Content uploaded by Ľudmila Jančoková
Author content
All content in this area was uploaded by Ľudmila Jančoková on Apr 08, 2016
Content may be subject to copyright.
1
STUDIA SPORTIVA
2013 číslo 2
2
© Masarykova univerzita, 2013
Na první straně obálky je kinogram volejbalisty odbíjejícího míč obouruč spodem.
2 3
OBSAH
KINEZOLOGICKÁ SEKCE
KINEZOLOGICKÁ SEKCE
OBSAH
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek . . . . . . . . . . 5
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport
a Fyzioterapie v motorických testech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-ročných atlétov. . . . . . . . 25
Petr Požárek, Jiří Suchý
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje . . . . . . . . . . . . . 31
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín
a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Diagnostika úrovně výkonnostních předpokladů elitních tenistů (longitudinální studie) . . . . . . . . . . . 57
Radek Tahal
Reprezentativní výzkum fandovství fotbalu a popularity pražských ligových klubů . . . . . . . . . . . . . 69
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
Identikácia chronotypov vysokoškolských študentiek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
Psychosociální aspekty rizikového chování sportujících dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Martina Chrástková , Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
Komparativní analýza běhu na lyžích volnou technikou a bruslení na kolečkových lyžích . . . . . . . . . 95
Jakub Holický, Martin Musálek
Evaluační nástroje motoriky podle vývojových norem u české populace. . . . . . . . . . . . . . . . . . .103
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
Gymnastická hra jako podnět k modernizaci výuky gymnastiky ve školní tělesné výchově . . . . . . . . . 111
Veronika Kavková, Marek Malůš, Jitka Taušová, Hana Válková
Jak ve sportu pomáhá představivost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
Aleš Sekot
Bukurešťská konference European University Sport Association. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128
Daniel Baránek
Vplyv učebného programu pre orbal na herné zručnosti žiakov základnej školy . . . . . . . . . . . . . . 117
4
SOCIAL SCIENCES
CONTENTS
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players . . . . . . . . 5
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Performance comparison of students of Physical education
and sport and students of Physiotherapy in motor tests . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
Interdependence conditionality of condition and coordination skills 13- to 14 year athletes . . . . . . . . . 25
Petr Požárek, Jiří Suchý
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Comparison of efciency of STOB manual methodology. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards . . . . . . . . . . . . . 47
Jiří Zháněl, Miroslav Černošek,Vladimír Psalman, Martin Zvonař
Diagnostics of the level of elite tennis players’ performance predisposition . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Radek Tahal
Analysis of the fans base and popularity of Prague league football teams . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Dominika Vančová, Ľudmila Jančoková, Júlia Palovičová, Pavol Pivovarniček
Identication of chronotypes of university´s students. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Pavel Slepička, Jiří Mudrák
Psychosocial aspects of a risk behavior in sporting children . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Martina Chrástková , Radka Bačáková, Daniel Špulák, Roman Čmejla, Bronislav Kračmar
The Comparative Analysis of Free Technique Cross Country and Skating on Roller Skies . . . . . . . . . 95
Jakub Holický, Martin Musálek
Evaluation motor according to development motor standards in the Czech population . . . . . . . . . . . 103
Jitka Vorálková, Viléma Novotná, Iveta Šimůnková
Gymnastic game as an incentive to modernize teaching of gymnastics in physical education at schools . . 111
Veronika Kavková, Marek Malůš, Jitka Taušová, Hana Válková
How image helps in sport?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .123
Aleš Sekot
Bucharest Conference of European University Sport Association . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Daniel Baránek
An inuence of the learning program for oorball on game skills of pupils in elementary school . . . . . .117
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
4 5
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislave, Slovensko
Abstrakt
Cieľom dvojskupinového časovo súbežného 6-týždňového experimentu bolo porovnať vybrané typy
plyometrického tréningu s gradáciou prídavnej hmotnosti (EXP1) a s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) pri
cvičení zoskok-výskok a ich účinnosť na zmeny vybraných prejavov silových schopností. Hodnotili sme úroveň
vertikálneho výskoku s protipohybom (CMJ), bez protipohybu (SJ) a priemerný silový gradient pri cvičení
drep s pokrčením v kolennom kĺbe 90° v izometrických podmienkach v intervaloch 0-50 ms (RFD50) a v 0-200
ms (RFD200) od počiatku maximálnej izometrickej kontrakcie. Výsledky preukázali, že v CMJ sme u skupiny
s gradáciou prídavnej hmotnosti EXP1 zaznamenali zlepšenie o 1,01 cm (3,5 %) (p<0,01). EXP2 sa zlepšila
v priemere o 1,78 cm (5,5 %) (p<0,05). SJ sa v EXP1 v priemere zlepšila o 0,94 cm (3,5 %) (p = n.s.), v EXP2
o 1,91 cm (6,6 %) (p<0,05). V RDF50 bol priemerný prírastok zaznamenaný po perióde tréningu u EXP1
1,03 N.ms-1 (26,08 %) (p = n.s.) a u EXP2 0,57 N.ms-1 (16,39 %) (p<0,05). V RFD200 u EXP1 bol priemerný
prírastok po perióde tréningu 2,51 N.ms-1 (20,91 %) (p<0,01), zatiaľ čo EXP2 sa v priemere zlepšila o 1,05
N.ms-1 (10,04 %) (p = n.s.). Na základe získaných poznatkov odporúčame pre zlepšenie úrovne vertikálneho
výskoku s protipohybom aplikovať postup s pridávaním doplnkovej záťaže v excentrickej časti. Pre výskok bez
protipohybu a kratšie časové intervaly silového gradientu odporúčame používať systém s postupným zvyšovaním
výšky zoskoku.
Abstract
The aim two groups time parallel 6-week experiment was to compare selected types of plyometric training.
One group trained with gradation of external weight loading in eccentric phase (EXP1) and the second group
increased drop height (EXP2) during drop jump training. We compared their effects on changes in selected
strength abilities. We assessed the level of countermovement vertical jump height (CMJ), standing vertical
jump height (SJ) and average force gradient in squat exercises with the knee joint in 90 ° by maximal isometric
contraction at intervals of 0-50 ms (RFD50) and 0-200 ms (RFD200). The results showed that in CMJ EXP1
had improved by 1.01 cm (3.5%) (p<0.01). EXP2 improved by an average of 1.78 cm (5.5 %) (p<0.05). SJ
in EXP1 average improved by 0.94 cm (3.5 %) (p = n.s.) in EXP2 by 1.91 cm (6.6 %) (p<0.05). In RDF50
the average increase observed after a period of training in EXP1 1.03 N.ms-1 (26.08 %) (p = n.s.) and EXP2
0.57 N.ms-1 (16.39 %) (p<0.05). In the EXP1 RFD200 the average increase was 2.51 N.ms-1 after a period of
training (20.91 %) (p<0.01), while on average EXP2 improved by 1.05 N.ms-1 (10.04 %) (p = n.s.). Based on
these results we recommend to improving of vertical jump height with a countermovement and force gradient
in longer intervals (200 ms) to apply the external weight in the form of small dumbbells in eccentric phase of
drop jump training. To standing jump height development and shorter time intervals of force gradient (50 ms)
is recommended to use a gradual increase in height of drop in plyometric training.
Kľúčové slová: volejbal, ženy, silové schopnosti, plyometria, výška výskoku, silový gradient
Key words: volleyball, women, strength abilities, plyometrics, vertical jump height, force gradient (RFD)
6
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Plyometrický tréning zvyšuje svalovú silu a výkon a je účinný najmä vtedy, keď je navrhnutý tak, aby
kopíroval špecické pohyby vykonávané počas podávania športového výkonu. Pozitívne účinky takéhoto
plyometrického tréningu na výšku vertikálneho výskoku a iné parametre sily preukázali napr. Boroujerdi (2009)
a Hosseini (2012).
Lees & Fahmi (1994) tvrdia, že plyometrický tréning rozvíja schopnosť svalov produkovať vyšší výkon
a posilňuje svalovo – šľachový a oporný pohybový aparát vzhľadom na sily, ktoré sú na neho kladené počas
plyometrického tréningu.
Už predtým Steben & Steben (1981) predpokladali, že k zvýšeniu výkonu pri vertikálnom výskoku pri cvičení
zoskok-výskok dochádza vďaka zrýchleniu amortizačnej fázy, ktorá je elektromechanickým oneskorením od
začiatku excentrickej po začiatok koncentrickej fázy pohybu.
Ebben et al. (2010) dokázali signikantný vplyv plyometrického tréningu na zlepšenie vo vertikálnom
výskoku (p<0,05) a aj v maximálnom výkone (p<0,01) u žien.
Villarreal et al. (2008) skúmali frekvenciu podnetov plyometrického tréningu za týždeň a z výsledkov
vyplýva, že ako efektívnejší model plyometrického tréningu sa preukazuje stredný počet podnetov, tj. 2 podnety
za týždeň.
Khlifa et al. (2010) sa zaoberali účinnosťou plyometrického tréningu bez a s prídavnou hmotnosťou
u basketbalistov. Obe experimentálne skupiny dosiahli zlepšenie vo všetkých testoch, avšak experimentálna
skupina, ktorá vykonávala plyometrický tréning s prídavnou hmotnosťou preukázala významne vyššie prírastky
oproti skupine bez prídavnej hmotnosti.
Miller et al. (2006) v dvojskupinovom experimente zistili aj štatisticky významný pozitívny vplyv
plyometrického tréningu na výkony v 3 testoch agility. V anglicky hovoriacich krajinách sú to nielen testy na
výberové reakčné schopnosti u nás známe ako agility test, ale aj testy na rýchlosť so zmenami smeru kde sa
zložka rozhodovania nenachádza (tzv. T-test a Ilinois agility test). Tréning trval 6 týdňov, pričom pozostával
z rôznych cvičení v dvoch tréningových jednotkách do týždňa s objemom od 90 do 120 opakovaní v jednej
tréningovej jednotke.
Plyometrickým tréningom sa optimalizuje využitie reexno - elastických vlastností, ale zlepšujú sa aj
procesy, kde dochádza k adaptácii na neuroregulačnej báze lepšou synchronizáciou aktivácie motoneurónov,
ako aj zlepšením vzrušivosti spinálneho kortexu (Potteiger et al., 1999).
Z doterajších poznatkov vyplýva, že optimálna výška zoskoku pri plyometrickej metóde pri cvičení zoskok
výskok zodpovedá približne výške výskoku s protipohybom. Boli identikované parametre akumulačno
- rekuperačného cyklu, pri ktorých je aktivovaný ochranný mechanizmus pohybového aparátu. Keď trvá
akumulačná fáza viac ako 150 ms prestáva byť akumulačno - rekuperačný cyklus efektívny (Slamka, 2000).
Pri zvyšovaní zaťaženia v tréningu zoskoku výskoku sa v praxi uplatňujú dva základne princípy. V našom
prípade ide o zvyšovanie intenzity zaťaženia a nie objemu, pretože objemový prístup bol nie len v praxi, ale aj
na základe vedeckých poznatkov už dávnejšie prekonaný.
Intenzikáciu možno realizovať buď postupným zvyšovaním výšky zoskoku, alebo pridávaním doplnkového
závažia.
Obidva postupy so sebou prinášajú špecické problémy. V prípade zvyšovania výšky zoskoku je
pravdepodobné aktivovanie ochranného mechanizmu a v prípade pridávania závažia je problematické
načasovanie jeho odhodenia vo fáze prechodu z excentrickej do koncentrickej kontrakcie.
Vo vedeckej literatúre sa nám nepodarilo nájsť taký výskum, ktorý by porovnával efekty takýchto dvoch
spôsobov realizácie plyometrického tréningu. Pretože sa v praxi využíva už dlhšie pokúsili sme sa kvantikovať,
na základe experimentálneho prístupu, rozdielnosti v ich efektoch na zmeny vybraných silových schopností, ktoré
možno považovať za jedny z limitujúcich motorických faktorov v štruktúre športového výkonu volejbalistiek.
Na základe teoretických východísk a skúseností z tréningovej praxe môžeme predpokladať, že: v skupine
realizujúcej cvičenie zoskok – výskok s gradáciou prídavnej hmotnosti zaznamenáme po perióde tréningu
väčšie prírastky v teste vertikálny výskok s protipohybom (CMJ) a v priemernom silovom gradiente v časovom
intervale 200ms (RFD200) od počiatku maximálnej izometrickej kontrakcie. Naproti tomu skupina zvyšujúca
zaťaženie pridávaním výšky zoskoku bude mať signikantne väčšie prírastky v teste vertikálny výskok bez
protipohybu (SJ) a priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-50ms (RFD50) od počiatku maximálnej
izometrickej kontrakcie.
7
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
Cieľom výskumu bolo porovnať účinnosť dvoch typov plyometrického tréningu (s gradáciou prídavnej
hmotnosti a s gradáciou výšky zoskoku) pri cvičení zoskok – výskok na vybrané prejavy sily (vertikálneho
výskoku s protipohybom a bez protipohybu a silového gradientu). Kvantikáciou týchto rozdielov z hľadiska
rôznych spôsobov vykonania chceme prispieť k objektivizácii rozvoja silovo - rýchlostných schopností.
Výskum sme realizovali prostredníctvom dvojskupinového časovo súbežného dvojfaktorového
pedagogického experimentu. Súbor tvorilo 15 volejbalistiek extraligy žien Slavie EU Bratislava. Probandky
boli rozdelené do experimentálnych skupín na základe zámerno-náhodného výberu, tak aby boli ich výkony
vo vertikálnom výskoku na vstupnom meraní porovnateľné. Tým sme zvíšili vnútornú validitu experimentu.
Experimentálne činitele boli aplikované v dĺžke trvania 6 týždňov z frenvenciou experimentálnych podnetov
2 krát za týždeň. Experimentálny činiteľ predstavovalo cvičenie zoskok – výskok s počtom opakovaí 6 a počtom
sérií 6. Probandky realizovali každý výskok po zoskoku maximálnym úsilým. Nevýznamné zmeny v intenzite
sme zabezpečili dostatočným odpočinkom, ktorý medzi sériami predstavoval 3 minúty aktívneho odpočinku
realizovaného medzichôdzou. Výška zoskoku pri cvičení zoskok – výskok bola stanovená pre každú probandku
individuálne na základe výšky vertikálneho výskoku s protipohybom na výskokovom ergometri FiTRO jumper.
Prvá skupina (EXP1) (n=8) priemerného veku 20,1±1,5roka, s telesnou výškou 182,3±2,9cm a telesnou
hmotnosťou 75,0±4,2kg vykonávala cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním doplnkovej hmotnosti
(Obr. 1), ktorú po zoskoku odhadzovali a výskok realizovali bez nej so švihovou prácou paží. Veľmi dôležitým
faktorom sa v tomto prípade javí načasovanie (timing) odhodenia prídavnej žáťaže (jednoručných činiek). Naše
probantky realizovali nácvik, počas ktorého získali takú zručnosť, ktorá umožňovala pustiť závažie po kontakte
s podložkou čo najbližšie k momentu prechodu z excentrickej do koncentrickej kontrakcie. Prvé dva týždne
vykonávali cvičenia zoskok – výskok s prídavnou hmotnosťou 5% z vlastnej telesnej hmotnosti, 3. a 4. týždeň
s prídavnou hmotnosťou 10% z vlastnej telesnej hmotnosti a posledné dva týždne s 15% z vlastnej telesnej
hmotnosti.
Obr. 1: Cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním doplnkovej hmotnosti
8
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Druhá skupina (EXP 2) (n=7) priemerného veku 23,1±2,5roka, s telesnou výškou 181,5±2,2cm a telesnou
hmotnosťou 71,1±3,2kg vykonávala cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním výšky zoskoku a výskok
(Obr. 2) realizovali so švihovou prácou paží. Prvé dva týždne vykonávali cvičenia zoskok – výskok s prídavnou
výškou zoskoku 10% z vlastného vertikálneho výskoku s protipohybom, 3. a 4. týždeň s s prídavnou výškou
zoskou 20% z vlastného vertikálneho výskoku s protipohybom a posledné dva týždne s prídavnou výškou
zoskou 30% z vlastného vertikálneho výskoku s protipohybom.
Obr. 2: Cvičenie zoskok – výskok s postupným pridávaním výšky zoskoku
Vstupné (4.1.2012) a výstupné (23.2.2012) testovania sme vykonávali na Katedre kinantropológie FTVŠ
UK v Bratislave. Pred testovaním bolo zaradené rozcvičenie, ktoré bolo pri vstupnom a výstupnom meraní
totožné a trvalo 15 minút.
Údaje o výške vertikálneho výskoku s protipohybom (CMJ) (obr. 3) a bez protipohybu (SJ) sme získavali
meraním jednotlivých probandiek pomocou zariadenia FiTRO jumper, realizované boli výskoky z miesta po
jednom, nie za sebou idúce opakované výskoky. Na jednotlivé spôsoby realizácie vertikálneho výskoku mali
probandky jeden zácvičný a dva merané pokusy, počítal sa lepší z nich. Probandky sa po udelení pokynu
postavili na FiTRO jumper, horné končatiny boli xované o boky a na vlastný podnet vykonali jeden vertikálny
výskok s protipohybom, alebo bez protipohybu. Pri vykonávaní pokusov bez protipohybu sme dbali na správne
prevedenie, ak nastal protipohyb pred odrazom pokus bol neplatný a probandka ho realizovala ešte raz. Medzi
jednotlivými spôsobmi (CMJ a SJ) a pokusmi mali probandky minimálne 1 minútový interval odpočinku.
Namerané hodnoty sme ukladali v programe FiTRO jumper a následne s nimi ďalej pracovali.
Priemerný silový gradient (RFD) sme merali v izometrickom režime v podrepe s pokrčením v kolennom
kĺbe 90° na dynamometrickej platni. Dynamometrická platňa je spojená s 12 bit AD convertorom a softvérom
rmy Fitronic.sk, ktorý umožňuje vypočítať hodnoty silového gradientu (Schickhofer & Cvečka, 2011) (Obr.
8 9
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
Pred testovaním sme FiTRO force plate položili vodorovne pod Smithov stroj, tak aby sa nehýbala
a nakalibrovali sme ju. Kalibrácia prebiehala uložením 100 kg závažia vo forme kotúčov olympijskej činky na
plochu dynamometrickej platne. Na Smithov stroj sme následne naložili toľko závažia, aby počas testovania
nedošlo k žiadnemu pohybu činky (aby probantky neboli schopné pohnúť so závažím). Probandky sa po vyzvaní
postavili na FiTRO force plate a následne sme nastavili výšku Smithovho stroja tak, aby uhol v kolennom
kĺbe bol 90°. Potom testovaná osoba vykonala zácvičný pokus. Po ňom nasledoval interval odpočinku 2
minúty a následne bol realizovaný prvý pokus. Testované probandky sa na vyzvanie postavili na FiTRO force
plate a zotrvali v pokoji s jemným dotykom činky. Boli inštruované na povel zatlačiť čo najväčšou silou, ale
najmä čo najrýchlejšie, do činky maximálnym úsilím v trvaní minimálne 3 sekundy. Každá probandka mala
dva pokusy, pričom sa počítal lepší z nich. Medzi jednotlivými pokusmi sme dodržiavali 2 minútový interval
odpočinku. Z nameraných hodnôt sme vypočítavali hodnotu sily vyprodukovanej v časovom intervale 0-50ms
(RFD50) a 0-200ms (RFD200) od počiatku maximálnej izometrickej kontrakcie. Tieto hodnoty sme odčítali od
hodnôt gravitačnej sily a dostali sme reálne hodnoty sily tlaku vyvíjaného na platňu, ktoré sme vydelili počtom
milisekúnd (50 a 200) a výsledkom bol priemerný silový gradient v N.ms-1. Namerané hodnoty sme ukladali v
programe FiTRO force a následne s nimi ďalej pracovali.
Na vyhodnotenie významnosti variability údajov medzi vstupnými a výstupnými hodnotymi vrámci
jednotlivých skupín sme použili Wilcoxonov T - test. Na vyhodnotenie významnosti rozdielov medzi priemrnými
prírastkami v sledovaných parametroch medzi skupinami sme použili Mann – Whitneyho U – test.
Obr. 5: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom meraní v teste
,,vertikálny výskok s protipohybom“ (CMJ) (**- p <0,01; *- p <0,05)
Obr. 3: Vertikálny výskok Obr. 4: Meranie silového gradientu
s 90° uhlom v kolennom kĺbe
10
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Vo vertikálnom výskoku s protipohybom sme u skupiny s gradáciou prídavnej hmotnosti (EXP1) zaznamenali
vstupné hodnoty 27,475 ± 4,37cm, výstupné hodnoty 28,4875 ± 4,33 cm, čo predstavuje zlepšenie o 1,01 cm
(3,5 %) (p <0,01).
U skupiny 2 s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) sme zaznamenali vstupné hodnoty 30,02 ± 3,66 cm,
výstupné hodnoty 31,8 ± 3,54cm, to predstavuje zlepšenie o 1,78 cm (5,5 %) (p<0,05).
Tieto naše zistenia korelujú s predchádzajúcimi štúdiami (Boroujerdi, 2009; Hosseini, 2012), ktorí taktiež
preukázali pozitívny vplyv plyometrického tréningu na výkon vo vertikálnom výskoku.
Pri overovaní významnosti rozdielov v priemerných prírastkoch experimentálnych súborov sa tieto ukázali
ako štatisticky nevýznamné, aj keď štatisticky signikantné zlepšenie zaznamenala skupina s gradáciou
prídavnej hmotnosti. K podobným výsledkom sa dopracovali vo svojom výskume aj Khlifa et al, (2010). Zistili,
že skupina, ktorá vykonávala plyometrický tréning s prídavnou hmotnosťou mala významne vyššie prírastky vo
vertikálnom výskoku v porovnaní so skupinou trénujúcou zoskok výskok bez prídavnej hmotnosti. Vysvetlenie
vidíme v pravdepodobne lepšej akumulácie elastickej energie pri cvičení s prídavnou záťažou. Takýto tréning
vytvára predpoklady na využitie väčšieho množstva elastickej energie aj v prirodzených podmienkach, čo sa
môže prejaviť v efektívnom zvýšení výšky výskoku, jedného z limitujúcich ukazovateľov motorického výkonu
nie len vo volejbale.
Obr. 6: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom meraní v teste
,,vertikálny výskok bez protipohybu“ (SJ) (**- p <0,01; *- p <0,05)
Vo vertikálnom výskoku bez protipohybu sme u EXP1 s gradáciou prídavnej hmotnosti zaznamenali vstupné
hodnoty 25,525 ± 3,54 cm, výstupné hodnoty, 26,463 ± 3,7 cm, zlepšenie predstavovalo v priemere 0,94 cm
(3,5 %) (p=n.s.).
U skupiny EXP2 s gradáciou výšky zoskoku sme zaznamenali vstupné hodnoty 26,671 ± 2,61 cm, výstupné
hodnoty 28,586 ± 2,34 cm, zlepšenie bolo v priemere o 1,91 cm (6,6 %) (p<0,05).
Markovic (2007) uvádza vo svojej metaanalýze o účinnosti plyometrického tréningu niektoré metodologické
nedostatky spojené so špecicitou zaťaženia a následného preukazovania zmien testovaním. V našom prípade
išlo o test bez švihu paží a s priveľkým pokrčením v kolennom kĺbe. Na to hráčky neboli zvyknuté a ani to
v tréningu nestimulovali. Ako uvádza Markovic hráčky dosahujú vyššie hodnoty vertikálneho výskoku bez
protipohybu zo stoja iba s malým pokrčením v kolennom kĺbe ako z hlbšieho podrepu a to signikantne.
Ďalším vysvetlením toho, že skupina s gradáciou výšky zoskoku sa významne zlepšila vo výskoku bez
protipohybu je aj fakt, že bez prídavnej hmotnosti sa využíva menšie množstvo elastickej energie aj napätie
v zaťažovaných svaloch je menšie, čiže aj reexná odpoveď je pravdepodobne menšia. Toto všetko vytvára
prepoklady na to, aby bola viac stimulovaná koontrakcia - zväčšenie množstva zapájaných motorických
jednotiek, čo sa prejavilo pozitívne práve v zmenách výšky vertikálneho výskoku bez protipohybu (SJ).
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-50ms (RDF50, Obr. 7) sme u skupiny 1 s gradáciou
prídavnej hmotnosti (EXP1) zaznamenali vstupné hodnoty 2,93 ± 1,03 N.ms-1, výstupné hodnoty 3,96 ± 1,17
N.ms-1. Priemerný prírastok zaznamenaný v tomto parametri po perióde tréningu bol 1,03 N.ms-1, čo predstavuje
26,08 %. Tento percentuálne pomerne veľký priemerný prírastok napriek tomu nebol štatisticky významný
(p=n.s.), čo možno pripísať nerovnomernému rozdeleniu dát v počtom malom súbore. Bola aj probandka čo sa
10 11
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
zhoršila, čo v štatistickom hodnotení zohráva významnú úlohu.
U skupiny 2 s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) sme zaznamenali vstupné hodnoty 2,92 ± 1,77 N.ms-1,
výstupné hodnoty 3,50 ± 1,90 N.ms-1, rozdiel v absolútnych hodnotách predstavoval 0,57 N.ms-1, v relatívnych
hodnotách to bol prírastok o 16,39 % (p<0,05).
Skupina zvyšujúca intenzitu zaťaženia v mezocykle gradáciou výšky zoskoku dosiahla signikantné
zlepšenie RFD50 pravdepodobne špecickou adaptáciou, ktorá spôsobila utlmenie ochranného mechanizmu.
Tento ochranný mechanizmus riadený senzorom (Golgiho orgán) v šľachách má za úlohu pri vysokom napätí
chrániť svalovo-šľachový aparát pred poškodením tak, že reexne vypína kontrakciu. Na základe našich
výsledkov, môžeme konštatovať, že tréningom s postupným zvyšovaním výšky zoskoku môže dôjsť k jeho
utlmeniu. Dôkazom toho je významné zlepšenie gradientu v prvých milisekundách maximálnej izometrickej
kontrakcie v 90° uhle v kolennom kĺbe.
Obr. 7: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom meraní v teste
,,priemerný silový gradient“ v časovom intervale 0-50 ms (RFD50) (**- p <0,01; *- p <0,05)
V našich predchádzajúcich výskumoch sme preukázali, že priemerný silový gradient v intervale 0-50 ms je
pri pokrčení 90°v kolennom kĺbe významne menší ako v iných uhloch 50°a 140°. Vysvetlenie sme našli v práci
Escamilla et al. (1998) ktorí zistili, že 90°-vé pokrčenie v kolennom kĺbe má za následok zväčšovanie tlaku
v spomínanej oblasti a podobne aj Zawieja (2008) uvádza, že pri podrepe v uhle 90° je najväčší tlak v kolennom
kĺbe. Je vysoko pravdepodobné, že v krátkom časovom úseku (0-50ms) nie je preto možné produkovať väčšie
hodnoty silového gradientu v 90° uhle v porovnaní s inými veľkosťami pokrčenia, lebo v podrepe je čas
0-50ms prikrátky na to, aby sa prekonal spomínaný tlak v kolennom kĺbe. Tlak spôsobuje to, že sa aktivizujú
spätnoväzobné mechanizmy ochrany prostredníctvom prorpioreceptorov, ktoré pri nadhraničných hodnotách
napätia na určitú krátku dobu reexne utlmia kontrakciu. Po uplynutí tejto kritickej doby prevládne vedomá
stimulácia produkcie sily a príslušné svalové skupiny začnú produkovať silu. Zvyšovaním výšky zoskoku
tak pravdepodobne dochádza k zníženiu citlivosti ochranného mechanizmu, čo sme preukázali významným
zlepšením RFD50 v skupine EXP2.
Slamka (2000) sa vo svojej práci venoval hľadaniu optimálnej výšky zoskoku pri cvičení zoskok výskok
a zistil, že ak výška zoskoku presiahne hranicu približne rovnajúcu sa výške pri CMJ nastáva výrazné predĺženie
trvania opornej fázy a aj výška následného výskoku sa znižuje. Vysvetľuje to práve aktiváciou ochranného
mechanizmu. Z nášho výskumu vyplynulo, že je možne postupným zvyšovaním výšky zoskoku aj nad túto
hranicu dosiahnuť zvýšenie výkonu pri výskoku bez protipohybu ako aj zlepšenie silového gradientu RFD50.
To je možné pripísať adaptácii v oblasti utlmenia ochranného mechanizmu. Objektívnejšie dôkazy o správnosti
našej interpretácie by bolo možné získať napríklad sledovaním aktivácie svalových skupín (EMG), avšak aj
táto metodika, pokiaľ nie je riešená invazívne vnútro svalovo, je zaťažená pomerne veľkou chybou merania,
takže informácie o vonkajšej intenzite (výška výskoku a RFD) nám poskytujú pomerne spoľahlivú informáciu,
z ktorej je možné dedukovať isté súvislosti pomerne objektívne.
Útlm ochranného mechanizmu je z hľadiska podávania rýchlostno-silového výkonu pozitívom, avšak
12
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
môže znamenať aj zvýšenie rizika poškodenia svalovo-šľachového aparátu, čo nie je žiaduce. Preto treba pri
dávkovaní zaťaženia zvyšovať intenzitu opatrne a v kondičnej príprave realizovať aj preventívne opatrenia
prostredníctvom iných foriem silového tréningu, napríklad excentrickým a maximálne silový tréningom.
Obr. 8: Priemerné hodnoty a smerodajné odchýlky pri vstupnom a výstupnom
meraní v teste ,,priemerný silový gradient“ v časovom intervale 0-200 ms (RFD200)
(**- p <0,01; *- p <0,05)
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-200ms (RFD200, Obr. 8) sme u skupiny 1 s gradáciou
prídavnej hmotnosti (EXP1) zaznamenali vstupné hodnoty 474,676 ± 121,31 N.ms-1, výstupné hodnoty 599,948
± 163,51 N.ms-1. Priemerný prírastok bol po perióde tréningu 2,51 N.ms-1 a relatívnych hodnotách to bolo 20,91
% (p<0,01).
U skupiny 2 s gradáciou výšky zoskoku (EXP2) sme zaznamenali vstupné hodnoty 468,727 ± 149,97 N.ms-
1, výstupné hodnoty 521,013 ± 224,71 N.ms-1, probandky sa v priemere zlepšili o 1,05 N.ms-1, čo v relatívnych
hodnotách činilo 10,04 % (p=n.s.).
K významnému zlepšeniu RFD200 u EXP1 s gradáciou prídavnej hmotnosti došlo pravdepodobne na
základe zvyšovania množstva zapojených motorických jednotiek v aktívnej (koncentrickej) časti pohybu počas
tréningového zaťaženia. Väčšie časové oneskorenie (ako pri RFD50) produkcie sily bolo ovplyvnené špecickou
formou adaptácie vplyvom EXP1 podnetov. Spôsobené to mohlo byť aj nižšou rýchlosťou pohybu (viac silovo-
rýchlostného charakteru), a tým možnosťou zapájať do pohybu aj iné ako tie najrýchlejšie motorické jednotky.
Okrem toho tréningové stimuly EXP1 zvyšovali množstvo potenciálnej energie pružnosti, ktorú je možné
akumulovať v excentrickej fáze zaťaženej väčšou hmotnosťou. Táto špecická adaptácia sa pozitívne prejavila
aj vo výskoku s protipohybom, kde je možné zužitkovať získanú elastickú energiu. Pri silovom gradiente, ktorý
je nevyhnutné merať v izometrickom režime svalovej práce, sa využívanie elastickej energie priveľmi uplatniť
nedá. Napriek tomu, že meranie RFD sa zdá z hľadiska špecicity ako nie priveľmi vhodné pre športové hry,
treba pripomenúť že silový gradient je jedným z dôležitých ukazovateľov rýchlostno-silových schopnosti. Jeho
úroveň vysoko koreluje aj so špecickými prejavmi výbušnosti.
Vo vertikálnom výskoku s protipohybom (CMJ) sme u skupiny s gradáciou prídavnej hmotnosti EXP1
zaznamenali zlepšenie o 1,01 cm (3,5 %) (p<0,01). V prípade EXP2 zmena predstavovala prírastok 1,78 cm
(5,5 %) (p<0,05).
Vo vertikálnom výskoku bez protipohybu (SJ) EXP1 sa v priemere zlepšila o 0,94 cm (3,5 %) (p=n.s.).
EXP2 o 1,91 cm (6,6 %) (p<0,05).
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-50 ms (RDF50) bol priemerný prírastok
12 13
Inuence of plyometric trainings for changes of strength abilities of female volleyball players
Vplyv plyometrického tréningu na zmeny silových schopností vrcholových volejbalistiek
zaznamenaný po perióde tréningu u EXP1 1,03 N.ms-1 (26,08 %) (p=n.s.), EXP2 sme 0,57 N.ms-1, v relatívnych
hodnotách to bol prírastok o 16,39 % (p<0,05).
V priemernom silovom gradiente v časovom intervale 0-200 ms (RFD200) bol priemerný prírastok po
perióde tréningu 2,51 N.ms-1 (20,91 %) (p<0,01), zatiaľ čo EXP2 sa v priemere zlepšila o 1,05 N.ms-1 (10,04
%) (p=n.s.).
Na základe výsledkov nášho výskumu odporúčame pre zlepšenie úrovne vertikálneho výskoku s protipohybom
v tréningovom procese aplikovať častejšie postup s pridávaním doplnkovej záťaže v excentrickej časti.
Pre efektívne zlepšovanie výšky vertikálneho výskoku bez protipohybu a kratšie časové intervaly silového
gradientu odporúčame v tréningu používať systém s postupným zvyšovaním výšky zoskoku.
Tieto odporúčania sú platné pre vyššie úrovne výkonnosti, kde je zložité dosahovať významné zlepšenia
v úrovni výbušnej sily, pretože dlhodobým tréningom je z väčšej časti vyčerpaný adaptačný potenciál. Je potrebné
hľadať také tréningové prostriedky, ktoré aj na tejto úrovni trénovanosti budú účinné. V našom prípade sme
preukázali pozitívny efekt tréningového zaťaženia plyometrického charakteru na výšku vertikálneho výskoku
z miesta u vrcholových volejbalistiek. Aj zmena výšky vertikálneho výskoku z miesta na úrovni 2 cm môže
zohrávať v transformácii do zložitejších pohybových štruktúr dôležitú úlohu v športoch, kde sú rýchlostno-
silové schopnosti v štruktúre športového výkonu faktormi limitujúcimi, a to nie iba počas prípravného obdobia.
Boroujerdi, S.S (2009). Effect of plyometric training on vertical jump performance and neuromuscular
adaptation in volleyball players. Journal of Sports Science and Medicine, 8(11):109, ISSN 1303-2968.
Ebben, W.P., Feldmann, C.R., Van der Zanden, T.L., Fauth, M.L., & Petushek, E.J. (2010). Periodized plyometric
training is effective for women, and performance is not inuenced by the length of post-training recovery.
J Strength Cond Res 24(1):1-7, ISSN 1064-8011.
Escamilla, R.F., Fleisig, G.S., Zheng, N., Barrentine, S.W., Wilk, K.E., & Andrews, J.R. (1998). Biomechanics
of the knee during closed kinetic chain and open kinetic chain exercises. Med. Sci. Sports Exerc. 30:556-569,
ISSN 0195-9131.
Hosseini, D. (2012). Effect of plyometric training on vertical jump performance and neuromuscular adaptation.
In Volleyball Player. International Journal of Applied Exercise Physiology, 1(2):1-10, ISSN 22322-3537.
Khlifa, R., Aouadi, R., Hermassi, S., Chelly, M.S., Jlid, M.C., Hbacha, H., & Castagna, C. (2010). Effects of a
plyometric training program with and without added load on jumping ability in basketball players. J Strength
Cond Res 24(11):2955-2961, ISSN 1064-8011.
Lees, A., & Fahmi, E. (1994). Optimal drop heights for plyometric training. Ergonomics, 37(1):141-148, ISSN
0014-0139.
Markovic, G. (2007). Does plyometric training improve vertical jump height? A meta-analytical review. British
Journal of Sport Medicine. 41(6):349-355, ISSN 0306-3674.
Miller, M.G., Herniman, J.J., Ricard, M.D., Cheatham, C.C., & Michael, TJ. (2006). The effects of a 6-week
plyometric training program on agility. Journal of Sports Science and Medicine, 5:459-465, ISSN 1303-2968.
Potteiger, J.A., Lockwood, R.H., Dolezal, M.D, Almuzaini, K.S., Schroeder, J.M., & Zebas, C.J. (1999). Muscle
power and ber characteristic following 8 weeks of plyometric training. J Strength Cond Res 13(3):275-279,
ISSN 1064-8011.
Schickhofer, P., & Cvečka, J. (2011). Diagnostika silových schopností I. In: V z p i e r a n i e p r e r o z v o j s i l y
a kondície. Bratislava: ICM AGENCY, 98 p.
Slamka, M. (2000). Akumulačno-rekuperačný cyklus svalovej práce a jeho využitie v športe. In: Zborník
vedeckých prác katedry atletiky IV. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre TV a šport, pp.13-25.
Steben, R., & Steben, A. (1981). The validity of the stretch-shortening cycle in selected jumping events. Journal
of Sports Medicine. 21: 28-37.
Villarreal, E.S., González-Badillo, J.J., & Izquierdo, M. (2008). Low and moderate plyometric training
frequency produces greater jumping and sprinting gains compared with high frequency. J Strength Cond Res,
22(3):715-725, ISSN 1064-8011.
Zawieja, M. (2008). Leistungsreserve Hanteltraining. Handbuch des Gewichthebens für alle Sportarten.
Münster: Philippka-Sportverl. 144 p.
14
14 15
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Abstrakt:
Cílem studie je přispět k rozšíření poznatků o úrovni výkonnosti a zdravotně orientované zdatnosti studentek
oboru Fyzioterapie, reprezentované studentkami tohoto oboru na Fakultě zdravotnických studií UJEP v Ústí
n. L. Výsledné hodnoty porovnáváme s hodnotami dosaženými obecnou populací a studentkami oboru Tělesná
výchova a sport. Studentky absolvovaly tyto testy: progresivní člunkový běh na 20 metrů, hod plným míčem
obouruč 2 kg těžkým, skok daleký z místa odrazem snožmo, výdrž ve shybu na hrazdě − držení podhmatem,
leh-sed opakovaně po dobu jedné minuty, hluboký předklon v sedu, Iowa Brace test. Dále jsme vypočítali BMI.
Ve své studii jsme si položili dvě otázky. První, jaká je úroveň motorických schopností studentek Fyzioterapie
tedy studentek VŠ ve srovnání s obecnou populací, a druhou, jaký je rozdíl v úrovni motorických schopností
mezi studentkami studijního oboru Fyzioterapie a oboru Tělesná výchova a sport.
Z výsledků vyplynulo, že studentky oboru Fyzioterapie měly shodnou úroveň motorických schopností jako
obecná populace. Se studentkami oboru Tělesná výchova a sport měly shodnou úroveň pouze ve dvou testech,
a to v hlubokém předklonu v sedu – exibilitě a ve výdrži ve shybu na hrazdě.
Abstract
The aim of this study is to contribute expansion of knowledge about the level of the performance and health
oriented tness at represented students of Physiotherapy on Faculty of Health Studies Jan Evangelista Purkyně
University in Ústí nad Labem. We compare resulting values with the values that were obtained by general
population and students of Physical education and sports. Students participated these tests: progressive run
for 20 meters, 2 kg heavy ball throw with both hands, standing long jump with both legs together, exed – arm
hang forward grip for woman, sit-up test 1 minute, deep bend in sitting position, Iowa Brace and calculated
Body mass index (BMI).
We asked two questions for our study. First, what is the level of motor skills students of Physiotherapy so
academic students, what is the difference of level of motor skills between students of Physiotherapy compared
with general population and second, what is the difference of the level of motor skills between students of
Physiotherapy and students of Physical education and sports.
Results showed that students of Physiotherapy had the same level of motor skills such as general population.
Students of Physiotherapy had the same level in only two tests – deep bend in sitting position – exibility and
exed-arm hang forward grip for woman with students of Physical education and sports.
Klíčová slova: fyzioterapie, měření a testování, tělesná výchova sport, tělesná výkonnost
Key words: physiotherapy, measuring and testing, physical education and sport and physical performance
16
Marián Vanderka, Martin Kojnok, Katarína Longová
Odborníci pro výkon povolání fyzioterapeuta se v současné době připravují na lékařských fakultách, na
fakultách zdravotnických, ale také na třech fakultách sportovních. Při zahájení studia tohoto studijního oboru
procházeli uchazeči o studium talentovými zkouškami z tělesné výchovy, v posledních letech tomu tak není
a uchazeči o studium jsou přijímáni jen na základě teoretických zkoušek. Vzhledem k jejich budoucímu
zaměstnání, které vyžaduje určitou tělesnou výkonnost, nás zajímala úroveň tělesné výkonnosti respektive
zdatnosti studentů prvního roku studia tohoto oboru.
V našem příspěvku srovnáváme úroveň výkonnosti v motorických testech studentek studijního programu
Specializace ve zdravotnictví, studijního oboru Fyzioterapie se studentkami studijního programu Tělesná
výchova a sport (dále TVS), studijního oboru Tělesná výchova a sport. Dále srovnáváme výkonnost studentek
studijního oboru Fyzioterapie s obecnou populací.
Jsme přesvědčeni, že u studijního oboru TVS jde o specickou skupinu studentek, kde se kromě zdravotně
orientované tělesné zdatnosti uplatňuje i výkonově orientovaná tělesná zdatnost. Naproti tomu studentky
Fyzioterapie představují populaci studentek vysoké školy (dále VŠ), u nichž bude preferována především
zdravotně orientovaná tělesná zdatnost. Ta je nezbytná pro výkon fyzicky náročné profese fyzioterapeuta.
Z vyhlášky MZČR č. 55 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (MZ ČR,
2011) vyplývá, že fyzioterapeut aplikuje podle aktuálního stavu pacientů fyzioterapeutické a kinezioterapeutické
metody, například manuální a přístrojové, provádí interpretaci a korekci funkčních poruch pohybového systému,
zejména poruch postury, lokomoce a hybnosti. Profese fyzioterapeuta vyžaduje v souvislosti s charakterem
většiny její pracovní zátěže vysokou kvalitu svalové koordinace a dodržování základních ergonomických
pravidel.
Pokud chceme charakterizovat motorický výkon, výkonnost nebo zdatnost, musíme objasnit jejich funkci.
Dostáváme se tak k pohybovým předpokladům, kde základní úlohu mají motorické (pohybové) schopnosti vedle
dovedností, somatických ukazatelů aj. Motorickým schopnostem byla a je věnována značná pozornost, neboť
podmiňují pohybovou činnost i v mnoha dalších oborech. Čelikovský (1990) rozumí motorickou schopností
„integraci vnitřních vlastností organismu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů a současně
je jimi podmíněna“. „Burton & Miller (1998) uvádí: „Motorické schopnosti jsou obecné rysy (vlastnosti) či
kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností“ (Měkota, 2005). Právě tato charakteristika
odpovídá činnostem fyzioterapeuta.
Zaměřili jsem se na motorické schopnosti. Byli jsme si vědomi, že motorické schopnosti nejsou přímo
měřitelné (Měkota & Novosad, 2005) a že na jejich úroveň usuzujeme pomocí indikátorů, což byly v tomto
případě motorické testy. Vybrali jsme proto testy, ze kterých bylo možné usuzovat kromě motorických schopností
i na zdravotně orientovanou tělesnou zdatnost.
Pro naše sdělení jsme si položili dvě otázky. První, jaká je úroveň motorických schopností studentek
Fyzioterapie, tedy studentek VŠ, ve srovnání s obecnou populací, a druhou, jaký je rozdíl v úrovni motorických
schopností mezi studentkami studijního oboru Fyzioterapie a oboru TVS.
Cílem studie je přispět k rozšíření poznatků o úrovni výkonnosti a zdravotně orientované zdatnosti studentek
oboru Fyzioterapie, reprezentované studentkami tohoto oboru na Fakultě zdravotnických studií UJEP v Ústí n. L.
1. Studentky prvního ročníku studijního oboru Fyzioterapie budou mít shodnou
úroveň výkonnosti v motorických testech jako studentky studijního oboru TVS.
2. Úroveň výkonnosti v motorických testech studentek Fyzioterapie ve srovnání s obecnou populací bude
vyšší.
Úroveň výkonnosti v motorických testech a z ní odvozená tělesná zdatnost, v tomto případě zdravotně
orientovaná zdatnost, je základem pro zdraví každého jedince i pro celý životní styl člověka (Bunc, 1998).
Tento poznatek zvlášť platí pro studenty obou studijních programů. Důležitým úkolem bylo stanovit testy,
popřípadě testovou baterii, ze které můžeme usuzovat na zdravotně orientovanou zdatnost. Ve druhém případě
pak vybrat takové testy, jejichž výsledky byly již dříve použity a mohou sloužit pro srovnání.
16 17
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
Výše uvedené faktory jsme vzali v úvahu a vybrali tyto testové položky:
1. strukturální faktory – somatická měření: tělesná výška, tělesná hmotnost a z toho vypočítaný BMI;
2. kardiovaskulární zdatnost: progresivní člunkový běh na 20 metrů;
3. aerobní zdatnost – Katch-McArdle Step Test (Pollock & Wi1more, 1990) − hodnocení dle hodnoty
maximální spotřeby kyslíku (VO2 max);
4. svalová zdatnost: hod obouruč plným míčem 2 kg těžkým, skok daleký z místa odrazem snožmo,
výdrž ve shybu na hrazdě, držení podhmatem, leh-sed opakovaně po dobu jedné minuty;
5. exibilita − kloubní pohyblivost: hluboký předklon v sedu;
6. koordinační schopnosti: Iowa Brace test (dále jen IBT). Testová baterie IBT obsahuje koordinačně
náročné pohyby, rovnovážná a koordinační tělesná cvičení, položku 1 a 9 je možno pokládat i za
test exibility. Čepička (1999) stanovil obtížnost jednotlivých testových položek a změnou pořadí
ovlivnil motivační činitele testovaných osob, čímž zvýšil výpovědní hodnotu testové baterie. Baterií
lze testovat nejen koordinační schopnosti, ale určitým způsobem ji můžeme pokládat i za test docility
(Štěpnička, 1976).
Všechny ostatní testy byly převzaty z literatury. Základem byl Unittest (6−60) Měkota & Kovář et al.
(1996), měření i testování probíhalo podle manuálu uvedeného v této literatuře. Výjimku činil Katch-McArdle
Step Test, z kterého usuzujeme na aerobní zdatnost, a proto uvádíme jak jeho popis, tak i jeho hodnocení
(tab. 1). Druhou výjimkou byl test hod plným míčem obouruč 2 kg těžkým, který je popsán včetně norem u
Komeštíka (2006).
, aerobní zdatnost – hodnocení dle hodnoty maximální spotřeby
kyslíku (VO2 max):
1. Výstupy se provádí na švédskou tělocvičnou lavičku, výška 30 cm.
2. Výstupová frekvence je 24 (muži) nebo 22 (ženy) výstupů za minutu. Je možno využít
metronomu nastaveného na 96 (muži), resp. 88 (ženy).
3. Doba vystupovaní je 3 minuty.
4. Po skončení testu testovaná osoba usedne na lavičku.
5. Pět vteřin po ukončení testu měříme palpačně srdeční frekvenci (SF) po dobu 15 vteřin.
6. Zaznamenáme data.
Muži: VO2max = 111.33 - (0.42 x 15‘ SF x 4)
Ženy: VO2max = 65.81 - (0.1847 x 15‘ SF x 4)
Tabulka 1: Klasikace aerobní kapacity pro ženy 20–29 r.
Úroveň Nízká Podprůměrná Průměrná Nadprůměrná Vysoká
Ženy < 29 29–34 35−40 41−46 > 46
Výzkumný soubor tvořilo 25 studentek prvního ročníku studijního oboru TVS a 39 studentek studijního
oboru Fyzioterapie. Studentky tohoto oboru prošly přijímacím řízením na základě teoretických testů z biologie
člověka a somatologie. Byly vybrány z celkového počtu 359 uchazečů ze středních škol. Studentky jsou z 40 %
z gymnázií, 10 % ze středních zdravotních škol, 35 % ze zdravotních lyceí, 10 % z obchodních akademií a 5 %
z ostatních středních škol. Věk je uváděn k datu měření s přesností jednoho měsíce (tab. 2). Měření a testování
probíhalo v únoru a březnu roku 2013 ve sportovní hale PF UJEP.
18
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Průměrný věk a počet studentek.
20,1
n 25
19,9
n39
Pro statistické vyhodnocení dat jsme použili program Statistica a provedli následující statistické výpočty:
základní statistické charakteristiky polohy a variability (aritmetický průměr, směrodatná odchylka, Me, Mo,
R − variační rozpětí), t-test pro nezávislé výběry, Mann Whitney U-test,
2
χ
-test, pro věcnou významnost pak
d, 2
ω
,
2
η
.
Výsledné hodnoty a hodnoty Iowa Brace testu jsou uvedeny v tabulkách 38. Průměrné hodnoty BMI
a motorických testů žen obou souborů jsou porovnány t-testem pro nezávislé výběry (tab. 5). Hodnoty Iowa
Brace testu jsou porovnány Mann Whitney U-testem a
2
χ
-testem (tab. 5 a 6). Interkorelace znaků a testů
studentek obou souborů jsou uvedeny v tabulkách 7 a 8.
Složení těla
Ze somatických ukazatelů byla zjišťována tělesná výška a tělesná hmotnost pro výpočet BMI. Odvozená
hodnota indexu BMI (tab. 3 a 4) nás informuje, zda aktuální tělesná hmotnost odpovídá tělesné výšce, nebo zda
je nadměrná či snížená. Přestože hodnoty ve všech statistických charakteristikách se u obou souborů liší, nejde
o statistickou významnost. Ukázalo se, že studentky oboru TVS mají vyšší průměr, medián i modus.
Motorické testy
Ve všech měřených testech má soubor TVS vyšší průměry a mediány kromě průměru exibility (tab. 3 a 4).
Statistická významnost (tab. 5) ve prospěch TVS je signikantní na hladině 0,01 u testů: progresivní člunkový
běh na 20 metrů, aerobní zdatnost – Katch-McArdle Step Test, hod obouruč plným míčem 2 kg těžkým, skok
daleký z místa odrazem snožmo, sed-leh opakovaně po dobu jedné minuty. O statisticky významný rozdíl nejde
mezi soubory v testu výdrž ve shybu na hrazdě a testu exibility. Zatímco u výdrže ve shybu je průměr a medián
vyšší a nejde o statistickou významnost, u exibility jsou všechny hodnoty téměř shodné.
Srovnáme-li průměrné hodnoty jednotlivých testů studentek Fyzioterapie s normami pro obecnou populaci
uvedenými v literatuře Unittest (6−60) Měkota & Kovář et al. (1996, tab. 9), zjišťujeme, že se u tohoto souboru
jedná o poměrně nižší výkonnost. Podprůměrných hodnot dosáhly tyto studentky v progresivním člunkovém
běhu na 20 metrů, v testu skok daleký z místa odrazem snožmo a v lehu-sedu opakovaně po dobu jedné minuty.
Pouze v testu výdrž ve shybu na hrazdě byly ve své věkové kategorii nadprůměrné. Rovněž nadprůměrné byly
v aerobní zdatnosti – Katch-McArdle Step Testu podle norem Pollocka & Wilmora, 1990 (tab. 1). Podle norem
Komeštíka (2006) je výsledný průměr v hodu plným míčem obouruč 2 kg těžkým a v hlubokém předklonu
v sedu v průměru jejich věkové kategorie.
Iowa Brace test
V tab. 3 a 4 jsou výsledné hodnoty Iowa Brace testu
Hodnoty Iowa Brace testu jsou porovnány Mann Whitney U testem (tab. 5), zjistili jsme statistickou významnost
18 19
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
mezi soubory ve prospěch souboru TVS na hladině významnosti α0,01. Jde sice o věcnou významnost se středním
efektem, ale významným % (63,00). Z norem Komeštíka (2006) a výpočtu 2
χ
-testu
2
χ
0,01 (tab. 6).
Interkorelace testů a znaků
Výpočtem interkorelací testů a znaků jsme chtěli zjistit, jaké jsou vzájemné vztahy mezi znaky a skupinami
motorických schopností a zda jsou vzájemné závislosti shodné u tak rozdílných (specických) souborů. Pro
soubor TVS jsme vzhledem k trénovanosti a praktické výuce založené opět víceméně na sportovním tréninku
předpokládali určité závislosti. V tab. 7 a 8 jsou uvedeny statistické významnosti. U obou souborů koreluje
negativně BMI s výdrží ve shybu na hrazdě, IBT pozitivně s výdrží ve shybu na hrazdě a rovněž pozitivně
korelují oba testy explozivně silové, hod plným míčem obouruč 2 kg těžkým a skok daleký z místa odrazem
snožmo mezi sebou, i když s různou hladinou významnosti. Více společných korelací jsme u souborů nenašli.
U souboru TVS vyšla očekávaná závislost mezi kardiovaskulární zdatností (progresivním člunkovým během
na 20 metrů) a aerobní zdatností (VO2 max), u oboru Fyzioterapie byla vypočítaná hodnota poměrně nízká,
statisticky nevýznamná. U oboru Fyzioterapie však vyšel statisticky vyšší počet korelací (8), a to na hladině
významnosti r0,01.
U studentek studijního programu TVS se předpokládá dobrá až výborná úroveň motorických schopností. Jak
je uvedeno v úvodu, srovnáváme úroveň výkonnosti v motorických testech (zdravotně orientovanou zdatnost)
studentek studijního oboru Fyzioterapie se studentkami studijního oboru TVS a jednak studentek studijního
oboru Fyzioterapie s obecnou populací.
Jsme přesvědčeni, že u studijního oboru TVS jde o specickou skupinu studentek, kde se uplatňuje i výkonově
orientovaná tělesná zdatnost, naproti tomu u studentek Fyzioterapie bude preferována především zdravotně
orientovaná tělesná zdatnost. Jejich budoucí profese ale vyžaduje v souvislosti s charakterem pracovní zátěže
vysokou kvalitu svalové koordinace a určitou úroveň zdatnosti i výkonnosti.
BMI
Vypočítaný průměrný index BMI patří podle norem Riegrové & Ulbrichové (1993) u obou souborů do
skupiny „normální hodnota“ (tab. 3 a 4). Podíváme-li se však na jednotlivé probandky v souborech, zjišťujeme,
že u studentek TVS měly pouze tři podváhu a tři nadváhu. U souboru Fyzioterapie mělo podváhu 16 studentek
a pouze dvě nadváhu. Můžeme konstatovat, že složení těla studentek z obou souborů je v souladu s populačním
průměrem a výsledné hodnoty nás vedou k přesvědčení, že studentky vysoké školy kontrolují svoji hmotnost.
Vyšší hodnoty souboru TVS přisuzujeme objemu svalové hmoty, což tyto normy neberou v úvahu.
Motorické testy
Výsledky nepotvrdily naší 1. hypotézu, že studentky prvního ročníku studijního oboru Fyzioterapie budou
mít shodnou úroveň výkonnosti v motorických testech jako studentky studijního oboru TVS. Studentky
Fyzioterapie měly shodné výsledky se studentkami TVS pouze ve dvou testech, a to v hlubokém předklonu
v sedu – exibilitě a ve výdrži ve shybu na hrazdě (tab. 5). U exibility hrají významnou roli genetické
předpoklady. Výdrž ve shybu nás překvapila vhledem k explozivním silovým testům, ve kterých dosáhly
studentky Fyzioterapie poměrně nízké hodnoty.
Hodnoty vytrvalostních testů u studentek Fyzioterapie byly skutečně na nízké úrovni vzhledem k studentkám
TVS, což dokládají procenta věcné významnosti (tab. 5). Na základě zkušenosti s testem progresivní člunkový
běh na 20 metrů jsme se snažili studentky maximálně motivovat, ale výsledky ukázaly, že vytrvalost
i u studentek VŠ závisí především na volních vlastnostech, které v oblasti tělesné aktivity studentkám chyběly.
Podobně tomu bylo i v dalším testu leh-sed, kde je určitým faktorem vytrvalostní složka.
Z vypočítaných korelací vyšla očekávaná závislost mezi kardiovaskulární zdatností (progresivním
člunkovým během na 20 metrů) a aerobní zdatností (VO2 max) jen u souboru TVS (tab. 7), u oboru Fyzioterapie
byla vypočítaná hodnota poměrně nízká, statisticky nevýznamná (tab. 8). Potvrzuje to nechuť studentek
20
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Fyzioterapie k vytrvalostním činnostem, i když jejich organismus by větší zátěž zvládl. Pozitivní korelace
obou testů explozivně silové schopnosti, hod plným míčem a skok daleký z místa mezi sebou, i když s různou
hladinou významnosti, dokazuje shodu explozivní síly horních a dolních končetin. Z dalších korelačních
koecientů (tab. 8) u oboru Fyzioterapie lze soudit na celkovou pozitivní nebo negativní výkonnost nebo
spíše na provádění či neprovádění pohybových aktivit. Pohyb se aktivně podílí na celé ontogenezi, utváří
a usměrňuje vývoj organismu člověka. Racionální zařazování pohybu do denního režimu je nezbytné, stejně
jako jeho analýza (Zvonař, M. et al., 2011).
Výsledky nepotvrdily ani naší 2. hypotézu, že úroveň výkonnosti v motorických testech studentek
Fyzioterapie ve srovnání s obecnou populací bude vyšší.
Je to proto, že srovnáním průměrných hodnot testů progresivní člunkový běh na 20 metrů, skok daleký
z místa odrazem snožmo, leh-sed s normami pro obecnou populaci (Měkota & Kovář et al., 1996, tab. 9), jsme
zjistili, že se jednalo o poměrně nižší výkonnost, neboť studentky v těchto testech dosáhly podprůměrných
hodnot. Nadprůměrné byly ve své věkové kategorii v testu výdrž ve shybu na hrazdě a v aerobní zdatnosti –
Katch-McArdle Step Testu podle norem Pollocka & Wilmora, 1990 (tab. 1). Aerobní zdatnost se synonymem
kardiorespirační vytrvalost je pilířem zdravotně orientované zdatnosti. Máček & Radvanský (2011) ji denuje
jako schopnost přijímat, transportovat a využívat kyslík. Fyziologickým podkladem je zapojování „pomalých”
svalových vláken a uplatnění oxidativního způsobu uspokojování energetických nároků. Vytrvalostní schopnosti
mají tak mezi ostatními motorickými schopnostmi nejzřetelněji vymezený vztah ke konceptu lidského zdraví.
Jejich úroveň reektuje funkční kapacitu a připravenost organismu optimálně reagovat na stresové faktory
zevního prostředí. Nízká úroveň aerobní (kardiorespirační) zdatnosti je spojována se zvýšeným rizikem výskytu
kardiovaskulárních onemocnění, diabetu typu 2 a zvýšenou úmrtností (Jurca, 2005).
Je podivné, že výsledek aerobní zdatnosti neovlivnil další testy s vytrvalostním faktorem, například právě
sedy-lehy a progresivní člunkový běh. Je možné věřit, že studentky aerobní vytrvalosti využijí v pozdějším
věku. Podle norem Komeštíka (1995) pak byly studentky Fyzioterapie v průměru své věkové kategorie v hodu
plným míčem obouruč 2 kg těžkým a v hlubokém předklonu v sedu.
Iowa Brace test
Testová baterie Iowa Brace testu obsahuje koordinačně náročné pohyby, rovnovážná a koordinační tělesná
cvičení, některé položky je možno pokládat i za test exibility. V tab. 3 a 4 jsou výsledné hodnoty Iowa Brace
testu medián, modus a variační rozpětí, v tab. 6 je pak uvedeno splnění normy Komeštíka (2006) jednotlivými
probandy. Měkota & Novosad (2005) uvádí, že maximální výkonnost v koordinačních schopnostech je v období
20–30 let. Z výsledků vyplývá, že 56 % studentek Fyzioterapie test nesplnilo, a my můžeme usuzovat na nízký
rozvoj koordinačních schopností během školní tělesné výchovy v předcházejícím studiu.
Výsledky testů motorických schopností a z nich vyplývající zdravotně orientovaná tělesná zdatnost změnily
náš názor, kdy jsme předpokládali, že tyto studentky budou provádět pohybovou aktivitu a usilovat o určitou
zdatnost. Právě období adolescence je pokládáno za vrchol motorické aktivity života člověka, kdy mizí
anatomické disproporce a diskoordinace motoriky předchozího období (Zvonař, M. et al., 2011).
Nízký rozvoj koordinačních schopností u studentek studujících zdravotní studijní obor, zvláště když se
v řadě odborných předmětů seznamují s důležitostí pohybové aktivity pro zdravý životní styl, je zarážející.
Jediným polehčujícím faktorem je, že jsme testovali studentky 1. ročníku studia. Z vypočítaných korelací jsme
zjistili závislost testů skoku dalekého z místa, výdrží ve shybu a progresivního člunkového běhu na testové
baterii IBT, přičemž pouze ve výdrži ve shybu dosáhly studentky Fyzioterapie lepších výsledků. Negativně se
projevila korelace mezi BMI a IBT.
1. Pro své sdělení jsme si položili dvě otázky. První, jaká je úroveň motorických schopností studentek
Fyzioterapie tedy studentek VŠ, ve srovnání s obecnou populací, a druhou, jaký je rozdíl v úrovni motorických
schopností mezi studentkami studijního oboru Fyzioterapie a oboru TVS. Tomu odpovídaly i hypotézy.
2. Pro odpověď na tyto otázky jsme nashromáždili hodnoty 25 studentek prvního ročníku studijního oboru
TVS a 39 studentek studijního oboru Fyzioterapie na UJEP v Ústí n. L.
3. Studentky jsme změřili v testech: progresivní člunkový běh na 20 metrů, hod plným míčem obouruč
20 21
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
2 kg těžkým, skok daleký z místa odrazem snožmo, výdrž ve shybu na hrazdě − držení podhmatem, leh-sed
opakovaně po dobu jedné minuty, hluboký předklon v sedu, Iowa Brace test. Dále jsme vypočítali BMI.
a) Vypočítaný průměrný index BMI patří podle norem Riegrové & Ulbrichové (1993) u obou
souborů do skupiny „normální hodnota“. Můžeme konstatovat, že složení těla obou souborů je v souladu
s populačním průměrem. Zároveň to potvrzuje, že studentky vysoké školy kontrolují svou hmotnost.
b) Výsledky nepotvrdily naší 1. hypotézu, že studentky prvního ročníku studijního oboru Fyziotera-
pie budou mít shodnou úroveň výkonnosti v motorických testech jako studentky studijního oboru
TVS. Studentky Fyzioterapie měly shodné výsledky se studentkami TVS pouze ve dvou testech,
a to v hlubokém předklonu v sedu – exibilitě a ve výdrži ve shybu na hrazdě. U ostatních testů
dosáhly studentky Fyzioterapie poměrně nízké hodnoty.
c) Výsledky nepotvrdily ani naší 2. hypotézu, že úroveň výkonnosti v motorických testech studentek
Fyzioterapie ve srovnání s obecnou populací bude vyšší. Je to proto, že srovnáním průměrných hodnot
testů progresivní člunkový běh na 20 metrů, skok daleký z místa odrazem snožmo, leh-sed s normami
pro obecnou populaci (Měkota & Kovář, et al., 1996) dosáhly podprůměrných hodnot. Dosáhly sice
nadprůměrné hodnoty ve výdrži ve shybu na hrazdě a v aerobní zdatnosti podle norem Pollocka &
Wilmora (1990), dle norem Komeštíka (2006) pak byly v průměru své věkové kategorie v hodu plným
míčem obouruč 2 kg těžkým a v hlubokém předklonu v sedu.
d) Úroveň výkonnosti v motorických testech a z toho vyplývající zdravotně orientovaná zdatnost
studentek oboru Fyzioterapie studujících zdravotnický studijní obor je překvapující vzhledem k tomu,
že se v řadě odborných předmětů seznamují s důležitostí pohybové aktivity pro zdravý životní styl.
Z vypočítaných korelačních koecientů u oboru Fyzioterapie lze vyvodit závěr, že se studentky
pravidelným pohybovým aktivitám nevěnují.
Bunc, V. (1998). Zdravotně orientovaná zdatnost a možnosti její kultivace na základní škole. Těl. Vých. Sport.
Mlád. č. 4, 210.
Čelikovský, S. et al. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. (3. přeprac.vyd.) Praha: Státní
pedagogické nakladatelství.
Čepička, L. (1999). Stanovení obtížnosti motorického testu. Česká kinantropologie. 3(1). 87-94.
Jurca, R. et al. Assessing Cardiorespiratory Fitness Without Performing Exercise Testing. American Journal
of Preventive Medicine, 2005, vol. 29, no. 3. 185-193.
Komeštík, B. (2006). Kinantropologie − Antropomotorika − Metodologie. (1. vyd.) Olomouc: Univerzita
Palackého.
Máček, M., & Radvanský, J. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén.
Měkota, K., Kovář, R. et al. (1996). Unittest (6–60). Manuál pro hodnocení základní motorické výkonnosti
a vybraných charakteristik tělesné stavby mládeže a dospělých v České republice. Ostrava: Pedagogická fakulta
Ostravské univerzity.
Měkota, K. & Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta
tělesné kultury.
Ministerstvo zdravotnictví České republiky. (2011). Vyhláška č. 55 o činnostech zdravotnických pracovníků
a jiných odborných pracovníků. Praha: Ministerstvo vnitra
Pollock, M. L. & Wilmore, J. (1990). Exercise in health and disease: Evaluation and prescription for prevention
and rehabilitation. Philadelphia: W. B. Saunders.
Riegrová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, PF.
22
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Štěpnička, J. (1976). Somatotyp, držení těla, motorika a pohybová aktivita mládeže. Praha: Univerzita Karlova,
FTVS.
Zvonař, M., Pavlík, J., Vespalec, T., & Duvač, I. (2011). Antropomotorika: pro magisterský program tělesná
výchova a sport. (1. vyd.) Brno: Masarykova univerzita.
Tabulka 3.: Statistické charakteristiky somatických znaků a testů studentek Fyzioterapie
BMI 21,27 2,52 20,57 19 10
Fáze 4,0 1,37 4 4 6
VO2 max 43,8 4,1 43,6 48 17
Hod 608,7 86,5 600 550 370
Skok daleký 170,9 23,8 170 160 96
Výdrž ve shybu 27,7 17,1 27 45 60
Sed-leh 31,3 4,2 32 31 21
Flexibilita 27,3 8,1 26 18 29
IBT - - 12 12 16
Tabulka 4.: Statistické charakteristiky somatických znaků a testů studentek TVS
BMI 22,26 2,13 22,1 23,5 7,9
Fáze 7,3 1,7 7,5 7,5 8
VO2 max 50,92 7,1 49 48 30
Hod 786 110 800 620 370
Skok daleký 196,8 31,9 200 200 148
Výdrž ve shybu 33,6 15,3 41 45 58
Sed-leh 46,8 7,9 46 46 35
Flexibilita 27,3 6,2 28 26 26
IBT - - 17 18 7
22 23
Performance comparison of students of Physical education and sport and students of Physiotherapy in motor tests
Srovnání výkonnosti studentek studijních oborů Tělesná výchova a sport a Fyzioterapie v motorických testech
Tabulka 5.: Srovnání hodnot testů studentek Fyzioterapie a TVS
BMI 1,687 -
Fáze 8,492** 52,63
VO2 max 4,577** 23,76
Hod 7,201** 44,28
Skok daleký 3,715** 16,67
Výdrž ve shybu 1,415 -
Sed-leh 8,983** 55,46
Flexibilita 0,015 -
IBT p-level = 0,0000004** 63
hladina významnosti t – testu *) t0,05= 2,035 **) t0,01= 2,665
Cohenův koecient d = 0,63 – střední efekt
Tabulka 6.: Hodnocení IOWA BRACE testu studijních oborů podle norem Komeštíka
(1995)
2
χ
-test
2
η
Fyzioterapie 22 11 622.643 17,69
TVS 0 12 13
výborně > 16 bodů, dobře 13−16 bodů, špatně < 13 bodů
2
χ
0,01 = 9,21
(Komeštík, 1995)
Tabulka 7.: Interkorelace znaků a testů studentek TVS
Znak BMI Flexibilita Dálka Leh-sed Výdrž Hod Fáze VO2
Flexibilita 0,005
Dálka 0,177 0,114
Leh-sed -0,057 0,206 0,106
Výdrž -0,402* -0,098 0,279 0,314
Hod 0,268 0,138 0,436* 0,183 0,158
Fáze 0,088 0,009 0,222 0,002 0,304 0,402*
VO2 0,035 -0,353 0,516** 0,099 0,501* 0,171 0,555**
IBT 0,026 0,0,181 0,078 0,154 0,458* 0,078 0,180 0,204
*) r0,05= 0,396 **) r0,01= 0,505
24
Zdeněk Havel, Kateřina Vaníková
Tabulka 8.: Interkorelace znaků a testů studentek Fyzioterapie
Znak BMI Flexibi-
lita
Dálka Leh-sed Výdrž Hod Fáze VO2
Flexibilita 0,102
Dálka 0,313 0,258
Leh-sed 0,036 0,043 0,113
Výdrž 0,455** 0,147 0,349* 0,054
Hod 0,221 0,179 0,489** 0,290 0,020
Fáze 0,155 0,267 0,246 0,003 0,453** 0,196
VO2 0,046 0,064 0,087 0,028 0,221 0,028 0,170
IBT -0,443** 0,307 0,379* 0,060 0,611** 0,128 0,337* 0,038
*) r0,05= 0,316 **) r0,01= 0,408
Tabulka 9.: Normy Unittestu (6–60) žen ve věku 18 – 20 roků
do – 154 do – 26 do – 3,50 0
155 – 174 27 – 33 3,51 – 5,00 1 – 5
175 – 194 34 – 41 5,01 – 6,75 6 – 14
195 – 214 42 – 48 6,76 – 8,50 15 - 33
215 a více 49 a více 8,51 a více 34 a více
Převzato (Měkota & Kovář, et al., 1996)
24 25
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
Fakulta telesnej výchovy a športu University Komenského, Bratislava, Slovensko
Abstrakt
Cieľom výskumu bolo zistiť vzájomnú podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-
ročných atlétov. Otestovali sme vybrané kondičné a koordinačné schopnosti. Na základe korelačnej matice
sme zisťovali vzájomnú podmienenosť medzi vekom, telesnými ukazovateľmi a testami pohybových schopností.
Konštatujeme, že sme nezistili vyšší počet pozitívnych súvislostí medzi ukazovateľmi veku, telesného rozvoja k
testom kondičných schopností. Potvrdili sme, že koordinačné schopnosti sú menej ovplyvnené telesným rozvojom
ako kondičné schopnosti. Korelačná matica potvrdila faktorové sýtenie a to najmä v testoch s komplexnejšími
požiadavkami na úroveň pohybových schopností.
Abstract
The purpose of study was to nd interdependence conditionality of condition and coordination skills of 13 up
to 14 year old athletes. We analyzed condition and coordination skills of athletes and based on the correlation
matrix, we investigated the interdependence conditionality between age, anthropometry and analyzed movement
skills. We do not found any statistically signicant positive link between indicators of age, physical development
to tests the condition skills. We conrmed that coordination skills are less affected by physical development.
Correlation matrix conrmed the factor saturation in different parameters, especially in tests with more complex
requirements on the level of movement skills.
Kľúčové slová: atletika, kondičné schopnosti, koordinačné schopnosti, športová príprava, 13- až 14-roční atléti
Key words: track and eld, conditioning abilities, coordination skills, sports preparation, 13- to 14-year-old
athletes
Atletika patrí medzi základné športové odvetvia s komplexným účinkom na organizmus človeka.
Prostriedkami atletiky rozvíjame základné pohybové schopnosti - kondičné a koordinačné, ako aj funkčné
schopnosti organizmu. Zručnosti a schopnosti získané atletikou nachádzajú veľké uplatnenie v iných športových
odvetviach (Čillík a Rošková 2003).
V súčasnom období je možnosť rozvíjať a zdokonaľovať svoj atletický potenciál v športových triedach.
Športové triedy sú určené na systematickú športovú prípravu športovo-talentovaných žiakov. Činnosť v nich
je zameraná na optimálny rozvoj pohybových predpokladov žiakov na konkrétne športové odvetvie. Obsahom
špeciálnej kondičnej prípravy sú špecické cvičenia, ktoré sú zamerané na rozvoj kondičných a koordinačných
pohybových schopností (Čillík, 2003). V každej pohybovej činnosti podľa Šimoneka (2012) možno pozorovať
prejavy rýchlosti, sily, vytrvalosti, koordinácie atď. Ich pomer je v konkrétnych prípadoch rôzny, závisí pritom
od pohybovej úlohy, ktorá sa práve plní. Israel (1977) a Šimonek (2002) konštatujú, že koordinačné schopnosti sú
diferencovane prepojené s komplexom kondičných schopností a tvoria najmenej prebádanú skupinu motorických
schopností. Ljach - Mynarski a Raczek (1995) pritom zdôrazňujú ich úzku väzbu koordinačných schopností na
psychofyzické vlastnosti človeka. Problematikou vzťahov kondičných a koordinačných schopností sa zaoberali
26
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
aj autori Kordoš (2007), Hegedüšová (2007), ktorí sledovali vzájomnú podmienenosť na vzorke 10- až
11-ročných resp. 10- až 12-ročných atlétov a atlétok a preukázali vzájomnú podmienenosť medzi ukazovateľmi
veku, telesného rozvoja s testami kondičných schopností a menej s koordinačnými schopnosťami. Zapletalová
(1990) vo veku 10- až 14-rokov zaznamenala zvýšenie tesnosti telesného rozvoja a pohybovej (kondičnej)
výkonnosti, pričom za najtesnejšie označila vzťahy v kategórii 13- až 14- ročných chlapcov a dievčat od 13
do 15 rokov. Podľa Hantoushiho (2000) tesnejšie súvislosti medzi motorickým výkonom a telesným rozvojom
sa evidujú u mládeže, ako u dospelých, osobitne v pubertálnom veku. U športujúcich detí a mládeže vyššie
súvislosti, ako u normálnej populácie, viac poukazujú na vyšší stupeň utilizácie telesného rozvoja (hlavne
telesnej výšky a hmotnosti) v športovej technike. Autori Ljach, Mynarski a Raczek (1995) konštatujú, že
úroveň kondičných schopností je podmienená predovšetkým rozvojom rýchlostných a rýchlostno-silových
schopností. Sedláček (1996) sleduje zvýšené hodnoty koecientov medzi testami beh na 50 m a beh 10x5 m.
Autori Koštial, Lednický a Doležajová (2006) hovoria o nezávislosti prejavov koordinačných schopností na
telesný rozvoj športovcov. Tento názorom potvrdzuje aj Kampmiller (1996), ktorý konštatuje, že najmenej
ovplyvnené telesným rozvojom sú koordinačné schopnosti, najviac silové, rýchlostno–silové, vytrvalostné
a rýchlostné. Israel (1977) nachádza súvislosti vo vytrvalostnom behu k testom koordinačných schopností,
Hegedüšová (2007) na vzorke 10- až 12- ročných atlétkach vzťah nepotvrdila. Doležajová (2002) konštatuje, že
kinesteticko–diferenciačná schopnosť vystupuje bez priameho súvisu s telesnými ukazovateľmi a kondičnými
testami. Poznatky zo vzťahových analýz medzi športovým výkonom, resp. výkonnosťou v motorických testoch
a telesným rozvojom sa vyznačujú osobitosťami v závislosti od športových disciplín, veku, úrovne výkonnosti
a sexuálneho dimorzmu (Havlíček, 1990).
Z týchto dôvodov sme sa zamerali na zistenie vzájomnej podmienenosti medzi ukazovateľmi veku,
telesného rozvoja, vybranými kondičnými a koordinačnými schopnosťami na súbore 13- až 14- ročných
atlétoch a atlétkach.
Cieľom práce je objasniť vzájomnú podmienenosť a vysvetliť vzťahy medzi jednotlivými skupinami
pohybových schopností na vzorke 13- až 14-ročných atlétov športových tried.
H.1: Predpokladáme úzky vzťah ukazovateľov veku a telesných ukazovateľov k testom kondičných
schopností v súbore chlapcov aj dievčat, potvrdíme nezávislosť týchto ukazovateľov od testov
koordinačných schopností.
H.2: Predpokladáme vzájomnú podmienenosť medzi testami, ktoré sú sýtené viacerými pohybovými
schopnosťami.
Sledované súbory tvorilo19 atlétov a 14 atlétok vo veku 13- až 14- rokov. Atléti boli žiakmi športových
tried v Bratislave a Malackách so zameraním na atletiku. Do športových tried boli vybratí na základe výberu
z talentových skúšok. Všeobecnej športovej príprave sa začali venovať od piateho ročníka.
U všetkých atlétov sme zisťovali základné telesné ukazovatele a výkony v šiestich kondičných a piatich
koordinačných testov. Meranie sme uskutočnili začiatkom školského roka 2012/2013. Medián veku atlétov
bol 13,82 s variačným rozpätím (13,02 – 14,68) a dievčat 13,33 roka, s variačným rozpätím (13,07 – 13,93).
Medián telesnej výšky chlapcov bol 163,0 a dievčat 163,3 cm a telesnej hmotnosti 53,0 resp. 48, 5 kg.
Pri získavaní výskumných údajov sme použili metódy merania podľa Sedláčeka a Cihovej (2009). Na
zistenie všeobecného pohybového rozvoja atlétov sme zvolili všeobecné testy kondičného a koordinačného
charakteru podľa Šimoneka (2012).
26 27
Interdependence conditionality of condition and coordination skills 13- to 14 year athletes
Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-ročných atlétov
DV - decimálny vek, TV - telesná výška, TH - telesná hmotnosť, BMI - hmotnostno–výškový index, ), 50
m - beh na 50 m (rýchlostné schopnosti), 12 min - 12 minútový beh (vytrvalostné schopnosti), SDDM - skok
do diaľky z miesta znožmo (výbušná sila dolných končatín), HPL - hod plnou loptou (výbušná sila horných
končatín), OHB - predklon v stoji (ohybnosť), SĽ - sed-ľah za 30 s (sila brušných svalov a ohýbačov stehna),
10 x 5 m - člnkový beh (rýchlostno-koordinačný beh), LAVOBR - prebeh po lavičke s troma obratmi o 360º
(rovnováhová schopnosť), LAVLOP - zastavenie kotúľajúcej sa lopty (komplexný reakčný test), BEHM - beh
k métam (priestorovo-orientačný beh), SDDP - skok do diaľky z miesta na presnosť (kinesteticko-diferenciačná
schopnosť dolných končatín).
Súvislosti medzi všetkými sledovanými ukazovateľmi objasňujeme s využitím párovej korelačnej analýzy
podľa Persona. Štatistickú významnosť posudzujeme na 1% a 5% hladine štatistickej pravdepodobnosti.
Korelačnú maticu atlétov a atlétok uvádzame v Tabuľke 1 a Tabuľke 2.
V súbore chlapcov vzťah DV k telesným ukazovateľom sa nám v korelačnej matici neprejavil. Vzťah DV
s testom SDDM a behom 10x5 m sme zistili na 1% hladine významnosti. Na 5 % hladine sledujeme vzťah
medzi DV a behom na 12 min. Vo vzťahu k TV pozorujeme len 3 kondičné testy a to SDDM na 1% hladine,
na 5% hladine HPL a 12 min. beh. Vzťah TH k testom sme nezaznamenali. BMI preukázal vzťah iba s testom
koordinačných schopností LAVOBR na 5% hladine významnosti.
V súbore dievčat podobne ako u chlapcov vzťah DV k telesným ukazovateľom sa neprejavil. Nezaznamenávame
vzťah ani DV k testom kondičného a koordinačného charakteru. Vo vzťahu k TV sme zaznamenali na 5%
hladine významnosti test SDDM a 12 min. beh. Sledujeme závislosť BMI k trom kondičným testom SDDM,
beh 50 m a 12 min. beh na 5% hladine významnosti. BMI preukázal vzťah s jedným koordinačným testom
LAVLOP a to na 1% hladine významnosti. Sme prekvapení, že sa nám nepodarilo potvrdiť prvú časť H 1, kde
sme predpokladali úzky vzťah medzi ukazovateľom veku, telesného rozvoja s testami kondičných schopností.
Ani v jednom sledovanom súbore sme nezistili vyšší počet signikantných súvislostí a naše výsledky
sa nestotožňujú s výskumy Zapletalovej (1990), Kampmillera (1996) a Hantoushiho (2000). Títo autori sa
zhodujú, že práve naše sledované vekové obdobie u chlapcov a dievčat vykazuje zo všetkých vekových období
najviacej tesnosti medzi telesnými ukazovateľmi a výkonnosťou v kondičných testoch. V druhej časti H1 sa
nám hypotéza potvrdila a konštatujeme ako už uvedení autori, že koordinačné schopnosti sú relatívne menej
ovplyvnené telesným rozvojom a na našom súbore atlétov a atlétok sa tento argument potvrdil.
V testoch kondičného charakteru u chlapcov zisťujeme viaceré súvislosti. Tesnejšia prepojenosť sa
objavila medzi kondičnými testami navzájom, kde z 21 skúmaných vzťahov sme potvrdili tesnosť 13 z nich.
Potvrdzujeme faktorové sýtenie testu SDDM, kde korelačné súvislosti poukazujú na vzájomnú podmienenosť
rýchlostných, rýchlostno-silových a vytrvalostných schopností k testom beh 10x5 m, HPL, 50 m beh,
12 min. beh a BEHM a to na 1% hladine štatistickej významností. 5% štatistickú významnosť sledujeme medzi
SDDM s LAVLOP. Na 1% hladine štatistickej významnosti potvrdzujeme vzťah testu beh 10x5 m k testom HPL
s 12min. beh a 5% hladina potvrdila významnosť testu beh 10x5 m k trom testom beh 50 m, LAVLOP a BEHM.
Väčší počet korelačných súvislostí sa vyskytuje na 1% hladine štatistickej významností aj medzi testom HPL,
ktorý koreloval s OHB, beh 50 m, BEHM, SDDM a beh 10x5 m. Na 5% hladine štatistickej významnosti sme
potvrdili vzťah testu HPL s beh 12 min., SDDP, LAVLOP. V teste SL nezaznamenávame žiadnu súvislosť
s kondičnými a koordinačnými testami. V teste OHB sledujeme faktorové sýtenie k testom HPL, beh 50 m, beh
12 min. na 5% hladine významností. Vzťah OHB s BEHM zaznamenávame na 1% hladine. V teste beh na 50
m sme zaznamenali 5% štatistickú významnosť s BEHM, LAVLOP, OHB a beh 10x5 m. Na 1% hladine tento
test súvisel s SDDM, beh 12 min. a HPL. Beh na 12 min. nám úzko súvisel na 1% hladine s testami BEHM,
SDDM, beh 50 m a beh 10x5 m.
V testoch koordinačných schopností zaznamenávame menší počet významných súvislostí v teste SDDP
s HPL sme zaznamenali štatistickú významnosť na 5% hladine. LAVOBR nezaznamenávame koreláciu so
žiadnym testom. Väčší počet korelačných súvislostí sa vyskytuje aj v teste LAVLOP k piatim kondičným testom
(SDDM, 10x5 m, HPL, beh 50 m, 12 min. beh) a to na 5% hladine významnosti. Významné faktorové sýtenie
sledujeme v teste BEHM k testom SDDM, HPL, OHB, 12 min. beh na 1% hladine. Na 5% hladine koreloval
s LAVLOP, 10x5 m a 50 m.
28
Ladislava Doležajová, Erik Stenchlák
V súbore dievčat v porovnaní s chlapcami sledujeme menšiu prepojenosť medzi kondičnými testami
navzájom, kde z 21 skúmaných vzťahov sme potvrdili tesnosť 8 z nich. Jednou z príčin môže byť aj rozdielne
variačné rozpätie telesných ukazovateľov. U chlapcov sme zistili variačné rozpätie v TV 19 cm a TH 15 kg
a dievčat v TV len 15 cm, ale až 30kg v TV. V korelačnej matici sme zistili faktorové sýtenie a prepojenie testu
SDDM k testom 10x5 m, OHB a BEHM na 5% hladine významnosti. Súvislosť na 1% hladine potvrdzujeme
medzi SDDM k testom beh 50 m, 12 min. beh, LAVLOP a LAVOBR. Na 5% hladine pravdepodobnosti sme
zistili štatisticky významné súvislosti medzi testami 10x5 m s SDDM, OHB a LAVLOP. V teste HPL a SL
nezaznamenávame korelačnú súvislosť k iným testom. Tesnejšiu prepojenosť zaznamenávame v teste OHB
k SDDM, beh 10x5 m, 50m a BEHM na 5% hladine významnosti. 1% hladinu štatistickej významnosti sme
zaznamenali k beh 12 min. a LAVOBR. V behu na 50 m na 1% hladine významnosti sledujeme vzťah k SDDM,
LAVLOP a LAVOBR.
V koordinačnej oblasti sa tesnejší potvrdil vzťah na 5% hladine štatistickej významnosti v teste BEHM
a testom SDDM, OHB a 12 min. beh. Spomedzi koordinačných testov najväčšie faktorové sýtenie sledujeme
medzi testami LAVOBR s SDDM, OHB, 12 min. a beh 50 m na 1% hladine. V teste SDDP nezaznamenávame
žiadnu závislosť k ostatným testom a opäť potvrdzujeme, že kinesteticko-diferenciačná schopnosť vystupuje
bez priamej súvislosti k testom kondičného charakteru.
Výsledky korelačnej analýzy dokazujú, že existuje diferencovaná, vzájomná podmienenosť medzi
kondičnými a koordinačnými schopnosťami v súbore chlapcov a dievčat. Stotožňujeme sa s autormi Ljachem,
Mynarskim a Raczekom (1995), že úroveň kondičných schopností je podmienená predovšetkým rozvojom
rýchlostných a rýchlostno-silových schopností. Potvrdzujeme aj tézu Izraela (1977), kde autor konštatuje
vplyv aeróbnej vytrvalosti na úroveň koordinačných schopností. Podľa našich zistení v súbore atlétov, ale aj
atlétok beh na 12 min. koreloval s tromi zo štyroch koordinačných testov ( BEHM, LAVLOP a LAVOBR).
Konštatujeme, že sme potvrdili H2, kde sme predpokladali vzájomnú podmienenosť medzi testami, ktoré sú
sýtené viacerými pohybovými schopnosťami.
Cieľom príspevku bolo zistiť vzájomnú podmienenosť medzi vekom, telesnými ukazovateľmi, kondičnými
a koordinačnými schopnosťami 13- až 14-ročných atlétov a atlétok, žiakov športových tried.
1. V hypotéze1 (H1) sme predpokladali úzky vzťah ukazovateľov veku, telesných ukazovateľov k testom
kondičných schopností aj v súbore chlapcov a dievčat, potvrdíme nezávislosť týchto ukazovateľov od
testov koordinačných schopností. Konštatujeme, že sme nezistili väčší počet pozitívnych súvislostí medzi
ukazovateľmi veku, telesného rozvoja k testom kondičných schopností, prvá časť hypotézy 1 nepotvrdená.
Z výsledkov ďalej vyplýva, že sme dokázali na našich súboroch, že koordinačné schopnosti sú relatívne menej
ovplyvnené telesným rozvojom a náš výskum potvrdil práce autorov, ktorí sa touto problematikou zaoberali už
v minulosti na rôznych vzorkách populácie alebo športujúcej mládeže.
2. V hypotéze 2 (H2) sme predpokladali vzájomnú podmienenosť medzi testami, ktoré sú sýtené viacerými
pohybovými schopnosťami. Korelačná matica potvrdila faktorové sýtenie a to najmä v testoch s komplexnejšími
požiadavkami na úroveň pohybových schopností. Odporúčame preto uprednostňovať v športovej príprave
podnety s komplexnejším pôsobením na viacero pohybových schopností kondičného a koordinačného
charakteru.
3. Naše výsledky v porovnaní s citovanými autormi nepotvrdili vždy ich zistenia. Môže to byť zapríčinené
viacerými faktormi, medzi ktoré z nášho pohľadu patria: homogenita súboru tj. variačné rozpätie veku
a telesných ukazovateľov skúmaných súboroch, rôzny biologický vek jednotlivcov, doba športového veku,
objektívnosť nameraných predchádzajúcich údajov apod. Z týchto dôvodov budú potrebné ďalšie výskumné
sledovania.
4. Potvrdili sme nezávislosť kinesteticko-diferenciačnej schopnosti od kondičných schopností. V praxi to
znamená, že táto koordinačná schopnosť je viazaná na procesy riadenia a regulácie CNS. Z toho vyplýva, že
v športovej príprave už v tejto vekovej kategórii sa musia využívať cvičenia s dôrazom na presnosť vykonania,
ktoré sú omnoho náročnejšie, pretože vyžadujú koncentráciu pozornosti a motiváciu k ich realizácii.
5. Uvedomujeme si, že naše výsledky prezentujeme na malej vzorke atlétov a atlétok, takže uvedené
výsledky platia pre túto sledovanú skupinu a nedajú sa zovšeobecňovať.
28 29
Interdependence conditionality of condition and coordination skills 13- to 14 year athletes
Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 13- až 14-ročných atlétov
Čillík, I. (2003). Učebné osnovy športovej prípravy v atletike. Nové Zámky: CROCUS.
Čillík, I., & Rošková, M. (2003). Základy atletiky. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela.
Doležajová, L. (2002). Úroveň a vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností žiačok ZŠ.
In Acta Fac. Educ. Phys. Univ. Comenianae. 43, 2002,11-17. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu,
Univerzita Komenského.
Hantoushi, L. A. (2000). Závislosť atletickej výkonnosti od telesného rozvoja a pohybových schopností.
Dizertačná práca. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu, Univerzita Komenského.
Havlíček, I. (1990). Vývinová stabilita a predikční validita telesného rozvoja a motorickej výkonnosti. In Acta
Fac. Educ. Phys. Univ. Comenianae. 29, 1990, 147-218. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Hegedüšová, A. (2007). Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 10- až 12-ročných
atlétok. Diplomová práca. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského.
Israel, S. (1977). Rechtzeitige Entwicklung der Bewegungskoordination. Leichtathletik, 28, (5), 989-992.
Kampmiller, T. (1996). Závislosť pohybovej výkonnosti od telesného rozvoja. In Moravec, R., Kampmiller,
T. & Sedláček, J. et al. (1996). Eurot. Telesný rozvoj a pohybová výkonnosť školskej populácie na Slovensku
(112-120). Bratislava: Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
Kordoš, L. (2007). Vzájomná podmienenosť kondičných a koordinačných schopností 10- až 11- ročných atlétov
športovej triedy a športového gymnázia. Diplomová práca. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu
Univerzity Komenského.
Ljach, V. I., Mynarski, W. & Raczek. J. (1995). Biopsychiczne predyspozycje koordynacyjnych zdolnosci
motorycznych − przeglad badaň w pismiennictwie rosyjskojezycznym. Antropomotoryka, 12. 83-102.
Sedláček, J. (1996). Tesnosť vzťahov medzi motorickými testmi zaradenými do našich zostáv a do Eurotu.
In Moravec, R., Kampmiller, T., Sedláček, J. a kol.: Eurot. Telesný rozvoj a pohybová výkonnosť školskej
populácie na Slovensku (122-127) Bratislava: Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
Sedláček, J., & Cihová, I. (2009). Športová metrológia. Bratislava: ICM AGENCY. Šimonek, J. (2002). Model
rozvoja koordinačných schopností v dlhodobej športovej príprave v športových hrách. Bratislava: Slovenská
vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
Šimonek, J. (2012). Testy pohybových schopností. Nitra: Dominant Nitra.
Zapletalová, L. (1990). Závislosť pohybovej výkonnosti od telesného rozvoja. In Moravec, R. a kol. Telesný,
funkčný rozvoj a pohybová výkonnosť 7 − 18-ročnej mládeže v ČSFR. (159-166). Bratislava: Šport.
30
30 31
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
1 Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice
2 Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova, Praha
Abstrakt
Cílem článku je charakteristika a analýza účinnosti desetitýdenního kondičního funkčního „australského”
tréninku (dále FAT) mimo ledovou plochu. Výzkum byl realizován u profesionálních hokejistů (n=23) – členů
extraligového klubu HC Mounteld České Budějovice. Metoda FAT se snaží doplnit stávající tréninkové postupy
o některé aktuální poznatky a přístupy ke kondičnímu tréninku v ledním hokeji. Autoři zaujímají pozitivní
stanovisko k této metodě a popisují její výhody zejména ve vztahu ke snižování svalových dysbalancí a vlivu
na svalovou sílu, dynamiku a vytrvalost zúčastněných probandů. FAT byl přednostně zaměřen na explosivní
sílu a silovou vytrvalost hlavních segmentů těla, s doplňujícími cvičeními pro stimulaci anaerobní a aerobní
výkonnosti.
Pro ověření přínosu FAT podstoupili probandi spiroergometrické vyšetření na běhacím ergometru Quasar,
následovalo změření tělesného složení pomocí BIA 2000 a bioimpedančním přístrojem Tanita. Vstupní a výstupní
testování probíhalo v neměnných laboratorních podmínkách v prostorách UK FTVS v Praze. Kvaziexperiment
trval deset týdnů. Zjištěné výsledky potvrdily efektivnost tohoto tréninkového programu v podobě zvýšení
aerobní zdatnosti, která vykazovala u vstupního testování středovou hodnotu VO2max 55,89 ml.kg.min-1. Při
výstupním testování jsme dosáhli středové hodnoty VO2max 58,67 ml.kg.min-1.
Abstract:
The aim of the case study is to analyse the effects of a 10-week tness Function Australian Training (FAT)
off- ice. The research was conducted with 23 professional ice hockey players (n = 23], members of the ice hockey
league club HC Mounteld České Budějovice. The FAT method strives to complement existing training methods
of selected current knowledge and approaches to ice hockey tness training. The authors express a positive
opinion on this method and describe its advantages especially in relation to reducing muscle imbalances and
effect on muscle strength, dynamics and persistence of participating probands. The FAT was primarily focused
on explosive strength and power endurance of main body segments with additional exercises to stimulate
anaerobic and aerobic performance. The probands underwent a spiroergometric testing on the Quasar running
ergometer, followed by measurement of body composition using BIA 2000 and another testing on the bio-
impedance device Tanita in order to verify the contribution of FAT. The input and output testing proceeded
under laboratory constant conditions on the premises of the UK FTVS in Prague. The quasi experiment lasted
for ten weeks. The obtained results conrmed the effectiveness of this training programme by increasing aerobic
performance, which has proven the average value of VO2max 55,89 ml.kg.min-1at the input testing. The output
testing has showed the averagevalue of VO2max 58,67 ml.kg.min-1.
Klíčová slova: hokej, testování, trénink, kondiční trénink, funkční trénink
Key words: ice hockey, testing, training, conditioning trainig, functional training
32
Petr Požárek, Jiří Suchý
Lední hokej patří do skupiny fyzicky velmi náročných sportů. Moderní lední hokej je komplex, ve kterém
se souběžně zvyšují požadavky na kondiční předpoklady hráče i jeho herní techniku. Obojí se odráží v úrovni
taktického myšlení a jednání. Z fyziologického hlediska představuje intervalový a přerušovaný typ aktivity
vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti, široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích
schopností (Heller, 2005).
Kostka et al. (1986) uvádějí, že je nezbytné zapojovat do tréninkového procesu v ledním hokeji také
tréninkové jednotky mimo led s cílem stimulovat bioenergetické zásoby, dále aktivaci jednotlivých svalových
struktur a regenerační procesy prostřednictvím kompenzací jednostranného zatížení.
Quinneyho (2008) longitudinální studie poukazuje na zvyšování nároků na tělesnou výkonnost hokejisty
v utkání, zvláště pak na maximální anaerobní výkon hráčů kanadsko-americké Národní hokejové ligy (NHL).
Při náhlých změnách směru bruslení se zapojují také adduktory a abduktory kyčelních kloubů, které čelí
účinkům dostředivé síly (Cady-Stenlund, 1998). Důležitost svalové síly poukazuje nález největších rozdílů
v silových parametrech ze všech sledovaných funkčních parametrů, a to mezi elitními a juniorskými hokejisty
(Hoff et al., 2005).
Vysoký stupeň rozvoje kondičních a koordinačních schopností umožňuje využívat racionální technickou
dovednost, efektivní taktické myšlení se zapojením osobních předpokladů hráče (Laczo, 2009; Tóth, 2010).
Individuální herní výkon hráče se skládá z krátkých opakovaných intenzivních pohybů. Veillette (2008) uvádí,
že hráč se dostane na ledovou plochu 17x za celý zápas. Přitom čas strávený na ledové ploše je 85 s, z toho je
40 s v zatížení (maximálním a středním) a 45 s bez zatížení po přerušení hry. Proto je potřeba se zaměřit na
pohybové schopnosti skládající se z rychlostně-silových schopností s důrazem na koordinační pohyb.
Pro stabilizaci bederní páteře je velmi důležité, aby se správně zapojoval hluboký stabilizační systém páteře
během pohybu (HSSP), tedy je nutné, aby byly dostatečně silné břišní svaly, které pak tvoří přední oporu.
Bederní páteř se tak zpevňuje a snižuje se vliv vnější zátěže (Malátová-Rokytová, 2007; Malátová, 2007;
Malátová-Dřevikovská, 2010).
Statická síla trupu a dalších segmentů těla má význam při kontaktu se soupeřem, pro udržení rovnováhy
a efektivní přenos sil při bruslení a manipulaci s holí. Při bruslení se uplatňuje dynamická síla extenzorů kyčle,
extenzorů kolenního kloubu a lýtkových svalů (Brocherie et al., 2005; Manners, 2004).
Michalov, Sližík a Švenda (2012) uvádí, že jedním z důležitých prvků v přípravném období je snaha
aplikovat bojové sporty do jedné tréninkové jednotky týdně. My jsme zvolili prvky z karate a boxu. Hráči
ledního hokeje se naučí harmonicky dýchat a zároveň zefektivní využití energetického potenciálu svého těla.
Perič a Dovalil (2010) považují přípravné období za nejdelší období a pro svoji charakteristiku i za
nejdůležitější období v ročním tréninkovém cyklu (RTC). Tréninkové jednotky v průběhu přípravného období
mění svou charakteristiku. Především blížícím se koncem přípravného období se přechází na specializovaný
typ tréninku (specické cvičení) a trénink nabývá syntetického charakteru. Je poněkud složitější než přístup
analytický.
Bahenský (2012) poukazuje na efektivnější tréninkové metody v přípravném období, kdy je na vše dostatek
času, protože během závodního období dochází k přechodu tréninkových jednotek na individuální přístup tzv.
na tělo.
V závodním období by měl být sportovec připraven nejen fyzicky, ale především psychicky na podání svého
maximálního výkonu. Sportovec by měl být „zdravě“ motivovaný (Navarro, 2001).
Funkční australský trénink (dále jen FAT) je novým tréninkovým programem, který vychází z kombinace
nových i již prověřených tréninkových metod využívajících širokou škálu pomůcek, vlastní váhu těla a cvičení
ve skupinách. Dříve se preferoval analogický typ tréninku, který byl prezentován tréninkovými jednotkami
v podobě opakujícího se stereotypu − ranní tréninková jednotka v posilovně, odpolední tréninková jednotka
na bicyklu. Základní volbou tohoto tréninku bylo odděleně a co největším objemem posílit jednotlivé partie.
Z tohoto pohledu považujeme tuto formu tréninku za překonanou, protože neodpovídá současným požadavkům
a nárokům na fyzickou připravenost (Hoff et al., 2005). Domníváme se, že toto tvrzení je aktuálním problémem
prolínání se starší a mladší generace u vrcholového sportu. Vzhledem k typickému přetěžování pohybového
aparátu u ledního hokeje bylo naším cílem ukázat, že FAT nemá vedlejší účinky na prohlubování svalové
nerovnováhy u jednotlivých segmentů těla (trup, dolní a horní končetiny).
Základní losoí FAT je nikoliv izolace jednotlivých svalů, s níž jsme se u probandů setkali v předešlé přípravě,
ale naopak společné zapojení velkého počtu svalových partií horní a dolní poloviny těla, procvičení celého těla
32 33
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje
zcela odlišným způsobem. Aktuální metody FAT se zaměřují na explozivní sílu, rychlostní silovou vytrvalost
hlavních segmentů těla s doplňujícími cvičeními pro stimulaci koordinace, anaerobní a aerobní výkonnosti. Pro
ověření předpokládané efektivity a vhodnosti jsme zrealizovali tuto studii.
Tréninková jednotka se zapojením FAT je v úvodní části zaměřena na zahřátí organismu, aktivaci kloubního
aparátu, aplikaci dynamického strečinku a přípravu organizmu na hlavní tréninkovou jednotku. Až do této fáze
se jedná o shodu se standardním tréninkovým postupem. Hlavní část se poté zaměřuje na posílení hlubokého
stabilizačního systému. Zároveň je snahou v maximální možné míře přenášet hokejové prvky do přípravy mimo
ledovou plochu, kde se zaměřujeme na balanční cvičení v kombinaci s prvky podporujícími explozivní sílu
a rychlostně silovou vytrvalost.
V rámci přípravy tohoto článku jsme vytyčili následující cíle:
1. teoretická rešerše relevantních poznatků, charakteristika FAT,
2. posouzení účinnosti aplikovaného tréninku FAT na aerobní parametry prostřednictvím zjištění VO2max,
3. vyrovnání svalových dysbalancí spojené s hypertroí decitních svalových skupin.
Testovanými probandy byli hokejisté HC Mounteld České Budějovice hrající Českou extraligu, nejvyšší
domácí soutěž, kde se v sezóně 2011-12 umístili po základní části na pátém místě. Po skončení této sezóny
došlo ke změně ve složení družstva. Klub změnil na sezónu 2012-13 náhled na současné tréninkové metody.
Kvaziexperiment byl realizován po deset týdenních mikrocyklů (23. 4.–26. 6. 2012). Výzkumný soubor tvořilo
23 probandů ve věku 24,6 ± 6,19 let, průměrná tělesná výška 183,4 ± 4,38 cm a průměrná tělesná hmotnost
86,2 ± 8,22 kg. Vstupní a výstupní testování proběhlo na běhacím ergometru. Chyba měření u této metodiky
dosahuje podle Bunce (1999) 2 %.
Jednalo se o jednoskupinový postupný kvaziexperiment, ve kterém se testovaný soubor podrobil
čtyřtýdennímu mikrocyklu věnovanému rozvoji všeobecné vytrvalosti a síly, dvoutýdennímu mikrocyklu se
zaměřením na rychlostně-silové schopností, dvoutýdennímu mikrocyklu, který zlepšoval rozvoj koordinačně-
rychlostních schopností. Poslední dva mikrocykly byly zaměřeny na maximální silově-rychlostní schopnosti.
K měření maximální aerobní kapacity VO2max jsme využili běhací koberec s protokolem dle Bunce (1999).
Měření svalové hmoty probíhalo za pomoci dvou přístrojů BIA 2000 a bioimpedančního přístroje Tanita. Dva
různé přístroje zajišťovaly objektivnost výsledků. Měření bioimpedance probíhalo ve shodných termínech jako
testování na běžícím koberci.
Probandi souhlasili s experimentem a podepsali připravený formulář. S výzkumem vyslovila souhlas
i etická komise klubu HC Mounteld složena z týmových doktorů. Vstupní a výstupní parametry byly statisticky
vyhodnoceny v programu Microsoft Excel 2003 a podrobeny Studentovu t-testu.
Výše uvedené poznatky v teoretické části článku jsme se snažili zahrnout do tréninkového procesu FAT. Tyto
informace doplňujeme o krátkodobé cíle získané ze studie literatury uváděné v teorii a praktických poznatcích.
Snažili jsme se narušit stereotypy předešlých RTC. Hráči tento trénink využívají v přípravném a v soutěžním
období. Při sledu tří zápasů v mikrocyklu dochází u hráčů k poklesu trénovanosti a prohlubování svalových
dysbalancí. FAT se dva dny před zápasem zaměřuje na zvýšení zátěže, které se skládá ze silově-rychlostních
cvičení. Cílem je dynamické provedení cviku se zaměřením na správnou techniku. Hráči pracují se 40% zátěží
svého osobního maxima. Počet opakování je stanoven individuálně (12–16 opakování). Počty sérií jsou vždy
tři − první na zapracování techniky správného provedení, další dvě jsou součástí tréninkového programu. Doba
této tréninkové jednotky dosahuje 40–50 minut. Den před zápasem se zapojují prvky balančního tréninku se
zapojením hlubokého stabilizačního systému. Hráči využívají nestabilní plochy v podobě bosu míčů, trampolín,
to vše je doplněno o odrazové průpravné cviky simulující hokejový odraz na ledě, střelu a přihrávku. Všechny
tyto prvky se provádějí i na druhou stranu, protože hokej je sportem, který organismus jednostranně přetěžuje.
Tréninková jednotka tohoto charakteru trvá 35 minut. V den zápasu jde především o koordinačně-rychlostní
cviky, které jsou zaměřené na využívání nízkých a středních překážek, bosu míčů a trampolín. Po každém cviku
34
Petr Požárek, Jiří Suchý
následuje 3–5m sprint. Tento trénink má časovou dotaci 20 minut. Den po zápase se využívá kompenzační
trénink, který je koncipován na tříčlenné skupinky, aby byla zachována kvalita prováděných cviků se zpětnou
opravnou vazbou u jednotlivých hráčů. Doba trvání je 15 minut.
U vstupního testování bylo dosaženo středové hodnoty VO2max 55,89 ml.kg.min-1. Při výstupním testování
jsme dosáhli středové hodnoty VO2max 58,67 ml.kg.min-1. (Tabulka 1). Čtyři probandi dosáhli zlepšení nad 10 %
VO2max (P < 0,00046). Sedm probandů zvýšilo své výsledky o 5 % (P < 0,0056). Čtyři hráči dosáhli zlepšení o 3
% (P < 0,0032). Čtyři probandi stagnovali a stejný počet probandů se zhoršil, protože se během přípravy zranili
a jejich návrat do tréninkového procesu byl v týdnu, kdy proběhlo výstupní testování. Nejvýraznějšího zlepšení
dosáhl hráč, kterému se změny z laboratorního testování projevily v praxi a v průběhu sezóny nastupoval
v první a druhé sestavě (do zápasu nastupují čtyři pětičlenné sestavy).
Při průměrném hodnocení výsledků jsme došli k závěru, že se nám podařilo navýšit svalovou hmotu trupu
z 36,6 kg na 37,8 kg. Pravou horní končetinu jsme zlepšili a vyšly nám statisticky významné hodnoty (P <
0,005, Tabulka 3). Levou horní končetinu jsme zlepšili a statisticky významné hodnoty nám vykázaly P <= 0,02
(Tabulka 4). U pravé dolní končetiny jsme zaznamenali zlepšení, ale nedošlo ke staticky významnému zlepšení
(Tabulka 6). Ke stejným výsledkům jsme došli i u dolní levé končetiny (Tabulka 7).
Tabulka 1: Vstupní a výstupní výsledky maximální aerobní kapacity – VO2max hráčů HC Mounteld ČB
s dvouvýběrovým párovým t-testem na střední hodnotu
Vstupní Výstupní
Průměr 55,89 58,67
T 0,00046
Tabulka 2: Vstupní a výstupní testování (kg) pomocí přístroje Tanita –horních končetin (HK), trupu
a dolních končetin (DK).
testování (kg)
HK HK TRUP DK DK
pravá levá pravá levá
VSTUPNÍ 4,4 4,4 36,6 11,7 11,6
VSTUPNÍ 4,6 4,6 37,8 12 12
Tabulka 3: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKP: horní končetina, pravá
Vstupní Výstupní
Průměr 4,45 4,58
T 0,005076
Tabulka 4: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKL: horní končetina, levá
Vstupní Výstupní
Průměr 4,45 4,58
T 0,020421
34 35
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje
Tabulka 5: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu trupu
Vstupní Výstupní
Průměr 36,63 37,77
T 0,00059
Tabulka 6: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKP: dolní končetina, pravá
Vstupní Výstupní
Průměr 11,72 12,03
T 7,54E-05
Tabulka 7: Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKL: dolní končetina, levá
Vstupní Výstupní
Průměr 11,64 11,95
T 7,76E-05
Z hlediska správné kompenzace přetěžovaných svalových skupin je FAT vhodnější než analogické posilování,
protože dochází k upevnění pohybu v šikmých řetězcích. Tím zvýšíme efektivitu spolupráce jednotlivých
svalových skupin, jak uvádí Hoff (2005). Tato zjištění jsme v rámci našeho kvaziexperimentu potvrdili. Trénink
je zároveň vhodné koncipovat k posílení jednotlivých antagonistických dvojic, čímž zajistíme nejenom zvýšený
nárok na kardiovaskulární soustavu a předejdeme jednostrannému zatížení organismu, ale zejména upevníme
koordinaci celého těla a jeho orientaci v prostoru. To vše za použití adekvátní zátěže, čímž je splněn nárok na
zvýšení síly při sportovním výkonu. Činnost probíhá za vysoké tepové frekvence, což má za následek adaptaci
těla na tento typ zatížení.
Jednou z dalších výhod oproti silovému tréninku v posilovně je snížený nárok na kloubní aparát − nedochází
k přetěžování kloubů, vazů a šlach kvůli mnohdy samoúčelnému zvedání vah. Tuto metodiku jako první
prezentuje Navarra (2001).
Dalším ze subjektivně sledovaných pozitiv, která přinesl náš konkrétní výzkum, je oživení a nabourání
stereotypních přípravných cyklů, které mnohdy vedly k obecné demotivaci hráčů. FAT za použití nejrůznějšího
vybavení (gumy GUN-eX, šlapací stroj Kranking, medicinbaly, švihadla, TRX, bosu, CrossCore, overbally,
gymbally, gumičky, aquahity, činky, trampolíny, owiny a t boxy) a současně se zařazením prvků ze sportovních
her, plavání, gymnastiky a atletiky přináší zajímavější a efektivnější způsob tréninku. U jednotlivých hráčů jde
o spouštěcí prvek nové motivace ke kvalitní fyzické přípravě. Naše aerobní laboratorní výsledky na běžícím
koberci ukazují pozitivní vliv tohoto tréninku na výsledky VO2max.
Podle našeho názoru lze FAT doporučit hráčům ledního hokeje, kteří od svého tréninkového úsilí
očekávají správně rozvinuté, koordinované tělo bez zbytečného zatížení opěrného aparátu. Domníváme se, že
modikovaný trénink je vhodný také pro hráče v rehabilitačním režimu, protože použitá široká škála pomůcek
a metod reektuje zdravé posilování z hlediska fyzioterapie. FAT potvrzuje již zaběhnutá pravidla tréninkového
procesu u publikovaných autorů a svým novým pojetím apeluje na účelné, odborné a zdravé trénování.
Ve srovnání s jinými sporty jsou nároky na aerobní výkon v ledním hokeji spíše střední, současní elitní
hokejisté dosahují maximální spotřeby kyslíku 55−59 ml.kg.min-1. na bicyklovém spiroergometru (Vescovi,
Murray & Van Brest, 2006; Montgomery, 2006). Naše studie testovala hráče hokeje na běžícím ergometru, kde
sledovaní dosáhli zlepšení po desetitýdenním tréninkovém programu z 55,89 na 58,67 ml.kg.min-1 (Tabulka
1). Sledovaní probandi dosahují hodnot maximální spotřeby kyslíku v horním pásmu uváděném v literatuře.
Ve své studii spatřujeme některé nedostatky, které jsme zjistili v průběhu aplikace FAT a při vyhodnocování
výsledků. Nedostatky bereme jako impuls do další práce. V dalším výzkumu bychom se rádi zaměřili na lateralitu
probandů a zkusili vytvořit kontrolní a experimentální skupinu. U profesionálních týmů jde toto rozdělení
velice těžko, protože vedení klubů nechce přistoupit na experiment, který by mohl ohrozit výkonnost v soutěži.
36
Petr Požárek, Jiří Suchý
Studie Vanderky & Kabáta (2012) poukazuje na současné zvýšení nároků na pohybové schopnosti a zručnosti
jednotlivých hráčů ledního hokeje. Tím potvrzují naší studii, která vyzdvihuje funkčnost tohoto tréninkového
programu, jenž proběhl v souladu s metodikou. Neprohloubil svalové dysbalance a transferoval výsledky do
herní činnosti jednotlivce v soutěžním období.
Navržený trénink způsobil zlepšení aerobní výkonnosti až o 21 % VO2max. Zaznamenali jsme statisticky
významný rozdíl větší než 0,01.
Z toho vyplývá, že cíle byly dosaženy. Charakterizovali jsme nový tréninkový program Funkční australský
trénink. U patnácti probandů se po jeho absolvování zlepšily kondiční předpoklady o nejméně 3 %, udávané
(Bunc, 1999) jako hranice označující zlepšení kondice. Výsledky poukazují na nárůst svalové hmoty v oblasti
trupu i horních a dolních končetin. Zároveň bylo docíleno vyrovnání svalových dysbalancí.
Bahenský, P. (2012). Vývoj sportovního tréninku v běhu na 1500 m. Studia Kinanthropologica, XIII, (2), 108-
125
Brocherie, F., Babault, N., Cometti, G., Mafuletti, N., & Chatard, J. C. (2005). Electrostimulation training
effects on the physical performance of ice hockey players. Medicine & Science in Sports & Exercise, 37 (3), p.
455 - 460
Bunc, V. (1990). Biokybernetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení. Praha: VÚT UK
FTVS, 1990
Bunc, V. (1994). A simple method for estimation aerobic tness. Ergonomics, 37, p. 159-165
Bunc, V. (1999). Changes of ventilator threshold and energy cost of running in soccer players duty in the
training. J. Sports Sci. vol. 17, No 7, p. 567-568.
Cady, S. & Stenlund, V. (1998). High performance skating for ice hockey. Champaign, IL: Human Kinetics.
Heller, J. (2005). Laboratory Manual for Human and Exercise Physiology. Prague, Charles University, s. 186.
Hoff, J., Kemi, O. J. & Helgerud, J. (2005). Strength and endurance differencies between elite and junior elite
ice hockey players. International Journal of Sports Medicine, 26(7), p. 537-541
Laczo, E. (2009). Obsahové zameranie letnej kondičnej prípravy v ľadovom hokeji. In Telesná výchova a šport
Vol. 19, No. 2, p. 22-25. ISSN 1335-2245
Malátová, R. & Dřevikovská, P. (2010). Test sed-leh opakovaně z testové baterie UNIFITTEST a Brániční test
v tělovýchovné praxi. Studia Kinanthropologica. 11(1):24-29.
Malátová, R. & Rokytová, J. (2007). Význam hlubokého stabilizačního systému v oblasti
vertebrogenních obtíží. Studia Kinanthropologica, 7(1), 17-22.
Malátová, R. (2007). Význam hlubokého stabilizačního systému páteře. Studia Kinanthropologica, 7(2), 89-96.
Michalov, L., Sližík, M. & Švenda, D. (2012). Zdravotně výchovné aspekty v bojových uměních. Studia
Kinanthropologica, (Vol. 13, 2, pp 92 – 100). České Budějovice: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta.
ISSN – 1213-2101.
Manners, T. W. (2004). Sport-specic training for ice hockey. Strenght & Conditioning Journal, 26(2), p. 16-21.
Martens, R. (1990). Successful Coaching. Human Kinetics, Champaign, IL.
Montgomery, D. L. (2006). Physiological prole of professional hockey players; a longitudinal study. Aplied
Physiology, Nutrition and Metabolism, 31, p. 181-185
Navarro, V. F. (2001). Planicacion y control del entrenamiento en natacion. Madrid: Tapa blanda.
Perič, T. & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada,160 s.
Quinney, H, A., Dewart, R., Game, A., Snydmiller, G., Warburton, D. & Gordon, B. (2008). A 26 year
physiological description of a National Hockey League team. Applied Physiology. Nutrition and Metabolism,
33, p. 753 - 760
Seliger, V. (1971). Energetický výdaj u hráčů ledního hokeje. Teorie a praxe tělesné výchovy, 19(7), 427–431.
Tóth, I., Hamar, D., Gregor, T. a kol. (2010). Ľadový hokej. 1. vydanie, TO-MI Ice Hockey Agency, 392 s.
Vanderka. M. & Kabát, M. (2012). Effects of combined strenght on changes in speed-strenght performance in
young hockey players, Studia sportiva, č. 2, s. 46 – 53, Kineziologická sekce, 2012
36 37
Inuence of a function „Australian“ training to t ice hockey players
Vliv funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje
Veillete, R. (2008). Physical development for jockey. (On-line) Université Laval: Quebec City, Canada
Vescovi, J. D., Murray, T. M. & Van Heest, J. L. (2006). Position performance prolig of elite ice hockey
players. International Journal of Sports Physiology and Performance, 1, p. 84-94.
38
38 39
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
1Vysoká škola polytechnická, Jihlava
2Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno
Abstrakt:
Příspěvek hodnotí účinnost a efekt komplexního přístupu (spolupůsobení kognitivně behaviorální
psychoterapie a intervenčního pohybového programu) v terapii nadváhy a obezity u probandek, které se
účastnily kurzu STOB, a skupiny absolvující pouze totožnou pohybovou intervenci. Výsledky soustředěné na
změnu velikosti pohybové aktivity po působení intervence jsou dílčími výstupy disertační práce.
Dvanáctitýdenního programu, zaměřeného na snižování tělesné hmotnosti v rámci programu STOB, se
účastnilo 22 probandek s nadváhou či obezitou. Průměrná hodnota BMI skupin STOB byla 33,77 (± 19,3).
Kontrolní skupina 10 probandek se účastnila pouze pohybové intervence stejného obsahu. Průměrná hodnota
BMI této skupiny byla 29,99 (± 6,96). Výzkum probíhal od podzimu roku 2009 do podzimu 2011.
V příspěvku je zhodnocena účinnost a efekt experimentální skupiny kognitivně behaviorální terapie STOB
a kontrolní skupiny intervenčního pohybového programu IPP. Sledovanými parametry jsou indexy tělesné
hmotnosti a celková pohybová aktivita.
Získané výsledky prokazují pozitivní vliv komplexního přístupu v terapii žen s nadváhou v rámci programu
STOB, tedy spolupůsobení kognitivně behaviorální terapie s pohybovou intervencí a dietním režimem. Skupina
STOB v průběhu intervence významně snížila hodnotu BMI, a to o 5,37 %. U skupiny IPP došlo pouze k snížení
hodnoty BMI o 0,45 %. Výsledky kvantitativního hodnocení pohybové aktivity prokázaly pozitivní a statisticky
významnou změnu časové zátěže u skupiny STOB. U skupiny IPP jsme došli k závěru, že rozdíl v časové zátěži
pohybové aktivity u této skupiny nebyl významný.
Abstract:
The article displays an evaluation of efciency and effects of the complex approach (a synergy of the
cognitive-behavioural psychotherapy and the intervention program of physical exercises) in a therapy of
the overweight and obesity. There were two groups of probands (women). The rst one where the probands
participated both in the STOB course and the intervention movement program, and the other one where the
participants went through the intervention movement program only.
22 probands who were overweight or obese participated in a twelve-week programme. An average rate of
BMI in the STOB group was 33,77 (± 19,3). A control group (of 10 probands) participated in an intervention
programme only. An average rate of BMI in this group was 29,99 (± 6,96). The research started in the autumn
of 2009 and nished in the autumn of 2011. It was investigated as a part of the dissertation thesis.
The article examines the efciency and effects seen in the experimental group (the STOB group) and the
control group (the IMP group). The examined parameters are the rates of BMI. The results display a positive
inuence of the complex approach in this kind of therapy (the STOB programme) that mean a synergic effect of
the cognitive-behavioural therapy and the intervention movement programme and the diet programme.
The STOB group decreased signicantly the BMI value by 5,37 % during the intervention. The IMP group
changed the BMI value only by 0,45 %. The results of quantitative evaluation of intervention movement
programme proved positive and statistically signicant change of the time load in the STOB group. The
difference in the IMP group time load was found to be non-signicant.
40
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Klíčová slova: Obezita, Kognitivně behaviorální terapie, BMI, pohybová aktivita
Key words: Obesity, Cognitive behaviour therapy, BMI, physical activity
Problematika obezity dnes nezasahuje pouze ekonomicky vyspělé země, ale fakticky celý svět. Obezitu
dnes označujeme jako „globální epidemii“ či „mor třetího tisíciletí“. Zpráva OECD (Organisation for Economic
Cooperation and Development; www.oecd.org) a Evropské komise zdraví v Evropě z roku 2011 uvádějí,
že situace je špatná a místy se dále zhoršuje: obecně dochází k nárůstu obezity, přibývá výskyt některých
chronických onemocnění přinášejících zvýšenou zátěž pro zdravotnické systémy, a to v souvislosti právě
s obezitou. Z čísel World Health Organization (WHO; www.who.int) zpracovaných roku 2011 můžeme
dále uvést, že od roku 1980 se po celém světě obezita více než zdvojnásobila a nadváha a obezita jsou dnes
v celosvětovém měřítku spojeny s větším počtem úmrtí než podváha.
Hainer (2004, p. 44) uvádí, že „obezita zhoršuje kvalitu života jak s ohledem na fyzické,
tak s ohledem na mentální charakteristiky“. A právě způsob života zásadní měrou ovlivňuje
zdravotní stav každého jedince. Životní styl se podle Kebzy (1998) podílí na zdravotním stavu
z 50–60 %, životní prostředí z 10 %, rodinná zátěž z 10 % a úroveň zdravotní péče z 20 %. Nevhodný životní
styl je kauzální pro rozvoj nejčastějších nemocí, jejichž následek může vést až k úmrtí. Hainer (1997, p. 49)
považuje obezitu související se způsobem života, ve kterém je stále menší prostor na přirozený energetický
výdej, za jedno z primárních zdravotních rizik průmyslové společnosti. Zdravotní význam je podceňován
laiky i zdravotníky, protože obezita jako taková život bezprostředně neohrožuje. Nicméně mnohé zdravotní
komplikace obezity významně ovlivňují jak nemocnost, tak kvalitu a délku života obézního jedince.
Mokdad, Marks, Stroup & Gerberding (2004) vyčíslují, že v USA patří mezi hlavní příčiny úmrtí tabák
(18,1 %), špatná strava společně s nedostatkem tělesné aktivity (16,6 %) a konzumace alkoholu (3,5 %).
Předpokládají, že právě špatný životní styl (nesprávné stravování a hypokinéza) brzo překoná úmrtí zapříčiněná
faktorem kouření. Jejich zjištění spolu s rostoucími náklady na zdravotní péči by měly naléhavě vést k
soustředění pozornosti k prevenci veřejného zdraví.
Přestože pohyb podle Marinova (2012, p. 15) jednoznačně patří k základním biologickým projevům
a potřebám lidského organismu, současná populace jej má v důsledku vědecko-technického rozvoje a změn
životního stylu stále větší nedostatek. Potřeba pohybu se však z hlediska genetického vybavení jedince nemění.
Přestože „potřeba pohybu zůstává, skutečná realizace je nedostatečná a znamená decit, který s sebou přináší
řadu komplikací. Pouze asi třetina lidí se věnuje sportu soustavně a dlouhodobě, třetina příležitostně a až třetina
nesportuje téměř vůbec.“ Přitom „pohybová aktivita je bezpečným prostředkem prevence obezity a ve spojení
s dietním režimem a behaviorální intervencí je základním prvkem léčby obezity“ (Hainer, 2004, p. 212).
Terapii obezity je dle Málkové (2005, p. 24; 2006, p. 174) nutno pojímat obšírněji a neléčit pouze
somatickou poruchu, nevhodné stravovací a pohybové stereotypy, ale zaměřit se též na kognice a emoce,
které k nevhodnému chování vedou. Obezita by neměla být řešena výhradně jako problém somatických oborů
a lékařů, i když tomu tak často je. To platí především u lehčích stupňů obezity (BMI do 35), který má nejsilnější
procentuální zaměření a kde může být kognitivně behaviorální terapie (KBT) velmi efektivní.
Výzkumy účinnosti a efektivnosti KBT v léčbě nadváhy a obezity přinášejí pozitivní výsledky. Zhodnocení
situace v ČR a především srovnání efektivity redukce nadváhy pomocí různých metod aplikovala Málková
(1994, pp. 32–33). Výsledky jednoznačně ukázaly, že behaviorální terapie patří k nejefektivnějším způsobům
(statisticky významné na hladině pod 0,01) a to především v udržení váhových úbytků.
Hainer (2004, pp. 236–239) odkazuje na realizovaný výzkumný záměr 1. LF UK v Praze (č. 111100008)
z roku 2002, zaměřený na posouzení účinnosti KBT při léčbě obezity v kurzech snižování nadváhy (bylo
vyhodnoceno 536 dotazníků žen). Výzkum byl zaměřen na udržení váhového úbytku pražských absolventek
kurzů v rozmezí 2–7 let od jeho dokončení. Prokázal, že efektivita KBT se neodráží pouze ve váhových
úbytcích, ale i ve změně a udržení stravovacích návyků. K důležitým výsledkům patří udržení získaných změn
v kvalitě života, které s sebou přináší změna životního stylu.
40 41
Comparison of efciency of STOB manual methodology and intervention movement programme in obese women group
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence u vybraných skupin žen s nadváhou a obezitou
Redukci tělesné hmotnosti pomocí krátkodobé skupinové KBT a její dopad na změnu kvality života uskutečnila
Slabá (2004, pp. 343–344). Výsledky studie na 132 obézních ženách potvrdily účinnost KBT na pokles tělesné
hmotnosti za současného významného zlepšení celkové kvality života i všech jejích sledovaných parametrů.
V České republice jsou právě aktivity společnosti STOB (STop OBezitě), vycházející z KBT, považovány
za součást komplexního přístupu k terapii obezity.
Hainer (2001, pp. 61–63) zdůrazňuje a zároveň podtrhuje důležitost komplexního přístupu, protože „cílem
léčby obezity není normalizace tělesné hmotnosti, neboť takový cíl je u většiny obézních nereálný“. Účinnost
redukčního režimu by měla být hodnocena především dle redukce zdravotních rizik spojených s obezitou,
nikoliv podle redukce tělesné hmotnosti jako takové. O úspěšnosti redukčního režimu však rozhoduje především
schopnost dlouhodobě udržet docílený hmotnostní pokles. K dlouhodobému udržení hmotnostního poklesu
napomáhá vedle adekvátní motivace volba méně přísné vyvážené nízkoenergetické diety při uplatňování zásad
kognitivně behaviorální úpravy životního stylu. Dlouhodobou úspěšnost redukčního režimu ovlivňují pozitivní
doporučení namísto restrikcí a pravidelná pohybová aktivita. Souhrnně tak můžeme hovořit o komplexním
přístupu, který musí zahrnovat:
- nízkoenergetickou dietu s omezením tuku a cukru;
- pohybovou aktivitu – převážně aerobního charakteru;
- behaviorální modikaci životního stylu zaměřenou zejména na jídelní a pohybové návyky.
„Na pohyb nelze nahlížet pouze jako na prostředek ovlivňující fyzické zdraví a kondici, ale je třeba si
uvědomit jeho další hodnoty. Krom účinků socializačních a komunikačních jsou to účinky psychoregenerační,
psychoregulační a psychorelaxační, které příznivě působí na duševní stav člověka, neboť jsou prevencí stresu,
negativních emocí a jiných nežádoucích jevů. Cíleně prováděný aktivní pohyb by se proto měl stát nezbytnou
součástí životního stylu dnešního člověka, jeho denního režimu“ (Machová & Kubátová, 2009, p. 58).
Stodůlková & Kopřivová (2003) ve svém výzkumu, který však nelze zobecňovat, dospěly k závěru, že
zkoumaná skupina obézních probandek nemá vytvořen pozitivní vztah ke cvičení. Chytráčková, Eichlerová &
Čichoň (2007) ve svém výzkumu obézních osob zjistili, že více než dvě třetiny obézních ve svém volném čase
nevykazují žádnou pohybovou aktivitu. Naproti tomu Střeštíková & Juříková (2006, p. 126) dospěly k zjištění,
že ženy pravidelně docházející na lekce aerobiku dodržují zásady zdravého životního stylu nejen v konsekvenci
pohybové aktivity.
Práce se pomocí matematicko-statistických metod pokouší zhodnotit vliv terapie žen s nadváhou a obezitou
manualizovanou metodikou STOB a soustředí se na změnu pohybových návyků a zvýšení fyzické aktivity
v týdenním režimu probandů. Výsledky však nemůžeme zobecnit a jejich platnost se vztahuje pouze na
zkoumané kurzy, které probíhaly ve stejných podmínkách, pod vedením jednoho terapeuta a především podle
manualizované psychoterapie společnosti STOB. Všechny hodnoty však doporučujeme brát jako modelování
přibližné proporce mezi účinnými faktory pro různé kurzy KBT snižování nadváhy a obezity. Výsledky jsou
vhodné pro sledování efektivnosti terapie a srovnání různých zařízení či terapeutů mezi sebou, jak doporučuje
Vybíral & Roubal (2010, p. 547).
Výzkumným souborem je skupina žen s nadváhou a obezitou (určeno pomocí BMI a Bodystatu Guadscan
4000).
Skupina pro výzkum byla určena stratikovaným výběrem, kdy relevantními znaky pro výběr probandů
byla nadváha či obezita a vlastní dobrovolné rozhodnutí o změně tělesné hmotnosti nebo životního stylu.
Skupina probandek byla zvolena podle záměrného výběru, který není tím nejlepším, ale je jediný dostupný při
námi určených relevantních znacích. Pro kvantitativní zpracování dat byly do výzkumného souboru zařazeny
probandky, které se účastnily alespoň poloviny lekcí. Probandky s menší účastí byly z výzkumného souboru
vyřazeny, protože se domníváme, že jejich nízká účast negativně ovlivní efekt kurzu a jejich data nebudou
vypovídající.
Experimentální skupina (STOB) – probandky se účastnily kurzu dle strukturovaného programu a metodiky
snižování nadváhy, vycházející ze základů kognitivně behaviorální psychoterapie společnosti STOB, který
byl aplikován ve dvanácti týdnech. Tato skupinová sezení byla vždy v délce minimálně 60 minut. Skupinová
kognitivně behaviorální terapie probíhala jednou týdně a byla doplněna o intervenční pohybový program.
42
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Všechny intervenční cvičební jednotky byly v délce 60 minut rozdílného aerobního typu.
Kontrolní skupina (IPP) – probandky se účastnily pouze intervenčního pohybového programu (IPP) stejného
druhu jako skupina experimentální. Rozsah pohybové intervence byl 60 minut a délka dvanáct týdnů.
Málková (2008, p. 55) odůvodňuje délku terapie STOB praktickou zkušeností, kdy krátká doba neumožňuje
xaci naučených zvyklostí, a naopak při prodlužování terapie nad dvanáct týdnů dochází u probandů k poklesu
zájmu. Limituje velikost skupiny od 10 účastníků do maximálně 30, při větším počtu je už vyloučen individuální
přístup. Počítá se s 5–10 % účastníků, kteří terapii opustí.
Pro zpracování toho příspěvku bylo užito antropometrických měření a standardizovaného dotazníku
pohybové aktivity.
Antropometrické šetření dle Kleinwächterové & Brázdové (2001, p. 29) ukazuje, jakou má jedinec hmotnost
vzhledem ke svému věku, tělesné výšce a konstituci. Dokáže určit celkové množství tuku a jeho rozložení. Pro
účely této práce byla použita následující zjištění: věk, tělesná výška, tělesná hmotnost, následný vypočet indexu
tělesné hmotnosti (BMI) a stupeň obezity. Pro potvrzující procentuální stanovení množství tělesného tuku bylo
užito bioelektrické impedance (BIA) měřené přístrojem Bodystat Guadscan 4000.
IPAQ (International Physical Activity Questionnaire) je mezinárodní standardizovaný dotazník vytvořený
ke sledování úrovně pohybové aktivity dospělé populace mezi 18. až 65. rokem života v různých sociálních
prostředích (Craiq, Marshall, Sjöström, Bauman, Booth & Oja, 2003). Dotazník má krátkou a dlouhou verzi.
Pro tuto práci byla zvolena krátká administrativní verze. Ta hodnotí pohybovou frekvenci za uplynulých sedm
dnů v sedmi otázkách. Z anglické verze (www.ipaq.ki.se) vznikla česká verze centra kinantropologického
výzkumu Univerzity Palackého (http://www.cfkr.eu/ke-stazeni/).
Kvantitativní data byla zpracována pomocí programu STATISTICA 10 a Excel. Pro zpracování dat
Bodystatu byl užit program BODYSTAT QUADSCAN (2007) pro Windows XP ve verzi 4.05 (sériové číslo
410028).
U dat, kde byla vedle dalších předpokladů ověřena normalita (Sharpiro-Wilkovův test), jsme použili
k porovnání t-test pro závislé a nezávislé vzorky. Veškeré testy jsme prováděli na 5% hladině významnosti.
Skupina STOB v průběhu intervence významně snížila hodnotu BMI, a to o 5,37 %. U skupiny IPP naopak
došlo pouze k poměrně malému snížení hodnoty BMI o 0,45 %, což je změna, o které bychom z hlediska
významnosti mohli mluvit jako o zanedbatelné (tabulka 1 a 2). Program v tomto případě mohl sloužit spíše jako
udržovací proces předchozího stavu.
Z hlediska věcné významnosti se na problém můžeme podívat pomocí koecientu Cohenovo d. Jeho
výsledná hodnota 2,26 naznačuje vysoký účinek zásahu na změnu BMI u skupiny STOB. Tuto hodnotu
Cohenova d můžeme interpretovat tak, že velikost příznivé změny BMI téměř u 99 % osob skupiny STOB
převažuje nad průměrem změny členů skupiny IPP. Účinnost komplexního přístupu byla prokázána v příspěvku
pro Logos Polytechnikos s názvem „Komplexní přístup v terapii žen s nadváhou a obezitou – účinnost terapie
manualizovanou metodikou STOB“.
Tabulka 1: BMI experimentální skupiny STOB
BMI STOB Vstupní
data
Výstupní
data
Celkový úbytek
za STOB
Celkový úbytek
za STOB v %
Průměr probandů s nadváhou (n=5) 1,25 4,46%
Průměr probandů s obezitou I. stupně (n=10) 2,12 6,59%
Průměr probandů s obezitou II. stupně (n=5) 1,36 3,65%
Průměr probandů s morbidní obezitou (n=2) 2,88 5,89%
Průměr STOB 33,77 31,95 1,82 5,37%
42 43
Comparison of efciency of STOB manual methodology and intervention movement programme in obese women group
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence u vybraných skupin žen s nadváhou a obezitou
Tabulka 2: BMI kontrolní skupiny IPP
BMI IPP Vstupní
data
Výstupní
data
Celkový úbytek
za IPP
Celkový úbytek
za IPP v %
Průměr probandů s nadváhou (n=5) 0,39 1,45%
Průměr probandů s obezitou I. stupně (n=4) -0,29 -0,85%
Hodnoty probandky s obezitou II. stupně (n=1) 0,23 0,63%
Průměr IPP 29,99 29,89 0,1 0,45%
Pokud se však zaměřujeme na vliv intervence STOB na pohybovou aktivitu, při pohledu na tabulky 3 a 4,
uvádějící rozdíly pohybové aktivity v minutách za týden u skupiny STOB a IPP, je patrné, že k pozitivní
změně v této sledované oblasti došlo právě u skupiny STOB, u skupiny IPP se dílčí i celkový rozdíl vstupních
a výstupních hodnot dostal do záporu. Přestože všechna výsledná data obou skupin, a to vstupní i výstupní,
dosahují vysoké úrovně fyzické aktivity, je u skupiny IPP výrazně vyšší vstupní celková pohybová aktivita,
a to o 6618 MET - minut/týden. Po detailnějším rozboru výsledků u jednotlivých probandů jsme zjistili, že u 19
probandů skupiny STOB došlo ke zvýšení celkové pohybové aktivity, a pouze 3 probandi měli tuto zátěž menší.
U skupiny IPP došlo ve 4 případech ke zvýšení, ve 4 případech ke snížení a v 1 případě ke stagnaci časové
zátěže, což spíše naznačuje snížení časové zátěže.
Tabulka 3: Průměrné hodnoty pohybové aktivity skupiny STOB
Průměr STOB Vstupní data Výstupní
data Rozdíl Rozdíl v %
BMI 33,77 31,95 -1,82 -5%
Intenzivní pohybová akvita 289 689 400 138%
Středně zatěžující pohybová akvita 317 702 385 121%
Chůze 1491 2190 698 47%
Celkem MET - minut/týden 2098 3581 1483 71%
T-test p-hodnota 0,011
Tabulka 4: Průměrné hodnoty pohybové aktivity skupiny IPP
Průměr IPP Vstupní data Výstupní
data Rozdíl Rozdíl v %
BMI 29,99 29,89 -0,10 0%
Intenzivní pohybová akvita 1408 1176 -232 -16%
Středně zatěžující pohybová akvita 1664 942 -722 -43%
Chůze 5643 4825 -818 -15%
Celkem MET - minut/týden 8715 6943 -1772 -20%
T-test p-hodnota 0,18
V samotném testování nás zajímalo, jestli došlo v průběhu programu k nějakému posunu z hlediska
celkové pohybové zátěže. Nulová hypotézu byla stanovena jako H0: „V průběhu programu nedojde ke
změně celkové pohybové aktivity“ oproti alternativní hypotéze H1: „V průběhu programu dojde ke změně
celkové pohybové aktivity“. P-hodnota 0,011 oboustranného t-testu pro závislé vzorky u skupiny STOB
ukazuje, že rozdíl středních hodnot u vstupních a výstupních dat je statisticky významný. Můžeme tedy
konstatovat, že došlo ke statisticky významné změně časové zátěže pohybové aktivity u skupiny STOB.
U skupiny IPP jsme došli k závěru, že rozdíl v časové zátěži u této skupiny není pro nás nijak významný
(p-hodnota=0,18).
44
Pavla Erbenová, Jitka Kopřivová, Miroslav Hanáček
Již v předešlých výzkumech (Hainer, 2004) se podařilo prokázat statisticky i věcně významnou účinnost
manualizovaného dvanáctitýdenního kurzu dle metodiky STOB, a tedy i vliv komplexního přístupu kognitivně
behaviorální terapie na snížení tělesné hmotnosti.
V průběhu našeho výzkumu se účinnost komplexního přístupu potvrdila, a to právě statisticky významným
snížením tělesné hmotnosti u probandů STOB oproti setrvalému stavu probandů skupiny IPP.
Při zaměřenosti na ovlivnění celkové pohybové aktivity probandů můžeme konstatovat, že sledovaná
hodnota se zvýšila pouze u skupiny STOB, a to o 71 %. U skupiny IPP došlo k poklesu průměrné hodnoty
celkové pohybové aktivity o 20 %. Prokázali jsme, že došlo k ovlivnění kvality života zvýšením celkové
pohybové aktivity v týdenním režimu.
Z numerických dat však jednoznačně vyplývá, že u tak vysoké úrovně fyzické aktivity, která byla u skupiny
IPP zaznamenána u vstupních měření, nebylo ani pravděpodobné, že by došlo k jejímu dalšímu výraznému
zvýšení. Praktické zkušenosti ukazují, že samotné rozhodnutí osob o účasti v pohybové intervenci bude
koherentní s aktivním životním stylem těchto probandů. Osoby, které pohybovou aktivitu nepreferují, o snížení
tělesné hmotnosti usilují především omezením energetického příjmu.
U skupiny STOB byl největší pozitivní posun v oblasti intenzivní pohybové činnosti, a to o 138 %, což by
mohlo nasvědčovat zařazení intervenční pohybové aktivity do týdenního režimu.
Jako velmi pozitivní shledáváme ovlivnění intenzivní pohybové aktivity a celkové pohybové aktivity
u probandů skupiny STOB. U probandů IPP, kteří jsou absolventy metodiky STOB, kladně hodnotíme vysoký
stupeň úrovně pohybové aktivity, který byl zaznamenán ve vstupních datech, jež odrážejí stav před vstupem do
pokračovacího programu IPP.
Jako dílčí srovnávací výsledek můžeme dále uvést, že zájem o samotný intervenční pohybový program se
objevil pouze u probandek s nižšími stupni obezity. IPP absolvovala jediná probandka s II. stupněm obezity,
zatímco programu STOB se účastnilo 7 probandek s tímto nebo vyšším stupněm obezity. Ovlivnění pohybové
aktivity vedoucí ke zlepšení životního stylu pro ženy s vyšším stupněm obezity nedosahuje stejného účinku.
Rozdílnost působení intervence na kontrolní a experimentální skupinu může být také v absenci přímého
působení metodiky STOB na experimentální skupinu IPP, v osobním působení terapeuta na motivaci probandů
a zároveň i v interakci probandů mezi sebou, která je v průběhu pohybové intervence soustředěna pouze na
pohybovou aktivitu a na kohezi před a po samotné intervenci v šatně.
Také z výzkumu pro seniory Herning, Cook, Schneider, Kraenzle (2005) vyplývá, že kognitivní behaviorální
terapie může být dalším nástrojem pro podporu fyzické aktivity.
Manualizovaná metodika STOB měla pozitivní vliv na snížení tělesné hmotnosti a na zdravější životní styl
ve zvýšení pohybové aktivity. Pohybová intervence byla efektivní pro udržení tělesné hmotnosti, ale suplovala
střední fyzickou aktivitu a v celkovém kontextu způsobila sumární úbytek pohybové aktivity v týdenním režimu
probandů IPP.
Byl prokázán vliv komplexního přístupu na změnu životního stylu v oblasti pohybové aktivity. Výsledky
kvantitativního hodnocení udaly statisticky významnou a pozitivní změnu časové zátěže u skupiny STOB,
u skupiny IPP tato změna nebyla významná. Právě trvalá změna životního stylu se ukázala jako ideální způsob
snížení tělesné hmotnosti přispívající k zlepšení stavu jedince po fyzické, psychické i zdravotní stránce,
a to s dlouhodobě udržitelnými výsledky. To potvrzuje i zjištění Hainera (2011, p. 221). Uvádí, že „výsledky
studií sledujících vliv pohybové aktivity na udržení hmotnostního poklesu po předchozím redukčním režimu
jsou variabilní a ne všechny studie prokázaly pozitivní vliv pokračující pohybové aktivity. Nicméně se zdá,
že variabilita výsledků je dána různým množstvím prováděné pohybové aktivity a že při jejím dostatečném
objemu je vliv na udržení dosaženého úbytku hmotnosti průkazný“.
44 45
Comparison of efciency of STOB manual methodology and intervention movement programme in obese women group
Srovnání terapie metodikou STOB a pohybové intervence u vybraných skupin žen s nadváhou a obezitou
Centrum kinantropologického výzkumu při Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého. (2010). International
Physical Activity Questionre (IPAQ). Retrieved from: http://www.cfkr.eu/ke-stazeni/
Craiq, C. L., Marshall, A. L., Sjöström, M., Bauman A. E., Booth, M. L., Ainswoth, B. E. & Oja, P. (2003).
International physical activity questionnaire: 12-country reliability and validity. In Medicine & Science in
Sports & Exercise, 35(8), pp. 1381–1395. Retrieved from: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12900694
Hainer, V. (2001) Obezita – minimum pro praxi. Praha, Czechia: Triton.
Hainer, V., Bendlová, V., Flachs, P., Fried, Jackson-Leach, R., James, W. P. T. …& Wagenknecht, M. (2004).
Základy klinické obezitologie (1st ed.). Praha, Czechia: Grada Publishing a.s.
Hainer, V., Hainerová, I. A., Bendlová, B., Flachs, P., Fried, M. …& Wagenknecht (2011). Základy klinické
obezitologie (2nd ed.). Praha, Czechia: Grada Publishing a.s.
Hainer, V., Janco, A., Kunešová, M., & Svačina, Š. (1997). Obezita – Etiopatogeneze, diagnostika a terapie.
Praha, Czechia: Galén.
Herning, M. M., Cook, J. H. Jr., & Schneider, J. K. (2005). Cognitive Behavioral Therapy to Promote Exercise
Behavior in Older Adults: Implications for Physical Therapists. In Journal of Geriatric Physical Therapy. Issues
on Aging WI. 2005. Retrieved from HighBeam Research: http://www.highbeam.com/doc/1P3-975374601.html
Chytráčková, J., Eichlerová, A., & Čichoň, R. (2007). Pohybová aktivita, kvalita života a obezita. In V. Hošek,
P. Tillinger (Eds.), Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. Sborník
materiálů z výzkumného záměru (pp. 86-93). Praha, Czechia: Univerzita Karlova v Praze, FTVS.
IPAQ [online]. Retrieved from: www.ipaq.ki.se
Kebza, V., Rážová, J., Sovinová, H., & Wasserbauer, S. (1998). Zdravý životní styl. Jihlava, Czechia: Idea.
Kleinwächterová, H., & Brázdová, Z. (2001). Výživový stav člověka a způsoby jeho zjištění. Brno, Czechia:
Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.
Machová, J., & Kubátová, D. (2009). Výchova ke zdraví. Praha, Czechia: Grada Publishing a.s.
Málková, I. (1994). Srovnání efektivity behaviorální terapie obezity s dalšími přístupy k redukci nadváhy.
In Bulletin NCPZ 3(vol. 4), pp. 30–37.
Málková, I. (2005). Kurzy snižování nadváhy pro děti s rodiči založené na kognitivně behaviorální terapii.
In Vox pediatriae, 5 (1), p. 24. Retrieved from: http://www. detskylekar.cz/cps/rde/xbcr/dlekar/2005_vox1.pdf
Málková, I. (2006). Kognitivně behaviorální přístup k terapii obezity aplikovaný v kurzech snižování nadváhy
v České republice. In Medicína pro praxi, 2006 (5), pp. 244–246. Retrieved from: http://www.medicinapropraxi.
cz/artkey/med-200605-0009.php
Málková, I. (2008). Manuál pro vedoucí kurzů snižování nadváhy – Založený na metodice kognitivně
behaviorální psychoterapie. Praha, Czechia: STOB.
Marinov, Z., Pastucha, D., Berčáková, U., Čepová, J., Divoká, J, Kalvachová, B. …& Zemková, D. (2012).
Praktická dětská obezitologie. Praha, Czechia: Grada Publishing a. s.
Mokdad, A. H., Marks, J. S., Stroup, D. F., & Gerberding, J. L. (2004). Actual Causes of Death in the United
States, 2000. In JAMA. 2004; 291(10), pp. 1238–1245. doi:10.1001/ jama.291.10.1238.
OECD (2012). Obesity update 2012. Retrieved from: http://www.oecd.org/ health/ 49716427.pdf
Slabá, Š. (2004). Změna kvality života obézních pacientů po krátkodobé kognitivně behaviorální terapii. In
Česká a slovenská psychiatrie (No. 6., pp. 343–347). Retrieved from: http://www.prolekare.cz/ceska-slovenska-
psychiatrie-clanek/zmena-kvality-zivota-obeznich-pacientu-po-kratkodobe-kognitivne-behavioralni-
terapii-28004
Stodůlková, A., & Kopřivová, J. (2003). Faktory vedoucí ke změně životního stylu u žen s nadváhou. In
Nové poznatky v kinantropologickém výzkumu. Sborník prací fakulty sportovních studií (pp. 190 –192). Brno,
Czechia: Fakulta sportovních studií MU.
Střeštíková, R., & Juříková, J. (2006). Příspěvek ke sledování životního stylu žen navštěvujících kurz aerobiku.
In Sborník abstrakt mezinárodní konference konané 9. - 10. listopadu 2006 v Brně (p. 120). Brno, Czechia:
FSpS MU.
Vybíral, Z., Roubal, J., Bažantová, M., Božuková, J., Danelová, E., Dočkal, V. …& Vránová, J. (2010). Současná
psychoterapie. Praha, Czechia: Portál.
WHO (2013). 10 facts on obesity. Retrieved from: http://www.who.int/features/factles/ obesity/en/index.html
46
46 47
STUDIA SPORTIVA 2013 / č. 2
Kineziologická sekce
1 Fakulta humanitných vied, UMB Banská Bystrica, Slovenská republika
2 Slovenský futbalový zväz, Slovenská republika
Abstrakt
Cieľom štúdie bolo analyzovať úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej
vytrvalosti útočníkov futbalovej reprezentácie Slovenskej republiky kategórie U21 (N = 5) v období kvalikácie
na Majstrovstvá Európy U21 2011 vo futbale. Úroveň akceleračnej rýchlosti bola diagnostikovaná zariadením
Fitro Light Gates (FiTRONIC, Bratislava, Slovenská republika). Kritériom hodnotenia úrovne bol dosiahnutý
čas na vzdialenosť 10 m s presnosťou 0,01 s. Úroveň explozívnej sily dolných končatín bola diagnostikovaná
zariadením FiTRO Jumper (FiTRONIC, Bratislava, Slovenská republika). Kritériom hodnotenia úrovne bola
výška výskoku v cm s presnosťou 0,1 cm. Špeciálna vytrvalosť bola diagnostikovaná Yo-Yo Intermitent recovery
testom, level 2. Kritériom hodnotenia bola celková prekonaná vzdialenosť v teste uvádzaná v metroch (m).
Rozdiely v úrovni akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti boli zisťované
a denované expertíznou vecnou analýzou. Úroveň akceleračnej rýchlosti hráčov súboru bola prezentovaná
priemernou výkonnosťou s hodnotou 2,20±0,06 s, úroveň explozívnej sily dolných končatín priemernou
výkonnosťou s hodnotou 39,9±4,8 cm a úroveň špeciálnej vytrvalosti priemernou hodnotou 1304±288 m, čo
predstavuje VO2max.kg-1 63,0±3,9 ml.kg-1.min-1. Z individuálneho hľadiska bola u jedného útočníka zistená
významne vyššia úroveň a u jedného významne nižšia úroveň akceleračnej rýchlosti v porovnaní s priemernou
úrovňou hráčov súboru. U jedného bola zistená nižšia úroveň explozívnej sily dolných končatín v porovnaní
s priemernou úrovňou hráčov súboru. U jedného útočníka bola zaznamenaná významne vyššia a u jedného
významne nižšia úroveň špeciálnej vytrvalosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
Abstract
The purpose of the study was to analyse a level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of
forwards of Slovakia national soccer team category U21 (n = 5) in the period of classication for The UEFA
European Under-21 Football Championship 2011. A level of sprint abilities was diagnosed by the apparatus
FiTRO Light Gates (FiTRONIC, Bratislava, Slovak republic). The criterion of the assessment of the endurance
was the time obtained in the distance of 10 m with the exactness 0.01 s. A level of jump abilities was diagnosed
by the apparatus FiTRO Jumper (FiTRONIC, Bratislava, Slovak republic). The criterion of the evaluation was
the highness of vertical jump from knee-bend/ squat with countermove and with the use of hand swing work in
cm with the exactness 0,1cm. A level of intermittent endurance was diagnosed by Yo-Yo Intermittent recovery
test level 2. The criterion of the assessment of the endurance was the distance (m) in Yo-Yo test. Differences in
the level of sprint and jump abilities and intermittent endurance were recognised and dened by the expertise
analysis. A level of sprint abilities of the object was presented by the average endurance with evaluation
2.20±0.06 s. A level of jump abilities was presented by the average endurance with evaluation 39.9±4.8 cm.
A level of intermittent endurance was presented by the average endurance with evaluation 1304±288 meters
equivalent converted at VO2max.kg-1 63.0±3.9 ml.kg-1.min-1. The expertise analysis of the level of sprint
48
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
abilities has showed that one forward had signicantly high level and one forward had signicantly low level
of sprint abilities when comparing with the average level of sprint abilities. The expertise analysis of the
level of jump abilities has showed that one forward had signicantly low level. The expertise analysis of the
level of intermittent endurance has showed that one forward had signicantly high level and one forward had
signicantly low level opposite to the average level of intermittent endurance of the object.
akceleračná rýchlosť, explozívna sila dolných končatín, futbal, špeciálna vytrvalosť, útočník
K print acceleration, explosive leg-muscle strength, soccer, intermittent endurance, forward
Súčasný vrcholový futbal sa vyznačuje najmä dynamizáciou a neustálym zvyšovaním hernej rýchlosti.
Môžeme súhlasiť s Nemcom, Štefaňákom & Sylvestrom (2005), že výbušná (explozívna) sila, rýchlostno-silové
pohybové schopnosti a špeciálna vytrvalosť sú limitujúcimi pohybovými schopnosťami vo futbale. Kondícia
podľa Bunca (1999) predstavuje 30-40 % herného výkonu. Súhlasíme s tvrdením Reillyho (1997), Psottu et al.
(2006), Orendurffa et al. (2010), podľa ktorých je futbal intermitentnou pohybovou činnosťou, ktorá obsahuje
veľmi krátke, obvykle 1 až 5 sekúnd trvajúce intervaly zaťaženia vysokej až maximálnej intenzity, ktoré sa
striedajú s intervalmi zaťaženia nižšej intenzity alebo telesného pokoja trvajúceho 5 až 10 sekúnd. Bangsbo,
Mohr & Krustrup (2006), Bangsbo, Iaia & Krustrup (2007) uvádzajú u hráčov najvyššej úrovne 150 až 250
krátkych intenzívnych činností v zápase. Hipp (2007) uvádza, že vo futbalovom zápase môžeme pozorovať
u hráča okolo 100 až 150 šprintov rôznej dĺžky. Podľa zistení Psottu et al. (2006) je v samotnej futbalovej hre
50-65 % všetkých realizovaných šprintov kratších ako 5 m, 75-85 % všetkých šprintov nie je dlhších ako 10 m
a priemerná dĺžka šprintov je 9 m. Grasgruber & Cacek (2008) uvádzajú dĺžku šprintov cca 15 m a spravidla
nie viac ako 30 m, každých cca 90 s, čo vychádza za celý zápas 0,8 až 1 km. Andrzejewski et al. (2012) zistili
u profesionálnych hráčov európskych líg, že 90 % všetkých realizovaných šprintov v zápasoch je do 5 sekúnd.
Podľa výskumov dosahujú profesionálni hráči významne vyššiu rýchlosť v prvých 10 m šprintov pri porovnaní
s hráčmi nižších súťaží (Grasgruber & Cacek, 2008, Psotta et al., 2006). Navyše Mohr, Krustrup & Bangsbo
(2003) zistili u elitných hráčov o 28 až 58 % väčšiu vzdialenosť (p < 0,05) pri behoch vysokej intenzity (>
19 km.h-1) a šprintoch v porovnaní s hráčmi nižšej úrovne (beh vysokej intenzity = 2,43±0,14 vs. 1,90±0,12
km, šprint = 0,65±0,06 vs. 0,41±0,03 km). Haugen, Tønnessen & Seiler (2012) zistili, že nórski futbaloví
reprezentanti a hráči najvyššej nórskej súťaže dosahovali z hľadiska akceleračnej a bežeckej rýchlosti vyššiu
výkonnosť (p < 0,05) ako hráči 2. divízie (rozdiel 1,0-1,4 %), 3.-5. divízie (rozdiel 3,0-3,8 %), juniorskej
reprezentácie (rozdiel 1,7-2,2 %) a juniorských hráčov (rozdiel 2,8-3,7 %). Keďže sa jednalo o dlhodobý
výskum (1995-2010, n = 939, vek = 22,1±4,3 rokov), autori mali možnosť zistiť, že hráči z obdobia 2006-
2010 boli v porovnaní s hráčmi 1995-1999 a 2000-2005 v behu na 20 m rýchlejší o 1-2 % a dosahovali skôr
maximálnu rýchlosť.
Z hľadiska štruktúry pohybu futbalistu sa podľa Psottu et al. (2006) explozívna sila prejavuje najmä
v akceleračnej fáze šprintu v čase cca 1,85 až 2,00 s, keď futbalista prebehne cca 10 až 12 m. Aj Grasgruber &
Cacek (2008) uvádzajú, že pre akceleračnú fázu šprintu ma najväčší význam sila. Wisløff et al. (2004) zistili
významnú koreláciu medzi výkonmi v šprinte na 10 m a vertikálnymi výskokmi (r = 0,72, p < 0,001) u elitných
medzinárodných futbalistov (n = 17, vek = 25,8±2,9 rokov). Sporis et al. (2009) zistili u elitných chorvátskych
futbalistov (n = 270) v sezónach 2005/2006 a 2006/2007, že z hľadiska akceleračnej bežeckej rýchlosti na 5,
10 a 20 m dosahovali najvyššiu výkonnosť útočníci. Vo vertikálnych výskokoch dosahovali najvyššiu úroveň
explozívnej sily dolných končatín z hráčov v poli útočníci, čo potvrdzujú aj výsledky štúdie Wisløff, Helgerud
& Hoff (1998).
Podľa Psottu et al. (2006) sa v súčasnom futbale v rámci herných systémov uplatňuje aktívne poňatie
útočnej a obrannej fázy hry, ktoré je charakterizované zapojením väčšieho počtu hráčov v oboch fázach hry.
Ide o rýchle presuny skupín hráčov v prechodových fázach z obrany do útoku a naopak, pohybová činnosť na
veľkej ploche ihriska, ktorá sa prejavuje priestorovým prelínaním hráčov jednotlivých blokov, a horizontálne
a vertikálne cirkulácie hráčov v útočnej fáze. Už v roku 1994 Bangsbo zistil, že najväčšiu vzdialenosť v zápase
absolvujú stredoví hráči, avšak vzdialenosť pri behoch vysokých intenzít sa u hráčov z hľadiska hráčskych
48 49
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov
postov nelíšila (Bangsbo, 1994). Rebelo et al. (2012) zistili u elitných futbalistov U19, že úroveň špeciálnej
vytrvalosti bola v porovnaní s hráčmi nižšej úrovne rovnakej kategórie významne vyššia. Aj Krustrup et al.
(2006) a Rostgaard et al. (2008) zistili významne vyššiu (p < 0,05) úroveň špeciálnej vytrvalosti pri Yo-Yo teste
u elitných medzinárodných futbalistov v porovnaní s futbalistami nižšej elitnej úrovne.
Uvedené štúdie poukazujú na skutočnosť, že v tréningovom procese futbalistov sú potrebné stimulácie
na rozvoj akceleračnej bežeckej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti. Aj
keď úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín je geneticky determinovaná a závisí
od neuromuskulárnej koordinácie a zastúpenia rýchlych svalových vláken, tak je nevyhnutné zamerať sa na
stimuláciu.
Výskumný súbor tvorili hráči futbalovej reprezentácie Slovenskej republiky kategórie U21 (n = 5), hrajúci
na poste útočníkov. Boli súčasťou družstva bojujúceho o postup na Majstrovstvá Európy vo futbale 2011 (U21)
v Dánsku v 7. kvalikačnej skupine spolu s U21 reprezentáciami Chorvátska, Srbska, Nórska a Cypru.
Výskum sme realizovali 8. 10. 2009 v dopoludňajších hodinách, kedy môžeme v súlade s Jančokovou
(2000) hovoriť o prvom dennom vrchole výkonnosti. Diagnostika úrovne akceleračnej rýchlosti, explozívnej
sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti sa uskutočnila v komplexe Národného tréningového centra (NTC)
v Senci pred kvalikačným zápasom na ME s reprezentáciou Cypru U21 dňa 14. 10. 2009 v cyperskom Achnase.
Futbalisti absolvovali pred diagnostikou všeobecné rozcvičenie (10 minút) a rýchlostné rozcvičenie (10
minút).
Akceleračnú rýchlosť sme diagnostikovali zariadením FiTRO Light Gates (FiTRONIC, Bratislava, Slovenská
republika) behom na 10 m z polovysokého štartu na futbalovom ihrisku s prírodnou trávou. Meraný futbalista
zaujal na začiatku merania štartovú pozíciu na štartovej čiare a na zvukový signál „hop“, ktorý bol zároveň
spúšťačom merania v počítačovom zariadení, vyštartoval. V rámci jedného merania futbalisti absolvovali dva
pokusy. Do hodnotenia sme brali lepší z pokusov.
Na diagnostiku explozívnej sily dolných končatín sme použili zariadenie FiTRO Jumper (FiTRONIC,
Bratislava, Slovenská republika) pozostávajúce z kontaktnej platne umiestnenej na podlahe interfejsom
pripojenej na počítač. Explozívnu silu dolných končatín sme diagnostikovali vertikálnym výskokom z drepu
s protipohybom a použitím švihovej práce paží (Weineck, 2007). Diagnostikovaní zaujali na zariadení pozíciu
drep s predpaženými a mierne pokrčenými rukami, pohybovali pažami smerom k vzpaženiu, švihli nimi
a súčasne realizovali tri maximálne výskoky. Pri výskoku mal byť odraz čo najkratší a čo najsilnejší, bez krčenia
kolien a s uvoľnenými kolenami. Do hodnotenia sme brali najlepší z troch výskokov.
Na diagnostiku špeciálnej vytrvalosti sme použili Yo-Yo Intermitent recovery test, level 2 (Prerušovaný Yo-
Yo test s krátkym zotavením, stupeň 2, Krustrup et al. 2006). Diagnostikovaní bežali úseky po 40 m (2 × 20 m).
Po každom úseku sa zotavovali výklusom vo vymedzenom priestore 5 m za štartovou čiarou po stanovenú dobu.
Rýchlosť behu a intervaly odpočinku boli riadené zvukovými signálmi nahranými na originálnom CD. Test bol
ukončený, ak diagnostikovaný futbalista druhýkrát po sebe nesplnil časový limit pre 40m úsek. Výsledkom
testu bola celková prekonaná vzdialenosť uvádzaná v metroch (m).
V prezentovanej štúdii sme použili základné štatistické opisné charakteristiky hodnôt výkonov aritmetický
priemer (x), smerodajnú odchýlku (SD), maximum nameraných hodnôt (max) a minimum nameraných hodnôt
(min).
Významnosť rozdielov úrovne akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej
vytrvalosti sme zisťovali expertíznou vecnou analýzou, ktorej kritériom významnosti bola hodnota 1 smerodajnej
odchýlky (SD). Ak pri vyhodnocovaní rozdielov došlo u jednotlivca k rozdielu minimálne o hodnotu SD vrátane
hodnoty SD v porovnaní s priemernou výkonnosťou a úrovňou súboru, tak rozdiel sme považovali za vecne
významný.
Kritériom hodnotenia úrovne akceleračnej rýchlosti bol dosiahnutý čas na vzdialenosť 10 m. V štúdii
vyhodnocujeme úroveň akceleračnej rýchlosti v čase s presnosťou 0,01 s.
Kritériom hodnotenia úrovne explozívnej sily dolných končatín bola výška výskoku v cm s presnosťou 0,1
cm. Zariadenie FiTRO Jumper využíva na výpočet výšky výskoku vzťah h = (g × Tf2) / 8. Výrobca FITRONIC
s.r.o. garantuje presnosť a spoľahlivosť zariadenia overenými simultánnymi meraniami s odrazovou platňou
rmy KISTLER.
50
Pavol Pivovarniček, Roman Švantner, Boris Kitka, Martin Pupiš
Kritériom hodnotenia špeciálnej vytrvalosti bola bola celková prekonaná vzdialenosť v teste uvádzaná
v metroch (m) a prepočítaná na VO2max.kg-1v ml.kg-1.min-1 vzťahom pomocou vzorca VO2max.kg-1 = vzdialenosť
v metroch x 0,0136 + 45,3, podľa štúdie Bangsbo, Iaia & Krustrup (2008).
Vyhodnotenie úrovne akceleračnej rýchlosti hráčov súboru
Expertíznou vecnou analýzou sme vyhodnocovali úroveň akceleračnej rýchlosti prezentovanú v tabuľke 1.
Priemerná úroveň akceleračnej rýchlosti súboru bola 2,20±0,06 s. Môžeme konštatovať, že významne vyššia
úroveň bola zaznamenaná u hráča 4, s hodnotou 2,11 s. Významne nižšia úroveň bola zaznamenaná u hráča
5 s hodnotou 2,28 s. Ostatní útočníci súboru nezaznamenali pri porovnaní s „normou“, ktorú predstavuje
priemerná výkonnosť a úroveň akceleračnej rýchlosti súboru, významne rozdielnu úroveň.
Tabuľka 1: Úroveň akceleračnej rýchlosti hráčov súboru
Útočník Čas v behu na 10 m (s)
12,23 s
22,18 s
32,21 s
4 2,11 s v
5 2,28 s v
2,20 s
SD 0,06 s
max 2,18 s
min 2,28 s
v – významný rozdiel úrovne akceleračnej rýchlosti jednotlivca v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov
Vyhodnotenie úrovne explozívnej sily dolných končatín hráčov súboru
Expertíznou vecnou analýzou sme vyhodnocovali úroveň explozívnej sily dolných končatín (ESDK)
hráčov prezentovanú v tabuľke 2. Úroveň ESDK premietnutá do priemernej výkonnosti hráčov bola 39,9±4,8
cm. Môžeme konštatovať, že významne nižšia úroveň ESDK v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov bola
zaznamenaná u hráča 5 s hodnotou 31,8 cm. U ostatných hráčov súboru sme nezaznamenali významné rozdiely
pri porovnaní s priemernou úrovňou ESDK hráčov.
Tabuľka 2: Úroveň explozívnej sily dolných končatín hráčov súboru
Útočník Vertikálny výskok s protipohybom a použitím švihovej práce paží (cm)
141,4 cm
242,0 cm
344,1 cm
440,4 cm
5 31,8 cm v
x39,9 cm
SD 4,8 cm
max 44,1 cm
min 31,8 cm
v – významný rozdiel úrovne explozívnej sily dolných končatín jednotlivca v porovnaní s priemernou úrovňou
súboru
Vyhodnotenie úrovne špeciálnej vytrvalosti hráčov súboru
Expertíznou vecnou analýzou sme vyhodnocovali úroveň špeciálnej vytrvalosti hráčov prezentovanú
v tabuľke 3. Úroveň špeciálnej vytrvalosti bola indikovaná priemernou výkonnosťou hráčov s hodnotou
1304±288 m, čo predstavuje 63,0±3,9 ml.kg-1.min-1. Môžeme konštatovať, že významne vyššia úroveň
špeciálnej vytrvalosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov bola zaznamenaná u hráča 4 s hodnotou výkonu
1760 m, čo predstavuje 69,2 ml.kg-1.min-1. Hráč 2 disponoval významne nižšou úrovňou špeciálnej vytrvalosti
s hodnotou 960 m, čo predstavuje 58,3 ml.kg-1.min-1. Ostatní hráči nezaznamenali významne rozdielnu úroveň
špeciálnej vytrvalosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
50 51
A level of sprint and jump abilities and intermittent endurance of soccer forwards
Úroveň akceleračnej rýchlosti, explozívnej sily dolných končatín a špeciálnej vytrvalosti futbalových útočníkov
Tabuľka 3: Úroveň špeciálnej vytrvalosti hráčov súboru
Útočník Počet nabehaných metrov
v teste Hodnota VO2max.kg-1
11280 m 62,7 ml.kg-1.min-1
2 960 m v58,3 ml.kg-1.min-1
31240 m 62,1 ml.kg-1.min-1
4 1760 m v69,2 ml.kg-1.min-1
51280 m 62,7 ml.kg-1.min-1
1304 m 63,0 ml.kg-1.min-1
SD 288 m 3,9 ml.kg-1.min-1
max 1760 m 69,2 ml.kg-1.min-1
min 960 m 58,3 ml.kg-1.min-1
v – významný rozdiel úrovne špeciálnej vytrvalosti jednotlivca v porovnaní s priemernou úrovňou súboru
Individuálne vyhodnotenie jednotlivcov
Expertíznou vecnou analýzou sme u hráčov 1 a 3 nezistili významné rozdiely úrovne žiadnej skúmanej
schopnosti v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
Úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín hráča 2 nebola významne rozdielna
v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru. Na druhej strane, špeciálna vytrvalosť bola významne nižšia
v porovnaní s priemernou úrovňou hráčov súboru.
U hráča 3 sme expertíznou vecnou analýzou úrovne akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín
zistili významne vyššiu úroveň, ako bola priemerná úroveň hráčov súboru. Úroveň špeciálnej vytrvalosti nebola
významne rozdielna.
U hráča 4 sme zistili významne vyššiu úroveň akceleračnej rýchlosti a špeciálnej vytrvalosti v porovnaní
s priemernou úrovňou hráčov súboru. Úroveň explozívnej sily dolných končatín nebola významne rozdielna
v porovnaní so hráčmi súboru.
Úroveň akceleračnej rýchlosti a explozívnej sily dolných končatín hráča 5 bola významne nižšia v porovnaní
s priemernou úrovňou hráčov súboru, úroveň špeciálnej vytrvalosti nebola významne rozdielna v porovnaní
s hráčmi súboru.