíše na provádění či neprovádění pohybových aktivit. Pohyb se aktivně podílí na celé ontogenezi, utváří
a usměrňuje vývoj organismu člověka. Racionální zařazování pohybu do denního režimu je nezbytné, stejně
jako jeho analýza (Zvonař, M. et al., 2011).
Výsledky nepotvrdily ani naší 2. hypotézu, že úroveň výkonnosti v motorických testech studentek
Fyzioterapie ve srovnání s obecnou populací bude vyšší.
Je to proto, že srovnáním průměrných hodnot testů progresivní člunkový běh na 20 metrů, skok daleký
z místa odrazem snožmo, leh-sed s normami pro obecnou populaci (Měkota & Kovář et al., 1996, tab. 9), jsme
zjistili, že se jednalo o poměrně nižší výkonnost, neboť studentky v těchto testech dosáhly podprůměrných
hodnot. Nadprůměrné byly ve své věkové kategorii v testu výdrž ve shybu na hrazdě a v aerobní zdatnosti –
Katch-McArdle Step Testu podle norem Pollocka & Wilmora, 1990 (tab. 1). Aerobní zdatnost se synonymem
kardiorespirační vytrvalost je pilířem zdravotně orientované zdatnosti. Máček & Radvanský (2011) ji denuje
jako schopnost přijímat, transportovat a využívat kyslík. Fyziologickým podkladem je zapojování „pomalých”
svalových vláken a uplatnění oxidativního způsobu uspokojování energetických nároků. Vytrvalostní schopnosti
mají tak mezi ostatními motorickými schopnostmi nejzřetelněji vymezený vztah ke konceptu lidského zdraví.
Jejich úroveň reektuje funkční kapacitu a připravenost organismu optimálně reagovat na stresové faktory
zevního prostředí. Nízká úroveň aerobní (kardiorespirační) zdatnosti je spojována se zvýšeným rizikem výskytu
kardiovaskulárních onemocnění, diabetu typu 2 a zvýšenou úmrtností (Jurca, 2005).
Je podivné, že výsledek aerobní zdatnosti neovlivnil další testy s vytrvalostním faktorem, například právě
sedy-lehy a progresivní člunkový běh. Je možné věřit, že studentky aerobní vytrvalosti využijí v pozdějším
věku. Podle norem Komeštíka (1995) pak byly studentky Fyzioterapie v průměru své věkové kategorie v hodu
plným míčem obouruč 2 kg těžkým a v hlubokém předklonu v sedu.
Iowa Brace test
Testová baterie Iowa Brace testu obsahuje koordinačně náročné pohyby, rovnovážná a koordinační tělesná
cvičení, některé položky je možno pokládat i za test exibility. V tab. 3 a 4 jsou výsledné hodnoty Iowa Brace
testu medián, modus a variační rozpětí, v tab. 6 je pak uvedeno splnění normy Komeštíka (2006) jednotlivými
probandy. Měkota & Novosad (2005) uvádí, že maximální výkonnost v koordinačních schopnostech je v období
20–30 let. Z výsledků vyplývá, že 56 % studentek Fyzioterapie test nesplnilo, a my můžeme usuzovat na nízký
rozvoj koordinačních schopností během školní tělesné výchovy v předcházejícím studiu.
Výsledky testů motorických schopností a z nich vyplývající zdravotně orientovaná tělesná zdatnost změnily
náš názor, kdy jsme předpokládali, že tyto studentky budou provádět pohybovou aktivitu a usilovat o určitou
zdatnost. Právě období adolescence je pokládáno za vrchol motorické aktivity života člověka, kdy mizí
anatomické disproporce a diskoordinace motoriky předchozího období (Zvonař, M. et al., 2011).
Nízký rozvoj koordinačních schopností u studentek studujících zdravotní studijní obor, zvláště když se
v řadě odborných předmětů seznamují s důležitostí pohybové aktivity pro zdravý životní styl, je zarážející.
Jediným polehčujícím faktorem je, že jsme testovali studentky 1. ročníku studia. Z vypočítaných korelací jsme
zjistili závislost testů skoku dalekého z místa, výdrží ve shybu a progresivního člunkového běhu na testové
baterii IBT, přičemž pouze ve výdrži ve shybu dosáhly studentky Fyzioterapie lepších výsledků. Negativně se
projevila korelace mezi BMI a IBT.
1. Pro své sdělení jsme si položili dvě otázky. První, jaká je úroveň motorických schopností studentek
Fyzioterapie tedy studentek VŠ, ve srovnání s obecnou populací, a druhou, jaký je rozdíl v úrovni motorických
schopností mezi studentkami studijního oboru Fyzioterapie a oboru TVS. Tomu odpovídaly i hypotézy.
2. Pro odpověď na tyto otázky jsme nashromáždili hodnoty 25 studentek prvního ročníku studijního oboru
TVS a 39 studentek studijního oboru Fyzioterapie na UJEP v Ústí n. L.
3. Studentky jsme změřili v testech: progresivní člunkový běh na 20 metrů, hod plným míčem obouruč
20 21
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
2 kg těžkým, skok daleký z místa odrazem snožmo, výdrž ve shybu na hrazdě − držení podhmatem, leh-sed
opakovaně po dobu jedné minuty, hluboký předklon v sedu, Iowa Brace test. Dále jsme vypočítali BMI.
a) Vypočítaný průměrný index BMI patří podle norem Riegrové & Ulbrichové (1993) u obou
souborů do skupiny „normální hodnota“. Můžeme konstatovat, že složení těla obou souborů je v souladu
s populačním průměrem. Zároveň to potvrzuje, že studentky vysoké školy kontrolují svou hmotnost.
b) Výsledky nepotvrdily naší 1. hypotézu, že studentky prvního ročníku studijního oboru Fyziotera-
pie budou mít shodnou úroveň výkonnosti v motorických testech jako studentky studijního oboru
TVS. Studentky Fyzioterapie měly shodné výsledky se studentkami TVS pouze ve dvou testech,
a to v hlubokém předklonu v sedu – exibilitě a ve výdrži ve shybu na hrazdě. U ostatních testů
dosáhly studentky Fyzioterapie poměrně nízké hodnoty.
c) Výsledky nepotvrdily ani naší 2. hypotézu, že úroveň výkonnosti v motorických testech studentek
Fyzioterapie ve srovnání s obecnou populací bude vyšší. Je to proto, že srovnáním průměrných hodnot
testů progresivní člunkový běh na 20 metrů, skok daleký z místa odrazem snožmo, leh-sed s normami
pro obecnou populaci (Měkota & Kovář, et al., 1996) dosáhly podprůměrných hodnot. Dosáhly sice
nadprůměrné hodnoty ve výdrži ve shybu na hrazdě a v aerobní zdatnosti podle norem Pollocka &
Wilmora (1990), dle norem Komeštíka (2006) pak byly v průměru své věkové kategorie v hodu plným
míčem obouruč 2 kg těžkým a v hlubokém předklonu v sedu.
d) Úroveň výkonnosti v motorických testech a z toho vyplývající zdravotně orientovaná zdatnost
studentek oboru Fyzioterapie studujících zdravotnický studijní obor je překvapující vzhledem k tomu,
že se v řadě odborných předmětů seznamují s důležitostí pohybové aktivity pro zdravý životní styl.
Z vypočítaných korelačních koecientů u oboru Fyzioterapie lze vyvodit závěr, že se studentky
pravidelným pohybovým aktivitám nevěnují.
Bunc, V. (1998). Zdravotně orientovaná zdatnost a možnosti její kultivace na základní škole. Těl. Vých. Sport.
Mlád. č. 4, 210.
Čelikovský, S. et al. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. (3. přeprac.vyd.) Praha: Státní
pedagogické nakladatelství.
Čepička, L. (1999). Stanovení obtížnosti motorického testu. Česká kinantropologie. 3(1). 87-94.
Jurca, R. et al. Assessing Cardiorespiratory Fitness Without Performing Exercise Testing. American Journal
of Preventive Medicine, 2005, vol. 29, no. 3. 185-193.
Komeštík, B. (2006). Kinantropologie − Antropomotorika − Metodologie. (1. vyd.) Olomouc: Univerzita
Palackého.
Máček, M., & Radvanský, J. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén.
Měkota, K., Kovář, R. et al. (1996). Unittest (6–60). Manuál pro hodnocení základní motorické výkonnosti
a vybraných charakteristik tělesné stavby mládeže a dospělých v České republice. Ostrava: Pedagogická fakulta
Ostravské univerzity.
Měkota, K. & Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta
tělesné kultury.
Ministerstvo zdravotnictví České republiky. (2011). Vyhláška č. 55 o činnostech zdravotnických pracovníků
a jiných odborných pracovníků. Praha: Ministerstvo vnitra
Pollock, M. L. & Wilmore, J. (1990). Exercise in health and disease: Evaluation and prescription for prevention
and rehabilitation. Philadelphia: W. B. Saunders.
Riegrová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, PF.
22
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Štěpnička, J. (1976). Somatotyp, držení těla, motorika a pohybová aktivita mládeže. Praha: Univerzita Karlova,
FTVS.
Zvonař, M., Pavlík, J., Vespalec, T., & Duvač, I. (2011). Antropomotorika: pro magisterský program tělesná
výchova a sport. (1. vyd.) Brno: Masarykova univerzita.
Tabulka 3.: Statistické charakteristiky somatických znaků a testů studentek Fyzioterapie
BMI 21,27 2,52 20,57 19 10
Fáze 4,0 1,37 4 4 6
VO2 max 43,8 4,1 43,6 48 17
Hod 608,7 86,5 600 550 370
Skok daleký 170,9 23,8 170 160 96
Výdrž ve shybu 27,7 17,1 27 45 60
Sed-leh 31,3 4,2 32 31 21
Flexibilita 27,3 8,1 26 18 29
IBT - - 12 12 16
Tabulka 4.: Statistické charakteristiky somatických znaků a testů studentek TVS
BMI 22,26 2,13 22,1 23,5 7,9
Fáze 7,3 1,7 7,5 7,5 8
VO2 max 50,92 7,1 49 48 30
Hod 786 110 800 620 370
Skok daleký 196,8 31,9 200 200 148
Výdrž ve shybu 33,6 15,3 41 45 58
Sed-leh 46,8 7,9 46 46 35
Flexibilita 27,3 6,2 28 26 26
IBT - - 17 18 7
22 23
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
Tabulka 5.: Srovnání hodnot testů studentek Fyzioterapie a TVS
BMI 1,687 -
Fáze 8,492** 52,63
VO2 max 4,577** 23,76
Hod 7,201** 44,28
Skok daleký 3,715** 16,67
Výdrž ve shybu 1,415 -
Sed-leh 8,983** 55,46
Flexibilita 0,015 -
IBT p-level = 0,0000004** 63
hladina významnosti t – testu *) t0,05= 2,035 **) t0,01= 2,665
Cohenův koecient d = 0,63 – střední efekt
Tabulka 6.: Hodnocení IOWA BRACE testu studijních oborů podle norem Komeštíka
(1995)
2
χ
-test
2
η
Fyzioterapie 22 11 622.643 17,69
TVS 0 12 13
výborně > 16 bodů, dobře 13−16 bodů, špatně < 13 bodů
2
χ
0,01 = 9,21
(Komeštík, 1995)
Tabulka 7.: Interkorelace znaků a testů studentek TVS
Znak BMI Flexibilita Dálka Leh-sed Výdrž Hod Fáze VO2
Flexibilita 0,005
Dálka 0,177 0,114
Leh-sed -0,057 0,206 0,106
Výdrž -0,402* -0,098 0,279 0,314
Hod 0,268 0,138 0,436* 0,183 0,158
Fáze 0,088 0,009 0,222 0,002 0,304 0,402*
VO2 0,035 -0,353 0,516** 0,099 0,501* 0,171 0,555**
IBT 0,026 0,0,181 0,078 0,154 0,458* 0,078 0,180 0,204
*) r0,05= 0,396 **) r0,01= 0,505
24
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Tabulka 8.: Interkorelace znaků a testů studentek Fyzioterapie
Znak BMI Flexibi-
lita
Dálka Leh-sed Výdrž Hod Fáze VO2
Flexibilita 0,102
Dálka 0,313 0,258
Leh-sed 0,036 0,043 0,113
Výdrž 0,455** 0,147 0,349* 0,054
Hod 0,221 0,179 0,489** 0,290 0,020
Fáze 0,155 0,267 0,246 0,003 0,453** 0,196
VO2 0,046 0,064 0,087 0,028 0,221 0,028 0,170
IBT -0,443** 0,307 0,379* 0,060 0,611** 0,128 0,337* 0,038
*) r0,05= 0,316 **) r0,01= 0,408
Tabulka 9.: Normy Unittestu (6–60) žen ve věku 18 – 20 roků
do – 154 do – 26 do – 3,50 0
155 – 174 27 – 33 3,51 – 5,00 1 – 5
175 – 194 34 – 41 5,01 – 6,75 6 – 14
195 – 214 42 – 48 6,76 – 8,50 15 - 33
215 a více 49 a více 8,51 a více 34 a více
Převzato (Měkota & Kovář, et al., 1996)
24 25
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta telesnej výchovy a športu University Komenského, Bratislava, Slovensko
Abstrakt
Cieľom výskumu bolo zistiť vzájomnú podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-
ročných atlétov. Otestovali sme vybrané kondičné a koordinačné schopnosti. Na základe korelačnej matice
sme zisťovali vzájomnú podmienenosť medzi vekom, telesnými ukazovateľmi a testami pohybových schopností.
Konštatujeme, že sme nezistili vyšší počet pozitívnych súvislostí medzi ukazovateľmi veku, telesného rozvoja k
testom kondičných schopností. Potvrdili sme, že koordinačné schopnosti sú menej ovplyvnené telesným rozvojom
ako kondičné schopnosti. Korelačná matica potvrdila faktorové sýtenie a to najmä v testoch s komplexnejšími
požiadavkami na úroveň pohybových schopností.
Abstract
The purpose of study was to nd interdependence conditionality of condition and coordination skills of 13 up
to 14 year old athletes. We analyzed condition and coordination skills of athletes and based on the correlation
matrix, we investigated the interdependence conditionality between age, anthropometry and analyzed movement
skills. We do not found any statistically signicant positive link between indicators of age, physical development
to tests the condition skills. We conrmed that coordination skills are less affected by physical development.
Correlation matrix conrmed the factor saturation in different parameters, especially in tests with more complex
requirements on the level of movement skills.
Kľúčové slová: atletika, kondičné schopnosti, koordinačné schopnosti, športová príprava, 13- až 14-roční atléti
Key words: track and eld, conditioning abilities, coordination skills, sports preparation, 13- to 14-year-old
athletes
Atletika patrí medzi základné športové odvetvia s komplexným účinkom na organizmus človeka.
Prostriedkami atletiky rozvíjame základné pohybové schopnosti - kondičné a koordinačné, ako aj funkčné
schopnosti organizmu. Zručnosti a schopnosti získané atletikou nachádzajú veľké uplatnenie v iných športových
odvetviach (Čillík a Rošková 2003).
V súčasnom období je možnosť rozvíjať a zdokonaľovať svoj atletický potenciál v športových triedach.
Športové triedy sú určené na systematickú športovú prípravu športovo-talentovaných žiakov. Činnosť v nich
je zameraná na optimálny rozvoj pohybových predpokladov žiakov na konkrétne športové odvetvie. Obsahom
špeciálnej kondičnej prípravy sú špecické cvičenia, ktoré sú zamerané na rozvoj kondičných a koordinačných
pohybových schopností (Čillík, 2003). V každej pohybovej činnosti podľa Šimoneka (2012) možno pozorovať
prejavy rýchlosti, sily, vytrvalosti, koordinácie atď. Ich pomer je v konkrétnych prípadoch rôzny, závisí pritom
od pohybovej úlohy, ktorá sa práve plní. Israel (1977) a Šimonek (2002) konštatujú, že koordinačné schopnosti sú
diferencovane prepojené s komplexom kondičných schopností a tvoria najmenej prebádanú skupinu motorických
schopností. Ljach - Mynarski a Raczek (1995) pritom zdôrazňujú ich úzku väzbu koordinačných schopností na
psychofyzické vlastnosti človeka. Problematikou vzťahov kondičných a koordinačných schopností sa zaoberali
26
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
aj autori Kordoš (2007), Hegedüšová (2007), ktorí sledovali vzájomnú podmienenosť na vzorke 10- až
11-ročných resp. 10- až 12-ročných atlétov a atlétok a preukázali vzájomnú podmienenosť medzi ukazovateľmi
veku, telesného rozvoja s testami kondičných schopností a menej s koordinačnými schopnosťami. Zapletalová
(1990) vo veku 10- až 14-rokov zaznamenala zvýšenie tesnosti telesného rozvoja a pohybovej (kondičnej)
výkonnosti, pričom za najtesnejšie označila vzťahy v kategórii 13- až 14- ročných chlapcov a dievčat od 13
do 15 rokov. Podľa Hantoushiho (2000) tesnejšie súvislosti medzi motorickým výkonom a telesným rozvojom
sa evidujú u mládeže, ako u dospelých, osobitne v pubertálnom veku. U športujúcich detí a mládeže vyššie
súvislosti, ako u normálnej populácie, viac poukazujú na vyšší stupeň utilizácie telesného rozvoja (hlavne
telesnej výšky a hmotnosti) v športovej technike. Autori Ljach, Mynarski a Raczek (1995) konštatujú, že
úroveň kondičných schopností je podmienená predovšetkým rozvojom rýchlostných a rýchlostno-silových
schopností. Sedláček (1996) sleduje zvýšené hodnoty koecientov medzi testami beh na 50 m a beh 10x5 m.
Autori Koštial, Lednický a Doležajová (2006) hovoria o nezávislosti prejavov koordinačných schopností na
telesný rozvoj športovcov. Tento názorom potvrdzuje aj Kampmiller (1996), ktorý konštatuje, že najmenej
ovplyvnené telesným rozvojom sú koordinačné schopnosti, najviac silové, rýchlostno–silové, vytrvalostné
a rýchlostné. Israel (1977) nachádza súvislosti vo vytrvalostnom behu k testom koordinačných schopností,
Hegedüšová (2007) na vzorke 10- až 12- ročných atlétkach vzťah nepotvrdila. Doležajová (2002) konštatuje, že
kinesteticko–diferenciačná schopnosť vystupuje bez priameho súvisu s telesnými ukazovateľmi a kondičnými
testami. Poznatky zo vzťahových analýz medzi športovým výkonom, resp. výkonnosťou v motorických testoch
a telesným rozvojom sa vyznačujú osobitosťami v závislosti od športových disciplín, veku, úrovne výkonnosti
a sexuálneho dimorzmu (Havlíček, 1990).
Z týchto dôvodov sme sa zamerali na zistenie vzájomnej podmienenosti medzi ukazovateľmi veku,
telesného rozvoja, vybranými kondičnými a koordinačnými schopnosťami na súbore 13- až 14- ročných
atlétoch a atlétkach.
Cieľom práce je objasniť vzájomnú podmienenosť a vysvetliť vzťahy medzi jednotlivými skupinami
pohybových schopností na vzorke 13- až 14-ročných atlétov športových tried.
H.1: Predpokladáme úzky vzťah ukazovateľov veku a telesných ukazovateľov k testom kondičných
schopností v súbore chlapcov aj dievčat, potvrdíme nezávislosť týchto ukazovateľov od testov
koordinačných schopností.
H.2: Predpokladáme vzájomnú podmienenosť medzi testami, ktoré sú sýtené viacerými pohybovými
schopnosťami.
Sledované súbory tvorilo19 atlétov a 14 atlétok vo veku 13- až 14- rokov. Atléti boli žiakmi športových
tried v Bratislave a Malackách so zameraním na atletiku. Do športových tried boli vybratí na základe výberu
z talentových skúšok. Všeobecnej športovej príprave sa začali venovať od piateho ročníka.
U všetkých atlétov sme zisťovali základné telesné ukazovatele a výkony v šiestich kondičných a piatich
koordinačných testov. Meranie sme uskutočnili začiatkom školského roka 2012/2013. Medián veku atlétov
bol 13,82 s variačným rozpätím (13,02 – 14,68) a dievčat 13,33 roka, s variačným rozpätím (13,07 – 13,93).
Medián telesnej výšky chlapcov bol 163,0 a dievčat 163,3 cm a telesnej hmotnosti 53,0 resp. 48, 5 kg.
Pri získavaní výskumných údajov sme použili metódy merania podľa Sedláčeka a Cihovej (2009). Na
zistenie všeobecného pohybového rozvoja atlétov sme zvolili všeobecné testy kondičného a koordinačného
charakteru podľa Šimoneka (2012).
26 27
Interdependence conditionality of condition and coordination skills 13- to 14 year athletes
Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-ročných atlétov
DV - decimálny vek, TV - telesná výška, TH - telesná hmotnosť, BMI - hmotnostno–výškový index, ), 50
m - beh na 50 m (rýchlostné schopnosti), 12 min - 12 minútový beh (vytrvalostné schopnosti), SDDM - skok
do diaľky z miesta znožmo (výbušná sila dolných končatín), HPL - hod plnou loptou (výbušná sila horných
končatín), OHB - predklon v stoji (ohybnosť), SĽ - sed-ľah za 30 s (sila brušných svalov a ohýbačov stehna),
10 x 5 m - člnkový beh (rýchlostno-koordinačný beh), LAVOBR - prebeh po lavičke s troma obratmi o 360º
(rovnováhová schopnosť), LAVLOP - zastavenie kotúľajúcej sa lopty (komplexný reakčný test), BEHM - beh
k métam (priestorovo-orientačný beh), SDDP - skok do diaľky z miesta na presnosť (kinesteticko-diferenciačná
schopnosť dolných končatín).
Súvislosti medzi všetkými sledovanými ukazovateľmi objasňujeme s využitím párovej korelačnej analýzy
podľa Persona. Štatistickú významnosť posudzujeme na 1% a 5% hladine štatistickej pravdepodobnosti.
Korelačnú maticu atlétov a atlétok uvádzame v Tabuľke 1 a Tabuľke 2.
V súbore chlapcov vzťah DV k telesným ukazovateľom sa nám v korelačnej matici neprejavil. Vzťah DV
s testom SDDM a behom 10x5 m sme zistili na 1% hladine významnosti. Na 5 % hladine sledujeme vzťah
medzi DV a behom na 12 min. Vo vzťahu k TV pozorujeme len 3 kondičné testy a to SDDM na 1% hladine,
na 5% hladine HPL a 12 min. beh. Vzťah TH k testom sme nezaznamenali. BMI preukázal vzťah iba s testom
koordinačných schopností LAVOBR na 5% hladine významnosti.
V súbore dievčat podobne ako u chlapcov vzťah DV k telesným ukazovateľom sa neprejavil. Nezaznamenávame
vzťah ani DV k testom kondičného a koordinačného charakteru. Vo vzťahu k TV sme zaznamenali na 5%
hladine významnosti test SDDM a 12 min. beh. Sledujeme závislosť BMI k trom kondičným testom SDDM,
beh 50 m a 12 min. beh na 5% hladine významnosti. BMI preukázal vzťah s jedným koordinačným testom
LAVLOP a to na 1% hladine významnosti. Sme prekvapení, že sa nám nepodarilo potvrdiť prvú časť H 1, kde
sme predpokladali úzky vzťah medzi ukazovateľom veku, telesného rozvoja s testami kondičných schopností.
Ani v jednom sledovanom súbore sme nezistili vyšší počet signikantných súvislostí a naše výsledky
sa nestotožňujú s výskumy Zapletalovej (1990), Kampmillera (1996) a Hantoushiho (2000). Títo autori sa
zhodujú, že práve naše sledované vekové obdobie u chlapcov a dievčat vykazuje zo všetkých vekových období
najviacej tesnosti medzi telesnými ukazovateľmi a výkonnosťou v kondičných testoch. V druhej časti H1 sa
nám hypotéza potvrdila a konštatujeme ako už uvedení autori, že koordinačné schopnosti sú relatívne menej
ovplyvnené telesným rozvojom a na našom súbore atlétov a atlétok sa tento argument potvrdil.
V testoch kondičného charakteru u chlapcov zisťujeme viaceré súvislosti. Tesnejšia prepojenosť sa
objavila medzi kondičnými testami navzájom, kde z 21 skúmaných vzťahov sme potvrdili tesnosť 13 z nich.
Potvrdzujeme faktorové sýtenie testu SDDM, kde korelačné súvislosti poukazujú na vzájomnú podmienenosť
rýchlostných, rýchlostno-silových a vytrvalostných schopností k testom beh 10x5 m, HPL, 50 m beh,
12 min. beh a BEHM a to na 1% hladine štatistickej významností. 5% štatistickú významnosť sledujeme medzi
SDDM s LAVLOP. Na 1% hladine štatistickej významnosti potvrdzujeme vzťah testu beh 10x5 m k testom HPL
s 12min. beh a 5% hladina potvrdila významnosť testu beh 10x5 m k trom testom beh 50 m, LAVLOP a BEHM.
Väčší počet korelačných súvislostí sa vyskytuje na 1% hladine štatistickej významností aj medzi testom HPL,
ktorý koreloval s OHB, beh 50 m, BEHM, SDDM a beh 10x5 m. Na 5% hladine štatistickej významnosti sme
potvrdili vzťah testu HPL s beh 12 min., SDDP, LAVLOP. V teste SL nezaznamenávame žiadnu súvislosť
s kondičnými a koordinačnými testami. V teste OHB sledujeme faktorové sýtenie k testom HPL, beh 50 m, beh
12 min. na 5% hladine významností. Vzťah OHB s BEHM zaznamenávame na 1% hladine. V teste beh na 50
m sme zaznamenali 5% štatistickú významnosť s BEHM, LAVLOP, OHB a beh 10x5 m. Na 1% hladine tento
test súvisel s SDDM, beh 12 min. a HPL. Beh na 12 min. nám úzko súvisel na 1% hladine s testami BEHM,
SDDM, beh 50 m a beh 10x5 m.
V testoch koordinačných schopností zaznamenávame menší počet významných súvislostí v teste SDDP
s HPL sme zaznamenali štatistickú významnosť na 5% hladine. LAVOBR nezaznamenávame koreláciu so
žiadnym testom. Väčší počet korelačných súvislostí sa vyskytuje aj v teste LAVLOP k piatim kondičným testom
(SDDM, 10x5 m, HPL, beh 50 m, 12 min. beh) a to na 5% hladine významnosti. Významné faktorové sýtenie
sledujeme v teste BEHM k testom SDDM, HPL, OHB, 12 min. beh na 1% hladine. Na 5% hladine koreloval
s LAVLOP, 10x5 m a 50 m.
28
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
V súbore dievčat v porovnaní s chlapcami sledujeme menšiu prepojenosť medzi kondičnými testami
navzájom, kde z 21 skúmaných vzťahov sme potvrdili tesnosť 8 z nich. Jednou z príčin môže byť aj rozdielne
variačné rozpätie telesných ukazovateľov. U chlapcov sme zistili variačné rozpätie v TV 19 cm a TH 15 kg
a dievčat v TV len 15 cm, ale až 30kg v TV. V korelačnej matici sme zistili faktorové sýtenie a prepojenie testu
SDDM k testom 10x5 m, OHB a BEHM na 5% hladine významnosti. Súvislosť na 1% hladine potvrdzujeme
medzi SDDM k testom beh 50 m, 12 min. beh, LAVLOP a LAVOBR. Na 5% hladine pravdepodobnosti sme
zistili štatisticky významné súvislosti medzi testami 10x5 m s SDDM, OHB a LAVLOP. V teste HPL a SL
nezaznamenávame korelačnú súvislosť k iným testom. Tesnejšiu prepojenosť zaznamenávame v teste OHB
k SDDM, beh 10x5 m, 50m a BEHM na 5% hladine významnosti. 1% hladinu štatistickej významnosti sme
zaznamenali k beh 12 min. a LAVOBR. V behu na 50 m na 1% hladine významnosti sledujeme vzťah k SDDM,
LAVLOP a LAVOBR.
V koordinačnej oblasti sa tesnejší potvrdil vzťah na 5% hladine štatistickej významnosti v teste BEHM
a testom SDDM, OHB a 12 min. beh. Spomedzi koordinačných testov najväčšie faktorové sýtenie sledujeme
medzi testami LAVOBR s SDDM, OHB, 12 min. a beh 50 m na 1% hladine. V teste SDDP nezaznamenávame
žiadnu závislosť k ostatným testom a opäť potvrdzujeme, že kinesteticko-diferenciačná schopnosť vystupuje
bez priamej súvislosti k testom kondičného charakteru.
Výsledky korelačnej analýzy dokazujú, že existuje diferencovaná, vzájomná podmienenosť medzi
kondičnými a koordinačnými schopnosťami v súbore chlapcov a dievčat. Stotožňujeme sa s autormi Ljachem,
Mynarskim a Raczekom (1995), že úroveň kondičných schopností je podmienená predovšetkým rozvojom
rýchlostných a rýchlostno-silových schopností. Potvrdzujeme aj tézu Izraela (1977), kde autor konštatuje
vplyv aeróbnej vytrvalosti na úroveň koordinačných schopností. Podľa našich zistení v súbore atlétov, ale aj
atlétok beh na 12 min. koreloval s tromi zo štyroch koordinačných testov ( BEHM, LAVLOP a LAVOBR).
Konštatujeme, že sme potvrdili H2, kde sme predpokladali vzájomnú podmienenosť medzi testami, ktoré sú
sýtené viacerými pohybovými schopnosťami.
Cieľom príspevku bolo zistiť vzájomnú podmienenosť medzi vekom, telesnými ukazovateľmi, kondičnými
a koordinačnými schopnosťami 13- až 14-ročných atlétov a atlétok, žiakov športových tried.
1. V hypotéze1 (H1) sme predpokladali úzky vzťah ukazovateľov veku, telesných ukazovateľov k testom
kondičných schopností aj v súbore chlapcov a dievčat, potvrdíme nezávislosť týchto ukazovateľov od
testov koordinačných schopností. Konštatujeme, že sme nezistili väčší počet pozitívnych súvislostí medzi
ukazovateľmi veku, telesného rozvoja k testom kondičných schopností, prvá časť hypotézy 1 nepotvrdená.
Z výsledkov ďalej vyplýva, že sme dokázali na našich súboroch, že koordinačné schopnosti sú relatívne menej
ovplyvnené telesným rozvojom a náš výskum potvrdil práce autorov, ktorí sa touto problematikou zaoberali už
v minulosti na rôznych vzorkách populácie alebo športujúcej mládeže.
2. V hypotéze 2 (H2) sme predpokladali vzájomnú podmienenosť medzi testami, ktoré sú sýtené viacerými
pohybovými schopnosťami. Korelačná matica potvrdila faktorové sýtenie a to najmä v testoch s komplexnejšími
požiadavkami na úroveň pohybových schopností. Odporúčame preto uprednostňovať v športovej príprave
podnety s komplexnejším pôsobením na viacero pohybových schopností kondičného a koordinačného
charakteru.
3. Naše výsledky v porovnaní s citovanými autormi nepotvrdili vždy ich zistenia. Môže to byť zapríčinené
viacerými faktormi, medzi ktoré z nášho pohľadu patria: homogenita súboru tj. variačné rozpätie veku
a telesných ukazovateľov skúmaných súboroch, rôzny biologický vek jednotlivcov, doba športového veku,
objektívnosť nameraných predchádzajúcich údajov apod. Z týchto dôvodov budú potrebné ďalšie výskumné
sledovania.
4. Potvrdili sme nezávislosť kinesteticko-diferenciačnej schopnosti od kondičných schopností. V praxi to
znamená, že táto koordinačná schopnosť je viazaná na procesy riadenia a regulácie CNS. Z toho vyplýva, že
v športovej príprave už v tejto vekovej kategórii sa musia využívať cvičenia s dôrazom na presnosť vykonania,
ktoré sú omnoho náročnejšie, pretože vyžadujú koncentráciu pozornosti a motiváciu k ich realizácii.
5. Uvedomujeme si, že naše výsledky prezentujeme na malej vzorke atlétov a atlétok, takže uvedené
výsledky platia pre túto sledovanú skupinu a nedajú sa zovšeobecňovať.
28 29
Interdependence conditionality of condition and coordination skills 13- to 14 year athletes
Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-ročných atlétov
Čillík, I. (2003). Učebné osnovy športovej prípravy v atletike. Nové Zámky: CROCUS.
Čillík, I., & Rošková, M. (2003). Základy atletiky. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela.
Doležajová, L. (2002). Úroveň a vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností žiačok ZŠ.
In Acta Fac. Educ. Phys. Univ. Comenianae. 43, 2002,11-17. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu,
Univerzita Komenského.
Hantoushi, L. A. (2000). Závislosť atletickej výkonnosti od telesného rozvoja a pohybových schopností.
Dizertačná práca. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu, Univerzita Komenského.
Havlíček, I. (1990). Vývinová stabilita a predikční validita telesného rozvoja a motorickej výkonnosti. In Acta
Fac. Educ. Phys. Univ. Comenianae. 29, 1990, 147-218. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Hegedüšová, A. (2007). Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 10- až 12-ročných
atlétok. Diplomová práca. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského.
Israel, S. (1977). Rechtzeitige Entwicklung der Bewegungskoordination. Leichtathletik, 28, (5), 989-992.
Kampmiller, T. (1996). Závislosť pohybovej výkonnosti od telesného rozvoja. In Moravec, R., Kampmiller,
T. & Sedláček, J. et al. (1996). Eurot. Telesný rozvoj a pohybová výkonnosť školskej populácie na Slovensku
(112-120). Bratislava: Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
Kordoš, L. (2007). Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 10- až 11- ročných atlétov
športovej triedy a športového gymnázia. Diplomová práca. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu
Univerzity Komenského.
Ljach, V. I., Mynarski, W. & Raczek. J. (1995). Biopsychiczne predyspozycje koordynacyjnych zdolnosci
motorycznych − przeglad badaň w pismiennictwie rosyjskojezycznym. Antropomotoryka, 12. 83-102.
Sedláček, J. (1996). Tesnosť vzťahov medzi motorickými testmi zaradenými do našich zostáv a do Eurotu.
In Moravec, R., Kampmiller, T., Sedláček, J. a kol.: Eurot. Telesný rozvoj a pohybová výkonnosť školskej
populácie na Slovensku (122-127) Bratislava: Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
Sedláček, J., & Cihová, I. (2009). Športová metrológia. Bratislava: ICM AGENCY. Šimonek, J. (2002). Model
rozvoja koordinačných schopností v dlhodobej športovej príprave v športových hrách. Bratislava: Slovenská
vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
Šimonek, J. (2012). Testy pohybových schopností. Nitra: Dominant Nitra.
Zapletalová, L. (1990). Závislosť pohybovej výkonnosti od telesného rozvoja. In Moravec, R. a kol. Telesný,
funkčný rozvoj a pohybová výkonnosť 7 − 18-ročnej mládeže v ČSFR. (159-166). Bratislava: Šport.
30
30 31
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
1 Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice
2 Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova, Praha
Abstrakt
Cílem článku je charakteristika a analýza účinnosti desetitýdenního kondičního funkčního „australského”
tréninku (dále FAT) mimo ledovou plochu. Výzkum byl realizován u profesionálních hokejistů (n=23) – členů
extraligového klubu HC Mounteld České Budějovice. Metoda FAT se snaží doplnit stávající tréninkové postupy
o některé aktuální poznatky a přístupy ke kondičnímu tréninku v ledním hokeji. Autoři zaujímají pozitivní
stanovisko k této metodě a popisují její výhody zejména ve vztahu ke snižování svalových dysbalancí a vlivu
na svalovou sílu, dynamiku a vytrvalost zúčastněných probandů. FAT byl přednostně zaměřen na explosivní
sílu a silovou vytrvalost hlavních segmentů těla, s doplňujícími cvičeními pro stimulaci anaerobní a aerobní
výkonnosti.
Pro ověření přínosu FAT podstoupili probandi spiroergometrické vyšetření na běhacím ergometru Quasar,
následovalo změření tělesného složení pomocí BIA 2000 a bioimpedančním přístrojem Tanita. Vstupní a výstupní
testování probíhalo v neměnných laboratorních podmínkách v prostorách UK FTVS v Praze. Kvaziexperiment
trval deset týdnů. Zjištěné výsledky potvrdily efektivnost tohoto tréninkového programu v podobě zvýšení
aerobní zdatnosti, která vykazovala u vstupního testování středovou hodnotu VO2max 55,89 ml.kg.min-1. Při
výstupním testování jsme dosáhli středové hodnoty VO2max 58,67 ml.kg.min-1.
Abstract:
The aim of the case study is to analyse the effects of a 10-week tness Function Australian Training (FAT)
off- ice. The research was conducted with 23 professional ice hockey players (n = 23], members of the ice hockey
league club HC Mounteld České Budějovice. The FAT method strives to complement existing training methods
of selected current knowledge and approaches to ice hockey tness training. The authors express a positive
opinion on this method and describe its advantages especially in relation to reducing muscle imbalances and
effect on muscle strength, dynamics and persistence of participating probands. The FAT was primarily focused
on explosive strength and power endurance of main body segments with additional exercises to stimulate
anaerobic and aerobic performance. The probands underwent a spiroergometric testing on the Quasar running
ergometer, followed by measurement of body composition using BIA 2000 and another testing on the bio-
impedance device Tanita in order to verify the contribution of FAT. The input and output testing proceeded
under laboratory constant conditions on the premises of the UK FTVS in Prague. The quasi experiment lasted
for ten weeks. The obtained results conrmed the effectiveness of this training programme by increasing aerobic
performance, which has proven the average value of VO2max 55,89 ml.kg.min-1at the input testing. The output
testing has showed the averagevalue of VO2max 58,67 ml.kg.min-1.
Klíčová slova: hokej, testování, trénink, kondiční trénink, funkční trénink
Key words: ice hockey, testing, training, conditioning trainig, functional training
32
Petr Požárek, Jiří Suchý
Lední hokej patří do skupiny fyzicky velmi náročných sportů. Moderní lední hokej je komplex, ve kterém
se souběžně zvyšují požadavky na kondiční předpoklady hráče i jeho herní techniku. Obojí se odráží v úrovni
taktického myšlení a jednání. Z fyziologického hlediska představuje intervalový a přerušovaný typ aktivity
vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti, široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích
schopností (Heller, 2005).
Kostka et al. (1986) uvádějí, že je nezbytné zapojovat do tréninkového procesu v ledním hokeji také
tréninkové jednotky mimo led s cílem stimulovat bioenergetické zásoby, dále aktivaci jednotlivých svalových
struktur a regenerační procesy prostřednictvím kompenzací jednostranného zatížení.
Quinneyho (2008) longitudinální studie poukazuje na zvyšování nároků na tělesnou výkonnost hokejisty
v utkání, zvláště pak na maximální anaerobní výkon hráčů kanadsko-americké Národní hokejové ligy (NHL).
Při náhlých změnách směru bruslení se zapojují také adduktory a abduktory kyčelních kloubů, které čelí
účinkům dostředivé síly (Cady-Stenlund, 1998). Důležitost svalové síly poukazuje nález největších rozdílů
v silových parametrech ze všech sledovaných funkčních parametrů, a to mezi elitními a juniorskými hokejisty
(Hoff et al., 2005).
Vysoký stupeň rozvoje kondičních a koordinačních schopností umožňuje využívat racionální technickou
dovednost, efektivní taktické myšlení se zapojením osobních předpokladů hráče (Laczo, 2009; Tóth, 2010).
Individuální herní výkon hráče se skládá z krátkých opakovaných intenzivních pohybů. Veillette (2008) uvádí,
že hráč se dostane na ledovou plochu 17x za celý zápas. Přitom čas strávený na ledové ploše je 85 s, z toho je
40 s v zatížení (maximálním a středním) a 45 s bez zatížení po přerušení hry. Proto je potřeba se zaměřit na
pohybové schopnosti skládající se z rychlostně-silových schopností s důrazem na koordinační pohyb.
Pro stabilizaci bederní páteře je velmi důležité, aby se správně zapojoval hluboký stabilizační systém páteře
během pohybu (HSSP), tedy je nutné, aby byly dostatečně silné břišní svaly, které pak tvoří přední oporu.
Bederní páteř se tak zpevňuje a snižuje se vliv vnější zátěže (Malátová-Rokytová, 2007; Malátová, 2007;
Malátová-Dřevikovská, 2010).
Statická síla trupu a dalších segmentů těla má význam při kontaktu se soupeřem, pro udržení rovnováhy
a efektivní přenos sil při bruslení a manipulaci s holí. Při bruslení se uplatňuje dynamická síla extenzorů kyčle,
extenzorů kolenního kloubu a lýtkových svalů (Brocherie et al., 2005; Manners, 2004).
Michalov, Sližík a Švenda (2012) uvádí, že jedním z důležitých prvků v přípravném období je snaha
aplikovat bojové sporty do jedné tréninkové jednotky týdně. My jsme zvolili prvky z karate a boxu. Hráči
ledního hokeje se naučí harmonicky dýchat a zároveň zefektivní využití energetického potenciálu svého těla.
Perič a Dovalil (2010) považují přípravné období za nejdelší období a pro svoji charakteristiku i za
nejdůležitější období v ročním tréninkovém cyklu (RTC). Tréninkové jednotky v průběhu přípravného období
mění svou charakteristiku. Především blížícím se koncem přípravného období se přechází na specializovaný
typ tréninku (specické cvičení) a trénink nabývá syntetického charakteru. Je poněkud složitější než přístup
analytický.
Bahenský (2012) poukazuje na efektivnější tréninkové metody v přípravném období, kdy je na vše dostatek
času, protože během závodního období dochází k přechodu tréninkových jednotek na individuální přístup tzv.
na tělo.
V závodním období by měl být sportovec připraven nejen fyzicky, ale především psychicky na podání svého
maximálního výkonu. Sportovec by měl být „zdravě“ motivovaný (Navarro, 2001).
Funkční australský trénink (dále jen FAT) je novým tréninkovým programem, který vychází z kombinace
nových i již prověřených tréninkových metod využívajících širokou škálu pomůcek, vlastní váhu těla a cvičení
ve skupinách. Dříve se preferoval analogický typ tréninku, který byl prezentován tréninkovými jednotkami
v podobě opakujícího se stereotypu − ranní tréninková jednotka v posilovně, odpolední tréninková jednotka
na bicyklu. Základní volbou tohoto tréninku bylo odděleně a co největším objemem posílit jednotlivé partie.
Z tohoto pohledu považujeme tuto formu tréninku za překonanou, protože neodpovídá současným požadavkům
a nárokům na fyzickou připravenost (Hoff et al., 2005). Domníváme se, že toto tvrzení je aktuálním problémem
prolínání se starší a mladší generace u vrcholového sportu. Vzhledem k typickému přetěžování pohybového
aparátu u ledního hokeje bylo naším cílem ukázat, že FAT nemá vedlejší účinky na prohlubování svalové
nerovnováhy u jednotlivých segmentů těla (trup, dolní a horní končetiny).
Základní losoí FAT je nikoliv izolace jednotlivých svalů, s níž jsme se u probandů setkali v předešlé přípravě,
ale naopak společné zapojení velkého počtu svalových partií horní a dolní poloviny těla, procvičení celého těla
32 33
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje
zcela odlišným způsobem. Aktuální metody FAT se zaměřují na explozivní sílu, rychlostní silovou vytrvalost
hlavních segmentů těla s doplňujícími cvičeními pro stimulaci koordinace, anaerobní a aerobní výkonnosti. Pro
ověření předpokládané efektivity a vhodnosti jsme zrealizovali tuto studii.
Tréninková jednotka se zapojením FAT je v úvodní části zaměřena na zahřátí organismu, aktivaci kloubního
aparátu, aplikaci dynamického strečinku a přípravu organizmu na hlavní tréninkovou jednotku. Až do této fáze
se jedná o shodu se standardním tréninkovým postupem. Hlavní část se poté zaměřuje na posílení hlubokého
stabilizačního systému. Zároveň je snahou v maximální možné míře přenášet hokejové prvky do přípravy mimo
ledovou plochu, kde se zaměřujeme na balanční cvičení v kombinaci s prvky podporujícími explozivní sílu
a rychlostně silovou vytrvalost.
V rámci přípravy tohoto článku jsme vytyčili následující cíle:
1. teoretická rešerše relevantních poznatků, charakteristika FAT,
2. posouzení účinnosti aplikovaného tréninku FAT na aerobní parametry prostřednictvím zjištění VO2max,
3. vyrovnání svalových dysbalancí spojené s hypertroí decitních svalových skupin.
Testovanými probandy byli hokejisté HC Mounteld České Budějovice hrající Českou extraligu, nejvyšší
domácí soutěž, kde se v sezóně 2011-12 umístili po základní části na pátém místě. Po skončení této sezóny
došlo ke změně ve složení družstva. Klub změnil na sezónu 2012-13 náhled na současné tréninkové metody.
Kvaziexperiment byl realizován po deset týdenních mikrocyklů (23. 4.–26. 6. 2012). Výzkumný soubor tvořilo
23 probandů ve věku 24,6 ± 6,19 let, průměrná tělesná výška 183,4 ± 4,38 cm a průměrná tělesná hmotnost
86,2 ± 8,22 kg. Vstupní a výstupní testování proběhlo na běhacím ergometru. Chyba měření u této metodiky
dosahuje podle Bunce (1999) 2 %.
Jednalo se o jednoskupinový postupný kvaziexperiment, ve kterém se testovaný soubor podrobil
čtyřtýdennímu mikrocyklu věnovanému rozvoji všeobecné vytrvalosti a síly, dvoutýdennímu mikrocyklu se
zaměřením na rychlostně-silové schopností, dvoutýdennímu mikrocyklu, který zlepšoval rozvoj koordinačně-
rychlostních schopností. Poslední dva mikrocykly byly zaměřeny na maximální silově-rychlostní schopnosti.
K měření maximální aerobní kapacity VO2max jsme využili běhací koberec s protokolem dle Bunce (1999).
Měření svalové hmoty probíhalo za pomoci dvou přístrojů BIA 2000 a bioimpedančního přístroje Tanita. Dva
různé přístroje zajišťovaly objektivnost výsledků. Měření bioimpedance probíhalo ve shodných termínech jako
testování na běžícím koberci.
Probandi souhlasili s experimentem a podepsali připravený formulář. S výzkumem vyslovila souhlas
i etická komise klubu HC Mounteld složena z týmových doktorů. Vstupní a výstupní parametry byly statisticky
vyhodnoceny v programu Microsoft Excel 2003 a podrobeny Studentovu t-testu.
Výše uvedené poznatky v teoretické části článku jsme se snažili zahrnout do tréninkového procesu FAT. Tyto
informace doplňujeme o krátkodobé cíle získané ze studie literatury uváděné v teorii a praktických poznatcích.
Snažili jsme se narušit stereotypy předešlých RTC. Hráči tento trénink využívají v přípravném a v soutěžním
období. Při sledu tří zápasů v mikrocyklu dochází u hráčů k poklesu trénovanosti a prohlubování svalových
dysbalancí. FAT se dva dny před zápasem zaměřuje na zvýšení zátěže, které se skládá ze silově-rychlostních
cvičení. Cílem je dynamické provedení cviku se zaměřením na správnou techniku. Hráči pracují se 40% zátěží
svého osobního maxima. Počet opakování je stanoven individuálně (12–16 opakování). Počty sérií jsou vždy
tři − první na zapracování techniky správného provedení, další dvě jsou součástí tréninkového programu. Doba
této tréninkové jednotky dosahuje 40–50 minut. Den před zápasem se zapojují prvky balančního tréninku se
zapojením hlubokého stabilizačního systému. Hráči využívají nestabilní plochy v podobě bosu míčů, trampolín,
to vše je doplněno o odrazové průpravné cviky simulující hokejový odraz na ledě, střelu a přihrávku. Všechny
tyto prvky se provádějí i na druhou stranu, protože hokej je sportem, který organismus jednostranně přetěžuje.
Tréninková jednotka tohoto charakteru trvá 35 minut. V den zápasu jde především o koordinačně-rychlostní
cviky, které jsou zaměřené na využívání nízkých a středních překážek, bosu míčů a trampolín. Po každém cviku
34
Petr Požárek, Jiří Suchý
následuje 3–5m sprint. Tento trénink má časovou dotaci 20 minut. Den po zápase se využívá kompenzační
trénink, který je koncipován na tříčlenné skupinky, aby byla zachována kvalita prováděných cviků se zpětnou
opravnou vazbou u jednotlivých hráčů. Doba trvání je 15 minut.
U vstupního testování bylo dosaženo středové hodnoty VO2max 55,89 ml.kg.min-1. Při výstupním testování
jsme dosáhli středové hodnoty VO2max 58,67 ml.kg.min-1. (Tabulka 1). Čtyři probandi dosáhli zlepšení nad 10 %
VO2max (P < 0,00046). Sedm probandů zvýšilo své výsledky o 5 % (P < 0,0056). Čtyři hráči dosáhli zlepšení o 3
% (P < 0,0032). Čtyři probandi stagnovali a stejný počet probandů se zhoršil, protože se během přípravy zranili
a jejich návrat do tréninkového procesu byl v týdnu, kdy proběhlo výstupní testování. Nejvýraznějšího zlepšení
dosáhl hráč, kterému se změny z laboratorního testování projevily v praxi a v průběhu sezóny nastupoval
v první a druhé sestavě (do zápasu nastupují čtyři pětičlenné sestavy).
Při průměrném hodnocení výsledků jsme došli k závěru, že se nám podařilo navýšit svalovou hmotu trupu
z 36,6 kg na 37,8 kg. Pravou horní končetinu jsme zlepšili a vyšly nám statisticky významné hodnoty (P <
0,005, Tabulka 3). Levou horní končetinu jsme zlepšili a statisticky významné hodnoty nám vykázaly P <= 0,02
(Tabulka 4). U pravé dolní končetiny jsme zaznamenali zlepšení, ale nedošlo ke staticky významnému zlepšení
(Tabulka 6). Ke stejným výsledkům jsme došli i u dolní levé končetiny (Tabulka 7).
Tabulka 1: Vstupní a výstupní výsledky maximální aerobní kapacity – VO2max hráčů HC Mounteld ČB
s dvouvýběrovým párovým t-testem na střední hodnotu
Vstupní Výstupní
Průměr 55,89 58,67
T 0,00046
Tabulka 2: Vstupní a výstupní testování (kg) pomocí přístroje Tanita –horních končetin (HK), trupu
a dolních končetin (DK).
testování (kg)
HK HK TRUP DK DK
pravá levá pravá levá
VSTUPNÍ 4,4 4,4 36,6 11,7 11,6
VSTUPNÍ 4,6 4,6 37,8 12 12
Tabulka 3: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKP: horní končetina, pravá
Vstupní Výstupní
Průměr 4,45 4,58
T 0,005076
Tabulka 4: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKL: horní končetina, levá
Vstupní Výstupní
Průměr 4,45 4,58
T 0,020421
34 35
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje
Tabulka 5: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu trupu
Vstupní Výstupní
Průměr 36,63 37,77
T 0,00059
Tabulka 6: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKP: dolní končetina, pravá
Vstupní Výstupní
Průměr 11,72 12,03
T 7,54E-05
Tabulka 7: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKL: dolní končetina, levá
Vstupní Výstupní
Průměr 11,64 11,95
T 7,76E-05
Z hlediska správné kompenzace přetěžovaných svalových skupin je FAT vhodnější než analogické posilování,
protože dochází k upevnění pohybu v šikmých řetězcích. Tím zvýšíme efektivitu spolupráce jednotlivých
svalových skupin, jak uvádí Hoff (2005). Tato zjištění jsme v rámci našeho kvaziexperimentu potvrdili. Trénink
je zároveň vhodné koncipovat k posílení jednotlivých antagonistických dvojic, čímž zajistíme nejenom zvýšený
nárok na kardiovaskulární soustavu a předejdeme jednostrannému zatížení organismu, ale zejména upevníme
koordinaci celého těla a jeho orientaci v prostoru. To vše za použití adekvátní zátěže, čímž je splněn nárok na
zvýšení síly při sportovním výkonu. Činnost probíhá za vysoké tepové frekvence, což má za následek adaptaci
těla na tento typ zatížení.
Jednou z dalších výhod oproti silovému tréninku v posilovně je snížený nárok na kloubní aparát − nedochází
k přetěžování kloubů, vazů a šlach kvůli mnohdy samoúčelnému zvedání vah. Tuto metodiku jako první
prezentuje Navarra (2001).
Dalším ze subjektivně sledovaných pozitiv, která přinesl náš konkrétní výzkum, je oživení a nabourání
stereotypních přípravných cyklů, které mnohdy vedly k obecné demotivaci hráčů. FAT za použití nejrůznějšího
vybavení (gumy GUN-eX, šlapací stroj Kranking, medicinbaly, švihadla, TRX, bosu, CrossCore, overbally,
gymbally, gumičky, aquahity, činky, trampolíny, owiny a t boxy) a současně se zařazením prvků ze sportovních
her, plavání, gymnastiky a atletiky přináší zajímavější a efektivnější způsob tréninku. U jednotlivých hráčů jde
o spouštěcí prvek nové motivace ke kvalitní fyzické přípravě. Naše aerobní laboratorní výsledky na běžícím
koberci ukazují pozitivní vliv tohoto tréninku na výsledky VO2max.
Podle našeho názoru lze FAT doporučit hráčům ledního hokeje, kteří od svého tréninkového úsilí
očekávají správně rozvinuté, koordinované tělo bez zbytečného zatížení opěrného aparátu. Domníváme se, že
modikovaný trénink je vhodný také pro hráče v rehabilitačním režimu, protože použitá široká škála pomůcek
a metod reektuje zdravé posilování z hlediska fyzioterapie. FAT potvrzuje již zaběhnutá pravidla tréninkového
procesu u publikovaných autorů a svým novým pojetím apeluje na účelné, odborné a zdravé trénování.
Ve srovnání s jinými sporty jsou nároky na aerobní výkon v ledním hokeji spíše střední, současní elitní
hokejisté dosahují maximální spotřeby kyslíku 55−59 ml.kg.min-1. na bicyklovém spiroergometru (Vescovi,
Murray & Van Brest, 2006; Montgomery, 2006). Naše studie testovala hráče hokeje na běžícím ergometru, kde
sledovaní dosáhli zlepšení po desetitýdenním tréninkovém programu z 55,89 na 58,67 ml.kg.min-1 (Tabulka
1). Sledovaní probandi dosahují hodnot maximální spotřeby kyslíku v horním pásmu uváděném v literatuře.
Ve své studii spatřujeme některé nedostatky, které jsme zjistili v průběhu aplikace FAT a při vyhodnocování
výsledků. Nedostatky bereme jako impuls do další práce. V dalším výzkumu bychom se rádi zaměřili na lateralitu
probandů a zkusili vytvořit kontrolní a experimentální skupinu. U profesionálních týmů jde toto rozdělení
velice těžko, protože vedení klubů nechce přistoupit na experiment, který by mohl ohrozit výkonnost v soutěži.
36
Petr Požárek, Jiří Suchý
Studie Vanderky & Kabáta (2012) poukazuje na současné zvýšení nároků na pohybové schopnosti a zručnosti
jednotlivých hráčů ledního hokeje. Tím potvrzují naší studii, která vyzdvihuje funkčnost tohoto tréninkového
programu, jenž proběhl v souladu s metodikou. Neprohloubil svalové dysbalance a transferoval výsledky do
herní činnosti jednotlivce v soutěžním období.
Navržený trénink způsobil zlepšení aerobní výkonnosti až o 21 % VO2max. Zaznamenali jsme statisticky
významný rozdíl větší než 0,01.
Z toho vyplývá, že cíle byly dosaženy. Charakterizovali jsme nový tréninkový program Funkční australský
trénink. U patnácti probandů se po jeho absolvování zlepšily kondiční předpoklady o nejméně 3 %, udávané
(Bunc, 1999) jako hranice označující zlepšení kondice. Výsledky poukazují na nárůst svalové hmoty v oblasti
trupu i horních a dolních končetin. Zároveň bylo docíleno vyrovnání svalových dysbalancí.
Bahenský, P. (2012). Vývoj sportovního tréninku v běhu na 1500 m. Studia Kinanthropologica, XIII, (2), 108-
125
Brocherie, F., Babault, N., Cometti, G., Mafuletti, N., & Chatard, J. C. (2005). Electrostimulation training
effects on the physical performance of ice hockey players. Medicine & Science in Sports & Exercise, 37 (3), p.
455 - 460
Bunc, V. (1990). Biokybernetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení. Praha: VÚT UK
FTVS, 1990
Bunc, V. (1994). A simple method for estimation aerobic tness. Ergonomics, 37, p. 159-165
Bunc, V. (1999). Changes of ventilator threshold and energy cost of running in soccer players duty in the
training. J. Sports Sci. vol. 17, No 7, p. 567-568.
Cady, S. & Stenlund, V. (1998). High performance skating for ice hockey. Champaign, IL: Human Kinetics.
Heller, J. (2005). Laboratory Manual for Human and Exercise Physiology. Prague, Charles University, s. 186.
Hoff, J., Kemi, O. J. & Helgerud, J. (2005). Strength and endurance differencies between elite and junior elite
ice hockey players. International Journal of Sports Medicine, 26(7), p. 537-541
Laczo, E. (2009). Obsahové zameranie letnej kondičnej prípravy v ľadovom hokeji. In Telesná výchova a šport
Vol. 19, No. 2, p. 22-25. ISSN 1335-2245
Malátová, R. & Dřevikovská, P. (2010). Test sed-leh opakovaně z testové baterie UNIFITTEST a Brániční test
v tělovýchovné praxi. Studia Kinanthropologica. 11(1):24-29.
Malátová, R. & Rokytová, J. (2007). Význam hlubokého stabilizačního systému v oblasti
vertebrogenních obtíží. Studia Kinanthropologica, 7(1), 17-22.
Malátová, R. (2007). Význam hlubokého stabilizačního systému páteře. Studia Kinanthropologica, 7(2), 89-96.
Michalov, L., Sližík, M. & Švenda, D. (2012). Zdravotně výchovné aspekty v bojových uměních. Studia
Kinanthropologica, (Vol. 13, 2, pp 92 – 100). České Budějovice: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta.
ISSN – 1213-2101.
Manners, T. W. (2004). Sport-specic training for ice hockey. Strenght & Conditioning Journal, 26(2), p. 16-21.
Martens, R. (1990). Successful Coaching. Human Kinetics, Champaign, IL.
Montgomery, D. L. (2006). Physiological prole of professional hockey players; a longitudinal study. Aplied
Physiology, Nutrition and Metabolism, 31, p. 181-185
Navarro, V. F. (2001). Planicacion y control del entrenamiento en natacion. Madrid: Tapa blanda.
Perič, T. & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada,160 s.
Quinney, H, A., Dewart, R., Game, A., Snydmiller, G., Warburton, D. & Gordon, B. (2008). A 26 year
physiological description of a National Hockey League team. Applied Physiology. Nutrition and Metabolism,
33, p. 753 - 760
Seliger, V. (1971). Energetický výdaj u hráčů ledního hokeje. Teorie a praxe tělesné výchovy, 19(7), 427–431.
Tóth, I., Hamar, D., Gregor, T. a kol. (2010). Ľadový hokej. 1. vydanie, TO-MI Ice Hockey Agency, 392 s.
Vanderka. M. & Kabát, M. (2012). Effects of combined strenght on changes in speed-strenght performance in
young hockey players, Studia sportiva, č. 2, s. 46 – 53, Kineziologická sekce, 2012
36 37
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje
Veillete, R. (2008). Physical development for jockey. (On-line) Université Laval: Quebec City, Canada
Vescovi, J. D., Murray, T. M. & Van Heest, J. L. (2006). Position performance prolig of elite ice hockey
players. International Journal of Sports Physiology and Performance, 1, p. 84-94.
38
38 39
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
1Vysoká škola polytechnická, Jihlava
2Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno
Abstrakt:
Příspěvek hodnotí účinnost a efekt komplexního přístupu (spolupůsobení kognitivně behaviorální
psychoterapie a intervenčního pohybového programu) v terapii nadváhy a obezity u probandek, které se
účastnily kurzu STOB, a skupiny absolvující pouze totožnou pohybovou intervenci. Výsledky soustředěné na
změnu velikosti pohybové aktivity po působení intervence jsou dílčími výstupy disertační práce.
Dvanáctitýdenního programu, zaměřeného na snižování tělesné hmotnosti v rámci programu STOB, se
účastnilo 22 probandek s nadváhou či obezitou. Průměrná hodnota BMI skupin STOB byla 33,77 (± 19,3).
Kontrolní skupina 10 probandek se účastnila pouze pohybové intervence stejného obsahu. Průměrná hodnota
BMI této skupiny byla 29,99 (± 6,96). Výzkum probíhal od podzimu roku 2009 do podzimu 2011.
V příspěvku je zhodnocena účinnost a efekt experimentální skupiny kognitivně behaviorální terapie STOB
a kontrolní skupiny intervenčního pohybového programu IPP. Sledovanými parametry jsou indexy tělesné
hmotnosti a celková pohybová aktivita.
Získané výsledky prokazují pozitivní vliv komplexního přístupu v terapii žen s nadváhou v rámci programu
STOB, tedy spolupůsobení kognitivně behaviorální terapie s pohybovou intervencí a dietním režimem. Skupina
STOB v průběhu intervence významně snížila hodnotu BMI, a to o 5,37 %. U skupiny IPP došlo pouze k snížení
hodnoty BMI o 0,45 %. Výsledky kvantitativního hodnocení pohybové aktivity prokázaly pozitivní a statisticky
významnou změnu časové zátěže u skupiny STOB. U skupiny IPP jsme došli k závěru, že rozdíl v časové zátěži
pohybové aktivity u této skupiny nebyl významný.
Abstract:
The article displays an evaluation of efciency and effects of the complex approach (a synergy of the
cognitive-behavioural psychotherapy and the intervention program of physical exercises) in a therapy of
the overweight and obesity. There were two groups of probands (women). The rst one where the probands
participated both in the STOB course and the intervention movement program, and the other one where the
participants went through the intervention movement program only.
22 probands who were overweight or obese participated in a twelve-week programme. An average rate of
BMI in the STOB group was 33,77 (± 19,3). A control group (of 10 probands) participated in an intervention
programme only. An average rate of BMI in this group was 29,99 (± 6,96). The research started in the autumn
of 2009 and nished in the autumn of 2011. It was investigated as a part of the dissertation thesis.
The article examines the efciency and effects seen in the experimental group (the STOB group) and the
control group (the IMP group). The examined parameters are the rates of BMI. The results display a positive
inuence of the complex approach in this kind of therapy (the STOB programme) that mean a synergic effect of
the cognitive-behavioural therapy and the intervention movement programme and the diet programme.
The STOB group decreased signicantly the BMI value by 5,37 % during the intervention. The IMP group
changed the BMI value only by 0,45 %. The results of quantitative evaluation of intervention movement
programme proved positive and statistically signicant change of the time load in the STOB group. The
difference in the IMP group time load was found to be non-signicant.
40
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Klíčová slova: Obezita, Kognitivně behaviorální terapie, BMI, pohybová aktivita
Key words: Obesity, Cognitive behaviour therapy, BMI, physical activity
Problematika obezity dnes nezasahuje pouze ekonomicky vyspělé země, ale fakticky celý svět. Obezitu
dnes označujeme jako „globální epidemii“ či „mor třetího tisíciletí“. Zpráva OECD (Organisation for Economic
Cooperation and Development; www.oecd.org) a Evropské komise zdraví v Evropě z roku 2011 uvádějí,
že situace je špatná a místy se dále zhoršuje: obecně dochází k nárůstu obezity, přibývá výskyt některých
chronických onemocnění přinášejících zvýšenou zátěž pro zdravotnické systémy, a to v souvislosti právě
s obezitou. Z čísel World Health Organization (WHO; www.who.int) zpracovaných roku 2011 můžeme
dále uvést, že od roku 1980 se po celém světě obezita více než zdvojnásobila a nadváha a obezita jsou dnes
v celosvětovém měřítku spojeny s větším počtem úmrtí než podváha.
Hainer (2004, p. 44) uvádí, že „obezita zhoršuje kvalitu života jak s ohledem na fyzické,
tak s ohledem na mentální charakteristiky“. A právě způsob života zásadní měrou ovlivňuje
zdravotní stav každého jedince. Životní styl se podle Kebzy (1998) podílí na zdravotním stavu
z 50–60 %, životní prostředí z 10 %, rodinná zátěž z 10 % a úroveň zdravotní péče z 20 %. Nevhodný životní
styl je kauzální pro rozvoj nejčastějších nemocí, jejichž následek může vést až k úmrtí. Hainer (1997, p. 49)
považuje obezitu související se způsobem života, ve kterém je stále menší prostor na přirozený energetický
výdej, za jedno z primárních zdravotních rizik průmyslové společnosti. Zdravotní význam je podceňován
laiky i zdravotníky, protože obezita jako taková život bezprostředně neohrožuje. Nicméně mnohé zdravotní
komplikace obezity významně ovlivňují jak nemocnost, tak kvalitu a délku života obézního jedince.
Mokdad, Marks, Stroup & Gerberding (2004) vyčíslují, že v USA patří mezi hlavní příčiny úmrtí tabák
(18,1 %), špatná strava společně s nedostatkem tělesné aktivity (16,6 %) a konzumace alkoholu (3,5 %).
Předpokládají, že právě špatný životní styl (nesprávné stravování a hypokinéza) brzo překoná úmrtí zapříčiněná
faktorem kouření. Jejich zjištění spolu s rostoucími náklady na zdravotní péči by měly naléhavě vést k
soustředění pozornosti k prevenci veřejného zdraví.
Přestože pohyb podle Marinova (2012, p. 15) jednoznačně patří k základním biologickým projevům
a potřebám lidského organismu, současná populace jej má v důsledku vědecko-technického rozvoje a změn
životního stylu stále větší nedostatek. Potřeba pohybu se však z hlediska genetického vybavení jedince nemění.
Přestože „potřeba pohybu zůstává, skutečná realizace je nedostatečná a znamená decit, který s sebou přináší
řadu komplikací. Pouze asi třetina lidí se věnuje sportu soustavně a dlouhodobě, třetina příležitostně a až třetina
nesportuje téměř vůbec.“ Přitom „pohybová aktivita je bezpečným prostředkem prevence obezity a ve spojení
s dietním režimem a behaviorální intervencí je základním prvkem léčby obezity“ (Hainer, 2004, p. 212).
Terapii obezity je dle Málkové (2005, p. 24; 2006, p. 174) nutno pojímat obšírněji a neléčit pouze
somatickou poruchu, nevhodné stravovací a pohybové stereotypy, ale zaměřit se též na kognice a emoce,
které k nevhodnému chování vedou. Obezita by neměla být řešena výhradně jako problém somatických oborů
a lékařů, i když tomu tak často je. To platí především u lehčích stupňů obezity (BMI do 35), který má nejsilnější
procentuální zaměření a kde může být kognitivně behaviorální terapie (KBT) velmi efektivní.
Výzkumy účinnosti a efektivnosti KBT v léčbě nadváhy a obezity přinášejí pozitivní výsledky. Zhodnocení
situace v ČR a především srovnání efektivity redukce nadváhy pomocí různých metod aplikovala Málková
(1994, pp. 32–33). Výsledky jednoznačně ukázaly, že behaviorální terapie patří k nejefektivnějším způsobům
(statisticky významné na hladině pod 0,01) a to především v udržení váhových úbytků.
Hainer (2004, pp. 236–239) odkazuje na realizovaný výzkumný záměr 1. LF UK v Praze (č. 111100008)
z roku 2002, zaměřený na posouzení účinnosti KBT při léčbě obezity v kurzech snižování nadváhy (bylo
vyhodnoceno 536 dotazníků žen). Výzkum byl zaměřen na udržení váhového úbytku pražských absolventek
kurzů v rozmezí 2–7 let od jeho dokončení. Prokázal, že efektivita KBT se neodráží pouze ve váhových
úbytcích, ale i ve změně a udržení stravovacích návyků. K důležitým výsledkům patří udržení získaných změn
v kvalitě života, které s sebou přináší změna životního stylu.
40 41
Comparison of efciency of STOB manual methodology and intervention movement programme in obese women group
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence u vybraných skupin žen s nadváhou a obezitou
Redukci tělesné hmotnosti pomocí krátkodobé skupinové KBT a její dopad na změnu kvality života uskutečnila
Slabá (2004, pp. 343–344). Výsledky studie na 132 obézních ženách potvrdily účinnost KBT na pokles tělesné
hmotnosti za současného významného zlepšení celkové kvality života i všech jejích sledovaných parametrů.
V České republice jsou právě aktivity společnosti STOB (STop OBezitě), vycházející z KBT, považovány
za součást komplexního přístupu k terapii obezity.
Hainer (2001, pp. 61–63) zdůrazňuje a zároveň podtrhuje důležitost komplexního přístupu, protože „cílem
léčby obezity není normalizace tělesné hmotnosti, neboť takový cíl je u většiny obézních nereálný“. Účinnost
redukčního režimu by měla být hodnocena především dle redukce zdravotních rizik spojených s obezitou,
nikoliv podle redukce tělesné hmotnosti jako takové. O úspěšnosti redukčního režimu však rozhoduje především
schopnost dlouhodobě udržet docílený hmotnostní pokles. K dlouhodobému udržení hmotnostního poklesu
napomáhá vedle adekvátní motivace volba méně přísné vyvážené nízkoenergetické diety při uplatňování zásad
kognitivně behaviorální úpravy životního stylu. Dlouhodobou úspěšnost redukčního režimu ovlivňují pozitivní
doporučení namísto restrikcí a pravidelná pohybová aktivita. Souhrnně tak můžeme hovořit o komplexním
přístupu, který musí zahrnovat:
- nízkoenergetickou dietu s omezením tuku a cukru;
- pohybovou aktivitu – převážně aerobního charakteru;
- behaviorální modikaci životního stylu zaměřenou zejména na jídelní a pohybové návyky.
„Na pohyb nelze nahlížet pouze jako na prostředek ovlivňující fyzické zdraví a kondici, ale je třeba si
uvědomit jeho další hodnoty. Krom účinků socializačních a komunikačních jsou to účinky psychoregenerační,
psychoregulační a psychorelaxační, které příznivě působí na duševní stav člověka, neboť jsou prevencí stresu,
negativních emocí a jiných nežádoucích jevů. Cíleně prováděný aktivní pohyb by se proto měl stát nezbytnou
součástí životního stylu dnešního člověka, jeho denního režimu“ (Machová & Kubátová, 2009, p. 58).
Stodůlková & Kopřivová (2003) ve svém výzkumu, který však nelze zobecňovat, dospěly k závěru, že
zkoumaná skupina obézních probandek nemá vytvořen pozitivní vztah ke cvičení. Chytráčková, Eichlerová &
Čichoň (2007) ve svém výzkumu obézních osob zjistili, že více než dvě třetiny obézních ve svém volném čase
nevykazují žádnou pohybovou aktivitu. Naproti tomu Střeštíková & Juříková (2006, p. 126) dospěly k zjištění,
že ženy pravidelně docházející na lekce aerobiku dodržují zásady zdravého životního stylu nejen v konsekvenci
pohybové aktivity.
Práce se pomocí matematicko-statistických metod pokouší zhodnotit vliv terapie žen s nadváhou a obezitou
manualizovanou metodikou STOB a soustředí se na změnu pohybových návyků a zvýšení fyzické aktivity
v týdenním režimu probandů. Výsledky však nemůžeme zobecnit a jejich platnost se vztahuje pouze na
zkoumané kurzy, které probíhaly ve stejných podmínkách, pod vedením jednoho terapeuta a především podle
manualizované psychoterapie společnosti STOB. Všechny hodnoty však doporučujeme brát jako modelování
přibližné proporce mezi účinnými faktory pro různé kurzy KBT snižování nadváhy a obezity. Výsledky jsou
vhodné pro sledování efektivnosti terapie a srovnání různých zařízení či terapeutů mezi sebou, jak doporučuje
Vybíral & Roubal (2010, p. 547).
Výzkumným souborem je skupina žen s nadváhou a obezitou (určeno pomocí BMI a Bodystatu Guadscan
4000).
Skupina pro výzkum byla určena stratikovaným výběrem, kdy relevantními znaky pro výběr probandů
byla nadváha či obezita a vlastní dobrovolné rozhodnutí o změně tělesné hmotnosti nebo životního stylu.
Skupina probandek byla zvolena podle záměrného výběru, který není tím nejlepším, ale je jediný dostupný při
námi určených relevantních znacích. Pro kvantitativní zpracování dat byly do výzkumného souboru zařazeny
probandky, které se účastnily alespoň poloviny lekcí. Probandky s menší účastí byly z výzkumného souboru
vyřazeny, protože se domníváme, že jejich nízká účast negativně ovlivní efekt kurzu a jejich data nebudou
vypovídající.
Experimentální skupina (STOB) – probandky se účastnily kurzu dle strukturovaného programu a metodiky
snižování nadváhy, vycházející ze základů kognitivně behaviorální psychoterapie společnosti STOB, který
byl aplikován ve dvanácti týdnech. Tato skupinová sezení byla vždy v délce minimálně 60 minut. Skupinová
kognitivně behaviorální terapie probíhala jednou týdně a byla doplněna o intervenční pohybový program.
42
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Všechny intervenční cvičební jednotky byly v délce 60 minut rozdílného aerobního typu.
Kontrolní skupina (IPP) – probandky se účastnily pouze intervenčního pohybového programu (IPP) stejného
druhu jako skupina experimentální. Rozsah pohybové intervence byl 60 minut a délka dvanáct týdnů.
Málková (2008, p. 55) odůvodňuje délku terapie STOB praktickou zkušeností, kdy krátká doba neumožňuje
xaci naučených zvyklostí, a naopak při prodlužování terapie nad dvanáct týdnů dochází u probandů k poklesu
zájmu. Limituje velikost skupiny od 10 účastníků do maximálně 30, při větším počtu je už vyloučen individuální
přístup. Počítá se s 5–10 % účastníků, kteří terapii opustí.
Pro zpracování toho příspěvku bylo užito antropometrických měření a standardizovaného dotazníku
pohybové aktivity.
Antropometrické šetření dle Kleinwächterové & Brázdové (2001, p. 29) ukazuje, jakou má jedinec hmotnost
vzhledem ke svému věku, tělesné výšce a konstituci. Dokáže určit celkové množství tuku a jeho rozložení. Pro
účely této práce byla použita následující zjištění: věk, tělesná výška, tělesná hmotnost, následný vypočet indexu
tělesné hmotnosti (BMI) a stupeň obezity. Pro potvrzující procentuální stanovení množství tělesného tuku bylo
užito bioelektrické impedance (BIA) měřené přístrojem Bodystat Guadscan 4000.
IPAQ (International Physical Activity Questionnaire) je mezinárodní standardizovaný dotazník vytvořený
ke sledování úrovně pohybové aktivity dospělé populace mezi 18. až 65. rokem života v různých sociálních
prostředích (Craiq, Marshall, Sjöström, Bauman, Booth & Oja, 2003). Dotazník má krátkou a dlouhou verzi.
Pro tuto práci byla zvolena krátká administrativní verze. Ta hodnotí pohybovou frekvenci za uplynulých sedm
dnů v sedmi otázkách. Z anglické verze (www.ipaq.ki.se) vznikla česká verze centra kinantropologického
výzkumu Univerzity Palackého (http://www.cfkr.eu/ke-stazeni/).
Kvantitativní data byla zpracována pomocí programu STATISTICA 10 a Excel. Pro zpracování dat
Bodystatu byl užit program BODYSTAT QUADSCAN (2007) pro Windows XP ve verzi 4.05 (sériové číslo
410028).
U dat, kde byla vedle dalších předpokladů ověřena normalita (Sharpiro-Wilkovův test), jsme použili
k porovnání t-test pro závislé a nezávislé vzorky. Veškeré testy jsme prováděli na 5% hladině významnosti.
Skupina STOB v průběhu intervence významně snížila hodnotu BMI, a to o 5,37 %. U skupiny IPP naopak
došlo pouze k poměrně malému snížení hodnoty BMI o 0,45 %, což je změna, o které bychom z hlediska
významnosti mohli mluvit jako o zanedbatelné (tabulka 1 a 2). Program v tomto případě mohl sloužit spíše jako
udržovací proces předchozího stavu.
Z hlediska věcné významnosti se na problém můžeme podívat pomocí koecientu Cohenovo d. Jeho
výsledná hodnota 2,26 naznačuje vysoký účinek zásahu na změnu BMI u skupiny STOB. Tuto hodnotu
Cohenova d můžeme interpretovat tak, že velikost příznivé změny BMI téměř u 99 % osob skupiny STOB
převažuje nad průměrem změny členů skupiny IPP. Účinnost komplexního přístupu byla prokázána v příspěvku
pro Logos Polytechnikos s názvem „Komplexní přístup v terapii žen s nadváhou a obezitou – účinnost terapie
manualizovanou metodikou STOB“.
Tabulka 1: BMI experimentální skupiny STOB
BMI STOB Vstupní
data
Výstupní
data
Celkový úbytek
za STOB
Celkový úbytek
za STOB v %
Průměr probandů s nadváhou (n=5) 1,25 4,46%
Průměr probandů s obezitou I. stupně (n=10) 2,12 6,59%
Průměr probandů s obezitou II. stupně (n=5) 1,36 3,65%
Průměr probandů s morbidní obezitou (n=2) 2,88 5,89%
Průměr STOB 33,77 31,95 1,82 5,37%
42 43
Comparison of efciency of STOB manual methodology and intervention movement programme in obese women group
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence u vybraných skupin žen s nadváhou a obezitou
Tabulka 2: BMI kontrolní skupiny IPP
BMI IPP Vstupní
data
Výstupní
data
Celkový úbytek
za IPP
Celkový úbytek
za IPP v %
Průměr probandů s nadváhou (n=5) 0,39 1,45%
Průměr probandů s obezitou I. stupně (n=4) -0,29 -0,85%
Hodnoty probandky s obezitou II. stupně (n=1) 0,23 0,63%
Průměr IPP 29,99 29,89 0,1 0,45%
Pokud se však zaměřujeme na vliv intervence STOB na pohybovou aktivitu, při pohledu na tabulky 3 a 4,
uvádějící rozdíly pohybové aktivity v minutách za týden u skupiny STOB a IPP, je patrné, že k pozitivní
změně v této sledované oblasti došlo právě u skupiny STOB, u skupiny IPP se dílčí i celkový rozdíl vstupních
a výstupních hodnot dostal do záporu. Přestože všechna výsledná data obou skupin, a to vstupní i výstupní,
dosahují vysoké úrovně fyzické aktivity, je u skupiny IPP výrazně vyšší vstupní celková pohybová aktivita,
a to o 6618 MET - minut/týden. Po detailnějším rozboru výsledků u jednotlivých probandů jsme zjistili, že u 19
probandů skupiny STOB došlo ke zvýšení celkové pohybové aktivity, a pouze 3 probandi měli tuto zátěž menší.
U skupiny IPP došlo ve 4 případech ke zvýšení, ve 4 případech ke snížení a v 1 případě ke stagnaci časové
zátěže, což spíše naznačuje snížení časové zátěže.
Tabulka 3: Průměrné hodnoty pohybové aktivity skupiny STOB
Průměr STOB Vstupní data Výstupní
data Rozdíl Rozdíl v %
BMI 33,77 31,95 -1,82 -5%
Intenzivní pohybová akvita 289 689 400 138%
Středně zatěžující pohybová akvita 317 702 385 121%
Chůze 1491 2190 698 47%
Celkem MET - minut/týden 2098 3581 1483 71%
T-test p-hodnota 0,011
Tabulka 4: Průměrné hodnoty pohybové aktivity skupiny IPP
Průměr IPP Vstupní data Výstupní
data Rozdíl Rozdíl v %
BMI 29,99 29,89 -0,10 0%
Intenzivní pohybová akvita 1408 1176 -232 -16%
Středně zatěžující pohybová akvita 1664 942 -722 -43%
Chůze 5643 4825 -818 -15%
Celkem MET - minut/týden 8715 6943 -1772 -20%
T-test p-hodnota 0,18
V samotném testování nás zajímalo, jestli došlo v průběhu programu k nějakému posunu z hlediska
celkové pohybové zátěže. Nulová hypotézu byla stanovena jako H0: „V průběhu programu nedojde ke
změně celkové pohybové aktivity“ oproti alternativní hypotéze H1: „V průběhu programu dojde ke změně
celkové pohybové aktivity“. P-hodnota 0,011 oboustranného t-testu pro závislé vzorky u skupiny STOB
ukazuje, že rozdíl středních hodnot u vstupních a výstupních dat je statisticky významný. Můžeme tedy
konstatovat, že došlo ke statisticky významné změně časové zátěže pohybové aktivity u skupiny STOB.
U skupiny IPP jsme došli k závěru, že rozdíl v časové zátěži u této skupiny není pro nás nijak významný
(p-hodnota=0,18).
44
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Již v předešlých výzkumech (Hainer, 2004) se podařilo prokázat statisticky i věcně významnou účinnost
manualizovaného dvanáctitýdenního kurzu dle metodiky STOB, a tedy i vliv komplexního přístupu kognitivně
behaviorální terapie na snížení tělesné hmotnosti.
V průběhu našeho výzkumu se účinnost komplexního přístupu potvrdila, a to právě statisticky významným
snížením tělesné hmotnosti u probandů STOB oproti setrvalému stavu probandů skupiny IPP.
Při zaměřenosti na ovlivnění celkové pohybové aktivity probandů můžeme konstatovat, že sledovaná
hodnota se zvýšila pouze u skupiny STOB, a to o 71 %. U skupiny IPP došlo k poklesu průměrné hodnoty
celkové pohybové aktivity o 20 %. Prokázali jsme, že došlo k ovlivnění kvality života zvýšením celkové
pohybové aktivity v týdenním režimu.
Z numerických dat však jednoznačně vyplývá, že u tak vysoké úrovně fyzické aktivity, která byla u skupiny
IPP zaznamenána u vstupních měření, nebylo ani pravděpodobné, že by došlo k jejímu dalšímu výraznému
zvýšení. Praktické zkušenosti ukazují, že samotné rozhodnutí osob o účasti v pohybové intervenci bude
koherentní s aktivním životním stylem těchto probandů. Osoby, které pohybovou aktivitu nepreferují, o snížení
tělesné hmotnosti usilují především omezením energetického příjmu.
U skupiny STOB byl největší pozitivní posun v oblasti intenzivní pohybové činnosti, a to o 138 %, což by
mohlo nasvědčovat zařazení intervenční pohybové aktivity do týdenního režimu.
Jako velmi pozitivní shledáváme ovlivnění intenzivní pohybové aktivity a celkové pohybové aktivity
u probandů skupiny STOB. U probandů IPP, kteří jsou absolventy metodiky STOB, kladně hodnotíme vysoký
stupeň úrovně pohybové aktivity, který byl zaznamenán ve vstupních datech, jež odrážejí stav před vstupem do
pokračovacího programu IPP.
Jako dílčí srovnávací výsledek můžeme dále uvést, že zájem o samotný intervenční pohybový program se
objevil pouze u probandek s nižšími stupni obezity. IPP absolvovala jediná probandka s II. stupněm obezity,
zatímco programu STOB se účastnilo 7 probandek s tímto nebo vyšším stupněm obezity. Ovlivnění pohybové
aktivity vedoucí ke zlepšení životního stylu pro ženy s vyšším stupněm obezity nedosahuje stejného účinku.
Rozdílnost působení intervence na kontrolní a experimentální skupinu může být také v absenci přímého
působení metodiky STOB na experimentální skupinu IPP, v osobním působení terapeuta na motivaci probandů
a zároveň i v interakci probandů mezi sebou, která je v průběhu pohybové intervence soustředěna pouze na
pohybovou aktivitu a na kohezi před a po samotné intervenci v šatně.
Také z výzkumu pro seniory Herning, Cook, Schneider, Kraenzle (2005) vyplývá, že kognitivní behaviorální
terapie může být dalším nástrojem pro podporu fyzické aktivity.
Manualizovaná metodika STOB měla pozitivní vliv na snížení tělesné hmotnosti a na zdravější životní styl
ve zvýšení pohybové aktivity. Pohybová intervence byla efektivní pro udržení tělesné hmotnosti, ale suplovala
střední fyzickou aktivitu a v celkovém kontextu způsobila sumární úbytek pohybové aktivity v týdenním režimu
probandů IPP.
Byl prokázán vliv komplexního přístupu na změnu životního stylu v oblasti pohybové aktivity. Výsledky
kvantitativního hodnocení udaly statisticky významnou a pozitivní změnu časové zátěže u skupiny STOB,
u skupiny IPP tato změna nebyla významná. Právě trvalá změna životního stylu se ukázala jako ideální způsob
snížení tělesné hmotnosti přispívající k zlepšení stavu jedince po fyzické, psychické i zdravotní stránce,
a to s dlouhodobě udržitelnými výsledky. To potvrzuje i zjištění Hainera (2011, p. 221). Uvádí, že „výsledky
studií sledujících vliv pohybové aktivity na udržení hmotnostního poklesu po předchozím redukčním režimu
jsou variabilní a ne všechny studie prokázaly pozitivní vliv pokračující pohybové aktivity. Nicméně se zdá,
že variabilita výsledků je dána různým množstvím prováděné pohybové aktivity a že při jejím dostatečném
objemu je vliv na udržení dosaženého úbytku hmotnosti průkazný“.
44 45
Comparison of efciency of STOB manual methodology and intervention movement programme in obese women group
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence u vybraných skupin žen s nadváhou a obezitou
Centrum kinantropologického výzkumu při Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého. (2010). International
Physical Activity Questionre (IPAQ). Retrieved from: http://www.cfkr.eu/ke-stazeni/
Craiq, C. L., Marshall, A. L., Sjöström, M., Bauman A. E., Booth, M. L., Ainswoth, B. E. & Oja, P. (2003).
International physical activity questionnaire: 12-country reliability and validity. In Medicine & Science in
Sports & Exercise, 35(8), pp. 1381–1395. Retrieved from: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12900694
Hainer, V. (2001) Obezita – minimum pro praxi. Praha, Czechia: Triton.
Hainer, V., Bendlová, V., Flachs, P., Fried, Jackson-Leach, R., James, W. P. T. …& Wagenknecht, M. (2004).
Základy klinické obezitologie (1st ed.). Praha, Czechia: Grada Publishing a.s.
Hainer, V., Hainerová, I. A., Bendlová, B., Flachs, P., Fried, M. …& Wagenknecht (2011). Základy klinické
obezitologie (2nd ed.). Praha, Czechia: Grada Publishing a.s.
Hainer, V., Janco, A., Kunešová, M., & Svačina, Š. (1997). Obezita – Etiopatogeneze, diagnostika a terapie.
Praha, Czechia: Galén.
Herning, M. M., Cook, J. H. Jr., & Schneider, J. K. (2005). Cognitive Behavioral Therapy to Promote Exercise
Behavior in Older Adults: Implications for Physical Therapists. In Journal of Geriatric Physical Therapy. Issues
on Aging WI. 2005. Retrieved from HighBeam Research: http://www.highbeam.com/doc/1P3-975374601.html
Chytráčková, J., Eichlerová, A., & Čichoň, R. (2007). Pohybová aktivita, kvalita života a obezita. In V. Hošek,
P. Tillinger (Eds.), Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Sborník
materiálů z výzkumného záměru (pp. 86-93). Praha, Czechia: Univerzita Karlova v Praze, FTVS.
IPAQ [online]. Retrieved from: www.ipaq.ki.se
Kebza, V., Rážová, J., Sovinová, H., & Wasserbauer, S. (1998). Zdravý životní styl. Jihlava, Czechia: Idea.
Kleinwächterová, H., & Brázdová, Z. (2001). Výživový stav člověka a způsoby jeho zjištění. Brno, Czechia:
Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.
Machová, J., & Kubátová, D. (2009). Výchova ke zdraví. Praha, Czechia: Grada Publishing a.s.
Málková, I. (1994). Srovnání efektivity behaviorální terapie obezity s dalšími přístupy k redukci nadváhy.
In Bulletin NCPZ 3(vol. 4), pp. 30–37.
Málková, I. (2005). Kurzy snižování nadváhy pro děti s rodiči založené na kognitivně behaviorální terapii.
In Vox pediatriae, 5 (1), p. 24. Retrieved from: http://www. detskylekar.cz/cps/rde/xbcr/dlekar/2005_vox1.pdf
Málková, I. (2006). Kognitivně behaviorální přístup k terapii obezity aplikovaný v kurzech snižování nadváhy
v České republice. In Medicína pro praxi, 2006 (5), pp. 244–246. Retrieved from: http://www.medicinapropraxi.
cz/artkey/med-200605-0009.php
Málková, I. (2008). Manuál pro vedoucí kurzů snižování nadváhy – Založený na metodice kognitivně
behaviorální psychoterapie. Praha, Czechia: STOB.
Marinov, Z., Pastucha, D., Berčáková, U., Čepová, J., Divoká, J, Kalvachová, B. …& Zemková, D. (2012).
Praktická dětská obezitologie. Praha, Czechia: Grada Publishing a. s.
Mokdad, A. H., Marks, J. S., Stroup, D. F., & Gerberding, J. L. (2004). Actual Causes of Death in the United
States, 2000. In JAMA. 2004; 291(10), pp. 1238–1245. doi:10.1001/ jama.291.10.1238.
OECD (2012). Obesity update 2012. Retrieved from: http://www.oecd.org/ health/ 49716427.pdf
Slabá, Š. (2004). Změna kvality života obézních pacientů po krátkodobé kognitivně behaviorální terapii. In
Česká a slovenská psychiatrie (No. 6., pp. 343–347). Retrieved from: http://www.prolekare.cz/ceska-slovenska-
psychiatrie-clanek/zmena-kvality-zivota-obeznich-pacientu-po-kratkodobe-kognitivne-behavioralni-
terapii-28004
Stodůlková, A., & Kopřivová, J. (2003). Faktory vedoucí ke změně životního stylu u žen s nadváhou. In
Nové poznatky v kinantropologickém výzkumu. Sborník prací fakulty sportovních studií (pp. 190 –192). Brno,
Czechia: Fakulta sportovních studií MU.
Střeštíková, R., & Juříková, J. (2006). Příspěvek ke sledování životního stylu žen navštěvujících kurz aerobiku.
In Sborník abstrakt mezinárodní konference konané 9. - 10. listopadu 2006 v Brně (p. 120). Brno, Czechia:
FSpS MU.
Vybíral, Z., Roubal, J., Bažantová, M., Božuková, J., Danelová, E., Dočkal, V. …& Vránová, J. (2010). Současná
psychoterapie. Praha, Czechia: Portál.
WHO (2013). 10 facts on obesity. Retrieved from: http://www.who.int/features/factles/ obesity/en/index.html
46
46 47
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
1 Fakulta humanitných vied, UMB Banská Bystrica, Slovenská republika
2 Slovenský futbalový zväz, Slovenská republika
Abstrakt
Cieľom štúdie bolo analyzovať úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej
vytrvalosti útočníkov futbalovej reprezentácie Slovenskej republiky kategórie U21 (N = 5) v období kvalikácie
na Majstrovstvá Európy U21 2011 vo futbale. Úroveň akceleračnej rýchlosti bola diagnostikovaná zariadením
Fitro Light Gates (FiTRONIC, Bratislava, Slovenská republika). Kritériom hodnotenia úrovne bol dosiahnutý
čas na vzdialenosť 10 m s presnosťou 0,01 s. Úroveň explozívnej sily dolných končatín bola diagnostikovaná
zariadením FiTRO Jumper (FiTRONIC, Bratislava, Slovenská republika). Kritériom hodnotenia úrovne bola
výška výskoku v cm s presnosťou 0,1 cm. Špeciálna vytrvalosť bola diagnostikovaná Yo-Yo Intermitent recovery
testom, level 2. Kritériom hodnotenia bola celková prekonaná vzdialenosť v teste uvádzaná v metroch (m).
Rozdiely v úrovni akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti boli zisťované
a denované expertíznou vecnou analýzou. Úroveň akceleračnej rýchlosti hráčov súboru bola prezentovaná
priemernou výkonnosťou s hodnotou 2,20±0,06 s, úroveň explozívnej sily dolných končatín priemernou
výkonnosťou s hodnotou 39,9±4,8 cm a úroveň špeciálnej vytrvalosti priemernou hodnotou 1304±288 m, čo
predstavuje VO2max.kg-1 63,0±3,9 ml.kg-1.min-1. Z individuálneho hľadiska bola u jedného útočníka zistená
významne vyššia úroveň a u jedného významne nižšia úroveň akceleračnej rýchlosti v porovnaní s priemernou
úrovňou hráčov súboru. U jedného bola zistená nižšia úroveň explozívnej sily dolných končatín v porovnaní
s priemernou úrovňou hráčov súboru. U jedného útočníka bola zaznamenaná významne vyššia a u jedného
významne nižšia úroveň špeciálnej vytrvalosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
Abstract
The purpose of the study was to analyse a level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of
forwards of Slovakia national soccer team category U21 (n = 5) in the period of classication for The UEFA
European Under-21 Football Championship 2011. A level of sprint abilities was diagnosed by the apparatus
FiTRO Light Gates (FiTRONIC, Bratislava, Slovak republic). The criterion of the assessment of the endurance
was the time obtained in the distance of 10 m with the exactness 0.01 s. A level of jump abilities was diagnosed
by the apparatus FiTRO Jumper (FiTRONIC, Bratislava, Slovak republic). The criterion of the evaluation was
the highness of vertical jump from knee-bend/ squat with countermove and with the use of hand swing work in
cm with the exactness 0,1cm. A level of intermittent endurance was diagnosed by Yo-Yo Intermittent recovery
test level 2. The criterion of the assessment of the endurance was the distance (m) in Yo-Yo test. Differences in
the level of sprint and jump abilities and intermittent endurance were recognised and dened by the expertise
analysis. A level of sprint abilities of the object was presented by the average endurance with evaluation
2.20±0.06 s. A level of jump abilities was presented by the average endurance with evaluation 39.9±4.8 cm.
A level of intermittent endurance was presented by the average endurance with evaluation 1304±288 meters
equivalent converted at VO2max.kg-1 63.0±3.9 ml.kg-1.min-1. The expertise analysis of the level of sprint
48
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
abilities has showed that one forward had signicantly high level and one forward had signicantly low level
of sprint abilities when comparing with the average level of sprint abilities. The expertise analysis of the
level of jump abilities has showed that one forward had signicantly low level. The expertise analysis of the
level of intermittent endurance has showed that one forward had signicantly high level and one forward had
signicantly low level opposite to the average level of intermittent endurance of the object.
akceleračná rýchlosť, explozívna sila dolných končatín, futbal, špeciálna vytrvalosť, útočník
K print acceleration, explosive leg-muscle strength, soccer, intermittent endurance, forward
Súčasný vrcholový futbal sa vyznačuje najmä dynamizáciou a neustálym zvyšovaním hernej rýchlosti.
Môžeme súhlasiť s Nemcom, Štefaňákom & Sylvestrom (2005), že výbušná (explozívna) sila, rýchlostno-silové
pohybové schopnosti a špeciálna vytrvalosť sú limitujúcimi pohybovými schopnosťami vo futbale. Kondícia
podľa Bunca (1999) predstavuje 30-40 % herného výkonu. Súhlasíme s tvrdením Reillyho (1997), Psottu et al.
(2006), Orendurffa et al. (2010), podľa ktorých je futbal intermitentnou pohybovou činnosťou, ktorá obsahuje
veľmi krátke, obvykle 1 až 5 sekúnd trvajúce intervaly zaťaženia vysokej až maximálnej intenzity, ktoré sa
striedajú s intervalmi zaťaženia nižšej intenzity alebo telesného pokoja trvajúceho 5 až 10 sekúnd. Bangsbo,
Mohr & Krustrup (2006), Bangsbo, Iaia & Krustrup (2007) uvádzajú u hráčov najvyššej úrovne 150 až 250
krátkych intenzívnych činností v zápase. Hipp (2007) uvádza, že vo futbalovom zápase môžeme pozorovať
u hráča okolo 100 až 150 šprintov rôznej dĺžky. Podľa zistení Psottu et al. (2006) je v samotnej futbalovej hre
50-65 % všetkých realizovaných šprintov kratších ako 5 m, 75-85 % všetkých šprintov nie je dlhších ako 10 m
a priemerná dĺžka šprintov je 9 m. Grasgruber & Cacek (2008) uvádzajú dĺžku šprintov cca 15 m a spravidla
nie viac ako 30 m, každých cca 90 s, čo vychádza za celý zápas 0,8 až 1 km. Andrzejewski et al. (2012) zistili
u profesionálnych hráčov európskych líg, že 90 % všetkých realizovaných šprintov v zápasoch je do 5 sekúnd.
Podľa výskumov dosahujú profesionálni hráči významne vyššiu rýchlosť v prvých 10 m šprintov pri porovnaní
s hráčmi nižších súťaží (Grasgruber & Cacek, 2008, Psotta et al., 2006). Navyše Mohr, Krustrup & Bangsbo
(2003) zistili u elitných hráčov o 28 až 58 % väčšiu vzdialenosť (p < 0,05) pri behoch vysokej intenzity (>
19 km.h-1) a šprintoch v porovnaní s hráčmi nižšej úrovne (beh vysokej intenzity = 2,43±0,14 vs. 1,90±0,12
km, šprint = 0,65±0,06 vs. 0,41±0,03 km). Haugen, Tønnessen & Seiler (2012) zistili, že nórski futbaloví
reprezentanti a hráči najvyššej nórskej súťaže dosahovali z hľadiska akceleračnej a bežeckej rýchlosti vyššiu
výkonnosť (p < 0,05) ako hráči 2. divízie (rozdiel 1,0-1,4 %), 3.-5. divízie (rozdiel 3,0-3,8 %), juniorskej
reprezentácie (rozdiel 1,7-2,2 %) a juniorských hráčov (rozdiel 2,8-3,7 %). Keďže sa jednalo o dlhodobý
výskum (1995-2010, n = 939, vek = 22,1±4,3 rokov), autori mali možnosť zistiť, že hráči z obdobia 2006-
2010 boli v porovnaní s hráčmi 1995-1999 a 2000-2005 v behu na 20 m rýchlejší o 1-2 % a dosahovali skôr
maximálnu rýchlosť.
Z hľadiska štruktúry pohybu futbalistu sa podľa Psottu et al. (2006) explozívna sila prejavuje najmä
v akceleračnej fáze šprintu v čase cca 1,85 až 2,00 s, keď futbalista prebehne cca 10 až 12 m. Aj Grasgruber &
Cacek (2008) uvádzajú, že pre akceleračnú fázu šprintu ma najväčší význam sila. Wisløff et al. (2004) zistili
významnú koreláciu medzi výkonmi v šprinte na 10 m a vertikálnymi výskokmi (r = 0,72, p < 0,001) u elitných
medzinárodných futbalistov (n = 17, vek = 25,8±2,9 rokov). Sporis et al. (2009) zistili u elitných chorvátskych
futbalistov (n = 270) v sezónach 2005/2006 a 2006/2007, že z hľadiska akceleračnej bežeckej rýchlosti na 5,
10 a 20 m dosahovali najvyššiu výkonnosť útočníci. Vo vertikálnych výskokoch dosahovali najvyššiu úroveň
explozívnej sily dolných končatín z hráčov v poli útočníci, čo potvrdzujú aj výsledky štúdie Wisløff, Helgerud
& Hoff (1998).
Podľa Psottu et al. (2006) sa v súčasnom futbale v rámci herných systémov uplatňuje aktívne poňatie
útočnej a obrannej fázy hry, ktoré je charakterizované zapojením väčšieho počtu hráčov v oboch fázach hry.
Ide o rýchle presuny skupín hráčov v prechodových fázach z obrany do útoku a naopak, pohybová činnosť na
veľkej ploche ihriska, ktorá sa prejavuje priestorovým prelínaním hráčov jednotlivých blokov, a horizontálne
a vertikálne cirkulácie hráčov v útočnej fáze. Už v roku 1994 Bangsbo zistil, že najväčšiu vzdialenosť v zápase
absolvujú stredoví hráči, avšak vzdialenosť pri behoch vysokých intenzít sa u hráčov z hľadiska hráčskych
48 49
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov
postov nelíšila (Bangsbo, 1994). Rebelo et al. (2012) zistili u elitných futbalistov U19, že úroveň špeciálnej
vytrvalosti bola v porovnaní s hráčmi nižšej úrovne rovnakej kategórie významne vyššia. Aj Krustrup et al.
(2006) a Rostgaard et al. (2008) zistili významne vyššiu (p < 0,05) úroveň špeciálnej vytrvalosti pri Yo-Yo teste
u elitných medzinárodných futbalistov v porovnaní s futbalistami nižšej elitnej úrovne.
Uvedené štúdie poukazujú na skutočnosť, že v tréningovom procese futbalistov sú potrebné stimulácie
na rozvoj akceleračnej bežeckej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti. Aj
keď úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín je geneticky determinovaná a závisí
od neuromuskulárnej koordinácie a zastúpenia rýchlych svalových vláken, tak je nevyhnutné zamerať sa na
stimuláciu.
Výskumný súbor tvorili hráči futbalovej reprezentácie Slovenskej republiky kategórie U21 (n = 5), hrajúci
na poste útočníkov. Boli súčasťou družstva bojujúceho o postup na Majstrovstvá Európy vo futbale 2011 (U21)
v Dánsku v 7. kvalikačnej skupine spolu s U21 reprezentáciami Chorvátska, Srbska, Nórska a Cypru.
Výskum sme realizovali 8. 10. 2009 v dopoludňajších hodinách, kedy môžeme v súlade s Jančokovou
(2000) hovoriť o prvom dennom vrchole výkonnosti. Diagnostika úrovne akceleračnej rýchlosti, explozívnej
sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti sa uskutočnila v komplexe Národného tréningového centra (NTC)
v Senci pred kvalikačným zápasom na ME s reprezentáciou Cypru U21 dňa 14. 10. 2009 v cyperskom Achnase.
Futbalisti absolvovali pred diagnostikou všeobecné rozcvičenie (10 minút) a rýchlostné rozcvičenie (10
minút).
Akceleračnú rýchlosť sme diagnostikovali zariadením FiTRO Light Gates (FiTRONIC, Bratislava, Slovenská
republika) behom na 10 m z polovysokého štartu na futbalovom ihrisku s prírodnou trávou. Meraný futbalista
zaujal na začiatku merania štartovú pozíciu na štartovej čiare a na zvukový signál „hop“, ktorý bol zároveň
spúšťačom merania v počítačovom zariadení, vyštartoval. V rámci jedného merania futbalisti absolvovali dva
pokusy. Do hodnotenia sme brali lepší z pokusov.
Na diagnostiku explozívnej sily dolných končatín sme použili zariadenie FiTRO Jumper (FiTRONIC,
Bratislava, Slovenská republika) pozostávajúce z kontaktnej platne umiestnenej na podlahe interfejsom
pripojenej na počítač. Explozívnu silu dolných končatín sme diagnostikovali vertikálnym výskokom z drepu
s protipohybom a použitím švihovej práce paží (Weineck, 2007). Diagnostikovaní zaujali na zariadení pozíciu
drep s predpaženými a mierne pokrčenými rukami, pohybovali pažami smerom k vzpaženiu, švihli nimi
a súčasne realizovali tri maximálne výskoky. Pri výskoku mal byť odraz čo najkratší a čo najsilnejší, bez krčenia
kolien a s uvoľnenými kolenami. Do hodnotenia sme brali najlepší z troch výskokov.
Na diagnostiku špeciálnej vytrvalosti sme použili Yo-Yo Intermitent recovery test, level 2 (Prerušovaný Yo-
Yo test s krátkym zotavením, stupeň 2, Krustrup et al. 2006). Diagnostikovaní bežali úseky po 40 m (2 × 20 m).
Po každom úseku sa zotavovali výklusom vo vymedzenom priestore 5 m za štartovou čiarou po stanovenú dobu.
Rýchlosť behu a intervaly odpočinku boli riadené zvukovými signálmi nahranými na originálnom CD. Test bol
ukončený, ak diagnostikovaný futbalista druhýkrát po sebe nesplnil časový limit pre 40m úsek. Výsledkom
testu bola celková prekonaná vzdialenosť uvádzaná v metroch (m).
V prezentovanej štúdii sme použili základné štatistické opisné charakteristiky hodnôt výkonov aritmetický
priemer (x), smerodajnú odchýlku (SD), maximum nameraných hodnôt (max) a minimum nameraných hodnôt
(min).
Významnosť rozdielov úrovne akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej
vytrvalosti sme zisťovali expertíznou vecnou analýzou, ktorej kritériom významnosti bola hodnota 1 smerodajnej
odchýlky (SD). Ak pri vyhodnocovaní rozdielov došlo u jednotlivca k rozdielu minimálne o hodnotu SD vrátane
hodnoty SD v porovnaní s priemernou výkonnosťou a úrovňou súboru, tak rozdiel sme považovali za vecne
významný.
Kritériom hodnotenia úrovne akceleračnej rýchlosti bol dosiahnutý čas na vzdialenosť 10 m. V štúdii
vyhodnocujeme úroveň akceleračnej rýchlosti v čase s presnosťou 0,01 s.
Kritériom hodnotenia úrovne explozívnej sily dolných končatín bola výška výskoku v cm s presnosťou 0,1
cm. Zariadenie FiTRO Jumper využíva na výpočet výšky výskoku vzťah h = (g × Tf2) / 8. Výrobca FITRONIC
s.r.o. garantuje presnosť a spoľahlivosť zariadenia overenými simultánnymi meraniami s odrazovou platňou
rmy KISTLER.
50
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
Kritériom hodnotenia špeciálnej vytrvalosti bola bola celková prekonaná vzdialenosť v teste uvádzaná
v metroch (m) a prepočítaná na VO2max.kg-1v ml.kg-1.min-1 vzťahom pomocou vzorca VO2max.kg-1 = vzdialenosť
v metroch x 0,0136 + 45,3, podľa štúdie Bangsbo, Iaia & Krustrup (2008).
Vyhodnotenie úrovne akceleračnej rýchlosti hráčov súboru
Expertíznou vecnou analýzou sme vyhodnocovali úroveň akceleračnej rýchlosti prezentovanú v tabuľke 1.
Priemerná úroveň akceleračnej rýchlosti súboru bola 2,20±0,06 s. Môžeme konštatovať, že významne vyššia
úroveň bola zaznamenaná u hráča 4, s hodnotou 2,11 s. Významne nižšia úroveň bola zaznamenaná u hráča
5 s hodnotou 2,28 s. Ostatní útočníci súboru nezaznamenali pri porovnaní s „normou“, ktorú predstavuje
priemerná výkonnosť a úroveň akceleračnej rýchlosti súboru, významne rozdielnu úroveň.
Tabuľka 1: Úroveň akceleračnej rýchlosti hráčov súboru
Útočník Čas v behu na 10 m (s)
12,23 s
22,18 s
32,21 s
4 2,11 s v
5 2,28 s v
2,20 s
SD 0,06 s
max 2,18 s
min 2,28 s
v – významný rozdiel úrovne akceleračnej rýchlosti jednotlivca v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov
Vyhodnotenie úrovne explozívnej sily dolných končatín hráčov súboru
Expertíznou vecnou analýzou sme vyhodnocovali úroveň explozívnej sily dolných končatín (ESDK)
hráčov prezentovanú v tabuľke 2. Úroveň ESDK premietnutá do priemernej výkonnosti hráčov bola 39,9±4,8
cm. Môžeme konštatovať, že významne nižšia úroveň ESDK v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov bola
zaznamenaná u hráča 5 s hodnotou 31,8 cm. U ostatných hráčov súboru sme nezaznamenali významné rozdiely
pri porovnaní s priemernou úrovňou ESDK hráčov.
Tabuľka 2: Úroveň explozívnej sily dolných končatín hráčov súboru
Útočník Vertikálny výskok s protipohybom a použitím švihovej práce paží (cm)
141,4 cm
242,0 cm
344,1 cm
440,4 cm
5 31,8 cm v
x39,9 cm
SD 4,8 cm
max 44,1 cm
min 31,8 cm
v – významný rozdiel úrovne explozívnej sily dolných končatín jednotlivca v porovnaní s priemernou úrovňou
súboru
Vyhodnotenie úrovne špeciálnej vytrvalosti hráčov súboru
Expertíznou vecnou analýzou sme vyhodnocovali úroveň špeciálnej vytrvalosti hráčov prezentovanú
v tabuľke 3. Úroveň špeciálnej vytrvalosti bola indikovaná priemernou výkonnosťou hráčov s hodnotou
1304±288 m, čo predstavuje 63,0±3,9 ml.kg-1.min-1. Môžeme konštatovať, že významne vyššia úroveň
špeciálnej vytrvalosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov bola zaznamenaná u hráča 4 s hodnotou výkonu
1760 m, čo predstavuje 69,2 ml.kg-1.min-1. Hráč 2 disponoval významne nižšou úrovňou špeciálnej vytrvalosti
s hodnotou 960 m, čo predstavuje 58,3 ml.kg-1.min-1. Ostatní hráči nezaznamenali významne rozdielnu úroveň
špeciálnej vytrvalosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
50 51
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov
Tabuľka 3: Úroveň špeciálnej vytrvalosti hráčov súboru
Útočník Počet nabehaných metrov
v teste Hodnota VO2max.kg-1
11280 m 62,7 ml.kg-1.min-1
2 960 m v58,3 ml.kg-1.min-1
31240 m 62,1 ml.kg-1.min-1
4 1760 m v69,2 ml.kg-1.min-1
51280 m 62,7 ml.kg-1.min-1
1304 m 63,0 ml.kg-1.min-1
SD 288 m 3,9 ml.kg-1.min-1
max 1760 m 69,2 ml.kg-1.min-1
min 960 m 58,3 ml.kg-1.min-1
v – významný rozdiel úrovne špeciálnej vytrvalosti jednotlivca v porovnaní s priemernou úrovňou súboru
Individuálne vyhodnotenie jednotlivcov
Expertíznou vecnou analýzou sme u hráčov 1 a 3 nezistili významné rozdiely úrovne žiadnej skúmanej
schopnosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
Úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín hráča 2 nebola významne rozdielna
v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru. Na druhej strane, špeciálna vytrvalosť bola významne nižšia
v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
U hráča 3 sme expertíznou vecnou analýzou úrovne akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín
zistili významne vyššiu úroveň, ako bola priemerná úroveň hráčov súboru. Úroveň špeciálnej vytrvalosti nebola
významne rozdielna.
U hráča 4 sme zistili významne vyššiu úroveň akceleračnej rýchlosti a špeciálnej vytrvalosti v porovnaní
s priemernou úrovňou hráčov súboru. Úroveň explozívnej sily dolných končatín nebola významne rozdielna
v porovnaní so hráčmi súboru.
Úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín hráča 5 bola významne nižšia v porovnaní
s priemernou úrovňou hráčov súboru, úroveň špeciálnej vytrvalosti nebola významne rozdielna v porovnaní
s hráčmi súboru.
Diagnostika pohybových schopností môže byť pre trénerov a realizačné tímy futbalových družstiev
smerodajným ukazovateľom úrovne jednotlivých, najmä limitujúcich pohybových schopností. Na druhej
strane, ani excelentná úroveň pohybových schopností neznamená automatický transfer do individuálneho
herného výkonu hráča a tým aj herného výkonu družstva. Nedostatočná úroveň pohybových schopností však
limituje herný výkon hráča najmä na vrcholovej úrovni, kde zápasy rozhodujú detaily. Súhlasíme s tvrdeniami,
ktoré uvádzajú Reilly, Bangsbo & Franks (2000), že futbalisti nemusia disponovať mimoriadnou výkonnosťou
v ktorejkoľvek oblasti fyzickej výkonnosti, ale musia mať primeranú vysokú úroveň v rámci všetkých oblastí.
Bunc & Psotta (2001) poznamenávajú, že fyziologické predpoklady a normy sú nevyhnutnými podmienkami
pre úspech na vrcholovej úrovni.
Akceleračná rýchlosť, explozívna sila dolných končatín a schopnosť čo najdlhšie absolvovanej vzdialenosti
v šprinte s neúplným zotavením (angl. intermittent endurance - špeciálna vytrvalosť) patria vo futbale k
limitujúcim pohybovým predpokladom dosahovania špičkovej hernej výkonnosti na svetovej úrovni hlavne
u útočníkov. Andrzejewski et al. (2012) zistili u futbalistov hrajúcich v súťažných ročníkoch 2008/2009
a 2010/2011 súťaž UEFA Europe League, že pri porovnaní hráčskych postov nabehali najdlhšiu priemernú
vzdialenosť z 10 analyzovaných zápasov v šprinte útočníci (345±129 m). Rovnako Dellal et al. (2010) zistili
u profesionálnych futbalistov (n = 3540) hrajúcich v súťažnom ročníku 2005/2006 najvyššiu francúzsku súťaž
najdlhšiu priemernú vzdialenosť na zápas v šprinte (> 24 km.h-1) absolvovanú útočníkmi (n = 464, 290±75,2
m; 2,7 % z celkovej nabehanej vzdialenosti). Špeciálna vytrvalosť bola v našom výskume diagnostikovaná
Yo-Yo Intermitent recovery testom, level 2. Bradley et al. (2011) uvádzajú koreláciu (p < 0,05) medzi
výsledkami v tomto teste a nabehanou vzdialenosťou vo vysokých intenzitách (r = 0,58) a celkovou nabehanou
vzdialenosťou (r = 0,74). Z hľadiska špeciálnej vytrvalosti dosiahli v realizovanom Yo-Yo teste útočníci nášho
súboru priemernú vzdialenosť 1304±288 m, čo v prepočte predstavuje 63,0±3,9 ml.kg-1.min-1. Bangsbo, Iaia
52
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
& Krustrup (2008) udávajú pre najvyššiu úroveň hráčov hodnoty 1260 m. Z uvedeného vyplýva, že v našom
prípade len útočník 2 nedisponoval adekvátnou úrovňou špeciálnej vytrvalosti. Pri interpretácii zistenej úrovne
špeciálnej vytrvalosti mladých futbalistov nášho súboru je potrebné brať do úvahy tvrdenia v štúdii Bangsbo,
Iaia & Krustrup (2008), že výkon v Yo-Yo intermittent recovery testoch rastie u mladých športovcov s vekom.
Malý et al. (2011) zistili u českých futbalových reprezentantov U 16 (n = 23) v behu na 10 m na povrchu
s umelou trávou úroveň akceleračnej rýchlosti indikovanú časom 1,87±0,10 s. Cometti et al. (2001) zistili
u francúzskych prvoligových hráčov (n = 29) v behu na 10 m na povrchu s prírodnou trávou priemernú úroveň
akceleračnej rýchlosti indikovanú časom 1,80±0,06 s. Rovnako na prírodnej tráve zistili Dauty, Bryand &
Potiron-Josse (2002) u hráčov (n = 20, vek = 23,5±3,7 roka) prvoligového francúzskeho tímu FC Nantes
priemernú výkonnosť v behu na 10 m s hodnotou 1,82±0,08. Strudwick, Reilly & Doran (2002) zistili u hráčov
tímu anglickej Premier League (n = 19, vek = 22,0±2,0 roka) priemernú výkonnosť indikovanú časom
1,75±0,08 s. Wisløff et al. (2004) zistili u hráčov elitného nórskeho družstva Rosenborg FC Trondheim (n
= 17, vek = 25,8±2,9 rokov) úroveň akceleračnej rýchlosti 1,82±0,30 s. Meranie bolo realizované v halovej
obuvi na parketovej podlahe. V našej štúdii sme zistili úroveň akceleračnej rýchlosti na 10 m indikovanú časom
2,20±0,6 s. Zistený čas je však ovplyvnený skutočnosťou, že hráči nášho súboru štartovali na zvukový podnet.
Na výslednom výkone v našom teste sa podieľa aj reakčná rýchlosť, čo vychádza z požiadaviek hry. Na druhej
strane je však potrebné poznamenať, že väčšina podnetov v hre je vizuálneho charakteru. Potrebné je tiež
poznamenať, že úroveň bežeckej rýchlosti ovplyvňuje aj bežecká technika.
Z hľadiska explozívnej sily dolných končatín zaznamenali útočníci nášho súboru priemernú výšku
vertikálnych výskokov s hodnotou 39,9±4,8 cm vrátane jedného významne nižšieho výkonu s hodnotou
31,8 cm, čo možno považovať za primeranú výkonnosť našich útočníkov vzhľadom k zisteniam iných štúdií.
Boone et al. (2012) zistili u dospelých hráčov (n = 289) šiestich tímov najvyššej belgickej súťaže priemernú
výkonnosť squat jump (SJ) = 40,7±4,6 cm a counter- movement jump (CMJ) = 43,1±4,9 cm. Arnason et al.
(2004) uvádzajú u elitných islandských futbalistov výšku výskoku SJ = 37,8 cm a CMJ = 39,4 cm. Casajüs
(2001) zistil u španielskeho elitného tímu (n = 15) výšku výskoku pri SJ = 39 cm a pri CMJ s použitím paží
= 47,8 cm. Gissis et al. (2007) porovnávali výkonnosť mladých futbalistov (n = 54) rozdelených do skupiny
mládežníckeho reprezentačného výberu Grécka, skupiny výkonnostných mladých futbalistov a skupiny
rekreačných futbalistov. Z hľadiska vertikálnych výskokov boli pozorované rozdiely (p < 0,05) medzi
reprezentačnou skupinou a ostatnými skupinami. Medzi výkonnostnými a rekreačnými mladými futbalistami
neboli pri hodnotení vertikálnych výskokov zaznamenané rozdiely. Kalapotharakos et al. (2006) porovnávali
tri tímy (n = 19, vek = 26±4 rokov; n = 15, vek = 24±4 rokov; n = 20, vek = 23±3 rokov) najvyššej gréckej
futbalovej súťaže z hľadiska viacerých antropometrických a kondičných parametrov. Zistili, že tolerancia
laktátu, izokinetická sila extenzorov kolena a výkonnosť pri realizácii vertikálnych výskokov vykazovali vyššie
hodnoty (p < 0,05) u tímu, ktorý patril k trom najlepším družstvám najvyššej súťaže v porovnaní s hodnotami
sledovaných parametrov družstiev, ktoré boli v strede a medzi poslednými tímami súťaže. Wong & Wong (2009)
zistili u ázijských mladých hráčov (n = 16, vek = 16,2±0,6 rokov) nižšiu výkonnosť vo vertikálnych výskokoch
v porovnaní s európskymi a africkými hráčmi.
Prezentované štúdie dokazujú, že schopnosť čo najvyšších vertikálnych výskokov spojených s explozívnou
silou dolných končatín sú spolu s akceleračnou rýchlosťou a špeciálnou vytrvalosťou limitujúcimi
komponentmi pohybovej výkonnosti futbalových útočníkov.
Predložená štúdia je dôkazom, že ani mládežnícki futbalisti celoštátnej reprezentácie nie sú výnimkou
a medzi skúmanými útočníkmi sa vyskytujú významné individuálne rozdiely z hľadiska úrovne skúmaných
limitujúcich pohybových schopností. Pre futbalistov, ktorí disponujú významne vyššou a primeranou úrovňou
skúmaných pohybových schopností je vhodné dosiahnutú úroveň udržiavať. U futbalistov disponujúcich
významne nižšou úrovňou skúmaných schopností je nevyhnutné, aby v rámci tréningového procesu aj mimo
neho stimulovali pohybové predpoklady týchto pohybových schopností. Na druhej strane si je potrebné
uvedomiť, že rýchlostno-silové schopnosti sú výrazne geneticky determinované a ovplyvňovanie ich úrovne je
preto výrazne limitované.
Poznanie antropometrických ukazovateľov a úrovne pohybových schopností jednotlivcov nám umožnilo
nielen odhaľovať a v tréningovom procese odstraňovať zistené nedostatky, ale v súvislosti s prípravou
na kvalikačné zápasy Majstrovstiev Európy vo futbale nám umožňovalo vyšpecikovať taktické varianty
proti jednotlivým súperom. V súvislosti s interpretáciou výsledkov poznamenávame, že ak by sme denovali
určovanie vecnej významnosti iným kritériom ako bola hodnota jednej smerodajnej odchýlky, tak výsledky by
52 53
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov
boli interpretované iným spôsobom.
Nevyhnutné je spomenúť aj limity realizovaného výskumu. Predmetom štúdie bola priamočiara akceleračná
rýchlosť na 10 m a nešpecický test explozívnej sily dolných končatín. Výkon v priamočiarom šprinte a taktiež
vertikálny výskok v podmienkach izolovaných od hry sú len určitými predpokladmi, pretože herný prejav
futbalistu je ovplyvnený variabilitou špecických herných podmienok a aktuálnych požiadaviek hry. Špecická
herná lokomócia sa prejavuje zmenami frekvencie, zmenami dĺžky kroku a taktiež zmenami smeru behu, pretože
hráč je nútený neustále upravovať svoj priamočiary pohyb na základe vnímania vonkajších podmienok. Ide
napríklad o súčinnosť so spoluhráčmi, vnímanie protihráčov a realizáciu bežeckého šprintu s loptou. Rovnako
pri realizácii streľby je hráč nútený prispôsobovať techniku šprintu pred streľbou. Z uvedených dôvodov
by bolo v budúcnosti vhodné vytvoriť špecické terénne testy, ktoré budú herne validné pre akceleračnú
rýchlosť a explozívnu sily dolných končatín a komparovať ich s testami, ktoré prezentujeme v predloženej
štúdii. Rovnako určitým obmedzením je jednorazové testovanie a s tým spojené obmedzenie v súvislosti so
spoľahlivosťou. Jednorazové meranie môže byť ovplyvnené vonkajšími podmienkami, ale aj aktuálnymi
vnútornými dispozíciami testovaného. Vychádzali sme však z časovo limitovaných organizačných možností
programu futbalovej reprezentácie U21.
Prezentovaná štúdia aj napriek uvedenými limitom môže byť inšpiráciou pre kondičných a atletických
trénerov futbalových družstiev, aby odhaľovali a odstraňovali slabé stránky svojich zverencov predovšetkým
v kondičných tréningoch v prípravných obdobiach a individuálnych tréningoch podľa aktuálnych výsledkov
diagnostík počas celého ročného tréningového cyklu. Predložené dáta môžu tiež slúžiť ako určitá norma alebo
štandard elitných mládežníckych futbalistov z hľadiska úrovne skúmaných pohybových schopností. Výsledky
štúdie môžu byť cenným materiálom pre vedeckých pracovníkov, ale aj pre trénerov, odborníkov a záujemcov
o futbal.
Expertízna vecná analýza ukázala, že úroveň akceleračnej rýchlosti súboru útočníkov Slovenskej futbalovej
reprezentácie U21 bola prezentovaná priemernou hodnotou 2,20±0,06 s, úroveň explozívnej sily dolných
končatín priemernou hodnotou 39,9±4,8 cm a úroveň špeciálnej vytrvalosti priemernou hodnotou 1304±288
m, čo predstavuje 63,0±3,9 ml.kg-1.min-1. Expertíznou vecnou analýzou úrovne skúmaných schopností neboli u
hráčov 1 a 3 zistené významné rozdiely úrovne žiadnej skúmanej schopnosti v porovnaní s priemernou úrovňou
hráčov súboru. Úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín hráča 2 nebola významne
rozdielna v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru, špeciálna vytrvalosť bola významne nižšia.
U hráča 3 bola zistená významne vyššia úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín,
úroveň špeciálnej vytrvalosti nebola významne rozdielna. U hráča 4 bola zistená významne vyššia úroveň
akceleračnej rýchlosti a špeciálnej vytrvalosti. Úroveň explozívnej sily dolných končatín nebola významne
rozdielna v porovnaní s hráčmi súboru. Úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín
hráča 5 bola významne nižšia a úroveň špeciálnej vytrvalosti nebola významne rozdielna v porovnaní s hráčmi
súboru.
Andrzejewski, M., Chmura, J., Pluta, B., Strzelczyk & Kasprzak, A. (2012). Analysis od sprinting activities of
professional soccer players. Journal of Strength and Conditioning research / National Strength & Conditioning
Association, (in press).
Arnason, A. Sigurdsson, S. B., Gudmundsson, A., Holme, I., Engebretsen, L. & Bahr, R. (2004). Physical
Fitness, Injuries, and Team Performance in Soccer. Medicine and Science in Sports and Exercise, 3 6 ( 2 ) ,
p. 278-285.
Bangsbo, J. (1994). The physiology of soccer - with special reference to intense intermittent exercise. Acta
physiologica Scandinavica. Supplementum, 619, p. 1-155.
Bangsbo, J., Mohr, M. & Krustrup, P. (2006). Physical and metabolic demands of training and match-play in the
elite football player. Journal of sport sciences, 24(7), p. 665-674.
Bangsbo, J., Iaia, F. M. & Krustrup, P. (2007). Metabolic response and fatigue in soccer. International journal
of sports physiology and performance, 2(2), p. 111-127.
Bangsbo, J., Iaia, F. M. & Krustrup, P. (2008). The Yo-Yo intermittent recovery test: a useful tool for evaluation
54
Pavol Pivovarníček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
of physical performance in intermittent sports. Sports medicine (Auckland, N.Z.)., 38(1), p. 37-51.
Boone, J., Vaeyens, R., Steyaert, A., Vanden Bossche, L., & Bourgois, J. (2012). Physical tness of elite
Belgian soccer players by player position. Journal of Strength and Conditioning research / National Strength &
Conditioning Association, 26, 2051-2057.
Bradley, P. S., Mohr, M., Bendiksen, M., Randers, M. B. Flindt, M. Barnes, C. ... Krustrup, P. (2011). Sub-
maximal and maximal Yo-Yo intermittent endurance test level 2: heart rate response, reproducibility and
application to elite soccer. European journal of applied physiology, 111, 969-978.
Bunc, V. (1999). Role kondice v přípravě hráče fotbalu. Fotbal a trénink, 5, p. 20-21.
Bunc, V. & Psotta, R. (2001). Physiological prole of very young soccer players. The Journal of Sports Medicine
and Physical Fitness, 41(3), p. 337-341.
Casajüs, J. A. (2001). Seasonal variation in tness variables in professional soccer players. Journal of Sports
Medicine and Physical Fitness, 41(4), p. 463-469.
Cometti, G., Mafuletti, N. A., Pousson, M., Chatard, J.-C. & Maffulli, N. (2001). Isokinetic strength and
anaerobic power of elite, subelite and amateur French soccer players. International Journal of Sports Medicine,
22, p. 45-51.
Dauty, M., Bryand, F. & Potiron-Josse. M. (2002). Relation entre la force isocinétique, le saut et le sprint chez
le footballeur de haut niveau. Science and Sports, 17(3), p. 122-127.
Dellal, A., Wong, del P., Moalla, W. & Chamari, K. (2010). Physical and technical activity of soccer players
in the French First League – with special reference to their playing position. International SportMed Journal,
11(2), p. 278-290.
Gissis, I., Papadopoulos, C., Kalapotharakos, V. I., Sotiropoulos, A., Komsis, G. & Manolopoulos, E. (2006).
Strength and speed characteristics of elite, subelite, and recreational young soccer players. Research in Sports
Medicine, 14, 205-214.
Grasgruber, P. & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: FSS MU.
Haugen, T. A., Tønnessen, E. & Seiler, S. (2012). Anaerobic Performance Testing of Professional Soccer Players
1995-2010. Internalitonal journal of sports physiology and performance, (in press).
Hipp, M. (2007). Futbal. Rozvoj vybraných pohybových schopností, diagnostika a strečing v družstve
vrcholového futbalu. Bratislava: SPN.
Jančoková, Ľ. (2000). Biorytmy v športe (S úvodom do chronobiológie). Banská Bystrica: FHV UMB.
Kalapotharakos, V. I., Strimpakos, N., Vithoulka, I., Karvounidis, C., Diamantopoulos, K. & Kapreli, E. (2006).
Physiological characteristics of elite professional soccer teams of different ranking. The Journal of sports
medicine and physical tness, 46, 515-519.
Krustrup, P. (2011). Sub-maximal and maximal Yo-Yo intermittent endurance test level 2: heart rate response,
reproducibility and application to elite soccer. European journal of applied physiology, 111(6), p. 969-978.
Krustrup, P., Mohr, M., Nybo, L., Jensen, J. M., Nielsen, J. J. & Bangsbo, J. (2006). The Yo-Yo IR2 test:
physiological response, reliability, and application to elite soccer. Medicine and science in sport and exercise,
2006, 38(9), p. 1666-1673.
Malý, T., Zahálka, F., Malá, L., Buzek, M., Hrásky, P. & Gryc, T. (2011). Vzťah izokinetickej sily dolných
končatín k rýchlostným indikátorom bežeckej rýchlosti mladých futbalistov. Česká kinantropologie, 1 5 ( 3 ) ,
p. 157-164.
Mohr, M., Krustrup, P. & Bangsbo, J. (2003). Match performance of high-standard soccer players with special
reference to development of fatigue. Journal of sport sciences, 21(7), p. 519-528.
Nemec, M., Štefaňák, P. & Sylvestr, M. (2005). Tréner futbalu. Učebné texty pre trénerov futbalu C licencie.
Banská Bystrica: SsFZ TMK.
Orendurff, M. S., Walker, J. D., Jovanovic, M., Tulchin, K. L., Levy, M. & Hoffmann, D. K. (2010). Intensity
and duration of intermittent exercise and recovery during a soccer match. Journal of Strength and Conditioning
research / National Strength & Conditioning Association, 24(10), p. 2683-2692.
Psotta, R., Bunc, V., Netscher, J., Mahrová, A. & Nováková, H. (2006). Fotbal - kondiční trénink. Praha: Grada.
Rebelo, A., Brito, J., Maia, J., Coelho-E-Silva, M. J., Fiqueiredo, A. J., Bangsbo, J. ... Seabra, A. (2012).
Anthropometric Characteristics, Physical Fitness and Technical Performance of Under-19 Soccer Players by
Competitive Level and Field Position. International journal of sports medicine, (in press).
Reilly, T. (1997). Energetics of high-intensity exercise (soccer) with particular reference to fatigue. J Sports
Sci., 15(3), p. 257-263.
54 55
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov
Reilly, T. Bangsbo, J. & Franks, A. (2000). Anthropometric and physiological predispositions for elite soccer.
Journal of sports sciences, 18(9), p. 669-683.
Rostgaard, T., Iaia, F. M., Simonsen, D. S. & Bangsbo, J. (2008). A test to evaluate the physical impact on
technical performance in soccer. Journal of Strength and Conditioning research / National Strength &
Conditioning Association, 22(1), p. 283-292.
Sporis, G., Jukic, I., Ostojic, S. M., & Milanovic, D. (2009). Fitness proling in soccer: physical and
physiologic characteristics of elite players. Journal of Strength and Conditioning research / National Strength
& Conditioning Association, 23, 1947-1953.
Strudwick, A., Reilly, T. & Doran, D. (2002). Anthropometric and tness proles of elite players in two football
codes. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 42(2), p. 239-242.
Weineck, J. (2007). Optimales Training : leistungsphysiologische Trainingslehre unter besonderer
Berücksichtigung des Kinder- und Jugendtrainings. Balingen: Spitta Verlag GmbH & Co.
Wisløff, U., Helgerud, J. & Hoff, J. (1998). Strength and endurance of elite soccer players.
Medicine and Science in Sports and Exercise, 30(3), p. 462-467.
Wisløff, U., Castagna, C., Helgerud, J., Jones, R. & Hoff, J. (2004). Strong correlation of maximal squat strength
with sprint performance and vertical jump height in elite soccer players. British Journal of Sports Medicine,
38, p. 285-288.
Wong, D. P. & Wong, S. H. S. (2009). Physiological prole of Asian elite youth soccer players. Journal of
Strength and Conditioning research / National Strength & Conditioning Association, 23, 1383-1390.
56
56 57
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno
Abstrakt
Příspěvek se zabývá problematikou úrovně a vývojových trendů vybraných faktorů sportovního výkonu
v tenisu. Výzkumným záměrem bylo provést u dvou elitních tenistů, kteří dosáhli v dospělosti vysoké mezinárodní
úrovně výkonnosti, longitudinální sledování úrovně somatických a motorických předpokladů, posoudit vývojové
trendy a komparovat údaje se souborem tenistů (národní úroveň). K získání výzkumných dat byla použita testová
baterie TENDIAG1 obsahující tři somatické a šest motorických položek. Z výsledků obou sledovaných hráčů je
zřejmé, že celkové bodové skóre v testové baterii se po celé sledované období pohybovalo nad (ve dvou případech
na) hranicí průměrné úrovně souboru tenistů (národní úroveň). Úroveň tělesné výšky a hmotnosti obou hráčů
byla nadprůměrná. Výsledky potvrzují význam somatických, kondičních a koordinačních předpokladů pro tenis.
Abstract
The contribution deals with the issues of the level and evolution trends of selected factors of sports
performance in tennis. The research intent was to perform a longitudinal observation of the level of somatic and
motor predisposition in two male tennis players, who have reached a high international level of performance in
their adult age, to evaluate evolution trends and to compare the data with a population of male tennis players
(national level). The research data were gathered using the test battery TENDIAG1 containing three somatic
and six motor items. The results of both observed players clearly show that the total point score in the test
battery was above (on two occasions at) the boundary of the average level of the male tennis players’ population
(national level). The level of body height and weight of both players was above average. The results conrm the
importance of somatic, conditioning, and coordination preconditions for tennis.
juniorský tenis, případová studie, elitní tenisté, testová baterie
junior tennis, case study, male elite tennis players, test battery
Struktura sportovního výkonu je determinována resp. ovlivňována řadou faktorů a jejích vzájemných
interakcí. Tenis svými herními požadavky klade vysoké nároky na úroveň jednotlivých (obecných i specických)
faktorů sportovního výkonu. Stále větší význam má nejen systematický, pravidelný a dlouhodobý trénink, ale
také diagnostika úrovně relevantních výkonnostních předpokladů umožňující průběžnou kontrolu. V předložené
práci se zabýváme aspekty výkonnostní úrovně vrcholových tenistů v průběhu jejich přechodu od juniorského
k dospělému tenisu.
Pojem diagnostika je v širším slova smyslu využíván v různých oblastech lidské činnosti, např. v psychologii,
pedagogice, technice, sportu, atd. Ve vědním oboru kinantropologie je diagnostika chápána jako „konkrétní
výzkumná metodika „sběru dat“ náležející mezi metody pozorování…“ (Blahuš, 1996, 210). V závodním
58
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
sportu je ze systémového hlediska diagnostika chápána jako nedílná součást diagnostického procesu, jejímž
cílem je nejen stanovení diagnózy, ale zejména uplatnění zjištěných poznatků v procesu plánování, regulace
a řízení sportovního tréninku (Blahuš, 1996; Dovalil et al., 2009; Hohmann, Lames & Letzelter, 2010; Zháněl,
Lehnert, & Černošek, 2005). Diagnostika sportovního výkonu má podle Hohmanna et al. (2010) v praxi dva
hlavní úkoly: 1. identikaci silných a slabých stránek sportovce pomocí srovnání hodnot dosažených (zjištěný
stav) a požadovaných (stavová diagnostika). 2. kontrolu úspěšnosti tréninku pomocí srovnání existujících
hodnot nebo existujících a požadovaných hodnot (procesní diagnostika)“
V oblasti závodního sportu je diagnostika orientována na základní faktory sportovního výkonu (somatické,
psychické, technické, taktické, kondiční a faktor vnějších podmínek), které bývají označovány jako výkonnostní
předpoklady (Dovalil et al., 2009; Hohmann et al., 2010; Schnabel et al., 2003). Ve sportovní praxi bývá
majoritně diagnostikována zejména oblast motorických předpokladů, řada autorů zdůrazňuje, že je důležité
se zabývat zejména takovými faktory sportovního výkonu, které jej významně determinují, resp. ovlivňují
(Dovalil et al., 2009; Hohmann et al., 2010; Schnabel et al., 2003; Schönborn, 2008; Wohlmann, 1996).
Taxonomie diagnostických metod navazuje na strukturu faktorů sportovního výkonu, jsou využívány zejména
metody antropometrické, biomechanické, biochemické, fyziologické, psychologické, resp. metody pozorování
a testování (Schnabela et al., 2003). Analýza výzkumných dat získaných prostřednictvím relevantních
diagnostických metod umožňuje stanovit aktuální diagnózu úrovně a může být rovněž prostředkem prognózy
sportovního výkonu. Prognóza je ovšem tím problematičtější, čím složitější je sportovní výkon (srovnejme
např. strukturu sportovního výkonu ve skoku dalekém a ve fotbale). Diagnostické metody jsou nezbytnou
součástí tréninkového procesu, jejich výsledky umožňují sportovcům a trenérům potřebnou zpětnou vazbu
(feedback) využitelnou při plánování, regulaci a řízení sportovního tréninku (Schnabel et al., 2003; Wohlmann,
1996; Zháněl et al., 2005).
Struktura herní výkon v tenisu je předmětem celé řady výzkumných prací zabývajících analýzou časových,
prostorových, fyziologických a motorických charakteristik tenisu a významem jednotlivých faktorů pro
tenis (Deutscher Tennis Bund, 1996; Ferauti, Maier, & Weber, 2006; Reid, Crespo, Quinn, & Miley, 2003;
Schönborn, 2008; Zháněl, Vaverka, & Černošek, 2000). Obecně akceptované a uznávané je pojetí prezentované
Schönbornem (2008), rozdělující faktory z hlediska jejich významu pro tenis na faktory limitující výkon, resp.
ovlivňující výkon. Faktory limitující jsou považovány za velmi důležité a málo kompenzovatelné; faktory
ovlivňující výkon jsou sice důležité, ale jsou do jisté míry kompenzovatelné jinými (Obrázek 1).
ZDE Obrázek 1
Obrázek 1. Struktura sportovního výkonu v tenisu (Schönborn, 2008)
Při diagnostice úrovně výkonnostních předpokladů v tenisu je třeba vycházet z komplexní analýzy tenisové
hry; je doporučeno použití takových diagnostických metod, které postihují specické předpoklady pro tenis
(Ferrauti et al., 2006; Schönborn, 2008; Wohlmann, 1996; Zháněl et al., 2005). V kontextu vývoje světového
Obrázek 1. Struktura sportovního výkonu v tenisu (Schönborn, 2008)
Obrázek 2. Graf longitudinálního sledování úrovně tělesné výšky hráčů TB a DL
58 59
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie)
Diagnostics of the level of elite tennis players‘ performance predisposition (longitudinal study)
tenisu, nabývá na významu zejména nutnost systematického, pravidelného a dlouhodobého sledování úrovně
výkonnostních předpokladů (Bös & Schneider, 1997; Wohlmann, 1996; Schönborn, 2008; Zháněl et al., 2005).
Z poznatků publikovaných v odborné tenisové literatuře, z výsledků výzkumů a z expertního posouzení trenérů
je známo, že kondiční úroveň je důležitým předpokladem sportovního výkonu v tenisu. Vývoj současného
tenisu stále více směřuje ke kondičně náročnějšímu způsobu hry. Z analýz moderního tenisu vyplývá, že pro
současný agresivní, silový a rychlý tenis jsou nejdůležitějšími motorickými předpoklady rychlost (reakční
i akční, zejména běžecká rychlost), síla (zejména startovní a výbušná síla), silová vytrvalost a specické
koordinační schopnosti. Na vrcholové úrovni je kondice pro úspěch hráče stěžejní, její podíl na sportovním
výkonu v tenise je podle respektovaných autorů uváděn kolem 40 % (Crespo & Miley, 2003; Černošek, 2012;
Deutscher Tennis Bund, 1996; Ferrauti, et al., 2006; Filipčič & Filipčič, 2005; Roetert & Ellenbecker, 2003;
Schönborn, 2008; Zháněl et al., 2008; Zháněl et al., 2008).
Jednou z často užívaných diagnostických metod jsou testové baterie, jejich využití pro diagnostiku úrovně
výkonnostních předpokladů v tenise má již více než sedmdesátiletou tradici (Wohlmann, 1996). Na základě
analýzy obsahu a struktury dosud užívaných testových baterií a ve spolupráci s tenisovými experty byla vyvinuta
testová baterie TENDIAG1 (Zháněl, Balaš, Trčka & Shejbal, 2000) umožňující diagnostikovat specické
koordinační a kondiční předpoklady a somatické charakteristiky. Tato tenisově-specická testová baterie je
používána v rámci Českého tenisového svazu, srovnání výsledků se zahraničními prameny tedy není možné.
Možnosti využití diagnostických informací získaných prostřednictvím testové baterie TENDIAG1 lze vidět
především ve dvou rovinách:
1. posouzení aktuální úrovně výkonnostních předpokladů, což umožňuje přímé využití v regulaci a řízení
tréninkového procesu,
2. dlouhodobé (longitudinální) sledování úrovně výkonnostních předpokladů, což lze využít zejména
v plánování tréninkového procesu.
Poznatky získané zpracováním na základě diagnostiky pomocí testové baterie TENDIAG1 umožňují také
jejich využití pro identikaci tenisového talentu. Vychází se přitom z teorie tzv. retrospektivního přístupu,
předpokládajícího, že sportovci úspěšní v dospělosti disponovali již v mládí vysokou úrovní určitých
výkonnostních předpokladů, která jim umožnila dosáhnout vrcholové výkonnosti v dospělosti (Hohmann et
al., 2010). Z uvedených důvodů je důležité zabývat se výzkumem úrovně výkonnostních předpokladů mladých
tenistů a tenistek a hledat indikátory umožňující predikovat budoucí mezinárodně úspěšné sportovce.
Výzkumným záměrem bylo provést u tenistů, kteří dosáhli v dospělosti vysoké mezinárodní úrovně
výkonnosti, analýzu úrovně somatických a motorických předpokladů (longitudinální sledování) a porovnat
zjištěné údaje v jednotlivých letech se souborem tenistů, dále s využitím případových studií posoudit vývojové
trendy.
Teoretický rámec výzkumu se opírá zejména o teorii měření a testování, teorii konstruktů motoriky (Blahuš,
1996; Dovalil et al., 2009; Hohmann, et al., 2010; Měkota & Blahuš, 1983; Měkota & Novosad, 2005; Weineck,
2007), teorii faktorové struktury sportovního výkonu v sportu a v tenisu včetně jeho diagnostiky a případové
studie (Ferrauti, et al., 2006; Perič & Suchý, 2010; Reid et al., 2003; Zháněl, Vaverka, & Černošek, 2000;
Zháněl, et al., 2005).
Výzkumná otázka
Jaká je úroveň somatických a motorických předpokladů vybraných tenistů, kteří dosáhli v dospělosti vysoké
mezinárodní úrovně výkonnosti ve srovnání se souborem tenistů národní úrovně?
Cíle výzkumu
1. Posoudit úroveň somatických a motorických výkonnostních předpokladů vybraných hráčů a srovnat ji se
souborem tenistů (longitudinální sledování),
2. posoudit vývojové trendy výsledků jednotlivých výkonnostních předpokladů vybraných hráčů (analýza
trendů),
3. posoudit úroveň celkového bodového skóre vybraných hráčů v testové baterii ve srovnání se souborem
tenistů.
60
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Výzkum má charakter analytické studie, z hlediska výzkumné metodologie (Hendl & Blahuš, 2005) se jedná
o výzkum typu „případová studie“ a „vývojová studie“ zaměřený na vývoj a změny somatických a motorických
výkonnostních předpokladů mladých tenistů a tenistek spolu s využitím výzkumu typu „analýza trendů“ včetně
jejich interpretace. Pro posouzení longitudinálního vývoje úrovně sledovaných výkonnostních charakteristik
byla využita tzv. osobní případová studie, kdy se jedná o podrobný výzkum jedné osoby či skupiny (Hendl,
1999; Jeřábek, 1992). V našem případě se jednalo o dva tenisty, kteří v dospělém věku dosáhli vysoké sportovní
výkonnosti na mezinárodní úrovni, tedy se umístili do 200. místa na žebříčku ATP resp. WTA.
Výzkumný soubor
Z metodologického hlediska se jedná o tzv. záměrný výběr hráčů, do případových studií byli vybráni dva
přední čeští tenisté TB a DL, kteří dosáhli v juniorském věku i v dospělosti vysoké mezinárodní úrovně. Hráč
TB se žebříčku ATP od roku 2009 umísťoval v TOP 20, od roku 2010 je hráčem světové desítky, v roce 2012
dosáhl zatím nejvyššího umístění (6.). Hráč DL vstoupil do profesionálního tenisu v šestnácti letech (2004),
jeho největším úspěchem bylo vítězství na US Open v roce 2006 v kategorii juniorů. V posledních třech letech
se pohybuje kolem 200. místa na žebříčku ATP, nejvýše byl na 161. místě v roce 2010. Oba hráči absolvovali
v téměř stejném věkovém období 10 testování (TB ve věku 13,6 – 19,2 let; DL ve věku 13,6 – 19,6 let),
výsledky jsou uvedeny v Tabulkách 3 a 4.
Měřicí procedury a metody sběru dat
K získání výzkumných dat byla použita testová baterie TENDIAG1 (Zháněl, et al., 2000) obsahující měření
základních somatických charakteristik (3 položky) a testování úrovně kondičních (3 položky) a koordinačních
výkonnostních předpokladů (3 položky). Diagnostiku prováděly proškolené a zacvičené osoby podle jednotné
metodiky v rámci projektu Českého tenisového svazu s názvem „Komplexní diagnostika v tenise“. Sběr
výzkumných dat proběhl v letech 1999–2007 dvakrát ročně v období březen/duben a říjen/listopad (dle možností
tréninkových středisek) v tenisových halách.
Položky z oblasti tělesných předpokladů mají informativní charakter, nejsou bodově hodnoceny, položky
z oblastí kondičních a koordinačních testů jsou hodnoceny na škále 0–2 body, ze šesti testů je tedy možno získat
0–12 bodů. Hodnocení výsledků je prováděno na základě třístupňových výkonnostních norem pro jednotlivé
testové položky a věkové kategorie vypracovaných s použitím základních statických charakteristik z výsledků
testování rozsáhlého souboru (n=619) tenistů (Zháněl, Lehnert, Černošek, 2005).
Tabulka 1. Testová baterie TENDIAG1 (Zháněl, Balaš, Trčka, & Shejbal, 2000)
I. OBLAST TĚLESNÝCH PŘEDPOKLADŮJednotka
Tělesná výška (a měření hmotnos pro výpočet BMI) [m] [kg]
Body Mass Index [index]
Pohyblivost v ramenních kloubech [index]
II. OBLAST KONDIČNÍCH SCHOPNOSTÍ
Síla herní ruky (testována síla ssku pravé i levé ruky) [kp]
Rychlost běžecká (rychlost se změnou směru) [s]
Vytrvalost střednědobá (člunkový běh) [s]
III. OBLAST KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ
Rychlost reakce (typu ruka-oko na vizuální podnět) [s]
Rychlost reakce (typu noha-oko na vizuální podnět) [s]
Pohyblivost trupu [počet]
60 61
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie)
Diagnostics of the level of elite tennis players‘ performance predisposition (longitudinal study)
Výstupem z testové baterie TENDIAG1 je individuální testový prol, v němž jsou znázorněny a vyhodnoceny
výsledky jednotlivých hráčů v gracké podobě a v bodech. Výpočty byly provedeny pomocí software Microsoft
Excel, Statgraphics a Statistica.
Výsledky hráčů TB a DL, kteří patřili v žákovském a juniorském věku k nejlepším českým, resp. evropským
hráčům a zúčastnili se pravidelně diagnostiky výkonnostních předpokladů pomocí testové baterie TENDIAG1,
jsou shrnuty v tabulkách 2 a 3. Longitudinální vývoj úrovně vybraných somatických a motorických indikátorů
(tělesná výška a rychlost běžecká) obou sledovaných hráčů je znázorněn gracky a je provedena komparace
výsledků obou hráčů s výsledky věkově stejných tenistů národní úrovně.
Výsledky v jednotlivých měřeních a testech hráče TB ve věku 13,6–19,2 let jsou uvedeny v Tabulce 2.
Tabulka 2. Přehled výsledků hráče TB
TVěk Výška HBMI IPR SH RB V RRR RRN PT Body
113,6 177 68,0 21,8 2,4 40,7 13,7 140,5 0,44 0,37 42 10
214,2 182 75,0 22,6 2,7 46,1 14,1 143,9 0,47 0,37 39 8
314,5 185 78,0 22,8 2,7 49,3 13,3 143,0 0,50 0,36 42 9
415,2 190 84,0 23,3 2,6 50,4 12,8 140,0 0,44 0,36 40 7
515,6 193 84,0 22,6 2,8 48,1 12,4 140,1 0,40 0,37 42 9
616,0 193 87,2 23,4 2,6 53,4 12,8 142,5 0,44 0,37 45 7
716,6 195 90,0 23,7 2,4 53,0 12,2 148,3 0,40 0,35 44 8
817,7 194 92,0 24,4 2,8 61,5 13,4 146,2 0,42 0,30 44 8
918,5 195 92,8 24,4 2,6 51,5 13,5 144,1 0,41 0,32 42 6
10 19,2 197 90,8 23,5 2,9 50,1 12,9 146,6 0,42 0,32 44 7
Vysvětlivky:
T… pořadí testování H… hmotnost
IPR… index pohyblivosti v ramenních kloubech BMI… Body Mass Index
SH… síla herní ruky RRR… rychlost reakce rukou
RB… rychlost běžecká RRN… rychlost reakce nohou
V… vytrvalost PT… pohyblivost trupu
Výsledky v jednotlivých měřeních a testech hráče DL ve věku 13,6–19,6 let jsou uvedeny v Tabulce 3.
Tabulka 3. Přehled výsledků hráče DL
TVěk Výška HBMI IPR SH RB V RRR RRN PT Body
113,6 175 65,0 21,2 2,7 37,9 14,2 143,5 0,49 0,39 49 9
214,1 181 70,8 21,6 2,0 42,1 13,3 142,5 0,45 0,36 43 10
314,8 183 76,0 22,7 2,4 44,7 13,7 144,7 0,44 0,36 50 11
415,2 184 78,2 23,1 2,6 46,7 13,8 137,2 0,45 0,38 46 7
515,7 185 84,4 24,7 2,2 45,5 13,2 132,0 0,48 0,38 48 8
616,1 185 83,8 24,5 2,5 48,9 14,1 135,2 0,46 0,37 51 9
716,7 186 84,2 24,3 2,6 47,9 13,8 130,6 0,47 0,38 48 9
817,1 186 86,4 25,0 2,6 44,2 13,9 129,5 0,47 0,38 44 6
918,6 186 86,6 25,0 2,6 51,4 13,2 127,4 0,44 0,38 43 9
10 19,6 187 87,2 24,9 2,6 49,4 12,5 125,3 0,47 0,39 46 8
62
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Vysvětlivky: viz Tabulka 2
S ohledem na přiměřený rozsah příspěvku uvedeme gracké znázornění longitudinálního sledování výsledků
obou hráčů a jejich srovnání se souborem tenistů pro somatické charakteristiky na příkladu tělesné výšky, pro
motorické charakteristiky na příkladu testu rychlosti. Výsledky v ostatních položkách testoví baterie budou
pouze diskutovány. Dále bude prezentováno longitudinální sledování celkového bodového skóre obou hráčů
v testové baterii ve sledovaném období.
Somatické charakteristiky
V Tabulce 4 je prezentována úroveň somatických charakteristik souboru tenistů (národní úroveň), základní
statistické charakteristiky byly vypočítány z výzkumných dat získaných v rámci semilongitudinálního sledování
tenistů národní úrovně (n = 619) v letech 1999–2010.
Tabulka 4. Základní statistické charakteristiky somatických měření – tenisté (n = 619)
Věk/znak n TV HM BMI IPR
x
s
x
s
x
s
x
s
927 141,6 5,6 34,3 5,0 17,0 1,5 2,6 0,5
10 68 145,6 5,1 36,0 4,2 16,9 1,4 2,5 0,5
11 82 151,1 6,6 41,1 6,1 17,9 1,9 2,4 0,5
12 95 157,6 7,2 45,7 6,7 18,4 1,8 2,5 0,4
13 92 166,3 9,2 53,5 8,0 19,2 1,5 2,5 0,4
14 44 174,6 7,0 61,9 8,7 20,2 1,8 2,5 0,3
15 64 181,0 7,1 70,7 8,8 21,5 1,5 2,5 0,3
16 59 183,9 6,6 73,6 8,1 21,7 1,7 2,5 0,3
17 43 183,9 4,6 75,4 7,3 22,3 1,8 2,6 0,3
18> 45 184,2 5,8 75,6 6,2 22,3 1,4 2,4 0,3
Vysvětlivky:
n...rozsah souboru HM...hmotnost
x
...aritmetický průměr BMI ...Body Mass Index
s...směrodatná odchylka IPR...index pohyblivosti ramen
TV...tělesná výška
62 63
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie)
Diagnostics of the level of elite tennis players‘ performance predisposition (longitudinal study)
V následujícím grafu (Obrázek 2) je prezentováno longitudinální sledování úrovně tělesné výšky hráčů TB
a DL a komparace se souborem tenistů národní úrovně.
Obrázek 2: Graf longitudinálního sledování úrovně tělesné výšky hráčů TB a DL (čísla 1 – 10 označují jednotlivá
testování, stejně tak u obrázků 3 a 4)
Tělesná výška hráče TB byla ve srovnání s průměrnými hodnotami tenistů národní úrovně (Obrázek 2) po
celou dobu vysoce nadprůměrná (o 6 – 13 cm), tělesná výška hráče DL se pohybovala mírně nad průměrem
úrovně souboru tenistů. Gracké znázornění ukazuje postupný nárůst jejich tělesné výšky obou hráčů v průběhu
ontogenetického vývoje, s výraznou růstovou akcelerací hráče TB od věku 14–15 let. Ve srovnání s průměrnými
hodnotami tenistů (Tabulka 4) byla hmotnost obou hráčů výrazně vyšší, stejně jako body mass index. Hodnoty
indexu pohyblivosti v ramenních kloubech u obou hráčů kolísaly kolem průměru tenistů.
Obrázek 1. Struktura sportovního výkonu v tenisu (Schönborn, 2008)
Obrázek 2. Graf longitudinálního sledování úrovně tělesné výšky hráčů TB a DL
64
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Motorické charakteristiky
V Tabulce 5 je prezentována úroveň motorických charakteristik souboru tenistů národní úrovně, základní
statistické charakteristiky byly vypočítány z výzkumných dat získaných v rámci semilongitudinálního sledování
tenistů (n = 619) v letech 1999–2010.
Tabulka 5. Základní statistické charakteristiky motorických testů – tenisté (n = 619)
Věk/
znak
nSH RB V PT RRR RRN
x
s
x
s
x
s
x
s
x
s
x
s
927 18,8 3,1 16,3 1,1 164,5 10,7 35,4 3,8 0,65 0,09 0,52 0,06
10 68 20,3 3,0 15,6 0,9 159,2 8,0 38,0 3,5 0,60 0,08 0,47 0,06
11 82 23,1 3,9 15,2 0,9 157,2 9,0 40,1 3,7 0,57 0,07 0,44 0,04
12 95 26,9 4,1 14,7 0,7 151,1 7,5 42,3 3,4 0,53 0,05 0,41 0,05
13 92 31,7 6,6 14,2 0,8 147,3 7,7 43,3 3,9 0,50 0,05 0,39 0,04
14 44 38,7 6,9 13,6 0,6 142,0 6,2 42,4 4,0 0,49 0,06 0,39 0,04
15 64 44,4 6,3 13,2 0,6 138,8 6,6 42,3 3,6 0,47 0,05 0,37 0,04
16 59 46,9 5,9 13,1 0,6 136,6 6,3 42,4 4,0 0,46 0,04 0,38 0,04
17 43 51,0 7,2 13,2 1,6 133,9 5,5 41,5 3,4 0,46 0,04 0,38 0,04
18> 45 48,6 6,3 12,9 0,6 134,4 5,8 42,6 3,0 0,45 0,06 0,38 0,05
Vysvětlivky:
n… rozsah souboru V… vytrvalost
x
… aritmetický průměr PT… pohyblivost trupu
s… směrodatná odchylka RRR… rychlost reakce rukou
SH… síla herní ruky RRN… rychlost reakce nohou
RB… rychlost běžecká
64 65
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie)
Diagnostics of the level of elite tennis players‘ performance predisposition (longitudinal study)
Obrázek 3. Graf longitudinálního sledování úrovně rychlosti hráčů TB a DL
Obrázek 4. Graf longitudinálního sledování celkového bodového zisku hráčů TB a DL
V následujícím grafu (Obrázek 3) je prezentováno longitudinálního sledování úrovně rychlosti hráčů TB a
DL a komparace s úrovní souboru tenistů.
Obrázek 3. Graf longitudinálního sledování úrovně rychlosti hráčů TB a DL
Gracké znázornění longitudinálního sledování úrovně rychlosti ukazuje, že hráč TB prokazoval vzrůstající
tendenci úrovně rychlosti s mírným poklesem ve věku kolem 18 let, jeho výsledky byly ve srovnání se souborem
tenistů národní úrovně většinově nadprůměrné. Hráč DL prokazoval kolísání úrovně rychlosti kolem resp. pod
průměrem souboru tenistů národní úrovně, většinově jsou jeho výsledky pod úrovní průměru. Úroveň síly byla
u hráče TB nadprůměrná, úroveň vytrvalosti byla po celé sledované období podprůměrná. U hráče DL kolísala
úroveň síly kolem průměru, vytrvalost byla převážně nadprůměrná. V koordinační oblasti dosahoval hráč
TB v nadprůměrné úrovně v testech rychlosti reakce rukou i nohou, úroveň pohyblivost trupu kolísala kolem
průměru. Hráč DL dosahoval v testech rychlosti reakce rukou i nohou průměrné úrovně, úroveň pohyblivost
trupu byla převážně nadprůměrná. Vzhledem k použití tenisově-specických testů u selektované skupiny
českých tenistů nebylo možné srovnání s výsledky jiných autorů.
66
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Komparace celkových bodových výsledků hráčů TB, DL
V následujícím grafu (Obrázek 4) je prezentováno longitudinálního sledování úrovně celkového bodového
skóre hráčů TB a DL ve srovnání s průměrnou úrovní souboru tenistů (6 bodů).
Obrázek 4. Graf longitudinálního sledování celkového bodového zisku hráčů TB a DL
Z komparace bodových zisků obou hráčů v testové baterii TENDIAG 1 za celé sledované období (Obrázek
4) vyplývá, že bodové zisky obou hráčů se po celé sledované období pohybovaly nad (ve dvou případech na)
hranicí průměrné úrovně kondičně-koordinačních předpokladů souboru tenistů národní úrovně (úroveň průměru
6 bodů). Lze z toho odvodit zásadní konstatování, že tenisté, kteří dosáhli v dospělosti vysoké mezinárodní
úrovně, prokazovali vysokou kondičně-koordinační úroveň již v juniorském věku. Dále lze konstatovat, že
z grafů longitudinálního vývoje je zřejmá známá skutečnost, že úroveň koordinačních předpokladů je méně
stabilní než kondičních.
Z komparace výsledků sledovaných hráčů se souborem tenistů národní úrovně vyplývá, že bodové skóre
obou hráčů se pohybovalo nad (ve dvou případech na) hranicí průměrné úrovně předpokladů souboru tenistů.
Oba sledovaní elitní tenisté prokazovali vysokou kondičně-koordinační úroveň již v juniorském věku.
Hráč TB prokazoval ve sledovaném období střední až vysokou úroveň motorických předpokladů (6 až
10 bodů), nejlepšího výsledku (10 bodů) dosáhl ve věku 13,6 let. U somatických předpokladů byla zjištěna
nadprůměrná úroveň tělesné výšky a hmotnosti, vývojový trend somatických charakteristik byl plynule
stoupající bez výrazných výkyvů (s výjimkou poklesu úrovně pohyblivosti v rameních kloubech). V kondičních
předpokladech docházelo k postupnému zvyšování výkonnosti s výjimkou vytrvalosti, v koordinačních
předpokladech docházelo ke kolísavému nárůstu úrovně rychlosti reakce rukou a rychlosti reakce nohou,
úroveň pohyblivosti trupu se pohybovala na průměrné úrovni.
Hráč DL prokazoval ve sledovaném období střední až vysokou úroveň motorických předpokladů (6 až
11 bodů), nejlepšího výsledku (11 bodů) dosáhl ve věku 14,8 let. V somatických předpokladech byla zjištěna
průměrná úroveň tělesné výšky a vyšší hmotnost v průběhu sledovaného období, vývojový trend ukazuje plynulý
nárůst bez výrazných výkyvů (s výjimkou poklesu úrovně pohyblivosti v rameních kloubech). U kondičních
předpokladů docházelo k postupnému zvyšování úrovně síly (s výjimkou posledních dvou testování). V
koordinačních předpokladech docházelo ke kolísání úrovně rychlosti reakce rukou, nohou, u reakce nohou a
Obrázek 3. Graf longitudinálního sledování úrovně rychlosti hráčů TB a DL
Obrázek 4. Graf longitudinálního sledování celkového bodového zisku hráčů TB a DL
66 67
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie)
Diagnostics of the level of elite tennis players‘ performance predisposition (longitudinal study)
pohyblivosti trupu byly zjištěny tendence k poklesu výkonnosti.
Pro tenisovou praxi je z výše uvedených závěrů vyplývá důležitost kondičně-koordinační přípravy tenistů
již od žákovského věku.
Blahuš, P. (1996). K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického výzkumu chování.
Praha: Karolinum.
Černošek, M. (2012). Analýza vybraných faktorů ovlivňujících sportovní výkon v tenisu. Habilitační práce,
Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií.
Ferrauti, A., Maier, P., & Weber, K. (2006). Tennistraining. Aachen: Meyer & Meyer.
Filipčič, A., & Filipčič, T. (2005). The relationship of tennis-specic motor abilities and the competition
efciency of young female tennis players. Kinesiology, 37, 2: pp. 164-172.
Hendl, J. & Blahuš, P. (2005). Závěrečná práce (proces a produkt). Jak na to? Retrieved 15. 3. 2006 from the
World Wide Web: http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/index1.htm
Hohmann, A., Lames, M., & Letzelter, M. (2010). Úvod do sportovního tréninku. (T. Studený, Trans.). Prostějov:
Sport a věda. (Originál vydán 2007).
Měkota, K. & Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Měkota, K., & Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné
kultury.
Perič, T. & Suchý, J. (Eds.). (2010). Identikace sportovních talentů. Praha: Karolinum.
Reid, M., Crespo, M., Quinn, A., & Miley, D. (2003). Modern strength and conditioning for tennis. In S.
Miller (Ed.), Tenis Science & Technology 2 (pp. 227-235). London: Schnabel, G., Harre, D., Krug, J., & B o r d e ,
A. (Eds.). (2003). Trainingswissenschaft. Berlin: Sportverlag.
Schönborn, R. (2008). Optimální tenisový trénink. (T. Studený, Trans.). Olomouc: doc. RNDr. Jiří Zháněl, Dr.
(Originál vydán 2006).
Weineck, J. (2007). Optimales Training: Leistungsphysiologische Trainingslehre unter besonderer
Berücksichtigung des Kinder- und Jugendtrainings. Balingen: Spitta.
Wohlmann, R. (1996). Leistungsdiagnostik im Tennis. Ahrensburg: Czwalina.
Zháněl, J., Balaš, J., Trčka, D., & Shejbal, J. (2000). Diagnostika výkonnostních předpokladů v tenise. Tenis,
11(3), 18-19.
Zháněl, J., Vaverka, F., & Černošek, M. (2000). Longitudinal observation of physical and motor preconditions
in tennis. In S. J. Haake & A. Coe (Eds.), Tennis Science & Technology (pp. 441-448). London: Blackwell
Science Ltd.
Zháněl, J., Vaverka, F., Zlesák, F., & Unierzyski, P. (2003). The performance preconditions of Czech world
junior tennis champions, 14 years and under, girls. In Miller, S. (Ed.), Tenis Science & Technology 2 (pp. 247-
252). London: International Tennis Federation.
Zháněl, J., Lehnert, M., & Černošek, M. (2005). Diagnostika ve sportu. Telesná výchova & šport, 3, 48-51.
Zháněl, J., Lehnert, M., & Černošek, M. (2005). Výkonnostní předpoklady v tenise a jejich diagnostika. In
Sport a kvalita života (pp. 159). Brno: Masarykova univerzita.
Zháněl, J., Černošek, M., Martinovský, L., & Agricola, A. (2008). Identikace sportovních talentů v tenise –
od talentu ke světové úrovni. In Identikace sportovních talentů (pp. 16-20). Praha: Fakulta tělesné výchovy
a sportu Univerzity Karlovy.
68
68 69
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Sociálněvědní sekce
Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze
Abstrakt:
V posledních letech je patrné stále hlubší prolínání sportu a marketingu. Příkladem může být sponzoring
profesionálních i amatérských sportovních soutěží, ale také marketingová komunikace s fanoušky sportovních
klubů či prodej reklamních a upomínkových předmětů. Pro sport je z marketingového pohledu mimo jiné
charakteristická dlouhodobá loajalita a přízeň fanoušků jednotlivých klubů. A právě tento rys je pro využití
v marketingu velmi atraktivní.
Tato studie si klade za cíl formou reprezentativního marketingového šetření provést analýzu fanouškovské
základny pražských fotbalových ligových klubů. Nejprve se zjišťuje, jaké procento populace se o fotbal zajímá.
Následně je tato část populace posuzována podle sociodemograckých charakteristik. Hlavním výstupem pak
je klasikace pražských ligových fotbalových klubů podle procenta příznivců, kteří sledovaným klubům fandí.
Analýze jsou podrobeny i otázky týkající se celoživotní loajality ke konkrétnímu fotbalovému klubu
a dědičnosti fandovství klubu v rámci rodiny.
Využití této studie se předpokládá v oblasti sportovního marketingu, zejména pro nastavení marketingové
komunikace mezi fotbalovými kluby a jejich fanoušky a pro usnadnění designu aktivačních kampaní sponzorských
rem.
Abstract:
In recent years, close interconnection between sports and marketing can be noticed. As an example we can
mention sponsorship as well as targeting in connection with ticketing and merchandising. Sports disciplines
and sports clubs are characterized by long time loyalty of their fans. This typical sports feature has become
attractive for company marketers.
This paper aims at analyzing the fans base of Prague league football teams. The method of representative
marketing survey is applied to achieve this goal. First, the percentage of the Prague population that is interested
in football is analyzed. Thereafter the indentied fans base is classied by socio-demographic characteristics.
The key issue of the article is the percentage categorization of Prague population supporting each of the league
clubs.
Further on are also analyzed topics like lifelong loyalty to the club and heredity of the fandom.
This study wants to bring practical results to professionals who are engaged in sports marketing, mainly in
marketing communication and sponsorship.
Klíčová slova: Sportovní marketing, marketingový výzkum, reprezentativní šetření, pražské ligové fotbalové
kluby, fotbalový fanoušek
Key words: Sports marketing, market research, representativeness, Prague league football clubs, football fan
Příspěvek byl vytvořen z prostředků institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné
organizace VŠE IP300040.
70
Radek Tahal
Sportovní marketing
Marketing prolíná všechny obory a disciplíny, které jsou nějakým způsobem spojeny s trhem. Marketingu se
věnují jednotlivci i rmy. Politici soupeří o hlasy voličů, umělci usilují o posluchače s cílem získat popularitu
a slávu. Nejinak je tomu i v oblasti sportu. Sportovní marketing se etabluje jako samostatná a velmi uznávaná
disciplína. Propojování remních strategií se sportem je stále častější a přináší oboustranný prospěch. O významu
tohoto propojení svědčí i to, že dnes již rozlišujeme dvě poddisciplíny „sport v marketingu“ a „marketing ve
sportu“. Problematika propojení sportu a marketingu se v literatuře objevuje zejména v posledním desetiletí.
Problematikou se zabývají např. Ratten (2011), Fullerton (2008), Lee (2010).
Sport v marketingu označuje situaci, kdy rmy prodávají své produkty pomocí sportu. Typickým příkladem
je propagace rem prostřednictvím sponzorování sportovních utkání nebo spolupráce se sportovci jako brand
ambasadory. Znamená to, že rma spojí propagaci a positioning své značky s tváří známého sportovce.
Marketing ve sportu zahrnuje aktivity, které napomáhají propagaci a popularizaci sportovních akcí za
účelem přilákání zájmu veřejnosti, médií a rem.
Specika sportovních fanoušků jako účastníků marketingového procesu
Ve většině podnikatelských sektorů je jednou z klíčových aktivit marketingových pracovníků vytváření
loajalitních a retenčních programů, vztažených ke konkrétní značce. Karlíček (2013) říká že: „Dobrá značka
zvyšuje vnímanou hodnotu jí zaštítěných produktů“. Přeliv zákazníků ke konkurenci znamená pro rmu vždy
snížení výnosů a současně zvýšení nákladů, v souvislosti s akvizicí klientů nových.
Jedním z fenoménů sportovního marketingu je vysoká věrnost fanoušků. Sportovní příznivec jen velmi
zřídka mění svůj oblíbený sport nebo sportovní klub. Dokonce je sportovní odvětví mimořádné i v tom, že
sportovní fanoušek sám aktivně informace o svém oblíbeném sportu a klubu vyhledává. Z tohoto důvodu je
zejména nyní, v období kdy se v důsledku technologického pokroku neustále zkracují životní cykly produktů,
spojení rem se sportem mimořádně atraktivní; viz např. Rosca (2011), Irwing (2010).
Právě proto je synergie se sportem rmami velmi vyhledávaná. Sportovní celebrita na sebe dlouhodobě
přitahuje pozornost relativně stálého segmentu populace. Druhým důležitým aspektem je, že sportovní fanoušek
je díky věrnosti svému klubu pro rmy snáze identikovatelný a dosažitelný. Pokud známe charakteristiku
sportovního fanouška, můžeme podle toho propojit jeho zájem o sportovní disciplínu s vhodně zacílenou
marketingovou komunikací. Toto propojení je dnes navíc významně ulehčeno díky technologickým možnostem
jak při identikaci prolu fanoušků, tak následném cílení marketingové komunikace, které zejména v prostředí
internetu nabízí velmi pestré možnosti (viz Stříteský, 2011).
Znalost fanouškovské základny je klíčová jak pro nastavení marketingových aktivit samotného sportovního
klubu, tak i pro spolupracující rmy. Sportovní klub řídí na základě těchto informací zejména proces prodeje
vstupenek (ticketing) a výrobu a distribuci reklamních či upomínkových předmětů (merchandising). Firmy,
které se rozhodnou spolupracovat s klubem formou sponzoringu či propůjčí soutěži svůj remní název (titulární
partner), potřebují mít informace o počtu fanoušků a znát jejich základní prol. Pro sponzoring je klíčové, aby
byla efektivně zasažena požadovaná cílová skupina potenciálních zákazníků.
Marketingový výzkum pro potřeby fotbalových klubů
V rámci marketingových aktivit se často setkáváme s používáním ankety. To je bezesporu jedna z možností,
jak získat informace od určitých skupin populace. Nutno však podotknout, že anketa není reprezentativní,
protože se jí účastní pouze respondenti, kteří na ni někde narazí a sami se rozhodnou anketní formulář vyplnit.
V jistých specických situacích sice může mít využití ankety své opodstatnění, ale v naprosté většině případů
přináší pouze deklaraci od těch respondentů, kteří jsou momentálně buď v pozitivním, nebo negativním
emočním rozpoložení ve vztahu ke sledovanému tématu.
Z tohoto důvodu jsme se pro potřeby vypracování této studie jednoznačně rozhodli nikoli pro anketu, ale pro
marketingový výzkum založený na reprezentativním výběrovém šetření.
Účelem této studie je reprezentativní marketingový výzkum fanouškovské základny pražských fotbalových
klubů.
70 71
Analysis of the fans base and popularity of Prague league football teams
Reprezentativní výzkum fandovství fotbalu a popularity pražských ligových klubů
Hlavní výzkumné otázky:
1. Kolik procent pražské populace fandí fotbalu?
2. Jaké je rozložení fanoušků mezi pražské ligové fotbalové kluby?
3. Jak se liší fanouškovská základna při třídění podle pohlaví, věku a vzdělání?
4. Má sídlo klubu a rezidenční čtvrť fanouška vliv na volbu oblíbeného klubu?
Související výzkumná témata:
• Prol fotbalového fanouška
• Dědičnost fandovství v rámci rodiny
Způsob denování výběrového souboru
Studie je založena na reprezentativním sociologickém průzkumu obyvatel města Prahy, jejich vztahu
k fotbalu a fandovství jednotlivým pražským ligovým klubům.
Velký důraz byl kladen na maximální přesnost sběru dat. Sběr dat byl realizován v období 10.3.–12.4.2013.
Velikost vzorku byla 401 respondentů. Pro dosažení reprezentativnosti byl použit kvótní výběr respondentů.
Jako kvótní proměnné byly zvoleny sociodemogracké znaky, konkrétně pohlaví, věk, vzdělání a místo bydliště
(v tomto případě pražské městské části 1–10).
Data o složení základního souboru (struktuře populace) byla čerpána z ociálních údajů Českého statistického
úřadu. Velikost vzorku respondentů byla navržena tak, aby na hladině významnosti 1-α = 0,95 bylo dosaženo
intervalu spolehlivosti pod 5 %. V našem konkrétním případě bylo dosaženo hodnoty intervalu spolehlivosti
4,89 %.
Struktura dotazovaných podle kvótních znaků byla následující:
Tab. 1: Struktura výběrového souboru
Pohlaví muži 48 %
ženy 52 %
Věk
0-19 16 %
20-29 16 %
30-39 19 %
40-49 13 %
50-64 19 %
65 a více 17 %
Vzdělání
základní 12 %
bez maturity 23 %
s maturitou 39 %
vysokoškolské 26 %
Region
Praha 1 2 %
Praha 2 4 %
Praha 3 6 %
Praha 4 22 %
Praha 5 14 %
Praha 6 12 %
Praha 7 3 %
Praha 8 9 %
Praha 9 14 %
Praha 10 14 %
Do úvodu dotazníku byla zařazena ltrační otázka, která zajistila, že do dotazování budou zahrnuti pouze
respondenti, kteří bydlí na území města Prahy.
72
Radek Tahal
Způsob analýzy získaných dat
Klíčovým momentem celého výzkumu bylo zmapovat pražskou populaci z hlediska zájmu o fotbal a
následně přinést odpověď na otázku, kolik procent z celkové množiny fotbalových fanoušku mají jednotlivé
ligové pražské fotbalové kluby.
Výzkum byl cílen zejména na pět pražských ligových klubů:
• AC Sparta Praha
• Bohemians 1905
• FK Dukla Praha
• FK Viktoria Žižkov
• SK Slavia Praha
Získané odpovědi byly analyzovány za celý výběrový soubor jako celek, následně bylo také provedeno
třídění 1. stupně podle jednotlivých kvótních znaků.
Jednou ze základních charakteristik sportovního klienta (fanouška) je vysoká věrnost a loajalita vůči
oblíbenému klubu. Proto bylo analyzováno i to, jaké procento fanoušků v průběhu života změní svůj favorizovaný
klub a do jaké míry je fandovství klubu v rámci rodiny dědičné. V neposlední řadě bylo analyzováno fandění
jednotlivým fotbalovým klubům podle bydliště fanoušků v jednotlivých městských částech.
Prezentované údaje jsou výsledky reprezentativního výzkumu realizovaného na pražské populaci. Pro
úplnost je dobré dodat, že velikost pražské populace je podle Českého statistického úřadu 1 246 780 obyvatel.
Fandovství fotbalu mezi pražskou populací
V této podkapitole jsou analyzována data, která se týkají vztahu pražské populace k fotbalu. Příznivci
fotbalu jsou charakterizováni podle sociodemograckých charakteristik.
Průzkumem bylo zjištěno, že fotbalu fandí 79 % pražské populace, a to 89 % mužů a 69 % žen.
79%
89%
69%
21%
11%
31%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
CELKEM
muži
ženy
Fandíte fotbalu?
NE
ANO
Graf 1: Fandovství fotbalu mezi pražskou populací v procentech
72 73
Analysis of the fans base and popularity of Prague league football teams
Reprezentativní výzkum fandovství fotbalu a popularity pražských ligových klubů
Dalším pohledem je fandovství fotbalu podle věku. Největší podíl fanoušků je mezi nejmladší a nejstarší
generací.
88%
78%
71%
75%
81%
81%
12%
22%
29%
25%
19%
19%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
0-19
20-29
30-39
40-49
50-64
65+
Fandovství fotbalu podle věku
NE
ANO
Graf 2: Fandovství fotbalu mezi pražskou populací podle věku v procentech
Fotbalu fandí spíše lidé s nižším vzděláním. Tento fakt je ale dán do značné míry tím, že příznivci fotbalu
jsou z podstatné části mladí lidé do dvaceti let, kteří vzhledem ke svému věku ještě vyššího stupně vzdělání
nedosáhli.
80%
86%
75%
77%
20%
14%
25%
23%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
základní
střední bez
maturity
střední s
maturitou
vysokoškolské
Fandovství fotbalu podle vzdělání
NE
ANO
Graf 3: Fandovství fotbalu mezi pražskou populací podle vzdělání v procentech
74
Radek Tahal
Následně bylo zjišťováno, jaké procento z těch, kteří sledují fotbal obecně, fandí některému z pražských
fotbalových klubů. Celkově je to 79 %, mužů je 87 %, žen 69 %.
81%
87%
71%
19%
13%
29%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
CELKEM
muži
ženy
Fandíte některému z pražských fotbalových klubů?
NE
ANO
Graf 4: Fandovství některému z pražských fotbalových klubů v procentech
Následuje analýza fandovství fotbalu podle městské části bydliště respondentů. Fandovství konkrétnímu
fotbalovému týmu je významné v Praze 10, kde sídlí SK Slavia Praha a Bohemians 1905. Naopak v Praze 1 a 5
je toto kritérium nejméně významné. V těchto městských částech nesídlí žádný tradiční fotbalový klub.
71%
92%
74%
81%
62%
74%
75%
82%
80%
91%
29%
8%
26%
19%
38%
26%
25%
18%
20%
9%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Praha 1
Praha 2
Praha 3
Praha 4
Praha 5
Praha 6
Praha 7
Praha 8
Praha 9
Praha 10
Fandovství fotbalu podle městské části
NE
ANO
Graf 5: Fandovství fotbalu mezi pražskou populací podle bydliště v jednotlivých pražských městských částech
Rozložení fanoušků mezi pražské ligové fotbalové kluby
V následující kapitole jsou kromě postoje k fotbalu analyzovány jednotlivé pražské fotbalové ligové kluby
podle velikosti své fanouškovské základny.
Z provedeného výzkumu vychází nejlépe AC Sparta Praha, která má 48 % ze všech fanoušků pražského
ligového fotbalu. Naopak nejnižší hodnoty vykazují kluby FK Dukla Praha a FK Viktoria Žižkov, oba shodně
po 7 % ze všech fanoušků pražského ligového fotbalu.
74 75
Analysis of the fans base and popularity of Prague league football teams
Reprezentativní výzkum fandovství fotbalu a popularity pražských ligových klubů
Sparta; 48%
Slavia; 27%
Viktoria; 7%
Bohemians
1905; 10%
Dukla; 7%
Jiný; 1%
Rozložení fanoušků mezi pražské ligové kluby
Graf 6: Rozdělení fanoušků mezi pražské ligové kluby
Při statistickém třídění fanouškovské základny podle pohlaví je zajímavé zjištění, že významně vyšší
procento žen fandí klubu AC Sparta Praha, a naopak významně nižší procento žen fandí klubu FK Viktoria
Žižkov.
45%
55%
30%
24%
9%
4%
9%
11%
7%
6%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
muži
ženy
Rozložení fanoušků mezi pražské ligové kluby podle pohlaví
Dukla
Bohemians 1905
Viktoria
Slavia
Sparta
Graf 7: Rozdělení fanoušků mezi pražské ligové kluby podle pohlaví
76
Radek Tahal
Věrnost klubu a dědičnost fandovství
Fandovství klubu se vyznačuje jedinečností, tzn. typický fanoušek je příznivcem právě jednoho klubu. Jen
4 % příznivců pražského ligového fotbalu fandí více klubům z této ligy.
Další skutečností, která je v souladu s předpokládanou hypotézou, je vysoká loajalita svému klubu. 91 %
respondentů je celoživotně věrných svému klubu, jen 9 % svůj oblíbený klub někdy změnilo.
V rámci této studie byla analyzována i dědičnost fandovství klubu v rámci rodiny. Také zde byla potvrzena
významnost tohoto faktoru. Z výzkumu vyplynulo, že 61 % respondentů deklaruje v rámci své rodiny dědičnost
fandovství konkrétnímu klubu.
Výsledky výzkumu potvrdily, že fotbal je divácky atraktivní sport. Svědčí o tom hodnota 79 %, vyjadřující
procento pražské populace, které se o tento sport zajímá.
Z marketingového hlediska je v rámci diskuse zajímavé provést také analýzu sociodemograckého prolu
těch obyvatel, kteří se o fotbal nezajímají. Pokud jde o věk, je zde statisticky významně zastoupena věková
skupina 30–49 let. Pokud jde o pohlaví, převažují ženy. Konkrétně je v této skupině 26 % žen a 74 % mužů.
Pokud jde o vzdělání, statisticky významně se o fotbal méně zajímají lidé s maturitou a statisticky významně
se o fotbal zajímají lidé bez maturity.
Zajímavé je také zjištění, že dědičnost fandovství klesá s úrovní nejvyššího dosaženého vzdělání. Zatímco
u lidí se základním vzděláním je dědičnost fandovství deklarována na úrovni 72 %, u lidí s vysokoškolským
vzděláním je to již jen 48 %. Průměrná hodnota dědičnosti fandovství v rodině je 61 %.
72%
68%
63%
48%
28%
32%
37%
52%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
základní
střední bez
maturity
střední s maturitou
vy sokoškol s ké
Dědičnost fandovství dle vzdělání
NE
ANO
Graf 8: Dědičnost fandovství podle nejvyššího dosaženého vzdělání
Na závěr je dobré zdůraznit, že vazba mezi sportem a marketingem nabírá na intenzitě a tento trend
zřejmě bude pokračovat i v budoucnu. Jednou z klíčových aktivit marketingových útvarů rem je založit a
udržet dlouhodobý vztah se zákazníky. Využití sportovních akcí pro marketingovou komunikaci, pro oslovení
zákazníků, realizaci aktivačních kampaní a mediální zviditelnění je velmi vhodné (Kaynak, 2008). Znalost
prolu sportovních fanoušků je pro nalezení a udržení takovéhoto vztahu klíčová.
76 77
Analysis of the fans base and popularity of Prague league football teams
Reprezentativní výzkum fandovství fotbalu a popularity pražských ligových klubů
Toto reprezentativní výzkumné šetření zmapovalo pražskou populaci z hlediska vztahu k fotbalu a
pražským ligovým fotbalovým klubům přineslo informace o velikosti jejich fanouškovské základny a její
sociodemogracké struktuře.
Detailní analýza dat přinese sportovním marketérům možnost přesněji cílit komunikační kampaně. Bude
využitelná při targetingu sponzorských a aktivačních programů. Kromě toho i samotné fotbalové kluby budou
moci informací využít zejména při rozvoji svých aktivit v oblasti ticketingu a merchandisingu.
Provedený výzkum přinesl následující odpovědi na stanovené výzkumné otázky:
1. 79 % procent pražské populace fandí fotbalu.
2. Rozložení fanoušků mezi pražské ligové kluby je následující:
AC Sparta Praha 48 %
SK Slavia Praha 27 %
Bohemians 1905 10 %
FK Dukla Praha 7 %
FK Viktoria Žižkov 7 %
3. Typický fotbalový fanoušek je muž ve věku 20–39 let se středním vzděláním bez maturity.
4. Fandovství některému z pražských fotbalových týmů je výrazné v Praze 10 (dosahuje hodnoty 91
%), kde sídlí SK Slavia Praha a Bohemians 1905. Naopak v Praze 1 a 5 je fandovství nejméně
výrazné. V těchto městských částech nesídlí žádný tradiční fotbalový klub.
5. Zároveň se potvrdil předpoklad, že naprostá většina fanoušků (96 %) má právě jeden oblíbený tým.
Celoživotní věrnost fotbalovému klubu je u 91 % pražské populace. Respondenti v 61 % případů deklarují
dědičnost fandovství fotbalovému klubu v rámci rodiny.
FULLERTON, S. & MERZ, G. R. (2008). The Four Domains of Sports Marketing. Sport Marketing Quarterly.
17(2), 90-108.
IRWIN, R. L. , LACHOWETZ, T. & CLARK, J. (2010). Cause-related sport marketing: Can this marketing
strategy affect company decision-makers? Journal of Management and Organisation, 16(4), 550-556.
KARLÍČEK, M. (2013). Základy marketingu. (1). Praha: Grada Publishing.
KAYNAK, E. , SALMAN, G. G. & TATOGLU, E. (2008). An integrative framework linking brand associations
and brand loyalty in professional sports. Journal of Brand Management. 15(5), 336-357.
KOZEL, R. (2006). Moderní marketingový výzkum. (1). Praha: Grada.
LEE, S. (2010). Marketing through sport. International Review on Public and Non-Prot Marketing, 7(1),
87-96.
RATTEN, V., RATTEN, H. (2011). International sport marketing: practical and future research implications.
The Journal of Business & Industrial Marketing, 26(8), 614-620.
ROSCA, V. (2011). Improving sport brands´ reputation through marketing event. Academy of Economic Studies,
6(4), 605-626.
STŘÍTESKÝ, V. (2011). Možnosti demogracké segmentace při cílení reklamy na internetu. In: R. Bačuvčík,
Tradiční a nové v marketingové komunikaci (165-172).
78
78 79
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Sociálněvědní sekce
Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovensko
Abstrakt
Cieľom štúdie bolo identikovať chronotyp dominujúci u vysokoškolských študentiek realizujúcich vo
svojom voľnom čase športovú aktivitu aerobik. Súbor tvorili študentky (n = 62, vek = 21,2±1,4 roka) I. a II.
stupňa vysokoškolského štúdia rôznych študijných programov a študijných odborov na jednotlivých fakultách
Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici.
Na zistenie potrebných údajov pre identikáciu chronotypov bola využitá metóda štandardizovaného
dotazníka. Identikácia chronotypu bola realizovaná kvantikáciou bodového skóre všetkých otázok
a priradeniu konkrétneho chronotypu podľa stanovenej bodovej stupnice.
Analýza výsledkov ukázala, že 48 probandiek (77,4 %) inklinovalo k vyrovnanému chronotypu, u 8
probandiek (12,9 %) dominoval mierne ranný chronotyp. U 5 (8,1 %) probandiek bol identikovaný mierne
večerný chronotyp. Bezprostredne večerný chronotyp bol identikovaný len u jednej probandky (1,6 %)
a bezprostredne ranný chronotyp nebol identikovaný u žiadnej (0 %) z probandiek.
Abstract
The aim of the study was chronotype´s identication of university´s students who have been practising the
activity of aerobics during their free time. The experimental ensemble composed of probands (n = 62, age
= 21.2±1.4 years) who attended I. and II. level of university´s studies. The probands attended various study
programmes and eld of studies on particular faculties of Matej Bel University in Banská Bystrica.
We identied chrontypes thanks to the method of standardised questionnaire. The identication was being
done by quantication of score points of all questions. The scores were added together and the sum converted
into a stated ve point scale.
The analysis has shown that 48 probands (77.4 %) tend to be the neither chronotype, 8 probands (12.9
%) are represented by moderately morning chronotype. Moderately evening chronotype is dominated for 5
probands (8.1 %). 1 proband (1.6 %) tends to be denitely evening chronotype. Denitely morning chronotype
was not identied.
Kľúčové slová: aerobik, biorytmy, chronobiológia, chronotyp, vysokoškolské študentky
Key words: aerobics, biorhythms, chronobiology, chronotype, university´s students
Prezentovaná štúdia je súčasťou grantovej výskumnej úlohy VEGA MŠ SR č. 1/0757/12 Reaktívne
a adaptačné ukazovatele zmien pohybových a psychických schopností športovcov v nadväznosti na biorytmy
s rôznou dĺžkou periódy.
Biorytmické procesy v organizme človeka sú problematikou, ktorá v posledných rokoch zaznamenáva
podstatný progres a zároveň sa stala stredobodom záujmu vedeckých výskumov v niekoľkých oblastiach
života. Čo sa týka športovej alebo telovýchovnej oblasti, aj tu si táto problematika postupne získava svoj interes
najmä medzi športovými lekármi a vedcami. Na biorytmus človeka vplýva niekoľko špecických faktorov,
ktoré pôsobia nielen z vonkajšieho ale i z vnútorného prostredia. Človek sa počas dňa vystavuje predovšetkým
80
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
vonkajším (exogénnym) faktorom, ktoré mu stanovujú jednotlivé aktivity ako spánok, stravovanie, pohyb.
Moderná doba nám poskytuje niekoľko vymožeností, na základe ktorých si dokážeme predĺžiť prílev svetla
prostredníctvom umelých svetiel, čo ľudia v minulosti nepoznali. Ich fungovanie a jednotlivé činnosti boli
prísne determinované striedaním dňa a noci. Živý organizmus sa vyznačuje jedinečnou schopnosťou –
schopnosťou adaptácie. Dokáže sa prispôsobovať rôznym podmienkam a zmenám. Tieto zmeny zahŕňajú
nielen zmenu prostredia a klímy, ale patria sem neodmysliteľne aj zmeny sociálne, psychické a fyzické,
ktoré ovplyvňujú funkcie organizmu človeka. Biorytmus človeka je charakteristikou, ktorou sa jednotlivec
od ostatných ľudí diferencuje a aj preto sa stáva jedinečným. Biorytmy sú predmetom skúmania vedeckej
disciplíny chronobiológia, ktorej vznik zaznamenávame v päťdesiatich rokoch dvadsiateho storočia. Je to
pomerne mladý vedný odbor, ktorý sa neustále rozvíja. Podľa Atkinsona & Reillyho (1996) je chronobiológia
veda, ktorá sa zaoberá a skúma časovozávislé zmeny vo fyziologických premenných. Jančoková et al. (2011)
uvádzajú, že chronobiológia je interdisciplinárnou vednou disciplínou o časovo podmienených biologických
zmenách, kde hlavným objektom skúmania sú živé organizmy. Biorytmy ako hlavným predmetom skúmania
môžeme rozdeliť z viacerých hľadísk.
Cikradiánne rytmy sa stali stredobodom záujmu vedcov najmä z toho dôvodu, že sú jednoduchšie
analyzovateľné ako biologické rytmy iných frekvencií a tiež tvoria oblasť, ktorá najviac vplýva na športovú
výkonnosť, v ktorej môžeme uvedené rytmy špecickejšie skúmať. V rámci cirkadiánnych rytmov rozlišujeme
rytmy diurnálne (denné) rytmy, ktoré sa odlišujú od cirkadiánnych tým, že spánok pozorovaných osôb nie
je v žiadnom prípade porušený, zatiaľ čo pri posudzovaní cirkadiánnych rytmov je dôležité, aby skúmaný
výskumný súbor bdel aspoň 24 hodín (Pivovarniček, 2011). Jančoková (2000) z doterajších výskumov uviedla
nasledujúcu klasikáciu diurnálnych (denných) rytmov: biologický deň bol rozčlenený na dve fázy: prvá fáza
– dopoludňajšia – prebieha od 3. po 15. hodinu a druhá fáza – popoludňajšia – od 15. do 3. hodiny, ktoré
majú typické oscilácie z hľadiska biochemických a psychických procesov, fyziologických funkcií a športovej
výkonnosti. Dopoludňajšiu fázu autorka charakterizuje väčšou koncentráciou a tiež uvádza, že vedenie podnetov
a signálov do jednotlivých centier orgánov je v tejto fáze rýchlejšia ako v popoludňajšej fáze. Skočovský
(2007) uvádza tvrdenie, že na základe dopoludňajšej a popoludňajšej fázy, t.j. doby, ktorú uprednostňujeme
pre vykonanie maximálneho (vrcholového výkonu), nazývaná aj termínom diurnálna preferencia, u človeka
špecikujeme nasledujúcu typológiu osobnosti na dopoludňajší typ (dopoludňajší chronotyp) a popoludňajší
typ (popoludňajší chronotyp). Dopoludňajší typ ľudí tiež známy pod pojmom „škovránok“, je typ ľudí, ktorí
chodia spať v skorších večerných hodinách a vstávajú v skorých ranných hodinách. Ich výkonnosť a pozornosť
dosahuje vrchol v ranných až dopoludňajších hodinách. Popoludňajší typ človeka, známy ako typ „sova“, je
charakteristický vstávaním v neskorších dopoludňajších hodinách a únavu a pocit potreby spánku pociťuje
v neskorých večerných až nočných hodinách. Najvyššiu výkonnosť a pozornosť dosahuje v popoludňajších
až večerných hodinách (Skočovský, 2004). Skočovský (2007) udáva v osobnostnej typológii ešte jednu
možnosť – neutrálny (zmiešaný, vyrovnaný) chronotyp. Tento typ človeka výrazne neinklinuje ani k rannému
ani k večernému chronotypu. Malovaná (2008) prezentuje diferenciáciu chronotypov na „škovránkov“
a „sovy“, kde diurnálnu preferenciu popisuje ako dennú dobu pre optimálny výkon. Zároveň autorka skúmala
psychické vlastnosti, ktorými sa chronotypy od seba odlišujú. Medzi psychikou človeka a chronotypom podľa
autorky existuje určité kontinuum, ktoré sa stalo objektom skúmania viacerých vedcov. Ottoni, Antoniolli &
Lara (2012) chronotyp chápu ako základnú črtu temperamentu, ktorou sa človek vyznačuje. Berger (1995)
uviedol fakt, že chronotyp je dedične podmienený. Adan et al. (2012) považujú údaj o delení cirkadiánnych
biorytmov na jednotlivé chronotypy za veľmi dôležitý, pretože každý chronotyp sa od toho druhého diferencuje
vlastnosťami, vďaka ktorým sa človek stáva jedinečnou a neopakovateĺnou osobnosťou. Jankowski (2013) na
základe výskumov zaoberajúcich sa charakterovou diferenciáciou uvádza, že ranné chronotypy vo všeobecnosti
preukázali menšiu citlivosť na bolesť ako večerné chronotypy. Okrem toho Jankowski (2012) metódou lineárnej
a kvadraticko-hierarchickej regresie skúmal šesť vlastností temperamentu chronotypov, v rámci ktorých
porovnával pohybovú výkonnosť, schopnosť zapamätávania, čulosť, celkovú aktivitu organizmu, emocionalitu
a zmyslovú senzibilitu. Ranný chronotyp bol charakterizovaný vyššou pohybovou výkonnosťou, bol čulejší a
organizmus ľudí inklinujúcich k tomuto chronotypu bol celkovo aktívnejší. Schopnosť zapamätávania rôznych
fráz alebo učív neboli až na takej vysokej úrovni. Okrem toho sa vyznačovali nižšou emocionálnosťou, čo môže
znamenať, že sú vyrovnanými osobnosťami. Večerné typy v tomto výskume dosiahli výraznejšie výsledky vo
všeobecnej aktivite, vo všetkých ostatných stránkach sa u nich preukázali nižšie hodnoty. Jankowski (2012)
sa zaoberal aj otázkou, ako sú jednotlivé chronotypy spokojné so svojím životom. Vysokú nespokojnosť
80 81
Identication of chronotypes of university´s students
Identikácia chronotypov vysokoškolských študentiek
zaznamenal u ľudí inklinujúcich k večernému typu, ktorí boli aj vo všeobecnosti viacej nervóznejší. Chung
et al. (2012) tiež súhlasia s faktom, že večerné typy majú vyššiu tendenciu výskytu depresie a sú aj častejšie
náladové. Chronotyp človeka sa počas života vplyvom vonkajších podmetov mení, čo dokazujú výsledky
autorov Biss, Hasher & Lynn (2012), Werner et al. (2009), Hagenauer, Ku & Lee (2011), ktorí zamerali svoje
výskumy na vysokoškolákoch a adolescentoch do 28. roku života, ktorým identikovali večerný, ale najmä
vyrovnaný chronotyp. Bezprostredne ranný chronotyp sa v ich výskumoch vyskytoval len ojedinele, zriedkavo.
Takýto adolescent sa považuje za unikátny a jedinečný.
Na základe výskumov o problematike diurnálnych biologických rytmov sme sa rozhodli realizovať štúdiu,
cieľom ktorej je identikácia chronotypov vysokoškolských študentiek realizujúcich v rámci dobrovoľného
vyučovania telesnej výchovy aktivitu aerobik. Cieľ predloženej štúdie je parciálnou časťou komplexného
výskumu zameraného na optimalizáciu pohybového zaťaženia študentiek z časového hľadiska. V rámci ďalšej
výskumnej úlohy plánujeme realizovať merania pohybovej výkonnosti počas dňa. Následne plánujeme zisťovať
korelačné vzťahy medzi identikovaným chronotypom štandardizovaným dotazníkom a úrovňou pohybovej
výkonnosti a stanoviť optimálny čas realizácie aerobiku aj iných pohybových aktivít.
Cieľom predloženej štúdie je identikácia chronotypov vysokoškolských študentiek realizujúcich v rámci
dobrovoľného vyučovania telesnej výchovy aktivitu aerobik. Na základe prezentovaných výskumov autorov
sme predpokladali, že u našich probandiek bude dominovať vyrovnaný chronotyp.
Súbor tvorili vysokoškolské študentky (n = 62, vek = 21,2±1,4 roka), ktoré počas svojho voľného času
realizovali športovú aktivitu aerobik. Uvedené probandky boli v akademickom roku 2012/2013 študentkami
I. a II. stupňa vysokoškolského štúdia rôznych študijných programov a študijných odborov na jednotlivých
fakultách Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. Výnimkou boli len študentky študijných programov
a študijných odborov katedry telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied, ktoré sme zámerne
neoslovili, pretože u nich je výraznejší predpoklad realizácie viacerých športových a pohybových aktivít.
My sme plánovali zaradiť do štúdie len vysokoškolské študentky, ktoré sa vo svojom čase venujú aerobiku.
Do vyhodnotenia štúdie sme zaradili 62 zo 67 probandiek. Kritériom zaradenia probandiek do vyhodnotení
bolo odovzdanie kompletne vyplneného dotazníka. 5 probandiek sme pri vyhodnotení výsledkov nebrali do
úvahy, pretože neodovzdali kompletne vyplnené dotazníky. Dôvody nekompletného vypĺňania dotazníkov sme
detailnejšie nezisťovali.
Prieskum sme uskutočnili vo štvrtok 21. 3. 2013 od 7.30 do 8.00 hod. v športovej hale katedry telesnej
výchovy a športu Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici pred začiatkom
realizácie vyučovania aerobiku.
Na zistenie potrebných údajov pre identikáciu chronotypov sme využili metódu štandardizovaného
dotazníka (Horne & Ostberg, 1976), ktorý obsahoval 19 zatvorených otázok. Za každú odpoveď (A, B, C, D
a v niektorých otázkach aj E) vo všetkých 19 otázkach dotazníka bol pridelený určený počet bodov (Horne &
Ostberg, 1976). Probandkám boli v jednotlivých otázkach predstavené modelové situácie z bežného života,
týkajúce sa zostavenia si vlastného denného režimu od vstávania až po spánok. V každej otázke si mohli vybrať
možnosť, ktorá by im vyhovovala pri zostavení si denného režimu. Na základe odpovedí z jednotlivých otázok
bolo možné vyvodiť záver a dopracovať sa k zisteniu chronotypu každej probandky.
Pri vyhodnotení dotazníka sme všetky body spočítali a na základe dosiahnutého bodového skóre sme
pridelili probandke konkrétny chronotyp podľa stanovenej bodovej stupnice pozostávajúcej z piatich stupňov
(Horne & Ostberg, 1976):
rozhodne raňajší typ – 70-86 bodov
mierne raňajší typ – 59-69 bodov
vyrovnaný typ – 42-58 bodov
mierne večerný typ – 31-41 bodov
rozhodne večerný typ – 16-30 bodov
82
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
V súlade so stanovenou bodovou stupnicou (Horne & Ostberg, 1976) sme na základe dosiahnutého bodového
skóre v jednotlivých otázkach identikovali probandkám konkrétny chronotyp. Najviac probandkám – 48
(77,4 %) sme priradili vyrovnaný chronotyp. Nasledoval mierny raňajší chronotyp, ktorý sme identikovali
u 8 probandiek (12,9 %). Mierne večerný chronotyp sme identikovali u 5 probandiek (8,1 %). K rozhodne
večernému chronotypu inklinovala len jedna z probandiek (1,6 %). Rozhodne raňajší chronotyp sme
neidentikovali u žiadnej probandky (0 %).
Tabuľka 1: Vyhodnotenie identikovaných chronotypov skúmaných probandiek
Chronotyp Počet identikovaných probandiek Percentuálne zastúpenie chronotypu
rozhodne raňajší 00 %
mierne raňajší 812,9 %
vyrovnaný 48 77,4 %
mierne večerný 58,1 %
večerný 11,6 %
Σ62 100 %
Zistené výsledky (najmä vysoký počet probandiek, u ktorých sme identikovali vyrovnaný choronotyp) je
možné argumentovať existenciou predpokladu, že u našich probandiek nie je vytvorený pevný a presný časový
stereotyp. Vysokoškolskí študenti nemajú často pravidelne zorganizovaný a stanovený harmonogram svojho dňa.
Nie sú nútení chodiť pravidelne do práce a starať sa o domácnosť. Ich život je samozrejme podmienený školou,
ktorá však najmä u vysokoškolských študentov nie je organizovaná pevným rovnakým každodenným časovým
harmonogramom. Prednášky a semináre majú v dopoludňajších, popoludňajších, ale aj vo večerných hodinách.
Každý deň týždňa môže byť z uvedeného dôvodu z hľadiska časových požiadaviek a z nich vyplývajúcej časovej
organizácie iný. Je možné konštatovať, že presná hodina spánku vysokoškolských študentiek nie je presne
stanovená, ale mení sa na základe spomenutých požiadaviek štúdia a taktiež vysokoškolského večerného života
s viacerými možnosťami využitia voľného času. Uvedené konštatovanie potvrdzujú aj Barbosa & Albuquerque
( 2 0 0 8 ) , k t o r í r o z d e l i l i š t u d e n t o v p o d ľ a c h r o n o t y p o v a s k ú m a l i v ý k o n n o s ť d l h o d o b e j p a m ä t e d o p o l u d n i a
a popoludní. Nezistili rozdiely z hľadiska chronotypov. Zistili však vyššiu výkonnosť popoludní u študentov,
ktorí boli zvyknutí učiť sa práve v tejto fáze dňa.
Prezentované konštatovania potvrdzujú aj naše zistenia v jednej z otázok dotazníka, ktorou sme zisťovali,
aký bude časový posun oproti zvyčajnému odchodu do postele počas pracovného týždňa za predpokladu,
že probandky nemusia nasledujúci deň vstávať v ranných hodinách. Viac ako polovica probandiek (58,1 %)
odpovedala, že pôjdu spať neskôr a bdieť vydržia maximálne 2 hodiny viac ako zvyčajne. Ďalších 6,5 %
probandiek odpovedalo, že by išli spať dokonca viac ako dve hodiny neskôr. Z prezentovaných zistení vyplýva,
že spánok našich probandiek nie je prísne determinovaný na určitú hodinu a čas.
Vysoký počet identikovaných vyrovnaných chronotypov potvrdzujú aj výskumy zaoberajúce sa
štúdiom chronotypov adolescentov vo veku 20 až 28 rokov. Biss & Hasher (2012) vo svojej štúdii uviedli,
že ranný chronotyp sa u tejto skupiny ľudí vyskytuje veľmi zriedkavo. Preto adolescenta, u ktorého dominuje
bezprostredne ranný chronotyp, považujú autori za unikátneho. Werner et al. (2009) uvádzajú, že v pubertálnom
veku až po obdobie, keď začne byť človek samostatný a bude mať pravidelnú prácu a zázemie, chronotyp kolíše
a v puberte sa viac vyskytuje večerný alebo vyrovnaný chronotyp. Je to najmä kvôli tomu, že deň vysokoškolákov
sa nevyznačuje žiadnou pravidelnosťou, žiadnymi presne stanovenými aktivitami a povinnosťami. Autori tiež
uvádzajú, že chronotyp človeka sa v živote mení. Keďže probandky nemajú pevne organizovaný denný režim
ani časový stereotyp, podľa ktorého sa organizmus človeka riadi a vytvára chronotyp, nemôže byť s vysokou
pravdepodobnosťou u nich identikovaný bezprostredne ranný, resp. bezprostredne večerný chronotyp. Je
viac než možné, že keď striedajú zaťažovanie organizmu v rôznych časových intervaloch, nevytvorí sa u nich
presný časový interval, v ktorom je ich či už fyzická alebo psychická výkonnosť najvyššia, resp. dominantná v
konkrétnom časovom intervale. Zvyšujúcim sa vekom a zmenou životného štýlu sa však ich hodiny upravia, a tak
sa vytvorí konkrétny chronotyp, ktorý ich bude reprezentovať a ktorý im stanoví vykonávanie činností tak, aby
82 83
Identication of chronotypes of university´s students
Identikácia chronotypov vysokoškolských študentiek
boli realizované účinnejšie a efektívnejšie. Nemajú prácu, do ktorej musia pravidelne chodiť. Výsledky štúdie
Hagenauer, Ku & Lee (2011) sa zhodujú s predchádzajúcimi tvrdeniami. Autori konštatujú, že v pubertálnom
a najmä v školskom (zahŕňajúc stredoškolský a vysokoškolský) človek žije iným životom a vykonáva aktivity
inak. Nemajú presne stanovený čas, kedy chodia spávať, pretože ich spôsob života a aktivity sa vyskytujú
a realizujú vo väčšine prípadov spontánne.
U niektorých študentiek sme identikovali mierne ranný chronotyp a mierne večerný chronotyp. Existuje
predpoklad, že takto identikované chronotypy budú u študentiek dominovať aj v nasledujúcich rokoch
života. Samozrejme bude záležať od časového harmonogramu nastavenia spánku a bdenia súvisiaceho
s determinovanosťou organizácie práce.
Podľa chronotypu, ktorý dominuje u človeka, môžeme stanoviť niekoľko odporúčaní, ktoré by mohli
zefektívniť prácu a výkon. Existuje predpoklad, že ranný chronotyp vykonávajúci ťažšie psychické a fyzické
aktivity dopoludnia, bude mať pravdepodobne pozitívnejší výsledok, ako keby ich vykonával popoludní. Na
rozdiel od večerného chronotypu, kde existuje predpoklad efektívnejšieho výkonu vykonávania náročnejších
aktivít popoludní. Uvedené konštatovania však bude potrebné overiť v praxi.
V predloženej štúdii sme sa zámerne venovali len identikácii choronotypu u vysokoškolských študentiek,
ktoré sa v rámci voľného času venujú rekreačnému cvičeniu aerobiku, čo predstavuje prvú úlohu a zároveň
parciálnu časť výskumu. V rámci ďalšej úlohy výskumu plánujeme realizovať ranné, dopoludňajšie, popoludňajšie
a večerné meranie pohybovej výkonnosti v testoch, ktoré vystihujú pohybovú výkonnosť v aerobiku. Následne
plánujeme zisťovať korelačné vzťahy medzi identikovaným chronotypom štandardizovaným dotazníkom
a úrovňou pohybovej výkonnosti počas dňa.
Predložená štúdia prezentuje výsledky štúdie zameranej na identikáciu chronotypov vysokoškolských
študentiek, ktoré v rámci dobrovoľného vyučovania telesnej výchovy pravidelne realizovali aktivitu aerobik.
Na základe metódy štandardizovaného dotazníka sme dospeli k výsledkom, že z celkového počtu 62 až 48
probandiek (77,4 %) inklinuje k vyrovnanému chronotypu. U 8 probandiek (12,9 %) sme identikovali mierne
večerný chronotyp a 5 probandiek (8,1 %) sa vyznačovalo mierne ranným chronotypom. Len jednu probandku
(1,6 %) charakterizuje bezprostredne večerný chronotyp. Bezprostredne ranný chronotyp nebol zistený u žiadnej
z probandiek (0 %).
Adan, A., Archer, S. N., Hidalgo, M. P., Di Milia, L., Natale, V. & Randler, C. (2012). Circadian typology:
A comprehensive review. Chronobiology International, 29(9), p. 1153-1175.
Atkinson, G. & Reilly, T. (1996). Circadian variation in sports performance. Sports medicine, 21(4), p. 292-312.
Barbosa, F. & Albuquerque, F. (2008) Effect of the time-of-day of training on explicit memory. Brazilian journal
of medical and biological research, 41, p. 477–481.
Berger, J. (1995). Biorytmy. Praha : Paseka.
Biss, R. K. & Hasher, L. (2012). Happy as a lark: morning-type younger and older adults are higher in positive
affect. Emotion, 12(3), p. 437-441.
Chung, J. K., Lee, K. Y., Kim, S. H., Kim, E. J., Jeong, S. H. Jung, H. Y. ... Joo, E. J. (2012). Circadian
rhythm characteristics in mood disorders: comparison among bipolar i disorder, bipolar ii disorder and recurrent
major depressive disorder. Clinical psychopharmacology and neuroscience: the ofcial scientic journal of the
Korean College of Neuropsychopharmacology, 10(2), p. 110-116.
Horne, J. A. & Ostberg, O. (1976). A self-assessment questionnaire to determine morningness-eveningness in
human circadian rhythms. Chronobiology international, 4(2), p. 97-110.
Hagenauer, M. H., Ku, J. H. & Lee, T. M. (2011). Chronotype changes during puberty depend on gonadal
hormones in the slow-developing rodent, Octodon degus. Hormones and behavior, 60(1), p. 37-45.
Jančoková, Ľ. (2000). Biorytmy v športe (S úvodom do chronobiológie). Banská Bystrica : FHV UMB.
Jančoková, Ľ., Bendíková, E., Kalinková, M., Matejovičová, B., Palovičová, J., Paugschová, B. ... Mojžiš,
M. (2011). Chronobiológia a výkonnosť v športe. Banská Bystrica: FHV UMB.
Jankowski, K. S. (2012). Morningness/eveningness and satisfaction with life in a Polish sample. Chronobiology
International, 29(6), p. 780-785.
84
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
Jankowski, K. S. (2013). Morning types are less sensitive to pain than evening types all day long. European
journal of pain (London, England), (in press).
Malovaná, K. (2008). Individuální rozdíly hypnability v závislosti na chronotypu. Diplomová práce. Masarykova
univerzita, Brno.
Ottoni, G. L., Antoniolli, E. & Lara, D. R. (2012). Circadian preference is associated with emotional and
affective temperaments. Chronobiology International, 29(6), p. 786-793.
Pivovarniček, P. (2011). Denné rytmy. In Jančoková, Ľ., Bendíková, E., Kalinková, M., Matejovičová,
B., Palovičová, J., Paugschová, B. ... Mojžiš, M. (Eds.) Chronobiológia a výkonnosť v športe. Banská Bystrica:
FHV UMB.
Skočovský, K. D. (2004). Chronopsychologie: Výzkum rytmicity v lidském chování a prožívání. Československá
psychologie, 48, p. 69-83.
Skočovský, K. D. (2007). Psychometrické vlastnosti české verze kompozitní škály ranních a večerních typů. In
Slováčková, Z. (Ed.), Sborník prací Filozocké fakulty brněnské univerzity – P 11: Annales Psychologici. (pp.
55-63). Brno, Czechia: Masarykova univerzita.
Werner, H. Lebourgeois, M. K., Geiger, A. & Jenni, O. G. (2009). Assessment of chronotype in four- to eleven-
year-old children: reliability and validity of the Children‘s Chronotype Questionnaire (CCTQ). Chronobiology
International, 26(5), p. 992-1014.
84 85
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Sociálněvědní sekce
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Abstrakt:
V této přehledové studii se zabýváme některými rizikovými faktory ve sportu dětí a mládeže. Na příkladech
výzkumů zabývajících se dopingem, násilím a fair play ukazujeme, jak mohou normy vrcholového sportu
zdůrazňující soutěžní výsledky, maximální výkon a vítězství za každou cenu přispívat k rizikovému chování
sportujících dětí a mládeže, jako je například zneužívání dopingu, nepřiměřené agresivitě či porušování
pravidel a zásad fair play. Toto rizikové chování pak nezůstává omezeno pouze na kontext sportu, ale může se
přenášet i do běžného života mimo sport.
Abstract:
In present overview study, we focus on some possible risk factors in child and youth sport. In the overview
of contemporary research focusing on doping, violence and fair play, we show how the norms of contemporary
competitive sport emphasizing results, maximal performance and victory at all cost may support risk behavior
in sporting children and youth, such as doping abuse, inappropriate aggression, or breaking rules and fair play.
It seems that this risk behavior is not limited only to the context of sport but translates also in the life outside
sport.
Klíčová slova: sport, děti, mládež, doping, agrese, fair play
Key words: sport, children, youth, doping, aggression, fair play
Studie vznikla s podporou výzkumného záměru VZ MŠMT ČR MSM 0021620864 a projektu PRVOUK P39.
Sport dětí a mládeže představuje významný společenský jev s celou řadou pozitivních funkcí. Sportujícím
dětem slouží jako zábava naplňující volný čas, je aktivitou poskytující možnost odreagování a psychického
uvolnění, obohacuje prožitkovou sféru o intenzivní emocionální i estetické prožitky. Sportovní aktivita nabízí
příležitost k navazování sociálních kontaktů a rozvoji sociálních dovedností. Poskytuje také řadu možností
pro seberealizaci, přináší prožitky úspěchu i zklamání. Pro dosažení sportovních cílů je nezbytné vynaložení
úsilí a překonávání překážek, což ovlivňuje osobnost sportujícího jedince a pomáhá dotvářet jeho hodnotovou
orientaci.
Toto pozitivní působení sportu dětí a mládeže však bývá často překrýváno některými závažnými negativními
jevy, které mají vazbu na celospolečenské prostředí. K těmto jevům, stále více se vyskytujícím i ve sportu dětí
a mládeže, lze přiřadit především tendence k užívání podpůrných látek, projevy agrese a násilí či nedodržování
pravidel – podvádění. Sport dětí a mládeže tak může představovat také sociální mikroklima umožňující takové
formy chování, které lze označit za rizikové, a to jak z hlediska celospolečenského, tak z hlediska osobnostního
rozvoje sportujících dětí. Ukazuje se při tom, že zejména výkonnostně orientovaný sport dětí a mládeže
s často enormním tlakem na okamžitý úspěch a jeho ekonomické zhodnocení vytváří prostředí stimulující rozvoj
uvedeného rizikového chování. Sportu a jeho sociálnímu prostředí se pak klade za vinu, že ve jménu úspěchu
mnohdy toleruje projevy agrese a násilí, nedostatečně se vypořádává s tendencí užívat podpůrné prostředky či
s podváděním a překračováním sportovních pravidel. Tím se vytváří nestejné podmínky pro sportující jednice
86
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
a ztrácí se kredit sportu jako činnosti spojované s principy fair play, které byl přisuzován pozitivní formativní
vliv na sportující děti a mládež.
Závažné jsou tyto skutečnosti zejména proto, že vzorce chování osvojené v dětství se přenášejí do dospělosti,
a proto nelze očekávat, že chování, které jsme označili v uvedených souvislostech za rizikové, vymizí samo
od sebe s postupným dospíváním či opuštěním prostředí sportu. Sportovní praxe nasvědčuje, že toto rizikové
chování se často přenáší z oblasti sportu do běžného života a může se stát i trvalou součástí vzorců chování.
Proto se v dalších částech stati budeme věnovat problematice užívání dopingu a rovněž se zaměříme na projevy
násilí a porušování zásad fair play mezi sportující mládeží.
Doping a sportující mládež
Problematika užívání podpůrných látek ve sportu dětí a mládeže se stává stále závažnějším problémem,
který přitahuje pozornost sociálněvědních i medicínských oborů. Ty se snaží tuto problematiku analyzovat jak
z hlediska příčin, tak z hlediska možných psychosociálních a zdravotních dopadů.
V českém kontextu je možné uvést množství výzkumů, které se této problematice věnovaly jak z hledisek
psychosociálních, tak medicínských. Celá řada studií (např. Nekola, Chlumský, 1994; Slepička, Slepičková,
1996, 1997; Pyšný, 1999; Slepička, Slepičková, Pyšný, Ludviková, 1998; Slepička, Pyšný, 2000; Kabiček, 2005)
přináší množství poznatků o příčinách zneužívání dopingu, jeho souvislostech s pronikáním komercionalizace do
oblasti sportu dětí, o vlivech sociálního mikroklimatu, reprezentovaného zejména rodiči, trenéry či školou. Jsou
v nich prezentovány také zjištění týkající se informovanosti dětí a mládeže o dopingu, zejména o zdravotních
důsledcích jeho užívání, a jsou hledány i nejdůležitější zdroje těchto informací. V některých uváděných studiích
jsou patrné snahy komparovat zjištěná data o užívání podpůrných prostředků v našich podmínkách se situací
v některých evropských zemích. Slepička, Slepičková, Pyšný, Ludviková (1998) či Slepička, Pyšný (2000)
se zabývají i otázkami užívání podpůrných prostředků v rekreačním sportu a upozorňují na možnost prevence
a tvorby preventivních programů, z nichž některé se snaží v rámci uvedených studií i ověřovat v praxi.
Ješke, Nekola, Chlumský (2002) přinášejí statistická data získaná z výsledků dopingových kontrol, která
mohou ilustrovat tento problém. Zjistili, že 2 % provedených testů na užívání dopingových látek v různých
sportech bylo pozitivních. Tato studie, i když se týká dospělých výkonově orientovaných sportovců, je
významná i v kontextu problematiky dopingu u sportující mládeže, zejména proto, že situace ve vrcholovém
sportu má svůj odraz i v mládežnickém sportu. Úspěšní vrcholoví sportovci se stávají vzorem pro sportující
mládež, a podporují tak tendence napodobit i cesty, které vedly k jejich úspěchu. To se může projevovat
především v situacích, kdy požadavky na úspěch přicházející z nejbližšího sociálního okolí nelze naplnit
běžnými tréninkovými prostředky.
Situaci v rekreačním sportu mapuje např. studie Pyšného (2005) zaměřená na mládež, zejména chlapce
navštěvující tcentra. Zjistil silnou tendenci užívat podpůrné prostředky urychlující nárůst svalové hmoty v
rámci „body buildingu”. Za hlavní důvody užívání těchto prostředků se uvádí sociální prostředí tcenter s
možnou nabídkou podpůrných prostředků a tolerance k jejich užívání ze strany dalších, věkově podobných
návštěvníků. Významnou roli hrála i potřeba uznání, pozitivní odezvy od vrstevníků v kombinaci s pocitem
tělesné nedostatečnosti.
Závažnost problematiky dopingu se projevila i v celoevropském kontextu koncipováním Evropské
antidopingové konvence, která stimulovala výzkum dopingu ve sportu dětí a mládeže v mezinárodním kontextu.
Vznikla řada studií zaměřených na analýzu tohoto jevu z různých hledisek. Například Yesalis a Bahrke (2000)
provedli metaanalýzu mezinárodních studií zaměřených na tuto oblast a uvádějí, že 3 až 12 % dospívajících
chlapců a 1 až 2 % dospívajících dívek příležitostně užívají zakázané dopingové prostředky zlepšující výkonnost.
Kindlundh et al. (1998) zkoumající švédskou mládežnickou populaci uvádí, že 2,7 % chlapců a 0,4 % děvčat
někdy užilo dopingové prostředky. Ještě větší procento uvádělo znalost, jakým způsobem lze tyto prostředky
opatřit, i když je zatím neužívalo. K obdobným výsledkům dospěli Lucidi a kol. (2008) při zkoumání tohoto
problému v Itálii či Pedersen a Wichstrom (2001) v Norsku.
Vedle uvedených studií, které byly zaměřeny na užívání dopingu, se jiní autoři zaměřili na výzkum
obeznámenosti mládeže s problematikou dopingu a jejich postojů k jeho užívání. Sas-Nowosielski (2006) zjistila,
86 87
Psychosocial aspects of a risk behavior in sporting children
Psychosociální aspekty rizikového chování sportujících dětí
že nadpoloviční většina participantů její studie neměla ani elementární informace o účincích dopingových
prostředků, nicméně 10 % chlapců a 2 % dívek připustilo užívání dopingových prostředků. K obdobným
výsledkům došel i Johnson et al. (1989) ve studii realizované na amerických adolescentech, kdy 11 % z nich
přiznalo užívání anabolických steroidů.
Uvedené studie v mezinárodním kontextu ilustrují závažnost problematiky rizikového chování sportující
mládeže v oblasti užívání různých dopingových prostředků. Proto se mnohé studie zabývaly i otázkami motivace
takového chování sportující mládeže. Například Kindlund a kol. (1999) uvádí jako jeden z nejsilnějších motivů
pro adolescenty potřebu zlepšit tělesný vzhled a zvýšit sportovní výkonnost. Kanayama, Hudson & Pope (2008)
dosaženými výsledky své studie potvrzují výskyt uživatelů podpůrných prostředků i v rekreačním sportu, kdy
hlavním motivem bývá potřeba zlepšit tělesný vzhled tak, aby odpovídal dobovým (módním) požadavkům.
Autoři rovněž zmiňují škodlivé účinky užívání dopingu v období dospívání, kdy se v pozdějších letech objevují
oběhové, neurologické i psychické obtíže. K obdobným závěrům došla citovaná studie Sas-Nowosielské
prezentující jako nejdůležitější motivy užívání „změnit své tělo”, zvětšit svalový objem, změnit body mass
index, zvětšit svalovou sílu. Přestože většinu respondentů trápily vedlejší účinky jako akné, ztráta vlasů či
deprese, pokračovali v užívání dopingu, zejména anabolických steroidů, paradoxně kvůli zlepšení svého
tělesného vzhledu.
Komparativní studie 11 evropských zemí (DeKnop a kol., 1996) dochází k závěru, že sport včetně sportu
dětí a mládeže stále ve větší míře zdůrazňuje soutěživost a výsledky, přičemž vítězství má narůstající sociální
a ekonomickou významnost. Tyto skutečnosti naznačují, že ve výkonnostně orientovaném sportu je tendence
porušovat normy a s tím související tendence užívat dopingové prostředky pro dosažení vítězství se stává stále
častějším jevem pronikajícím do sportu dětí a mládeže. K obdobným závěrům dochází i studie Ehrborg & Rosen
(2009) přicházející s názorem, že hlavním motivem pro užívání dopingu je zlepšení tělesných funkcí nezbytných
pro výkon v souladu s psychologickým tlakem na dosažení úspěchu a jeho ekonomickým oceněním. Důležitou
roli při tom hraje i přístup „vítězství za každou cenu“ často reprezentovaný nejbližším sociálním okolím,
a to zejména ve spojení s motivační orientací na výkon a úspěch u samotných mladých sportovců (Petroczi,
2007). Lze uvést zjištění autorů Lentillon-Kaestner & Carstairs (2010), kdy mladí cyklisté účastnící se jejich
studie odmítali užívání dopingu na amatérské úrovni, ale věřili, že je akceptovatelné v profesionální cyklistice,
a připustili jeho užívání, pokud by jim pomohl v další cyklistické kariéře na profesionální úrovni.
Pozorovatelný je i vliv širšího sociálního prostředí (Kindlundh et al., 1999), zejména tolerance k překračování
sociálních norem v kombinaci s tlakem vrstevníků. Ukazuje se, že silový trénink, rodinné problémy a záškoláctví
souvisely s pravděpodobností užívání dopingu. Rovněž užívání jiných drog (marihuany, amfetaminů, opiátů)
signalizovaly i možné užívání dopingových látek. Autoři zdůrazňují, že užívání dopingu zahrnuje více než
jen snahu o zlepšení tělesné výkonnosti, ale má souvislost i s konzumací alkoholu, kuřáctvím a užíváním
psychotropních látek. V našem prostředí potvrdila tyto souvislosti i studie Slepičky a Slepičkové (1996, 1997).
Pedersen, Wichstrom a Blekesaune (2001) zjistili, že adolescenti užívající doping inklinují k projevům násilí
a jsou mnohem častěji členy skupin orientovaných na projevy násilí.
Pokud si povšimneme psychologických faktorů ovlivňujících užívání dopingu, lze uvést řadu studií, které
se tímto tématem zabývají (Kindlundh et al., 2001; Laure, Bissinger, 2007; Zelli, Malia, & Lucidi, 2010). Jsou
uváděny takové faktory jako výsledky školní docházky, vnímaný status, sebejistota, nízké sebeocenění, rysová
úzkost, kvalita vnitřních norem a hodnot. Užívání dopingu bylo spojeno zejména s nízkým sebehodnocením,
depresemi (včetně tendencí k sebevraždám) a velmi malými znalostmi o zdravotních důsledcích užívání. Kromě
toho hrála roli intenzivní účast na sportovních aktivitách, kde byla zdůrazňována svalová síla, váha a tvar těla,
spojená s pozitivním rodičovským postojem k těmto charakteristikám.
Z výsledků uváděných studií je patrné, že vliv na výskyt rizikového chování, za které je možné užívání a
dopingových prostředků sportující mládeží považovat, má především sociální prostředí. Zejména se jedná o širší
společenské prostředí s orientací na výkon a jeho ekonomické zhodnocení vyplývající z komercionalizace sportu,
ale i o prostředí mikrosociální, ať jde o rodiče, trenéry či vrstevníky, kteří tyto požadavky přenášejí na sportující
jedince, a tím zvyšují jejich psychickou zátěž. K prohloubení problému ještě přispívá malá informovanost
případných uživatelů o dlouhodobých účincích užívání a mnohdy značná tolerance k problematice užívání
různých drog v celospolečenském měřítku.
88
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
Projevy násilí sportujících dětí jako rizikové chování
Násilí a agrese projevované v rámci sportu dětí a mládeže lze rovněž přiřadit k rizikovým formám chování
často se vyskytujícím zejména v těch sportovních odvětvích, která umožňují přímý fyzický kontakt. Jde
zejména o sportovní hry, jejichž popularita mezi mládeží je dlouhodobě na vysoké úrovni. Proto budeme
věnovat pozornost zejména těmto sportovním aktivitám, kde se projevuje sociálně psychologická podmíněnost
uvedených jevů v nejširší míře.
I když tato stať není zaměřena na objasnění teoretických koncepcí násilí a agrese, je možné konstatovat,
že teoretické přístupy k problematice násilí lze shrnout pod dva základní přístupy. Na jedné straně se uvažuje
o vnitřních faktorech například ve formě nahromaděné energie (Lorenz, 1966) nebo obecného drivu (Bandura,
1973). V psychologii sportu je často uváděna jako příčina uvedených jevů frustrace (Slepička, Hošek, Hátlová,
2009) ve spojení s principem katarze, přinášející násilníkovi určitý stupeň uvolnění, uspokojení. Důležitou
roli zde hraje i dynamika, kontrola emocí spolu s hedonistickým principem prožívání (Nevin, 1973). Vedle
těchto spíše vnitřních determinant projevů násilí a agrese se stále častěji věnuje pozornost vnějším sociálním
determinantám, které souvisejí s učením agresivních vzorců chování pod vlivem modelů obdobného chování
jak ve společnosti, tak ve sportu, s vlivem sdělovacích prostředků nebo se sociálním zázemím projevů násilí
(Dunning, 1982; Matějček, Bubleová, 1996).
Se sportem dětí a mládeže byla spojena i myšlenka, že integrace do „organizovaného sociálního klimatu“
sportu vytváří předpoklady pro redukci agrese a násilí. Vycházelo se při tom z předpokladu o preventivním
účinku sportu plynoucího z faktu, že integrovaná sportovní skupina má vytvořené kontrolní mechanismy, které
spoluurčují chování jedince, aby respektoval dané skupinové normy. Vedle toho se uvažovalo o pozitivním
vlivu vzájemných vazeb členů skupiny sdílejících stejné cíle, a mnohdy i obdobné prožitky. V uvedených
souvislostech je zajímavá studie Vilhjamsona Thorlinsona (1992), která poukázala na rozdíl mezi rekreačním
a organizovaným klubovým sportem, kdy se u klubového sportu více projevovaly prvky skupinového chování
pod vlivem skupinových norem.
Výzkumné studie zaměřené na problematiku násilí a agrese (Slepička, Slepičková, 1995, 1996; Nuwer,
2000; Lemieux, McKelvie, Stout, 2002; Fields, Collins, Comstock, 2010) ukazují na nutnost odlišit i ve sportu
dětí a mládeže pojem „žádoucí agresivita“, která je často chápaná jako bojovnost, průbojnost a určitá míra
tolerované tvrdosti, plynoucí z podstaty provozovaných kontaktních sportů. V těchto případech je agresivní
chování přímou podstatou některých sportů (úpolové sporty) nebo nezbytnou součástí mnoha dalších sportů
(sportovní hry), a je proto nezbytné rozlišovat mezi agresí v rámci pravidel, kterou lze považovat za žádoucí,
a nežádoucí agresivitou a násilím jdoucími nad rámec pravidel. Cílem nežádoucí agrese je získat nedovolenou
výhodu, často způsobem, který ohrožuje zdraví a někdy i život soupeře. Lze pozorovat i projevy agrese,
jejichž prvotním cílem je fyzicky poškodit soupeře, zranit ho, vyřadit ze hry. V těchto případech nabývá agrese
podoby „kvazikriminálního násilí“ překračujícího hranice ociálních pravidel daného sportu, mnohdy i zákony
a neformální hráčské a divácké normy, a je neakceptovatelné (Smith, 1983, Slepička a kol., 2010). Do žádoucí
agresivity ve sportovních hrách podle Gerische (1992) či Pappase a kol. (2004) patří tvrdá, ale fair hra tělem,
energické napadání ve snaze získat míč, rozhodnost a průbojnost v zakončování akcí, snaha nepřipustit soupeře
k akci. Do nežádoucí pak zařazují brutální fauly směřující k „likvidaci“ soupeře.
Je patrné, že pohybové aktivity mohou na jedné straně redukovat projevy násilí vytvořením norem, pravidel
a tlaku na jejich dodržování, na straně druhé se mohou sportující děti násilí učit. Některé výzkumy potvrzují
spíše pozitivní vliv pohybových aktivit. Buhrman (1977) či Thorlindsson (1989) nalezli souvislost mezi
negativním vztahem mládeže ke sportu a zvýšenou delikvencí, Norris a kol. (1992) pak zjistili, že pravidelná
pohybová aktivita snižuje u mládeže hostilitu. Blancarte & Azaková (1992) poukazují na socializační potenciál
sportu pozitivně ovlivňující násilí u mladistvých redukcí možností vedoucích k narušení vrstevnických vztahů
a komunikace.
V souvislosti s úvahami o rizikovosti výskytu násilí a agrese se objevují studie zkoumající frekvenci výskytu
násilí v mládežnické populaci v posledních letech. Například Fitzgerald, Stevens a Hale (2004) uvádí, že
v zemích Evropské unie vzrostly mezi lety 1995 a 2000 případy napadení či přepadení mezi mládeží ve věku
do 18 let. McAdams (2002) zjistil v rozsáhlé studii, že zaměstnanci amerických škol udávali signikantní
nárůst záměrné agrese mezi školní mládeží v průběhu posledních deseti let. Příčinami tohoto trendu se
zabývali například Ferguson a kol. (2009), kteří zjistili, že násilné chování studovaných dětí ve věku 10-14 let
nejvíce predikovala přítomnost delikventních vrstevníků, antisociální osobnostní rysy, deprese a zanedbávání
a zneužívání dětí. Fraser (1996) ve svém ekologickém přístupu předpokládá, že agresivní chování je důsledkem
88 89
Psychosocial aspects of a risk behavior in sporting children
Psychosociální aspekty rizikového chování sportujících dětí
interakce dítěte se sociálními systémy, ve kterých probíhá jeho vývoj.
V oblasti sportu se obdobnými problémy zabývali mimo jiné Pilz (1993), Slepička (1995), Conroy a kol.
(2001), Loughead a Leith (2001), Collins, Fields a Comstock (2008). V závěrech těchto prací je možné nalézt
celou škálu názorů na projevy násilí sportující mládeží. Často se vyskytuje tvrzení, že mezi sportující mládeží
mají větší tendenci k hrubosti a násilí jedinci, kteří nestačí výkonnostním požadavkům na ně kladeným.
Volba těchto prostředků je vedena snahou vyhnout se negativnímu psychickému tlaku, který je na ně vyvíjen
v případě neúspěchu. Ukázalo se rovněž, že projevy násilí jsou vnímány jako legitimnější v případě, že agrese
poskytovala vyšší výhodu a byla malá pravděpodobnost potrestání. V těchto případech hraje rozhodující roli
sociální mikroklima, kdy zejména rodiče a trenéři tolerují projevy agrese a násilí jako jednu z cest, jak dosáhnout
úspěchu. Přitom se rodiče i trenéři se rovněž dostávají pod tlak zejména pod vlivem komercionalizace sportu,
která chápe výkon jako rozhodující cílovou kategorii již u mládeže. Bylo také poukázáno na význam zvyšující
se role výkonnostní úrovně, kdy se na mladých hokejistech prokázalo, že se zvyšující úrovní hry rostl výskyt
hostilních, násilných zákroků. Starší děti také nepovolené zákroky více schvalovaly a ve větší míře považovaly
agresi za běžnou součást sportu, které se nelze vyhnout. Závažným faktorem při výskytu agrese a násilí je
imitační učení. Uvedené studie přinášejí i zjištění o vlivu nápodoby chování úspěšných sportovců, kdy jsou
napodobovány i projevy násilí. Přitom agresivní, násilné chování modelu působí jak ve smyslu imitačního
učení, tak aktivizuje agresivní reakce, které imitátor již znal. Jde tedy o to, že potlačené, utlumené agresivní,
násilné chování bývá opětovně aktivováno působením sportovního vzoru, který toto chování veřejně a bez
sankce předvádí.
V uvedených souvislostech se objevuje otázka, nakolik se toto ze společenského hlediska rizikové chování
přenáší i mimo oblast sportu. Je možné nalézt řadu výzkumných studií tematicky zaměřených na možný přenos
agrese a násilí do běžného života sportující mládeže. Pro ilustraci uvádíme výzkum realizovaný Forbesem
a kol. (2006), kteří zjistili, že studenti věnující se na střední škole kontaktním sportům (například zápasu či
americkému fotbalu) udávali ve srovnání se svými vrstevníky častější výskyt agresivního chování vůči svému
nejbližšímu sociálnímu okolí. Huang a kol. (1999) v rámci laboratorní studie zjistili, že středoškolští studenti,
kteří se účastnili kontaktních sportů (jako například amerického fotbalu či basketbalu) vykazovali vyšší
agresivní reakce než jejich vrstevníci účastnící se nekontaktních sportů (např. atletiky). Endersen a Olweus
(2005) v longitudinální studii zjistili, že účast v silových sportech (powerlifting, kulturistika, box, zápas, bojové
sporty) pozitivně souvisela u chlapců ve věku 11-13 let s vyšším výskytem agresivního a anti-sociálního
chování. Autoři pak zvažují, nakolik je tato situace ovlivněna specickými podmínkami sportovního prostředí
a jakou roli hrají osobnostní dispozice. Konstatují však v souladu s výsledky studie, že značný podíl na tom má
přímo účast v daném sportu. Roli podle nich hraje především zprostředkování norem, postojů a ideálů, které
převažují v těchto pohybových aktivitách. Na roli norem a postojů pokazují i Lakes a Hoyt (2004), kteří zjistili,
že děti účastnící se bojového sportu taekwondo projevovaly ve srovnání s dětmi navštěvujícími pouze hodiny
školního tělocviku vyšší schopnost seberegulace v kognitivní a emoční oblasti a také vyšší úroveň prosociálního
chování. Na základě uvedených skutečností lze konstatovat, že agresivní chování projevované v rámci různých
pohybových aktivit (např. bojová umění), kde je zdůrazňován hodnotový, prožitkový a výchovný prvek, může
být postupně utlumováno. Naopak tam, kde je akcentována soutěžní stránka, souvisí délka provozování aktivit
s projevovanými agresivními tendencemi pozitivně, a riziko přenosu do ostatních sfér života sportujících dětí
se zvyšuje.
Fair play jako prvek regulující rizikové chování
Rizikové chování sportující mládeže, jak bylo prezentováno v předchozích částech stati, patří rovněž
k formám chování překračujícím hranice sportovních pravidel, a tudíž i přístup shrnutý pod pojem fair play, ale
mnohdy i sociální normy platné mimo oblast sportu. Mezi obdobné chování překračující tyto hranice se zařazuje
i podvádění a nedodržování stanovaných pravidel v průběhu sportovní činnosti. I na tuto problematiku spojenou
s tendencemi překračovat stanovená pravidla ze strany sportující mládeže byla zaměřena řada studií zjišťujících
zejména příčiny takových reakcí. Pro ilustraci problému je možné uvést studii realizovanou Boixadosem a kol.
(2004), kteří zjistili ve studii 472 španělských fotbalistů ve věku 10-14 let, že pokud vnímali motivační klima
v rámci tréninkové skupiny jako zaměřené na činnost samotnou (task climate), tak udávali také větší spokojenost
s tréninkem, cítili se kompetentnější a udávali negativní postoje k nečisté hře mimo rámec pravidel. Naopak
když vnímali motivační klima jako zaměřené na soutěž s druhými a málo na činnost samotnou, tak udávali
pozitivnější postoje k agresivní hře mimo rámec pravidel. K obdobným výsledkům došli Miller a kol. (2004),
90
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
kteří zjistili ve studii 705 norských fotbalistů a fotbalistek ve věku 15-16 let, že pokud vnímali motivační klima
v týmu jako silně zaměřené na soutěž, tak současné udávali nižší úroveň morálního usuzování – schvalovali
používání soutěžních praktik mimo rámec fair play, jako například zastrašování, faulování či podvádění.
Na možné souvislosti tolerance k překračování pravidel s narůstajícím věkem sportujících dětí a rozvojem
jejich sportovní kariery poukázaly studie Pilze (1993) či Slepičky (1994). U mladých hráčů hokeje a kopané byla
zjištěna s délkou sportovní kariery narůstající tolerance k porušování pravidel, s cílem zvýšit pravděpodobnost
úspěchu. U dvanáctiletých hráčů, stojících na začátku své kariery, připustila porušení pravidel pro dosažení
úspěchu jen třetina, mezi osmnáctiletými to bylo již 65 %. Byla patrná tendence s postupujícím věkem
posuzovat nutnost respektovat pravidla zejména ve vazbě na možnosti dosažení cíle. Ukázalo se rovněž, že
mezi osmnáctiletými sportovci jich 10 % uvedlo, že agrese „ohleduplně provedená“ je součástí fair play hry.
Zajímavé bylo i porovnání těchto na výkon orientovaných sportujících dětí s jejich vrstevníky nesportujícími
anebo sportujícími jen rekreačně. Výkonově sportující jedinci vykazovali vyšší tendenci k účelovému
překračování stanovených sociálních norem, mezi něž lze zařadit i sportovní pravidla. Zajímavou studií byl
výzkum provedený na 279 fotbalistech ve věku 12−14 let pocházejících z různých evropských zemí. Ten ukázal,
že hráči, kteří vnímali motivační klima v rámci svého klubu jako zaměřené převážně na soutěž, udávali vyšší
výskyt amorálního chování a spíše odmítali zásady fair play (Ommundsen, Roberts, Lemyre, Treasure, 2003).
Potvrdila se tak významnost orientace na výkon a jeho ocenění pro tolerování překračování pravidel, podvádění
jako prostředku k dosažení cíle, kterým je sportovní úspěch.
Na důležitost hodnotové orientace ve vztahu k fair play chování ve sportu dětí a mládeže poukazují
například Lee a kol. (2008), kteří zjistili ve své rozsáhlé studii zaměřené na mladé sportující jedince ve věku
12-15 let, že pokud zastávali hodnoty zdůrazňující sportovního ducha, fair play a pomoc druhým, tak s větší
pravděpodobností odmítali negativní chování, jako například podvádění či agresivní chování vůči protivníkům.
Naopak pokud udávali výraznou orientaci na soutěž a získání sociálního statusu prostřednictvím sportu, tak
s větší pravděpodobností takovéto negativní chování schvalovali.
Pro vztah k sociálním normám obecně a v případě sportu k sportovním pravidlům je velmi důležitý vliv
sociálního mikroklimatu (rodiče, učitel, trenéři). Ti zprostředkovávají přenos těchto norem na své svěřence
a jsou i reprezentanty požadavků nejbližšího sociálního prostředí pro sportující děti a mládež. Ntoumanis
a Standage (2009) zjistili na vzorku více než tří set respondentů, že pokud trenéři podporovali jejich autonomii
a dávali jim prostor činit vlastní rozhodnutí, tak sportovci udávali vyšší identikaci se sportovními ideály,
zásadami fair play a prosociálními postoji, než když se trenéři projevovali jako kontrolující, jednoznačně
určující výkonnostní cíle.
Na základě poznatků představených studií lze konstatovat, že chování, které je v souladu s principy shrnutými
pod pojem fair play, se dostává pod tlak sociálního prostředí i ve sportu dětí a mládeže. Společnost vytváří určitý
systém hodnot, sociálních norem, regulujících její život. Společenská praxe však tomuto systému hodnot a
norem mnohdy neodpovídá. Nezbytná adaptace jedince na dané sociální prostředí včetně specického prostředí
sportu vede k tomu, že obecně proklamované hodnoty, normy nedokáže plně akceptovat. Jak z uvedeného
vyplývá, stále více je i ve sportu dětí a mládeže oceňován především úspěch, při jehož dosažení je tolerováno
i překračování obecně proklamovaného fair play přístupu. Přestože se ve sportu dětí a mládeže obecně uznává
nutnost všestranného rozvoje jejich osobnosti, většinou se rozvíjí tělesné funkce, stimuluje se odolnost, tvrdost
k sobě i druhým, a ostatní je pokládáno za nadbytečné. Malá stimulace hodnotových, normotvorných aspektů
sportu vede k výskytu takových jevů jako je užívání dopingu, násilí a podvádění i v mládežnickém sportu.
Chování z toho vyplývající je možno označit za rizikové, zejména z hlediska rozvoje osobnosti mladých lidí,
a přenos tohoto chování do jejich dalšího života je, jak ukazují výsledky studií, velmi reálný.
Bandura, A. (1973). Agression: A social learning analysis. Englewood Cliffs. New Jersey: Prentice-Hall.
Blancarte, S., & Azeka, B.J. (1992). A pluralistic approach to gang prevention: The long beach model. Journal
of P. E., recreation and dance, 63, 4, 31-33.
Boixadós a kol. (2004). Relationships Among Motivational Climate, Satisfaction, Perceived Ability, and Fair
Play Attitudes in Young Soccer Players. Journal of applied sport psychology, 16, 301-317.
90 91
Psychosocial aspects of a risk behavior in sporting children
Psychosociální aspekty rizikového chování sportujících dětí
Buhrman, H. G. (1977). Athletic and deviance. Review of sport and Leisure, 2, 17-35.
Collins, C.L., Fields, S.K., & Comstock, R.D. (2008). When the rules of the game are broken: what proportion
of high school sports-related injuries are related to illegal activity?. Injury Prevention, 14, 34-38.
Conroy, D.E., Silva, J.M., Newcomer, R., Walker, B., & Johnson, M. (2001). Personal and Participatory
Socializers of the Perceived Legitimacy of Aggressive Behavior in Sport. Aggressive Behavior, 27, 405-418.
DeKnop P. (1996). European Trends in Youth Sport: A Report from 11 European Countries. European Journal
of Physical Education, 1, 36-45.
Dunning, E., a kol. (1982). The social roots of footbal hooligan violence. Leisure studies, 1, 14-28.
Ehrborg, C., & Rosen, T. (2009). The psychology behind doping in sport. Growth Hormone and IGF Research,
19, 285-287
Endersen, I.M., & Olweus, D. (2005). Participation in power sports and antisocial involvement in preadolescent
and adolescent boys. Journal of child psychology and psychiatry, 46, 5, 468-478.
Ferguson, C.J., San Miguel, C., & Hartley, R.D. (2009). A Multivariate Analysis of Youth Violence and
Aggression: The Inuence of Family, Peers, Depression, and Media Violence. Journal of pediatrics, 155, 6,
904-908.
Fields, S.K., Collins, C.L., & Comstock, R.D. (2010). Violence in youth sports: hazing, brawling and foul play.
British journal of sport medicine, 44, 32-37.
Fitzgerald, M., Stevens, A., & Hale, C. (2004). A Review of the knowledge on juvenile violence: trends, policies
and responses in the EU member states. European Crime Prevention Network.
Fraser, M.W. (1996). Aggressive behavior in childhood and early adolescence: an ecological-developmental
perspective on youth violence. Social Work, 41,4, 347-361.
Forbes, G.B. (2006). Dating Aggression, Sexual Coercion, and Aggression-Supporting Attitudes Among College
Men as a Function of Participation in Aggressive High School Sports. Violence against women, 12, 441-455.
Gerisch, G. (1992). Positive Aggression – Einstellung und Verhalten im Wettkampf. BDFL Journal, 4, 21-24.
Huang, D.B. a kol. (1999). Laboratory measurement of aggression in high school age athletes. Psychological
reports, 85, 1251-1262.
Lakes, K.D., & Hoyt, W.T. (2004). Promoting self-regulation through school-based martial arts training. Applied
Developmental Psychology, 25, 283-302.
Jeschke, J., Nekola, J., & Chlumský, J. (2002). Doping v číslech a komentářích. Medicina Sportiva Bohemica
et Slovaca, 11, 1, 1-20.
Johnson. M. D., Jay, M. S., Shoup, B., & Riekert, V. 1. (1989). Anabolic steroid use by male Adolescents.
Pediatrics, 3, 91-92.
Kanayama, G., Hudson, J.I., & Pope, H.G. (2008). Long-term psychiatric and medical consequences of
anabolic–androgenic steroid abuse: A looming public health concern? Drug and Alcohol Dependence, 98, 1-12.
Kabiček, P. (2005). Zneužívání anabolických steroidů u dospívajících . Vox Pediatriae, 3,5, 14-16.
Kindlundh, A.M.S., Isacson, D.G., Berglund, L., & Nyberg, F. (1998). Doping among high school students in
Uppsala, Sweden. Scandinavian Journal of Public Health, 26,1, 71-74.
Kindlundh, A.M.S., Isacson, D.G., Berglund, L., & Nyberg, F. (1999). Factors associated with adolescent use
of doping agents. Addiction, 94,4, 543-553.
Kindlundh, A.M.S., Hagekull, B., Isacson, D.G.L., & Nyberg, F. (2001). Adolescent use of anabolic-androgenic
steroids and relations to self-reports of social, personality and health aspects. European Journal of Public
Health, 11,3, 322-328.
Laure, P. & Binsinger, C. (2007). Doping prevalence among preadolescent athletes: a 4-year follow-up. British
Journal of sports medicine, 41, 660-663.
Lee, M.J., Whitehead, J., Ntoumanis, N., & Hatzigeorgiadis, A. (2008). Relationships Among Values,
Achievement Orientations, and Attitudes in Youth Sport. Journal of sport and exercise psychology, 30, 588-610.
Lentillon-Kaestner, V., & Carstairs, C. (2010). Doping use among young elite cyclists: a qualitative
psychosociological approach. Scandinavian Journal of Medicine and Science in Sports, 20, 336-345.
Lemieux, P., McKelvie, S.J., & Stout, D. (2002). Self-reported Hostile Aggression in Contact Athletes, No
Contact Athletes and Non-athletes. Athletic Insight, 4,3, 42-56.
Lorenz, K. (1966). On aggression. New York: Harcourt, Brace and World.
Loughead, T.M., & Leith, L.M. (2001). Hockey coaches‘ and players‘ perceptions of aggression and the
aggressive behavior of players. Journal of Sport Behavior, 24, 4, 394-407.
92
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
Lucidi, F. et al. (2008). The social-cognitive mechanismus regulating adolescents’ use of doping substances.
Journal of Sport Sciences, 26, 5, 447-456.
Matějček, Z., & Bubleová, V. (1996). Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Československá
psychologie, 2, 81-93.
McAdams, C. R. (2002). Trends in the Occurrence of Reactive and Proactive Aggression Among Children and
Adolescents: Implications for Preparation and Practice in Child and Youth Care. Child and youth care forum,
31,2, 89-109.
Miller, B.W., Roberts, G.C., & Ommundsen, Y. (2004). Effect of perceived motivational climate on moral
functioning, team moral atmosphere perceptions, and the legitimacy of intentionally injurious acts among
competitive youth football players. Psychology of sport and exercise, 6, 461-477.
Nevin, J.A. (1973). Stimulus control. In Nevin, J.A. (Ed.). The study of behavior: Learning, motivation, emotion
and instinct. Glenview, Il. : Scott, Foresman.
Norris, R., a kol. (1992). The effect of physical activity and exercise training on psychological stress and well-
being in adolescent population. Journal of psychosomatic research, 36, 1, 55-65.
Ntoumanis, N., & Standage, S. (2009). Morality in Sport: A self-determination theory perspective. Journal of
applied sport psychology, 21, 4, 365-380.
Nuwer, H. (2000). High school hazing. When rites become wrong. New York: F. Watts.
Ommundsen, Y., Roberts, G.C., Lemyre, P.N., & Treasure, D. (2003). Perceived motivational climate in male
youth soccer: relations to social-moral functioning, sportspersonship and team norm perceptions. Psychology
of sport and exercise, 4, 397-413.
Pappas, N.T., McKenry, P.C., & Catlett, B. S. (2004). Athlete Aggression on the Rink and off the Ice. Men and
Masculinities, 6, 3, 291-312.
Pedersen, W., & Wichstrom, L. (2001). Adolescents, Doping Agents, and Drug Use: A Community Study.
Journal of Drug Issues, 31, 2, 517-542.
Pedersen, W., Wichstrom, L., & Blekesaune, M. (2001). Violent behaviors, violent victimization, and doping
agents. Journal of Interpersonal Violence, 16, 8, 808-832.
Petroczi, A. (2007). Attitudes and doping: a structural equation analysis of the relationship between athletes‘
attitudes, sport orientation and doping behaviour. Substance abuse treatment, prevention, and policy, 2, 34.
Pilz, G. (1993). Social factors inuencing sport and violence. Lisbon: Proceedings of 8th congress of sport
psychology.
Pyšný, L. (1999). Doping, zdraví, výkon. Karolinum: Praha.
Pyšný, L. (2005). Motivace a demotivace příjmu anabolických steroidů. Vox Pediatriae, 3,5, 20.
Sas-Nowosielski, K. (2006). The abuse of anabolic-androgenic steroids by polish school-aged adolescents.
Biology of Sport, 23, 3, 225-235.
Slepička, P., & Pyšný, L. (2000). Problematika dopingu a možnosti antidopingové prevence. Karolinum: Praha.
Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (1999). Psychologie sportu. Praha: Karolinum.
Slepička, P., Slepičková, I., Pyšný, L., & Ludvíková, M. (1998). Sociální aspekty dopingu. Česká kinantropologie,
2, 1, 21-40.
Slepička, P., & Slepičková, I. (1997). Antidoping prevention for children and youth. Acta Facultatis Educationis
Physicae Universitatis Comenianae, 127-137.
Slepička, P., & Slepičková, I. (1996). Social Aspects of Doping and Antidoping Prevention Possibilities in
Children and Youth. Acta Universitatis Carolinae Kinanthropologica, 32, 2, 23-34.
Slepička, P. (1994). Fair play a současnost. Sport report, 33, 9, 94-97.
Slepičková, I., & Slepička, P. (1996). Problems of aggression and violence with sporting and non sporting
youth. In Muthian, H., Mohan, J. (Eds.) Perspectives of Sports Science. Friends publications: New Delhi.
Slepičková, I., & Slepička, P. (1995). Problems of aggression and violence with sporting and non sporting
youth. Acta Universitatis Carolinae Kinatropologica, 31,2,29-37.
Smith, M.D. (1983). Violence and sport. Toronto: Butterworths.
Thorlindson, T. (1989). Sport participation, smoking and drug and alcohol use among Icelandic youth. Sociology
of Sport, 6, 183-195.
Vilhjalmson, R., & Thorlindson, T. (1992). The integrative and physiological effects of sport participation:
A study of adolescents. The sociological quarterly, 33,4, 637-647.
92 93
Psychosocial aspects of a risk behavior in sporting children
Psychosociální aspekty rizikového chování sportujících dětí
Yesalis, C.E., & Bahrke, M.S. (2000). Doping among adolescent athletes. Clinical Endocrinology and
Metabolism, 14, 1, 25-35.
Zelli, A., Mallia, L., & Lucidi, F. (2010). The contribution of interpersonal appraisals to a social-cognitive
analysis of adolescents’ doping use. Psychology of Sport and Exercise, 11, 304-311.
94
94 95
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Studentská sekce
1Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, Praha
2Fakulta elektrotechniky, České vysoké učení technické, Praha
Abstrakt:
Od pradávna se lidé po sněhové pokrývce pohybovali na lyžích. V posledním století se běh na lyžích stává
čím dál populárnějším zimním olympijským sportem, který se těší vysoké popularitě. Bruslení na lyžích je novou
technikou běhu na lyžích, jež se dynamicky rozvíjí od 80. let 20. století, kdy vzniklo, do současnosti.
Předkládaná studie porovnává svalovou aktivitu při bruslení na lyžích a na kolečkových lyžích.
Byly sledovány tři základní styly bruslení na lyžích: oboustranné bruslení dvoudobé na pravou i levou
stranu a oboustranné bruslení jednodobé. Pro sledování začátků významných aktivací a následných deaktivací
bylo využito metody povrchové elektromyograe (SEMG).
Výsledky potvrzují domněnku, že kolečkové lyže jsou vhodným speciálním tréninkovým prostředkem pro
běžce na lyžích. Největší rozdíly mezi fázovými posuny aktivace svalů byly nalezeny mezi bruslením dvoudobým
na levou stranu na lyžích a na kolečkových lyžích.
Abstract:
The skiing is a very old human locomotion on the snow. During the last century, it has became very popular
winter and Olympic sport, currently proting from its great popularity among the public. New cross country
skiing technique – skating – has been developing very dynamically since the eighties years of the 20th century.
This presented study deals with a comparison of muscles activation during skating technique on skis and
on roller skis.
We studied three base styles of skating: V-1 on right and left side and V-2. The beginnings of important
activation of the muscles on a right leg and their subsequent deactivation during one step cycle were measured
with surface electromyography (SEMG).
The results conrm the idea that we can consider roller skiing as a special training device of cross country
skiing. This is correct from the kinetic view as well as from the connection of muscles. The biggest differences
in phase shifts of muscle unit activation were found between V-1 on left side during cross country skiing and
roller skiing.
Klíčová slova: Běh na lyžích, kolečkové lyže, elektromyograe, zapojení svalů
Key words: Cross country skiing, roller ski, electromyography, connection of muscles
The research was included into the research aim of the Charles University, Faculty of Physical Education
and Sport, supported by the Ministry of Education, Czech Republic, marked MSM 0021620864. The research
was supported by SVV 2013-267603 and PRVOUK 38.
96
Martina Chrástková, Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
The new technologies in development of equipment and preparations of tracks created new disciplines that
become very popular with spectators. The technique progress is related to this phenomenon.
The skating on skies (on Fig. 1-3) was accepted by FIS international rules as a second technique in this
winter sport in 1985. So it took a big step after 1985 (Kvamme, B.; Jakobsen, V.; Hetlan, S.; & Smith, G.,
2005). Skating technique is more economical and about 23 % faster than classical technique (Street, McNitt-
Gray, & Nelson, 1986; Gerald & Brian, 1994). We must integrate physiological, biomechanical and technical
factors to reach the highest speed. Skate technique allows selecting the most optimal variation for holding the
highest speed. This chosen is made by racer according to the terrain and conditions on the track.
According to Gerald et al. (1994), the cross country skiers spend most of time during the competition in
up-hill. In these parts, the V-1 is used. A one pole-push in one step is typical for V-1 technique (also called
‘‘paddling’’, ‘‘offset’’, ‘‘gear 2’’ and other names) is generally considered as an uphill technique and uses both
poles in an asymmetrical and asynchronous pole plant combined with a skating stroke on one side but not on
the other side (Kvamme, B.; Jakobsen, V.; Hetlan, S.; Smith, G., 2005).
V-2 is characterized by a double pole-push in one step (The phase of pole-push is short: it takes only 20 %
of the course. The phase of glide is longer: 50 – 60 %). V-2 technique (also called ‘‘double dance’’, ‘‘one skate’’
and ‘‘gear 3’’) is usually viewed as a higher speed technique to be used under faster conditions on at terrain
or to maintain momentum over short uphills. It is a symmetrical skating technique utilizing a double pole plant
with a skating stroke on each side (Kvamme, B.; Jakobsen, V.; Hetlan, S.; & Smith, G., 2005).
The roller skiing (on Fig. 4-6) is considered as one of the little special summer trainings for cross country
Figure1: Cross country skiing - skating
Figure 1: Roller skiing - skating
Figure 1-3: Cross country skiing - skating
Figure 4-6: Roller skiing - skating
skiing. The techniques of skating on skies and on roller skies are according to empiric experiences of coaches
and racers very similar.
The most suitable method for monitoring the connection of muscles during the human locomotion in terrain
is surface electromyography (SEMG) with synchronized video recording. This method is non-invasive and can
be used out of laboratory (De Luca, C. J., 1993). This research was realized on very well prepared tracks in Pec
pod Snezkou on the bottom of Cerna hora and on a dry road with compact asphalt surface under the Husova
cottage.
We used a mobile device for EMG recording – ME 6000, providing 16 bit resolution and sampling frequency
2000 Hz. This device was carried on athlete´s body. The athlete was highly trained senior athlet of CZE cross-
country skiing team. Her dominant push leg is left and she is right-handed. She prefers V-1 technique on right
side.
96 97
Komparativní analýza běhu na lyžích volnou technikou a bruslení na kolečkových lyžích
The Comparative Analysis of Free Technique Cross Country and Skating on Roller Skies
This preliminary intraindividual study deals with two locomotion of cross country skiing: free technique
(XC) on skies and roller skies (RS). We monitored V-2 step and V-1 step on right and left side on skies and roller
skies. We measured every locomotion ve times per 30 seconds. We evaluated 60 step cycles from each activity.
Analyzed muscles: m. gluteus maximus dx, m. gluteus medius dx, m. peroneus longus dx, m. tibialis anterior
dx, m. gastrocnemius dx – caput medialis, m. rectus femoris dx, m. biceps femoris dx, m. adductor magnus dx,
vastus lateralis dx, vastus medialis dx, m. obliquus abdominis externi dx, m. obliquus abdominis externi sin.
Acquired recordings were downloaded to PC and assessed using Mega Win and Matlab software. We
prepared an algorithm for evaluation of acquired data. Using the signal from an accelerometric sensor, the
algorithm segments the recording according to several periods of movement. Signals from all EMG channels
were converted into absolute values and low-pass ltered using a FIR-lter (cut-off frequency 4,14 Hz, stop-
band rejection –55 dB) to obtain EMG envelopes. Subsequently, in each of periods (according to the mentioned
segmentation) we made detection of muscle onset and cessation. Used algorithm detects only one interval of
muscle activity in each movement cycle. We prefer performing the detection of beginning and ending of muscle
activity in each movement cycle separately rather than to work with the averaged EMG envelope that can cause
lost of important information.
Threshold of denition of starting muscles activation and deactivation is +/– 10 samples at sampling
frequency 1000 Hz (De Luca, C. J., 1993). During sampling at 2000 Hz, the limit of denition is +/–20 samples.
The results are presented as phase shifts of activation and deactivation of measured muscles during the step
cycle.
This research was authorized by ethic commission from Faculty of Physical Education & Sport in Prague
and the athlete was informed about problem.
Table 1 shows numeric values of phase shifts of muscle activation and deactivation, which are presented
as graphs below (Figures 8-10). For better orientation in the table, we marked distinguishes and interesting
features in connection of muscles on lower extremity during skating.
Duration of period of step cycle and limits of differentiability according to De Luca (1993) are as follows:
• XC V-1R: 1,51s: limits of differentiability: +/ – 1,51 %
• RS V-1R: 1,56s: limits of differentiability: +/ – 1,56 %
• XC V-1L: 1,54s: limits of differentiability: +/ – 1,54 %
• RS V-1L: 1,56s: limits of differentiability: +/ – 1,56 %
• XC V-2: 2,25s: limits of differentiability: +/ – 2,25 %
• RS V-2: 2,18s: limits of differentiability: +/ – 2,18 %
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
98
Martina Chrástková, Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
Muscles
Glut. max. dx
Glut. med. dx
Peroneus
long. dx
Tibialis ant.
dx
Gastroc.
c.me. dx
Rectus fem.
dx
Biceps fem.
dx
Adductor
mag. dx
Vastus lat. dx
Vastus med.
dx
Ext.abdom.
obl. dx
Ext.abdom.obl.
sin
Locomotion
XC V-1L 2.5 13.6 43.6 57.9 36.1 41.8 5.4 54.1 40.5 1.0 48.9 49.4
RS V-1L 4.4 15.9 71.4 62.4 46.1 41.5 8.5 60.2 47.2 4.7 53.7 49.0
XC V-1R 26.4 3.5 39.5 54.1 34.1 37.3 4.8 53.9 26.7 33.6 85.0 92.8
RS V-1R 18.6 5.3 44.8 51.8 28.8 34.1 58.0 44.4 31.1 32.5 92.9 92.5
XC V-2 38.6 86.5 43.6 56.5 43.7 46.6 4.4 55.4 37.1 39.5 31.1 70.1
RS V-2 40.1 35.1 43.9 54.6 43.1 45.7 63.3 49.9 33.3 40.5 26.3 68.7
XC V-1L 32.0 46.6 70.1 2.3 65.9 78.3 30.1 86.7 65.3 29.9 83.8 83.0
RS V-1L 31.1 62.7 94.9 93.2 74.1 73.2 34.5 86.8 69.9 29.9 88.2 88.9
XC V-1R 59.9 55.4 67.6 98.4 63.8 70.4 37.3 84.0 59.0 58.6 26.8 35.1
RS V-1R 55.1 57.2 75.8 1.2 60.0 59.3 96.3 80.0 56.4 57.8 25.6 33.4
XC V-2 65.6 7.6 68.9 93.5 69.9 67.0 27.3 81.7 66.6 66.6 51.5 98.6
RS V-2 64.0 63.1 65.1 90.9 70.1 63.3 86.8 78.1 62.4 64.1 49.0 97.7
Table 1: Average position of activation / deactivation of muscle activity (in % of step cycle).
In this cells are marked only intralocomotion differences
In this cells are marked the phase shifts which were evaluated together.
Figure 7: Caption of measured muscles
Figure 1: Caption of measured muscles
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
98 99
Komparativní analýza běhu na lyžích volnou technikou a bruslení na kolečkových lyžích
The Comparative Analysis of Free Technique Cross Country and Skating on Roller Skies
Figure 1: Comparison of phase shifts of measured muscles during V-1 on left side
Muscles
Figure 1: Comparison of phase shifts of measured muscles during V-1 on right side
Muscles
Figure 8: Comparison of phase shifts of measured muscles during V-1 on left side
Figure 9: Comparison of phase shifts of measured muscles during V-1 on right side
100
Martina Chrástková, Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
In our opinion, the limits of differentiability determined according to De Luca (1993): +/– 10 samples
at sampling frequency 1000 Hz, so in our case: +/– 20 samples at sampling frequency 2000 Hz, is too low
for monitoring relatively variable locomotion like cross country skiing. For that reason we decided to set the
bounds at 5 % as already different phase shift.
Averaged length of movement cycles during skating on skies and on roller skies almost corresponds in all
measured modications of the locomotion.
Interesting results were found at mm. obliqui abdominal external dx et sin. They are activated and deactivated
almost simultaneously during V-1 (the right side subtly sooner – the athlete prefer skating on right side) but their
reciprocal activation and deactivation are rearranged about half phase during V-2. This phenomenon is caused
by double pole push during one movement cycle probably. During V-1 on right side, the right part of body is
activated sooner while during skating on the left side, mm. obliqui abdominal external are activated at the same
time.
A big difference of phase shift was found at m. vastus medialis dx and lateralis dx during V-1 on left side.
M. vastus medialis dx is activated about 7 % earlier than m. vastus lateralis during V-1 on right side but during
right side V-1 on roller ski, these are activated simultaneously. But caput medialis of m. quadriceps femoris dx
gains part lateralis at about 39, 5 % during cross country skiing and about 42, 5 % during roller skiing.
M. tibialis anterior dx is active almost about 15 % longer during V-1 on left side on skies roller skiing. It
could be explained as follows: snow mantle is more changeable then asphalt surface and there is more difcult
to hold the dynamic balance. Its function is stabilization so it must be active for longer time. But this suggestion
is contested by results of activation of this muscle during other two techniques of skating on skies and roller
skies, when it is activated in the same phase of cycle. Our athlete prefers skating on right side and Véle (2006)
assumes m. tibialis anterior dx as walking marker. We can presume the athlete had to wait for the right moment
of kick of right leg by skating on roller skies. M. peroneus longus dx and m. gastrocnemius dx - caput medialis
behaviour very similarly as m. tibialis anterior dx. Similar results in behaviour m. tibialis ant. were found by
Chrastkova (2009). There were studied activation of leg´s muscles during a classical technique in cross country
skiing. These muscle guarantees stabilization the foot in dorsal ex position. After the kick to tip of ski would
not be place down on the snow early. Front-back stabilization and maintenance of dynamical balance are
guaranteed by this muscle (Kmoch, 2011).
By confrontation of activation of m. peroneus longus dx we found a big difference of activation during V-1
on left side on skies and roller skies. By cross country skiing V-1 on left side, m. peroneus longus dx is activated
much sooner (27, 8 %) than on roller skies. But during other two techniques of skating, the onset positions are
similar.
Figure 6: Comparison of phase shifts of measured muscles during V-2
Muscles
Figure 10: Comparison of phase shifts of measured muscles during V-2
100 101
Komparativní analýza běhu na lyžích volnou technikou a bruslení na kolečkových lyžích
The Comparative Analysis of Free Technique Cross Country and Skating on Roller Skies
We found a bigger difference among phase shifts in activation of m. biceps femoris dx. This exor of knee
join and extensor and abductor of coxa join is activated in the same time during V-1 on left side on skies and
roller skies, but in the case of V-1 on right side on both kinds of skiing, it happened to delay the activation about
more than 50 % than during roller skiing. This abnormality can be caused by athlete´s side preference (right
side).
M. gluteus medius dx participates in locomotion V-1 on right side during cross country skiing and roller
skiing in the same time. However during V-1 on left side on roller skies, it stays activated about 14 % of the
cycle longer. This abductor and rotator of coxa join show a big difference (51 %) in activation during V-2. The
duration of its activation is the same.
For skating on skis, the phenomenon of the triple extension of the pushing lower limb was described, and
the stabilisation effect of m. gluteus medius was discovered for the pelvic region (Suchý & Kračmar, 2008).
M. gluteus medius and maximus are activated very similar. It is explained with its common function – leg
abduction which is in motion during all movement cycle (Kmoch, 2011).
Divergences in activation of muscles between cross country skiing and roller skiing can be conditioned by
different conditions for kick. Asphalt surface affords comfort space for kick compared to spring snow which is
ideal ground to create a strong punctum xum by the kick. The different synchronization of muscle activation
among V-1 on left side and other two techniques of skating can be determined by season when our research
was made. The stereotype of locomotion on roller skies is not established in full degree at cross country skiers
in spring. Therefore, the muscles can activate in a different way on no preferred side compared to the preferred
side.
CONCLuSION
The results of this study conrm that it is possible to consider roller skiing as a special training device for
cross country skiing. Namely not only from the kinetic view but also from position of muscle activation and
deactivation. The biggest differences in phase shifts of muscle unit activation were found between V-1 on left
side during cross country skiing and roller skiing. Or else, our athlete was experienced cross country skier and
her muscles activated in different synchronization during skating on non-preferred side on roller skies. We are
not able to say if this synchronization is right or not, but it points to necessity of technique training not only on
skies but also on roller skies. Coaches should teach their wards skating on both sides.
We recommend training on roller skies on a damp surface to imitate an unstable ground to make the punctum
xum for kick. But safety is necessary!
De Luca, C. J. (1993). The use of Surface Electromyography in Biomechanics. Retrieved January 1, 2009, from
Delsys: http://www.delsys.com/
Gerald, A. S., & Brian, S. H. (1994). Kinematic Analysis of Skating Technique of Olympic Skiers in the Men’s
50-km Race. Journal of Applied Biomechanics , 10, pp. 79-88.
Chrástková, M. (2009). Speciální posilovací cvičení pro běžce na lyžích klasickou technikou. Diplomová práce,
100. Praha: FTVS UK.
Kmoch, J. (2011). Komparativní analýza vybraných bruslařských způsobů v běhu na lyžích. Diplomová práce.
Praha: FTVS UK.
Kvamme, B.; Jakobsen, V.; Hetlan, S. & Smith, G. (2005). Ski skating technique and physiological responses
across slopes and speeds. European Journal Applied Physiol, 95, pp. 205-212.
Street, G., McNitt-Gray, J., & Nelson, R. (1986). Timing study world cup cross country ski race Biwabik.
Minnesota: University Park: The Pennsylvania State University, Biomechanic Laboratory.
Suchý, J., & Kračmar, B. (2008). Analysis of the kinesiology of skate skiing and roller skiing. Ugdymas. Kūno
kultūra. Sportas , 70 (3), pp. 81—87.
Véle, F. (2006). Kineziologie. Přehled kineziologie a patokinezioligie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové
soustavy. Praha: Triton.
102
102 103
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Studentská sekce
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Abstrakt
Výběr vhodného evaluačního nástroje při hodnocení vývoje i úrovně motoriky představuje rozsáhlou a
složitou problematiku. Cílem této studie proto bylo rozebrat a srovnat diagnostickou kvalitu tří nejpoužívanějších
nástrojů v oblasti psychomotorického vývoje dětí i dospělých, které využívají vývojových norem u české
populace. Jedná se o Orientační test dynamické praxe (OTDP), Movement Assessment Battery for Children-2
(MABC-2) a Test vývoje hrubé motoriky-2 (TGMD-2) s Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency-Second
Edition (BOT-2) baterií, která pro české podmínky zatím standardizovaná není.
Ve srovnání s uvedenými třemi diagnostickými nástroji vykázal Bruininks-Oseretzky Test of Motor
Prociency-Second Edition (BOT-2) nepropracovanější design struktury testů a možnost hodnocení konceptu
psychomotoriky v nejširším věkovém rozpětí probandů. Mimo to BOT-2 dosahuje vysoké validity i reliability
(0,90 až 0,97). Další zjištěnou výhodou je i možnost využít zkrácenou formu celé testové baterie (Short Form).
Z tohoto důvodu se domníváme, že by se Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency-Second Edition
(BOT-2) měl stát nedílnou součástí standardizovaných nástrojů hodnotících psychomotorický vývoj v českém
prostředí.
Abstract
Evaluation development of motor skills in the context of the assessment evaluation tools is very complicated
issue. The aim of this study was analysis and comparison of three assessment diagnostic tools with BOT-2.
The OTDP, TGMD-2 and MABC-2 are the most widespread tools for exploring of psychomotor development
of children and adults with the standard norms for Czech population. Bruininks-Oseretzky Test of Motor
Prociency-Second Edition (BOT-2) batteries for Czech conditions has not been standardized yet.
The Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency-Second Edition (BOT-2) showed the best design in the
test’s structure in comparison to three diagnostic tools. The BOT-2 has in the psychomotor test the widest age
range of probands. Besides BOT-2 achieves a high validity and reliability (0,90 to 0,97). Other advantage,
which was realized, is using the short form of the test battery, called Short Form.
Because of this reasons we believe the Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency-Second Edition (BOT-
2) should be a part of standardized assessment tools, which evaluate the psychomotor development in the Czech
environment.
Klíčová slova: evaluace, vývojové normy, psychomotorický vývoj, Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency
Key words: evaluation, development standards, psychomotor development, Bruininks-Oseretzky Test of Motor
Prociency
Studie vznikla s podporou projektu SVV 2013-267602 a v rámci programu PRVOUK č. 39 Společenskovědní
aspekty zkoumání lidského těla.
104
Jakub Holický, Martin Musálek
Motorický vývoj v sobě obsahuje soubory změn motorického chování během růstu a dospívání, procesy,
které tyto změny umožňují, a faktory, které je ovlivňují (Payne & Isaacs, 2007). Zákonitosti vývoje motoriky
probíhají v celistvosti vývoje samotného jedince – změny motorických funkcí probíhají v úzké souvislosti se
změnami ostatních funkcí a s vývojem tělesným i psychickým (Goodwin & Leech, 2003). K evaluaci vývoje
motoriky lze využít celou řadu testovacích baterií, jejichž vzájemné dělení je značně rozsáhlé (Měkota & Blahuš,
1983; Černá, 1995). Pokud se zaměříme na testovací baterie v oblasti psychomotorického vývoje jedince, kde
hodnocení probíhá na základě vývojových norem, hovoříme o následujících příkladech:
- Motoriktest für vier- bis sechsjährige Kinder (MOT 4 – 6), (Zimmer & Volkamer, 1987)
- Movement Assessment Battery for Children (M – ABC), (Henderson, Sugden, & Barnett, 1992)
- Peabody Development Scales – Second Edition (PDMS-2), (Folio & Fewell, 1983)
- Körperkoordinationtest für Kinder (KTK), (Kiphard & Schilling, 1974)
- Test of Gross Motor Development – Second Edition (TGMD-2), (Ulrich, 2000)
- Bruininks-Oseretsky Test of Motor Prociency, Second Edition (BOTMP –
BOT-2), (Bruininks, Steffens, Spiegel, & Werder, 1989; R. H. Bruininks, 2005)
Přestože se některá specika použití liší, základní koncept hodnocení je u všech zmíněných testů podobný
(Cools, De Martelaer, Samaey, & Andries, 2008).
Psychomotorika představuje holistický přístup chápání ve spojení pohybu těla a psychických procesů.
Umožňuje vnímání jak nálady, pocitů, tak psychické funkce, jehož zrcadlem je motorický projev jedince
(Blahutková, Klenková, & Zichová, 2005; Wise & Bozarth, 1987).
V českých podmínkách se nejčastěji objevují čtyři psychomotorické testy, a to: Orientační test dynamické
praxe (OTDP), Test vývoje hrubé motoriky-2 (TGMD-2), Movement Assessment Battery for Children - Second
Edition (MABC-2) a Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency, který však nemá v České republice normy
(Kohoutek & Krkošková, 2002).
První tři testy mají české normy vytvořené nebo jsou v procesu standardizace.
Autorem OTDP je Míka, který test vytvořil v roce 1982. Orientační test dynamické praxe slouží ke zjištění
úrovně hrubé a jemné motoriky a její schopnosti zareagovat na dynamický podnět u dětí předškolního věku.
V případě motoricky postižených dětí jej lze použít v jakémkoli věku. Dítěti je zadán úkol, při němž má ve
všem napodobovat administrátora. Test se skládá z 8 položek, zaměřených na pohyb rukou, nohou a jazyka.
Administrátor nejprve daný úkon sám předvede, poté je úkolem dítěte stejný úkon co nejlépe a nejpřesněji
zaznamenat. Při zadávání úkolů administrátor postupuje dle záznamového archu. Na základě subjektivního
hodnocení examinátora se posuzuje, jak kvalitně dítě test zvládlo, nebo nezvládlo. Do záznamového archu se
následně zapíše úspěšný či neúspěšný pokus. Plnění každého úkolu se sleduje přesně v sekundách (Kohoutek
& Krkošková, 2002; Měkota & Cuberek, 2007; Čelikovský, 1990). Split-half metoda hodnocení reliability
dosahovala hodnoty 0,42 (Svoboda, Krejčířová, & Vágnerová, 2001). Vzhledem na přesné rozlišení je mnohými
odborníky test považován za zbytečně podrobný, má percentilové normy, provádí se i kvalitativní vyhodnocení
analýzou nesplněných položek. Je převážně využíván v České republice (Černá, 1995).
Test vývoje hrubé motoriky-2 (TGMD-2) vychází z původního testu hrubé motoriky (TGMD), který byl
poprvé publikován v roce 1985 (Ulrich, 1985). Nová verze TGMD-2 pochází z roku 2000 (Ulrich, 2000).
TGMD-2 je testem, který se zaměřuje na vývoj hrubé motoriky. Je využíván v kineziologii, obecné a speciální
pedagogice, psychologii a fyzioterapii. Umožňuje zaměřit se na děti od 3 do 10 let. Identikuje děti, které jsou
výrazně zaostalé za svými vrstevníky v hrubém motorickém vývoji - tento motorický symptom má v literatuře
své odborné jméno DCD Development Coordination Disorder (Cairney et al., 2005; Ulrich, 2000). Samotný
test se zaměřuje na testování lokomočních dovedností a manuální zručnost. Výkon jedince je oznámkován buď
hodnotou jedna, pokud provedl cvičení správně, nebo hodnotou nula pokud provedl cvičení špatně. Součet bodů
ukazuje konečný výsledek. Administrativa testu trvá 15 až 20 minut (Cools et al., 2008). Realibilita testu se
pohybuje v rozpětí 0,83 až 0,91 (Valentini, 2012).
U testu TGMD-2 se objevuje problém v „crosskulturalní“ oblasti a u hodnocení subtestu házení přes hlavu,
104 105
Evaluation motor according to development motor standards in the Czech population
Evaluační nástroje motoriky podle vývojových norem u české populace
kde se objevuje příliš specické zaměření této dovedností (Simons & Van Hombeeck, 2003).
Jeho standardizaci v českých podmínkách provádí tým ze Západočeské univerzity v Plzni pod vedením
docenta Čepičky.
MABC-2 je testová baterie, která vychází ze své starší verze MABC (Henderson et al., 1992). Test MABC
vycházel z testu Test of Motor Impairment (TOMI) a z původního testu Oseretsky (Burton & Miller, 1998;
Simons, 2004). Testovací baterii tvoří tři části: standardizovaná testová baterie, dotazník (“checklist“) a
intervenční manuál. Standardizovaná testová baterie a dotazník jsou zaměřeny na identikaci a popis postižení
motorických funkcí. Testová baterie vyžaduje přítomnost dítěte, zatímco dotazník vyplňuje dospělá osoba, která
hodnotí motorické kompetence dítěte.
Baterie je rozdělena do tří věkových skupin. První je od 3 do 6 roků, druhá od 7 do 10 roků a třetí od 11 do
16 roků. Pro každou věkovou skupinu je určena sada osmi testů, které jsou rozčleněny podle tří motorických
komponent: jemná motorika (manuální dovednost), hrubá motorika (míření a chytání) a rovnováha. Provedení
všech osmi testů zabere 20 až 40 minut (Cools et al., 2008; Psotta, 2012). Testová baterie je založena na
behaviorální metodě hodnocení motoriky (Vallaey & Vandroemme, 1994). MABC-2 je primárně určena
k identikaci lehkých a středních motorických obtíží, pro klinický výzkum a plánování intervencí, pro
hodnocení intervenčních programů a jako výzkumný nástroj (Henderson et al., 1992). Realibilita testu se
pohybuje v rozpětí 0,49 až 0,70 (Visser & Jongmans, 2004).
U testu MABC-2 nenalezneme při vyhodnocení informace o nadprůměrných výsledcích u jedinců, často je
mu také vytýkán design testu pro mladší děti (Cools et al., 2008).
Jeho standardizaci v českých podmínkách provádí tým z Univerzity Palackého v Olomouci pod vedením
docenta Psotty.
Poslední uvedený test Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency české normy nemá, i když řada autorů
se domnívá, že ano. Například podle profesor Koláře jsou jediné standardizované testy pro diagnostiku dyspraxie
Movement Assessment Battery for Children (MABC) a Bruininks–Oseretsky Test of Motor Prociency
(BOTMP). Podle Svobody (2001) BOTMP patří k nejužívanějším bateriím u nás v oblasti diagnostiky mentálně
postižených.
Původní Oseretzky test byl vytvořen v roce 1923. N. I. Oseretzký, jeho autor, chtěl zjišťovat psychomotorické
zralosti, tedy celkové úrovně motorického vývoje jak v oblasti hrubé, tak i jemné motoriky.
Novější verzí byla americká úprava testu z roku 1978, nazvaná Bruininks-Oseretzky Test of Motor
Prociency (BOTMP) (R. Bruininks, 1978). Test se u nás i v zahraničí často využíval (Flegel & Kolobe, 2002;
Siegel, Marchetti, & Tecklin, 1991; Tan, Parker, & Larkin, 2001; B. N. Wilson, Polatajko, Kaplan, & Faris,
1995; Černá, 1995). Tato verze nebyla u nás nikdy standardizována.
V roce 2005 byl test po téměř 30 letech upraven na novou verzi Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency
– Second Edition (BOT-2) (R. H. Bruininks, 2005). Test obsahuje několik desítek položek, rozdělených do
subtestů zaměřených na koordinaci, přesnost a spojení různých pohybů. Umožňuje posoudit úroveň dílčích
pohybových kompetencí jak u běžné populace, tak například u specické skupiny dětí s mentálním postižením:
Hodnotí jak hrubou motoriku - pohyby ramen, trupu, nohou, tak i jemnou motoriku - pohyblivost prstů, rukou,
předloktí (Wang, Long, & Liu, 2012; Wuang, Lin, & Su, 2009). BOT2 má také krátkou formu (Short Form),
která představuje vybrané dílčí úkoly z jednotlivých subtestů tak, aby co nepřesněji popsala komplexní motoriku
testovaného probanda. Krátká forma testu trvá 15-20 minut, kompletní baterie 45-60 minut. Možnost testování
probandů je od 4 do 21 let (Cools et al., 2008). Realibilita testu se pohybuje v rozpětí 0,90 až 0,97 (Wuang et
al., 2009). Korelace mezi krátkou a dlouhou formou testu je 0,80 (Cools et al., 2008).
Studie, které vzájemné porovnávaly vypovídací hodnotu jednotlivých testů, konstatují, že při ověřování
mezi testy TGMD-2 a MBAC-2, které byly vytvořeny za účelem odhalování dětí s potencionálním syndromem
dyspraxie, se prokázalo, že jejich vypovídací hodnota je stejná (Logan, Robinson, & Getchell, 2011). Při
ověřování validity mezi MBAC-2 a BOT-2 se ukázalo, že obě baterie mají stejnou vypovídací hodnotu (Wuang,
Su, & Huang, 2012), ale proti MABC-2 má BOT-2 širší věkové spektrum a předčí ostatní evaluační nástroje.
106
Jakub Holický, Martin Musálek
Cílem této rešerše bylo rozebrat a srovnat kvalitu tří nejpoužívanějších diagnostických nástrojů v oblasti
psychomotorického vývoje dětí i dospělých, které využívají vývojových norem u české populace, mezi něž
patří Orientační test dynamické praxe (OTDP), Movement Assessment Battery for Children-2 (MABC-2) a Test
vývoje hrubé motoriky-2 (TGMD-2) s Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency-Second Edition (BOT-2)
baterií, která zatím pro české podmínky standardizovaná není.
Po analýze diagnostické kvality jednotlivých nástrojů docházíme k názoru, že oproti uvedeným testům
má BOT-2 nejširší věkové rozpětí pro testování probandů. Test umožňuje evaluaci daleko širšího spektra
determinantů jako jemné, hrubé motoriky, koordinace a síly. Hlavní nevýhodou BOT-2 může být delší doba
administrativy oproti jiným testů. To je z pohledu autorů Roeber, Tober, Bolt, & Pollak (2012) kompenzováno
přesností tohoto nástroje. Výsledky získané při měření s BOT-2 umožňují komparaci s výsledky zahraničních
studií, například s normami Spojených států amerických, který často tento test využívají. V tabulce 1. jsou
uvedeny silné a slabé stránky jednotlivých testů podle řady českých i zahraničních autorů. V tabulce 2. je
přehledně znázorněno porovnání jednotlivých administrativních aspektů testů opět podle řady českých i
zahraničních autorů.
Tabulka 1: Silné a slabé stránky jednotlivých testovacích nástrojů
Testovací
baterie
Silné stránky Slabé stránky
OTDP V případě motorického poškození
dítěte neomezené věkové rozpě
testování
Starý testovací nástroj
Subjekvní názor examinátora pro hodnocení
Slabá reliabilita testu
TGMD-2 Věkové rozpě pro předškolní věk
Vysoká reliabilta testu
Obsahuje kvalitavní aspekty
pohybového chování pro nadprůměrné
a podprůměrné dovednos
Nehodno jemnou motoriku a koordinaci
jedince
MABC-2 Věkové rozpě pro předškolní věk
Mezinárodní normavní data
Vysoká reliabilta testu
Neobsahuje kvalitavní aspekty pohybového
chování pro nadprůměrné a podprůměrné
dovednos
Nevyhovující design testu pro mladší dě
BOT-2 Věkové rozpě pro předškolní věk
Vysoká reliabilta testu
Možnost testování Short Form
Obsahuje kvalitavní aspekty
pohybového chování pro nadprůměrné
a podprůměrné dovednos
Chybí evropská normavní data
Komplexní test trvá až 60 minut
106 107
Evaluation motor according to development motor standards in the Czech population
Evaluační nástroje motoriky podle vývojových norem u české populace
Tabulka 2: Administrativní aspekty jednotlivých testů
Testovací
baterie
Účel Věkové
rozpě
Časová
náročnost
(min)
Vybavení Počet
testů v
baterii
Výsledky Cena (rok
2013)*
OTDP Idenkace
decitů ve
vývoji jemné
a hrubé
motoriky
4:0-6:0 15-25 Manuál a
záznamový arch
8Standard
score
Neprodává se
TGMD-2 Idenkace
dě, které
zaostávají
pro svým
vrstevníkům
ve vývoji
motoriky
3:0-10:0 15-20 Páska,
křída, kužele,
10-15 cm
světlý míč, 20-25
cm míč, 15-20
cm
měkký míč,
tenisový míček,
svinovací metr,
testovací baterii
TGMD-2
12 Percenly,
Standard
score,
věkové
rozpě,
kvocient
hrubé
motoriky
134 $
MABC-2 Idenkace
a popis
motorického
opoždění
ve vývoji
motoriky
4:0-12:0 20-30 Testovací baterie
MABC-2, stopky
32, 4
věkové
skupiny
(4×8
položek)
Percenly,
celkový
výsledek
poruchy
motoriky
1219 $
BOT-2 Idenkace
a popis vad
ve vývoji
motoriky
jedince
4:0-21:10 SF:15-20
LF: 45-60
Testovací baterii
BOT-2, stopky,
dvě židle, stůl a
prostor 18 m ×
18 m
SF: 14
LF:53
Standard
score,
Scale
score,
Percenly,
Subtest
výsledky,
celkové
výsledky
990 $
Vysvětlivky: * cena uvedená na Pearson assessment, SF (krátká forma), LF (dlouhá forma),
4:0 (roky a měsíce)
Testy MABC-2 a TGMD-2 jsou svým rozsahem, jak v oblasti věkového rozpětí, tak časovou náročností
přibližně stejné. U BOT-2 zjišťujeme, že svým věkovým rozsahem, počtem položek i detailností výsledků,
které můžeme získat v měření, jasně převyšuje ostatní testovací baterie. I proto byla testovací baterie BOT-2
doporučována například profesorem Kolářem v rámci semináře neuromuskulárních poruch a jejich diagnostiky.
U jednotlivých subtestů BOT-2 je stanovena faktorová struktura, a to dokonce i pro určité věkové kategorie, což
u ostatních testovacích baterií nenalezneme (Brenda N Wilson, Kaplan, Crawford, Campbell, & Dewey, 2000).
Faktorová struktura testu je rozdělena do tří věkových kategorií 4-7 let, 8-11 let, 12-21 let. BOT-2 v sobě
obsahu čtyři hlavní testy, kterými jsou síla, tělesná koordinace, manuální koordinace a jemná motorika. Každý
z těchto čtyř hlavních testů obsahuje dva subtesty, mezi které patří jemná motorika – přesnost, jemná motorika
108
Jakub Holický, Martin Musálek
– integrace, manuální zručnost, koordinace horní končetiny, bilaterální koordinace, rovnováha, rychlost
a síla (Roeber et al., 2012). Rozsah tohoto testu umožňuje na rozdíl od TGMD-2 evaluaci jemné motoriky a
koordinace. Dále pak BOT-2 hodnotí kvalitativní aspekty pohybového chování pro nadprůměrné i podprůměrné
dovednosti, což MABC-2 neumožňuje.
BOT-2 je doporučován zahraničními autory zejména k určování motorických poruch, screening studiím,
rozvoji a evaluaci pohybových tréninkových programů, tak i podpoře výzkumných šetření (Cools et al., 2008).
Z uvedených faktů a názorů jednotlivých autorů jasně vyplývá, že výhody testovací baterie BOT-2 převládají
nad ostatními testovacími nástroji. Pro odbornou veřejnost zůstává tedy otázkou, proč nebyla provedena
standardizace testovací baterie BOT-2.
Problematika hodnocení motorického vývoje na základě vývojových norem je u nás i v zahraničí často
diskutována. V České republice mezi nejpoužívanější nástroje v dané oblasti patří testy OTDP, TGDM-2
a MBAC-2, u kterých české normy existují, nebo se pracuje na jejich standardizaci.
V případě Bruininks-Oseretzky Test of Motor Prociency – Second Edition (BOT-2) české normy neexistují,
přestože řada studií potvrdila, že BOT-2 má vyšší vypovídací hodnotu než TGDM-2 nebo MBAC-2, vzhledem
k propracovanější struktuře testovací baterie.
V rešerši jsme představili silné a slabé stránky všech testovacích nástrojů a dospěli k závěru, že by bylo
vhodné standardizovat BOT-2 v českých podmínkách.
Blahutková, M., Klenková, J., & Zichová, D. (2005). Psychomotorické hry pro děti s poruchami pozornosti
a pro hyperaktivní děti: Masarykova univerzita.
Bruininks, R. (1978). Bruininks-Oseretsky test of motor prociency. Circle Pines, MN: American Guidance
Service.
Bruininks, R., Steffens, K., Spiegel, A., & Werder, J. (1989). The Bruininks-Oseretsky Test of Motor Prociency:
Development, research, and intervention strategies. Paper presented at the 2nd International Symposium
Psychomotor Therapy and Adapted Physical Activity. Catholic University, Leuven, Belgium.
Bruininks, R. H. (2005). Bruininks-Oseretsky Test of Motor Prociency, (BOT-2). Minneapolis, MN: Pearson
Assessment.
Burton, A. W., & Miller, D. E. (1998). Movement skill assessment: Human Kinetics Publishers.
Cairney, J., Hay, J. A., Faught, B. E., Wade, T. J., Corna, L., & Flouris, A. (2005). Developmental coordination
disorder, generalized self-efcacy toward physical activity, and participation in organized and free play
activities. The Journal of pediatrics, 147(4), 515-520.
Cools, W., De Martelaer, K., Samaey, C., & Andries, C. (2008). Movement skill assessment of typically
developing preschool children: A review of seven movement skill assessment tools. Journal of sports science
and medicine, 8, 154-168.
Čelikovský, S. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 3. vyd., Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1990, 288 s.
Černá, M. (1995). Kapitoly z psychopedie. Praha: UK, 1995.
Flegel, J., & Kolobe, T. H. (2002). Predictive validity of the Test of Infant Motor Performance as measured by
the Bruininks-Oseretsky Test of Motor Prociency at school age. Physical Therapy, 82(8), 762-771.
Folio, R., & Fewell, R. R. (1983). Peabody Developmental Motor Scales and Activity Cards: Manual: Pro-Ed.
Goodwin, L. D., & Leech, N. L. (2003). The Meaning of Validity in the New Standards for Educational and
Psychological Testing: Implications for Measurement Courses. Measurement and evaluation in Counseling and
Development.
Henderson, S. E., Sugden, D. A., & Barnett, A. L. (1992). Movement assessment battery for children:
Psychological Corporation.
Kiphard, E. J., & Schilling, F. (1974). Körperkoordinationstest für Kinder: KTK: Beltz Test.
Kohoutek, R., & Krkošková, A. (2002). Základy užité psychologie: Akademické nakladatelství CERM.
Logan, S. W., Robinson, L. E., & Getchell, N. (2011). The comparison of performances of preschool children on
two motor assessments. Perceptual and Motor Skills, 113(3), 715-723. doi: 10.2466/03.06.25.pms.113.6.715-
108 109
Evaluation motor according to development motor standards in the Czech population
Evaluační nástroje motoriky podle vývojových norem u české populace
723
Měkota, K., & Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově: SPN.
Měkota, K., & Cuberek, R. (2007). Pohybové dovednosti, činnosti, výkony. 1. vyd. Olomouc: Univerzita
Palackého, 2007
Payne, V. G., & Isaacs, L. D. (2007). Human Motor Development: A Lifespan Approach: McGraw-Hill.
Psotta, R., & Hendl, J. (2012). The movement assessment battery for children - 2: cross-cultural comparison
between 11-15 years old children from the Czech Republic and United Kingdom. Acta Universitatis Palackianae
Olomucensis.
Roeber, B. J., Tober, C. L., Bolt, D. M., & Pollak, S. D. (2012). Gross motor development in children adopted
from orphanage settings. Developmental Medicine and Child Neurology, 54(6), 527-531.
Siegel, J. C., Marchetti, M., & Tecklin, J. S. (1991). Age related balance changes in hearing-impaired children.
Physical Therapy, 71(3), 183-189.
Simons, J. (2004). Introductie tot de psychomotoriek: Garant.
Simons, J., & Van Hombeeck, C. (2003). Toepasbaarheid van de Test of Gross Motor Development, second
edition. Kine varia, 39, 16-21.
Svoboda, M., Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a dospívajících: Portál.
Tan, S. K., Parker, H. E., & Larkin, D. (2001). Concurrent validity of motor tests used to identify children with
motor impairment. Adapted Physical Activity Quarterly.
Ulrich, A. (1985). TGMD, Test of Gross Motor Development: PRO-ED.
Ulrich, A. (2000). Test of gross motor development-2. Austin, TX: Pro-Ed.
Valentini, N. C. (2012). Validity and Reliability of the TGMD-2 for Brazilian Children. Journal of Motor
Behavior, 44(4), 275-280.
Vallaey, M., & Vandroemme, G. (1994). Psychomotoriek bij kinderen: Acco.
Visser, J., & Jongmans, M. (2004). Extending the Movement Assessment Battery for Children to be suitable for
3-year-olds in the Netherlands. Unpublished manuscript.
Wang, H. Y., Long, I. M., & Liu, M. F. (2012). Relationships between task-oriented postural control and motor
ability in children and adolescents with Down syndrome. Research in Developmental Disabilities, 33(6), 1792-
1798.
Wilson, B. N., Kaplan, B. J., Crawford, S. G., Campbell, A., & Dewey, D. (2000). Reliability and validity of
a parent questionnaire on childhood motor skills. The American Journal of Occupational Therapy, 54(5), 484-
493.
Wilson, B. N., Polatajko, H. J., Kaplan, B. J., & Faris, P. (1995). Use of the Bruininks-Oseretsky test of motor
prociency in occupational-therapy. American Journal of Occupational Therapy, 49(1), 8-17.
Wise, R. A., & Bozarth, M. A. (1987). A psychomotor stimulant theory of addiction. Psychological review,
94(4), 469.
Wuang, Y. P., Lin, Y. H., & Su, C. Y. (2009). Rasch analysis of the Bruininks-Oseretsky Test of Motor Prociency-
Second Edition in intellectual disabilities. Research in Developmental Disabilities, 30(6), 1132-1144.
Wuang, Y. P., Su, C. Y., & Huang, M. H. (2012). Psychometric comparisons of three measures for assessing
motor functions in preschoolers with intellectual disabilities. Journal of Intellectual Disability Research, 56(6),
567-578.
Zimmer, R., & Volkamer, M. (1987). Motoriktest für vier- bis sechsjährige Kinder: Mot 4-6; Manual: Beltz-
Test.
110
110 111
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Studentská sekce
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Abstrakt
V předmětu tělesná výchova je na všech stupních škol zařazena gymnastika. Gymnastické dovednosti
osvojované v rámci gymnastických her se mohou specickým způsobem podílet na rozvíjení jednotlivých
kompetencí žáků, podporovat úroveň pohybové gramotnosti, přispívat k rozvoji vybraných složek tělesné
zdatnosti a podněcovat pohybovou tvořivost. V současnosti však gymnastika jako cvičení na nářadí není
dostatečně zařazována do školních programů tělesné výchovy. Důvodem je neuspokojivý rozsah přípravy
učitelů, tradiční metody výuky a zastaralé nebo nulové vybavení školních tělocvičen. Jednou z možností změny
v přístupu k výuce je využití gymnastických her, nově konstruovaných typů nářadí a programů vytvářených na
základě koncepce vzdělávacího programu Gymnastika pro všechny (GFA). Gymnastické hry spolu s moderními
pomůckami jsou pro nácvik specických dovedností pro žáky atraktivní a inspirativní. Zvyšují bezpečnost nácviku
a rozšiřují množství impulsů pro podněcování tvořivosti. Předpokládáme, že modernizace výuky gymnastiky
prostřednictvím gymnastických her bude rozvíjet kompetence žáka, zvýší úroveň pohybové gramotnosti, rozšíří
počet osvojených dovedností a stane se důležitou motivací k celoživotní pohybové aktivitě vedoucí ke zdravému
životnímu stylu.
Abstract
Gymnastics is included in the physical education at all school levels. Gymnastic skills learned in the
gymnastic games may specically contribute to the development of pupils’ skills, promote physical literacy level,
contribute to the development of selected components of physical tness and stimulate movement creativity.
Nowadays the concept of gymnastics as an apparatus exercises, is not enough included in school physical
education programs.
The reasons are: unsatisfactory range of teachers preparation, traditional teaching methods or no
equipment and apparatus at school gyms. One possible signicant changes in the approach of teaching is
to use gymnastic games and newly designed types of equipment and programs created under the concept of
curriculum Gymnastics for all (GFA).Gymnastic games along with modern apparatus are attractive, appealing
and inspiring for specic movement skills. They improve safety of training, and expand the range of creativity.
We assume that the modernization and inovation of teaching gymnastics through gymnastic games will develop
pupils’ competence,increase the level of physical literacy, increase the number of skills and becomes an
important motivation for lifelong physical activity leading to a healthy lifestyle.
Klíčová slova: Kompetence, pohybová gramotnost, gymnastické dovednosti, tvořivost, inovace, hra
Keywords: Competence, physical literacy, gymnastic skills, creativity, innovation, game
Příspěvek je součástí projektu PRVOUK P 15 a P 39, Univerzity Karlovy v Praze, FTVS.
112
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
V předmětu tělesná výchova je na všech stupních škol zařazena gymnastika. Původní osnovy pro výuku
uváděly jako závazné učivo jednotlivé gymnastické dovednosti. V současnosti je v Rámcových vzdělávacích
programech (RVP) uvedena gymnastika ve formě oblastí souborů gymnastických cvičení nebo programů (např.
cvičení průpravná, koordinační, kondiční, akrobatická, s náčiním, na nářadí a tance). Další doporučené okruhy
výuky jsou formulovány ještě obecněji (např. vyjádření melodie a rytmu pohybem, pohybová tvořivost). Na
všech stupních škol jsou ale vždy uvedeny v rámci obsahu učiva Činnosti ovlivňující úroveň pohybových
dovedností „pohybové hry“ s různým zaměřením.
Jednou z inovací školské reformy je zavedení klíčových kompetencí a jejich osvojování ve vzdělávacím
procesu, které mají žákům usnadnit plnohodnotný život ve 21. století (Belz & Siegrist, 2001). Gymnastika a
gymnastické dovednosti osvojované v rámci gymnastických her se mohou specickým způsobem podílet na
ovlivňování jednotlivých kompetencí, podporovat úroveň pohybové gramotnosti, současně přispívat k rozvoji
vybraných složek tělesné zdatnosti a podněcovat pohybovou tvořivost.
Jedna z částí disertační práce zabývající se procesem přípravy učitelů v oblasti gymnastiky je zaměřena na
nové pojetí výuky gymnastiky a její začlenění v předmětu tělesná výchova. Z výsledků různých šetření (např.
Sigmund et al., 2009; Bučar, 2010; Živčić, 2011; Solan, 2007) je možno konstatovat negativní skutečnost, že
gymnastika pojatá jako cvičení na nářadí není často v potřebném rozsahu zařazována do školních programů
tělesné výchovy a že patří mezi málo oblíbené a vyhledávané činnosti. Důvodů této nepříznivé situace je
několik. Za prvé to je nedostatečná připravenost učitelů na výuku daná stále se zmenšujícím rozsahem
teoreticko-praktické přípravy učitelů na fakultách a mnohdy i „tradičními“ metodami výuky, zejména cvičení
s využitím „tradičního typu“ nářadí. Dalším neduhem je zastaralé, někde téměř nulové vybavení tělocvičen
pro školní tělesnou výchovu. Uvedené okolnosti vyvolávají potřebu výrazné změny v přístupu k výuce
g y m n a s t i k y . J e d n o u z m o ž n o s t í o ž i v e n í j e v y u ž i t í g y m n a s t i c k ý c h h e r , n o v ě k o n s t r u o v a n ý c h t y p ů n á ř a d í
a programů vytvářených na základě koncepce vzdělávacího programu Mezinárodní gymnastické federace
(FIG), realizované prostřednictvím komise Gymnastics For All (Gymnastika pro všechny). Cílem cvičení
je myšlenka, že není důležitý výkon, ale že gymnastika je vhodná pro každého, bez ohledu na věk, pohlaví
a výkonnost.
Cílem příspěvku je na základě analýzy, výběru a komparací teoretických východisek z kurikulárních
dokumentů RVP, procesu přípravy učitelů, významů hry pro proces vzdělávání, využití koncepce Gymnastics
for all (GFA) a možností ovlivňování kompetencí žáků prostřednictvím gymnastických her navrhnout
inovaci programu výuky gymnastiky, a to cvičení na netradičním nářadí. Představit učitelům, jak přiblíží
žákům a studentům takový typ gymnastické pohybové aktivity, která by podporovala pohybovou gramotnost
a pohybovou tvořivost, kultivovala pohybový projev, přinášela nové dovednosti přenositelné do dalších
pohybových aktivit, přiměřeně ovlivňovala úroveň tělesné zdatnosti a motivovala k dlouhodobé potřebě pohybu.
Kurikulární dokumenty
Obor Tělesná výchova (TV) tvoří společně s oborem Výchova ke zdraví vzdělávací oblast Člověk a zdraví.
Obsahuje charakteristiku vzdělávací oblasti, její cílové zaměření a obsah. Předmět tělesná výchova je součástí
povinného vzdělávání na všech stupních vzdělávání – základním (ZŠ), středním (SŠ) i vysokoškolském (VŠ).
Tělesná výchova je v učebních plánech ZŠ a SŠ zařazována v rozsahu dvou vyučovacích hodin týdně, téměř
není využívána pravomoc ředitelů umožňující jeho zvýšení. Evropský doporučovaný standard je vyšší, např.
Francie a Rakousko mají počet hodin TV za školní rok 102–108, což jsou 3 hodiny týdně (Eacea, 2013).
Podle Balady (2007) je v RVP pro základní vzdělávání učivo gymnastiky vymezeno pro 1. stupeň: Pohybové
hry – s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity; využití hraček a netradičního náčiní při cvičení;
pohybová tvořivost; Rytmické a kondiční formy cvičení pro děti – kondiční cvičení s hudbou nebo rytmickým
doprovodem, základy estetického pohybu, vyjádření melodie a rytmu pohybem, jednoduché tance; Základy
gymnastiky − průpravná cvičení; jednoduchá akrobatická cvičení; cvičení s náčiním a na nářadí. Pro 2. stupeň:
Pohybové hry – s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity; Gymnastika − akrobacie, přeskoky,
cvičení s náčiním a na nářadí; Estetické a kondiční formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem – základy
112 11 3
Gymnastic game as an incentive to modernize teaching of gymnastics in physical education at schools
Gymnastická hra jako podnět k modernizaci výuky gymnastiky ve školní tělesné výchově
rytmické gymnastiky, cvičení s náčiním; kondiční formy cvičení pro daný věk žáků; tance.
V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia je obsah učiva gymnastiky vymezen:
Průpravná, kondiční, koordinační, tvořivá, estetická a jinak zaměřená cvičení; Pohybové hry různého
zaměření; Gymnastika – akrobacie; přeskoky a cvičení na nářadí; cvičení s náčiním;
Kondiční a estetické formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem (určeno především děvčatům –
alespoň dvě formy cvičení podle podmínek a zájmu žákyň, případně žáků).
Každá škola má právo zpracovat svůj konkrétní školní vzdělávací program (ŠVP) přizpůsobený podmínkám
a potřebám školy. Tento ŠVP si vytváří podle zásad stanovených v příslušném RVP. Bylo by zajímavé porovnat
obsah ŠVP na stejném stupni na různých školách, ale tyto materiály nejsou v dostatečném počtu dostupné.
Zařazování gymnastiky do výuky záleží na zaměření učitele a jeho vztahu ke gymnastickým aktivitám.
Jednou z inovací školské reformy je zavedení klíčových kompetencí a jejich osvojování ve vzdělávacím
procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové kompetence žáků považovány: kompetence k učení,
kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence
občanské a kompetence pracovní. Zatímco v učebních osnovách před školskou reformou je učivo TV děleno
na základní, rozšiřující či výběrové a jsou odlišena cvičení pouze pro chlapce nebo dívky, v rámcových
vzdělávacích programech se již tato diference nevyskytuje.
Příprava učitelů a praxe školní TV
V nově strukturovaných programech učitelství se na většině fakult připravujících učitele snižuje rozsah
praktické didaktické výuky jednotlivých „sportovních“ předmětů. Například na UK FTVS je výrazně změněn
rozsah a v důsledku toho i obsah předmětů gymnastiky podílejících se na vytváření profesních kompetencí
učitele TV. Nižší hodinové dotace vedou ke značné diferenci jak v Evropě, tak i v našich institucích připravujících
budoucí učitele tělesné výchovy (odlišné názvy, obsah i rozsah přímých vyučovacích lekcí, počty kreditů
(Rychtecký et al., 2008).
Volnost ve výběru učiva dává učitelům možnost se v rámci tvorby školních programů některým tematickým
celkům vyhnout. Například Chrudimský (2011) uvádí výčet argumentů, které jsou základem neoblíbenosti
gymnastiky. Patří mezi ně právě problémy při organizaci cvičenců – zvláště používání tradičních stylů
výuky na nářadí (jeden žák cvičí, ostatní sedí nebo sledují). Dále také nedostatečné kompetence učitele
(specické znalosti a dovednosti) a v neposlední řadě nanční, prostorová a materiálně technická náročnost
výuky. Negativní odezvy na cvičení na nářadí i ze strany žáků uvádí Sigmund a kol. (2009). Domnívají se, že
k zatraktivnění i méně preferovanému obsahu školní TV může přispět vyšší pestrost nabízených aktivit, střídání
intenzivnějších částí vyučovacích jednotek TV s méně intenzivními částmi a především herní forma rutinně
prováděných cvičení.
Hry a jejich využití
Průcha, Walterová a Mareš (1995) denují hru jako formu činnosti, která se liší od práce i od učení. Hra
má řadu aspektů: aspekt poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní,
sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický. Zahrnuje činnosti jednotlivce, dvojice, malé skupiny i velké
skupiny. Existují hry, k jejichž provozování jsou nutné speciální pomůcky (hračky, herní pomůcky, sportovní
náčiní, nástroje, přístroje). Většina her má podobu sociální interakce s jasně formulovanými pravidly. Ve hře
je velká pozornost věnována jejímu průběhu, zaměřenému na spolupráci nebo na soutěžení. Účelem her není
jen zábava, ale v oblasti vzdělávání představuje zajímavou výukovou metodu. Hru jako výchovný prostředek
zdůrazňovali v historii například Rousseau a Locke, v současnosti Němec (2004), Neuman (2007) a další.
Za důležité považujeme připomenout J. A. Komenského, podle kterého bylo cílem her cvičení těla i ducha.
Hry měly podporovat sílu a mrštnost těla, veselost mysli, smysl pro řád, měly bystřit lidský rozum a upevňovat
charakter. Ve své pedagogické praxi i v teoretických úvahách zdůrazňoval, že prostřednictvím hry si dítě osvojí
potřebné znalosti snáze a lépe, než zastrašováním a přílišnou přísností, a proto se škola má státi hrou. Stanovil
sedm podmínek, dokládajících, že „hra jest hrou“. Na první místo stavěl pohyb. Druhým rysem hry byla naprostá
volnost a svoboda rozhodnutí účastnit se hry, třetím společenský charakter hry, čtvrtým soutěžení, pátým řád a
pravidla, šestým snadnost a sedmým pak její časová omezenost (Olivová, 1979).
114
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
Pojem hra a hrát si
Perič (2004) poukazuje na nezbytnost odlišení významu pojmů hra a hrát si. Potřeba hrát si je nejintenzivněji
vnímána u malých dětí a začátku mladšího školního věku. U starších dětí přání hrát si přechází plynule do potřeby
hry, kde už je cílem určitý pohybový výkon a kde jsou jasně vymezena pravidla hry. Podobně Mazal (2000)
pod pojmem hraní chápe záměrnou pohybovou aktivitu jednoho i více lidí, v prostoru a čase, bez složitých
pravidel, vymezených obsahem pohybové aktivity. Jsou charakterizována vysokou motivací k činnosti, napětím
a uplatněním známých dovedností. V průběhu hraní se dá soutěžit i spolupracovat. Hraní je velmi široký pojem,
má velmi blízko ke kreativnímu přístupu a kooperačním aktivitám. Je naší snahou vytvářet takové podmínky
a vybírat hry, které budou jak zdrojem zábavy, tak prožitkem z výkonu.
Gymnastické hry
Prostřednictvím gymnastických her zlepšujeme a upevňujeme známé, v procesu pohybového učení již
osvojené dovednosti. Zejména jsou-li ve hře používány nějaké pomůcky, např. náčiní jako míče, švihadla nebo
nářadí lavičky, bradla apod., je nezbytná jistá dovednostní úroveň jejich ovládání. Poněkud odlišný přístup
má Perič (2012), který kategorizuje hry užívané v tréninku do čtyř tematických skupin. Jednou skupinou jsou
hry tzv. dovednostní, jejichž cílem je jak nácvik nových dovedností, tak aplikace již naučených dovedností ve
větších motorických celcích (sériové či paralelní dovednosti) či v proměnlivých podmínkách. Gymnastické
hry je možno využít v kterékoli části vyučovací jednotky. Uplatnění najdou buď v úvodu jako prostředek
k zahřátí organizmu nebo naopak v závěru k jeho částečnému uklidnění. Vhodně do hry zařazené dovednosti
mohou přispívat k pohybové gramotnosti, ovlivňovat vybrané složky tělesné zdatnosti a přispívat k motoricko-
funkční připravenosti cvičence (tzv. akrobatická příprava) potřebné k provádění dalších pohybových aktivit.
Gymnastické hry výrazně přispívají k rozvoji pozornosti, vnímání prostoru, důvěry mezi cvičenci, ale také
k optimální rytmizaci pohybu a k pohybové paměti.
Mazurovová a Vlasáková (1992) uvádějí, že není zanedbatelný ani přínos gymnastických her při rozvoji
morálních vlastností, jako je soudržnost s kolektivem, společná touha po vítězství, důslednost a vytrvalost
při překonávání obtíží v průběhu plnění pohybových úkolů, samostatnost v rozhodování, spolupráce a ochota
pomoci jeden druhému. Činnosti prováděné závodivou formou jsou přitažlivé a zvyšují zájem o pohybové
aktivity. Velké množství inspirací pro obsah pohybových her nacházíme např. v publikaci Zábavná cvičení
(Kos, 1992; Chrudimský et al., 2012; Novotná et al. 2011). Při osvojování gymnastických dovedností nelze
jednoznačně vymezit poměr formy hry vzhledem k „drilovému“ způsobu nácviku. Volba přístupu se odvíjí
především od věku cvičenců, jejich úrovně tělesné zdatnosti, míry zvládnutých dovedností, očekávaného typu
výkonu a podmínek prostředí.
Pro tvorbu gymnastických her je východiskem komplexní vzdělávací systém realizovaný prostřednictvím
komise Gymnastiky pro všechny (GFA). Propracovaný gymnastický program je doporučován trenérům,
cvičitelům, instruktorům sportovních organizací i učitelům tělesné výchovy zabývajícím se gymnastickými
aktivitami. Je v něm naplňována myšlenka, že není důležitý výkon, ale že gymnastika je vhodná pro každého,
bez ohledu na věk, pohlaví a výkonnost (Ahlquist, Russell & Fink, 2010). Základní losoe GFA pro všechny
pohybové aktivity je nazvána „4 F“: 1) Fun – bavte se a užívejte si legrace, 2) Fitness – získejte přiměřenou
tělesnou zdatnost, 3) Fundamentals – osvojte si dobré pohybové základy, 4) Friendship – užívejte si přátelské
vztahy a vytvářejte nová přátelství.
Inovace ve školní tělesné výchově
Do prostředí pro výuku tělesné výchovy je nezbytné integrovat moderní technologie a inovovat přístupy
k výuce pohybových aktivit. Značná část výuky gymnastiky, zejména cvičení s využitím nářadí, se dosud
odehrává v podmínkách, které jsou učiteli i žáky považovány za nevhodné z důvodu nedostatečné kvality
vybavení. V mnoha školách zůstalo pouze původní „historické“ nářadí, se kterým se velmi špatně manipuluje,
zatímco mimo školu jsou dnes zájemcům běžně dostupná sportovní centra s moderními pomůckami pro nácvik
specických dovedností. Používané nářadí je atraktivní, pro děti lákavé a inspirativní. Manipulace se všemi
pomůckami je snadná a časově nenáročná. Zvyšuje se bezpečnost nácviku jednotlivých dovedností a rozšiřuje
se množství impulsů pro podněcování tvořivosti. Vstřícnou atmosféru pro přijímání cvičení je možno podpořit
hudbou ke cvičení.
114 11 5
Gymnastic game as an incentive to modernize teaching of gymnastics in physical education at schools
Gymnastická hra jako podnět k modernizaci výuky gymnastiky ve školní tělesné výchově
Nácvičné nářadí
Nové nářadí přináší gymnastickým hrám další zatraktivnění. V současné době je možné pořídit do škol
i nářadí vyrobené z molitanu (pěnového polyuretanolu). Povrch je omyvatelný, různobarevný, usnadňuje
provedení vybraných gymnastických prvků a zvyšuje bezpečnost nácviku gymnastických dovedností. Příkladem
je stavebnicová souprava EducGym obsahující pěnové modely – válce, kvádry, šikmé žíněnky, kruhové výseče
(malé i velké díly); dřevěné díly – žebříky, schůdky, lavičky a kladiny (díky dokonalému bezpečnostnímu
systému do sebe díly perfektně zapadají); díly pro základní gymnastické dovednosti jako jsou jednoduchá
akrobatická cvičení – malá trampolína, pěnový kůň, nácvičné kladiny; žíněnky – velký výběr, lehké, ohebné,
snadno se s nimi manipuluje; malé vzdělávací díly či předměty – hranoly, tyče, míčky. Pro každou lekci lze
postavit „nový svět“, který si děti prožijí s nadšením.
Dalším nářadím jsou různě velké molitanové kostky, na kterých je možno provádět základní akrobacii,
např. kotouly a sudy při vytvoření šikmé plochy. Mohou být použity jako překážka ke zdolávání různými
způsoby lokomoce, např. přelézáním, vylézáním, slézáním, ale i k vyskakování a seskakování, nebo také jako
přeskokové nářadí (skrčka, přemet, rondát). Lze provádět i další činnosti ve vzporu, jako je ručkování kolem
nářadí nebo komíhání mezi dvěma kostkami.
Místo obávané „kozy“ nebo „koně“ je možno použít molitanovou bednu, popř. stůl. Její nespornou výhodou
je snadná manipulace, možnost změny výšky nebo i změna tvaru. Stává se, že při překonávání překážek se
u některých cvičenců objevují negativní pocity jako je úzkost a strach. Změkčené nářadí může tyto pocity
minimalizovat. Obměnou jsou i úkolové žíněnky, které doplňují nebo nahrazují tzv. úkolové karty, na kterých
je pohybový úkol gracky nebo jinak znázorněn. Jsou vhodné jak pro cvičení jednotlivců, tak i pro skupinové
nebo hromadné formy výuky a pro hry.
Zcela novým nářadím, často využívaným ve školách v zahraničí, je „AirTrack“. Nafukovací akrobatickou
dráhu tvoří dlouhý pás různé výšky. Kompresorem je do něj vháněn vzduch upravující „tvrdost žíněnky“.
Na AirTracku lze snadněji formou hry (např. na „zvířátka“ žábu, králíka, kobylky, apod.) nacvičovat různé
akrobatické dovednosti, procvičovat jednotlivé prvky akrobatické přípravy, bezpečně zdokonalovat i další
gymnastické dovednosti.
Gymnastické hry se mohou stát významným podnětem k modernizaci výuky gymnastiky ve školní tělesné
výchově. Využití her mohou provázet i případná rizika, která je nutno předem eliminovat. Je třeba mít na
paměti, že by se do hry měli zapojit všichni cvičenci a je vhodné vyhnout se takovým, kde jsou ti slabší rychle
vyřazeni, nebo nedostačuje počet potřebných pomůcek. Je důležité vytvářet takové podmínky pro výuku, aby
mohli být cvičenci úspěšní po většinu času své pohybové aktivity a dostávali pozitivní zpětnou vazbu.
Gymnastické hry mohou přispívat k ovlivňování celého komplexu klíčových kompetencí žáků. Je možno
uvést některé konkrétní příklady: Kompetenci k učení posiluje zdokonalování pohybového projevu vycházejícího
z potřebných znalostí o provedení pohybu a pravidlech hry. Kompetenci k řešení problémů představuje zejména
cvičení s využitím nářadí, navozující různé problémové situace a provokující hledání vhodného způsobu řešení
pohybového úkolu. Žáci zde dostávají příležitost ke spolupráci a pomoci při řešení pohybového úkolu, a také
si uvědomují vzájemnou součinnost a spoluzodpovědnost za svá rozhodnutí. Komunikativní kompetence
se projevuje ve skupinových hrách a soutěžích týmů, dochází k pohybové komunikaci a ke sdílenému
spoluprožívání. Sociální kompetenci podporuje spolupráce při gymnastických hrách, začlenění do kolektivu a
vlastní přínos, který nemusí být vždy vyjádřen výkonem, jako například tvůrčí činnost při vzniku a prezentaci
pohybové skladby. Zvládnutí společných gymnastických her přispívá k sebevědomí a sebedůvěře. K občanské
kompetenci patří výchova k fair play, a to nejen ve sportu, ale i přenesení těchto zásad chování a jednání do
všedního života. Pracovní kompetenci posiluje překonávání námahy při osvojování gymnastických cvičení
zvyšujících celkovou odolnost a podporujících přípravu jednotlivce i skupiny na budoucí profesi.
V gymnastických činnostech se ovlivňování všech klíčových kompetencí vzájemně prolíná a doplňuje.
Předpokládáme, že modernizace výuky gymnastiky prostřednictvím gymnastických her může ovlivnit úroveň
pohybové gramotnosti, zvýšit počet osvojených dovedností, a tím se stát důležitou motivací k celoživotní
pohybové aktivitě vedoucí ke zdravému životnímu stylu.
116
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
Ahlquist, S. M., Russell, K. & Fink, H. et al. (2010) Foundation of Gymnastics. Ruschkin: Saskatoon.
Balada, J. et al. (2007). Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: VÚP.
Belz, H. & Siegrist, M. (2001). Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha:
Portál.
Bučar, P. M., Čuk, I., Kovač, M. & Jakše, B. (2010). Implementation of the Gymnastics curriculum in the third
cycle of basic school in Slovenia. Science of Gymnastics Journal, 2 (3), 15-27.
Eacea. (2013). Physical Education and Sport at School in Europe. http://eacea.ec. europa.eu/education/eurydica/
thematic_studies_en.php
Chrudimský, J. (2011). Gymnastika pro všechny pomůže oživit školní tělesnou výchovu. Tělesná výchova a
sport mládeže, 77 (1), 31-33.
Chrudimský, J., Krištoč, J., Marek, J., & Vorálková, J. (2012). Gymnastika v obrazech. Multimediální učební
text. Praha: UK FTVS.
Kos, B. (1992). Zábavná cvičení. Praha: Olympia.
Mazal, F. (2000). Pohybové hry a hraní. Olomouc: Hanex.
Mazurovová, Z. & Vlasáková, N. (1992). Pohybové hry ve sportovní gymnastice. Praha: Gym Game.
Němec, J. (2004). S hrou na cestě za tvořivostí. Brno: Paido.
Neuman, J. (2007). Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. 4. vydání. Praha: Portál.
Novotná, V., Panská, Š. & Šimůnková, I. (2011). Rytmická gymnastika a pohybová skladba – programy cvičení
s hudbou. Multimediální učební text. Praha: UK FTVS.
Olivová, V. (1979). Lidé a hry. Historická geneze sportu. Praha: Olympia.
Perič, T. (2004). Hry ve sportovní přípravě dětí. Praha: Grada.
Perič, T. (2012). Techniques of Learning to Assist Coaching. IIHF International Youth Coaching
Symposium. IIHF, Helsinky (Fi). http://www.hockeycentre.org/inEnglish/Seminars/ 2012IIHFInternational
YouthCoachingSymposium/tabid/3034/language/en-US/Default.aspx (4.5.2012)
Průcha, J., Walterová, E. & Mareš, J. (1995). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
Rychtecký, A., Hardman, K., Klein, G., et al. (2008). Trendy v přípravě učitelů tělesné výchovy v evropském
kontextu. Česká kinantropologie, 12 (1), 5-27.
Sigmund, E., Frömel, K., Chmelík, F., Lokvencová, P. & Grofk, D. (2009). Oblíbený obsah vyučovacích
jednotek tělesné výchovy – pozitivně hodnocený prostředek vyššího tělesného zatížení děvčat. Tělesná kultura,
32 (2), 45-63.
Sloan, S. (2007). An investigation into the perceived level of personal subject knowledge and competence
of a group of pre-service physical education teachers towards the teaching of secondary school gymnastics.
European physical educational rewiew. 13 (1), 57-80.
Živčić, M. K., Sporiš, G. & Čavar, I. (2011). Initial state of motor skills in sports gymnastics among students at
Faculty of Kinesiology. Acta kinesiologica, 5 (1), 67-72.
116 11 7
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Studentská sekce
Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovensko
Abstrakt:
Príspevok sa zaoberá športovou hrou orbal v rámci školskej telesnej výchovy. Skúma učebný program
pre vyučovanie športovej hry orbal a stav vybraných herných zručností žiakov vo orbale na druhom stupni
základnej školy. Cieľom výskumu bolo overiť vplyv nami zostaveného učebného programu pre vyučovanie
športovej hry orbal na herné zručnosti žiakov druhého stupňa základnej školy.
Výskum sme realizovali na ZŠ Sv. Gorazda Žilina počas 16 vyučovacích hodín v rámci predmetu Telesná
a športová výchova. Žiaci postupovali pri vyučovaní orbalu podľa nami zostaveného učebného programu. Na
zistenie stavu herných zručností žiakov sme použili 6 testov: vedenie loptičky VL, streľba po vedení loptičky
SPVL, prihrávka po zemi forhend PPZF, prihrávka po zemi bekhend PPZB, prihrávka po zemi po vedení
loptičky forhend PPVLF a prihrávka po zemi po vedení loptičky bekhend PPVLB. Vstupný stav a výstupný stav
týchto testov sme dali pomocou testov štatistickej významnosti do vzájomného vzťahu, na základe ktorého sme
zistili, že medzi vstupnými a výstupnými stavmi žiakov sú štatisticky významné zmeny (p < 0,05) vo všetkých
nami vybraných testoch herných zručností VL, SPVL, PPZF, PPZB, PPVLF, PPVLB.
Abstract:
Dissertation deals with sport game oorball as a part of school physical education. Dissertation examines
learning program for teaching oorball and degree of selected game skills of pupils in oorball in elementary
school. The aim of this work was to check an inuence of the learning program for teaching a sport game
oorball on game skills of pupils in elementary school.
The research was realized on one set of pupils (boys) of fth grade in elementary school in St. Gorazd
school Zilina during sixteen lessons of Physical Education and Sports. Students proceeded in teaching by us
created teaching program. To nd out the status of game skills of pupils, we used six tests: leading ball VL,
shooting after leading ball SPVL, pass on the oor forehand PPVLF, pass on the oor backhand PPZB, pass on
the oor after leading ball forehand PPVLF and pass on the oor after leading ball backhand PPVLB. Input
and output aspects of these tests were given by statistical methods to correlation. Correlation showed that there
are statistically signicant changes (p < 0,05) between input and output aspects in all, by us chosen, tests of
game skills VL, SPVL, PPZF, PPVLF, PPVLB.
Klúčové slová: orbal, žiaci, základná škola, herné zručnosti, učebný program
Key words: oorball, pupils, elementary school, game skills, learning program
Príspevok je venovaný športovej hre orbal v školskej telesnej výchove, učebnému programu pre vyučovanie
orbalu a stavu vybraných herných zručností vo orbale žiakov (chlapcov) 5. ročníka základnej školy.
V dnešnej dobe sa objavujú v rámci predmetu Telesná a športová výchova nové netradičné pohybové hry,
športové hry. Vyučujúci ich zaraďujú čoraz častejšie do edukačného procesu, kvôli spestreniu vyučovania.
118
Daniel Baránek
Vychádzajú tiež z požiadaviek žiakov, ktorí majú záujem o nové netradičné športy. Školská reforma im oproti
minulosti dáva na to väčší priestor. Jednou z týchto netradičných športových hier je aj športová hra orbal.
Myslíme si, že žiaci si ju obľúbili a veľmi radi sa k nej vracajú, pretože je alternatívou ľadového hokeja, ktorý
patrí medzi najpopulárnejšie športy na Slovensku. Baránek (2013) vo výsledkoch svojho prieskumu uvádza, že
zo 650 žiakov základných škôl 70 % z nich vníma zaradenie orbalu v školskej telesnej výchove pozitívne, 22
% neutrálne a 8 % negatívne.
Bohužiaľ veľké rezervy vidíme vo orbalovom vzdelávaní. Decit, s ktorým sa stretávajú vyučujúci je
nedostatok literárnych prameňov, ktoré by im ozrejmili ako viesť žiakov vo vyučovaní orbalu, prípadne
hodnotili stav herných zručností, herného výkonu žiakov. Na Slovensku existuje iba jedna ociálne vydaná
publikácia (Ondruš, 2010), ktorá pomáha vyučujúcim pri vzdelávaní žiakov o tomto pre nich určite zaujímavom
športe. Môžu sa väčšinou stretnúť len so zahraničnou literatúrou. Tejto problematike sa okrem iných venujú
Zlatník (2001, 2004), Skružný (2005), Kysel (2011) a my sme vychádzali z ich publikácií pri zostavovaní
nášho učebného programu. Na Slovensku sa obdobnou problematikou zaoberajú Sekelský (2012) Sujová,
Vladovičová (2012). Taktiež budeme vychádzať z platného štátneho a školského vzdelávacieho programu pre
telesnú a športovú výchovu na 2. stupni základných škôl od Hausera (2008), štandardizovaných testov herných
zručností futbalistov od Holienku (2004).
Prostredníctvom nášho príspevku by sme chceli prispieť k osvete a zvýšeniu kvality vyučovania orbalu
na základných školách. Cieľom výskumu bolo overiť vplyv učebného programu pre vyučovanie športovej hry
orbal na herné zručnosti žiakov druhého stupňa základnej školy. Samotný výskum a jeho výsledky by mali
prispieť k ekonomickému a efektívnemu procesu vyučovania orbalu v rámci predmetu Telesná a športová
výchova. Predmet Telesná a športová výchova sa touto formou môže stať atraktívnejším pre žiakov svojím
obsahom i náplňou v rámci vyučovacích hodín.
Objektom nášho výskumu boli žiaci 5. ročníka (chlapci) druhého stupňa. Výskum sme realizovali v mesiacoch
september až november 2012 v rámci predmetu Telesná a športová výchova na ZŠ Sv. Gorazda Žilina. Výber
žiakov bol náhodný, jednalo sa o všetkých cvičiacich žiakov (chlapcov) 5. A a 5. B triedy, ktorí majú hodiny
predmetu Telesná a športová výchova spoločné. Do výskumu sa zapojilo 17 žiakov, ale pri vyhodnocovaní sme
brali do úvahy výsledky 15 žiakov, ktorí absolvovali vstupné aj výstupné merania. Využili sme časovú dotáciu 16
vyučovacích hodín (45 minút) v rámci tematických celkov testovanie (4 vyučovacie hodiny), povinne výberový
tematický celok (12 vyučovacích hodín). Nami zostavený učebný program sme implementovali do edukačného
procesu počas 12 vyučovacích hodín. Vstupné testy herných zručností absolvovali žiaci na prvej a druhej
hodine. Nami zostavený učebný program pre vyučovanie športovej hry orbal sme zaradili do vyučovacieho
procesu počas tretej až štrnástej vyučovacej hodiny. Výstupné merania, testy herných zručností absolvovali
žiaci na pätnástej a šestnástej vyučovacej hodine.
1. Literárna metóda
Literárnu metódu sme využili najmä na začiatku výskumu pri tvorbe teoretických východísk skúmanej
problematiky.
2. Obsahová analýza dokumentov
Obsahovú analýzu dokumentov sme využili na analýzu informácii získaných počas obdobia nášho
výskumu.
3. Testy herných zručností
Testy herných zručností sme využili pri zisťovaní stavu vybraných herných zručností žiakov
z orbalu pred (vstupné merania) a po kváziexperimente (výstupné merania). Testová batéria pre hodnotenie
stavu vybraných herných zručností žiakov v športovej hre orbal pozostávala z neštandardizovaných testov
zameraných na vedenie loptičky (slalom) VL, streľbu po vedení loptičky (slalome) SPVL, prihrávku po zemi
(forhend, bekhend) PPZF - PPZB, prihrávku po zemi po vedení loptičky (forhend, bekhend) PPVLF - PPVLB.
Pri zostavovaní testov sme vychádzali z modikácie testov herných zručností pre futbalistov od Holienku
(2004) a literatúry od Staršieho, Jančokovej, Výboha (1999).
118 11 9
Vplyv učebného programu pre orbal na herné zručnosti žiakov základnej školy
An inuence of the learning program for oorball on game skills of pupils in elementary school
Popis testov a ich prevedenie:
VL - Prejdenie vymedzenej trate (5 kužeľov, mét vo vzdialenosti 1 meter od seba) s loptičkou na hokejke
v čo najkratšom čase. Žiak vedie loptičku striedavo forhendovou a bekhendovou stranou čepele hokejky
pomedzi méty tam aj späť.
SPVL - Presnosť streľby po vedení loptičky na vzdialenosť 10 metrov. Žiak 5krát vedie loptičku pomedzi
kužele smerom k bráne a následne zo vzdialenosti 10 metrov strieľa forhendovou stranou čepele hokejky na
bránu.
PPZF, PPZB - Presnosť prihrávky po zemi na vzdialenosť 10 metrov. Žiak 5krát za sebou prihráva loptičku
forhendovou a bekhendovou stranou čepele hokejky po zemi do postavenej malej brány (dve méty 1 meter od
seba) na vzdialenosť 10 metrov.
PPVLF, PPVLB - Presnosť prihrávky po zemi po vedení loptičky na vzdialenosť 10 metrov. Žiak 5 krát za
sebou prihráva loptičku po vedení forhendovou a bekhendovou stranou čepele hokejky po zemi do postavenej
malej brány (dve méty 1 meter od seba) na vzdialenosť 10 metrov.
4. Kváziexperiment
Využívali sme terénny, dvojskupinový, s viacnásobným meraním závislej premennej pred a po
kváziexperimentálnom zásahu. Kvázixperimentálnym zásahom rozumieme zaradenie nami zostaveného
učebného programu pre vyučovanie športovej hry orbal do edukačného procesu. Závisle premenná bol stav
herných zručností žiakov pred a po zaradení učebného programu. Kváziexperimentálnym činiteľom bol nami
zostavený učebný program pre vyučovanie športovej hry orbal. Učebný program bol zameraný na rozvoj
herných zručností žiakov: vedenie loptičky, uvoľňovanie hráča s loptičkou, prihrávku a spracovanie loptičky,
streľbu loptičky.
5. Pozorovanie
V našom výskume sme pozorovanie využili ako diagnostickú činnosť, pri ktorej sme kontrolovali
správnosť vykonania jednotlivých testov herných zručností žiakov a priebeh výskumu.
6. Meranie
Meranie sme vo výskume využili na zaznamenanie hodnôt pri testoch herných zručností žiakov.
1. kazuistika
2. analýza
3. syntéza
4. indukcia
5. dedukcia
Kvantitatívne metódy, ktoré sme využili pri spracovávaní výsledkov, sme vyhodnotili v programe Microsoft
Ofce Word a Excel. Štatistická analýza bola realizovaná pomocou software PASW Statistics 18.
Na štatistické spracovanie, vyhodnotenie výskumu sme použili Wilcoxonov neparametrický test pre závislé
výbery. Významnosť sme zisťovali na štandardne používanej 5% hladine α medzi vstupnými a výstupnými
stavmi herných zručností žiakov.
Pri kvantitatívnom spracovaní výsledkov výskumu sme použili aj základné opisné charakteristiky hodnôt
výkonov aritmetický priemer (x), smerodajná odchýlka (s), medián (med (x)), maximum nameraných hodnôt
(max) a minimum nameraných hodnôt (min).
Štatistickú významnosť zmeny v testoch herných zručností medzi vstupným a výstupným meraním, ktoré
dosiahli žiaci uvádzame v tabuľkách 1 a 2. Pri porovnaní priemerných hodnôt a mediánov medzi vstupným
a výstupným meraním v testoch na zistenie stavu herných zručností žiakov vidieť, že celkovo sa žiaci zlepšili
vo všetkých testoch VL, SPVL, PPZF, PPZB, PPVLF, PPVLB. Štatisticky významné zmeny (p < 0,05) medzi
vstupným a výstupným meraním sme zaznamenali vo všetkých testoch herných zručností VL, SPVL, PPZF,
PPZB, PPVLF, PPVLB. Môžeme konštatovať, že žiaci kváziexperimentálnej skupiny pri výstupných meraniach
120
Daniel Baránek
dosiahli štatisticky významné zmeny (p < 0,05) vo všetkých z nami vybraných testoch herných zručností vo
orbale.
V teste VL si môžeme všimnúť zmenu priemernej hodnoty z 13,82 (s) na 12,05 (s) a mediánu z 13,9 (s)
na 11,5 (s), čo predstavuje štatisticky významnú zmenu (p < 0,05). V teste SPVL došlo k zmene priemernej
hodnoty z 1,3 (n) na 2,3 (n) a mediánu z 1 (n) na 2 (n), čo predstavuje štatisticky významnú zmenu (p < 0,05).
V teste PPZF došlo k zmene priemernej hodnoty z 1,7 (n) na 2,6 (n) a medián 2 (n) sa nezmenil, čo predstavuje
štatisticky významnú zmenu (p < 0,05). V teste PPZB došlo k zmene priemernej hodnoty z 1,1 (n) na 1,9 (n)
a mediánu z 1 (n) na 2 (n), čo predstavuje štatisticky významnú zmenu (p < 0,05).
Tabuľka 1: Štatistická významnosť zmeny v testoch herných zručností žiakov
VL SPVL PPZF PPZB
n = 15 VST VÝST VST VÝST VST VÝST VST VÝST
X 13,82
(s)
12,05
(s)
1,3 (n) 2,3 (n) 1,7 (n) 2,6 (n) 1,1 (n) 1,9 (n)
S3,5 (s) 3,24 (s) 0,9 (n) 1 (n) 1 (n) 1,1 (n) 0,8 (n) 1,1 (n)
med (x) 13,9 (s) 11,5 (s) 1 (n) 2 (n) 2 (n) 2 (n) 1 (n) 2 (n)
Max 21,6 (s) 16,5 (s) 3 (n) 4 (n) 3 (n) 5 (n) 3 (n) 4 (n)
Min 8,7 (s) 7,5 (s) 0 (n) 1 (n) 0 (n) 1 (n) 0 (n) 0 (n)
* (p < 0,05) sv (p < 0,05) sv (p < 0,05) sv (p < 0,05) sv
V teste PPVLF si môžeme všimnúť zmenu priemernej hodnoty z 1,1 (n) na 1,8 (n) a mediánu z 1 (n) na 2 (n),
čo predstavuje štatisticky významnú zmenu (p < 0,05). V teste PPVLB došlo k zmene priemernej hodnoty z 0,8
(n) na 1,3 (n) a medián 1 (n) sa nezmenil, čo predstavuje štatisticky významnú zmenu (p < 0,05). Keď sme spolu
spočítali priemerné hodnoty a mediány testov PPZF a PPZB, vyšlo nám, že v PPZ došlo k zmene priemernej
hodnoty z 2,8 (n) na 4,5 (n) a mediánu z 3 (n) na 4 (n), čo predstavuje štatisticky významnú zmenu (p < 0,05).
Keď sme spolu spočítali priemerné hodnoty a mediány testov PPVLF a PPVLB, vyšlo nám, že v PPVL došlo
k zmene priemernej hodnoty z 1,9 (n) na 3,0 (n) a mediánu z 2 (n) na 3 (n), čo predstavuje štatisticky významnú
zmenu (p < 0,05).
120 121
An inuence of the learning program for oorball on game skills of pupils in elementary school
Vplyv učebného programu pre orbal na herné zručnosti žiakov základnej školy
Tabuľka 2: Štatistická významnosť zmeny v testoch herných zručností žiakov
PPVLF PPVLB PPZ PPVL
n = 15 VST VÝST VST VÝST VST VÝST VST VÝST
X 1,1 (n) 1,8 (n) 0,8 (n) 1,3 (n) 2,8 (n) 4,5 (n) 1,9 (n) 3,0 (n)
S0,7 (n) 0,8 (n) 0,7 (n) 0,5 (n) 1,3 (n) 2 (n) 1,2 (n) 1,1 (n)
med (x) 1 (n) 2 (n) 1 (n) 1 (n) 3 (n) 4 (n) 2 (n) 3 (n)
Max 2 (n) 3 (n) 2 (n) 2 (n) 5 (n) 7 (n) 4 (n) 5 (n)
Min 0 (n) 1 (n) 0 (n) 1 (n) 1 (n) 1 (n) 0 (n) 1 (n)
* (p < 0,05) sv (p < 0,05) sv (p < 0,05) sv (p < 0,05) sv
Legenda:
VL – vedenie loptičky
SPVL – streľba po vedení loptičky
PPZF – prihrávka po zemi forhend
PPZB – prihrávka po zemi bekhend
PPVLF – prihrávka po zemi po vedení loptičky forhend
PPVLB – prihrávka po zemi po vedení loptičky bekhend
PPZ – prihrávka po zemi
PPVL – prihrávka po zemi po vedení loptičky
VST – vstupné merania
VÝST – výstupné merania
(s) – časový interval meraný v sekundách
(n) – počet úspešných pokusov
* – štatistická významnosť na 5% hladine α (p < 0,05)
sv – štatisticky významné
Z hľadiska cieľa výskumu sme zisťovali štatistickú významnosť zmien medzi vstupným a výstupným
meraním. Predpokladali sme, že žiaci ZŠ Sv. Gorazda Žilina po zaradení nami zostaveného učebného programu
do vyučovacieho procesu (výstupné merania) budú dosahovať štatisticky významne zmeny vo všetkých nami
vybraných testoch herných zručností. Tento predpoklad sa nám potvrdil a žiaci dosiahli štatisticky významnú
zmenu (p < 0,05) výstupného stavu v porovnaní so vstupným stavom vo všetkých nami vybraných testoch
herných zručností. Štatistická významnosť zmien sa nám teda potvrdila vo všetkých testoch herných zručností
VL, SPVL, PPZF, PPZB, PPVLF a PPVLB. Keď sme spolu spočítali priemerné hodnoty a mediány testov
PPZF a PPZB, zistili sme v PPZ štatisticky významnú zmenu (p < 0,05) výstupného stavu v porovnaní so
vstupným stavom. Keď sme spolu spočítali priemerné hodnoty a mediány testov PPVLF a PPVLB, zistili
sme v PPVL štatisticky významnú zmenu (p < 0,05) výstupného stavu v porovnaní so vstupným stavom. Pri
porovnaní priemerných hodnôt a mediánov medzi vstupným a výstupným meraním v testoch na zistenie stavu
herných zručností žiakov vidieť, že celkovo sa žiaci kváziexperimentálnej skupiny zlepšili vo všetkých testoch
VL, SPVL, PPZF, PPZB, PPVLF, PPVLB. Štatistickú významnosť zmeny v testoch herných zručností medzi
vstupným a výstupným meraním, ktoré dosiahli žiaci ZŠ Sv. Gorazda Žilina uvádzame v tabuľkách 1 a 2.
Výskumom sme zistili nové poznatky z oblasti orbalového vzdelávania žiakov základnej školy. Taktiež
sme získali obraz o stave herných zručností žiakov základnej školy v športovej hre orbal. Počas realizácie
výskumu sa nevyskytli žiadne vážne problémy. Riaditeľ oslovenej základnej školy a vyučujúci predmetu Telesná
a športová výchova boli ochotní zapojiť sa do výskumu. Na základe neštandardizovaného rozhovoru, ankety,
ktorú sme rozdali vyučujúcim predmetu Telesná a športová výchova a žiakom, ktorí sa zapojili do výskumu,
sme dospeli k nasledovným záverom:
122
Daniel Baránek
– Vyučujúci predmetu Telesná a športová výchova vnímajú zaradenie nami zostaveného učebného
programu pre vyučovanie športovej hry orbal do školskej telesnej výchovy pozitívne.
– Vyučujúci predmetu Telesná a športová výchova využije pri realizácii športovej hry orbal nami
zostavený učebný program aj v budúcnosti.
– Žiaci vnímajú zaradenie nami zostaveného učebného programu pre vyučovanie športovej hry orbal
v rámci vyučovacej hodiny predmetu Telesná a športová výchova pozitívne.
– Žiaci by sa pri realizácii orbalu v školskej telesnej výchove v budúcnosti venovali najradšej samotnej
hre.
V dnešnej dobe sa v školskej telesnej výchove objavujú čoraz častejšie nové, netradičné pohybové
aktivity, menej známe pohybové hry, športové hry, ktoré vyučujúci zaraďujú do vyučovacieho procesu na
základe požiadaviek žiakov. Jednou z týchto aktivít je aj športová hra orbal, ktorú si žiaci veľmi rýchlo
obľúbili a ktorá si našla svoje miesto v predmete Telesná a športová výchova. Naším výskumom sme rozšírili
poznatky o športovej hre orbal v školskej telesnej výchove. Na základe štúdia odbornej literatúry, realizácie
kváziexperimentu, nameraných hodnôt, zistených výsledkov a vlastných praktických skúseností sme dospeli k
nasledovným poznatkom:
– Je možné realizovať výskum, ktorým by sme zisťovali vplyv učebného programu pre vyučovanie
športovej hry orbal na herné zručnosti žiakov v školskej telesnej výchove.
– Vzhľadom na štúdium odbornej literatúry a výsledky našej práce odporúčamezaraďovať nami
zostavený učebný program do školskej telesnej výchovy v rámci hodín zameraných na vyučovanie
športovej hry orbal, keďže jeho zaradením môžeme dosiahnuť zlepšenie stavu herných zručností
žiakov.
– Pre využitie poznatkov v praxi odporúčame formou seminárov, školení a dostupných publikácií
sprístupňovať vyučujúcim, žiakom poznatky z oblasti vyučovacieho procesu športovej hry orbal
v školskej telesnej výchove a poznatky o rozvoji herných zručností žiakov vo orbale.
– Prezentované výsledky odporúčame overiť na početnejšej skupine žiakov, prípadne na viacerých
skupinách.
BARÁNEK, D. (2013). Florbal v školskej telesnej výchove. In Zborník medzinárodnej vedeckej konferencie
Pohyb a zdravie X [CD-ROM]. Trenčín: TNUAD FZ, 2013. s. 34 – 41.
HAUSER, J. (2008). Štátny vzdelávací program pre 2. stupeň základnej školy v Slovenskej republike. Bratislava:
Štátny pedagogický ústav. 40 s.
HOLIENKA, M. (2004). Testy herných zručností pre mladých futbalistov. In Športové hry. R o č n í k I X . ,
č. 1/2004. s. 23 – 31.
KYSEL, J. (2011). Florbal – kompletní průvodce. Praha: Grada publishing. 144 s.
ONDRUŠ, D. (2010). Florbal ako trénovať a hrať. Žilina: ŠK Juventa. 118 s.
SEKELSKÝ, R. (2012). Vyučovanie športových hier v základných školách v Starej Ľubovni. Banská Bystrica:
KTVŠ FHV UMB. 102 s.
SKRUŽNÝ, Z. a kol. (2005). Florbal. Praha: Grada publishing. 65 s.
STARŠÍ, J., JANČOKOVÁ, Ľ., & VÝBOH, A. (1999). Teória a didaktika ľadového hokeja I. Banská Bystrica:
FHV UMB. 188 s.
SUJOVÁ, L., & VLADOVIČOVÁ, N. (2012). Vplyv orbalu na rozvoj kondičných schopností detí mladšieho
školského veku. In Zborník medzinárodnej vedeckej konferencie Telesná výchova a šport – prostriedok
vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu. [CD-ROM]. Zvolen: TUZV FÚTVŠ. s. 230 – 234.
ZLATNÍK, D. (2004). Florbalový trénink v praxi. Praha: Česká orbalová unie. 61 s.
122 123
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Studentská sekce
1 Fakulta tělesné kultury, Palackého univerzita v Olomouci
2 Filozocká fakulta, Palackého univerzita v Olomouci
Abstrakt
Příspěvek pojednává o možnostech využití představivosti (imaginace) ve sportu v rámci zlepšování
výkonnosti psychologickými prostředky. Tato mentální technika je často využívána sportovci ke zlepšení
jejich sportovního výkonu. Jako intervenční techniku ji využívají pro své svěřence sportovní psychologové a
v poslední době i trenéři. Tréninkový plán imaginace v rámci sportovní psychologické přípravy je v zahraničí
široce rozpracován. Technikou imaginace se v oblasti psychologie sportu zabývá stále více výzkumníků. Její
podstatou je vytváření co nejkvalitnějších a nejživějších představ o úspěšném vykonání toho, co chceme na svém
výkonu zlepšit. Příspěvek se zabývá teoretickými aspekty procesu imaginace, jeho charakteristikou, členěním a
podrobnými aspekty využití u sportovní populace.
Abstract
This paper deals with the possibilities of using imagery (imagination) in sports to improve performance by
psychological means. This mental technique is often used by athletes to improve their sports performance. It is
also used as an intervention technique by sports psychologists and more recently coaches for athletes. Abroad,
the Training schedule of imagery in sports psychology training is widely developed. The numbers of researchers
dealing with the technique of imagery in sport psychology is rising. The essence is to create a mental image
of highest quality, and a vivid picture of successful execution of what we want to improve in our performance.
This paper deals with the theoretical aspects of the imagery, its characteristics, structure and detailed aspects
of the use in sports.
Klíčová slova: představivost, imaginace, mentální trénink, vizualizace, psychologie sportu
Key words: imagery, imagination, mental training, vizualization, sport psychology
Tento článek vznikl za podpory specického vysokoškolského výzkumu IGA 2012: FTK_002
Výkon ve sportu představuje nadstandardní zátěžovou situaci. Rozdíly ve fyzické připravenosti závodníků
jsou mnohdy velmi malé, a proto se poslední dobou na scénu dostávají techniky pracující s psychikou sportovce.
Psychická připravenost závodníků může hrát důležitou roli. Na vyšší výkonnostní úrovni představuje oblast
psychiky největší rezervu v tréninku, neboť úspěšní sportovci se liší od méně úspěšných tím, jak rozvinuté jsou
jejich psychologické dovednosti. V rámci psychologických intervencí pro sportovce, ale i u koučování se při
zvyšování výkonu pracuje s mentálními technikami. Tou nejužívanější v psychologii sportu je představivost
neboli imaginace (Morris et al., 2005).
124
Veronika Kavková, Marek Malůš, Jitka Taušová, Hana Válková
Pojem imaginace pochází z latinského „imago“ – obraz a „vyjadřuje komplexní proces seskupování představ
do určitých struktur a jejich fungování“ (Nakonečný, 2004, s. 136).
Nejedná se tedy o pouhou vizualizaci, kdy je do představ zapojena jen zraková modalita. Cílem
představivosti je zapojit do představy co nejvíce smyslů tak, aby se nejvíce přiblížila realitě. Tak to ve své
denici imaginace popisují White a Hardy (1998 in Singer et al., 2001, s. 529): „Imaginace je prožívání, které
napodobuje skutečnou praxi. Můžeme si uvědomovat vidění určité vytvořené představy, cítění pohybů jako
utvořenou představu, nebo si zkusit představit čichové vjemy, chuť anebo zvuky bez toho, že bychom byli
vystaveni působení podnětů, které tyto vjemy způsobují. Někdy pomůže zavřít oči. Liší se to od snů, ze kterých
jsme probuzeni, ale uvědomujeme si, kdy utváříme představu.“
Tento proces zahrnuje vyvolávání jednotlivých informací uložených v paměti z již zažité zkušenosti
a utváření smysluplné představy z těchto informací. Jednotlivé informace jsou v podstatě produktem naší paměti,
vnitřně zažité znovu-vyvoláním a rekonstrukcí předešlých událostí. Imaginace je vlastně forma simulace (Watt
et al., 2006).
O pozitivním vlivu imaginace na výkonnost ve sportu byla napsána řada studií (Weinberg et al., 2003;
Short et al., 2005; Short et al., 2006; Weinberg, 2008) Předpokladem úspěšné imaginace je vytvoření kvalitní,
přesné představy, která ovlivňuje senzomotorickou aferenci, a tím dosahuje změnu v pohybovém vzorci
chování (Slepička et al., 2006). Nejprve je určena dovednost, která má být zlepšena, naučena či přeučena. Ta je
následně v relaxovaném stavu nacvičována tak dlouho, dokud nemá sportovec jasnou představu daného pohybu.
Jednou z nejvíce uznávaných teorií o tom, jak funguje imaginace při osvojování si motorických dovedností, je tzv.
Carpenterova psychoneurosvalová teorie. Podle této teorie imaginace funguje na základě vytváření nervových
spojů pro motorickou činnost v mozku. Při dobře prováděné imaginaci se v mozku zapojují stejná centra jako
při reálném provádění úkonu, pouze v menší míře (Carpenter, 1894; in Singer et al., 2005). „Tato zpětná vazba
umožňuje přizpůsobení motorickému chování nebo napomáhá počtu mentálních uzlů, které cvičenec aktivuje
a které představují požadované motorické chování během výkonu.“ (Morris et al., 2005, s. 305).
V rámci využití ve sportu lze imaginaci rozdělit podle několika kritérií:
Tyto dva typy imaginace vycházejí z funkcí imaginace dle Paivia (1969; in Singer et al., 2001). Ten rozlišuje
dvě funkce imaginace: motivační a poznávací. Co se týče motivační imaginace, mohou ji sportovci užívat
k představování si specických cílů a k účelově zaměřenému cíli, jako je například vítězství v určité soutěži
nebo představa ocenění za dobrý výkon. Tyto pozitivní představy sportovce povzbudí, dodají mu sebevědomí,
a on jde pak s tímto naladěním do závodu či hry. Co se týče kognitivní imaginace, zaměřuje se na zlepšování
či nácvik specických motorických dovedností, ale i celých herních strategií. Je to ten typ imaginace, který je
používán, když se sportovci snaží získat „pocit pohybu“ a zlepšit svou úroveň motorické dovednosti. Většina
výzkumů ukazuje efektivitu tohoto typu mentální imaginace na zlepšení výkonu (Hardy, Callow, 1999; Weinberg
et al., 2003; Short et al., 2005).
Pro promítnutí své imaginace sportovci obvykle volí buď vnitřní (interní) nebo vnější (externí) perspektivu.
Vnitřní imaginace je denována jako zraková představa sebe sama v první osobě (Hardy, Callow, 1999). Jako
kdybychom měli na hlavě kameru, uvidíme pouze to, co je vidět, když právě provádíme určitou dovednost.
Protože vnitřní imaginace pochází ze zorného pole nás samých, obrazy zdůrazňují pocit pohybu. Vnější
imaginace je denována jako zraková představa sebe sama ve třetí osobě (Hardy, Callow, 1999). Když
používáme vnější imaginaci, vidíme se z pozice vnějšího pozorovatele. Je to, jako kdybychom se dívali v kině
na lm nebo na videokazetu.
Základní Hallovy studie potvrzují, že špičkoví sportovci upřednostňují vnitřní perspektivu, ale jiní
výzkumníci toto tvrzení nepotvrdili (Hall, 2001 in Singer et al., 2001). Ve skutečnosti většina sportovců užívá
jak vnitřní, tak vnější imaginaci. Hardy tvrdí, že vnější imaginace má lepší vliv na získání dovednosti a její
124 125
How does imagery help in sport?
Jak ve sportu pomáhá představivost?
provedení. U vnitřní perspektivy se předpokládá, že bude lepší k osvojení a k výkonu požadovaných dovedností,
které velkou měrou závisí na vnímání a anticipaci (Hardy, 1999; in Singer et al., 2001).
Jedním z nejčastějších využití imaginace je mentální procvičování sloužící k učení se a nácviku určité
motorické dovednosti (Morris et al., 2005). Užití imaginace tímto způsobem dovoluje sportovcům učit se
a udržovat technické dovednosti pro svůj sport (Hardy, Callow, 1999; Williams, 2006). Imaginace může být
použita samotná k mentálnímu nácviku dovednosti nebo může být kombinována s fyzickým cvičením. Fyzický
trénink může odhalit problémy vyžadující změny pohybu původně představovaného. V takových případech je
vhodný další imaginační nácvik co nejdřív upravené dovednosti (Weinberg et al., 2003). Představa učení se
motorické dovednosti a její procvičování by měla zahrnovat hlavní elementy aktivity spolu s detaily, které učiní
imaginaci realističtější (jako jsou smyslové podněty a pohybová kvalita). Dokonalá vizualizace všech detailů je
nezbytnou součástí zvládnutí daného pohybu. Stejně jako opakovaně procvičujeme dovednosti, abychom si je
udrželi, tak také můžeme pomocí tréninku posílit dovednost již dobře propracovanou (Morris et al., 2005). Na
profesionální úrovni není časté učit se novým dovednostem, ale procvičování již získané dovednosti je cenné
pro udržení její kvality. Ačkoli mentální trénink nikdy nemůže nahradit fyzické cvičení, je velmi efektivní jej
s fyzickým tréninkem kombinovat.
Sportovci mohou použít imaginaci jako prostředek k rozvoji nebo vytvoření nových strategií, k získání
nejlepších výkonů svých nebo týmových, k rozvoji herních plánů pro boj se specickými protivníky ještě
předtím, než půjdou do soutěže (Singer et al., 2001). Zkušení sportovci, zvláště ve sportech s plastickými
dovednostmi, potřebují být schopni rozvíjet různorodé strategie. Potřebují být schopni myslet přímo nebo
si představit nejlepší strategie pro své či týmové výkony. Vytváření představ toho, co potřebujeme udělat,
a možných alternativ může sportovcům pomoci učinit správné rozhodnutí v plánování jejich výkonů. Imaginace
může být tímto způsobem použita jako forma plánování výkonů. Například hokejista nebo fotbalista si mohou
představit různé defenzívy, kterým budou čelit, a hry, které mohou použít k jejich průlomu. Fotbalový tým se
může sejít na poradu během týdne, který zbývá do zápasu, a použít imaginaci jako pomoc pro vytvoření herních
plánů. Trenéři mohou používat imaginaci k rozvoji nových her předtím, než je důkladně vyzkouší na tréninku
nebo v zápase. Jakmile byly vytvořeny nové strategie, mohou sportovci použít imaginaci k jejich nácviku
a pokusit se je naučit před soutěží. K seznámení s rolemi svých spoluhráčů a chápání, jak sladit svou úlohu
s druhými, může každý člen použít imaginaci ke zvýšení výkonu své nové strategie (Morris et al., 2005).
Sportovci také mohou imaginaci použít k přípravě na jednotlivé soutěže nebo k přemýšlení o soutěži poté,
co již proběhla (Weinberg, Gould, 2003; Williams, 2006). To znamená, že imaginace může být použita nejen
pro trénink, ale také pro výkon a pro soutěž. Aby se sportovci cítili pohodlněji a redukovali rozptýlení den před
soutěží, mohou si představit závodění v den konání. Nebo pokud na daném místě již předtím byli, mohou použít
svou paměť ke znovuvytvoření scény ve dnech nebo dokonce týdnech, které zbývají do zápasu či soutěže.
Mohli by si představit všechny aspekty svého výkonu a úspěšné provedení svých technických a taktických
dovedností v den zápasu. Sportovci mohou zjistit, že imaginace vyvolaná v dějišti utkání je realističtější a
omezuje možné rozptýlení z nového prostředí, v němž se člověk nachází v době zápasu (Morris et al., 2005).
Imaginace může také ovlivnit sportovcův psychický stav. Může zvýšit psychologické dovednosti, jako je
koncentrace, sebevědomí, motivace a kontrola úzkosti (Short et al., 2005).
126
Veronika Kavková, Marek Malůš, Jitka Taušová, Hana Válková
Imaginace může sportovcům pomoci úspěšně se vyrovnat s problémy nebo situacemi, které mohou vyvolávat
úzkost (Crust, 2005; Morris et. al., 2005; Williams, 2006). Pomáhá tím, že si tyto problémy připustíme během
vytváření plánů a v představách se s těmito situacemi vyrovnáváme. Imaginace může být tímto způsobem
použita například k vyrovnání se se stresem, který se objevuje vzhledem k náročnosti sportu. Na velký stres
se tělo reaguje různými způsoby – zrychleným tlukotem srdce, vysokým krevním tlakem, zpocenými dlaněmi,
intenzivnějším dýcháním apod. Tyto pocity dávají prostor pro negativní myšlenky, pochybnosti a strach.
Důsledkem je, že často pod tlakem chybujeme, selžeme nebo přinejmenším plýtváme duševní energií. Mnohdy
také prohlašujeme, že pro úspěšné zvládnutí nejsme dost silní, uvolnění, nebo máme málo zkušeností. Ve většině
případů je řešení pouze ve stavu naší mysli. Mysl, která je ve stresu, může být těžké najednou změnit. Jediné
co můžeme udělat, je nahradit probíhající program v naší mysli lepším, který nám pomáhá se koncentrovat
(Slepička et al., 2006).
Aby sportovci dosáhli zaměření pozornosti, mohou si představit významné aspekty nadcházejícího výkonu.
To zúží zaměření na významné věci, a omezí dopad negativních aspektů. Aby se naučili trvalé koncentraci
během výkonu, mohli by si představit nadcházející výkon a všechny potenciální roztržitosti, které mohou být
přítomny, a vyvinout copingové strategie k jejich vyrovnání předtím, než se stanou problémem.
Imaginace je široce doporučována jako prostředek k získání sebevědomí. Představy mohou vytvořit pocity
kompetence a úspěchu, jako je provedení dobrého výkonu nebo správné vykonání dovednosti, či vzrůst
sportovcovy důvěry.
Naše mysl si dokáže představit a zobrazit události, které se ještě neobjevily. Ačkoli imaginace je závislá
především na paměti, můžeme si vytvořit představu z několika částí paměti. Například sportovec, který se
podrobil rehabilitaci kvůli vymknutému rameni, si může představovat, jak zvedá paži přes hlavu, ačkoli ještě
není schopen to udělat. Protože je imaginace mentální aktivita a není spojena s fyzickým pohybem, může být
její používání spojeno i se zraněním a těžkým tréninkem (Morris et al., 2005).
Pro sportovce může být velmi obtížné vyrovnat se s dlouhotrvajícím zraněním. Imaginace zde může pomoci
vyrovnat se s určitými problémy spojenými s dlouhodobou absencí ve sportu. Jak uvádí Singer (2001), obavou
mnoha sportovců v tomto období je, že zůstanou pozadu za dalšími sportovci, kteří jsou schopni trénovat
a soutěžit. Během dlouhodobého vysazení kvůli zranění mohou sportovci použít imaginaci pro práci na
technických, taktických a psychologických dovednostech spojených s výkonem. K udržení fyzické svěžesti
pro návrat do sportu mohou použít imaginaci například jako mentální trénink k učení se novým dovednostem,
k procvičování a udržování si již existující dovednosti, když je nemohou provádět fyzicky, nebo k rozvoji,
procvičování a učení se strategiím.
Imaginace může být použita k usnadnění uzdravení se ze zranění, obzvláště měkkých tkání. Stejný proces
může být použit pro bolest spojenou s těžkým tréninkem. Samotná představa většího krevního toku ke zraněnému
místu, stejně jako použití tepla na poškozenou tkáň, může být léčebná. Výzkumníci tak zaznamenali změny
v použití imaginace během období rekonvalescence (Lynne et al., 2006). V týdnu následujícím po zranění
sportovci udávají, že jim jejich emoce zabraňují použít imaginaci. Potom, během počáteční fáze léčení, udávají,
že používají imaginaci za účelem hojení a hospodaření s bolestí, a kognitivní imaginaci používají k nácviku
a udržování dovedností a zvýšení sebevědomí. Ve středové fázi, jako odpověď na potřebu cítit, že zranění se
zlepšuje, vidět zlepšení ve své rehabilitaci a udržet si svou úroveň dovednosti, sportovci obecně hlásí vzrůst
kognitivní imaginace. Použití imaginace v této době zvyšuje jejich motivaci k uzdravení a návrat ke sportu.
V konečné fázi je užívání imaginace u sportovců omezeno na využití kognitivní imaginace (Driediger, Hall &
Callow, 2006).
126 127
How does imagery help in sport?
Jak ve sportu pomáhá představivost?
Pokud má být psychologická intervence u sportovců efektivní, musí být prováděna individuálním,
systematickým přístupem, postupně. Měla by obsahovat různé psychologické techniky integrované v jednotném
programu. Co se týče samotného nácviku imaginace, měl by psycholog sportovce vést především k tomu, aby se
cítil co nejvíce jako při reálném vykonávání pohybu. To znamená zapojit do představy všechny smysly, ale také
emoce a tělesné pocity. Důležitá role psychologa v této fázi spočívá především v motivování sportovce, jelikož
celý nácvik imaginace a jejího procvičování záleží na systematickém a především dlouhodobém opakování.
Úlohou psychologa je podporovat sportovce v dodržování programu imaginace. Úspěšnost imaginace také
závisí na tom, jak dobře se tato mentální technika sportovci vysvětlí, jaký význam jí psycholog přikládá a jak
techniku umí sportovci předat.
Crust, L. (2005). Sport Psychology – the will to win. London: Peak Performance Publishing.
Driediger, M., Hall, C., & Callow, N. (2006). Imagery use by injured athletes: a qualitative analysis. Journal of
Sports Sciences, 24(3), 261-272. [Dostupné též z databáze SPORTDiscus, cit. 2013-02-08].
Hardy, L., & Callow, N. (1999). Efcacy of external and internal visual imagery imagery
perspectives for the enhancement of performance on tasks in which form is important.
Journal of Sport and Exercise Psychology, 21, 95–112. [Dostupné též z databáze SPORTDiscus, cit. 2013-02-
08].
Lynne, E., Hare, R., & Mullen, R. (2006) Imagery use during rehabilitation from injury. Journal of Imagery
research in sport and physical activity. [online] [cit. 2007-12-14] Dostupný z WWW: < //www.bepress.com/
jirspa/vol1/iss1/art1>.
Morris, T., Spittle, M., & Watt, A. P. (2005). Imagery in sport. Champaign: Human Kinetics.
Nakonečný, M. (2004). Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia.
Short, S. E., Ross-Stewart, L., & Monsma, E. V. (2006). Onwards with the evolution of imagery research in
sport psychology. Athletic Insight, 8(3), 47-63. [Dostupné též z databáze SPORTDiscus, cit. 2012-11-28].
Short, S. E., Tenute, A., & Feltz, D. L. (2005): Imagery use in sport: Mediational effects for efcacy, Journal of
Sports Sciences, 23(9), 951-960. [Dostupné též z databáze SPORTDiscus, cit. 2012-11-28].
Singer, R., Hausenblas, H., & Janelle, Ch. M. (2001). Handbook of Sport Psychology. Toronto: John Wiley &
Sons, Inc.
Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (2006). Psychologie sportu. Praha: Karolinum.
Watt, A. P., Morris, T., & Andersen, M. B. (2004). Issues in the development of a measure of imagery ability in
sport. Journal of mental imagery, 28(3), 149-180. [Dostupné též z databáze PsycINFO, cit. 2010-05-20].
Weinberg, R., Butt, J., Knight, B., Burke, K. L., & Jackson, A. (2003). The relationship between the use and
effectiveness of imagery: An exploratory investigation. Journal of Applied Sport Psychology, 15(1), 26-40.
[Dostupné též z databáze SPORTDiscus, cit. 2012-11-28].
Weinberg, R. S., & Gould, D. (2003). Foundations of Sport and Exercise Psychology. Champaign: Human
Kinetics.
Weinberg, R. (2008). Does imagery work? Effects on performance and mental skills. Journal of Imagery
Research in Sport and Physical Activity, 3(1). [Dostupné též z databáze SPORTDiscus, cit. 2012-11-28].
Williams, J. M. (2006). Applied Sport Psychology – Personal growth to peak performance. New York: McGraw-
Hill.
128
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
DISKUZE, RECENZE, ZPRÁVY
Každoroční konference Mezinárodní asociace evropských sportovních univerzit (FIEP) pod obligátním
titulem „The International Congress of Physical Education, Sports and Kinotherapy“ se konala v červnu 2013
na půdě bukurešťské Národní univerzity tělesné výchovy a sportu. Více než stovku účastníků kongresu tvořili
převážně rumunští badatelé, které doplnili nepočetní aktivní zástupci sportovních fakult z Ruska, Ukrajiny,
Moldavska, Srbska, Francie, Itálie, Polska, České republiky a Slovenska. Tematicky se bukurešťská konference
zaměřila na tři klíčové okruhy: sport a pohybová výkonnost, tělesná a sportovní výchova a kinoterapeutický
výzkum speciálních forem pohybových aktivit. Příznačným rysem této kinantropologické události bylo ostré
oddělení úvodních tematických vystoupení od navazujících krátkých informací autorů prezentovaných
posterů. To sice umožnilo vyšší aktivní účast většímu množství konferenčních účastníků, na druhé straně
takováto organizace omezila možnost tematicky konzistentní diskuze. Nepřehlédnutelným rysem bukurešťské
konference byla nízká úroveň komunikace na mezinárodní úrovni, způsobená nedostatečnou znalostí hovorové
angličtiny řady místních účasníků konference.
Z jednotlivých témat musíme přednostně pozornit na čtyři úvodní projevy při slavnostním zahájení konference:
V. M. Platonov z Ukrajiny zaujal spíše praktickým pohledem trenéra, když přehledně periodizoval vývoj historie
vrcholového sportu a názornými ukázkami upozornil i na některá specika sportovní přípravy v jednotlivých
sportovních odvětvích a disciplinách. (Vystoupení bylo prezentováno v ruštině a překládáno do rumunštiny.)
Předsedkyně Olympijské akademie Ukrajiny M. Bulatova se zabývala dnes obecně zjednodušovaným tématem
olympijské výchovy. Akcentovala spíše obecné formální aspekty tématiky a nezdůraznila zřejmě stále aktuálnější
aspekt olympismu: pevnou a neodlučitelnou provázanost na morální ukotvenost a hodnotové směřování širšího
společenského kontextu. Francouz D. Courteix zvolil zásadně odlišné téma: Upozornil na možnost nežádoucích
skeletálních změn mladých atletek v důsledku intenzivní tréninkové zátěže. A konečně V. Triboi z Moldavska
ozřejmil specickým pohledem i obecnější sociálně politickou situaci své země informací o snahách integrovat
moldavské studenty do evropského systému sportovní výchovy.
Tematická roztříštěnost, známá ostatně z většiny obdobných mezinárodních kongresů či konferencí, poněkud
znesnadňovala rozhodování o účasti v jednotlivých sekcích. V klíčové sekci „Sport a motorická výkonnost“
nalezli řadu prakticky orientovaných příspěvků zejména „sportovní praktici“: trenéři, kouči a učitelé tělesné
výchovy. Pozornost upoutaly i příspěvky typu „možnosti a meze regenerace a rekreace vrcholových sportovců“,
„význam agrese v individuálním sportu“, „možnosti a meze vyrovnávání se se stresem na půdě sportu“,
„nadváha a obezita jako faktor formující osobnost studentek“.
Druhá sekce „Tělesná a sportovní výchova“ v řadě posterových prezentací navazovala na stále aktuálnější
téma vyskytující se i v předešlé sekci: problematiku sedavého způsobu života a významu tělesné výchovy
a sportu v prevenci nadváhy a obezity a při budování tělesné zdatnosti.
Nejhojněji obsazená třetí sekce „Kinoterapie a speciální pohybové aktivity“ se především z medicínského
hlediska zabývala problematikou svalové síly, rehabilitace kosterních úrazů, výživovými zásadami dětí
a mládeže. Stranou neponechala ani již zmiňované téma rostoucího podílu obezity v naší kulturní sféře.
Sekce shromažďující témata typu „varia“ patřila sice k nejmenším, ale možná nejzajímavějším. Soustředila
totiž sociologizující pohled na soudobou tělesnou výchovu a sport v širším kontextu hodnotových posunů
a změn životního stylu v postmoderní společnosti, a nastolila tak diskusně zajímavá témata (pro které však
nebyl dostatečný čas a prostor): sociálně politické aspekty podpory sportu, jeho zdravotní aspekty, význam
tělesné výchovy pro tělesně a mentálně postižené jedince, praktiky stravovacích zvyklostí současníků, význam
životního prostředí pro možnosti sportování, po rostoucí význam managementu a marketingu v profesionalizaci
sportu.
Sekce „Sport a tělesný výkon“ se v souladu s tématem zaměřila primárně na možnosti a meze tréninkového
procesu v dílčích sportovních disciplinách. Konečně tématická skupina „Pohybová a sportovní výchova“
v poměrně širokém tématickém záběru hodnotila kupř. význam vládních dokumentů týkajících se školní tělesné
výchovy v Itálii, rostoucí význam sportování v rovině kvality života, upozornila na komparativní výzkum
britské a rumunské soustavy školní tělesné výchovy či na možnosti utváření celoživotního pozitivního vztahu
u teenagerů.
Zvláštností bukurešťského konferenčního programu bylo zařazení samostatné studentské sekce, ve které
na sebe upozornil jako aktivní moderátor B. Antala, slovenský prezident FIEP, příspěvkem týkajícím se
zvyšujícího se významu zdravotních aspektů školní tělesné výchovy. Česko-slovenská aktivní účast byla dále
reprezentována příspěvky J. Cacka a kol. „Vztah vybraných somatických a sociokulturních parametrů české
dospělé populace“ a „Vztah chůze a obezity obyvatel České republiky“, J. Sedláčka „Fyzická zdatnost studentů
bratislavské univerzity“, či A. Sekota „Pohybová aktivita obyvatel České republiky“.
Bukurešťská konference se vyznačovala na jedné straně poněkud úpornou snahou dát svému jednání pečeť
mezinárodní evropské vědecké události, na druhé straně signalizovala „velké rezervy“ v tomto snažení především
jazykovou dominancí převažujích domácích účastníků, a to jak v samotném ociálním konferenčním jednání,
tak v kuloární rovině. Tyto skutečnost naznačují, že rumunskou společnost na cestě ke kulturní, ekonomické
a prestižní plnoprávnosti s étosem Evropské unie ještě velký kus cesty čeká. Situace obdobná jako v případě
dalších „evropských nováčků“.
Aleš Sekot
128 129
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Knihovny
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 1
Knihovny
151
BROZURA_2013_prava_Layout 1 28.6.2013 10:16 Stránka 151
Hradecká 1250/2, Hradec Králové
130
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Pokyny pro autory
STUDIA SPORTIVA 2013/ č. 1
Pokyny pro autory
152
Pokyny pro autory
STUDIA SPORTIVA jsou recenzovaný odborný časopis. Zaslané rukopisy anonymně posuzují nezávislí
recenzenti a konečné rozhodnutí o publikování je v kompetenci výkonné rady časopisu.
Příspěvky pro Studia sportiva zasílejte na e-mailou adresu stejskal@fsps.muni.cz ve formátu .doc, písmo
Times New Roman, velikost 12, řádkování 1. Zarovnání nadpisů a odstavců vlevo. V příspěvcích používejte
citační normu APA.
Nadpisy a jména pište s rozlišením velkých a malých písmen (Nadpis, ne NADPIS). Nadpisy a mezititulky
pište nanejvýš dvěma velikostmi.
Tiskneme jen černobíle, proto používejte automatickou barvu písma, žádnou barvu v grafech, obrázcích a
tabulkách. Fotografie budou publikovány jako černobílé.
Nepodtrhávejte, zdůraznit můžete kurzívou či tučností. Rozlišujte pomlku a spojovník ( – a -). Rozlišujte
uvozovky dole a nahoře. Dělejte mezeru mezi číslem a značkou (kupř. běh na 5 km), pokud nejde o adjektivum
(5km běh = pětikilometrový).
Struktura úvodní strany každého příspěvku:
Nadpis (výstižný, přiměřené délky, stručný)
Překlad nadpisu (do angličtiny, příp. do češtiny, pokud jde o článek v angličtině)
Jméno (nezkrácené) a příjmení autora (autorů) bez akademických titulů
Pracoviště autora/ů (obvykle fakulta a vysoká škola, ne katedry, laboratoře, atp.)
Abstrakt (1000–1500 znaků, nanazývat souhrn, shrnutí, resume atp.)
Abstract (překlad do/z angličtiny)
Klíčová slova
Keywords
(Finanční zdroj, s jehož pomocí příspěvek vznikl)
Termíny pro dodání příspěvků: do jarního čísla 15.1., do podzimního čísla 15.6.
Do Studentské sekce mohou příspěvky výjimečné kvality zasílat na doporučení svého vedoucího práce
či jeho prostřednictvím zvláště studenti doktorandského programu. Studentské příspěvky by neměly přesáhnout
10 normostran. Musí obsahovat označení STUDENTSKÁ SEKCE, jméno vedoucího práce a studijní program
autora/ů.
Na konci příspěvku připojí autor prohlášení, že článek nebyl jinde publikován ani současně nabídnut jinému
periodiku či vydavateli, svůj podpis a jméno s akademickými tituly, kontaktní internetovou adresu, telefonní
spojení, na němž je k dosažení.
Zasláním příspěvku udělují autoři souhlas k uveřejnění v časopisu STUDIA SPORTIVA, a to v jeho tištěné
i elektronické podobě, případně k jeho zařazení do elektronických databází.
Práce, které nesplní uvedené zásady, nebudou recenzovány.
BROZURA_2013_prava_Layout 1 28.6.2013 10:16 Stránka 152
Příspěvky pro Studia sportiva zasílejte na e-mailovou adresu stejskal@fsps.muni.cz ve formátu .doc, písmo
130 131
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Odborný recenzovaný časopis Studia sportiva vydává Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity.
Vychází dvakrát ročně. Je uveden v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných časopisů vydávaných v České
republice. Recenzovány jsou kineziologická, sociálněvědní a studentská sekce.
Prof. PhDr. Vladimír Hellebrandt, CSc. – FTVŠ UK Bratislava, Slovensko
Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. – PedF UK Praha, Česko
Prof. Dr. Mike Hughes – University of Wales Institute, Cardiff, Velká Británie
Prof. PhDr. Michal Charvát, CSc. – FSpS MU Brno, Česko
Prof. PaedDr. Tomáš Kampmiller, Ph.D. – FTVŠ UK Bratislava, Slovensko
Prof. PaedDr. Marián Merica, PhD. – FSV UCM Trnava, Slovensko
Prof. MUDr. Jan Novotný, CSc. – FSpS MU Brno, Česko
Prof. PhDr. Aleš Sekot, CSc. – FSpS MU Brno, Česko
Prof. MUDr. Vladimír Smrčka, CSc. – FSpS MU Brno, Česko
Prof. PhDr. Hana Válková, CSc. – FTK PU Olomouc, Česko
Doc. PhDr. Josef Dovalil, CSc. – FTVS UK Praha, Česko
Doc. PaedDr. Miroslav Holienka, Ph.D. – FTVŠ UK Bratislava, Slovensko
Doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D. – FTVS UK Praha, Česko
Doc. PaedDr. Ľudmila Zapletalová, PhD. – FTVŠ UK Bratislava, Slovensko
Dr. Piotr Oleśniewicz – Akademia Wychowania Fizycznego, Wrocław, Polsko
Dr. Rado Pišot, Ph.D. – Univerza na Primorskem, Koper, Slovinsko
Vedoucí redaktor; Executive Editor: Doc. PhDr. Ladislav Bedřich, CSc.
Redaktor; Editor: PhDr. MgA. Jiří Stejskal
Členové; Members: Doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc.
Doc. Mgr. Martin Zvonař, Ph.D.
Masarykova univerzita Masaryk University
Fakulta sportovních studií Faculty of Sports Studies
Kamenice 5, 62500 Brno Kamenice 5, 62500 Brno
Česká republika Czech Republic
Tel. +420 54949 3436 Tel. +420 54949 3436
e-mail: stejskal@fsps.muni.cz e-mail: stejskal@fsps.muni.cz
Informace o podobě příspěvků, které STUDIA SPORTIVA přijímají, najdete na internetové adrese
www.fsps.muni.cz/studiasportiva a na předchozí straně.
Vydala Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Tisk: Ing. Vladislav Pokorný – LITERA Brno
MK ČR E 17728
ISSN 1802-7679
132
Veronika Kavková1, Marek Malůš2, Jitka Taušová2, Hana Válková1
9 7 7 1 8 0 2 7 6 7 0 0 2 11
