ArticlePDF Available

Poznámky k adventivní flóře severní Moravy a Slezska 4. Buglossoides arvensis a B. incrassata subsp. splitgerberi [Notes on the adventive flora of northern Moravia and Silesia 4. Buglossoides arvensis and B. incrassata subsp. splitgerberi]

Authors:

Abstract and Figures

Taxonomy of the genus Buglossoides (Boraginaceae) in the Czech Republic was recently reassessed. Three taxa from this group were revealed to occur in the country – B. arvensis, B. incrassata subsp. splitgerberi and B. incrassata subsp. incrassata. Based on a revision of herbarium specimens, the former two are present in northern Moravia and Silesia. Both taxa should be classified as archaeophytes. Buglossoides incrassata subsp. splitgerberi is probably recently spreading around the railways.
Content may be subject to copyright.
Acta Mus. Beskid., 7: 2337, 2015
ISSN 1803-960X
23
Poznámky k adventivní flóře severní Moravy a Slezska
4. Buglossoides arvensis a B. incrassata subsp. splitgerberi
Notes on the adventive flora of northern Moravia and Silesia
4. Buglossoides arvensis and B. incrassata subsp. splitgerberi
Michal HRONEŠ
Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky, Šlechtitelů 27,
CZ-783 71 Olomouc, e-mail: michal.hrones@gmail.com
Keywords: Boraginaceae, species distribution, herbarium specimens, Czech Republic
Abstract. Taxonomy of the genus Buglossoides (Boraginaceae) in the Czech Republic was recently reassessed.
Three taxa from this group were revealed to occur in the country B. arvensis, B. incrassata subsp. splitgerberi
and B. incrassata subsp. incrassata. Based on a revision of herbarium specimens, the former two are present
in northern Moravia and Silesia. Both taxa should be classified as archaeophytes. Buglossoides incrassata subsp.
splitgerberi is probably recently spreading around the railways.
ÚVOD
Volný seriál Poznámky k adventivní flóře severní Moravy a Slezska si klade za cíl
přinášet nové a shrnovat dosavadní poznatky o rozšíření nepůvodních taxonů a případně
upozorňovat na důležité znaky pro jejich správné určení. Tento příspěvek se věnuje okruhu
kamejky rolní (Bugglosoides arvensis agg.), v rámci kterého byly teprve nedávno (cf.
DANIHELKA et al. 2012; PYŠEK et al. 2012) na našem území rozeznány tři taxony pravá
kamejka rolní (Buglossoides arvensis) a dva poddruhy kamejky ztloustlé (B. incrassata).
METODIKA
Taxonomické pojetí a nomenklatura se řídí aktuálním Seznamem cévnatých rostlin České republiky
(DANIHELKA et al. 2012), lokality jsou řazeny podle fytogeografického členění ČR (sensu SKALICKÝ 1988)
a čtvrtin základních polí středoevropského síťového mapování (SLAVÍK 1971). Lokality v jednotlivých
fytochorionech jsou řazeny od severu k jihu a od západu k východu. V případě cizojazyčných údajů na schedách je
v přehledu lokalit použit jejich český překlad. Pokud na herbářové schedě chyběl údaj o době sběru, je tento
v přehledu lokalit nahrazen zkratkou s. dat.
Přehled rozšíření jednotlivých taxonů je založen výhradně na revizi herbářových dokladů uložených
v herbářích Muzea Těšínska (CESK), Muzea Beskyd (FMM), Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně (GM), Muzea
Novojičínska (NJM), katedry botaniky Univerzity Palackého v Olomouci (OL), Vlastivědného muzea v Olomouci
(OLM), Slezského zemského muzea v Opavě (OP), Ostravského muzea (OSM) a katedry biologie a ekologie
Ostravské univerzity v Ostravě (OSTR).
Zájmové území je určeno hranicemi Severomoravského kraje (okresy Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník,
Karviná, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město, Přerov, Šumperk a Vsetín). Mapy rozšíření byly
připraveny v programu QGIS.
24
BUGLOSSOIDES ARVENSIS KAMEJKA ROLNÍ
BUGLOSSOIDES INCRASSATA SUBSP. SPLITGERBERI KAMEJKA ZTLOUSTLÁ
PŘEHLÍŽENÁ
Popis Rod Buglossoides Moench (kamejka nebo kamejnice), který u nás zahrnuje
Buglossoides arvensis agg. a B. purpurocaerulea (L.) I. M. Johnston (DANIHELKA et al.
2012), je často vyčleňován z rodu Lithospermum L. s. str. (u nás zastoupen jen druhem
Lithospermum officinale L.) na základě několika morfologických (krátce zašpičatělé
prašníky, přítomnost pěti řad žláznatých chlupů nebo žláznatých hrbolků uvnitř korunní
trubky) a molekulárních znaků (JOHNSTON 1954; CECCHI et al. 2014; COHEN 2014).
Poslední studie rodu Lithospermum s. l. navíc přinesla další změnu a na základě
morfologických, ekologických, palynologických a molekulárních znaků byla z rodu
Buglossoides vyčleněna skupina vytrvalých, převážně mediteránních druhů příbuzných
druhu B. purpurocaerulea do „staronového“ samostatného rodu Aegonychon S. F. Gray
(CECCHI et al. 2014).
V Evropě je rod Buglossoides v nejužším pojetí zastoupen šesti morfologicky velmi
podobnými druhy (Buglossoides arvensis (L.) I. M. Johnston, B. czernjajevii (Klokov)
Czerep., B. glandulosa (Velen.) R. Fern., B. incrassata (Guss.) I. M. Johnston s třemi
poddruhy, B. minima (Moris) R. Fern. a B. tenuiflora (L. f.) I. M. Johnston; VALDÉS 2011;
CECCHI et al. 2014). Ve střední Evropě se vyskytují tři taxony tohoto jinak převážně
mediteránního rodu: Buglossoides arvensis s. str. (kamejka rolní; obr. 1 ac), B. incrassata
subsp. incrassata (kamejka ztloustlá pravá) a B. incrassata subsp. splitgerberi (Guss.)
E. Zippel & Selvi (kamejka ztloustlá přehlížená; obr. 1 df).
Rod Buglossoides zahrnuje hustě chlupaté, jednoleté byliny s poléhavou až přímou,
jednoduchou nebo větvenou lodyhou, bez sterilních přízemních výběžků. Listy jsou
obvykle jen lodyžní, střídavé, celokrajné. Květy, vyrůstající v řídkých vrcholových
vijanech, jsou krátce stopkaté, pravidelné, podepřené listům podobnými listeny. Kalich je
hustě chlupatý, obvykle dělený téměř k bázi, s dlouhými úzce trojúhelníkovitými cípy.
Koruna je bílá, nažloutlá či namodralá, ve střední části korunní trubky často namodralá,
řepicovitá, v ústí uvnitř s pěti řadami chloupků. Prašníky jsou krátce zašpičatělé. Tvrdky
jsou obvykle 4, vejcovité, na vrcholu často zašpičatělé, na povrchu bradavičnaté (SLAVÍK
2000; PASTOR 2012). Druhy B. arvensis a B. incrassata jsou si velmi podobné a liší
se zejména tvarem děložních lístků a plodních stopek (viz Poznámky k determinaci).
Rozšíření v Evropě a České republice
Rod Buglossoides převážně mediterán-západoasijské rozšíření. Výjimku tvoří
druhy B. arvensis a B. incrassata, které se (pravděpodobně jako archeofyty) vyskytují také
ve střední a severní Evropě (SLAVÍK 2000; PASTOR 2012).
Kamejka rolní se jako původní druh nebo archeofyt vyskytuje v severní Africe (Maroko,
Alžírsko), na Kanárských ostrovech, v Evropě na sever téměř k polárnímu kruhu,
v jihozápadní a západní Asii na východ zhruba po pohoří Kašmír (NASIR 1989; VALDÉS
2011; PASTOR 2012). Výskyt ve východní Asii (Čína, Japonsko) je obvykle považován
za výsledek zavlečení v nedávné době (SLAVÍK 2000). Zavlečena byla také do jižní Afriky,
Ameriky a Austrálie (JEANES 1999; RETIEF & VAN WYK 2002; WEIGEND & ALVAREZ
2014). Primární areál kamejky ztloustlé se rozkládá v širším okolí Středozemního moře
(včetně severní Afriky a Blízkého Východu), na sever přibližně po Alpy (VALDÉS 2011;
CLERMONT et al. 2003; CECCHI et al. 2014). Středoevropské populace jsou obvykle
25
považovány za archeofytní (v případě subsp. splitgerberi) či neofytní (subsp. incrassata).
Nominátní poddruh je ve střední Evropě uváděn z Německa (BUTTLER & THIEME 2015)
a ČR (JONGEPIER et al. 2006; DANIHELKA et al. 2012), subsp. splitgerberi se s jistotou
vyskytuje v ČR, Německu, Polsku a Rakousku (CLERMONT et al. 2003), její výskyt je však
pravděpodobný i v dalších zemích střední Evropy.
Jak jsem již uvedl, v České republice se vyskytují všechny tři taxony (DANIHELKA
et al. 2012). Jejich rozšíření však není vzhledem k nedávnému rozlišení druhů B. incrassata
a B. arvensis dostatečně známé. Kamejka rolní se zřejmě vyskytuje roztroušeně až lokálně
hojně v teplejších oblastech celé republiky. Kamejka ztloustlá pravá byla zatím nalezena
jen v kolejišti poblíž nádraží ve Strážnici na jižní Moravě (JONGEPIER et al. 2006). Kamejka
ztloustlá přehlížená se s jistotou vyskytuje na jižní, střední a severní Moravě,
ve chodních Čechách, v okolí Prahy a na Plzeňsku (DANIHELKA 2014; M. Hroneš
nepubl.).
Výskyt na území severní Moravy a Slezska
Na území Severomoravského kraje se vyskytují dva z výše uvedených taxonů,
a to kamejka rolní a kamejka rolní přehlížená (obr. 46).
Kamejka rolní byla sbírána roztroušeně, ale poměrně rovnoměrně po celém
zájmovém území, od planárního po suprakolinní stupeň, zejména však v kolinním stupni,
především v oblasti Moravské brány, na Ostravsku a Opavsku. Nejstarší nalezené doklady
pocházejí z okolí Grygova na Olomoucku (např. 1928 leg. H. Laus, OSM) a z polí na dnes
již odtěženém vrcholu Kotouče u Štramberka (1929 leg. J. Otruba, OLM). Nových sběrů je
poměrně málo a pocházejí zejména z Opavska, např. z okolí Bělé a Skřipova-Požahy (vše
leg. D. Hlisnikovský, FMM). Zdá se tedy, že v poslední době tento druh ustupuje (obr. 2).
Kamejka ztloustlá přehlížená byla na severní Moravě a ve Slezsku v minulosti
zřejmě poněkud vzácnější než kamejka rolní. Rostla vzácně až roztroušeně především
v termofytiku a sousedních oblastech mezofytika. Do vyšších poloh se dostává především
podél silnic a železnic a v minulosti zřejmě docházelo k jejímu šíření také s osivem.
Nejstarší sběr tohoto druhu pochází z polí u Frýdku-Místku (1889 leg. F. Gogela, OLM).
V průběhu 20. století byla sbírána spíše vzácně. Ve srovnání s kamejkou rolní je zřetelný
nárůst počtu herbářových dokladů v posledních 15 letech. Tento nárůst může souviset
s recentním šířením po železnici. Může to být však jen artefakt odrážející větší zájem
o flóru těchto stanovišť (obr. 2).
Výše popsané rozšíření a nastíněnou časovou dynamiku je však třeba přijímat
s jistou opatrností. Jednak je počet herbářových dokladů poměrně malý, jednak značnou
část mladých rostlin nelze spolehlivě určit. Následující přehled rozšíření je proto rozdělen
do tří skupin. První dvě náleží jednotlivým taxonům, třetí skupinu tvoří doklady, které
nebylo možné determinovat na druhové úrovni.
Buglossoides arvensis
21a. Hanácká pahorkatina
6468b Slatinice (distr. Olomouc): pole mezi obcemi Slatinice a Drahanovice (18.V.
1986 leg. Č. Deyl, OLM).
6468b Slatinice (distr. Olomouc): Malý Kosíř (19.V.1991 leg. B. Trávníček, OL,
rev. J. Danihelka 2014).
6469d Grygov (distr. Olomouc): pole u Grygova (VI.1928 leg. H. Laus, OSM; VI.
1929 leg. H. Laus OLM; V.1931 leg. H. Laus OLM).
26
6469d Grygov (distr. Olomouc): Grygovské kopce (26.V.1929 leg. K. Pavlík,
OLM).
21b. Hornomoravský úval
6469d Majetín (distr. Olomouc): na poli J od lesa Králova (15.VI.1955 leg. A.
Pazdera, OLM).
71a. Bouzovská pahorkatina
6367b Pateřín (distr. Olomouc): okraj polní cesty do Střemeníčka JZ od obce
před lesem, 390 m n. m. (17.VI.1984 leg. J. Čáp, OLM).
72. Zábřežsko-uničovský úval
6269d Šternberk (distr. Olomouc): železniční stanice Šternberk, odstavná kolej,
0,073 km J nádražní budovy (30.IV.2014 leg. P. Kocián, NJM).
74a. Vidnavsko-osoblažská pahorkatina
5668d Tomíkovice (distr. Jeseník): v poli s Carum carvi, 350 m n. m. (6.VII.1954
leg. Heřmanská & Kršková, OP).
74b. Opavská pahorkatina
6072c Hlavnice (distr. Opava): okraj pole S obce, 380 m n. m. (30.VII.1987 leg. M.
Sedláčková, NJM).
6073c Opava-Kateřinky (distr. Opava): břehy Opavice (13.V.1948 leg. L. David,
OP).
6073c Kylešovice (distr. Opava): ruderál místo v obci (12.V.1972 leg. J. Duda,
OP).
6074b Bělá (distr. Opava): J pod lesem Vlčák, v místech Bělského Mlýna, okraj
obilného pole (23.V.2007 leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6172a Litultovice (distr. Opava): železniční zastávka Mladecko, lokálně na nádraží
v kolejišti (20.V.2014 leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6174b Dobroslavice (distr. Opava): okraj pole (29.V.1974 leg. Z. Kilián, OP, OSM).
6175a Hlučín (distr. Opava): na okraji pole na Vinné hoře (17.V.1972 leg. Z. Kilián,
OP).
6274b Klimkovice (distr. Ostrava-město): okraj pole (17.V.1964 leg. Z. Kilián,
OSM).
75. Jesenické podhůří
6273b Skřipov Požaha (distr. Opava): v řepkovém poli vprostřed osady, roztroušeně
(19.VI.2014 leg. D. Hlisnikovský, FMM).
76a. Moravská brána vlastní
6273d Fulnek (distr. Nový Jičín): vrchol Jelenice, 300 m n. m. (15.VI.1971 leg.
J. Duda, OP).
6273d Fulnek-Děrné (distr. Nový Jičín): travnaté meze směrem k osadě Kostelec,
350 m n. m. (VI.1992 leg. J. Heryán, NJM).
6274c Butovice (distr. Nový Jičín): mezi poli směrem k Fulneku (12.V.1935 leg.
K. Krischke, OP).
6274c Butovice (distr. Nový Jičín): mezi poli směrem k Bílovci (1.VI.1941 leg. K.
Krischke, OP).
27
6374b Sedlnice (distr. Nový Jičín), u obce (V.1937 leg. R. Leidolf, NJM).
6472d Hranice (distr. Přerov): pole mezi pahorky Hůrka a Velká Kobylanka, 300 m
n. m. (1.VI.1989 leg. M. Sedláčková, NJM).
6473b Starý Jičín (distr. Nový Jičín): pole při SZ úpatí Svince, 350 m n. m.
(26.IV.1974 leg. M. Sedláčková, NJM).
6474b Štramberk (distr. Nový Jičín): pole na Kotouči (IX.1929 leg. J. Otruba,
OLM).
6571d Dřevohostice (distr. Přerov): na poli J obce (14.V.1951 leg. H. Zavřel, OP).
80a. Vsetínská kotlina
6674c Hovězí (distr. Vsetín), u obce (s. dat. leg. G. Říčan, GM, rev. J. Danihelka
2014).
83. Ostravská pánev
6175d Ostrava-Vítkovice (distr. Ostrava-město): na rudišti ve Vítkovicích (2.V.1961
leg. Z. Kilián, OP; VII.1961 leg. Z. Kilián, OP).
6176a Bohumín (distr. Karviná): osada Kamenec, v obilném poli, dosti hojně, 247
m n. m. (11.V.2002 leg. Z. Vrubel, FMM).
6275b Ostrava-Hrabůvka (distr. Ostrava-město): na okraji pole (V.1970 leg. Z.
Kilián, OSM).
6275d Řepiště (distr. Frýdek-Místek): na okraji pole (13.V.1972 leg. Z. Kilián,
FMM).
6276a Šenov (distr. Ostrava-město): okraj pole, 340 m (4.VII.1993 leg. Z.
Prymusová, OSM).
6276b Havířov (distr. Karviná): ojediněle na poli (5.VI.1974 leg. E. Burša, CESK).
84a. Beskydské podhůří
6375b Staříč (distr. Frýdek-Místek): vrch Kamenná (kóta 385), S obce (25.V.1970
leg. A. Hájková, FMM).
6378a Osůvky (distr. Frýdek-Místek): u domu čp. 113, ojediněle v poli (15.VI.2010
leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6378a Dolní Líštná (distr. Frýdek-Místek): opuštěné místo v lomu na vrchu
Jahodná, 406 m n. m. (15.V.1975 leg. E. Burša, FMM).
Buglossoides incrassata subsp. splitgerberi
21a. Hanácká pahorkatina
6469b Olomouc (distr. Olomouc): břeh Bystřičky u Bystrovan (V.1950 leg. J.
Otruba, OLM).
6570a Brodek u Přerova (distr. Přerov): železniční stanice Brodek u Přerova,
odstavná kolej, 0,548 km JV nádražní budovy (18.V.2013 leg. P. Kocián,
NJM).
6570d Přerov (distr. Přerov): železniční stanice Přerov, kolejiště u DKV, 0,155 km
JZ nádražní budovy (24.V.2014 leg. P. Kocián, NJM).
6570d Přerov-Lověšice (distr. Přerov): železniční stanice Přerov, pravé přednádraží,
odstavné kolejiště, 1,214 km JJV nádražní budovy (24.V.2014 leg. P. Kocián,
NJM).
28
21b. Hornomoravský úval
6368b Náklo (distr. Olomouc): pole za humny (1.VI.1912 leg. J. Vrbka, OLM).
71a. Bouzovská pahorkatina
6267d Měník (distr. Olomouc): okraj travnaté cesty směrem k vrcholu Třesín, cca
0,3 km JV obce, 300 m n. m. (9.V.2006 leg. T. Homola, OLM; 5.V.2008 leg.
T. Homola, OLM).
72. Zábřežsko-uničovský úval
6167d Dubicko (distr. Šumperk): v poli nad silnicí do Třeštiny (28.V.1967 leg.
B. Šula, OLM).
6369a Štěpánov (distr. Olomouc): železniční stanice Štěpánov, 1. kolej, 0,247 km
SZ nádražní budovy (29.V.2015 leg. P. Kocián, NJM).
6369d Dolany (distr. Olomouc): na svazích k rovině Hané (5.V.1974 leg. Č. Deyl,
OLM).
74a. Vidnavsko-osoblažská pahorkatina
5771d Liptaň (distr. Bruntál): obilné pole J obce (7.VI.2013 leg. M. Hroneš, OL).
74b. Opavská pahorkatina
6073c Opava-Kylešovice (distr. Opava): ruderální místo v obci (16.VI.1972 leg.
J. Duda, OLM).
6073d Opava Zadní Guslice (distr. Opava): podél trati ze zastávky Opava-zastávka
do stanice Opava-východ, lokálně hojně (1.V.2014 leg. D. Hlisnikovský & P.
Kocián, FMM).
6175a Děhylov (distr. Opava): na nádraží (12.V.1974 leg. Z. Kilián, OP, OSM).
6171b Bohdanovice (distr. Opava): Na Lomech, na úpatí brdku z lámané břidlice,
200 m S od cesty z Deštné na Slezskou Hartu, ekoton pole zakousnutého
do brdku z jihovýchodu (20.V.2014 leg. D. Hlisnikovský, FMM).
76a. Moravská brána vlastní
6470d Prosenice (distr. Přerov): železniční stanice Prosenice, manipulační kolej,
0,421 km JZ nádražní budovy (18.V.2013 leg. P. Kocián, NJM).
6472a Hrabůvka (distr. Přerov): pole u obce (V.1911 leg. F. Petrak, GM, rev.
J. Danihelka 2014).
6473c Hustopeče nad Bečvou (distr. Přerov): nádraží, pionýrská vegetace mezi
kolejemi, 300 m n. m. (24.V.2013 leg. V. Dvořák, OL).
6474d Veřovice (distr. Nový Jičín): železniční stanice Veřovice, 1. kolej, 0,03 km
JZ nádražní budovy (4.V.2015 leg. P. Kocián, NJM).
76b. Tršická pahorkatina
6370c Olomouc (distr. Olomouc): Sv. Kopeček, cesta nahoru (7.V.1951 leg.
J. Otruba, OLM).
80a. Vsetínská kotlina
6573b Valašské Meziříčí (distr. Vsetín): železniční stanice Valašské Meziříčí,
odstavné kolejiště, 0,240 km JZ nádražní budovy (18.V.2013 leg. P. Kocián,
NJM).
6773b Valašská Polanka (distr. Vsetín): nádraží (29.V.2010 leg. M. Dančák, OL).
29
6773b Valašská Polanka (distr. Vsetín): železniční stanice Valašská Polanka,
manipulační kolej, 0,117 km S nádražní budovy (8.V.2014 leg. P. Kocián,
NJM).
83. Ostravská pánev
6175c Ostrava Mariánské hory (distr. Ostrava-město): železniční nádraží, jen
místy početná (23.V.2014 leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6276d Žermanice (distr. Frýdek-Místek): suchý trávník přiléhající z JZ ke stěně
lomu v ZCHÚ Žermanický lom, populace několika desítek rostlin
(28.VIII.2015 leg. Š. Cimalová, OSTR).
84a. Beskydské podhůří
6375b Lískovec (distr. Frýdek-Místek): nádraží ČD, dosti hojně (5.VI.2008 leg. D.
Hlisnikovský, FMM).
6376a Místek (distr. Frýdek-Místek): na rolích (V.1889 leg. F. Gogela, OLM).
Buglossoides arvensis agg.
21a. Hanácká pahorkatina
6468b Slatinky (distr. Olomouc): okraj pole asi 1 km S obce, cca 260 m n. m.
(9.V.2007 leg. T. Homola, OLM).
6469a Hněvotín (distr. Olomouc): pole u obce (V.1912 leg. K. Krischke, OP).
6469a Olomouc-Slavonín (distr. Olomouc): pole u obce (VIII.1928 leg. H. Laus,
OP).
6469d Grygov (distr. Olomouc): severní část (9.V.1905 leg. V. Resner, OL).
6469d Grygov (distr. Olomouc): pole u Grygova (V.1927 leg. H. Laus, NJM;
V.1930 leg. H. Laus, OSM; V.1937 leg. H. Laus, OP).
6570d Újezdec (distr. Přerov): na polích u Újezdce (26.IV.1930 leg. K. Pavlík,
OLM).
72. Zábřežsko-uničovský úval
6067d Bludov (distr. Šumperk): Bludovská stráň (26.V.1957 leg. F. Escher, OL).
74a. Vidnavsko-osoblažská pahorkatina
5871d Linhartovy (distr. Bruntál): pahorek u přejezdu žel. trati, 1 km Z zámku
v obci, 380 m n. m. (15.IV.1999 leg. Z. Dočkalová, OL).
74b. Opavská pahorkatina
6073d Kylešovice (distr. Opava): hojná na polích u 2. jezu na Moravici (5.V.1974
leg. E. Opravil, OP).
75. Jesenické podhůří
6172c Kružberk (distr. Opava): výslunná stráň (1.V.1974 leg. V. Čulíková, OP).
76a. Moravská brána vlastní
6273d Jílovec (distr. Nový Jičín): okraj pole S obce, nad údolím levého břehu
Děrenského potoka, 360 m n. m. (21.V.1992 leg. M. Sedláčková, NJM).
6274c Butovice (distr. Nový Jičín): mezi poli směrem k Fulneku (12.V.1935 leg. K.
Krischke, OP).
30
6274c Butovice (distr. Nový Jičín): mezi poli směrem k Bílovci (1.VI.1941 leg. K.
Krischke, OP).
6475a Lichnov (distr. Nový Jičín): pole k obci (17.V.1956 leg. V. Kajdoš, NJM).
6474b Kopřivnice (distr. Nový Jičín): mezi Muzeem Fojtství a Váňovým kamenem,
V expozice, dosti hojně uprostřed svažité louky, 370 m n. m. (23.IV.2009
leg. Z. Vrubel, FMM).
6572b Kelč (distr. Vsetín): na roli (3.IV.1905 leg. F. Hradil, OP).
76b. Tršická pahorkatina
6370c Olomouc (distr. Olomouc): Sv. Kopeček, pole (4.VI.1999 leg. L. Filipiová,
OL).
80a. Vsetínská kotlina
6674c Hovězí (distr. Vsetín): plevel u Škradného (18.V.1921 leg. G. Říčan, GM,
rev. J. Danihelka 2014).
83. Ostravská pánev
6076d Dolní Lutyně (distr. Karviná): na poli (2.V.2009 leg. H. Prchalová, OP).
6175c Ostrava-Svinov (distr. Ostrava-město): na okraji obilného pole (30.V.1956
leg. E. Burša, OP).
6175c Ostrava-Svinov (distr. Ostrava-město): železniční nádraží, lokálně (6.V.2013
leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6176d Horní Suchá (distr. Karviná): v kolejišti bývalého dolu František (15.VI.2013
leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6177a Karviná (distr. Karviná): vzácně jako plevel pod hrází rybníka Větrov
(10.V.1977 leg. E. Burša, CESK).
6177a Petrovice u Karviné (distr. Karviná): nádraží, nehojně v kolejišti (24.IV.2009
leg. D. Hlisnikovský, FMM).
6275b Ostrava-Hrabůvka (distr. Ostrava-město): na okraji pole (V.1970 leg.
F. Zbytek, OSM).
6276a Šenov (distr. Ostrava-město): na poli nehojně (1.VI.1973 leg. E. Burša,
FMM).
6276b Havířov (distr. Karviná): hojně na poli (14.VIII.1968 leg. E. Burša, OP).
6276b Havířov-Životice (distr. Karviná): na poli (30.V.1970 leg. E. Burša, OSM).
6276b Havířov-Životice (distr. Karviná): plevel v obilném poli u silnice Pacalůvka
Bludovický kopec (13.V.1980 leg. Švendová, CESK).
6276d Žermanice (distr. Frýdek-Místek): ojediněle v kamenité suti u kamenolomu
(16.V.1972 leg. E. Burša, OP).
6276d Žermanice (distr. Frýdek-Místek): ojediněle na suchém svahu blízko
kamenolomu (16.V.1972 leg. E. Burša, OP).
84a. Beskydské podhůří
6475c Frenštát pod Radhoštěm (distr. Nový Jičín): smetisko (5.VI.1963 leg.
V. Kajdoš, NJM).
Ekologie
Jak již bylo zmíněno výše, obě pojednávané kamejky jsou ve střední Evropě
považovány za archeofyty (PYŠEK et al. 2012). Tomu napovídá i charakter jejich výskytu
jakožto polních plevelů. Vazba na polní kultury je zřetelná především u kamejky rolní
31
(obr. 3). K jejím nejčastějším stanovištím patří obilná pole a pole s okopaninami, vzácněji
roste také na mezích, okrajích polních cest, travnatých březích a v opuštěných lomech.
Kamejku ztloustlou přehlíženou lze na severní Moravě a ve Slezsku nalézt především
na nádražích, ruderálních místech a okrajích cest, především v termofytiku se však
vyskytuje také jako plevel na polích (obr. 3). Podobnou stanovištní vazbu pro oba taxony
uvádí z jižní části střední Evropy také ZIPPEL & WILHALM (2003) a z jižní Moravy
DANIHELKA (2014).
Poznámky k determinaci
Obě kamejky jsou si navzájem velmi podobné a liší se jen několika málo znaky
(DANIHELKA 2014; HRONEŠ 2015). Od sebe je lze nejlépe odlišit podle plodních stopek,
které jsou u kamejky rolní neztloustlé a odstálé v ostrém úhlu od osy květenství (obr. 1b),
zatímco u kamejky ztloustlé přehlížené jsou nápadně ztloustlé a víceméně přitisklé k ose
květenství (obr. 1e). S tímto znakem koreluje také v literatuře (ZIPPEL & WILHALM 2003;
DANIHELKA 2014) často uváděná souměrnost květního a plodního lůžka. To je u kamejky
ztloustlé výrazně nesouměrné. Nesouměrnost lůžka navíc obvykle zamezuje rovnoměrnému
rozvoji všech čtyř tvrdek. Mladé rostliny lze určit také podle rozdílného tvaru děložních
lístků, které jsou u kamejky rolní úzce vejčité až eliptické, se zřetelnou sekundární
žilnatinou (obr. 1c), u kamejky ztloustlé naopak téměř okrouhlé, bez zřetelné žilnatiny
(obr. 1f).
ZÁVĚR
Na severní Moravě a ve Slezsku se vzácně až roztroušeně vyskytují oba v ČR
nedávno rozlišené archeofytní taxony z okruhu Buglossoides arvensis. Pravá kamejka rolní
se vyskytuje převážně v polních kulturách, zatímco výskyty kamejky ztloustlé přehlížené
jsou výrazně ruderálnějšího a synantropnějšího charakteru. Vzhledem k tomu, že oba
taxony jsou na území ČR rozlišovány teprve krátce, bylo by vhodné prostudovat rozšíření
na celém území republiky. Ze zjištěných údajů se zatím zdá, že kamejka rolní je v současné
době na severovýchodě České republiky poměrně vzácná a proto by si jistě zasloužila větší
pozornost a zařazení do regionálních červených seznamů (pravděpodobně v kategorii
ekvivalentní C4 v celostátním červeném seznamu; GRULICH 2012). Původní (archeofytní)
recentní populace kamejky ztloustlé přehlížené jsou na severní Moravě a ve Slezsku
pravděpodobně také poměrně vzácné. V současné době se však zřejmě šíří po železnici, jak
naznačuje vzrůstající počet herbářových dokladů z těchto stanovišť.
Poděkování. Hlavní dík patří Davidu Hlisnikovskému a Petru Kociánovi za pomoc při studiu
kamejek a cenné rady a také recenzentům Jiřímu Danihelkovi a Šárce Cimalové. Děkuji rovněž
kurátorům jednotlivých herbářových sbírek za umožnění jejich studia. Vznik článku byl podpořen
grantem Interní grantové agentury UP IGA PřF UP PrF_2015_001.
LITERATURA
BUTTLER K. P. & THIEME M. (eds) 2015: Florenliste von Deutschland Gefäßpflanzen [online]. Version 7
(August 2015). Dostupné z WWW: <http://www.kp-buttler.de/florenliste/> [cit. 14.IX.2015].
CECCHI L., COPPI A., HILGER H. H. & SELVI F. 2014: Non-monophyly of Buglossoides (Boraginaceae:
Lithospermeae): Phylogenetic and morphological evidence for the expansion of Glandora and reappraisal
of Aegonychon. Taxon, 63: 10651078.
CLERMONT A., HILGER H. H. & ZIPPEL E. 2003: Verbreitung und Differenzierung der mitteleuropäischen
Unterarten von Buglossoides arvensis (L.) I. M. Johnst. (Boraginaceae). Feddes Repertorium, 114: 5668.
32
COHEN J. I. 2014: A phylogenetic analysis of morphological and molecular characters of Boraginaceae:
evolutionary relationships, taxonomy, and patterns of character evolution. Cladistics, 30: 139169.
DANIHELKA J. 2014: Lithospermum arvense agg. In: HADINEC J. & LUSTYK P. (eds): Additamenta ad floram
Reipublicae Bohemicae. XII. Zprávy České Botanické Společnosti, 49: 157–161.
DANIHELKA J., CHRTEK J. jr. & KAPLAN Z. 2012: Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia, 84:
647811.
GRULICH V. 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia, 84: 631645.
HRONEŠ M. 2015: Okruh kamejky rolní (Buglossoides arvensis agg.) zva ke sledování. Zprávy
Moravskoslezské Pobočky ČBS, 4: 39–42.
JEANES J. A. 1999: Boraginaceae. In: WALSH N. G. & ENTWISLE T. J. (eds): Flora of Victoria 4. Inkata Press,
Melbourne, pp. 387411.
JOHNSTON I. M. 1954: Studies in the Boraginaceae, XXVII. Some general observations concerning
the Lithospermeae. Journal of Arnold Arboretum, 35: 158166.
JONGEPIER J. W., HADINEC J. & ŘEHOŘEK V. 2006: Lithospermum arvense subsp. sibthorpianum (Griseb.) Stoj.
& Stef. In: HADINEC J. & LUSTYK P. (eds): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae V. Zprávy
České Botanické Společnosti, 41: 215–217.
NASIR Y. J. 1989: Boraginaceae. In: ALI S. I. & NASIR Y. J. (eds): Flora of Pakistan 191. University of Karachi,
Pakistan, pp. 1200.
PASTOR J. 2012: Buglossoides Moench. In: TALAVERA S., ANDRÉS C., ARISTA M., FERNÁNDEZ PIEDRA M. P.,
GALLEGO M. J., ORTIZ P. L., ROMERO ZARCO C., SALGUEIRO F. J., SILVESTRE S. & QUINTANAR A. (eds):
Flora Iberica 11. Real Jardín Botánico, CSIC, Madrid, pp. 375–381.
PYŠEK P., DANIHELKA J., SÁDLO J., CHRTEK J. jr., CHYTRÝ M., JAROŠÍK V., KAPLAN Z., KRAHULEC F.,
MORAVCOVÁ L., PERGL J., ŠTAJEROVÁ K. & TICHÝ L. 2012: Catalogue of alien plants of the Czech
Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia, 84: 155255.
RETIEF E. & VAN WYK A. E. 2002: The genus Buglossoides (Boraginaceae) in South Africa. Bothalia, 32: 913.
SKALICKÝ V. 1988: Regionálně fytogeografické členění. In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds): Květena České
socialistické republiky 1. Academia, Praha, pp. 103–121.
SLAVÍK B. 1971: Metodika síťového mapování ve vztahu k připravovanému fytogeografickému atlasu ČSR.
Zprávy Československé Botanické Společnosti, 6: 55–62.
SLAVÍK B. 2000: Aegonychon S. F. Gray. In: SLAVÍK B. (ed.): Květena České republiky 6. Academia, Praha, pp.
188189.
VALDÉS B. 2011: Boraginaceae. In: Euro+Med Plantbase the information resource for Euro-Mediterranean plant
diversity [online]. Dostupné z WWW: <http://www.emplantbase.org/home.html> [cit. 14.IX.2015]
WEIGEND M. & ALVAREZ M. 2014: Distribution of Buglossoides arvensis (L.) I.M.Johnst. (Boraginaceae)
in South America: new records for the floras of Chile, Bolivia, Peru and Colombia. Gayana Botanica, 71:
167170.
ZIPPEL E. & WILHALM T. 2003: Nachweis und Verbreitung annueller Buglossoides-Arten (Lithospermae,
Boraginaceae) in Südtirol (Italien). Gredleriana, 3: 347360.
33
Obr. 1. Kamejka rolní (Buglossoides arvensis): a rostlina, b detail plodní stopky, c děložní
lístek; kamejka ztloustlá přehlížená (Buglossoides incrassata subsp. splitgerberi):
d rostlina, e detail plodní stopky (foto vše M. Hroneš), f děložní lístek (foto P. Kocián)
Fig. 1. Buglossoides arvensis: a plant, b detail of fruit peduncle, c cotyledon; B. incrassata
subsp. splitgerberi: d plant, e detail of fruit peduncle (all photos by M. Hroneš),
f cotyledon (photo by P. Kocián)
34
Obr. 2. Počty herbářových dokladů kamejky rolní (Buglossoides arvensis) a kamejky ztloustlé
přehlížené (B. incrassata subsp. splitgerberi) na severovýchodě České republiky v období
18812015
Fig. 2. Number of individual herbarium specimens of Buglossoides arvensis and B. incrassata
subsp. splitgerberi per 20 years over the period 18812015 in the northeastern part
of the Czech Republic
Obr. 3. Proporce stanovišť kamejky rolní (Buglossoides arvensis) a kamejky ztloustlé přehlížené
(B. incrassata subsp. splitgerberi) podle informací na herbářových etiketách (kamejka rolní:
29 dokladů, kamejka ztloustlá přehlížená: 25 dokladů)
Fig. 3. Percentual proportions of different habitats (based on the information given on herbarium
labels) for Buglossoides arvensis (29 specimens) and B. incrassata subsp. splitgerberi
(25 specimens)
35
Obr. 4. Rozšíření kamejky rolní (Buglossoides arvensis) na severovýchodě České republiky
Fig. 4. Distribution of Buglossoides arvensis in the northeastern part of the Czech Republic
36
Obr. 5. Rozšíření kamejky ztloustlé přehlížené (Buglossoides incrassata subsp. splitgerberi)
na severovýchodě České republiky
Fig. 5. Distribution of Buglossoides incrassata subsp. splitgerberi in the northeastern part
of the Czech Republic
37
Obr. 6. Nálezy blíže neurčitelných rostlin z okruhu kamejky rolní (Buglossoides arvensis agg.)
na severovýchodě České republiky, podle herbářových dokladů
Fig. 6. Finds of plants of the Buglossoides arvensis group in the northeastern part of the Czech
republic that could not be identified to the species level, based on herbarium specimens
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Article
Full-text available
The genus Buglossoides Moench, a member of the family Boraginaceae subfamily Boraginoideae tribe Lithospermeae, is revised for the Flora of southern Africa (FSA) region. Buglossoides comprises about seven species of annual biennial or perennial herbs and subshrubs native to Asia, southern Europe and northern Africa. B. arvensis (L.) I.M Johnst., a naturalized weed in many parts of the world is the only member of the genus represented in the flora of southern Africa, presumably introduced with imported cereal seed. Although the similar polyaperturate pollen grams of Buglossoides and Lithospermum support the view that they are congeneric, they are retained as separate entities here. Diagnostic characters, a full description, various illustrations arid a distribution map of B, arvensis in southern Africa are given.
Article
Full-text available
Buglossoides arvensis (L.) I.M. Johnst. (Boraginaceae), una maleza de origen euroasiático, sólo ha sido mencionada en Sudamérica para las floras de Argentina y Uruguay. En este trabajo se amplía su distribución en el continente para Bolivia, Chile, Colombia y Perú, donde esta especie ha sido observada como maleza de cultivos y en ambientes alterados. También se sospecha su presencia en Ecuador y una frecuencia mucho mayor a la actualmente conocida en Bolivia, Chile y Colombia.
Article
Full-text available
A complete list of all alien taxa ever recorded in the flora of the Czech Republic is presented as an update of the original checklist published in 2002. New data accumulated in the last decade are incorporated and the listing and status of some taxa are reassessed based on improved knowledge. Alien flora of the Czech Republic consists of 1454 taxa listed with information on their taxonomic position, life history, geographic origin (or mode of origin, distinguishing anecophyte and hybrid), invasive status (casual; naturalized but not invasive; invasive), residence time status (archaeophyte vs neophyte), mode of introduction into the country (accidental, deliberate), and date of the first record. Additional information on species performance that was not part of the previous catalogue, i.e. on the width of species’ habitat niches, their dominance in invaded communities, and impact, is provided. The Czech alien flora consists of 350 (24.1%) archaeophytes and 1104 (75.9%) neophytes.The increase in the total number of taxa compared to the previous catalogue (1378) is due to addition of 151 taxa and removal of 75 (39 archaeophytes and 36 neophytes), important part of the latter being the reclassification of 41 taxa as native, mostly based on archaeobotanical evidence. The additions represent taxa newly recorded since 2002 and reported in the national literature; taxa resulting from investigation of sources omitted while preparing the previous catalogue; redetermination of previously reported taxa; reassessment of some taxa traditionally considered native for which the evidence suggests the opposite; and inclusion of intraspecific taxa previously not recognized in the flora. There are 44 taxa on the list that are reported in the present study for the first time as aliens introduced to the Czech Republic or escaped from cultivation: Abies concolor, A. grandis, A. nordmanniana, Avena sterilis subsp. ludoviciana, A. ×vilis, Berberis julianae, B. thunbergii, Bidens ferulifolius, Buddleja alternifolia, Buglossoides incrassata subsp. splitgerberi, Buxus sempervirens, Corispermum declinatum, Cotoneaster dielsianus, C. divaricatus, Euphorbia myrsinites, Gleditsia triacanthos, Helleborus orientalis, Hieracium heldreichii, Koelreuteria paniculata, Lonicera periclymenum, Lotus ornithopodioides, Malus baccata, M. pumila, Miscanthus sacchariflorus, Morus alba, Muscari armeniacum, Paeonia lactiflora, Pennisetum alopecuroides, Pinguicula crystallina subsp. hirtiflora, P. grandiflora subsp. rosea, Podophyllum hexandrum, Pyracantha coccinea, Rhodotypos scandens, Rumex patientia × R. tianschanicus ‘Uteuša’, Salix cordata, Sarracenia purpurea, Sasa palmata ‘Nebulosa’, Scolymus maculatus, Spiraea japonica, Tagetes tenuifolia, Thuja occidentalis, Trifolium badium, Vaccinium corymbosum and Viburnum rhytidophyllum. All added and deleted taxa are commented on. Of the total number of taxa, 985 are classified as casuals, 408 as naturalized but not invasive, and 61 as invasive. The reduction in the number of invasive taxa compared to the previous catalogue is due to a more conservative approach adopted here; only taxa that currently spread are considered invasive. Casual taxa are strongly overrepresented among neophytes compared to archaeophytes (76.7% vs 39.4%), while naturalized but non-invasive taxa follow the reversed pattern (18.8% vs 57.4). However, these two groups do not significantly differ in the proportion of invasive taxa. Of introduced neophytes, 250 taxa (22.6%) are considered vanished, i.e. no longer present in the flora, while 23.3% became naturalized, and 4.5% invasive. In addition to the traditional classification based on introduction–naturalization–invasion continuum, taxa were classified into 18 population groups based on their long-term trends in metapopulation dynamics in the country, current state of their populations, and link to the propagule pressure from cultivation. Mapping these population groups onto the unified framework for biological invasions introduced by Blackburn et al. in 2011 made it possible to quantify invasion failures, and boom-and-busts, in the Czech alien flora. Depending on inclusion criteria (whether or not extinct/vanished taxa and hybrids are considered), alien taxa ever recorded in the Czech Republic contribute 29.7–33.1% to the total country’s plant diversity; taking into account only naturalized taxa, a permanent element of the country’s flora, the figure is 14.4–17.5%. Analysis of the dates of the first record, known for 771 neophytes, indicates that alien taxa in the flora have been increasing at a steady pace without any distinct deceleration trend; by extrapolating this data to all 1104 neophytes recorded it is predicted that the projected number would reach 1264 in 2050. Deliberate introduction was involved in 747 cases (51.4%), the remaining 48.6% of taxa are assumed to have arrived by unintentional pathways. Archaeophytes are more abundant in landscapes, occupy on average a wider range of habitat types than neophytes, but reach a lower cover in plant communities. The alien flora is further analysed with respect to representation of genera and families, origin and life history.
Article
Full-text available
The phylogeny of the small Old World genus Buglossoides and its position in tribe Lithospermeae was investigated using nrDNA and cpDNA sequences and morphology. Maximum parsimony and Bayesian analyses of ITS-5.8S and trnL-trnF IGS datasets consistently show that this group is close to Glandora and Lithospermum but not monophyletic. Of the seven species usually included, two were retrieved in the genus Glandora, i.e., B. goulandrisiorum from northern Greece and B. gastonii from the western Pyrenees. Based also on morphology and ecology, the placement of these two rare, rupicolous endemics in Glandora is here advocated and new combinations are made. The rest of Buglossoides includes two early-diverging clades, one with annual taxa of section Buglossoides and one with the three perennials of section Margarospermum. Morphological, palynological and ecological data support the separation of these two groups in distinct genera, Buglossoides s.str. and the old but largely neglected Aegonychon. Within Buglossoides, two main clades correspond to the B. arvensis and B. incrassata complexes. These show a largely sympatric distribution from the south Mediterranean to central and northern Europe. Combined with their strong phenotypic polymorphism, this causes difficulties in the distinction between taxa of the two clades, especially without characteristic cotyledons or fruiting material. Molecular and morphological evidence clearly support the transfer of the west Mediterranean B. arvensis subsp. permixta to the B. incrassata complex.
Article
Full-text available
Distribution of annual Buglossoides species (Lithospermeae, Boraginaceae) in South Tyrol, Italy Two species of annual Buglossoides are native to South Tyrol. Beside the Corn Gromwell Buglos-soides arvensis there is Buglossoides incrassata with two subspecies native to South Tyrol, too. Due to its great morphological plasticity B. incrassata subsp. leithneri has not been recognised in the past as independent taxon, but has been confused with B. arvensis. The results of the present stu-dy imply this taxon to be the most common annual Buglossoides taxon in South Tyrol. The second subspecies, the mediterranean B. incrassata subsp. incrassata, is known from only one location up to now. Important diagnostic features of B. arvensis and B. incrassata include the sequence of ITS1 region of the ribosomal nuclear DNA (the 238 bp long ITS1 sequences differ in 15 base pairs) and the shape and venation of the cotyledons (B. arvensis has oblong cotyledones with a distinct se-condary venation, B. incrassata has rounded cotyledones without secondary venation). B. arven-sis is a typical weed and occurs mostly in arable land and vine yards whereas B. incrassata grows preferably in dry grassland and pastures, but also in arable land and vine yards. B. incrassata sub-sp. incrassata is limited to dry pastures. Further characteristic features as well as the current en-dangering are discussed.
Article
Full-text available
A checklist of vascular plants of the Czech Republic is provided, based on the Kubát et al’s Key to the flora of the Czech Republic from 2002 and volumes 7 and 8 of the Flora of the Czech Republic as taxonomic reference, and incorporating numerous floristic, taxonomic and nomenclatural novelties. Native, alien, both naturalized and casual, as well as frequently cultivated taxa are included. Species, subspecies, nothospecies and nothosubspecies, and some frequently used variety names are listed. For cultivated plants, the taxonomic rank of Group is widely applied. For practical purposes, 188 species aggregates and other informal species groups are defined. References are made to corresponding taxonyms in the Key or the two Flora volumes when name or orthography changes occurred. Most important changes in nomenclature, taxonomy, recently described taxa and additions to the country’s flora are annotated. The flora of the Czech Republic includes 3557 species (plus 194 additional subspecies) and 609 (plus 13 additional nothospecies) hybrids. Of these, 2256 species are native, 464 naturalized (228 archaeophytes and 236 neophytes) and 837 casual aliens. Further, 324 cultivated taxa of different ranks are listed. The list includes categorizations of alien species of Pyšek et al.’s second edition of the Catalogue of alien plants of the Czech Republic and Red List categorizations of Grulich’s third edition of the Red List of vascular plants of the Czech Republic, both published in Preslia in 2012.
Article
The angiosperm family Boraginaceae includes ca. 1600 species distributed among ca. 110 genera. Some floral features are constant within the family, but many vegetative, floral, pollen, and nutlet traits vary. Utilizing 224 species of Boraginaceae and related taxa, five matrices were constructed with various combinations of morphological characters, three chloroplast DNA regions, and one nuclear ribosomal DNA region. Phylogenetic analyses were conducted for these matrices, and patterns of character evolution were examined. Boraginaceae is resolved as monophyletic, with Wellstedia as its sister. Codon is sister to Boraginaceae + Wellstedia. Although most of the investigated morphological characters have a low consistency index, particular character states are synapomorphies for large clades in each of the tribes of the family. In Boraginaceae, the breeding system heterostyly evolved at least 12 times, which is the largest number of origins resolved in any family; therefore Boraginaceae can serve as a model for the evolution and development of heterostyly. Nutlet ornamentation is most diverse in Cynoglosseae and Trichodesmeae, while pollen and floral features are most variable in Boragineae and Lithospermeae. Phylogenetic relationships and patterns of character evolution identified in the present study set the stage for future work creating an updated taxonomic system of Boraginaceae.
Article
In Mitteleuropa sind zwei Unterarten des Ackersteinsamens (Buglossoidesarvensis subsp. arvensis, B. arvensis subsp. sibthorpiana) verbreitet. Die molekularbiologische Untersuchung der nucleären ITS1-Region von 55 mitteleuropäischen Belegen verdeutlicht die Eigenständigkeit der beiden Sippen. Innerhalb des 238 Basenpaare langen Markers unterscheiden sich die Unterarten durch 15 Substitutionen (6,4 %). Die Ergebnisse lassen den Schluss zu, dass die Unterarten bisher aufgrund ihrer morphologischen Plastizität oft verwechselt und Häufigkeit und Verbreitung der Subspecies sibthorpiana unterschätzt wurden. Morphologisch lassen sich die beiden Unterarten anhand folgender Merkmale unterscheiden: Buglossoides arvensis subsp. arvensis besitzt längliche Keimblätter, eine gerade Gynobasis, einen unverdickten, geraden Pedicellus sowie cremefarbene oder selten leicht rosa gefärbte Blüten. Buglossoides arvensis subsp. sibthorpiana zeichnet sich durch runde Keimblätter, eine zur Fruchtzeit leicht zur Blütenstandsachse geneigte Gynobasis, einen schiefen, verdickten Pedicellus an den unteren Früchten und blaue, rosa oder cremefarben gefärbte Blüten aus. Weiterhin unterscheiden sich die Unterarten in ihren ökologischen Ansprüchen: B. arvensis subsp. arvensis kommt nur als Ackerunkraut vor, B. arvensis subsp. sibthorpiana wächst sowohl auf Ackerstandorten als auch auf Trockenrasen, sandigen Ruderalflächen oder in trockenen, lichten Wäldern.