ArticlePDF Available

Diet of the Common Kingfisher (Alcedo atthis) in relation to habitat type: A summary of results from the Czech Republic

Authors:

Abstract and Figures

Diet of the Common Kingfisher (Alcedo atthis) was studied by examination of 21 nest sediments (composed of the mass of regurgitated pellets from one breeding event / season) at the Slapy Reservoir, Blanice River, and five trout streams in the Czech Republic in the years 1999-2009. Based on diagnostic bones (maxillare, dentale, intermaxillare, praeoperculare, operculare, ossa pharyngea, glossohyale, palatinum, praevomer), a total of 11,149 individuals of 26 fish species and 6 families (Cyprinidae, Percidae, Salmonidae, Cottidae, Balitoridae, Esocidae) were identified in the diet. Sizes of the dominant fish prey, such as the Gudgeon (Gobio gobio), European Chub (Leuciscus cephalus), European Perch (Perca fluviatilis) and Roach (Rutilus rutilus), were reconstructed using linear regression equations between measured dimensions of the diagnostic bone and total body length of the fish (LT). The size of fish prey ranged between 1.5 and 12 cm (maximum size was species dependent and differed according to body shape and the presence of thorns on opercular bones and hard sharp rays in fins), the optimum size was from 5 to 8 cm.
Content may be subject to copyright.
33
SYLVIA 47 / 2011
Potrava ledňáčka říčního (Alcedo atthis)
v závislosti na typu obývaného prostředí:
shrnutí výsledků z České republiky
Diet of the Common Kingfisher (Alcedo atthis)
in relation to habitat type: a summary of results
from the Czech Republic
Martin Čech1, 2, 3 & Pavel Čech3
1 Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Benátská 2, CZ-128 01 Praha
2; e-mail: carcharhinusleucas@yahoo.com
2 Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Hydrobiologický ústav, Na Sádkách 7, CZ-370 05 České
Budějovice
3 02/19 ZO ČSOP Alcedo, Blanická 1299, CZ-258 01 Vlašim; e-mail: pavelcech@tiscali.cz
Čech M. & Čech P. 2011: Potrava ledňáčka říčního (Alcedo atthis) v závislosti na typu obývaného
prostředí: shrnutí výsledků z České republiky. Sylvia 47: 33–47.
Potrava ledňáčka říčního (Alcedo atthis) byla studována na základě rozboru 21 hnízdních se-
dimentů (tvořen masou vývržků z jednoho hnízdění / hnízdní sezóny) na Slapské přehradě,
řece Blanici a na pěti pstruhových potocích v České republice v letech 1999–2009. S využitím
diagnostických kostí (maxillare, dentale, intermaxillare, praeoperculare, operculare, ossa pha-
ryngea, glossohyale, palatinum, praevomer) bylo celkem v potravě ledňáčka říčního identifiko-
váno 11 149 ryb 26 druhů a 6 čeledí (Cyprinidae, Percidae, Salmonidae, Cottidae, Balitoridae,
Esocidae). Velikost dominantní rybí kořisti, jako je např. hrouzek obecný (Gobio gobio), jelec
tloušť (Leuciscus cephalus), okoun říční (Perca fluviatilis) a plotice obecná (Rutilus rutilus),
byla rekonstruována pomocí lineárních regresních závislostí mezi velikostí diagnostické kosti
a celkovou délkou ryby (LT). Velikost lovených ryb se v extrémních případech pohybovala mezi
1,5 a 12 cm LT (maximální velikost byla druhově závislá a lišila se podle tvaru těla a přítomnosti
trnů na skřelových kostech a tvrdých, ostrých paprsků v ploutvích), optimální velikost byla 5 až
8 cm LT.
Diet of the Common Kingfisher (Alcedo atthis) was studied by examination of 21 nest sediments
(composed of the mass of regurgitated pellets from one breeding event / season) at the Slapy
Reservoir, Blanice River, and five trout streams in the Czech Republic in the years 1999–2009.
Based on diagnostic bones (maxillare, dentale, intermaxillare, praeoperculare, operculare, ossa
pharyngea, glossohyale, palatinum, praevomer), a total of 11,149 individuals of 26 fish species
and 6 families (Cyprinidae, Percidae, Salmonidae, Cottidae, Balitoridae, Esocidae) were identi-
fied in the diet. Sizes of the dominant fish prey, such as the Gudgeon (Gobio gobio), European
Chub (Leuciscus cephalus), European Perch (Perca fluviatilis) and Roach (Rutilus rutilus), were
reconstructed using linear regression equations between measured dimensions of the diagnostic
bone and total body length of the fish (LT). The size of fish prey ranged between 1.5 and 12 cm
(maximum size was species dependent and differed according to body shape and the presence
of thorns on opercular bones and hard sharp rays in fins), the optimum size was from 5 to 8 cm.
Keywords: diagnostic bones, European Chub, European Perch, Gudgeon, nest sediment, Roach
34
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
ÚVOD
Ledňáček říční (Alcedo atthis) je jedním
z nejvíce specializovaných rybích pre-
dátorů. Podle dosavadních poznatků se
zdá, že si svou kořist vybírá mnohem více
podle velikosti než podle druhové pří-
slušnosti, neboť na různých typech vod
vykazuje jeho potrava výrazné rozdíly
v druhovém složení, ale zcela minimální
rozdíly ve velikostním složení lovených
ryb (Hallet 1977, Reynolds & Hinge 1996,
Čech & Čech 2007b). Ačkoli je tento
drobný pták skutečným klenotem sto-
jatých i tekoucích vod, ale navíc i bio-
indikátorem vysoké kvality životního
prostředí, pro svou potravní vyhraněnost
je odpradávna pronásledován rybáři
(Bubeníček 1898). V sádkových chovech
nebo na menších pstruhových revírech
může ledňáček říční za jistých okolností
skutečně působit nezanedbatelné ztráty
na rybách. Vhodným rybářským mana-
gementem však lze tyto škody omezit na
naprosté minimum (např. Čech 2006a,
Čech & Čech 2007a, b, 2009b).
Protože potravě ledňáčka říčního na
území České republiky byla doposud vě-
nována jen minimální pozornost (Hudec
& Šťastný 2005) a i v celosvětovém měřít-
ku je kvalitních dat o jeho potravní biolo-
gii oproti rybožravým predátorům, jako
je např. kormorán velký (Phalacrocorax
carbo) nebo vydra říční (Lutra lutra),
jen omezené množství (Hallet 1977,
1982, Reynolds & Hinge 1996, Campos
a kol. 2000), bylo jedním z prioritních
úkolů projektů zabývajících se ledňáč-
kem říčním v celorepublikovém progra-
mu Českého svazu ochránců přírody
„Ochrana biodiverzity“ detailní studium
potravních nároků ledňáčka říčního
v jednotlivých typech prostředí. Cílem
projektů bylo zjistit druhové a velikostní
spektrum kořisti na modelovém příkla-
du Slapské přehrady (Čech & Čech 2003,
2005a, 2006), řeky Blanice (Čech 2001b,
c, Čech & Čech 2006) a na příkladu ně-
kolika pstruhových potoků ve Středních
Čechách a v kraji Vysočina (Čech &
Čech 2001a, b, 2006, 2009b), zhodnotit
vliv tohoto rybího predátora na lokální
ichtyofauny (např. Čech & Čech 2006,
2009b), vyčíslit případné škody na cílo-
vých druzích ryb (Čech & Čech 2001b,
2004, 2009b) a osvětová činnost pod-
ložená fakty, nikoli smyšlenkami (např.
Čech 2001a, b, c, Čech & Čech 2001a, b,
2003, Čech 2006a, b, c).
Předkládaná studie shrnuje dosavadní
výsledky projektů 02/19 základní orga-
nizace ČSOP ALCEDO (viz http://www.
alcedo-atthis.wu.cz/) za roky 1999–2009.
MATERIÁL A METODIKA
Do studie byly shrnuty výsledky analýz
hnízdních sedimentů ledňáčka říčního
z následujících typů prostředí, hnízdních
lokalit a let (obr. 1):
1) ÚN Slapy (přehrada s energetickým
a rekreačním využitím obhospoda-
řovaná Českým rybářským svazem,
Územním svazem města Prahy) –
hnízdní sediment z lokality Nová
Živohošť z roku 1999, 2000 a 2001
(Čech & Čech 2005a, 2006), z lokality
Smilovice z roku 2000 (Čech & Čech
2006) a z lokality Kobylníky z roku
2003 a 2004.
2) Blanice (řeka obhospodařovaná míst-
ní organizací ČRS Vlašim) – hnízdní
sediment z lokality Hrádek z roku
1999 a 2000 (Čech 2001b) a z lokality
Smršťov z roku 1999 a 2000 (Čech
2001c).
3) Chotýšanka (pstruhový potok ob-
hospodařovaný MO ČRS Vlašim) –
dva hnízdní sedimenty z lokality
Slověnice z roku 1999 (Čech 2001a;
Čech & Čech 2001a, b) a z lokality
Takonín z roku 2000 (Čech 2001a;
Čech & Čech 2001b) a 2006 (Čech &
Čech 2007a).
35
SYLVIA 47 / 2011
4) Křešický potok (pstruhový potok
obhospodařovaný MO ČRS Čes
Šternberk) – hnízdní sediment z roku
2000 (Čech & Čech 2006) a 2004
(Čech & Čech 2009b).
5) Losinský potok (pstruhový potok ob-
hospodařovaný MO ČRS Kácov) –
hnízdní sediment z roku 2004 (Čech
& Čech 2009b).
6) Štěpánovský potok (pstruhový potok
obhospodařovaný MO ČRS Soutice) –
hnízdní sediment z roku 2000, 2001
a 2003 (Čech & Čech 2004).
7) Martinický potok (pstruhový potok ob-
hospodařovaný MO ČRS Humpolec) –
hnízdní sediment z roku 2000 (Čech &
Čech 2006, 2009b).
Jednotlivé sedimenty byly odebrány
z hnízdní komůrky ledňáčka říčního
ihned po skončení příslušné hnízdní
sezóny po předchozích pravidelných
kontrolách obsazení nory a úspěšnosti
Obr. 1. Hnízdiště ledňáčka říčního (Alcedo atthis) na (a) ÚN Slapy a na (b) Blanici, Chotýšance,
Křešickém potoce, Losinském potoce, Štěpánovském potoce a Martinickém potoce odkud byly
odebrány hnízdní sedimenty pro zjištění druhového spektra lovené kořisti.
Fig. 1. Nest sites of the Common Kingfisher (Alcedo atthis) at (a) the Slapy Reservoir and at (b)
the Blanice River, Chotýšanka stream, Křesický stream, Losinský stream, Štěpánovský stream
and Martinický stream where the nest sediments were taken for the estimate of species spectra
of the hunted prey.
36
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
hnízdění metodikou uváděnou Čechem
& Čechem (2005a, 2007b). Hnízdní se-
diment tvořený masou rozšlapaných
potravních vývržků obsahuje kosterní
zbytky ulovených a natrávených ryb
(ledňáček říční má nedokonalé trávení),
tedy kompletní záznam o tom, čím byla
mláďata krmena během hnízdní sezó-
ny, včetně částečného záznamu o potra-
vě dospělých ptáků po dobu hnízdění
(Čech 2006b, Čech & Čech 2007a).
Každý hnízdní sediment byl na 48 ho-
din ponořen do roztoku vody a de-
tergentního prostředku, následně byl
proplachován, sušen a analyzován
pod binokulární lupou (zvětšení 8krát
a 16krát) (Čech & Čech 2004, 2005a,
2007b). K určení druhového a velikost-
ního spektra ledňáčkem lovených ryb
byly použity typické kosti hlavy, jako
jsou čelisti (maxillare, dentale, interma-
xillare), kosti skřelové (praeoperculare,
operculare), kosti požerákové (ossa pha-
ryngea), kost podjazyková (glossohyale)
a kosti patrové (palatinum, praevomer)
(Pekař 1965, Hanel 1992, Hanel 1998,
Čech & Čech 2001a, 2004, 2005a, 2007a).
Kromě nepárových kostí, jako je kost
podjazyková a kost radličná (praevo-
mer), byly ostatní diagnostické kosti
párovány (tj. vytvořeny dvojice levých
a pravých kostí stejné velikosti), takže
celkový počet ryb ve vzorku byl dán
počtem párů párových kostí a počtem
nevypárovaných kostí, buď levých nebo
pravých, podle toho, které ve vzorku
převažovaly (Čech et al. 2008, Čech &
Čech 2009b). Názorné příklady diagnos-
tických kostí viz Čech & Čech (2006,
2007b), Čech et al. (2008) a Čech &
Vejřík (2011), rovnice pro výpočet veli-
kosti jednotlivých druhů ryb (udávána
vždy celková délka – LT; longitudo totalis,
tj. od špičky rypce po nejzazší konec
ocasní ploutve) z velikosti nalezených di-
agnostických kostí (požerákových kostí,
čelistí, skřelových kostí), včetně způsobu
měření těchto kostí viz Čech et al. (2008)
a Čech & Vejřík (2011). Rovnice pro
výpočet velikosti mřenky mramorované
(Barbatula barbatula) z nalezených
kostí požerákových byla převzata z práce
Reynoldse & Hingeho (1996).
Výsledky analýz hnízdních sedimentů
byly pro potřeby této shrnující potravní
studie doplněny o některé další, unikátní
a doposud nepublikované poznatky dru-
hého z autorů nashromážděné za více
než 35 let monitoringu hnízdní biologie
ledňáčka říčního ve Středních Čechách
a v kraji Vysočina, jakož i o poznatky
z opakovaného, úspěšného odchovu
opuštěných mláďat ledňáčka říčního
v záchranné stanici pro handicapované
živočichy ve Vlašimi.
VÝSLEDKY
Od roku 1999 do roku 2009 bylo ve
Středních Čechách a v kraji Vysočina
analyzováno celkem 21 hnízdních sedi-
mentů ledňáčka říčního ze sedmi růz-
ných typů prostředí (přehrada – ÚN
Slapy; řeka – Blanice; pstruhové potoky –
Chotýšanka, Losinský potok, Křešický
potok, Martinický potok, Štěpánovský
potok), ve kterých byly nalezeny diagnos-
tické kosti 11 149 ryb, 26 druhů a 6 čeledí
(kaprovití – Cyprinidae, mřenkovití –
Balitoridae, štikovití – Esocidae, lososo-
vití – Salmonidae, vrankovití – Cottidae,
okounovití – Percidae). Potravu ledňáčka
říčního tvořily jmenovitě tyto druhy ryb
(řazeno sestupně podle podílu zastou-
pení v potravě; průměr ze všech typů
prostředí, obr. 2): hrouzek obecný (Hr;
Gobio gobio), jelec tloušť (Tl; Leuciscus
cephalus), okoun říční (Oř; Perca flu-
viatilis), plotice obecná (Pl; Rutilus ru-
tilus), ouklej obecná (Ouk; Alburnus
alburnus), pstruh obecný (Po; Salmo
trutta), vranka obecná (Vr; Cottus gobio),
střevlička východní (Střv; Pseudorasbora
parva), jelec proudník (Jp; Leuciscus
37
SYLVIA 47 / 2011
leuciscus), mřenka mramorovaná (Mm;
Barbatula barbatula), bolen dravý (Bo;
Aspius aspius), štika obecná (Š; Esox luci-
us), parma obecná (Pa; Barbus barbus),
cejn velký (Cv; Abramis brama), ježdík
obecný (Jež; Gymnocephalus cernuus),
lín obecný (L; Tinca tinca), siven americ-
ký (Si; Salvelinus fontinalis), jelec jesen
(Jj; Leuciscus idus), candát obecný (Ca;
Sander lucioperca), slunka obecná (Slu;
Leucaspius delineatus), perlín ostrobři-
chý (Pn; Scardinius erythrophthalmus),
kapr obecný (K; Cyprinus carpio), os-
troretka stěhovavá (Ostr; Chondrostoma
nasus), podoustev říční (Pod; Vimba
vimba), karas stříbřitý (Ks; Carassius
auratus), cejnek malý (Cm; Abramis
bjoerkna).
Na ÚN Slapy byl ve všech letech a na
všech sledovaných lokalitách dominant-
ním druhem v potravě ledňáčka říčního
okoun říční (57,9–86,5 % potravy), ná-
sledován ouklejí obecnou (2,6–14,4 %)
a ploticí obecnou (2,6–12,2 %). Vedle
typických přehradních druhů ryb, jako
je např. candát, ježdík, bolen a štika,
ledňáček pravidelně lovil i pstruha obec-
ného (1–4 kusy každý rok, kromě loka-
lity Kobylníky v roce 2003). Na lokalitě
Kobylníky byly v roce 2004 v hnízdním
sedimentu navíc nalezeny i diagnostic-
ké kosti dvou mřenek mramorovaných
a jedné vranky obecné. Tyto úlovky zřej-
mě pocházejí z ústí malých potoků vléva-
jících se do přehrady, nebo přímo z těch-
to potoků (chovné pstruhové kapiláry
ČRS), na které ledňáček příležitostně
také zaletuje, zvláště v době, kdy je na
hlavním tělese nádrže rušen rekreanty.
Celkem na ÚN Slapy ledňáček ulovil
18 druhů ryb (obr. 2). Kromě ryb byl
na lokalitě Smilovice v roce 2000 zazna-
menán v potravě ledňáčka říčního i rak
(Astacidae), velké larvy vážek (Odonata)
a potápník vroubený (Dytiscus margina-
lis). Podobně na lokalitě Nová Živohošť
byl v roce 2000 v hnízdním sedimen-
tu nalezen exoskelet velké larvy šídla
(Anax sp.).
Na řece Blanici byl v obou sledova-
ných letech a na obou lokalitách v potra-
vě ledňáčka říčního významněji zastou-
pen hrouzek obecný (18,0–46,6 %) a je-
lec tloušť (9,4–13,5 %), na lokalitě Hrádek
pak plotice obecná (22,4 a 55,9 %) a na
lokalitě Smršťov střevlička východní
(26,7 a 64,0 %). Celkem na Blanici ledňá-
ček ulovil 15 druhů ryb (obr. 2).
Na Chotýšance byl dominantním dru-
hem v potravě ledňáčka říčního hrouzek
obecný (33,8–61,6 %), a to na obou lo-
kalitách a ve všech sledovaných letech.
Významněji zde byl v potravě zastoupen
i jelec tloušť (5,1–24,8 %), na lokalitě
Slověnice pak mřenka mramorovaná
(18,9 %) a plotice obecná (14,7 %) a na
lokalitě Takonín okoun říční (až 41,4 %
v roce 2006). Celkem na Chotýšance led-
ňáček ulovil 13 druhů ryb (obr. 2).
V případě Losinského potoka byl do-
minantním druhem v potravě ledňáčka
říčního jelec tloušť (24,8 %), následo-
ván vrankou obecnou (17,2 %), ouklejí
obecnou (16,7 %), hrouzkem obecným
(13,0 %) a ploticí obecnou (10,2 %).
Celkem zde ledňáček ulovil 17 druhů ryb
(obr. 2). Kromě ryb byla v hnízdním se-
dimentu ledňáčka říčního nalezena i ješ-
těrka (Lacerta sp.) ve velikosti přibližně
9 cm, blíže viz Čech & Čech (2005b).
V roce 2009 byl na Losinském potoce
chycen do ornitologické nárazové sítě
ledňáček, který svým mláďatům nesl ho-
řavku duhovou (Rhodeus sericeus).
Na Křešickém potoce byla potrava
ledňáčka říčního silně ovlivněna vysa-
zováním pstruha obecného. V roce, kdy
pstruh nebyl vysazen (2000), lovil ledňá-
ček především hrouzka obecného, ploti-
ci obecnou, jelce tlouště, ouklej obecnou
a jelce proudníka (celkem 80,7 % kořis-
ti). Pstruh tvořil jen zanedbatelnou slož-
ku potravy (0,8 %). V roce 2004, kdy MO
ČRS Český Šternberk vysadila do revíru
38
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
juvenilní jedince pstruha obecného, byl
právě pstruh dominantní kořistí ledňáč-
ka říčního (55,1 % kořisti), naopak druhy
zmíněné výše tvořily jen 22,2 % potra-
vy (podrobněji viz Čech & Čech 2006,
2009b). Celkem na Křešickém potoce
ledňáček ulovil 16 druhů ryb (obr. 2).
Na Martinickém potoce byl dominant-
ním druhem v potravě ledňáčka říčního
jelec tloušť (24,5 %), následován okou-
nem říčním (16,9 %) a vrankou obec-
nou (16,5 %). Významněji byl loven také
pstruh obecný (9,6 %), hrouzek obecný
(9,6 %), plotice obecná (8,2 %) a ouklej
obecná (6,7 %). Celkem zde ledňáček
ulovil 13 druhů ryb (obr. 2).
V případě Štěpánovského potoka byla
potrava ledňáčka říčního dramaticky
ovlivněna katastrofickou povodní v roce
2001 i následnými celorepublikovými
povodněmi v roce 2002 (blíže viz Čech
& Čech 2004). Před povodněmi byl do-
minantním druhem v potravě ledňáčka
říčního pstruh obecný (44,4 %), násle-
dován jelcem tlouštěm (13,5 %), ploti-
cí obecnou (10,0 %), vrankou obecnou
(8,8 %) a jelcem proudníkem (8,4 %).
Při katastrofické povodni v roce 2001
se průtok vody v potoce jednorázo
zvýšil více než 500krát z průměrného
letního průtoku 0,2 m3 s-1 na více než
100 m3 s-1. Původní substrát dna (štěrk,
písek, valouny do velikosti lidské hlavy)
byl vynesen na okolní louky a vzápě-
tí, v závěru povodňové vlny, nahrazen
těžkým bahnem z vyplavených rybníků
a splachy z polí. Lokální ichtyofauna
byla z velké části vyplavena do Sázavy
a nahrazena rybami z výše položených
úseků a z vyplavených rybníků. Po této
povodňové vlně byla dominantním dru-
hem v potravě ledňáčka říčního ouklej
obecná (56,6 %), následována ploticí
obecnou (17,6 %) a jelcem tlouštěm
(12,2 %). Pstruh obecný z potravy led-
ňáčka úplně vymizel, vranku ledňáček
ulovil jedinou. Celorepublikové povod-
ně v roce 2002 neměly na Štěpánovský
potok zdaleka tak dramatický dopad
jako lokální povodeň z roku 2001. Průtok
se zvýšil pouze dvacetinásobně, navíc
vysoká voda v Sázavě umožnila migraci
nových druhů ryb do vyšších partií poto-
ka (Štěpánovský potok sloužil jako refu-
gium pro ryby ze Sázavy). Rok po celore-
publikových povodních dominoval v po-
travě ledňáčka říčního na Štěpánovském
potoce jelec tloušť (21,4 %), následován
hrouzkem obecným (20,8 %), bolenem
dravým (13,8 %) a ouklejí obecnou
(13,4 %). Ledňáček příležitostně lovil
také vranku obecnou (9,2 %), která se
zřejmě z přítokových kapilár vrátila do
hlavního toku Štěpánovského potoka.
Celkem na Štěpánovském potoce ledňá-
ček ulovil 19 druhů ryb (obr. 2), včetně
málo běžných druhů jako je siven ame-
rický (patrně výsledek epizodického vy-
sazování MO ČRS Soutice), parma obec-
ná (nalezena i v případě Losinského
a Křešického potoka, které jsou taktéž
přítoky Sázavy), ostroretka stěhovavá,
jelec jesen a slunka obecná.
Pouze osm druhů ryb (hrouzek obec-
ný, jelec proudník, jelec tloušť, ouklej
obecná, plotice obecná, mřenka mramo-
rovaná, pstruh obecný a okoun říční)
bylo nalezeno v potravě ledňáčka říční-
ho jak na ÚN Slapy, tak na řece Blanici
i na všech pěti pstruhových potocích
(obr. 2).
Z hlediska velikosti lovené kořisti lze
podle dosavadních výsledků šetření kon-
statovat, že ledňáček říční loví ryby ve
velikostním rozmezí 1,5–12 cm LT, při-
čemž optimální velikost kořisti (druhově
nezávislá) představují ryby ve velikosti
5–8 cm LT (obr. 3). Maximální velikost lo-
vené kořisti je naopak druhově specific-
ká a je striktně závislá na tvaru těla ryby
(torpédovité vs. vysokotělé nebo jinak
bachraté ryby) a eventuálním arsená-
lu ostrých tvrdých paprsků v ploutvích
(ryby okounovité), či nebezpečných
39
SYLVIA 47 / 2011
trnů na skřelových kostech (ryby okou-
novité, ryby vrankovité). Ryby ideálně
torpédovitého tvaru těla bez jakýchkoli
trnů na skřelových kostech nebo ost-
rých, tvrdých paprsků v ploutvích, jako
je např. pstruh obecný, jelec tloušť nebo
ouklej obecná, ledňáček loví ve výjimeč-
ných případech až do maximální velikos-
ti 12 cm LT. U hrouzka obecného, který
má masivnější hlavu, je limitní velikost
11 cm LT, stejně jako pro vysokotělejší
plotici obecnou. Okouna říčního, který
disponuje jak tvrdými paprsky v plout-
vích, tak trny na skřelových kostech,
navíc má stejně jako plotice vyšší tělo,
si ledňáček troufne lovit již jen do ma-
ximální velikosti 10 cm LT. Vranku obec-
nou, která na rozdíl od okouna má ješ
extrémně širokou hlavu, loví ledňáček
již jen do maximální velikosti 9 cm LT
Obr. 2. Druhové složení potravy ledňáčka říčního na ÚN Slapy, na Blanici, Chotýšance,
Losinském, Křešickém, Martinickém a Štěpánovském potoce (pouze rybí kořist). Číslo v závor-
ce značí celkový počet druhů. Kategorie ostatní / others* ÚN Slapy: Hr, Jp, Tl, Bo, Cv, Ks, K, Pn,
Mm, Š, Po, Vr, Jež, Ca; Blanice: Jp, L, K, Cm, Cv, Mm, Š, Po, Ca; Chotýšanka: Jp, Ouk, K, Cv, Střv,
Po, Vr, Ca; Losinský p.: Pa, L, Jp, Mm, Pn, Š, Střv, Ostr, Pod, Oř; Křešický p.: Bo, Pa, L, Cv, Mm, Š, Vr,
Jež; Martinický p.: Jp, Bo, Cv, Mm, Š, Ca; Štěpánovský p.: Jj, Pa, K, Střv, Ostr, Slu, Mm, Š, Si, Oř, Ca.
Fig. 2. Species composition in the diet of the Common Kingfisher at the Slapy Reservoir,
Blanice River, Chotýšanka stream, Křešický stream, Losinský stream, Štěpánovský stream and
Martinický stream (only fish prey included). Numbers in brackets indicate the total number of
identified species. See Summary for abbrevations of the names of fish species.
100 %
90 %
80 %
70 %
60 %
50 %
40 %
30 %
20 %
10 %
0 %
n= 3041 n=2891 n=1653 n=1165 n=419 n=822 n=1158
ÚN Slapy Blanice Chotýšanka Losinský p. Křešický p. Martinický p. Štěpánovský p.
(18) (15) (13) (17) (16) (13) (19)
Hrouzek obecný Jelec proudník Jelec tloušť
(Gobio gobio) (Leuciscus leuciscus) (Leuciscus cephalus)
Plotice obecná Ouklej obecná Bolen dravý
(Rutilus rutilus) (Alburnus alburnus) (Aspius aspius)
Střevlička východní Mřenka mramorovaná Pstruh obecný
(Pseudorasbora parva) (Barbatula barbatula) (Salmo trutta)
Vranka obecná Okoun říční Ostatní/others*
(Cottus gobio) (Perca fluviatilis)
40
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
(obr. 3). I tak většina udušených mláďat
připadá na vrub právě vrance obecné
v případech, kdy nedostatečně usmr-
cená ryba vzpříčí své skřele právě ve
chvíli, kdy je polykána (P. Čech, vlastní
pozorování). Jakmile se skřelové trny
zaseknou do stěn trávicí trubice, další
polykání kořisti, nebo i její vyvržení, je
zcela vyloučeno. Mládě se buď udusí do
několika minut, nebo uhyne vysílením
do několika hodin.
Pouze během prvních dvou dnů živo-
ta je mláďatům ledňáčka říčního přiná-
šena do hnízdní komůrky skutečně malá
kořist (ryby ve velikosti 2–5 cm LT). Od
stáří tří dnů jsou jim již přinášeny ryby
Obr. 3. Srovnání velikosti ryb (devět nejčastěji lovených druhů; běžně lovená velikost, příle-
žitostně lovená velikost, výjimečně lovená velikost, optimální velikost) lovených ledňáčkem
říčním v závislosti na druhové příslušnosti, a tedy tvaru těla a přítomnosti nebo absenci trnů
na skřelových kostech a ostrých, tvrdých paprsků v ploutvích. Běžně lovená velikost zahrnuje
ryby lovené ve ≥ 5 % případů, příležitostně lovená velikost zahrnuje ryby lovené v < 5 % přípa-
dů, výjimečně lovená velikost zahrnuje ryby lovené v < 1% případů. *Ryba torpédovitého tvaru
těla. Ryba torpédovitého tvaru těla s masivní hlavou. §Ryba s vyšším tělem. Hrbatá ryba s trny
na skřelových kostech a tvrdými ostrými paprsky v ploutvích. Ryba s širokou, tzv. žabí hlavou
a trny na skřelových kostech.
Zdroje: 1Čech & Čech (2001a), 2Čech & Čech (2005a), 3Čech & Čech (2006), 4Čech & Čech
(2009), 5 M. Čech, P. Čech (nepublikovaná data).
Fig. 3. Comparison of fish sizes (nine most often hunted species; commonly hunted size, occasi-
onally hunted size, exceptionally hunted size, optimal size) hunted by the Common Kingfisher
in relation to species type, characterised by body shape and presence or absence of thorns on
opercular bones and sharp hard rays in fins. The commonly hunted size is defined as fish
hunted in ≥ 5% of the cases, the occasionally hunted size comprises fish hunted in < 5% of the
cases, the exceptionally hunted size comprises fish hunted in < 1% of the cases. *Torpedo-shaped
fish. Torpedo-shaped fish with massive head. §Fish with dorsoventraly enlarged body. Humped
body-shaped fish with thorns on opercular bones and hard sharp rays in fins. Fish with wide
frog-like head and thorns on opercular bones.
Sources: 1Čech & Čech (2001a), 2Čech & Čech (2005a), 3Čech & Čech (2006), 4Čech & Čech
(2009), 5 M. Čech, P. Čech (unpublished data).
běžně lovená velikost příležitostně lovená velikost
commonly hunted size occasionally hunted size
výjimečně lovená velikost optimální lovená velikost (bez ohledu na druh)
exceptionally hunted size optimal hunted size (species irrespective)
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
délka ryby (cm) - LT / fish length (cm) - LT
41
SYLVIA 47 / 2011
spadající do kategorie „optimální veli-
kost“, tj. výrazně nad 5 cm LT (obr. 4). Ve
stáří sedmi dnů bylo pozorováno krmení
mláďat většími rybami – jelec proudník
(8 cm LT), hrouzek obecný (7,2 cm LT),
plotice obecná (7 cm LT). Snahou dospě-
lých ptáků je přinášet mláďatům kořist
v maximální velikosti, kterou jsou ještě
schopna bezpečně spolykat, byť tento
proces může trvat i mnoho minut. Mládě
se na přinesenou rybu navlékne doslova
jako ponožka. Ocasní část ryby často
dlouhé minuty trčí ze zobáku mladého
ledňáčka a až činností žaludečních šťáv
dojde k jejímu posunu do nižších par-
tií trávicí trubice. Žravost ledňáčků je
extrémní: sedm dní stará mláďata váží
ráno před započetím krmení v průměru
21,2 g (min.– max. 18,5–23 g, n = 7), již
po třech hodinách intenzivního krme-
ní pak v průměru 35,6 g (min.– max.
33– 41 g, n = 7), tzn. díky přinášené kořis-
ti svou váhu téměř zdvojnásobí.
DISKUSE
Předkládaná studie přináší výsledky ana-
lýz 21 hnízdních sedimentů ledňáčka říč-
ního z údolní nádrže (6 sedimentů), luž-
ní řeky (4) a pěti různých pstruhových
Obr. 4. (a) Mládě ledňáčka říčního ve stáří tři dny. (b) Potrava třídenního mláděte ledňáčka
říčního – plotice obecná (Rutilus rutilus) ve velikosti 6,4 cm LT. Šipka ukazuje místo, kde je
v žaludku uložena a trávena plotice této velikosti.
Fig. 4. (a) A nestling of the Common Kingfisher at the age of three days. (b) The diet of a three-
day-old Kingfisher nestling – Roach (Rutilus rutilus), 6.4 cm in size. The arrow shows the place
in the stomach where the Roach of such size is deposited and digested
42
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
potoků (11), ve kterých byly nalezeny
diagnostické kosti 11 149 ryb 26 druhů.
Pokud je autorům známo, jde i v celo-
světovém měřítku o největší a nejpo-
drobnější soubor dat o potravní biologii
tohoto rybožravého predátora (Čech &
Čech 2007a, tato studie). Autoři studie
již dopředu, vědomě rezignovali na jis-
tě cenné srovnání potravního spektra
ledňáčka říčního s ichtyologickými daty
z důvodu 1) všeobecné absence těchto
dat, 2) z důvodu extrémní technické
a především finanční náročnosti jejich
kvalitního sběru, která dalece přesahuje
rámec projektu a 3) z důvodu sporné
výpovědní hodnoty těchto dat, obvykle
špatně nasbíraných, tj. bez respektování
potravních zvyklostí cílového predáto-
ra a především zcela bez respektová-
ní eko-etologie jeho potenciální kořisti
(cf. Hallet 1977, Campos et al. 2000,).
Doposud nejrozsáhlejší výzkum po-
travy ledňáčka říčního byl proveden na
řece Lesse v belgických Ardenách (Hallet
1977). Byly při něm analyzovány vývrž-
kové sedimenty ze dvanácti hnízdních
lokalit, ve kterých byly nalezeny diagnos-
tické kosti 14 475 ryb. Výzkum byl však
prováděn na jedné jediné řece a kap-
rovité ryby, které tvořily 56 % potravy
místních ledňáčků říčních, nebyly určo-
vány do druhů (stanovena pouze pří-
slušnost k čeledi ryb kaprovitých podle
přítomnosti požerákových kostí). Podle
Halletové (1977) však přesto potrava led-
ňáčka říčního poskytla dobrý obraz o lo-
kální ichtyofauně, neboť všechny druhy
ryb, které se v řece Lesse vyskytovaly
[až na úhoře říčního (Anguilla anguilla)
a mihuli říční (Lampetra fluviatilis)],
byly prý nalezeny i v analyzovaných
hnízdních sedimentech.
Jiný rozsáhlý výzkum byl proveden na
řekách Erro a Areta v severním Španělsku
(Campos et al. 2000). Na každé řece byly
analyzovány dva hnízdní sedimenty led-
ňáčka říčního, ve kterých byly nalezeny
zbytky z 3 744 ryb pěti druhů – střevle
potoční (Phoxinus phoxinus), ostroretka
druhu Chondrostoma toxostoma, parma
(Barbus spp.), hrouzek obecný a pstruh
obecný. Tyto a pouze tyto druhy byly
v obou řekách identifikovány také při
srovnávacích odlovech ryb elektrickým
agregátem. Podobně na třech potocích
v New Forestu v hrabství Hampshire
na jihu Anglie našli Reynolds & Hinge
(1996) v hnízdních sedimentech ledňáč-
ka říčního pouze pět druhů ryb – stře-
vli potoční, vranku obecnou, pstruha
obecného, mřenku mramorovanou, kol-
jušku tříostnou (Gasterosteus aculeatus).
Stejné druhové složení prokázal i srovná-
vací odlov ryb do čeřínku. Analyzovány
byly sedimenty ze sedmi hnízdních lo-
kalit a v podvzorcích byly nalezeny dia-
gnostické kosti 481 ryb.
Z výsledků rozborů jednotlivých
hnízdních sedimentů z jednotlivých
typů prostředí lze soudit, že ledňáček
říční je potravním oportunistou, jehož
potravní spektrum zahrnuje ty druhy
ryb, které se na dané lokalitě právě na-
cházejí (Hallet 1977, Reynolds & Hinge
1996, Campos et al. 2000, Čech & Čech
2006, 2009b, tato studie). Proto je např.
na ÚN Slapy jeho dominantní potravou
okoun říční, ačkoli jde o druh, který při-
náší ledňáčkovi z hlediska krmení mlá-
ďat řadu komplikací. Ledňáček nemůže
okouna lovit v takových velikostech jako
třeba jelce tlouště, ouklej obecnou nebo
mřenku mramorovanou, neboť okoun
má drsné ktenoidní šupiny, vysoké tělo,
trny na skřelových kostech a tvrdé pa-
prsky v první hřbetní ploutvi. Ve velikos-
ti >10 cm LT je okoun pro jakkoli vzrostlé
mládě ledňáčka říčního nespolykatelný
(P. Čech & M. Čech, vlastní pozorování).
Rodičovský pár odkrmující svá mláďata
převážně okounem proto musí nosit
kořist do hnízda častěji, než kdyby lovil
převážně ryby torpédovitého tvaru těla.
Navíc musí každou přinášenou rybu peč-
43
SYLVIA 47 / 2011
livě usmrtit (zadušením v zobáku, údery
o posedovou větev), neboť vzpříčení
skřelových kostí a ježaté první hřbetní
ploutve by při polykání pro mládě bylo
smrtelné. Slapská přehrada však okouny
dlouhodobě oplývá (Čech et al. 2005),
proto má okoun na jídelníčku slapských
ledňáčků své nezastupitelné místo (Čech
& Čech 2003, 2005a, 2006).
Mnohem obtížněji vysvětlitelný je lov
vranky obecné, avšak zdá se, že jakmile
je tohoto druhu na lokalitě dostatek,
není pro ledňáčka problém ho lovit.
Skvěle maskovaná vranka je totiž na
dně potoků po většinu dne jen těžko
postřehnutelná. Navíc jde o druh s pře-
vážně soumračnou až noční aktivitou.
Ne dosti na tom, široká hlava a mocný
trn na skřelové kosti dělají z vranky ko-
řist pro ledňáčka absolutně nevhodnou
(Čech & Čech 2007a). Přesto např. na
některých úsecích belgické řeky Lesse
představovala vranka obecná přes 50 %
úlovků ledňáčka říčního (Hallet 1977).
Podobně na potocích v New Forestu
v hrabství Hampshire na jihu Anglie lovil
ledňáček vranku obecnou až ve 34 %
případů (Reynolds & Hinge 1996). Na
Štěpánovském potoce v hnízdní sezó-
ně 2000 představovala vranka obecná
8,8 % úlovků ledňáčka říčního, v hnízdní
sezóně 2003 pak 9,2 % (Čech & Čech
2004). Podobně na Martinickém potoce
v hnízdní sezóně 2000 představovala
vranka 16,5 % ledňáčkem lovených ryb,
na Losinském potoce v hnízdní sezóně
2004 pak 17,1 % (Čech & Čech 2009).
Ačkoli z výše uvedených výsledků
jednoznačně vyplývá, že se ledňáček
říční nebojí lovit ani, z hlediska polykání,
velmi problematickou kořist, mechanic-
ké hledisko je pro něj přesto důležité,
neboť určuje maximální velikost lovené
kořisti. Ta je striktně druhově specifická
(Čech & Čech 2007a). Podobně jako kor-
morán velký a na rozdíl od rybožravých
predátorů jako je např. vydra říční, norek
americký (Neovison vison) nebo orlovec
říční (Pandion haliaetus), ledňáček říční
polyká ryby vcelku, nikterak je netrhá
(Čech 2006a). Ryby ideálně torpédo-
vitého tvaru těla (např. pstruh, ouklej,
mřenka) může lovit až do maximální
velikosti 12 cm LT, zatímco ryby s vyšším
tělem (plotice) nebo s masivnější hla-
vou (hrouzek) loví již jen do maximální
velikosti 11 cm LT. Pro lepší představu:
např. u hrouzka obecného je průměr-
ný váhový rozdíl mezi rybou o velikosti
10 a velikosti 11 cm LT 2,4 g, mezi ry-
bou o velikosti 11 a velikosti 12 cm LT
pak 3,7 g (M. Čech, vlastní pozorování).
V komplikovanějších případech, kdy se
k „nestandardnímu“ tvaru těla přidá i ar-
senál trnů na skřelových kostech a/nebo
ostrých, tvrdých paprsků v ploutvích, je
maximální velikost lovených ryb ještě
menší. Okouna říčního tak ledňáček loví
již jen do maximální velkosti 10 cm LT
a vranku obecnou s širokou, tzv. žabí
hlavou již jen do maximální velikosti
9 cm LT (cf. Hallet 1982). Úplným extré-
mem je pak koljuška tříostná, která je
díky třem velkým kostěným hřbetním
trnům a dlouhým, extrémně tvrdým pa-
prskům v břišních ploutvích ledňáčkem
lovena jen do maximální velikosti 5 cm
LT (Reynolds & Hinge 1996). Ačkoli jak
vranka obecná, tak koljuška tříostná pa-
tří svým vzrůstem mezi malé ryby, i tak
běžně dorůstají velikosti 10–15 cm v pří-
padě vranky a 6–8 cm v případě koljušky
(Baruš & Oliva 1995). Velikostní selekti-
vita ledňáčka říčního je tedy i u těchto
dvou druhů více než zřejmá.
Různá, druhově specifická maximál-
ní velikost lovených ryb byla nedávno
prokázána i u kormorána velkého (Čech
et al. 2008). Také kormorán loví ryby tor-
pédovitého tvaru těla v mnohem větších
velikostech než ryby typu okoun nebo
cejn velký. Tato velikostní limitace se
dramaticky projeví především v zimním
období, kdy kormorán musí maximalizo-
44
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
vat své lovecké úsilí, proto ryby torpédo-
vitého tvaru těla výrazně preferuje, na-
opak vysokotělým rybám a rybám s trny
na skřelových kostech nebo s ostrými,
tvrdými paprsky v ploutvích se vyhýbá
(Čech et al. 2008).
Ve své studii Halletová (1982) uvádí,
že během prvních deseti dnů jsou mla-
dým ledňáčkům přinášeny do hnízdní
komůrky ryby ve velikosti do 5 cm a že
větší kořist pro ně rodičovští ptáci loví
teprve tehdy, když jsou mláďata schopna
ji pozřít. V naší studii jsme prokázali, že
již mládě ve věku tří dnů je schopno spo-
lykat rybu ve velikosti 6,4 cm a že mlá-
ďatům ve stáří sedm dnů jsou přinášeny
ryby ve velikosti 7–8 cm. Přinášením co
největších ryb, které jsou mladí ledňáčci
ještě schopni bezpečně pozřít, rodičov-
ští ptáci zřejmě optimalizují své potravní
chování a maximalizují svou reprodukč-
ní úspěšnost. Za dostatečné potravní
nabídky tak mohou na území České
republiky vychovávat mláďata třikrát až
čtyřikrát během jedné hnízdní sezóny
a jednotlivé snůšky se mohou časově
překrývat (v jedné noře dokrmují mladé,
v druhé sedí na nové snůšce, Čech 2007).
Ledňáček říční není vázán výhradně
jen na lov ryb. Příležitostně mu za potravu
slouží i larvy šídel a vážek, larvy potápní-
ků (Dytiscidae), jepic (Ephemeroptera)
a pošvatek (Plecoptera), ale i raci, blešiv-
ci (Gammarus sp.), pavouci (Araneae)
a žáby (Anura), především skokani
(Rana sp.) (revize viz Cramp 1990).
Podobně na Slapské přehradě byly
v analyzovaném hnízdním sedimentu
ledňáčka říčního nalezeny exoskelety la-
rev šídel a vážek, potápníka vroubeného
a raka (Čech & Čech 2003, 2005a, 2006).
Na Losinském potoce byla v hnízdním
sedimentu ledňáčka říčního objevena
dokonce spodní čelist cca 9 cm dlouhé
ještěrky (Čech & Čech 2005b, 2009b).
Pokud je autorům známo, jde o první,
zdokumentovaný nález vyššího obrat-
lovce v potravě ledňáčka říčního vůbec.
Na jistou nemalou míru potravní plasti-
city ukazuje i pozorování mladého led-
ňáčka, který s úspěchem sbíral bruslařky
(Gerris sp.) z vodní hladiny (P. Čech,
vlastní pozorování). Naopak drobní
měkkýši (Mollusca) uvádění v potravě
ledňáčka říčního Halletovou (1977) jsou
zřejmě pouze sekundárním úlovkem
(potrava ulovených ryb) a nikoli primár-
ní kořistí, stejně jako to bylo pozorováno
v případě kormorána velkého (Čech &
Čech 2009a). Čech (2010) prokázal, že
také semena a plody rostlin nalézané
v žaludcích nebo vývržcích některých
ledňáčků (viz např. zmínka v Hudec &
Šťastný 2005) pocházejí z potravy love-
ných ryb a nejsou primární kořistí. Na
druhou stranu, cílený lov nažloutlých,
úzkých vrbových lístků zmítajících se
v říčním proudu není, zvláště u mladých,
nezkušených ledňáčků, výjimkou (Čech
& Čech 2001a). Imitace úzkých těl ryb je
zde více než zřejmá.
Přes všechny anekdotické poznat-
ky zmíněné výše lze konstatovat, že na
rozdíl od situace např. ve Španělsku
(Cramp 1990), v České republice tvoří
nerybí složka jen zanedbatelnou část po-
travy ledňáčků říčních (obvykle < 1 %)
a že spíše než o loveckou specializaci
jde v naprosté většině případů zřejmě
o pouhou záměnu s rybami, které velké
larvy vážek, šídel a potápníků svým vze-
zřením i chováním připomínají.
PODĚKOVÁNÍ
Autoři děkují svým manželkám, Ivaně
Čechové a Marii Čechové, za trpělivost
a pochopení pro časově náročný koní-
ček a oběma anonymním oponentům
za cenné připomínky k původní verzi
rukopisu. Studie byla podpořena ČSOP,
programem „Ochrana biodiverzity“,
a Grantovou agenturou České republiky
(projekty č. 206/06/1371 a 206/09/P266).
45
SYLVIA 47 / 2011
SUMMARY
Diet of the Common Kingfisher (Alcedo
atthis) was studied using diagnostic
bones of their fish prey found in the
mass of regurgitated pellets in the nest
sediment. In total, 21 nest sediments
from the Slapy Reservoir (6 sediments),
Blanice River (4), Chotýšanka stream
(4), Losinský stream (1), Křešický
stream (2), Martinický stream (1) and
Štěpánovský stream (3) were analysed
in the years 1999–2009 (Fig.1). In these
nest sediments, altogether 11,149 indi-
viduals of 26 fish species and 6 families
(Cyprinidae, Percidae, Salmonidae,
Cottidae, Balitoridae, Esocidae) were
identified. Namely, the following fish
species were found in Kingfisher diet (in
order of decreasing importance in the
diet; Fig. 2): Gudgeon (Hr; Gobio gobio),
European Chub (Tl; Leuciscus cephalus),
European Perch (Oř; Perca fluviatilis),
Roach (Pl; Rutilus rutilus), Bleak (Ouk;
Alburnus alburnus), Brown Trout (Po;
Salmo trutta), Bullhead (Vr; Cottus gobio),
Stone Moroko (Střv; Pseudorasbora
parva), Dace (Jp; Leuciscus leuciscus),
Stone Loach (Mm; Barbatula barbatula),
Asp (Bo; Aspius aspius), Pike (Š; Esox
lucius), Barbel (Pa; Barbus barbus),
Common Bream (Cv; Abramis brama),
Ruffe (Jež; Gymnocephalus cernuus),
Tench (L; Tinca tinca), Brook Trout (Si;
Salvelinus fontinalis), Ide (Jj; Leuciscus
idus), Pikeperch (Ca; Sander lucio-
perca), Belica (Slu; Leucaspius delin-
eatus), Rudd (Pn; Scardinius eryth-
rophthalmus), Common Carp (K;
Cyprinus carpio), Common Nase (Ostr;
Chondrostoma nasus), Vimba Bream
(Pod; Vimba vimba), Prussian Carp (Ks;
Carassius auratus) and White Bream
(Cm; Abramis bjoerkna). In addition, in
case of the Slapy Reservoir also crayfish
(Astacidae), dragonfly larvae (Odonata)
and water-beetle larvae (Dytiscus mar-
ginalis) were found in Kingfisher diet.
Moreover, in case of the Losinský stream,
one lizard (Lacerta sp.) was found in the
nest sediment.
Sizes of the dominant fish prey were
reconstructed using linear regression
equations between measured dimension
of the diagnostic bone and total body
length of the fish (LT). The size of fish
prey ranged between 1.5 and 12 cm
with optimum size between 5 and 8 cm
(Fig. 3). Torpedo-shaped species such
as the European Chub, Brown Trout
or Bleak was consumed up to the size
of 12 cm, while the fish with massive
head like the Gudgeon up to 11 cm
and humped body-shaped species such
as the European Perch with thorns on
opercular bones and sharp hard rays in
the first dorsal fin up to 10 cm only. The
Bullhead with frog-like head and massive
thorn on the opercular bone was hunted
up to the size of 9 cm (Fig. 3). Despite
this size limit, the Bullhead as a prey is
still responsible for most of the deaths of
young Kingfishers, especially when the
fish is not completely dead and spreads
its opercles while being swallowed. Very
young nestlings are fed by fish ranging
between 2 and 5 cm in size. From the
age of 3 days onwards, the nestlings
are able to consume optimum prey size,
i.e. >5 cm (Fig. 4). In fact, parents feed
their young with as big fish as they are
able to swallow (safely), probably to
optimize their foraging behaviour and to
maximize the breeding success.
LITERATURA
Baruš V. & Oliva O. (eds) 1995: Mihulovci
Petromyzontes a ryby Osteichthyes (2).
Academia, Praha.
Bubeníček J. 1898: O rybách a jich chytá-
ní s dodatkem o vydře a chytání vyder,
o ledňáčkovi. Tiskem i nákladem Edvarda
Beauforta, Praha: 234–238.
46
Čech M. & Čech P. / Potrava ledňáčka říčního
Campos F., Fernández A., Gutiérrez-Corchero
F., Martin-Santos F. & Santos P. 2000: Diet
of the Eurasian Kingfisher (Alcedo atthis)
in northern Spain. Folia Zool. 49: 115–121.
Cramp J. S. (ed) 1990: The Birds of the Western
Palearctic. Vol. 4. Oxford University Press,
Oxford.
Čech M. 2001a: Potrava ledňáčka říčního na
Chotýšance. Pod Blaníkem 5/1: 12.
Čech M. 2001b: Vliv ledňáčka říčního na ryby
dolního toku Blanice. Pod Blaníkem 5/2:
11–13.
Čech M. 2001c: Rychlé šíření drobné asij-
ské rybky podblanickým regionem. Pod
Blaníkem 5/3: 4–6.
Čech M. 2006a: Do tajů biologie ryb. Predátoři
ryb XI. Rybářství 1: 24–27.
Čech M. 2006b: Do tajů biologie ryb. Predátoři
ryb XII. Rybářství 2: 24–27.
Čech M. 2006c: Do tajů biologie ryb. Predátoři
ryb XIII. Rybářství 3: 24–27.
Čech P. 2007: Charakteristika populace led-
ňáčka říčního (Alcedo atthis) hnízdící na
území České republiky. In: Čech P. (ed):
Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochra-
na a výzkum. Metodika Českého svazu
ochránců přírody č. 34. 02/19 ZO ČSOP
Alcedo, Vlašim: 12–21.
Čech P. 2010: Krásné, ale nežádoucí rostliny
v okolí vod. Rybářství 6: 58–59.
Čech M. & Čech P. 2001a: Za potravou ledňáč-
ka říčního. Živa 2: 85–86.
Čech M. & Čech P. 2001b: Vliv ledňáčka říč-
ního na ichtyofaunu pstruhových potoků.
Rybářství 6: 317.
Čech M. & Čech P. 2003: Potrava ledňáčka
říčního na údolních nádržích. Rybářství
3: 166–167.
Čech M. & Čech P. 2004: Vliv povodní na
ichtyofaunu Štěpánovského potoka. VII.
Česká ichtyologická konference, VÚRH,
Vodňany: 171–174.
Čech M. & Čech P. 2005a: Potrava ledňáčka
říčního na Slapské přehradě v letech 1999–
2001. Sborn. vlast. prací z Podblanicka
42/2002: 33–43.
Čech M. & Čech P. 2006: Potrava ledňáčka
říčního na nejrůznějších typech vod. In:
Čech P. (ed): Sborník referátů z meziná-
rodního semináře Ledňáček říční (Alcedo
atthis) – ochrana a výzkum. 02/19 ZO
ČSOP Alcedo, Vlašim: 55–71.
Čech M. & Čech P. 2007a: Potrava ledňáčka
říčního (Alcedo atthis) v České republice.
In: Čech P. (ed): Ledňáček říční (Alcedo
atthis), jeho ochrana a výzkum. Metodika
Českého svazu ochránců přírody č. 34.
02/19 ZO ČSOP Alcedo, Vlašim: 23–27.
Čech M. & Čech P. 2007b: Sledování potravní
biologie ledňáčka říčního. In: Čech P. (ed):
Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochra-
na a výzkum. Metodika Českého svazu
ochránců přírody č. 34. 02/19 ZO ČSOP
Alcedo, Vlašim: 50–55.
Čech M. & Čech P. 2009a: Potrava kormorána
velkého na vodárenské nádrži Želivka.
Sborn. vlast. prací z Podblanicka 48/2009:
91–105.
Čech M. & Čech P. 2009b: Vliv ledňáčka
říčního (Alcedo atthis) na ichtyofaunu vy-
braných pstruhových potoků ve Středních
Čechách a v kraji Vysočina. In: Čech
P. (ed): Sborník referátů z II. mezinárod-
ního semináře Ledňáček říční (Alcedo
atthis), jeho ochrana a výzkum. 02/19 ZO
ČSOP Alcedo, Vlašim: 78–88.
Čech M., Čech P., Kubečka J., Prchalová M.
& Draštík V. 2008: Size selectivity in sum-
mer and winter diets of Great Cormorant
(Phalacrocorax carbo): does it reflect
a season-dependent difference in foraging
efficiency? Waterbirds 31: 438–447.
Čech M., Kratochvíl M., Kubečka J., Draštík V.
& Matěna J. 2005: Diel vertical migrations
of bathypelagic Perch fry. J. Fish Biol. 66:
685–702.
Čech M. & Vejřík L. 2011: Winter diet of Great
Cormorant (Phalacrocorax carbo) on the
River Vltava: estimate of size and species
composition and potential for fish stock
losses. Folia Zool. 60: 129–142.
Čech P. & Čech M. 2005b: Unikátní nález ješ-
těrky v potravě ledňáčka říčního (Alcedo
atthis). Zprávy ČSO 60: 47–48.
Hallet C. 1977: Contribution a l‘étude du
régime alimentaire du Martin-Pêcheur
(Alcedo atthis) dans la vallée de la Lesse.
Aves 14: 128–144.
Hallet C. 1982: Etude du comportement de
predation du Martin-Pêcheur Alcedo atthis
(L.): taille preferentialle de capture du
chabot Cottus gobio L. et de la truite Salmo
trutta L. Revue d Ecologie (La Terre et la
Vie) 36: 211–222.
47
SYLVIA 47 / 2011
Hanel L. 1992: Poznáváme naše ryby.
Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha.
Hanel L. 1998: Ryby a mihulovci. In Mlíkovský
J. (ed): Potravní ekologie našich dravců
a sov. Metodika Českého svazu ochránců
přírody č. 11. 02/09 ZO ČSOP Vlašim,
Vlašim: 55–64.
Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR.
Ptáci II/2. Academia, Praha.
Pekař Č. 1965: Příspěvek k rozlišování plůd-
ku kaprovitých ryb Cyprinidae z údolní
nádrže Lipno. Práce VÚRH Vodňany 5:
171217.
Reynolds S. J. & Hinge M. D. C. 1996: Food
brought to the nest by breeding Kingfisher
(Alcedo atthis) in the New Forest of
southern England. Bird Study 43: 96–102.
Došlo 10. ledna 2011,
přijato 24. března 2011.
Received 10 January 2011;
accepted 24 March 2011.
Editor: P. Adamík
... Detail information on diets of White-throated Kingfisher is available both in Bangladesh (e.g., Naher and Sarker, 2015a) and abroad (e.g., Mukherjee, 1975;Yahya and Yasmin, 1991;Oommen and Andrews, 1998;Asokan et al., 2009). Some works have been done on the diets of Common Kingfisher in Bangladesh (Naher and Sarker, 2018) and in Europe (Raven, 1986, Reynolds andHinge, 1996;Campos et al., 2000;Cech and Cech, 2011;Vilches et al., 2013). Cech and Cech (2017) reported the effect on brood size of food provisioning rate in Common Kingfisher. ...
... Cech and Cech (2015), Hallet (1982), Reynolds and (1996) has shown that 97% of the diet of Kingfishers is composed of fish ranging in size from 2 to 10 cm. Swallowing of larger fish may be problematic, or even dangerous especially in cases of very young chicks and when prey have an atypical body shape (frog like head in bullhead, humped body in European perch), ctenoid scale (percidae), thorns on opercular bones (Bullhead, Percidae) or sharp hard rays in fins (Percidae) (Cech et al., 2008;2011). Parasharya et al. (2016) recorded the approximate length of a food of WK was 30-35 cm and Soud et al. (2010) recorded 30cm long food item. ...
... Hallet (1982) stated that nestlings are fed with fish in a size ranged from 2 to 5 cm within first ten days, larger preys are provided when chicks are ready to ingest them. A 3-day old chick could swallow a torpedo-shaped fish (Roach) at a size of 6.4 cm and that 7-day old chicks are routinely fed with fish of 7 to 8cm (Cech and Cech, 2011). They concluded that parents feed their young with fish as large as they are able to swallow (safely) in order to optimize their foraging behaviour and to maximize their breeding success (Cech and Cech, 2017). ...
Article
Full-text available
A study was done on 'Provisioned food items to the nestlings of Common Kingfisher (Alcedo atthis) and White-throated Kingfisher (Halcyon smyrnensis) by their parents' at Nikunja-1 and Madhabchala Union of Savar Upazilla in Dhaka District from September 2010 to September 2011 following focal animal sampling method with 5 minutes interval. During nesting period, the Common Kingfisher provisioned double (20.1 times/day/ nest or brood) than White-throated Kingfisher (10.7 times/ day/ nest or brood). A total of 8 species of foods (freshwater fishes only) were provisioned by the parents of Common Kingfisher while 9 species (4 species of arthropods, 3 freshwater fishes, one amphibian and one reptile) by White-throated Kingfisher. The Common Kingfisher highly preferred to provision the fry of Cichlid (49.8%, n= 80, numerical value) whereas the White-throated Kingfisher preferred fry of Rohu (40.4%, n= 80, numerical value) which were fresh water fishes and belonging to the Order Cypriniformes and Family Cyprinidae. The length and breadth of the food items of Common Kingfisher ranged from 2.3 to 6.2 cm (3.8 ± 0.8, n=80) and 0.7 to 2.9 cm (1.7 ± 0.4, n=80) respectively. This study was important to know the food items needed for the nestlings of Common and White-throated Kingfishers.
... For example, grey herons are known to feed on a variety of prey, including fish, small mammals, and amphibians. While white storks primarily consume frogs, grasshoppers and other large insects, kingfishers specialize in catching small fish (Jakubas and Mioduszewska, 2005;Čech and Čech, 2011;Surdo, 2022;Malan and Heimstadt, 2023). The sandpiper, a large waterfowl, is known for its nutritional adaptability and can consume both large prey, such as marine worms and shellfish, and smaller organisms, such as mud snails (Drewit, 2024). ...
... Während einige Autoren sich ausschließlich auf die Fischnahrung des Eisvogels konzentrieren (z.B. Hallet 1977;Martini 1981;Raven 1986;Reynolds & Hinge 1996;Campos et al. 2000;Čech & Čech 2011), führen andere in den Beutelisten neben Fischen, Fröschen und Kaulquappen auch aquatische Insekten auf, zum Beispiel Wasserwanzen, Käfer-und Libellenlarven (Liebe 1883;Collinge 1921;Irribarren & Nevado 1982;Bunzel 1987;Isotti & Consiglio 2002). Diese machen jeweils nur einen geringen Teil der Beutemasse aus. ...
Article
Full-text available
The Kingfisher Alcedo atthis as dragonfly hunter (Aves: Alcedinidae; Odonata) – The Common Kingfisher mainly feeds on small fish and to a lesser extent on aquatic arthropods caught by plunge-diving. As little is known about the Kingfisher’s insect nutrition we investigated the captured prey on photos and video films and analysed the contents of pellets collected between March and May in the years 2010-2014 at four riverine breeding sites along a 20 km stretch of the River Töss in the Swiss Plateau. Altogether we identified 273 insect prey items from more than 1,000 small cuticle fragments, comprising water bugs (Notonecta spp. and Iliocoris cimicoides, 62 %), Anisoptera (38.5 %) and Zygoptera (1.5 %). Anax imperator (mainly F0-stadia) constituted 49 %, Orthetrum cancellatum 31 % (mainly F1-stadia) and Aeshna cyanea 11.5 % (mainly F1-stadia) of the odonate prey, while Calopteryx sp., Brachytron pratense, Onychogomphus forcipatus, Cordulegaster boltonii, and Libellula depressa were only sporadically found.
... The second category is represented by species such as the Black Stork Ciconia nigra or Great Crested Grebe Podiceps cristatus, in which fish comprise the majority of the diet but the non-fish prey still occur as a constant component (usually <10% of the diet; Hampl et al. 2005 for Black Stork; Martinoli et al. 2003, Gagliardi et al. 2007 for Great Crested Grebe). The last category comprises species which are exclusive fish-eaters, such as the Great Cormorant Phalacrocorax carbo and the Common Kingfisher Alcedo atthis (Suter 1997, Keller 1998, C ˇ ech et al. 2008, Gwiazda & Amirowicz 2010, Emmrich & Düttmann 2011 for Great Cormorant; Raven 1986, Reynolds & Hinge 1996, Campos et al. 2000, Vilches et al. 2012, C ˇ ech & C ˇ ech 2013 for Common Kingfisher). However, especially in the case of the Common Kingfisher, most studies dealing with their diet have focused on only one or two streams/rivers (Campos et al. 2000, C ˇ ech & C ˇ ech 2013, Vilches et al. 2013), or the number of identified prey individuals was rather limited (Raven 1986, Reynolds & Hinge 1996). ...
Article
Full-text available
Capsule Non-fish prey constitutes an important component of the diet of many fish-eating birds.Aims In the present study, the role of non-fish prey in the diet of the Common Kingfisher Alcedo atthis was evaluated.Methods The species and size spectrum of prey in the diet was studied at 15 nest sites on 6 trout streams, 1 river and 1 reservoir in the Czech Republic, using the analysis of the nest sediment.Results 16 933 individual prey items were identified (99.93% fish and 0.07% non-fish prey). European Perch Perca fluviatilis, Roach Rutilus rutilus and Bleak Alburnus alburnus dominated the diets on the reservoir; Gudgeon Gobio gobio, European Chub Squalius cephalus and Roach those on the river; and Gudgeon, European Chub, Bullhead Cottus gobio, Roach, Bleak and Brown Trout Salmo trutta m. fario those in the trout streams. The sizes of their fish prey ranged from 16 to 134mm in total length (LT) with an average size of 66mm. The remains of non-fish prey were detected in only 5 of 30 nest sediments. The non-fish prey were mostly composed of large aquatic insect larvae: dragonflies Anax sp. and Aeshna sp., Common Club-tail Gomphus vulgatissimus and Great Diving Beetle Dytiscus marginalis. Kingfishers also took Spiny-cheek Crayfish Orconectes limosus, Newt Triturus sp. and a Lizard Lacerta sp. The estimated sizes of the non-fish prey ranged from 30 to 90mm.Conclusion The catch of non-fish prey appears to be accidental, and is more likely a result of target misinterpretation (fish-like body and fish-like movement) than a Kingfisher regularly switching to prey other than fish. The unique finding of a Lizard is the first record of an amniotic vertebrate in the diet of Common Kingfisher.
Article
The feeding ecology and distribution of the Common Kingfisher Alcedo atthis has been extensively studied during the breeding season in European freshwater habitats, but there is much less known about the ecology of this species in marine and brackish habitats. This study aims to (1) document the presence of Common Kingfishers in marine habitats of Galicia (NW Spain), based on a database of bird sightings collected in mainland Galicia (20042020) and on the Ces Islands (Coast of Galicia; 20082019), and (2) study their diet in marine habitats, analyzing 17 pellets collected during autumn and winter in a coastal salt lagoon on the Ces Islands. During autumn and winter, the number of observations of the species in mainland Galicia were higher in marine habitats than in freshwater habitats (21 = 10.88, P < 0.001). Moreover, Common Kingfishers visit the Ces Islands mostly during autumn and winter (98.6% of observations). Both datasets show that marine habitats are very important for wintering birds. In the coastal lagoon on the Ces Islands, the Common Prawn Palaemon serratus was the most frequent prey (41.7%), accounting for the highest percentage of the total biomass (68%); much more than the second most frequent prey, gobies (Gobiidae; 35.5%). This finding is exceptional in Europe, since only a few studies report shrimp as a prey item for Common Kingfishers, probably due to the lack of data from marine habitats during winter.
Article
Full-text available
The diet of the kingfisher Alcedo atthis is usually studied by collecting pellet pools from the nest after breeding. This collecting method is very efficient but has some drawbacks which include invasiveness and restriction to the reproductive period. To overcome these limits, here we propose the collection of pellets under resting sites. Although requiring a large number of surveys to find suitable resting sites and obtain sufficient sample size, this method is minimally invasive and allows a precise estimate of the relative frequency of prey items per pellet and the assessment of kingfisher diet also outside the breeding period. The methodology was applied to an Italian kingfisher population (River Ticino, northern Italy) between March and October 2019. Resting sites were identified in 15 out of 54 sampling stations, from which 133 pellets were collected. By comparing diagnostic remains, 478 preyed individuals were identified including mainly fish (94.4%) ranging in total length between 21 and 105 mm. Fish availability of the River was assessed. The fish community included 49 species, of which 22 (45%) were non-native. Kingfishers preyed on the most widespread and abundant native species, while the contribution of exotic fish was lower than expected. However, the overall consistency of prey use and availability suggests that the analysis of kingfisher pellets represents an additional method for monitoring the composition of freshwater fish communities and man-induced changes across broad geographical scales.
Article
Full-text available
Floods in June 2013 affected significant portions of the Czech Republic (total damages amounted ~600 millions of euro). This study examines the impact of catastrophic flood on the species composition and size of fish prey in the diet of the common kingfisher (Alcedo atthis), a fish-eating bird, nesting and hunting on Botič stream (Prague, Czech Republic) in 2013. Hundred and forty years water (flow 74.5 m3 s−1) caused considerable damage to property and it is likely that the character and size composition of biota, especially fish, changed. This should be reflected naturally in the diet of resident kingfishers. The diet of kingfishers before and after the flood were investigated from the mass of regurgitated pellets, which were collected from the nest tunnel and chamber immediately after the successful breeding period before and after the flood event. Before the flood (normal situation; flow 0.4–1.5 m3 s−1), the average length of fish caught was 6.5 cm LT (total length), average weight 2.6 g, and the index of food diversity was 1.58. After the flood, the average length of fish caught was 7.5 cm LT, weight 4.1 g, and the index of the food diversity was 1.36. It was evident that after the flood kingfishers were forced to hunt significantly larger prey. Six fish species (Gobio gobio, Squalius cephalus, Perca fluviatilis, Scardinius erythrophthalmus, Rutilus rutilus, Pseudorasbora parva) which were hunted both before and after the flood composed 96.5 and 99.8% of the catch (by numbers). Surprisingly, the impact of floods may not always be reflected in the species composition of the diet of fish-eating birds, it mostly depends on the presence of fish broadly occurring in the stream, natural stability of the fish stock and on the composition of the fish assemblage in the upstream catchment area.
Article
Full-text available
Generalist predators are able to exploit diverse prey depending on its spatial and temporal availability. Here, we examined how diet of a generalist fish-eating predator, the Common Kingfisher Alcedo atthis, varied at small spatial scale and throughout the breeding season. Analysis of debris collected from six nests showed that the diet composition of five breeding pairs significantly differed, although they bred in close proximity. The choice of prey was also dissimilar between birds that reared young at the beginning and at the end of the breeding season. Overall, kingfishers consumed seven fish species, with the Roach Rutilus rutilus as the most frequent prey both at the beginning and at the end of the breeding season.
Article
Full-text available
We measured food provisioning to broods of Common Kingfishers Alcedo atthis. We collected regurgitated undigested fish remains from artificial nests. Using artificial nests ensured that fish remains originated from the current nesting period and were not a result of multiple use of a nest within one breeding season or between seasons. In total, 4722 specimens of 24 fish species were identified in six nests, and from the remains masses of individual fish prey were estimated. Chicks were fed with fish weighing between 0.01 and 16.2 g (average: 3.0 g, median: 2.6 g). The food provisioning rate significantly increased with increasing brood size from 1498 g (505 fishes for four nestlings) to 2968 g (894 fishes for eight nestlings). During the fledging period each chick consumed on average 334 g of fish, which resulted in an estimated daily food intake of 37% of the chick’s body mass (average over the entire nestling period). The average daily energy intake was 73.5 kJ per chick, which was lower than expected for birds of equivalent size. It seems that a relatively low energy requirement of chicks, in conjunction with selecting for large and energy rich prey, are the key factors enabling Common Kingfishers to have large and multiple broods during one breeding season. In temperate zone of continental Europe, this reproduction strategy enables the species to compensate for the mortality caused by periodical severe winters.
Article
Full-text available
Diet of the Great Cormorant (Phalacrocorax carbo) was studied by (1) examining regurgitated pellets, individual fish bones and fish remains collected from below roost trees and by (2) analysis of stomach contents of shot birds at five localities in the Vltava River basin. Using diagnostic bones (maxillare, dentale, intermaxillare, praeoperculare, operculare, ossa pharyngea), a total of 3,039 fish individuals of 25 species (including one hybrid) and 6 families (Cyprinidae, Percidae, Esocidae, Salmonidae, Cottidae, Anguillidae) were identified in the diet. The sizes of fish prey were reconstructed using linear regression equations between the measured dimension of the diagnostic bone and total length of the fish (LT). Among the dominant species (86.2% of the diet), Roach (Rutilus rutilus) were taken in the length range of 5-38 cm LT, European Perch (Perca fluviatilis) in the length range of 6-37 cm L T, Bleak (Alburnus alburnus) in the length range of 5-20 cm LT and European Chub (Squalius cephalus) in the length range of 7-35 cm LT. The largest fish taken by Great Cormorants were a 46 cm European Eel (Anguilla anguilla) and a 41 cm Zander (Sander lucioperca), the heaviest fish were a 755 g Roach and a 734 g European Perch. Species of low value for anglers or fishermen, such as Roach, Common Bream, Bleak, European Chub, European Perch and Ruffe, represented 67.0-98.1% of the diet of Great Cormorants on individual localities.
Article
Full-text available
The winter diet of the great cormorant (Phalacrocorax carbo) was studied by means of examining regurgitated pellets, individual fish bones and fish remains collected from below the roosting trees in two sites on the River Vltava in Vyšší Brod and at Slapy Reservoir, Czech Republic, and by analysis of stomach contents of birds shot on the River Vltava in Prague. Using diagnostic bones (os pharyngeum, dentale, maxillare, praeoperculare) and own linear regression equations between measured dimension of the diagnostic bone and fish total length (L T), a total of 1152 fish of 22 species and 6 families were identified in the diet of great cormorants and their sizes were reconstructed. At all three localities on the main stream of the River Vltava, roach (Rutilus rutilus), bream (Abramis brama), bleak (Alburnus alburnus), European chub (Squalius cephalus), European perch (Perca fluviatilis) and ruffe (Gymnocephalus cernuus) made up at least 74.2 % of the cormorants' diet. A great potential for fish stock losses was identified for the River Vltava at Vyšší Brod and in Prague where the loss of fish due to overwintering great cormorants was estimated to be 22 kg ha –1 and up to 79 kg ha –1 respectively, i.e. belonging among the highest ever published figures for fish withdrawal caused by great cormorants from any inland waters (carp fishponds excluded). Most probably, both great cormorants and anglers are responsible for the decrease in catches of brown trout (Salmo trutta m. fario) and grayling (Thymallus thymallus) from the River Vltava in Vyšší Brod.
Article
Full-text available
Very few studies have addressed the breeding ecology of the Kingfisher, especially in Britain. The fish diet of Kingfishers was studied from 3 watersheds in the New Forest, Hampshire using analysis of regurgitated prey remains collected from nest tunnels and chambers. Diagnostic bones from each of 5 prey species were selected to identify prey species represented in the remains. From reference material, linear dimensions of the bone selected for recognition in each prey species were related to fish total length; dietary reconstructions from prey remains could thus estimate prey size structure as well as species frequency. Over 850 bones were recovered from 7 nest sites in which 10 broods were reared during 1989. Minnow was the most frequent prey with smaller numbers of the remaining species consumed. The choice of prey species was similar across different nest sites at the same watershed and also between first and second broods reared at the same nest site. Different fish species were taken at different watersheds, perhaps reflecting local variation in fish population structures. At all nest sites studied, size of prey appeared to be the main factor determining prey selection, with Minnows, Bullheads and Trout between 40 mm and 70 mm in total length being favoured.
Article
Full-text available
Diet of the Great Cormorant (Phalacrocorax carbo) was studied using regurgitated pellets, individual fish bones and fish remains collected from below roosting trees at Želivka and Slapy Reservoirs, Czech Republic, during summer, a warm winter and a cold winter. Both reservoirs have the same trophic status and similar fish assemblages. Using diagnostic bones (os pharyngeum, dentale, praeoperculare) and our own linear regression equations relating dimensions of the diagnostic bone and fish total length (LT), a total of 2,055 fish of 18 species and four families were identified in the diet of Great Cormorants and their size was reconstructed. Both fish total length and weight differed significantly between seasons being, on average, 12.0 cm and 30 g during summer, 18.3 cm and 109 g during a warm winter and 22.8 cm and 157 g during the cold winter. The average weight of fish taken by Great Cormorants significantly increased with decreasing air and water temperature. The contribution of the dominant “large growing”, torpedo-shaped fish species in the diet of Great Cormorants dramatically increased from summer to the cold winter. In contrast, the contribution of dominant “small growing”, torpedo-shaped species, or humped body-shaped species, showed completely the opposite tendency. Great Cormorants seem to consume all fish of appropriate size that they are able to catch in summer and select for larger fish in winter. Thus, the winter elevation of foraging efficiency described for Great Cormorants in the literature is due to capturing larger fish not to capturing more fish.
Article
Full-text available
The behaviour of young-of-the-year (YOY) perch Perca fluviatilis as a dominant species in the assemblage of fry in the pelagic of Slapy Reservoir (Czech Republic), was studied during late May and mid-June 2002 using acoustic methods and complementary net catches. During the day, perch fry were present simultaneously in littoral, epipelagic and bathypelagic habitats. Bathypelagic perch fry, forming a scattering layer, migrated vertically each day between the epilimnion and hypolimnion, with an amplitude of 11·0 m in May and 12·5 m in June. At dusk, the migratory bathypelagic fry mixed in the epilimnion with non-migrating epipelagic fry and spent the night close to the thermocline (abundance maximum at 3–4 m in May, 0–2 m in June). In June, shoaling behaviour by some of the bathypelagic perch fry was also observed: the shoaling fry remained higher in the water column than the non-shoaling fry. Both depths of the scattering layer and the depths of the fry shoals were strongly controlled by the light intensity. The contribution of the bathypelagic part of the population to the total numbers of pelagic perch fry decreased from 28·1% in May to 4·7% in June, while the density of all pelagic perch fry increased (c. 96 000 individuals ha−1 in May and 142 000 individuals ha−1 in June). In May, the bathypelagic (average total length, LT, 11·9 mm) and epipelagic (average LT 14·6 mm) perch fry differed in size while, in June, the epipelagic fry were divided into two distinct size groups. The more abundant group, of small epipelagic perch fry (average LT 14·6 mm), was similar in size to the bathypelagic fry (average LT 14·6 mm) while the less abundant group, of larger epipelagic fry (average LT 34·4 mm), was similar in size to littoral perch fry (average LT 35·0 mm). The results suggest that in perch fry three different survival strategies with different risks can be used in the same locality, time and year.
Article
In the Lesse River, Belgium, size of fish taken changes with age of kingfisher nestlings. During the first 10 days of rearing fish of a small size are caught more frequently than large ones. Larger fish are caught and brought back to the nest as soon as the fledglings can ingest them. Fry is caught as soon as it reaches 1.5-2.0 cm in length; larger fry (up to 4 cm long) are only actively caught during the rearing period. Fish 4-7 cm long are the most frequently preyed upon.-from English summary
Article
The number and biomass of fish consumed by kingfishers Alcedo atthis was analysed in terms of species and size selection. Food remains were collected from four nests along two rivers (Erro and Areta) in northern Spain and were compared with results from electrofishing. Cyprinids made up 94% of the fish species, especially minnows, although French nase was high in number and biomass in the Areta river. The kingfishers adapted their diet to the available trophic resources in each river whilst also positively selecting for some species (gudgeon and brown trout) and sizes (≤50 mm in Erro, ≤40 mm in Areta).
Ryby a mihulovci Potravní ekologie našich dravců a sov
  • L Hanel
Hanel L. 1998: Ryby a mihulovci. In Mlíkovský J. (ed): Potravní ekologie našich dravců a sov. Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 11. 02/09 ZO ČSOP Vlašim, Vlašim: 55–64.