Invazní starček úzkolistý (Senecio inaequidens) také na severní Moravě a ve Slezsku [Invasive South African ragwort (Senecio inaequidens) also in the northern Moravia and Silesia]

Abstract

The invasive species Senecio inaequidens DC., is found in three localities in the northern Moravia and Silesia, Czech Republic. It is new to the region. It is found on railway tracks or in its close vicinity to train transportation. Description of the new localities is given in detail. The possible routes of introduction are shortly discussed.

Full text

23
Acta Mus. Beskid., 1: 023-029, 2009
ISSN 1803-960X
Invazní starček úzkolistý (Senecio inaequidens) také na severní
Moravě a ve Slezsku
Invasive South African ragwort (Senecio inaequidens) also in the northern
Moravia and Silesia
Petr KOCIÁN
Nerudova 5, CZ-741 01 Nový Jičín, e-mail: petr.kocian@kvetenacr.cz
Keywords:
Senecio inaequidens, floristics, new finds, Czech Republic
Abstract. The invasive species Senecio inaequidens DC., is found in three localities in the northern Moravia
and Silesia, Czech Republic. It is new to the region. It is found on railway tracks or in its close vicinity to train
transportation. Description of the new localities is given in detail. The possible routes of introduction are
shortly discussed.
ÚVOD
Senecio inaequidens De Candolle, 1837 (starček úzkolistý) je rostlina z čeledi
hvězdnicovitých (Asteraceae), která se v posledních desetiletích šíří v západní Evropě
a dostává se postupně i do střední Evropy (H
EGER
&
B
ÖHMER
2005). V České republice
byl starček úzkolistý poprvé pozorován v Děčíně v roce 1997 (J
EHLÍK
&
D
OSTÁLEK
2000). V průběhu let přibyly další lokality především na území Prahy a blízkého okolí
(Š
PRYŇAR
2002; J
EHLÍK
et al. 2003; G
RULICH
2004; R
YDLO
2005, 2006a,b; Š
ÍDA
2008),
dále pak ve středních, severozápadních a východních Čechách (Š
PRYŇAR
&
H
AVLÍČEK
2001; L
EPŠÍ
2003; J
OZA
2008). Několik lokalit z jižní Moravy uvádí J
OZA
(2008).
Ze severní Moravy a Slezska nebyl dosud druh uváděn. V roce 2008 byl v průběhu
projektu mapování flóry vlakových nádraží na severní Moravě a ve Slezsku zachycen
výskyt invazního starčku S. inaequidens také na území severní Moravy a Slezska.
METODIKA
Nomenklatura taxonů je uváděna podle práce K
UBÁT
et al. (2002). Jednotlivé lokality jsou zařazeny
do fytochorionů podle práce S
KALICKÝ
(1988). Mapovací pole středoevropského síťového mapování jsou
stanovena podle práce E
HRENDORFER
&
H
AMANN
(1965). Souřadnice a nadmořská výška jsou odečteny
z GPS přístroje a jsou uváděny v systému WGS 84, vzdálenosti jsou odečteny z mapového podkladu aplikace
MapSource, verze 6.12.4. (GARMIN 1999-2007). Zkratky veřejných herbářů jsou citovány podle práce
V
OZÁROVÁ
&
S
UTORÝ
(2001).
DRUH A JEHO ROZŠÍŘENÍ
Senecio inaequidens je 40-60 cm vysoký polokeř s bohatě větveným stonkem, který je na bázi
dřevnatějící (obr. 1a). Listy jsou čárkovité, celokrajné, někdy s drobnými nepravidelnými zoubky, na vrcholu
zakončené tuhou ostrou špičkou. V paždí listů často vyrůstají svazečky drobných lístků (obr. 1d). Úbory jsou
dlouze stopkaté, uspořádané v chocholíku. Zákrovní listeny jsou zelené, na špičce tmavě fialově naběhlé.
Špičky listenů (někdy i celé listeny) zákrovečků jsou nápadně tmavě fialově naběhlé (obr. 1c). Okrajové
jazykovité květy mají světle žlutou ligulu (obr. 1b). Plodem jsou podlouhle válcovité, krátce chlupaté nažky.
Kvete od června do listopadu (H
ILLIARD
1977; G
RULICH
2004).
Druh pochází z jižní Afriky (H
ILLIARD
1977). Do Evropy se dostal při dovozu jihoafrické vlny
koncem 19. století nejdříve do Německa a Belgie, posléze i dalších států. V 70. letech 20. století se začal
úspěšně šířit na území Německa směrem na východ (H
EGER
&
B
ÖHMER
2005; A
NONYMOUS
2006).

24
V současné době se nachází na území všech našich sousedů – běžně v Německu (H
EGER
&
B
ÖHMER
2006),
roztroušeně v Rakousku (F
ISHER
et al. 2008), na několika málo lokalitách v jižním Polsku v okolí Krakova
a Katovic (T
OKARSKA
-G
UZIK
2005; T
OKARSKA
-G
UZIK
2008 in litt.) a zatím na dvou místech na Slovensku
(F
ERÁKOVÁ
2002).
V České republice byl dosud zaznamenán převážně v Čechách na 102 lokalitách a dále
na 5 lokalitách na jižní Moravě (obr. 2). Podrobný soupis dosud známých lokalit podal ve své práci J
OZA
(2008). Na našem území se S. inaequidens vyskytuje pouze na synantropních stanovištích: železničních
nádražích a tratích, okrajích silnic a dálnic, v intravilánech obcí či na překladištích. Blíže se druhem zabývali
– zejména jeho původním a druhotným rozšířením, způsobem šíření, cenologií a ekologií – ve svých pracech
M
ANDÁK
&
B
ÍMOVÁ
(2001); Š
PRYŇAR
& H
AVLÍČEK
(2001) a H
OLEC
(2005).
POPIS LOKALIT
Invazní druh S. inaequidens byl nalezen na území severní Moravy a Slezska
ve fytogeografickém okresu 83. Ostravská pánev, a to ve třech základních polích
středoevropské mapovací sítě (6175, 6177, 6277). Dvě lokality (Karviná – Doly
a Český Těšín) se nacházejí ve Slezsku, jedna lokalita (Ostrava) se nachází na Moravě.
1. Český Těšín (okres Karviná): železniční nádraží, okraj kolejiště u vykládkové rampy,
asi 555 m jižně od budovy nádraží, 83. Ostravská pánev (6277d), 49°44´19,700´´N
18°37´24,799´´E, 271 m n.m. (leg. Petr a Jiří Kocián, 28.IX.2008, coll. NJM).
Jeden vitální exemplář S. inaequidens byl nalezen na okraji kolejiště vykládkové
rampy v prostoru vlakového nádraží Český Těšín. Vlakové nádraží Český Těšín leží na
páteřní železniční trase Olomouc – (Přerov) – Bohumín – Mosty u Jablunkova – Čadca
(SK) – Žilina (SK). Starček roste na okraji odstavného kolejiště mimo hlavní železniční
trasu. Starček v době nálezu bohatě kvetl a plodil. Rostl na jemnozrnné navážce uhelné
drtě na okraji železničního svršku a vykládkové rampy. Společně byl zaznamenán
výskyt Atriplex patula L., Chenopodium album L. agg., Cichorium intybus L., Cirsium
arvense (L.) Scop., Conyza canadensis (L.) Cronquist, Digitaria sanguinalis subsp.
sanguinalis (L.) Scop., Echium vulgare L., Erigeron annuus (L.) Pers., Fraxinus
excelsior L. (juv.), Galinsoga quadriradiata Ruiz et Pav., Hieracium bauhini Schult.,
Leucanthemum vulgare Lam., Oenothera biennis L., Picris hieracioides L., Plantago
major L., Senecio vulgaris L., Setaria viridis (L.) P. B., Solanum nigrum L., Taraxacum
sect. Ruderalia Kirschner, H. Ollgaard et Štěpánek
aj. Ze zajímavějších druhů byly
v okolí zaznamenány Ambrosia artemisiifolia L. a Lepidium virginicum L.
2. Karviná – Doly (okres Karviná): seřazovací nádraží mezi doly ČSA a Darkov,
plocha na okraji kolejiště tvořená navážkou z uhelného odpadu, 83. Ostravská pánev
(6177c), 49°50´18,300´´N 18°30´53,900´´E, 229 m n.m. (leg. P. Kocián, 3.X.2008, coll.
NJM). Bohatě kvetoucí a plodící exemplář S. inaequidens byl nalezen na okraji plochy
navážky uhelného odpadu v prostoru seřazovacího nádraží dolu Darkov (obr. 1e).
Seřazovací nádraží mezi doly ČSA a Darkov leží na železniční trati Louky nad Olší –
Doubrava – Bohumín, která se využívá hlavně k přepravě uhlí z okolních
černouhelných dolů.
Starček se vyskytoval na ploše poblíž krajní odstavné koleje, kde se manipuluje
s vagóny, které převážejí uhlí či uhelné produkty. Společně rostou v nezapojeném
porostu na jemnozrnné navážce uhelné drtě Artemisia vulgaris L., Plantago major,
Quercus sp. (juv.), Solidago canadensis L., Tanacetum vulgare L. aj. Ze zajímavějších

25
druhů byly v blízkém okolí zaznamenány Ambrosia artemisiifolia a Iva xanthiifolia
Nutt.
3. Ostrava – Moravská Ostrava (okres Ostrava): prostor vlečky v provozovně
uhelných skladů, kolejiště výsypky uhelných produktů, 83. Ostravská pánev (6175c),
49°50´34,369´´N 18°14´42,786´´E, 220 m n.m. (leg. P. Kocián, 25.X.2008, coll. NJM).
Jeden exemplář S. inaequidens byl nalezen v manipulačním prostoru vlečky
provozovny uhelných skladů. Podle sdělení zaměstnanců skladů se vlečkou
do provozovny dováží uhlí převážně z Polska, méně často z ostravsko-karvinského
revíru.
Starček byl v průběhu růstu posečen při pravidelné údržbě vlečky, ale stačil
obrazit a bohatě vykvést i zaplodit. Rostl osamoceně v kolejišti na navážce jemné
uhelné drti vzniklé při vykládce vagónů. I když je svršek vlečky často mechanicky
narušován (vykládka materiálu, pravidelné sečení), objevují se zde poskrovnu mj. tyto
druhy: Conyza canadensis, Picris hieracioides, Sisymbrium loeselii L. či Taraxacum
sect. Ruderalia.
DISKUSE
Invazní druh S. inaequidens se vyskytuje na nově zaznamenaných lokalitách
na místech, kde dochází bezprostředně k přepravě uhlí (vykládka či překládka), což
naznačuje zavlékání železniční dopravou v souvislosti s přepravou nebo překládkou této
suroviny. Ve všech případech rostl v kolejišti či v jeho bezprostředním okolí,
v nezapojeném porostu, na živinami chudém podkladu tvořeném jemnozrnnou uhelnou
drtí, a to pouze v jednotlivých exemplářích. Na základě jednotlivých od sebe
izolovaných výskytů lze předpokládat, že se druh na dotčeném území nachází
v počáteční fázi svého šíření, kdy je zcela závislý na přísunu nových diaspor.
V budoucnu však může nalézt ve zkoumaném území vhodné podmínky pro své
postupné šíření. Ve většině případů se S. inaequidens šíří na území České republiky
ferroviaticky a proto rozsáhlá železniční a vlečková síť na severovýchodní Moravě
a Slezsku může být důležitým faktorem pro jeho zdárné šíření v dané oblasti.
Z dosud uvedeného vyplývá, že na severovýchodní Moravě a Slezsku může
druh osidlovat místa, která souvisejí s nákladní železniční dopravou – prostory
nákladových a seřazovacích nádraží, překladiště, vlečky, sklady tuhých paliv apod.
Pozornost je třeba věnovat i rekultivovaným místům po těžební činnosti. Zejména na
sukcesně mladých rekultivovaných plochách tvořených navážkami uhelného odpadu
by mohl S. inaequidens nalézt příhodné podmínky pro své šíření. V západní Evropě
byly pozorovány výskyty na podobných biotopech – například na odvalech německých
hnědouhelných dolů v oblasti mezi Kolínem nad Rýnem a Cáchami nebo
rekultivovaných plochách po těžbě uhlí (W
ERNER
et al. 1991).
Otázkou zůstává zdroj disapor a směr šíření. Na základě intenzity železniční
dopravy lze považovat za nejpravděpodobnější zdroj diaspor pražský železniční uzel,
odkud směřuje na severní Moravu a do Slezska nákladní železniční doprava
přepravující uhlí či jiné komodity po hlavní dopravní trase Praha – Olomouc – Ostrava
– Bohumín – Český Těšín – Čadca (SK) – Žilina (SK). Schopnost druhu překonávat
značné vzdálenosti ferroviatickou migrační cestou je dostatečně známa ze západní
Evropy především z Německa (R
ADKOWITCH
2003). Nelze však vyloučit ani přísun
diaspor z příhraničních hornoslezských oblastí Polska v souvislosti s železniční
dopravou uhlí, protože geograficky nejbližší lokality výskytu S. inaequidens jsou
uváděny z okolí Katovic a Krakova.

26
ZÁVĚR
V příspěvku jsou uvedena tři nová pozorování invazního starčku úzkolistého
(Senecio inaequidens) v České republice. Lokality se nacházejí na severovýchodní
Moravě a Slezsku, kde nebyl jeho výskyt doposud zaznamenán a jsou dokladem
postupného ferroviatického šíření druhu směrem na východ. Objevené lokality
představují zatím nejvýchodnější výskyt S. inaequidens v České republice.
Poděkování. Děkuji Ing. Jiřímu Danihelkovi, Ph.D. za potvrzení determinace druhu na základě
zaslaných fotografií, Dr. Barbaře Tokarska-Guzik, Ph.D. za poskytnutí informace o výskytu
S. inaequidens v Polsku, Ing. Karlovi Boublíkovi a Mgr. Martinovi Dančákovi, Ph.D. za přečtení
a připomínky k rukopisu.
LITERATURA
A
NONYMOUS
2006: EPPO List of invasive alien plants – EPPO data sheet on Invasive Plants –
Senecio inaequidens. [počítačová síť I
NTERNET
] www.eppo.org (WWW), adresář:
/QUARANTINE/plants/Senecio_inaequidens, soubor: SENIQ_ds.pdf, 3.XI.2008.
E
HRENDORFER
F.
&
H
AMANN
U. 1965: Vorschläge zu einer floristischen Kartierung von
Mitteleuropa. Berichte der Deutschen Botanischen Gesellschaft, 78: 35-50.
G
RULICH
V. 2004: Senecio L. – starček. In: S
LAVÍK
B.
&
Š
TĚPÁNKOVÁ
J. (eds.): Květena České
republiky 7. Academia, Praha, pp. 278-279.
F
ERÁKOVÁ
V. 2002: Nové lokality zriedkavých neofytov flóry Slovenska. Bulletin Slovenskej
Botanickej Spoločnosti, 24: 113-116.
F
ISHER
M.
A.,
O
SWALD
K.
&
A
DLER
W. 2008: Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und
Südtirol, Land Oberösterreich, Biologiezentrum der Oberösterreichischen Landesmuseen,
Linz, 1392 pp.
H
EGER
T.
&
B
ÖHMER
H.
J. 2005: The invasion of Central Europe by Senecio inaequidens DC.
A complex biogeographical problem. Erdkunde, 59: 34-49.
H
EGER
T.
&
B
ÖHMER
H.
J. 2006: NOBANIS – Invasive Alien Species Fact Sheet – Senecio
inaequidens. – [počítačová síť I
NTERNET
] www.nobanis.org (WWW), adresář:
/files/factsheets, soubor: Senecio_inaequidens.pdf, 3.XI.2008.
H
ILLIARD
O.
M. 1977: Compositae in Natal. University of Natal Press, Pietermaritzburg, 659 pp.
H
OLEC
J. 2005: Starček úzkolistý (Senecio inaequidens) – nový invazní druh v ČR. Rostlinolékař,
Praha, 16(6): 21.
J
EHLÍK
V.
&
D
OSTÁLEK
J. 2000: Zavlékání cizokrajných rostlin dopravními prostředky do Evropy.
Starček nestejnozubý, cizí složnokvětá bylina, se rozšiřuje v evropských přístavech.
Labský plavec, Děčín, 42(10): 6.
J
EHLÍK
V.,
D
UCHÁČEK
M.
&
H
RADIL
K. 2003: Šíření jihoafrického starčku Senecio inaequidens
v České republice pokračuje. Zprávy České botanické společnosti, 38: 79-83.
J
OZA
V. 2008: Přehled výskytu starčku úzkolistého (Senecio inaequidens) v České republice.
Muzeum a současnost, řada přírodovědná, 23: 201-210.
K
UBÁT
K.,
H
ROUDA
L.,
C
HRTEK
J.
jr.,
K
APLAN
Z.,
K
IRSCHNER
J.
&
Š
TĚPÁNEK
J. (eds.) 2002: Klíč
ke květeně České republiky. Academia, Praha, 927 pp.
L
EPŠÍ
P. 2003: Další výskyt invazního starčku Senecio inaequidens v České republice. Zprávy
České botanické společnosti, 38: 77-78.
M
ANDÁK
B.
&
B
ÍMOVÁ
K. 2001: Nový druh jihoafrického starčku v České republice – Senecio
inaequidens. Zprávy České botanické společnosti, 36: 81-98.
R
ADKOWITSCH
A. 2003: Neophytic plants in Bavaria (Senecio inaequidens and Dittrichia
graveolens). In: Z
AJĄC
A.,
Z
AJĄC
M.
&
Z
EMANEK
B. (eds.): Phytogeographical problems
of synanthropic plants. Institute of Botany, Jagiellonian University, Cracow, pp. 47-61.

27
R
YDLO
J. 2005: Zpráva o přírůstcích herbářových sbírek Středočeského muzea. Muzeum
a současnost, řada přírodovědná, 20: 155-156.
R
YDLO
J. 2006a: Zpráva o přírůstcích herbářových sbírek Středočeského muzea. Muzeum
a současnost, řada přírodovědná, 21: 10, 126.
R
YDLO
J.
2006b: K 50 letům mostu Inteligence v Praze. Muzeum a současnost, řada
přírodovědná, 21: 187-189.
S
KALICKÝ
V. 1988: Regionálně fytogeografické členění. In:
H
EJNÝ
S.
&
S
LAVÍK
B. (eds.): Květena
České socialistické republiky 1. Academia, Praha, pp. 103-121.
Š
ÍDA
O. 2008: Senecio inaequidens. In: H
ADINEC
J.
&
L
USTYK
P. (eds.): Additamenta ad floram
Reipublicae Bohemicae VII. Zprávy České botanické společnosti, 43: 316.
Š
PRYŇAR
P. 2002: Senecio inaequidens. In: H
ADINEC
J.,
L
USTYK
P.
&
P
ROCHÁZKA
F. 2002:
Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae I. Zprávy České botanické společnosti,
37: 100-101.
Š
PRYŇAR
P.
&
H
AVLÍČEK
P. 2001: Nová invazní rostlina Senecio inaequidens v severních
a východních Čechách. Muzeum a současnost, řada přírodovědná, 15: 27-32.
T
OKARSKA
-G
UZIK
B. 2005: The establishment and spread of alien plant species (kenophytes)
in the flora of Poland. University of Silesia, Katowice, 192 pp.
V
OZÁROVÁ
M.
&
S
UTORÝ
K. 2001: Index herbariorum Reipublicae bohemicae et Reipublicae
slovacae. Zprávy České botanické společnosti, Příloha 2001/1: 1-95.
W
ERNER
D. J.,
R
OCKENBACH
T.
&
H
ÖLSCHER
M. L. 1991: Herkunft, Ausbreitung,
Vergesellschaftung und Ökologie von Senecio inaequidens DC. unter besonderer
Berücksichtigung des Köln-Aachener Raumes. Tuexenia, 11: 73-108.

28
Obr. 1. Senecio inaequidens: a – rostlina; b – úbor; c – detail zákrovu; d – list; e – stanoviště
(foto P. Kocián 2008; Karviná – Doly)
Fig. 1. Senecio inaequidens: a – plant; b – head; c – detail view of involucre; d – leaf; e – habitat
(photo P. Kocián 2008; Karviná – Doly)
a
e
b
c
d

Obr. 2. Rozšíření Senecio inaequidens v České republice známé v roce 2008 (podle práce J
OZA
2008). Trojúhelníky představují nové lokality na severní
Moravě a ve Slezsku uváděné v tomto článku
Fig. 2. Distribution of Senecio inaequidens in the Czech Republic, as known in 2008 (based on distribution data by J
OZA
2008). Triangles show new
localities in the northern Moravia and Silesia mentioned in this paper