Content uploaded by Martin Ouředníček
Author content
All content in this area was uploaded by Martin Ouředníček on Oct 29, 2015
Content may be subject to copyright.
4. Rezidenční suburbanizace v zázemí
Českých Budějovic
Martin Ouředníček, Eva Čejková
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionál-
ního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2, slamak@natur.cuni.cz, e.cejkova@email.cz
Klíčová slova: suburbanizace, bytová výstavba, České Budějovice, Česko-
budějovická aglomerace
Kapitola vznikla jako výsledek projektu SP/4i5/212/07 „Suburbánní rozvoj, suburbanizace
a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí“
poskytnutého Ministerstvem životního prostředí ČR a výzkumného záměru geografické
sekce Přírodovědecké fakulty UK v Praze MSM 0021620831 „Geografické systémy a rizi-
kové procesy v kontextu globálních změn a evropské integrace“.
4.1. ÚVOD
České Budějovice a jejich zázemí můžeme v současnosti řadit mezi dynamicky se rozví-
jející regiony České republiky. To se projevuje mimo jiné také ve zvýšených nárocích na
kvalitu bydlení ve městě a jeho aglomeraci. Město zaznamenává od konce 20. století dekon-
centrační tendence z hlediska rezidenční funkce, výrazný populační růst je naopak ve vy-
braných suburbiích aglomerace, kde lze pozorovat i rozvoj podnikání a dalších lidských
aktivit.
Kapitola hodnotí rozsah, formy a některé důsledky suburbanizačního procesu v aglo-
meraci Českých Budějovic od 90. let 20. století do současnosti. Zvláštní pozornost je navíc
věnována porovnání suburbanizace v souboru krajských měst a jejich zázemí na základě dat
o bytové výstavbě. Porovnání je umožněno díky celoplošnému výzkumu suburbanizace na
území České republiky, které je zpracováno jako jeden z výsledku projektu Ministerstva
životního prostředí. Jako hlavní nástroj pro měření rozsahu suburbanizace byla v tomto
projektu využita statistická data o dokončených bytech, meziobecní migraci a data dálkového
průzkumu země (databáze land use a CORINE). Po detailním výzkumu Prahy a jejího zázemí
byla vybrána Českobudějovická aglomerace jako území, ve kterém byly dekoncentrační
procesy uskutečňovány již před rokem 1989 a kde je suburbanizace ve srovnání s ostatními
velkými českými městy relativně silná i v posledních letech.
4.2. PROCES SUBURBANIZACE – TEORETICKÁ VÝCHODISKA
VÝZKUMU
Suburbanizace bývá častým tématem prací ze sociální (humánní) geografie, ale také
urbanizmu, sociologie a dalších vědních oborů. V západní literatuře již od počátku 20. sto-
letí, v post-socialistických evropských státech až od poloviny 90. let. Pro podrobnější pře-
hled stěžejních prací o suburbanizaci z pohledu západní geografie doporučujeme například
knihu „The Suburb Reader“ (Nicolaides, Wiese, 2006). Většina významných prací o post-
47
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 47
socialistické suburbanizaci je uvedena například v publikacích Sýkora, 2002 a Ouřed-
níček, 2007. V následujících odstavcích podáváme informaci o nejvýznamnějších pracích
věnovaných české suburbanizaci.
Teoretické zarámování procesu suburbanizace v kontextu vývoje českého systému
osídlení je možné najít v textech českých autorů od poloviny 90. let – Ptáček (2004),
Jackson (2002), Ouředníček (2002), Sýkora (2002), Potočný (2006), Hnilička (2006) nebo
Bernard (2007). Četné jsou také práce věnující se pouze jednotlivým velkým českým měs-
tům a jejich aglomeracím, například Praze (Perlín, 2002; Kupková, 2003; Ouředníček, 2003,
2006, 2007; Novák, 2004; Puldová, 2006; Puldová, Ouředníček, 2006; Sýkora, Ouředníček,
2007), Olomouci (Létal, Smolová, Szczyrba, 2001; Ptáček, Szczyrba, 2004; Sedláková,
2005), Brnu (Mulíček, 1999; Mulíček, Olšová, 2002) nebo Hradci Králové (Šilhánková
a kol., 2007). Zajímavá je komparativní studie Körnera (2001) a práce orientované na po-
litické chování obyvatelstva v suburbiích v zázemí Prahy a Brna (Kostelecký, Čermák,
2004; Vobecká, Kostelecký, 2007). Jako poslední zmíníme publikaci kolektivu autorů
Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze s názvem Suburbanizace.cz, nasmě-
rovanou především praktikům (Ouředníček a kol., 2008).
Suburbanizací Českých Budějovic se zabývalo v nedávné minulosti několik autorů, mezi
nimi například geografové Jihočeské univerzity (Čekal, 2005; v této publikaci Čekal, 2009;
Kubeš, Švec, 2007a, 2007b; v prvním díle této publikace Kubeš, 2009 a Kubeš, Švec, 2009).
Porovnání rozsahu a charakteru suburbanizace Českých Budějovic a Banské Bystrice
provedl ve své disertační práci Tomáš Chorvát (2005), který prokázal větší rozsah subur-
banizačního procesu u Českých Budějovic. Komparaci Českobudějovické a Hradecko-par-
dubické aglomerace provedli na základě migračních dat již v 80. letech Kára a Kučera
(1986). Jako hlavnímu tématu se suburbanizaci Českých Budějovic věnovala v bakalářské
práci Eva Čejková (2007), která analyzovala tento proces na základě migračních dat a údajů
o dokončených bytech.
Všichni zmiňovaní čeští autoři se shodují, že proces suburbanizace v zázemí českých
měst probíhá ve významnější míře až od poloviny 90. let 20. století. I u ostatních měst ve-
likosti Českých Budějovic dochází k prostorové expanzi městského bydlení do příměstské-
ho prostoru. Nespornou výhodou pro studium procesu suburbanizace v případě Českých
Budějovic je úzké administrativní vymezení města, kdy lze proces rezidenční suburbanizace
dobře sledovat prostřednictvím dat o výstavbě bytů na území sousedních suburbánních obcí
Českobudějovické aglomerace. Většina postkomunistických měst se vyznačuje jevem,
který se v angličtině označuje jako „overbounded city“ – administrativní vymezení města je
plošně větší, než odpovídá jeho kompaktní zástavbě (Ptáček, 2004). Tento stav je způsoben
přičleňováním okolních sídel a obcí k městům v období socialismu. V případě Českých
Budějovic nebylo administrativní přičleňování okolních sídel a obcí tak velké jako u dalších
českých krajských měst, navíc se začátkem 90. let od Českých Budějovic odtrhla Dobrá
Voda. Například Körner (2001) označil České Budějovice za jediné krajské město, ve kterém
probíhá rozvoj bydlení v příměstské zóně. Jak ale sám uvádí, důvodem je malý rozsah ad-
ministrativního území města. Lze tedy konstatovat, že v případě sledovaného města je pro-
ces suburbanizace lépe patrný, neboť není „ukryt“ v rámci administrativních hranic města,
jako je tomu u jiných měst.
Proces rezidenční suburbanizace je v této práci chápán jako stěhování městských oby-
vatel a dalších městských aktivit a funkcí z jádrového města aglomerace do přilehlých sídel
(suburbií) za hranicí kompaktní zástavby (intravilánu) jádrového města, bez ohledu na to, zda
48
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 48
se tato sídla nacházejí uvnitř nebo vně administrativních hranic jádrového města. V zá-
zemí jádrového města se proces projevuje novou výstavbou především rodinných domů
městského charakteru, čímž dochází k umísťování městské zástavby do okolní příměstské
a venkovské krajiny. Pro širší zasazení suburbanizace do kontextu urbanizačních procesů
nebo diskusi o formách suburbánního rozvoje je možné odkázat na některé dřívější práce
(Ouředníček, 2002, 2007).
4.3. POROVNÁNÍ SUBURBANIZACE ČESKÝCH BUDĚJOVIC
A OSTATNÍCH VELKÝCH ČESKÝCH MĚST
Porovnat několik zázemí velkých českých měst z hlediska rozsahu a charakteru
suburbanizačního procesu je relativně náročným úkolem. V české literatuře se s takovým
srovnáním doposud setkáme spíše výjimečně (Körner, 2001; Chorvát, 2005), plošná
analýza rozsahu suburbanizačního procesu v České republice doposud chybí. Dekon-
centrační trend (vylidňování) se začal uplatňovat ve velkých českých městech ve druhé
polovině 90. let. V této době všechna největší česká města migračně ztrácí, přičemž
jejich zázemí migračně narůstají (Andrle, 2001). Ve srovnání s Prahou a částečně také
s Brnem a Plzní lze v 90. letech 20. století považovat suburbanizační proces v zázemí
o něco menších českých měst za relativně málo intenzivní. To je možno demonstrovat
jak na příkladu migračních dat, tak i údaji o bytové výstavbě. Körner (2001, str. 22) uvá-
dí, že „suburbanizační proces, charakterizovaný zejména přesunem významnější části
městské populace do příměstského území, lze u 9 největších českých měst sledovat jen
výjimečně“. Od počátku 21. století však dochází k rozvoji suburbánní zástavby i k ná-
růstu migračních toků město-zázemí u velkého počtu velkých i středně velkých českých
měst.
V Tabulce 1. jsou porovnány údaje o počtu dokončených bytů a intenzitě bytové vý-
stavby v letech 1997–2006 v aglomeracích velkých českých (krajských) měst. Údaje na-
povídají, že České Budějovice patří mezi města, u nichž je rezidenční suburbanizace velmi
silná. O tom svědčí zejména vysoká intenzita bytové výstavby, která dosahuje i v poměrně
široce vymezeném zázemí města druhé nejvyšší hodnoty po Praze. Z dalších aglomerací
vykazují srovnatelná čísla aglomerace Pardubic, Plzně a Karlových Varůaoněconižší
aglomerace Hradce Králové a Brna. Za pozornost stojí rovněž poměr mezi počtem vysta-
věných bytů v jádrových městech aglomerací a v jejich zázemí. V tomto ukazateli vykazují
České Budějovice jako jediné vyšší počet dokončených bytů v zázemí než ve vlastním městě.
I když je tento fakt ovlivněn relativně úzkým vymezením administrativních hranic města,
hovoří rovněž o významu rezidenční funkce suburbánních sídel a obcí pro celou Česko-
budějovickou aglomeraci.
V posledních několika letech narůstá kromě suburbánní výstavby i počet bytů dokončo-
vaných uvnitř intravilánů velkých měst. To je výsledkem různých rezidenčních preferencí
a životního stylu obyvatelstva poptávajícího nové bydlení ve velkých městech. Výstavba
nových kondominií, jiných bytových domů nebo i rekonstrukcí a dalšího nového bydlení
především v oblastech vnitřních měst je zaměřena hlavně na mladé páry nebo i jednotlivce,
kteří preferují bydlení přímo ve městě. To je zřetelné například z relativně vysokých hodnot
nově dokončených bytů v Jihlavě, Praze, Liberci a částečněivČeskýchBudějovicích.
Naopak situace v Ostravské a Ústecké aglomeraci je výrazně ovlivněna právě velmi nízkou
intenzitou bytové výstavby v jádrových městech těchto aglomerací.
49
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 49
Tabulka l. Počet dokončených bytů a intenzita bytové výstavby ve velkých českých
městech a v jejich zázemích mezi lety 1997–2006
50
Území (počet obcí) Počet obyvatel Počet dokončených bytů Intenzita výstavby bytů
v roce 2001 mezi lety 1997–2006 mezi lety 1997–2006
Praha 1 169 106 33 390 28,56
zázemí (178) 152 497 14 408 94,48
celkem 1 321 603 47 798 36,17
Brno 376 172 6 371 16,94
zázemí (105) 117 887 4 447 37,72
celkem 494 059 10 818 21,90
Ostrava 316 744 2 000 6,31
zázemí (30) 68 565 17,24
celkem 385 309 3 182 8,26
Plzeň 166 118 2 347 14,13
zázemí (66) 53 217 2289 43,01
celkem 219 335 4 636 21,14
Olomouc 102 607 1 882 18,34
zázemí (42) 46 955 1233 26,26
celkem 149 562 3 115 20,83
Liberec 99 102 2 634 26,58
zázemí (14) 13 521 451 33,36
celkem 112 623 3 085 27,39
České Budějovice 97 339 1 995 20,50
zázemí (73) 51 269 2 290 44,67
celkem 148 608 4 285 28,83
Hradec Králové 97 155 1 440 14,82
zázemí (56) 31 696 1 201 37,89
celkem 128 851 2 641 20,50
Ústí nad Labem 95 436 456 4,78
zázemí (20) 19 872 399 20,08
celkem 115 308 855 7,41
Pardubice 90 668 1 656 18,26
zázemí (36) 22 073 975 44,17
celkem 112 741 2 631 23,34
Zlín 80 854 1 313 16,24
zázemí (27) 18 745 424 22,62
celkem 99 599 1 737 17,44
Karlovy Vary 53 358 1 052 19,72
zázemí (13) 6 762 281 41,56
celkem 60 120 1 333 22,17
Jihlava 50 702 1 542 30,41
zázemí (49) 22 975 667 29,03
celkem 73 677 2 209 29,98
Zdroj: Statistika bytové výstavby, ČSÚ 2007.
Poznámka: Intenzita bytové výstavby zachycuje průměrný počet dokončených bytů na 10 000 obyvatel za rok.
Uvažovány jsou pouze nově vystavěné – dokončené byty bez nástaveb, vestaveb a přístaveb. Zázemí velkých měst
bylo vymezeno na základě 30% a vyšší dojížďky do zaměstnání z okolních obcí do těchto měst.
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 50
Vývoj suburbanizace v následujících několika letech je do značné míry dán napláno-
vanými projekty výstavby souborů rodinných domů a bytových domů, které budou s velkou
pravděpodobností v zázemí měst realizovány a obydleny. V případě Prahy lze očekávat
stabilní (neklesající) zájem o suburbánní bydlení nejméně v příštích 5–10 letech. Zvýšený
rozvoj suburbánních obcí kolem ostatních velkých českých měst je možné předpokládat
například na základě nabídky nových projektů nabízených v tisku a na internetu. Mírně se
přitom mění jen skladba dokončovaných bytů směrem k většímu zastoupení nového bydlení
v bytových domech. Rezidenti rodinných domů patří mezi nejstabilnější část populace. Nelze
předpokládat budoucí odliv většího počtu obyvatel z nových suburbií směrem zpátky do
jádrových měst. Zesílení migrační mobility ze suburbií lze očekávat až v souvislosti s od-
chodem dospívajících dětí od rodičů.
4.4. SUBURBANIZACE V ZÁZEMÍ ČESKÝCH BUDĚJOVIC
A PŘÍKLADY ROZMÍSTĚNÍ NOVÉ ZÁSTAVBY
VE ZDEJŠÍCH SUBURBIÍCH
Významným rozdílem oproti většině zázemí velkých českých měst je v případě česko-
budějovického zázemí relativně intenzivní rozvoj suburbánní zástavby již v 70. a 80. letech
20. století. To je dáno především tradicí stavebnictví v Českých Budějovicích a mentalitou
obyvatel Českých Budějovic. Některé bariéry pro suburbánní výstavbu v socialistickém ob-
dobí, jako například deprivace malých sídel v zázemí města v důsledku střediskové sídelní
soustavy, nebo nedostatek stavebního materiálu, zde nebyly tolik významné, jako u většiny
ostatních velkých českých měst a jejich zázemí. Českobudějovická suburbia mají proto
poměrně rovnoměrné zastoupením domů z jednotlivých období výstavby.
Rozvoj nové bytové výstavby v zázemí Českých Budějovic od konce 90. let 20. století
je patný z Mapy 1. Oblast, ve které probíhá největší stavební rozvoj, se nachází v příměst-
ské zóně Českých Budějovic. Sídla s nejdynamičtějším stavebním rozvojem přesto nevy-
tvářejí souvislou koncentrickou zónu, která by město obklopovala ze všech stran. Největší
objem nových bytů vznikl v severovýchodním, východním, jihovýchodním, jižním a ji-
hozápadním sektoru blízkého zázemí města. Vzhledem k menší populační velikosti zdejších
obcí zde zaznamenáváme vysokou intenzitu bytové výstavby. Nejmasivnější výstavbu
rodinných domů mezi lety 1999–2005 můžeme pozorovat v obcích Litvínovice, Boršov nad
Vltavou a Srubec. Jak již bylo zmíněno, severozápadní sektor zázemí města je stavebním
rozvojem zasažen v menší míře. Pokud ale do úvah zahrneme i sídla – suburbia včleněná
do administrativních hranic města, můžeme konstatovat, že dochází ke stavebnímu rozvoji
i v tomto sektoru. Výrazný stavební rozvoj probíhá např. na Zavadilce, v Haklových Dvorech
a částečně také v Českém Vrbném (tato suburbia ležící v rámci administrativních hranic
Českých Budějovic jsou v Mapě 1. zvýrazněna šrafurou, nemáme však za ně data o dokon-
čených bytech).
Ve vzdálenějších částech zázemí Českých Budějovic je větší objem výstavby bytů
soustředěn téměř výhradně do jader větších obcí. Intenzita výstavby je zde ale vzhledem
k větší populační velikosti obcí nižší. Jedná se o městečka Českobudějovické aglomerace
– Zliv, Hluboká nad Vltavou, Lišov, Borovany a Trhové Sviny. V těchto městečkách se zpra-
vidla setkáváme s vyšším podílem bytových domů na nové výstavbě, často stavěných obce-
mi, resp. městy. Pro rezidenční suburbanizaci běžnější rozvolněná nízkopodlažní zástavba
městských rodinných domů je charakteristická pro menší sídla – suburbia zázemí Českých
51
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 51
Budějovic. Mezi těmito populačně menšími sídly vyniká výstavbou rodinných domů na jihu
ležící Dolní Třebonín. Iniciativou vedení zdejší obce vyrostla na jejím okraji zóna nových
řadových a solitérních rodinných domů. V prvních dvou etapách výstavby zde obec postavila
132 bytových jednotek. Kromě obecní výstavby zde probíhá i silná individuální výstavba
rodinných domů. Dolní Třebonín se významně rozvíjel díky své výhodné poloze na spojnici
Českých Budějovic a Českého Krumlova a stal se tak suburbiem obou těchto měst. Rozho-
dující roli zde ale sehrál management obce schopný využít státních programů podpory
bytové výstavby a také napojení developeři. Čtvrtina nových rezidentů suburbia pochází
z Českých Budějovic, pětina z Českého Krumlova. Dolní Třebonín je obcí, která se ve sle-
dovaném období rozrostla o největší počet nově postavených bytů ze všech sledovaných
obcí v zázemí Českých Budějovic. Intenzitou výstavby bytů se řadí mezi pět nejintenzivněji
se rozvíjejících českých suburbánních obcí (Ouředníček, Temelová a kol., 2008, str. 13).
Mapa 1. Bytová výstavba v obcích v zázemí Českých Budějovic v období mezi lety
1999 až 2005
52
Zdroj dat: Statistika bytové výstavby, ČSÚ 2007
Poznámka: Do řešeného zázemí jsou zahrnuty všechny obce zasahující svým katastrálním územím do vzdálenosti
patnácti kilometrů od středu Českých Budějovic. Vymezené zázemí čítá sedmdesát devět obcí. Intenzita bytové
výstavby vyjadřuje počet dokončených bytů za sledované období na 1000 obyvatel obce (počet obyvatel k roku
2005). Kategorie „ostatní“ zahrnuje počet dokončených bytů v nových vícebytových domech a v nástavbách, pří-
stavbách nebo vestavbách rodinných a vícebytových domů. Písmeny jsou označeny následující obce: B – Borek,
Bo – Boršov nad Vltavou, Bor – Borovany, D – DolníTřebonín, H – Hluboká nad Vltavou, L– Lišov, Le – Ledenice,
Lt – Litvínovice, S – Srubec,T–Trhové Sviny, V – Velešín, Z – Zliv.
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 52
Rozmístění nové bytové zástavby je také možné sledovat detailně v měřítku jednotlivých
sídel – suburbií. Při hodnocení charakteru a uspořádání nové zástavby vycházíme z terén-
ního průzkumu, při kterém byly zmapovány jednotlivé novostavby a další typy domů.
Ukázky jsou na Mapách 2. a 3., celá sada map je k dispozici v práci Čejková, 2007.
Většina nové výstavby v suburbánních sídlech je umístěna na okraji dřívější zástavby.
Jako reprezentativní příklad tohoto rozvoje uvádíme sídlo Staré Hodějovice, kde novější
a nejnovější zástavba obklopuje původní vesnické jádro (Mapa 2.). Nové domy jen zříd-
kakdy stojí osamoceně, většinou se zformovaly celé soubory čítající až několik desítek
nových domů. Ve většině suburbánních sídel také najdeme několik nových domů posta-
vených na volných pozemcích uvnitř původní zástavby.
Během terénního průzkumu suburbií Českobudějovické aglomerace byla nalezena pouze
jedna nová suburbánní lokalita prostorově oddělená od původní vesnice. Jedná se o lokalitu
Kodetka vystavěnou na území obce Hlincová Hora (viz Mapa 3.). Lokalita není plnohod-
notným sídlem, protože se zde uplatňuje pouze rezidenční funkce. Její poloha je poměrně
výhodná, neboť se nachází v blízkosti dobře vybaveného Rudolfova (suburbánní městečko)
a leží na Lišovském prahu nad hranicí inverze. Developerská společnost KODETKA, a.s. zde
prodává parcely pro individuální výstavbu. V současnosti je zde již postaveno sedmdesát
převážně dražších a větších rodinných domů. Vzniká zde nová rezidenční lokalita s „dobrou
adresou“. Další podobná samostatná suburbánní lokalita má vzniknout v blízkosti sídla –
suburbia Srubec. Poté, co zde developer ESTATE INVEST CB s.r.o. zajistil potřebnou
infrastrukturu, bylo k prodeji nabídnuto téměř třicet stavebních parcel. U obou projektů
budou následovat další etapy výstavby lokalit, které však neúměrně zvětší rozsah jejich
zastavěného území a počet jejich obyvatel.
Mapa 2. Rozmístění domů podle období výstavby ve Starých Hodějovicích do roku
2008
53
Zdroj: terénní průzkum
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 53
Mapa 3. Rozmístění domů podle období výstavby v Hlincové Hoře a v její součásti
– v Kodetce do roku 2008
54
Zdroj: terénní průzkum
Jak již bylo řečeno, většina nových suburbanizací založených rodinných domů „vyrostla“
v návaznosti na dřívější zástavbu sídel. Rozsah nově vzniklé zástavby příliš nezávisí na
rozsahu té původní. V několika sídlech, jejichž původní venkovské jádro často vytvářela jen
náves a několik krátkých ulic, došlo v devadesátých letech a po roce 2000 k výstavbě celého
souboru pravoúhlých ulic nové suburbánní zástavby rodinných domů městského charakteru.
Původní rozsah zastavěného území se tedy velmi výrazně zvětšil. Na druhou stranu, rozvoj
v populačně velkých suburbiích, jako jsou městečka a městyse Rudolfov, Lišov, Dobrá Voda
či Borovany, je menší a probíhá v současnosti spíše prodlužováním stávajících ulic. Zmíněný
dynamický plošný rozvoj v podobě výstavby celých souborů rodinných domů můžeme po-
zorovat například v suburbiích Borek, Boršov nad Vltavou, Dolní Třebonín, Haklovy Dvory,
Lítvínovice, Mokré, Nové Homole, Roudné, Srubec, Šindlovy Dvory, Zavadilka. Rodinné
domy vznikají v těchto suburbiích koncentrovaně především proto, že jsou zde stavební
pozemky předem připravovány (parcelací, infrastrukturním zabezpečením) prostřednictvím
developerů v ucelených souborech (největší z těchto developerů je THB invest, a.s.).
Hustota nové zástavby zde bývá poměrně nízká. Zástavba se rozšiřuje do okolní krajiny sub-
urbií jednotným způsobem, aniž by respektovala způsob původního zastavění, i konfiguraci
terénu.
4.5. ZÁVĚR
Největší intenzitu výstavby nových bytů vykazuje po roce 1989 zázemí Prahy. Na
druhém místě, ale se značným odstupem, je zázemí Českých Budějovic. Ještě zřetelnější
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 54
je suburbanizace v zázemí Českých Budějovic pokud vycházíme z analýz migrace mezi
městem a jeho zázemím (Čejková, 2007). Přitom poměrně silnou suburbanizaci bylo možné
v nejbližším zázemí Českých Budějovic pozorovat již v 70. a 80. letech 20. století (Kubeš,
2009). Příčinami této republikově nadprůměrné suburbanizace by mohly být – silná tra-
dice stavitelství v Českých Budějovicích, podnikavost a spořivost českobudějovických
obyvatel, či velký podíl obyvatel žijících v Českých Budějovicích na sídlištích (obyvatel
často pocházejících z jihočeského venkova).
Charakteristickým rysem suburbánní výstavby kolem většiny velkých českých měst je
realizace projektů v několika málo suburbánních sídlech v těsném zázemí města. Zatímco
v zázemí Prahy se suburbanizační proces vyznačuje po roce 2000 výraznou disperzí a vý-
stavbou téměř ve všech obcích a sídlech v širokém zázemí hlavního města (Ouředníček,
Posová, 2006), kolem ostatních českých měst můžeme najít mnoho obcí suburbanizací
téměř nepoznamenaných. Zázemí Českých Budějovic je v tomto srovnání do určité míry
výjimečné, protože na rozdíl od ostatních zázemí velkých měst má rozmístění nové sub-
urbánní výstavby relativně rovnoměrné. To je dáno především větší nabídkou rozvojových
prostor v zázemí města a částečně i atraktivitou nedalekých měst Český Krumlov a Hlu-
boká nad Vltavou, která představují dobré adresy pro bydlení a slouží jako sekundární jádra
v Českobudějovické aglomeraci.
Pro novou suburbánní rezidenční zástavbu je na Českobudějovicku typická lokalizace
na okraji původních sídel, která je výhodná pro napojení na technickou infrastrukturu,
i z pohledu správy území obce a urbanistického uspořádání obce. V tomto ohledu specifické
je vybudování relativně samostatného suburbia Kodetka, které je součástí obce Hlincová
Hora. Prostorová oddělenost, omezená komunikace a odlišná sociální struktura obyvatel-
stva původní Hlincové Hory a nového suburbia Kodetka vedly v nedávné době k sociální
polarizaci. Ta je patrná v určitém napětí mezi obyvateli Kodetky a staré části Hlincové Hory,
ale i v soupeření v komunální politice a prosazování odlišných zájmů při investování do
obou území obce (terénní šetření, 2008).
Literatura:
ANDRLE, A. (2001): Demografická stagnace našich největších měst. Urbanismus a územní
rozvoj, 4, (6): 19–22.
BERNARD, J. (2007): Sociální integrace přistěhovalců z velkoměsta na vesnici v České
republiceavRakousku. Sociologický časopis, 42, (4): 741–760.
ČEJKOVÁ, E. (2007): Suburbánní bytová výstavba v zázemí Českých Budějovic. Baka-
lářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geo-
grafie a regionálního rozvoje, 55 s.
ČEKAL, J. (2005): Migrace obyvatelstva zázemí Českých Budějovic v 90. letech dvacátého
století. In: Svatoňová, H. (ed.): „Sborník příspěvků z 13. mezinárodní konference Geo-
grafické aspekty středoevropského prostoru“, Masarykova univerzita Brno, Pedago-
gická fakulta, katedra geografie, s. 412–420.
ČEKAL, J. (2009): Migrace v regionu Českých Budějovic v letech 1992–2004. In: Ku-
beš, J. a kol.: „Urbánní geografie Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace
II“, vydal: Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, kapitola
v této publikaci, asi 12 s.
HNILIČKA, P. (2006): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů.
ERA, Brno, 131 s.
55
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 55
CHORVÁT, T. (2005): Porovnanie postsocialistickej transformácie priestorových štruktůr
Českých Budějovíc a Banskej Bystrice. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze,
Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 148 s.
JACKSON, J. (2002): Urban sprawl. Urbanismus a územní rozvoj, 5, (6): 21–28.
KÁRA, J., KUČERA, T. (1986): Migrační bilance obcí v zázemí velkých měst na příkladu
Prahy, Českých Budějovic a Hradce Králové – Pardubic. In: Ryšavý, Z. (ed.): „Nové
tendence ve vývoji osídlení Československa v posledních patnácti letech a výhled jeho
dalšího vývoje“ – sborník semináře odborné skupiny pro rozmístění a stěhování obyva-
telstva Československé demografické společnosti při ČSAV, Praha, s. 136–143.
KÖRNER, M. (2001): Několik poznámek k článku „Demografická stagnace našich nej-
větších měst“. Urbanismus a územní rozvoj, 4, (6): 22–24.
KOSTELECKÝ, T., ČERMÁK, D. (2004): Metropolitan areas in the Czech Republic – de-
finitions, basic characteristics, patterns of suburbanisation and their impact on political
behaviour. Sociologické studie 04/3, Sociologický ústavAkademie věd ČR, Praha, 57 s.
KUBEŠ, J. (2009): Poloha, struktura, infrastruktura a obraz Českých Budějovic a Česko-
budějovické aglomerace. In: Kubeš, J. a kol.: „Urbánní geografie Českých Budějovic
a Českobudějovické aglomerace I“, vydal: Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja
Bela v Banskej Bystrici, kapitola v prvním dílu této publikace, asi 60 s.
KUBEŠ, J., ŠVEC, P. (2007a): České Budějovice – územní struktura zástavby současného
města. In. Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J., Švec, P., Vančura, M. (eds.): „Česká geografie
v evropském prostoru“ – sborník ze XXI. sjezdu České geografické společnosti, České
Budějovice 30. 8.–2. 9. 2006, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická
fakulta, katedra geografie, s. 642–650.
KUBEŠ, J., ŠVEC, P. (2007b): České Budějovice – populační vývoj města a aglomerace
mezi lety 1850–2005. In. Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J., Švec, P., Vančura, M. (eds.):
„Česká geografie v evropském prostoru“ – sborník ze XXI. sjezdu České geografické
společnosti, České Budějovice 30. 8.–2. 9. 2006, Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie, s. 651–659.
KUBEŠ, J., ŠVEC, P. (2009): Populační vývoj v typech sídelních jednotek Českých
Budějovic a Českobudějovické aglomerace mezi lety 1850–2005. In: Kubeš, J. a kol.:
„Urbánní geografie Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace I“, vydal: Ústav
vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, kapitola v prvním dílu této
publikace, asi 14 s.
KUPKOVÁ, L. (2003): (Sub)Urbanizace Prahy – teorie zonálních modelů a realita.
In: Jančák, V., Chromý, P., Marada, M. (eds.): „Geografie na cestách poznání. Sborník
příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka“, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká
fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, s. 32–47.
LÉTAL, A., SMOLOVÁ, I., SZCZYRBA, Z. (2001): Transformace příměstské krajiny.
Urbanizmus a územní rozvoj, 4, (4): s. 15–21.
MULÍČEK, O. (1999): Prostorové suburbanizační změny v JZ sektoru velkého Brna. Acta
Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis XXXII – Folia
Geographica 3, s. 63–66.
MULÍČEK, O., OLŠOVÁ, I. (2002): Město Brno a důsledky různých forem suburbanizace.
Urbanizmus a územní rozvoj, 5, (6): 17–21.
NICOLAIDES, B.M., WIESE, A. eds. (2006): The suburb reader. Routledge, New York,
London, 529 s.
56
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 56
NOVÁK, J. (2004): Časoprostorová mobilita obyvatel a strukturované prostředí metropo-
litní oblasti. Magisterská práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, ka-
tedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 112 s.
OUŘEDNÍČEK, M. (2002): Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In: Sýko-
ra, L. (ed.): „Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky“. Ústav
pro ekopolitiku, o.p.s., Praha, s. 39–54.
OUŘEDNÍČEK, M. (2003): Suburbanizace Prahy. Sociologický časopis, 39, (2): 235–253.
OUŘEDNÍČEK, M. ed. (2006): Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita
Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního
rozvoje, 159 s.
OUŘEDNÍČEK, M. (2007): Differential suburban development in the Prague urban region.
Geograficka Annaler 89B (2): 111–126.
OUŘEDNÍČEK, M., POSOVÁ, D. (2006): Suburbánní bydlení v Pražském městském
regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. In: Ouředníček, M. (ed.): „Sociální
geografie Pražského městského regionu“, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká
fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, s. 96–113.
OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., MACEŠKOVÁ, M., NOVÁK, J., PULDOVÁ, P.,
ROMPORTL, D., CHUMAN,T., ZELENDOVÁ, S., KUNCOVÁ, I. (2008): Suburbani-
zace.cz. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie
a regionálního rozvoje, 96 s.
PERLÍN, R. (2002): Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy. In:
Sýkora, L. (ed.): „Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky“,
Ústav pro geopolitiku, Praha, s. 141–155.
POTOČNÝ, T. (2006): Lidé na okraji. Případová studie satelitního městečka. IVRIS Work-
ing papers. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, 47 s.
PTÁČEK, P. (2004): Vývoj měst a jejich zázemí v transformačním období. Disertační práce.
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a re-
gionálního rozvoje, 156 s.
PTÁČEK, P., SZCZYRBA, Z. (2004): Olomouc – profil města s identifikací problémů spo-
jených se suburbanizací. In: Gremlica, T., Zelenková, V. (eds.): „Krize měst z neregulo-
vaného růstu“, Ústav pro ekopolitiku, Praha, 23 s.
PULDOVÁ, P. (2006): Vliv suburbanizace na změnu sociálního prostředí v zázemí Prahy.
Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální
geografie a regionálního rozvoje, 111 s.
PULDOVÁ, P., OUŘEDNÍČEK, M. (2006): Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy
jako důsledek procesu suburbanizace. In: Ouředníček, M. (ed.): „Sociální geografie
Pražského městského regionu“, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, ka-
tedra sociální geografie a regionálního rozvoje, s. 128–142.
SEDLÁKOVÁ, A. (2005): Comparative study of migration tendencies in suburban zones of
post-communist cities Prešov and Olomouc. Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et
Naturae Universitatis Prešoviensis, Prírodné vedy, XLIII., Folia Geographica 8, s.
171–179.
SÝKORA, L. ed. (2002): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky.
Ústav pro ekopolitiku, Praha, 191 s.
SÝKORA, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2007): Sprawling post-communist metropolis: com-
mercial and residential suburbanisation in Prague and Brno, the Czech Republic. In:
57
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 57
Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): „Employment deconcentration in european
metropolitan areas: Market forces versus planning regulations, Dordrecht“, Springer,
s. 209–233.
ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol. (2007): Suburbanizace – hrozba fungování malých měst. Civitas
per Populi, Hradec Králové, 234 s.
VOBECKÁ, J., KOSTELECKÝ, T. eds. (2007): Politické důsledky suburbanizace. Analýza
případových studií proměn politického chování a občanské participace ve vybraných
suburbánních lokalitách Prahy a Brna. Sociologické studie 07/8, Sociologický ústav
Akademie věd ČR, Praha, 61 s.
Statistika bytové výstavby, ČSÚ 2007
Terénní šetření v lokalitě Kodetka a rozhovor se starostou obce Hlincová Hora, 5. května
2008.
Summary:
Martin Ouředníček, Eva Čejková: Residential suburbanisation of the city of České
Budějovice
The article focuses on the size, form and selected consequences of suburbanisation
process within the agglomeration of České Budějovice from the beginning of 1990s till now.
Main stress is put on comparison of suburbanisation among the regional centres of the Czech
Republic based on housing construction data. The contribution describes specific features of
suburbanisation in the hinterland of České Budějovice dealing more deeply with residential
function of suburban zone.
The population of České Budějovice has decentralized by the end of 20th century and the
same trend has been followed also by development of entrepreneurship, entertainment and
other activities within the majority of municipalities in the vicinity of the city. Suburban
housing construction in the large Czech cities is characteristic by the development of
several localities within tight proximity to the core city. The authors argue that the situation
in the České Budějovice agglomeration is to a certain degree dissimilar, because the de-
velopment of new residential projects is rather evenly distributed to the many suburban
municipalities. This is influenced mainly by the extensive supply of new residential projects
around the city and the attractiveness of neighbouring towns of Český Krumlov and Hluboká
nad Vltavou, which are good addresses for living and serve as a secondary centres within the
wider delimitation of city’s agglomeration.
New residential projects are typically located on the edge of former villages, where they
take advantage of existing technical infrastructure. Thus, very specific is development of
autonomous settlement of Kodetka, which is administrative part of Hlincová Hora munici-
pality, but spatially isolated from the former village. Spatial isolation, limited communica-
tion and different social composition of population of former village and new suburbia have
led to social polarisation of local community.
58
zlom 2 dil.qxd:Sestava 1 6/8/09 1:12 PM Stránka 58
