Content uploaded by Pavel Chromý
Author content
All content in this area was uploaded by Pavel Chromý on Feb 22, 2015
Content may be subject to copyright.
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
401
SYMBOLY A IDENTITA REGIONU: ANALÝZA VNÍMÁNÍ
PŘÍRODNÍCH SYMBOLŮ OBLASTÍ S INTENZIVNĚ
PŘEMĚNĚNOU KRAJINOU V ČESKU
Miroslav Šifta, Pavel Chromý*
* Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje,
Albertov 6, 128 43 Praha 2, Česko, miroslav.sifta@natur.cuni.cz, pavel.chromy@natur.cuni.cz
Symbols and identity of a region: analysis of perception of natural symbols
in areas with profoundly changed landscape in Czechia
This paper deals with the natural potential for the formation of territorial identity
in the Karlovy Vary, Ústí nad Labem, and Liberec regions of Czechia (regional
self-governing units). The main objective is to contribute to the discussion about
the importance of nature and landscape (natural symbols) in forming the sense of
belonging to regions on various levels, specifically to assess the differentiation of
natural symbolism of the regions in perception of a representative sample of the
Czech population (the survey conducted by Public Opinion Research Centre –
CVVM). The obtained data are compared with the analysis of inclusion of spe-
cific landscape elements in the formation of the spatial and symbolic shape of
regions. Simultaneously, utilization of natural localities in creating the external
image of the region at regional and national levels are monitored in a positive
sense (the use of natural resources to increase interest in the region, compared to
the intensity of nature and landscape conservation by the regional institutions) and
also in a negative sense (the impact of nature and landscape damage on the per-
ception of the regions). The survey confirmed that the natural potential plays an
important role in the process of forming territorial identity in the studied areas.
The data demonstrate territorial differentiation in perception of the natural heri-
tage and landscape that is positive as well as negative. However, the difference in
perception of regions regarding spatial proximity was not identified.
Key words: territorial identity, natural symbols, regional development, pro-
foundly changed landscape, north-western Bohemia
ÚVOD
V posledních desetiletích došlo v Česku v souvislosti se společenskými změ-
nami k obnovení „přirozených“ regionálních disparit (Blažek a Csank 2007 a
Hampl 2007). Předmětem výzkumného zájmu geografů se stalo řešení otázek
spojených s polarizací prostoru, resp. vývojem a rozvojem problémových peri-
ferních a příhraničních oblastí (Jeřábek et al. 2004 a Havlíček et al. 2008).
Z dosavadních výzkumů je zřejmé, že pozornost si zasluhují jak oblasti hospo-
dářsky dlouhodobě slabé, tak strukturálně postižené, zejména pak regiony
s intenzivně přeměněnou krajinou. Ty v Česku nalezneme hlavně v oblastech
industrializovaných a přeměněných v důsledku specifického vývoje po 2. světo-
vé válce (obr. 1), v územích potýkajících se s historicky podmíněnými problé-
my omezeného potenciálu rozvoje i s horší kvalitou lidského a sociálního kapi-
tálu (Jančák et al. 2008 a 2010), s nízkou mírou zakořeněnosti lidí a regionální
identity a s rozporuplným obrazem – image (Chromý a Janů 2003).
Důraz na kvalitu regionálního milieu a endogenních zdrojů rozvoje je také
podstatou institucionálních přístupů v regionálním rozvoji (Blažek 2012).
ISSN 0016-7193 © Geografický ústav SAV / Institute of Geography SAS
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
402
V tomto směru koresponduje s přístupy „nové“ regionální geografie (Claval
2007), zejména s proměnou konceptů regionu (Pred 1984 a Paasi 1986 a 2010)
a zájmem o roli regionální identity v procesu utváření a reprodukce regionu
(Zimmerbauer a Paasi 2013). Formování regionálních identit se pak stává nedíl-
nou součástí strategií rozvoje regionů (Raagmaa 2002 a Zimmerbauer 2011).
Regionální identifikace je často spjata s neekonomickými faktory sociokulturní
povahy. Z nich k nejdůležitějším patří vztah obyvatel k území, v němž žijí nebo
do kterého přicházejí, či existence a reprodukce dědictví krajiny (Kučera a Ku-
čerová 2009). Krajinný ráz – vzhled krajiny (Matless 1998 a Löw a Míchal
2003) a přírodní symboly jsou složkami procesu utváření jak regionálního vědo-
mí obyvatel, tak vnějšího obrazu regionu a ve formování regionální identity ma-
jí nezastupitelnou roli (MacLeod 1998). Jejich význam však dosud nebyl dosta-
tečně probádán.
Předložený příspěvek sleduje vliv přírodního dědictví na formování územní
identity oblastí s intenzivně přeměněnou krajinou, tvořených územím, v němž
došlo ve 20. století vlivem společenských a politických zvratů k výrazným pro-
měnám, které se odrazily i v přetváření územních identit (Chromý 2000 a
2003). Za reprezentativní bylo zvoleno území tří krajů severozápadních (dále
jen SZ) Čech: Karlovarského, Ústeckého a Libereckého.
Obr. 1. Intenzita krajinných změn hodnocená na bázi indexu změny využití ploch
v Česku (1948-1990)
Index změny využití ploch ve srovnatelných územních jednotkách v Česku (1948-1990)
Zdroj: Databáze LUCC Czechia, UK v Praze, PřF (Bičík et al. 2001).
Poznámka: Index změny je agregátní ukazatel, hodnotící v dané jednotce a období jedním číslem
celkovou intenzitu vývoje využití ploch (bez ohledu na strukturu). Udává, na kolika procentech
území tzv. srovnatelných územních jednotek (SÚJ) došlo ve sledovaném období ke změně využití
ploch (blíže viz Bičík et al. 2010, p. 35).
Cíle příspěvku lze definovat ve dvou rovinách. Zaprvé diskutovat obecná
východiska studia územních identit a upozornit na význam formování regionál-
ní identity i utváření image regionu a význam přírodní symboliky v tomto pro-
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
403
cesu. Druhým cílem je ověřit teoretická východiska na konkrétních příkladech
v jednotlivých krajích (analýza diferenciace přírodní symboliky krajů, posouze-
ní významu jejich přírodního dědictví v utváření regionálního vědomí a image).
Cílem empirické části příspěvku je identifikovat přírodní symboly krajů na zá-
kladě prezentace v sekundárních zdrojích (internet) a s využitím výsledků vý-
zkumu percepce mezi obyvateli Česka analyzovat přírodní symboly krajů tak,
jak je vnímá populace a porovnat vnímání přírodních symbolů respondenty ze
SZ Čech a jiných částí Česka. Závěr příspěvku shrnuje výsledky hodnocení a
posuzuje míru shody zjištěných informací s výchozím předpokladem, že přírod-
ní symbolika tvoří nedílnou součást regionálního vědomí ve sledovaných kra-
jích a odráží jejich image.
V příspěvku hledáme odpovědi na otázky: Jak přispívá přírodní symbolika
k utváření symbolického tvaru regionů (ve smyslu teorie institucionalizace –
Paasi 1986)? Jak se liší vnímání symbolů jednotlivých krajů? Které přírodní
prvky jsou obyvateli Česka vnímány jako přírodní symboly a skýtají potenciál
k formování územní identity? Předpokládáme, že u zájmových regionů hraje
přírodní potenciál v procesu formování územní identity i v budování jejich ima-
ge nezanedbatelnou roli, že obyvatelé Česka mají kraje spojeny s významnými
turistickými cíli a místy rekreace, a že mnohé přírodní symboly znají také díky
prezentaci krajů v médiích, turistických průvodcích či na internetu. Současně je
pravděpodobné, že se mezi symboly území objeví i takové, které přispívají
k negativnímu vnímání krajů (např. krajina zdevastovaná těžbou uhlí).
OBECNÁ VÝCHODISKA STUDIA ÚZEMNÍCH IDENTIT
Územní identita je součástí sociální identity (Paasi 2010) a vyjadřuje míru
sounáležitosti lidí s prostorem. Je obrazem regionu v myslích jeho obyvatel, ale
i těch, kteří region navštěvují anebo jej znají pouze zprostředkovaně. Její formo-
vání úzce souvisí s regionální identitou, jež se utváří v procesu institucionaliza-
ce regionu (Paasi 1986). V jeho průběhu lze rozlišit čtyři stádia. Nejprve region
získává prostorový tvar, jsou vymezeny jeho hranice, na základě hranic historic-
kých zemí, etnologicko-kulturních vazeb, administrativně i percepčně (Šerý a
Šimáček 2012). Ve druhé fázi institucionalizace se vytváří symbolický tvar re-
gionu – název a symboly (Semian 2012), ve třetí vznikají regionální instituce
(Kašková 2013) a ve čtvrté již je region pevně zakotven jak v prostoru, tak ve
vědomí obyvatel a má jasně vymezenou roli i ve vyšších socio-prostorových
strukturách (Šifta 2012).
V souvislosti s procesem institucionalizace regionu a s ohledem k historické-
mu vývoji lze rozlišit několik základních typů regionální identity, jež jsou
v čase a prostoru proměnlivé, mohou se prolínat i lišit, např. v souvislosti
s aktuální ekonomickou či politickou pozicí regionu, intenzitou míry sounáleži-
tosti lidí s regiony různých měřítek (Paasi 2004). Významným mechanismem
formování identity je rozlišování „my“ a „oni“, geografická poloha regionu
(např. příslušnost k jádrovým a periferním oblastem, vnitrozemí či pohraničí)
i perspektiva rozvoje. Regionální identita se utváří pod vlivem působení obec-
ných i specifických (místních, regionálních, časově omezených) procesů
(Chromý et al. 2009), je i generačně rozdílná (Zich 2003). Má dvě základní di-
menze: regionální vědomí, tvořené identifikací obyvatel s regionem a územní
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
404
komunitou, a identitu regionu. Z hlediska prezentace území lze rozlišit identitu
objektivní a subjektivní, tzv. image regionu (asociace, zkušenosti, prožitky a
postoje). Intenzita regionální identity a její proměny v čase se odrážejí v posta-
vení území v rámci vyšších socio-prostorových struktur a přímo ovlivňují image
a percepci regionu, uvnitř i vně (Siwek 2011).
Hlavními prvky regionálního vědomí a identity jsou názory a pohledy týkají-
cí se ideje a vize regionu, jeho hodnocení i symboliky (Bucher 2012). Idea vyja-
dřuje přesvědčení o hodnotě a významu regionu. Jsou mu přisuzovány specific-
ké vlastnosti, obyvateli regionu většinou pozitivně hodnocené. Ti se snaží svou
vizi o regionu zachovat, posilovat a rozvíjet. Využívají k tomu také vyjádření
specifik území v jeho symbolice. Změní-li se podmínky, v nichž se regionální
identita dosud utvářela, mění se i její charakter a intenzita. U socio-ekonomic-
kých a socio-kulturních podmíněností je proměnlivost přirozená a odpovídá ak-
tuální pozici společenství v procesu společenských transformací (vliv generační
proměny, reflexe integračních a globalizačních tendencí ap.). Dojde-li ale např.
ke ztrátě historické paměti (v souvislosti s demografickými proměnami, oslabe-
ním tradic nebo přejímáním cizích kulturních vzorů), identita se redefinuje,
slábne nebo mizí (Chromý 2003). Může docházet i k pomyslnému konfliktu
identit, kdy identita regionu vypovídá o specifických projevech původních oby-
vatel (Conzen 1990) a symbolech (Cosgrove a Daniels 1988), jimž nově přícho-
zí obyvatelstvo přisuzuje jiné významy. V dichotomii „my“ a „oni“ se s nimi
neidentifikuje, interpretuje je jinak nebo je zatracuje (Moore a Whelan 2007).
To lze doložit ve všech přesídlených oblastech. Přestože je formování regionál-
ní identity podmíněné řadou objektivních skutečností relativně stabilní, jsou při
jejím utváření podstatné i podmíněnosti přírodního charakteru (specifika kraji-
ny). Proto i nově kolonizované oblasti jsou si podobné v tom, že první, s čím se
noví osídlenci identifikují, je právě fyzické prostředí. Až následně se v utváření
regionální identity uplatňují společenské prvky (prostředí získává sociální ob-
sah).
V souladu s Paasiho teorií institucionalizace regionu se zde zaměřujeme na
formování prostorového a symbolického tvaru regionů. Současné správní hrani-
ce, které region vymezují, nezřídka vycházejí z jeho geomorfologického tvaru,
jsou spjaty s reliéfem, krajinným rázem, vodními toky i přírodním bohatstvím a
skýtají potenciál pro budování symbolického tvaru. V jeho případě se obvykle
klade důraz na název území. Ten plní několik funkcí: dává regionu individuální
charakter a zaručuje jeho identifikaci, určuje jeho historickou kontinuitu nezá-
visle na změnách prostorového vymezení, vyčleňuje území regionu (Bucher
2012). Symboly regionů mohou mít různorodou povahu, jsou to v podstatě
všechny prvky, které mají nějaký význam pro územní společenství (Šifta 2013).
Vedle názvu patří k dominantním symboly přírodní, krajinné i společenské po-
vahy. K nim lze řadit architektonické prvky, turistické cíle, kulturní dědictví,
rozličné lidské aktivity, atmosféru, etnické složení, příslušnost k etnografické
oblasti atd. Symbolem regionu může být jeho geografická poloha (pohraniční,
pomezní, horská a periferní) i vědomí historické regionální příslušnosti (Siwek
a Bogdová 2007 a Heřmanová et al. 2009). Při jeho formování hrají nezanedba-
telnou roli i grafické symboly (loga, znaky, vlajky atd.), vycházející z tradic re-
gionu, odrážející jeho jedinečnosti a specifika a zdůrazňující význam a suvere-
nitu oblasti, kterou reprezentují. S jejich pomocí se lidé s regionem snáze identi-
fikují, současně symboly slouží k jeho vnější prezentaci (MacLeod 1998).
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
405
METODOLOGIE VÝZKUMU A ZDŮVODNĚNÍ VÝBĚRU
ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
Míru vnímání přírodní symboliky krajů jejich obyvateli i respondenty z ji-
ných částí Česka zjišťoval dotazníkový průzkum realizovaný v rámci grantové-
ho projektu „Formování územních identit v oblastech s intenzivně přeměněnou
krajinou: příklad SZ Čech“ agenturou CVVM v prosinci 2012. Jednotlivé otáz-
ky byly zaměřeny na subjektivní hodnocení vybraných krajů (územních samo-
správních celků), s důrazem na zjištění názorů respondentů na kvalitu života
v nich a volbu jejich charakteristického symbolu. Osobního rozhovoru s tazate-
lem (metoda PAPI) se zúčastnilo 1 047 respondentů z Česka. Kvótní výběr re-
spondentů umožňuje databázi odpovědí analyzovat z různých hledisek (pohlaví,
věk, vzdělání, velikost místa bydliště respondenta ap.), i hodnocení územní di-
ferenciace Česka podle krajů, příp. nadmořské výšky místa bydliště respondentů
(obyvatelé nížin, vrchovin a hor). Zde hodnotíme územní diferenciaci z pohledu
obyvatel Čech, Moravy a sledovaných krajů. Ty byly zastoupeny 152 respon-
denty (14,5 % z celkového počtu), poměr dotazovaných odpovídal poměru oby-
vatel krajů v populaci Česka (30 obyv. Karlovarského kraje – později KV, tj.
2,9 % všech dotázaných, 35 obyv. Libereckého kraje – LB, 4,2 % a 87 Ústecké-
ho kraje – ÚST, 7,9 %). Při vyhodnocení šetření nás zajímalo, zda má prostoro-
vá blízkost přímý vztah k bezprostřední znalosti sledovaných regionů (obr. 2).
České kraje byly zastoupeny 629 respondenty (60 %), moravské (vč. kraje Vy-
sočina, který byl pro zjednodušení zařazen mezi moravské kraje, protože větši-
na území kraje spadá na Moravu) 418 (40 %). Uvedený podíl dotázaných dovo-
luje posuzovat jak odraz vnitřní, tak i vnější identity regionů.
Obr. 2. Kraje Česka a vymezení zájmového území severozápadních Čech (2012)
Poznámka: Předmětem výzkumu je analýza vnímání přírodních symbolů oblastí s intenzivně pře-
měněnou krajinou v Česku, resp. krajů SZ Čech (zájmové území). Percepce symboliky obyvateli
Česka byla porovnána v krajích zájmového území, českých krajích a moravských krajích (vč.
Vysočiny).
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
406
Analýza výsledků šetření se opírala o výběr „nejcharakterističtějšího symbo-
lu“ krajů a dále pracovala s přírodní symbolikou. Jsme si vědomi, že vnímání
symbolů může být diferencované, že lidé různých věkových či vzdělanostních
skupin chápou symboliku různě, stejně jako se liší pohledy mužů a žen. I odpo-
vědi uvnitř zájmového území jsou rozdílné (jim bude věnována až další část vý-
zkumu). Pro výzkum je relevantní porovnání názorů obyvatel z kontinuálně se
vyvíjejícího vnitrozemí s názory lidí žijících v krajích s intenzivně přeměněnou
krajinou. Tento pohled je cenný nejen pro geografy, ale i sociology či etnology,
neboť zájmové území je v mnoha ohledech specifickým prostorem.
Po kvantitativním zpracování odpovědí, vztahujících se k jednotlivým kra-
jům, jsme výsledky porovnali a zhodnotili výběr přírodních symbolů v kontextu
představ respondentů o kraji. Posuzovali jsme pozitivní a negativní vnímání
krajiny a jeho vliv na postoj obyvatel Česka ke kraji. Závěry také měly přinést
odpověď na otázku, zda a jak je přírodní potenciál krajů využitelný pro posílení
jejich image.
Pohraniční oblasti Česka (s výjimkou východních) mají vzhledem k historic-
kým proměnám specifický ráz (Semotanová a Chromý 2012). Do roku 1938 by-
ly přímo spjaty s jazykem a kulturou sousedních německých oblastí. Ve vnitř-
ním pohraničí se prolínaly české a německé kulturní vlivy, vnější, nesprávně
ztotožňované s termínem Sudety, bylo ekonomicky vyspělou, jazykově i kultur-
ně svébytnou oblastí. V poválečném období se však situace změnila v souvis-
losti s rozsáhlou etnickou a sociální směnou obyvatelstva. Po odsunu Němců se
zde usazovali osídlenci přicházející z různých částí státu i ze zahraničí, se vzá-
jemně odlišnými, nesourodými kulturními i historickými kořeny (Daněk 1993 a
Čapka et al. 2005). Od 50. let nepříznivou sociální situaci v území zhoršovaly
centralizační a ekonomické zásahy komunistického režimu. Začaly se zde ku-
mulovat problémy politické, socio-ekonomické, socio-demografické, socio-
kulturní i ekologické povahy. S nimi souvisel i zhoršující se image regionu, kte-
rý dále prohluboval odlišnost území, neboť i v době posttotalitní transforma-
ce „brzdil“ jeho rozvoj. Dnes lze sledovat snahu o jeho zlepšení. Kraje SZ Čech
a jejich obyvatelé se snaží překonat negativní obraz svého regionu zviditelně-
ním jeho hodnot. Posiluje se význam cestovního ruchu, aktivizují se regionální
instituce, marketing oblastí, oživují a utvářejí se tradice, vytváří nová symboli-
ka. K tomu bezesporu přispívá i existence samosprávných krajů.
Dnes se pohraničí od vnitrozemí odlišuje nejen přírodními podmínkami a
periferní polohou, ale také strukturou osídlení (Kuldová 2005 a Kučera 2007).
Dříve kompaktní oblasti byly demograficky i ekonomicky přetvořeny, jejich
původní tradice zmizely, územní identita i image regionu byly „transformo-
vány“. V přesídlených částech českého pohraničí je obecně nižší míra regionál-
ní identity. Ta vykazuje řadu specifik a podílí se na polarizaci prostoru ve smys-
lu dichotomie: dosídlené pohraničí, kontinuálně se vyvíjející vnitrozemí
(Heřmanová et al. 2009).
KRAJINNÝ RÁZ A PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ
SEVEROZÁPADNÍCH ČECH
Přírodní dědictví bývá obyvateli vnímáno jako symbol. Krajinný ráz (odrá-
žející samozřejmě nejen přírodní, ale i kulturní dědictví regionu) je důležitý
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
407
i pro formování prostorového tvaru regionu. Z hlediska jeho utváření vykazují
sledované kraje shodné rysy: vnější hranice tvoří pohoří a pahorkatiny (např.
Krušné hory, Labské pískovce, Lužické hory, Jizerské hory a Krkonoše), vůči
vnitrozemí pak přirozené předěly (např. Český les, Doupovské hory, České stře-
dohoří nebo Kozákovský hřbet). Pro kraje je typický členitý reliéf i vysoký roz-
díl v nadmořské výšce jednotlivých míst. Zejména nejvyšší hory nebo význam-
né vrcholy mohou být symbolem kraje a tvořit potenciál pro formování územní
identity. Krušné hory, Jizerské hory i Krkonoše jsou proslulé daleko za rámec
regionu svými sportovními středisky, turistickými cíli i přírodním dědictvím.
Jsou středem zájmu ekologických iniciativ i pojícím prvkem národních i regio-
nálních institucí. Jejich jména se odrážejí v názvech regionálních sdružení
(MAS Podještědí, MAS Podřipsko atd.) nebo produktů (Regionální produkt Ji-
zerské hory, Regionální produkt Krušnohoří ap.).
Četné hory a skalní útvary byly již v dávné minulosti spjaty s lidovými po-
věstmi a legendami. Tvořily význačné, dnes často vyhaslé symboly kraje. Mno-
hé krajinné dominanty se ale dosud mohou pochlubit přeživšími tradicemi. Na-
příklad postava bájného Krakonoše (Rübezahla) je symbolem Krkonoš již po
staletí, pojí se s ním stále živé pověsti i řada lokálních pojmenování (produkty,
instituce) a aktivit (Setkání s Krakonošem v Harrachově a Sněhový Krakonoš
v Jilemnici). Pro Jizerské hory je tradiční bájnou postavou doktor Kittel. Slav-
kovský les má svou mytickou figuru, jež časem překročila hranice regionu, Per-
mona (Permoníka). Význam Řípu, spjatého s bájnými počátky českých dějin, je
rovněž obecně znám. S legendami a pověstmi se pojí i další hory v krajích: Vla-
dař na Karlovarsku, Milešovka či Střekov na Ústecku, Trosky a Bezděz na Li-
berecku. Specifické postavení má Ještěd, jenž se stal, v souvislosti s vrcholovou
stavbou horského hotelu, vedle místa opředeného starými pověstmi o čertech i
novodobým symbolem kraje. Příklady dokládají, že v dosídlených krajích zůsta-
ly zachovány mnohé prvky, tvořící součást historické paměti regionu.
Výrazným symbolem krajů jsou i vodní toky. Labe je největší českou řekou
a nejvýznamnější vodní cestou, Ohře proslula svými nádržemi (Nechranice a
Skalka) a spolu s Jizerou je tokem vyhledávaným vodáky. Zároveň jsou (spolu
s přítoky) proslulé i záplavami (negativní potenciál pro formování územních
identit). Řekám chybí role národních symbolů, jakou má např. Vltava, přesto
i ony svou symbolikou přispívají k formování identity regionů. Jejich jména se
odrážejí v názvech regionálních institucí (např. Euroregion Nisa a Rádio Jizera)
či aktivit (např. Folková Ohře a Elbe – Labe Cup), pojí se s nimi „oživená“
vlastivědná produkce s německými kořeny (např. pověsti o víle Ohři a o prin-
cezně Izeríně) i novodobé tradice (odemykání řek atd.).
Člověk se identifikuje s krajinným rázem, aniž by musel mít odborné znalos-
ti o jejím vývoji. Důležitější jsou pro něj praktické aspekty života v krajině,
např. klimatické vlivy (drsnější podmínky v horských oblastech), hospodářská
využitelnost krajiny. Přírodní bohatství krajů spočívá ve zdrojích termálních,
minerálních i léčivých vod (Karlovarsko a Teplicko), v těžbě hnědého uhlí
(Sokolovsko a Mostecko) i rud barevných kovů (Jáchymovsko a Božídarsko),
uranové rudy (Jáchymovsko a Podještědí) i kamene (děčínská a liberecká žula).
Níže položené lokality jsou centry tradiční zemědělské produkce, vedle pěsto-
vání zeleniny a ovoce na Litoměřicku a v Českém ráji je typickou plodinou ob-
lasti např. chmel (Žatecko a Lounsko).
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
408
Přestože rostoucí tlak průmyslové výroby spolu s nepříznivým stavem zne-
čištění ovzduší ve druhé polovině 20. století působil na zhoršování místních
ekosystémů, zachovalo se ve sledovaných krajích mnoho přírodních hodnot
podléhajících dnes právní ochraně. Typické jsou rozsáhlé lesní komplexy, na-
lezneme zde četná chráněná území, národní parky (Krkonoše a České Švýcar-
sko), CHKO (Slavkovský les, Labské pískovce, České středohoří, Lužické hory,
Kokořínsko, Jizerské hory a Český ráj), rašeliniště a slatiniště s vývěry minerál-
ních vod a plynů (SOOS na Chebsku) a další přírodní dědictví (Tiské stěny,
Labská soutěska, Hruboskalsko či Bozkovské dolomitové jeskyně atd.), národní
přírodní památky, přírodní rezervace apod.
PERCEPCE SYMBOLŮ KARLOVARSKA, ÚSTECKA A LIBERECKA
OBYVATELI ČESKA
Pro analýzu vnímání přírodní symboliky krajů obyvateli Česka využíváme
odpovědí na otevřenou otázku „Zamyslete se a pokuste se jedním nebo několika
slovy vyjádřit, co je nejcharakterističtějším symbolem následujících krajů.“ Re-
spondenti (u KV 1 039, u ÚST a LB 1 040) uváděli symboly společenské, eko-
nomické i krajinné povahy (obr. 3). Výsledky šetření jsou zpracovány tak, že
nejčetnějším shodným odpovědím byl přidělen číselný kód, ostatní jsou zahrnu-
ty do jednoho vnitřně diferencovaného souboru.
Obr. 3. Vnímání přírodních a krajinných symbolů krajů SZ Čech obyvateli Česka
(2012)
Zdroj: CVVM (2012).
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
409
V Karlovarském kraji vnímá většina respondentů jako charakteristický sym-
bol 12 různých lokalit nebo jevů (lázně a lázeňská města, filmový festival, Ru-
sové – v různých souvislostech, hotely, minerální vody, porcelán a sklo, Beche-
rovka, prameny, oplatky, rekreace a turistika, kriminalita a Karlovy Vary),
z nich čtyři vycházejí z krajinného rázu a přírodních specifik. Nejčetnější za-
stoupení má symbol lázní a lázeňských měst, který za typický považuje 583 re-
spondentů (56,1 % dotázaných). S tímto údajem korespondují i dva další: mine-
rální voda (minerálka), již uvádí 19 dotázaných (1,8 %), a prameny (vřídlo a
termální vody), zvolené 30 respondenty (2,9 %). K lázním a pramenům nejspíš
směřovala i úvaha dalších 10 odpovídajících (1,0 %), kteří zvolili jako symbol
rekreaci a turistiku. Ojedinělé jsou ještě odpovědi „čistý vzduch, hory, lesy, pří-
roda, krásná krajina, těžba uranu a znečištěné prostředí“, jež uvedlo celkem 8
dotázaných (0,7 %). Potenciál lázeňství je významný pro obyvatele kraje, z 30
oslovených považuje lázně za symbol 23 dotázaných (76,7 %), prameny
1 (3,3 %), rekreaci a turistiku 3 respondenti (10,0 %). Při porovnání názorů re-
spondentů z českých a moravských krajů je zřejmé, že bez ohledu na místo, kde
žijí, vnímají lázně, prameny i s nimi spojenou turistiku jako nejvýraznější pří-
rodní symboly Karlovarska. V Čechách tyto varianty zvolilo celkem 61,4 %, na
Moravě 60,7 % dotázaných. Pro formování regionálního vědomí i image regio-
nu mají tedy lázně nepochybně klíčový význam.
V Ústeckém kraji volili respondenti četněji 8 symbolů (těžba uhlí, znečištěné
životní prostředí, průmysl, Romové – v různých souvislostech, nezaměstnanost
a chudoba, Labe, Polabí, přírodní lokality a kriminalita), z nich čtyři lze vnímat
jako přírodní. Nejčastěji je zmiňována těžba uhlí, doly a lomy, ty vnímá jako
symbol kraje 158 respondentů (15,2 %), 85 odpovídajících (8,2 %) považuje za
symbol znečištěné ovzduší a životní prostředí. Četnost odpovědí se neliší s mís-
tem bydliště respondentů. Patnáct obyvatel regionu (z 87 oslovených) vnímá
jako nejvýraznější symbol těžbu (17,2 %), 7 znečištěné ovzduší (8,0 %). Téměř
identický je podíl stejných odpovědí v případě ostatních respondentů, 14,3 %
z Čech a 16,5 % z Moravy vnímá jako symbol Ústecka těžbu, 8,3 % českých
a 8,0 % moravských respondentů volí jako typickou ekologickou zátěž. Pro 47
dotázaných (4,5 % z celku) je symbolem kraje příroda (Českosaské Švýcarsko,
Boží Dar, Pravčická brána, Říp a Krušné hory), pro 30 (2,9 %) Labe a Polabí.
Pouze čtyři respondenti (0,4 %) uvádějí jako symbol kraje lázně (Teplice), 3
(0,3 %) povodně, 1 (0,1 %) pláně a holiny. Sami obyvatelé Ústecka tyto symbo-
ly nepreferují, uvádí je 6 dotázaných (6,9 %). Zajímavý je mírný rozdíl
v názorech respondentů z Čech a Moravy, kdy čeští volí přírodní symbol méně
často (3,5 %) než moravští (5,3 %). Také na Ústecku se potvrzuje, že přírodní
potenciál je srovnatelně významný pro formování vnitřní i vnější regionální
identity. Rozdílnou (negativní dimenzi) vykazuje vliv těžby a ekologické zátě-
že, považovaný za symbol kraje nejvyšším počtem dotázaných, bez ohledu na
to, zda jsou či nejsou obyvateli kraje. Zarážející je relativně nízké zastoupení
přírodní dominanty Říp. Zde by bylo důvodné se domnívat, že především pro
obyvatele Čech bude tento symbol vzhledem k jeho významu výraznější. Je
pravděpodobné, že mnozí respondenti, včetně obyvatel regionu, si horu Říp
s Ústeckem nespojují (vnímají ji spíše jako symbol středních Čech).
U Libereckého kraje respondenti uváděli 13 typických symbolů (hory a pří-
roda, nezaměstnanost, zimní sporty, turistika, univerzita, bižuterie a sklo, textil,
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
410
Romové, ZOO, Ještěd, kultura, aquapark a Liberec), z toho tři přímo souvisejí
s krajinným rázem. Nejčastěji volili hory a přírodu (Krkonoše, Jizerské hory a
Český ráj). Ty považuje za symbol 191 dotázaných (17,5 %), lyžování a zimní
sporty 156 (15,0 %), turistiku 22 (2,1 %), sníh a zimu 8 (0,8 %). Pro dalších 8
respondentů jsou typickým přírodním symbolem kraje povodně, pro 2 lázně
(0,2 %), jednotlivci zvolili jako symbol faunu a flóru, zeleň, těžbu uhlí a uranu,
znečištěné ovzduší a inverzi – 6 odpovědí (0,6 %). Ze srovnání odpovědí z Čech
a Moravy plyne, že krkonošská a jizerskohorská střediska, stejně jako turisticky
atraktivní Český ráj jsou výrazným symbolem Liberecka jak pro české
(18,0 %), tak pro moravské (17,2 %) respondenty. Shoda panuje i u volby zim-
ních sportů (15,6 % a 15,3 %). Turistiku jako symbol kraje zvolilo více respon-
dentů z Čech (3,3 % proti 1,7 % na Moravě). Zatímco v otázce lyžování se s ce-
lorepublikovou volbou zhruba shoduje i procentuální zastoupení respondentů
z Liberecka (17,1 %), turistiku jako symbol kraje nezvolil žádný z nich. Speci-
fické postavení mezi symboly Liberecka má Ještěd. Respondenti volili tuto do-
minantu především jako architektonický fenomén, nelze ale opominout fakt, že
budova horského hotelu a vysílače je spjata se stejnojmennou horou a lze ji tu-
díž rovněž vnímat jako krajinný symbol. Ještěd za symbol Liberecka považuje
celkem 227 respondentů (21,7 %), přičemž se od sebe významně neliší zastou-
pení odpovědí z Čech (23,6 %) a Liberecka (25,7 %), poněkud nižší je vnímání
Ještědu jako symbolu kraje na Moravě (18,4 %). Šetření CVVM v případě Libe-
recka potvrdilo podobnou skutečnost jako u předchozích sledovaných regionů:
vybrané přírodní symboly a jejich potenciál pro formování regionálního vědomí
i spoluutváření image regionu jsou srovnatelně stejně významné pro obyvatele
kraje jako pro ostatní obyvatele Česka. Snad jen turistika je pro regionální vědo-
mí zdánlivě méně významná, ale vzhledem k formulaci odpovědi nelze tento
závěr považovat za relevantní.
ZÁVĚR
Fakt, že územní identita je v rámci formování prostorového i symbolického
tvaru regionu výrazně ovlivňována i jeho přírodním a krajinným rázem, je ne-
popiratelný. Z šetření vyplývá, že krajinný ráz a přírodní bohatství krajů SZ
Čech nejsou pro respondenty tak významné jako výraznější ekonomické, sociál-
ní či kulturní rysy. Přesto je celkový počet zvolených přírodních symbolů vyso-
ký, uvážíme-li, že respondenti volili pouze jeden symbol kraje.
Na Karlovarsku zvolily přírodní symbol téměř 2/3 respondentů – nejvyšší
podíl mají odpovědi „lázně a lázeňská města“. Jejich existence sice z přírodního
bohatství vychází, ale většina respondentů je nevnímá jako součást přírody,
v obecném povědomí stojí spíše na pozici léčebných, kulturních a turistických
center. Krajinná symbolika regionu je nečetná, zmiňovány jsou opět především
prameny a minerální vody, ostatní přírodní unikáty zůstávají nepovšimnuty. Lze
konstatovat, že přírodní potenciál kraje je vnímán pozitivně (až na dva negativ-
ní prvky: těžba uranu a znečištěné ovzduší). Na Ústecku je přírodní symbolika
zastoupena nejméně a její vnímání je opačné. Krajinný symbol zvolila necelá
1/3 dotázaných, odpovědi dokládají negativní image regionu. Proti Karlovarsku
zde ovšem nalezneme více konkrétních přírodních lokalit (Labe, Polabí, Česko-
saské Švýcarsko, Boží Dar, Pravčická brána, Říp a Krušné hory). Přírodní sym-
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
411
bol Liberecka preferovaly téměř 2/5 respondentů, spolu s Ještědem dokonce
skoro 60 %. Proti dvěma předchozím krajům zde převládají krajinné dominanty
(Ještěd, oblast Českého ráje, Krkonoše i Jizerské hory a s nimi spjaté sportovní
aktivity či klimatické fenomény – sníh a zima). Zdejší přírodní symboly jsou
vnímány pozitivně, negativní jsou uváděny ojediněle (povodně, těžba uranu a
znečištěné ovzduší).
Výsledky šetření prokázaly, že obyvatelé Česka mají povědomí o krajinném
rázu sledovaných regionů, i když většinou jen v rovině nejvýraznějších přírod-
ních symbolů. Ze spektra zvolených příkladů je patrné, že kraje SZ Čech jsou
v povědomí lidí spjaty s významnými turistickými cíli a místy rekreace (hory a
horská střediska, lázně a unikátní přírodní lokality), ale také se společensky a
mediálně diskutovanými ekologickými a hospodářskými jevy (těžba nerostných
surovin, devastace krajiny a ekologická zátěž, ničivé povodně), jež přispívají
spíše k negativnímu vnímání regionu (převládá u Ústecka). V definování přírod-
ních symbolů není rozdíl mezi vnějším a vnitřním obrazem, obyvatelé zájmo-
vých území se téměř bezezbytku ztotožňují s pohledem respondentů z jiných
krajů, neliší se ani pohled obyvatel „sousedních“ regionů. Důvodem ne příliš
rozmanitého výběru symbolů je možná školní vzdělávání, mediální obraz v ce-
lostátních sdělovacích prostředcích, nedostatečná propagace přírodních hodnot
krajů. Skutečnost, že se v odpovědích respondentů ze zájmových území neobje-
vují jiné příklady přírodního dědictví, poukazuje na nižší schopnost obyvatel
vnímat specifika a hodnoty území, v němž žijí. Pozoruhodné je, že respondenti
nepovažují za symbolickou příhraniční polohu krajů, přestože je prokazatelné,
že je pro formování symbolického tvaru regionu určující. Stejně „nepovšim-
nuta“ zůstává většina chráněných přírodních lokalit. Ve vnějším vnímání regio-
nů je zanedbatelná i role tradic a vlastivědného potenciálu (včetně celonárodně
známého odkazu Řípu či postavy Krakonoše). Přitom příslušné regiony ji ke své
prezentaci poměrně hojně využívají.
Ze sledování přírodních symbolů krajů vyplývá, že výrazný potenciál pro
formování územní identity tvoří především krajinný reliéf území spolu s inten-
zivní, aktivně prezentovanou a ekologickými problémy překrytou ochranou pří-
rody. Z kvantitativního hlediska lze přírodní potenciál formování územní identi-
ty vybraných krajů hodnotit jako poměrně silný. Pozitivní je především skuteč-
nost, že dotazovaní vidí v regionech přírodní potenciál využitelný pro rozvoj
cestovního ruchu a tím i pro posílení územní identity.
Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů GA ČR
č. P404/12/1112 „Formování územních identit v oblastech s intenzivně přemě-
něnou krajinou: příklad severozápadních Čech“ a č. P410/12/G113 „Výzkumné
centrum historické geografie“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických sym-
bolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v úze-
mí: příklad Libereckého kraje“.
LITERATURA
BIČÍK, I., CHROMÝ, P., JANČÁK, V., JELEČEK, L., KUPKOVÁ, L., ŠTĚPÁNEK,
V., WINKLEROVÁ, J. (2001). Land use/land cover changes in Czechia over the
past 150 years – an overview. In Himiyama, Y., Mather, A., Bičík, I., Milanova, E.
V., eds. Land use/cover change in selected regions in the world. Vol. I, Part IV,
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
412
Issued by IGU SG LUCC. IGU-LUCC Research Reports IL-2001-01. Asahikawa
(Institute of Geography, Hokkaido University of Education), pp. 29-39.
BIČÍK, I., JELEČEK, L., KABRDA, J., KUPKOVÁ, L., LIPSKÝ, Z., MAREŠ, P.,
ŠEFRNA, L., ŠTYCH, P., WINKLEROVÁ, J. (2010). Vývoj využití ploch v Česku.
Edice Geographica, sv. 3. Praha (Česká geografická společnost).
BLAŽEK, J. (2012). Regionální inovační systémy a globální produkční sítě: dvojí opti-
ka na zdroje konkurenceschopnosti v současném světě? Geografie – Sborník ČGS,
117, 209-233.
BLAŽEK, J., CSANK, P. (2007). Nová fáze regionálního rozvoje v ČR? Sociologický
časopis/Czech Sociological Review, 43, 945-965.
BUCHER, S. (2012). Samosprávne kraje na Slovensku – formovanie identity a inštitu-
cionalizácia v kontexte integrácie do Európy regionov. Dizertačná práca, Prešovská
univerzita v Prešove, Fakulta humanitných a prírodných vied, Prešov.
CLAVAL, P. (2007). Regional geography: past and present (a review of ideas,
approaches and goals). Geographica Polonica, 80, 25-42.
CONZEN, M. P., ed. (1990). The making of the American landscape. Boston (Unwin
Hyman).
COSGROVE, D., DANIELS, S., eds. (1988). The iconography of landscape: essays on
the symbolic representation, design and use of past environments. Cambridge
(Cambridge University Press).
CVVM (2012). Formování územních identit v oblastech s intenzivně přeměněnou kraji-
nou: příklad severozápadních Čech. Technická zpráva z terénního šetření CVVM
(3.–10. 12. 2012) pro projekt GA ČR č. P404/12/1112. Praha.
ČAPKA, F., SLEZÁK, L., VACULÍK, J. (2005). Nové osídlení pohraničí českých zemí
po druhé světové válce. Brno (CERM).
DANĚK, P. (1993). Moravian and Silesian nationalities: a new phenomenon on the
ethnic map of the Czech lands? GeoJournal, 30, 249-254.
HAMPL, M. (2007). Regionální diferenciace současného socioekonomického vývoje
v České republice. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 43, 889-910.
HAVLÍČEK, T., CHROMÝ, P., JANČÁK, V., MARADA, M. (2008). Innere und
äußere Peripherie am Beispiel Tschechiens. Mitteilungen der Osterreichischen
geographischen gesellschaft. Wien (Osterreichische Geographische Gesellschaft),
pp. 299-316.
HEŘMANOVÁ, E., CHROMÝ, P., KUČERA, Z., KUČEROVÁ, S., MARADA, M.
(2009). Kulturní regiony a geografie kultury. Praha (ASPI).
CHROMÝ, P. (2000). Historicko-geografické aspekty vymezování pohraničí a jeho
geografické analýzy. Geografie – Sborník ČGS, 105, 63-76.
CHROMÝ, P. (2003). Formování regionální identity: nezbytná součást geografických
výzkumů. Geografie na cestách poznání. Sborník příspěvků k šedesátinám I. Bičíka.
Praha (Univerzita Karlova, PřF, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje),
pp. 163-178.
CHROMÝ, P., JANŮ, H. (2003). Regional identity, activation of teritorial communities
and the potential of the development of peripheral regions. AUC Geographica, 38,
105-117.
CHROMÝ, P., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. (2009). Region and regionalism. Re-
gional identity, contemporary and historical regions and the issue of relict borders.
The case of Czechia. Regions and Regionalism, 9(2), 9-19.
JANČÁK, V., HAVLÍČEK, T., CHROMÝ, P., MARADA, M. (2008). Regional differ-
entiation of selected conditions for the development of human and social capital
in Czechia. Geografie – Sborník ČGS, 113, 269-284.
JANČÁK, V., CHROMÝ, P., MARADA, M., HAVLÍČEK, T., VONDRÁČKOVÁ, P.
(2010). Sociální kapitál jako faktor rozvoje periferních oblastí: analýza vybraných
složek sociálního kapitálu v typově odlišných periferiích Česka. Geografie – Sbor-
ník ČGS, 115, 207-222.
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
413
JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T., CHROMÝ, P., MARADA, M.,
RUMPEL, P., ŘEHÁK, S., WILAM, P. (2004). České pohraničí – bariéra nebo
prostor zprostředkování? Praha (Academia).
KAŠKOVÁ, M. (2013). Role systémů značení regionálních produktů v procesu institu-
cionalizace regionů a v jejich rozvoji. Diplomová práce, PřF UK, Katedra sociální
geografie a regionálního rozvoje, Praha.
KUČERA, Z. (2007). Zanikání sídel v pohraničí Čech po roce 1945 – základní analýza.
Historická geografie, 34, 317-334.
KUČERA, Z., KUČEROVÁ, S. (2009). Heritage in changing landscape – selected
examples from Czechia. Region and Regionalism, 9, 215-227.
KULDOVÁ, S. (2005). Příspěvek ke kulturněgeografickému výzkumu: možnosti hod-
nocení kulturních aspektů pomocí statistických metod. Geografie, 110, 300-314.
LÖW, J., MÍCHAL, I. (2003). Krajinný ráz. Kostelec nad Černými Lesy (Lesnická prá-
ce).
MacLEOD, G. (1998). In what sense a region? Place, hybridity, symbolic shape, and
institutional formation in (post-)modern Scotland. Political Geography, 17, 833-863.
MATLESS, D. (1998). Landscape and Englishness. London (Reaktion Books).
MOORE, N., WHELAN, Y., eds. (2007). Heritage, memory and the politics of identity.
Aldershot (Ashgate).
PAASI, A. (1986). The institutionalization of regions: a theoretical framework for
understanding the emergence of regions and the constitution of regional identity.
Fennia, 164, 105-146.
PAASI, A. (2004). Place and region: looking through the prism of scale. Progress
in Human Geography, 28, 536-546.
PAASI, A. (2010). Regions are social constructs, but ‘who’ or ‘what’ constructs them?
Agency in question. Environment and Planning A, 42, 2296-2301.
PRED, A. R. (1984). Place as historically contingent process: structuration and the
time-geography of becoming places. Annals of the Association of American Geogra-
phers, 74, 279-297.
RAAGMAA, G. (2002). Regional identity in regional development and planning. Euro-
pean Planning Studies, 10, 55-76.
SEMIAN, M. (2012). Searching for the territorial shape of a region in regional con-
sciousness: the Český Ráj (Bohemian Paradise), Czech Republic. Moravian Geo-
graphical Reports, 20(2) 25-35.
SEMOTANOVÁ, E., CHROMÝ, P. (2012). Development and current trends of the
Czech historical geography. Historická geografie, 38, 9-34.
SIWEK, T. (2011). Percepce geografického prostoru. Praha (Česká geografická společ-
nost).
SIWEK, T., BOGDOVÁ, K. (2007). České kulturně-historické regiony ve vědomí
svých obyvatel. Sociologický časopis, 43, 1039-1053.
ŠERÝ, M., ŠIMÁČEK, P. (2012). Perception of the historical border between Moravia
and Silesia by residents of the Jeseník area as a partial aspect of their regional iden-
tity. Moravian Geographical Reports, 20(2), 36-46.
ŠIFTA, M. (2012). Hodnocení potenciálu pro formování regionální identity Frýdlant-
ska. Bakalářská práce, PřF UK, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje,
Praha.
ŠIFTA, M. (2013). Symbolický tvar regionu a regionální výchova: příklad Frýdlantska.
Geografické rozhledy, 23(2), 16-18.
ZICH, F., ed. (2003). Regionální identita obyvatel v pohraničí. Sborník příspěvků z kon-
ference „Evropská, národní, či regionální identita?“ Praha 3. 10. 2003. Praha
(Sociologický ústav AV ČR).
ZIMMERBAUER, K. (2011). From image to identity: building regions by place promo-
tion. European Planning Studies, 19, 243-260.
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
414
ZIMMERBAUER, K., PAASI, A. (2013). When old and new regionalism collide:
deinstitutionalization of regions and resistance identity in municipality amalgama-
tions. Journal of Rural Studies, 30, 31-40.
Miroslav Š i f t a, Pavel C h r o m ý
SYMBOLS AND IDENTITY OF A REGION: ANALYSIS
OF PERCEPTION OF NATURAL SYMBOLS IN AREAS
WITH PROFOUNDLY CHANGED LANDSCAPE IN CZECHIA
Nowadays, in the context of solving the development issues of regions on various
scales, the cognition of not only the outer frames, but also the inner conditions for the
development of regions, the assessment of the regional milieu, environmental quality
including the perception of the territorial units (regions) outside and inside are empha-
sized. The paper deals with the symbolic shape of a region in the sense of the Finnish
geographer A. Paasiʼs theory of institutionalization of regions. The main objective is to
contribute to the discussion on the importance of natural symbols in the process of for-
mation of inner regional identity (sense of belonging to the lived space) in three Czech
regions – Karlovy Vary, Liberec, and Ústí nad Labem (regional self-governing units).
They are regions with profoundly transformed landscape in areas resettled after World
War II, massively industrialized and today – in the post-totalitarian period – fighting
with problems in regional development. At the same time, the role of the natural sym-
bols of regions in the formation of their outer image both in the positive (symbols ex-
pressing positive values) and negative senses (symbols expressing negative features of
the environment) is assessed. Specifically, it concerns the assessment of differences in
the natural symbolism of individual regions in the awareness of a representative sample
of population of Czechia (the questionnaire survey conducted by the Public Opinion
Research Centre – CVVM in December 2012; 1047 respondents) and the answer to the
question of what is the potential of symbols for the formation of regional identity. Per-
ception of symbolism of interest areas in variation with the position proximity is com-
pared as well. Respondents quoted one symbol, which, in their opinion, represented the
given region.
In the Karlovy Vary region 650 of respondents (62.5%) chose a natural symbol, but
the answer “spas and spa towns” was most frequent. Though they are originally natural
wealth, most respondents do not perceive them anymore as part of nature; in general
awareness they are rather perceived as curative, cultural and tourist centres. The land-
scape symbolism of the region is not frequent, but again primarily springs and mineral
waters are mentioned, while other unique natural objects remained unnoticed. It seems
that the natural potential of the region is perceived, although to a limited extent, posi-
tively with the exception of two negative elements: uranium mining and air pollution.
In the Ústí region the natural symbolism is least represented and its perception is
opposite. A landscape symbol was selected by 328 respondents, amounting to 31.6%,
although the negative image of the region prevails – coal mining, mines, stone pits,
plains, polluted air and environment or the impact of floods. Contrary to the Karlovy
Vary region, more specific natural elements that make the potential for the formation of
the territorial identity of the Ústí nad Labem region were mentioned, namely the River
Elbe (Labe), the Polabí region, Czech-Saxon Switzerland (Českosaské Švýcarsko), vil-
lage Boží Dar, The Pravčice Gate, Říp Mountain, and the Krušné hory Mountains.
The natural symbol of the Liberec region was preferred by 393 respondents
(37.80%), together with the Ještěd hill it was even 620 respondents (59.7%). In contrast
to the two preceding regions landscape dominants predominate here; the Ještěd hill
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
415
topped by a cone-shaped hotel and a transmitter, the area of Český ráj, the Krkonoše
and Jizerské Mountains with the related activities (skiing and hiking) or the climatic
phenomena (snow and winter). Local natural symbols are perceived positively and like
in the Karlovy Vary region, the negative symbols are rather isolated (floods, uranium
mining and polluted air).
The concluding comparison shows that the character of landscape and natural wealth
of regions are not as important for respondents as the more substantial economic, social
or cultural characteristis of regions. In spite of this the total number of selected natural
symbols is high considering the fact that respondents chose one symbol of the region
without any more detailed specification. However, the fact that in the Ústí nad Labem
region symbols related to the landscape and environmental devastation prevailed is not
satisfactory. It has been confirmed that the natural symbolism plays an important role in
the process of the formation of territorial identity in the observed regions. More signifi-
cant territorial differentiation in positive and negative perception of natural symbols in
the Karlovy Vary, Ústí nad Labem and Liberec regions cannot be substantiated from the
obtained data. There are only very small differences betveen the answers of respondents
from the north-west Bohemian region (interest regions) and the Bohemian and Mora-
vian Regions; location distance plays no significant role in the selection of symbols.
Presumably, perception of regions is strongly influenced by the media and education.
However, this hypothesis requires further research. The relatively less differentiated file
of answers also indicates that people probably cannot define natural assets of the terri-
tory except those generally known.
GEOGRAFICKÝ ČASOPIS / GEOGRAPHICAL JOURNAL 66 (2014) 4, 401-415
416
