ArticlePDF Available

Šipákové doubravy na Vysočině / Vegetation of downy oak forests in the Vysočina region (Moravia, Czech Republic)

Authors:

Abstract and Figures

Downy oak forests are communities of thermophilous oak forests occurring on base-rich soils in warm and dry lowlands and hilly regions of Central Europe. In southern Moravia, they occur mainly on the southern outposts of the Western Carpathians. However, a recent survey revealed several new sites on the south-eastern edge of the Bohemian Massif. The present study documents vegetation at three peripheral sites of downy oak forests located deep in the Bohemian Massif, on the boundary of the Vysočina region. All three sites are confi ned to spots of base-rich soils in predominantly acidic envi-ronments of the Rokytná, Jihlava and Chvojnice river valleys. Downy oak forest vegetation is well developed here and includes many thermophilous spe-cies, some of which reach their distributional limit in Moravia here. Classifi cation based on cluster analysis assigned most recorded relevés to a Quercion pubescenti-petraeae alliance. The study acknowledges the importance of thermophilous communities for the biodiversity of the Vysočina region. ÚVOD Šipákové doubravy jsou bazifi lní teplomilné dubové lesy s výskytem dubu pýřitého čili šipáku (Quercus pubescens) ve stromovém patře. V České republice jsou rozšířeny téměř výhradně v teplých oblastech na vápníkem bohatých substrátech (vápence, spraše, vápnitý karpatský fl yš, vápnité sedimenty České křídové tabule, bazické neovulkanity). Ve střední Evropě představují submediteránně-subkontinentální vegetační typ. V tradiční fytocenologické klasifi kaci (Chytrý 1997) jsou řazeny do zvláštního svazu Quercion pubescenti-petraeae Braun-Blanquet 1932, který ovšem zahrnuje i teplomilné dubové lesy bez šipáku s podobným druhovým složením. V tomto příspěvku šipákovými doubravami rozumím jakékoli porosty s výskytem šipáku, byť by jejich fyziognomie nesplňovala kritéria pro lesní vegetaci (např. příliš malá rozloha nebo nedostatečný zápoj stromového patra) a druhové složení vykazovalo přechody k jiným typům dubových lesů (např. příměs acidofi lních druhů). Výskyt šipákových doubrav na Moravě je soustředěn do jižních výběžků Západních Karpat (především do předhůří Ždánického lesa a na Pálavu) a do Praebohemika (sensu Suza 1935, 1944), tedy na jihovýchodní okraj Českého ma-sivu (Chytrý et Horák 1997). Výskyt v Praebohemiku je většinou fragmentární a je vázán na ostrůvky bázemi boha-tých substrátů v jinak převážně kyselém prostředí, nejčastěji na výslunných svazích a jejich horních hranách v zaříznu-tých údolích vodních toků. Rozsáhlejší okrsky příznivých substrátů jsou jen v okolí Brna (devonské vápence v Mo-ravském krasu a na Tišnovsku) a Moravského Krumlova (permské slepence). Současné výzkumy však ukazují, že větších či menších porostů šipáku je v Praebohemiku ví-ce než dvacet, a toto území tak představuje nejrozsáhlejší arelu šipákových doubrav v České republice (obr. 1). Jak je z obrázku patrné, mezní lokality této arely zasahují směrem k severozápadu až k hranicím kraje Vysočina, kde se tato teplomilná vegetace jinak nevyskytuje. Cílem předkláda-ného příspěvku je tyto mezní lokality charakterizovat po stránce stanovištních podmínek, druhového složení vegeta-ce a výskytu šipáku.
Content may be subject to copyright.
11
Acta rer um naturalium 10: 11–18, 2011 ISSN 1803-1587
Šipákové doubravy na Vysočině
Vegetation of Downy Oak Forests in the Vysočina Region
(Moravia, Czech Republic)
JAN ROLEČEK
Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, Brno, CZ – 611 37; Botanický ústav AV ČR, Oddělení vegetační ekologie, Lidická 25/27,
Brno, CZ – 602 00; e-mail: honza.rolecek@centrum.cz
Abstract: Downy oak forests are communities of thermophilous oak forests occurring on base-rich soils in warm and dry lowlands and hilly regions of
Central Europe. In southern Moravia, they occur mainly on the southern outposts of the Western Carpathians. However, a recent survey revealed several
new sites on the south-eastern edge of the Bohemian Massif. The present study documents vegetation at three peripheral sites of downy oak forests located
deep in the Bohemian Massif, on the boundary of the Vysočina region. All three sites are con ned to spots of base-rich soils in predominantly acidic envi-
ronments of the Rokytná, Jihlava and Chvojnice river valleys. Downy oak forest vegetation is well developed here and includes many thermophilous spe-
cies, some of which reach their distributional limit in Moravia here. Classi cation based on cluster analysis assigned most recorded relevés to a Quercion
pubescenti-petraeae alliance. The study acknowledges the importance of thermophilous communities for the biodiversity of the Vysočina region.
Key words: Quercus pubescens, vegetation, diversity, classi cation, Quercion pubescenti-petraeae, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic
ÚVOD
Šipákové doubravy jsou bazi lní teplomilné dubové
lesy s výskytem dubu pýřitého čili šipáku (Quercus
pubescens) ve stromovém patře. V České republice
jsou rozšířeny téměř výhradně v teplých oblastech na
vápníkem bohatých substrátech (vápence, spraše, vápnitý
karpatský yš, vápnité sedimenty České křídové tabule,
bazické neovulkanity). Ve střední Evropě představují
submediteránně-subkontinentální vegetační typ. V tradič
fytocenologické klasi kaci (Chytrý 1997) jsou řazeny do
zvláštního svazu Quercion pubescenti-petraeae Braun-
Blanquet 1932, který ovšem zahrnuje i teplomilné dubové
lesy bez šipáku s podobným druhovým složením. V tomto
příspěvku šipákovými doubravami rozumím jakékoli
porosty s výskytem šipáku, byť by jejich fyziognomie
nesplňovala kritéria pro lesní vegetaci (např. příliš malá
rozloha nebo nedostatečný zápoj stromového patra)
a druhové složení vykazovalo přechody k jiným typům
dubových lesů (např. příměs acido lních druhů).
Výskyt šipákových doubrav na Moravě je soustředěn do
jižních výběžků Západních Karpat (především do předhůří
Ždánického lesa a na Pálavu) a do Praebohemika (sensu
Suza 1935, 1944), tedy na jihovýchodní okraj Českého ma-
sivu (Chytrý et Horák 1997). Výskyt v Praebohemiku je
většinou fragmentární a je vázán na ostrůvky bázemi boha-
tých substrátů v jinak převážně kyselém prostředí, nejčastěji
na výslunných svazích a jejich horních hranách v zaříznu-
tých údolích vodních toků. Rozsáhlejší okrsky příznivých
substrátů jsou jen v okolí Brna (devonské vápence v Mo-
ravském krasu a na Tišnovsku) a Moravského Krumlova
(permské slepence). Současné výzkumy však ukazují, že
větších či menších porostů šipáku je v Praebohemiku ví-
ce než dvacet, a toto území tak představuje nejrozsáhlejší
arelu šipákových doubrav v České republice (obr. 1). Jak je
z obrázku patrné, mezní lokality této arely zasahují směrem
k severozápadu až k hranicím kraje Vysočina, kde se tato
teplomilná vegetace jinak nevyskytuje. Cílem předkláda-
ného příspěvku je tyto mezní lokality charakterizovat po
stránce stanovištních podmínek, druhového složení vegeta-
ce a výskytu šipáku.
METODIKA
V letech 2005–2010 jsem se věnoval průzkumu
vegetace šipákových doubrav v Praebohemiku. Vedle
lokalit popsaných ve fytocenologické literatuře (např.
Chytrý et Horák 1997) jsem navštívil i všechny ostatní
lokality odkud pocházejí snímky šipákových doubrav
uložené v České národní fytocenologické databázi (ČNFD;
Chytrý et Rafajová 2003). Navštívil jsem také další místa
s výskytem šipáku, ze kterých fytocenologická data dosud
chyběla. K jejich vyhledání jsem použil především herbář
BRNU, internetové databáze (www1, www2) a doporučení
regionálních znalců (zejména R. Řepky, V. Grulicha, D.
Zeleného a F. Lysáka), několik lokalit jsem nově objevil při
vlastním terénním průzkumu. Na navštívených lokalitách
jsem dohledal porosty s výskytem šipáku a zapsal zde
12
Roleček: Šipákové doubravy na Vysočině
Obr. 1. Rozšíření šipákových doubrav v Praebohemiku. Zobrazeny jsou pouze výskyty doložené fytocenologickými snímky. Vysvětlivky: trojúhelníčky
– mezní lokality popsané v tomto příspěvku; kroužky – ostatní lokality; silná čerchovaná linie – státní hranice; tenká dvojitě čerchovaná linie – hranice
Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje.
Fig. 1. Distribution of downy oak forests on the south-eastern edge of the Bohemian massif. Only sites documented by phytosociological relevés are
shown. Legend: triangles – peripheral sites described in this paper; circles – the other sites; thick dashed and dotted line – state border between the
Czech Republic and Austria; thin dashed and double dotted line – border between the Vysočina Region (northwest) and the Jihomoravský kraj Region
(southeast).
13
Acta rer um naturalium 10: 11–18, 2011 ISSN 1803-1587
fytocenologické snímky. V případě velké proměnlivosti
zájmové vegetace jsem na jedné lokalitě zapsal větší počet
snímků. Zaznamenal jsem také geogra cké souřadnice
snímkovaných ploch a jejich základní stanovištní
podmínky. Snímky jsem přepsal do databázového software
Turboveg 2.0 (Hennekens et Schaminée 2001) a odtud
exportoval do programu pro analýzu fytocenologických dat
Juice 7.0 (Tichý 2002). Pro účely předkládaného příspěvku
jsem vybral snímky porostů šipákových doubrav, jež jsou
směrem k severozápadu mezní a vyskytují se až při hranici
Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Tyto snímky jsem
dále analyzoval. Protože mne zajímal především vztah
těchto mezních porostů k ostatním typům teplomilných
doubrav v České republice, přidal jsem k nim 2 392
snímků teplomilných, smíšených a kyselých doubrav
ze strati kovaného výběru z ČNFD připraveného pro
účely projektu Vegetace České republiky (Chytrý 2007)
a celý soubor jsem klasi koval pomocí shlukové analýzy.
Protože různé algoritmy shlukové analýzy dávají poněkud
odlišné výsledky (Tichý et al. 2010) a z mých předpokladů
nevyplýval jasný algoritmus první volby, rozhodnul jsem
se pro současné použití tří algoritmů často používaných
pro klasi kaci vegetace: beta- exible se Sørensenovým
indexem jako mírou podobnosti snímků, Wardovu metodu
s euklidovskou vzdáleností jako mírou podobnosti snímků
a modi kovaný algoritmus Twinspan (Roleček et al.
2009) s Whittakerovým beta jako mírou heterogenity
skupiny snímků. Pro beta- exibile a Wardovu metodu
jsem použil logaritmickou transformaci procentických
údajů o pokryvnostech druhů, pro Twinspan maximálně
tři pseudospecies s hraničními pokryvnostmi 5 a 25 %
(Hill et Šmilauer 2005). Ve všech třech výsledných
klasi kacích jsem vyhledal skupiny snímků, do kterých
bylo zařazeno šest zájmových snímků, a na základě analýzy
diagnostických, konstantních a dominantních druhů jsem je
přiřadil k tradičně rozlišovaným syntaxonům teplomilných
doubrav (Chytrý 1997). Výsledky klasi kací jsem poté
srovnal.
Taxonomické pojetí a nomenklatura cévnatých rostlin
se řídí Klíčem ke květeně České republiky (Kubát et al.
2002), s výjimkou Dianthus carthusianorum s.l. = D. car-
thusianorum + D. pontederae, Galium pumilum s.l. = G.
pumilum + G. valdepilosum, Myosotis sylvatica s.l. = M.
sylvatica + M. stenophylla, Rosa canina s.l. = R. canina
agg. sensu Ehrendorfer (1973) + R. corymbifera agg. sen-
su Ehrendorfer (1973) + R. villosa agg. sensu Ehrendorfer
(1973) a dubů. Při terénním výzkumu jsem se vzhledem
k nevyjasněné taxonomii rodu Quercus (Bruschi et al.
2000) nesnažil o determinaci dubů uvnitř okruhů d. pý-
řitého (Quercus pubescens, Q. virgiliana) a d. zimního
(Quercus dalechampii, Q. petraea, Q. polycarpa). V tex-
tu je pro jednoduchost označuji jako Quercus pubescens,
respektive Quercus petraea. Zvláštní pozornost jsem na-
opak věnoval dubům morfologicky přechodovým mezi
Q. pubescens a Q. petraea. Byť je morfologická plasticita
obou taxonů značná (Bruschi et al. 2000), významná část
intermediárních fenotypů s řidčeji chlupatými letorosty
a ruby listů je zřejmě produktem křížení dubu pýřitého a d.
zimního, které je zejména ve smíšených porostech běžné
(Salvini et al. 2009). Tyto morfologicky intermediární je-
dince proto označuji jako Quercus cf. petraea × pubescens.
Nomenklatura syntaxonů teplomilných doubrav víceméně
odpovídá pojetí, jež používá Chytrý (1997).
VÝSLEDKY
Podle dosavadních poznatků se vegetace šipákových
doubrav vyskytuje v Kraji Vysočina na dvou lokalitách:
v přírodní rezervaci Velká skála u Lhánic a na stráních nad
Novým mlýnem u Tavíkovic. Třetí zaznamenaná lokalita,
okolí vápencového lomu u Ketkovic, leží těsně za hranicí
kraje. Výskyt šipáku byl dosud publikován jenom z lokali-
ty u Ketkovic (Koblížek et al. 1998), fytocenologicky vy-
hodnocen nebyl vůbec.
Velká skála u Lhánic
Velká skála leží v údolí Jihlavy mezi Mohelnem a Bis-
koupkami, ve východní části stejnojmenné přírodní rezer-
vace. Je to granulitový skalní útvar vystupující při horní
hraně jižního svahu údolí, v jehož okolí se nacházejí menší
výchozy hadců. Hadce jsou zde silně zvětralé, s puklinami
hojně mineralizovanými sloučeninami hořčíku a vápníku,
včetně krystalického uhličitanu vápenatého – kalcitu. To
zřejmě přispívá k výskytu řady bazi lních druhů, včetně
šipáku, který se jinak na rozsáhlých hadcových tělesech
v okolí téměř nevyskytuje (u Mohelna chybí, od Biskou-
pek pochází jediný údaj; Koblížek et al. 1998). Obohacení
hadců uhličitanem vápenatým je zde zřejmě sekundárního
původu, snad ze spraší (S. Houzar in verb.). Na lokalitě
jsem zaznamenal výskyt asi deseti stromů šipáku, včetně
možných kříženců. Většina jich roste na strmém výslun-
ném svahu asi 40 m západně od Velké skály. Svah je tvořen
hadcem, v dolní části hadcovou sutí. V této části jsem za-
psal dva vegetační snímky.
Snímek 1: Lhánice, PR Velká skála, xerotermní doubrava
na hadci asi 40 m SZ od skalního útvaru Velká skála a 2,4 km
J od kapličky v Senoradech, 49°0609,6′′N, 16°1425.8′′E
(WGS-84), 30. 7. 2009, 100 m2, 360 m n. m., sklon svahu
30°, orientace 210°.
E3 (35 %): Quercus petraea 2, Q. pubescens 2.
E2 (4 %): Quercus petraea 1, Berberis vulgaris +, Rosa
canina s.l. +.
E1 (35 %): Carex humilis 3, Bupleurum falcatum 1, Eu-
phorbia cyparissias 1, Teucrium chamaedrys 1, Verbascum
chaixii 1, Dianthus carthusianorum s.l. +, Echium vulgare
+, Ajuga genevensis +, Euphorbia epithymoides +, Festu-
ca ovina +, Galium valdepilosum +, Genista pilosa +, G.
tinctoria +, Hieracium pilosella +, H. schmidtii +, Melica
14
Roleček: Šipákové doubravy na Vysočině
ciliata +, Pimpinella saxifraga +, Poa angustifolia +, Po-
tentilla arenaria +, Pulsatilla grandis +, Allium avum +,
Anthericum ramosum +, Carex michelii +, C. praecox +,
Salvia pratensis +, Seseli osseum +, Pyrethrum corymbo-
sum +, Chamaecytisus ratisbonensis +, Thymus praecox
+, Trifolium alpestre +, Cytisus nigricans +, Veronica cha-
maedrys agg. +, Vincetoxicum hirundinaria +, Hackelia
de exa r, Senecio jacobaea r, Taraxacum sect. Ruderalia
r; Acer campestre +, Quercus petraea +, Q. pubescens +,
Sorbus torminalis +, Prunus mahaleb r, Rosa canina s.l. r,
Tilia cordata r.
Snímek 2: Lhánice, PR Velká skála, xeromezická doubrava
na hadcové suti asi 40 m Z od skalního útvaru Velká skála
a 2,4 km J od kapličky v Senoradech, 49°06'09,3''N,
16°14'25.0''E (WGS-84), 2. 8. 2010, 100 m2, 350 m n. m.,
sklon svahu 35°, orientace 220°.
E3 (55 %): Quercus cf. petraea × pubescens 3, Picea abies
2, Quercus petraea 1, Q. pubescens 1, Pinus sylvestris 1.
E2 (10 %): Acer campestre 1, Quercus cf. petraea × pube-
scens 1, Tilia platyphyllos 1, Acer pseudoplatanus +, Ber-
beris vulgaris +, Ligustrum vulgare +, Rhamnus cathartica
+, Rosa canina s.l. +.
E1 (25 %): Anthericum ramosum 2, Carex michelii 2,
Vincetoxicum hirundinaria 2, Galium album 1, Teucrium
chamaedrys 1, Verbascum chaixii 1, Ajuga genevensis +,
Bupleurum falcatum +, Carex muricata agg. +, Clematis
recta +, Clinopodium vulgare +, Euphorbia epithymoides
+, Fragaria vesca +, Hieracium cf. laevigatum +, H. sabau-
dum +, Impatiens parvi ora +, Inula conyzae +, Lapsana
communis +, Myosotis sylvatica s.l. +, Pyrethrum corym-
bosum +, Torilis japonica +, Viola collina +, Astragalus
glycyphyllos r, Campanula persicifolia r, Carex humilis r,
Melica nutans r, Salvia pratensis r, Taraxacum sect. Ru-
deralia r, Veronica chamaedrys agg. r; Acer campestre 1,
Ligustrum vulgare +, Quercus petraea +, Q. cf. petraea ×
pubescens +, Rosa canina s.l. +, Acer platanoides r, Carpi-
nus betulus r, Prunus mahaleb r, Rhamnus cathartica r.
První snímek zachycuje rozvolněný fragment šipákové
doubravy při horní hraně svahu, přecházející do suchého
trávníku. Porost bezprostředně sousedí s vegetací kyselých
teplomilných doubrav na granulitovém podloží, odkud sem
pronikají některé acidofyty (Festuca ovina, Genista pilosa,
Hieracium schmidtii). Spolu se šipákem jsou však počet-
ně zastoupeny i další bazi lní druhy (Berberis vulgaris,
Bupleurum falcatum, Carex michelii, Euphorbia epithymo-
ides, Melica ciliata), takže jednoznačná fytocenologická
klasi kace porostu není možná ani na svazové úrovni: jde
o přechodovou vegetaci mezi svazy Quercion pubescenti-
petraeae a Quercion petraeae (tab. 1), s prvky bazi lních,
acido lních a hadcových doubrav. Z dalších druhů je pozo-
ruhodný výskyt lopuštíku skloněného (Hackelia de exa),
který je však v širším okolí poměrně častý, a několika je-
dinců koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který
má silnou populaci v blízké přírodní památce Kozének.
Druhý snímek zachycuje zapojenější šipákovou doubra-
vu na hadcové suti. Charakteristická je menší účast druhů
suchých trávníků a větší zastoupení mezo lnějších heliofy-
tů (Clematis recta, Galium album), hajních a suťových dře-
vin (Acer campestre, A. pseudoplatanus, Carpinus betulus,
Tilia platyphyllos) a nitrofytů (Impatiens parvi ora, Torilis
japonica). Ve stromovém patře se uplatňují i jehličnany:
vedle regionálně hojné borovice překvapivě i smrk, kte-
rý je na hadcovém substrátu poměrně vitální a na vlhčích
stanovištích i zmlazuje. Absence výraznějších acidofytů
umožnila souhlasnou klasi kaci porostu do svazu Quercion
pubescenti-petraeae, na pomezí xerotermní asociace Pruno
mahaleb-Quercetum pubescentis a xeromezické asociace
Corno-Quercetum (tab. 1).
Jeden strom šipáku roste také na okraji porostu situovaného
asi 20 m východně od Velké skály na granulitovém podloží.
I zde je patrné lokální obohacení substrátu vápníkem, projevující
se výskytem bazi lních druhů Stipa pulcherrima nebo
Lithospermum purpurocaeruleum v okolí. Zdroj vápníku však
není zřejmý, snad jde o drobnou polohu am bolitu. Druhové
složení porostu se šipákem zachycuje následující snímek.
Snímek 3: Lhánice, PR Velká skála, xerotermní doubrava
na hadci asi 20 m V od skalního útvaru Velká skála a 2,4 km
J od kapličky v Senoradech, 49°06'09,0''N, 16°14'27.4''E
(WGS-84), 5. 6. 2010, 100 m2, 350 m n. m., sklon svahu
25°, orientace 130°.
E3 (40 %): Quercus petraea 3, Q. pubescens 1.
E2 (15 %): Crataegus sp. 2, Euonymus verrucosa 1, Li-
gustrum vulgare 1, Berberis vulgaris +, Cotoneaster inte-
gerrimus +, Quercus petraea +, Rosa canina s.l. +.
E1 (35 %): Brachypodium pinnatum 1, Carex humilis 1,
C. praecox 1, Poa angustifolia 1, P. nemoralis 1, Teucrium
chamaedrys 1, Verbascum chaixii 1, Ajuga genevensis +,
Allium oleraceum +, Arabidopsis thaliana +, Campanula
persicifolia +, Carex caryophyllea +, C. michelii +, Festuca
ovina +, Galium album +, G. aparine +, Genista tinctoria
+, Inula hirta +, Lathyrus niger +, Lychnis viscaria +,
Myosotis ramosissima +, Phleum phleoides +, Polygonatum
odoratum +, Pyrethrum corymbosum +, Silene nutans +,
Symphytum tuberosum +, Thymus praecox +, Trifolium
alpestre +, Veronica chamaedrys agg. +, Vincetoxicum
hirundinaria +, Achillea collina r, Aurinia saxatilis ssp.
arduini r, Fallopia convolvulus r, Fumaria schleicheri
r, Hieracium umbellatum r, Hypericum perforatum r,
Linaria genistifolia r, Myosotis sylvatica s.l. r, Orobanche
caryophyllacea r, Rumex acetosella r, Veronica sublobata
r; Euonymus verrucosa 2, Ligustrum vulgare 2, Quercus
petraea +, Prunus spinosa +, Rosa canina s.l. +, Cornus
mas +, Cotoneaster integerrimus +, Sorbus torminalis +.
15
Acta rer um naturalium 10: 11–18, 2011 ISSN 1803-1587
Stejně jako v případě snímku 1 je zde zřejmé míšení aci-
do lních prvků (Festuca ovina, Lychnis viscaria) a bazifytů
(Berberis vulgaris, Carex michelii, Cornus mas, Euonymus
verrucosa, Inula hirta). Větší je zastoupení relativně mezo-
lních druhů (Galium album, Poa nemoralis, Symphytum
tuberosum), což souvisí s polohou na mírnějším svahu s ji-
hovýchodní orientací. Významná je i účast nitrofytů, včetně
jarních efemér (Fallopia convolvulus, Fumaria schleicheri,
Galium aparine, Veronica sublobata). Numerická klasi -
kace proto opět vedla k nejednoznačnému zařazení snímku
na pomezí svazů Quercion pubescenti-petraeae a Quercion
petraeae (tab. 1). Při okrajích porostu se vyskytuje cha-
rakteristický druh bázemi obohacených suchých trávníků
Praebohemika Achillea nobilis, na přilehlých skalních vý-
chozech roste početná populace Gagea bohemica.
Stráně nad Novým mlýnem u Tavíkovic
Lokalita leží na středním toku Rokytné mezi Jaroměřice-
mi nad Rokytnou a Moravským Krumlovem. Výslunné les-
naté svahy nad Rokytnou zde hostí řadu nelesních enkláv,
porostlých z větší části acido lní vegetací suchých trávní-
ků a rozvolněných dubových porostů na rulovém podkladu.
Pouze v západní části území se nachází asi 0,5 ha velká
enkláva s bazi lní vegetací. V bezlesí se zde vyskytují dru-
hově bohaté stepní trávníky svazu Festucion valesiacae
lemované křovinami s převahou bazi lních druhů (Acer
campestre, Euonymus verrucosa, Ligustrum vulgare, Ul-
mus minor). Na východním okraji této enklávy roste asi pět
jedinců šipáku – spíše než o teplomilnou doubravu jde tedy
o teplomilné křoví se šipákem. Výskyt bazi lních druhů
je zde zřejmě umožněn obohacením substrátu uhličitanem
vápenatým ze spraší, které tvoří na horním okraji území
mocné akumulace (vlastní pozorování). Druhové složení
vegetace se šipákem zachycuje následující snímek.
Snímek 4: Šemíkovice, údolí Rokytné, křoviny na okraji
stepi na svazích nad Novým mlýnem u Tavíkovic, 1,2 km
SSZ od kostela v Tavíkovicích, 49°0230,6′′N, 16°0613.1′′E
(WGS-84), 31. 7. 2010, 70 m2, 340 m n. m., sklon svahu
25°, orientace 200°.
E3 (25 %): Acer campestre 2, Quercus pubescens 2.
E2 (50 %): Acer campestre 2, Euonymus verrucosa 2,
Rosa canina s.l. 2, Carpinus betulus 1, Crataegus sp. 1,
Euonymus europaea 1, Ligustrum vulgare 1, Lonicera xy-
losteum 1, Prunus spinosa 1, Quercus petraea 1, Ulmus
minor 1, Rhamnus cathartica +.
E1 (20 %): Brachypodium sylvaticum 1, Carex michelii
1, Fragaria viridis 1, Inula hirta 1, Teucrium chamaedrys
1, Verbascum chaixii 1, Achillea millefolium agg. +, Ajuga
genevensis +, Alliaria petiolata +, Astragalus glycyphyllos
+, Carex humilis +, C. praecox +, Clinopodium vulgare
+, Elytrigia intermedia +, Euphorbia cyparissias +, Fes-
tuca rupicola +, F. valesiaca +, Galium aparine +, Geum
urbanum r, Hypericum perforatum +, Medicago falcata +,
Melica transsilvanica +, Origanum vulgare +, Poa angusti-
folia +, Pseudolysimachion spicatum +, Pyrethrum corym-
bosum +, Salvia pratensis +, Securigera varia +, Torilis
japonica +, Trifolium alpestre +, Veronica chamaedrys agg.
+, Vicia tetrasperma r, Viola hirta +, Campanula bononi-
ensis r, Melittis melissophyllum r, Poa nemoralis r; Acer
campestre 1, Euonymus verrucosa 1, Ligustrum vulgare 1,
Carpinus betulus +, Crataegus sp. +, Euonymus europaea
+, Prunus spinosa +, Quercus petraea +, Rhamnus cathar-
tica +, Rosa canina s.l. +, Ulmus minor +, Cotoneaster in-
tegerrimus r, Sorbus torminalis r.
Byť jde o mezní lokalitu šipáku v povodí Rokytné, vý-
skyt náročných teplomilných druhů je zde dosud boha-
tý (mj. Campanula bononiensis, Carex michelii, Festuca
valesiaca, v suchých trávnících mimo snímek i Stipa ca-
pillata). Acidofyty prakticky chybějí, což je pozoruhodné
i s ohledem na výskyt rulových výchozů na lokalitě (i na
nich převládají bazi lní druhy jako Sedum album nebo
Acinos arvensis). Zřetelné je pronikání mezo lních prv-
ků (Brachypodium sylvaticum, Lonicera xylosteum), kte-
ré naznačuje, že v případě dalšího sukcesního vývoje lze
předpokládat rychlou mezofytizaci vegetace a vymizení
náročných termofytů. Převaha bazi lních lesostepních
druhů sice umožňuje jednoznačnou klasi kaci této vege-
tace do svazu Quercion pubescenti-petraeae a xerotermní
asociace Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis (tab. 1),
avšak s ohledem na nedostatečnou rozlohu a malý zápoj
stromového patra je vhodnější řadit tento porost do vegeta-
ce teplomilných křovin svazu Berberidion Braun-Blanquet
ex Tüxen 1952, asociace Ligustro vulgaris-Prunetum spi-
nosae Tüxen 1952.
Okolí vápencového lomu u Ketkovic
Lokalita leží na horní hraně údolí Chvojnice asi 1,5 km
nad jejím soutokem s Oslavou, mezi Náměští nad Oslavou
a Oslavany. Kyselé metamor ty svratecké klenby moravi-
ka zde protíná úzký pruh krystalických vápenců, na který
je vázán výskyt bazi lní vegetace. Poloha vápenců byla
obnažena dnes již uzavřeným drobným lomem, do jehož
okolí je soustředěn výskyt xerotermních vápnomilných
druhů, mimo jiné jediné recentní populace Himantoglos-
sum adriaticum v České republice. Několik desítek stromů
šipáku roste nad horní hranou lomu, větší porost s roztrou-
šeným šipákem se pak nachází na svazích údolí Chvojnice
pod cestou z Ketkovic ke Ketkovskému mlýnu. Následující
dva snímky oba porosty dokumentují.
Snímek 5: Ketkovice, šipáková doubrava nad vápenco-
vým lomem při cestě ke Ketkovskému mlýnu, 1,7 km JZ
od kostela v Ketkovicích, 49°0852,6′′N, 16°1453.1′′E
(WGS-84), 6. 7. 2009, 100 m2, 370 m n. m., sklon svahu
20°, orientace 225°. ′′
E3 (45 %): Quercus petraea 2, Q. pubescens 2, Q. robur
2, Q. cf. petraea × pubescens 1.
16
Roleček: Šipákové doubravy na Vysočině
E2 (10 %): Acer campestre 1, Carpinus betulus 1, Eu-
onymus verrucosa 1, Sorbus torminalis 1, Cornus mas +,
Ligustrum vulgare +, Quercus robur +, Tilia cordata +.
E1 (40 %): Peucedanum cervaria 2, Teucrium chamaedrys
2, Viola collina 2, Ajuga genevensis 1, Carex digitata 1, C.
michelii 1, Brachypodium pinnatum 1, Bupleurum falcatum
1, Cytisus nigricans 1, Festuca ovina 1, F. rupicola 1,
Genista tinctoria 1, Lithospermum purpurocaeruleum 1,
Melampyrum cristatum 1, Securigera varia 1, Verbascum
chaixii 1, Achillea millefolium agg. +, Aster amellus +,
A. linosyris +, Campanula rapunculoides +, Centaurea
scabiosa +, C. triumfettii ssp. axillaris +, Clinopodium
vulgare +, Euphorbia cyparissias +, E. epithymoides +,
Geranium sanguineum +, Helianthemum grandi orum
ssp. obscurum +, Hieracium pilosella +, H. lachenalii +,
Hylotelephium maximum +, Leontodon hispidus +, Lotus
corniculatus +, Medicago lupulina +, Myosotis sylvatica +,
Phleum phleoides +, Poa angustifolia +, Polygala comosa
+, Polygonatum odoratum +, Pyrethrum corymbosum +,
Salvia pratensis +, Scabiosa ochroleuca +, Stachys recta
+, Thesium linophyllon +, Thymus praecox +, Arenaria
serpyllifolia r, Fragaria viridis r, Eryngium campestre r,
Galium pumilum s.l. r, Hieracium sabaudum r, Medicago
falcata r, Melica nutans r, Melittis melissophyllum r, Senecio
jacobaea r, Vincetoxicum hirundinaria r; Cornus sanguinea
1, Sorbus torminalis 1, Acer campestre +, A. platanoides +,
Carpinus betulus +, Cornus mas +, Euonymus verrucosa
+, Prunus spinosa +, Quercus pubescens +, Q. robur +,
Berberis vulgaris r, Ligustrum vulgare r, Pinus nigra r,
Rosa canina s.l. r.
Snímek 6: Ketkovice, PR Údolí Oslavy a Chvojnice, šipá-
ková doubrava na výslunném svahu pod cestou ke Ketkov-
skému mlýnu, asi 90 m SZ od vápencového lomu a 1,7 km
JZ od kostela v Ketkovicích, 49°0854.0′′N, 16°1449.0′′E
(WGS-84), 13. 8. 2005, 150 m2, 370 m n. m., sklon svahu
28°, orientace 225°.
E3 (40 %): Quercus pubescens 2, Q. cf. petraea × pu-
bescens 2, Carpinus betulus 2, Quercus petraea +, Sorbus
torminalis +.
E2 (35 %): Cornus sanguinea 2, Carpinus betulus 1,
Cornus mas 1, Tilia cordata 1, Acer campestre +, A. pla-
tanoides +, Crataegus monogyna +, Ligustrum vulgare +,
Quercus cf. petraea × pubescens +, Q. pubescens +, Rosa
canina s.l. +, Sorbus torminalis +.
E1 (20 %): Brachypodium pinnatum 2, Carex digitata
1, Teucrium chamaedrys 1, Anthericum ramosum +,
Bupleurum falcatum +, Campanula rapunculoides +,
Carex caryophyllea +, C. michelii +, Clematis recta +,
Clinopodium vulgare +, Cytisus nigricans +, Dactylis
polygama +, Euphorbia cyparissias +, E. epithymoides +,
Festuca ovina +, Fragaria moschata +, Galium album ssp.
pycnotrichum +, Genista tinctoria +, Hieracium murorum
+, H. sabaudum +, Lithospermum purpurocaeruleum
+, Melica uni ora +, Myosotis arvensis +, Origanum
vulgare +, Poa angustifolia +, Polygonatum odoratum
+, Trifolium alpestre +, Verbascum chaixii +, Veronica
teucrium +, Vincetoxicum hirundinaria +, Viola collina
+, Aster amellus r, Cephalanthera damasonium r,
Hieracium lachenalii r, Hylotelephium maximum r, Linaria
genistifolia r, Melampyrum cristatum r, Platanthera sp. r,
Salvia pratensis r, Silene nutans r, Stachys recta r, Veronica
chamaedrys agg. r, Vicia tenuifolia r, Thymus sp. r; Cornus
sanguinea 2, Acer campestre +, A. platanoides +, Carpinus
betulus +, Euonymus verrucosa +, Ligustrum vulgare +,
Prunus spinosa +, Quercus petraea +, Rosa canina s.l. +,
Tilia cordata +, Crataegus monogyna r, Quercus pubescens
r, Sorbus torminalis r.
Snímek 5 zachycuje mladý rozvolněný dubový porost
zarůstající suché trávníky na výslunných svazích nad horní
hranou lomu. Porost je druhově bohatý a obsahuje množství
světlomilných bazi lních druhů (Aster amellus, A. linosy-
ris, Centaurea scabiosa, Eryngium campestre, Polygala
beta- ex Ward Twin
1Sorbo-Q Genisto-Q Pruno-Q
2Pruno-Q Pruno-Q Corno-Q
3Sorbo-Q Corno-Q Pruno-Q
4Pruno-Q Pruno-Q Pruno-Q
5Pruno-Q Pruno-Q Pruno-Q
6Pruno-Q Pruno-Q Pruno-Q
Tab. 1. Výsledky klasi kace fytocenologických snímků uvedených v tom-
to příspěvku třemi různými algoritmy shlukové analýzy a jejich synta-
xonomická interpretace na úrovni asociace. U snímků 4 až 6 je shoda
klasi kace úplná, u snímku 2 částečná, u snímků 1 a 3 žádná. Rozdíly
v klasi kaci vcelku dobře odpovídají přechodovému druhovému složení
snímků. Vysvětlivky: beta- ex beta- exible; Ward – Wardova metoda;
Twin – modi kovaný Twinspan; 1 až 6 – čísla snímků, jak jsou uvedena
v tomto příspěvku; Sorbo-Q – Sorbo torminalis-Quercetum; Genisto-Q
Genisto pilosae-Quercetum petraeae; Pruno-Q – Pruno mahaleb-Quer-
cetum pubescentis; Corno-Q – Corno-Quercetum.
Tab. 1. Results of classi cation of phytosociological relevés presented in
this paper using three different algorithms of cluster analysis and their
synataxonomical interpretation at the association level. Agreement of
classi cations by different algorithms is perfect for relevés nos. 4 to 6,
partial for relevé no. 2 and no for relevés nos. 1 and 3. However, the differ-
ences re ect the transitional species composition of the relevés quite well.
Abbreviations: beta- ex – beta- exible method; Ward – Ward’s method;
Twin – modi ed Twinspan; 1 to 6 – relevé numbers used in this paper;
Sorbo-Q – Sorbo torminalis-Quercetum; Genisto-Q – Genisto pilosae-
Quercetum petraeae; Pruno-Q – Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis;
Corno-Q – Corno-Quercetum.
17
Acta rer um naturalium 10: 11–18, 2011 ISSN 1803-1587
comosa, Scabiosa ochroleuca). Silně zastoupeny jsou
i lemové druhy (Centaurea triumfettii, Lithospermum
purpurocaeruleum, Melampyrum cristatum, Peuceda-
num cervaria) a teplomilné keře (Berberis vulgaris,
Cornus mas, Euonymus verrucosa, Sorbus torminalis).
V malém množství jsou přimíšeny acidofyty (především
Festuca ovina).
Snímek 6 pochází ze staršího, souvislého, místy však
stále prosvětleného porostu na svahu údolí Chvojnice.
Většímu stáří porostu odpovídá menší zastoupení druhů
suchých trávníků a větší účast hajních druhů (Carpinus
betulus, Fragaria moschata, Melica uni ora, Tilia cor-
data). Přesto byl snímek spolu s předchozím souhlas-
ně klasi kován do svazu Quercion pubescenti-petraeae
a xerotermní asociace Pruno mahaleb-Quercetum pu-
bescentis (tab. 1). Okolní porosty jsou zapojenější a me-
zo lnější a ukazují sukcesní potenciál tohoto stanoviště.
Další zapojování zdejších teplomilných doubrav však
není žádoucí z hlediska ochrany přírody a je třeba mu
bránit aktivním managementem (celé území je součástí
evropsky významné lokality Údolí Oslavy a Chvojnice
a prochází jím hranice stejnojmenné přírodní rezerva-
ce).
DISKUSE
Terénní výzkum a následné analýzy ukázaly, že
všechny tři mezní lokality šipáku v Praebohemiku, ležící
na hranicích Kraje Vysočina, hostí plošně omezené, ale
oristicky dobře vyvinuté porosty šipákových doubrav.
Čtyři z šesti snímků byly jednoznačně klasi kovány do
svazu Quercion pubescenti-petraeae, pouze dva ze tří
snímků z Velké skály u Lhánic vykazovaly přechodové
druhové složení mezi tímto svazem a svazem Quercion
petraeae. Z toho je zřejmé, že šipák si i na okraji
svého rozšíření na Moravě drží své ekologické nároky
a dobře indikuje vlastnosti stanoviště (teplá a suchá
místa s dostatkem vápníku). Na všech třech lokalitách
se spolu s ním vyskytují další náročné teplomilné
bazi lní druhy, jež zde v některých případech také
dosahují severovýchodní hranice svého rozšíření na
Moravě. Alespoň některé porosty je proto možné zařadit
do xerotermní asociace Pruno mahaleb-Quercetum
pubescentis, jejíž výskyt v Praebohemiku mimo údolí
Dyje nebyl dosud uváděn (Chytrý et Horák 1997,
Chytrý 2000). Lze to vysvětlit tím, že podmínky, jež
na těchto lokalitách umožnily výskyt šipáku, zároveň
umožnily výskyt dalších náročných teplomilných druhů.
Xerotermní doubravy navíc často představují pouhá
sukcesní stadia, jež se v případě absence disturbancí
vyvíjejí směrem k mezo lnějším typům lesní vegetace
(Roleček 2007). To nepochybně platí i pro všechny tři
studované porosty. Na dvou ze tří lokalit (Velká skála
a Ketkovice) byl také zjištěn výskyt dubů morfologicky
intermediárních mezi Q. pubescens a Q. petraea, což
naznačuje možnost hybridizace a potenciálního ohrožení
mezních populací šipáku introgresí dubu zimního.
Numerická klasi kace zapsaných snímků třemi různý-
mi algoritmy ukázala, jak se mohou jednotlivé algorit-
my shlukové analýzy lišit ve svých výsledcích, ale také
jak tyto rozdíly závisí na druhovém složení konkrétních
snímků. Protože by analýza vztahu mezi jednotlivými
klasi kačními algoritmy a výsledky jednotlivých klasi-
kací přesáhla rámec tohoto příspěvku, ponechávám ji
stranou. Přesto na nevyhnutelnou existenci tohoto vzta-
hu upozorňuji s konstatováním, že jen dobré porozumě
jednotlivým algoritmům umožňuje realistickou interpre-
taci jejich výsledků.
Při syntaxonomické interpretaci numerické klasi kace
jsem se snažil o konzervativní přístup, tedy o dodržení tra-
dičního pojetí syntaxonů (Chytrý 1997). Výjimkou je po-
minutí asociace Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae
Chytrý et Horák 1997, tedy hadcových doubrav ze svazu
Quercion petraeae. Tomuto vegetačnímu typu se poněkud
blíží snímek 1, pocházející právě z hadcového podloží.
Vzhledem k nevelkým oristickým rozdílům této asociace
od dalších typů teplomilných doubrav a vzhledem k absen-
ci druhů speci ckých pro hadcový substrát ve snímku 1 zde
však s touto asociací nepracuji.
Možná se nabízí otázka, proč vymezovat studijní území
politickou hranicí a lokalitám ležícím za nebo na této hranici
přisuzovat zvláštní význam. Zde poznamenávám, že všechny
tři pojednávané lokality představují výborné příklady příro-
dy Praebohemika, tedy území na východním okraji Českého
masivu, pro které je charakteristické míšení „hercynských“
prvků (tj. především mezofytů a acidofytů) a „panonských“
prvků (tj. především bazifytů a xerotermofytů). Teplomilné
prvky vyznívají do nitra Českomoravské vrchoviny postup-
ně a uplatňují se i v její centrální části, např. v údolí Jihlavy
u Jihlavy nebo na horním toku Moravské Dyje (Suza 1930,
Ekrt et Ekrtová 2008, Ekrtová et Ekrt 2008). Proto považuji
za užitečné chápat lokality xerotermofytů v Praebohemiku
nejen jako poslední výspy panonské přírody, ale také jako
charakteristickou součást přírody Českomoravské vrchovi-
ny (včetně její centrální části, kterou geogra cky poměrně
dobře vymezuje právě Kraj Vysočina), byť je to součást roz-
lohou minoritní a druhovým složením exotická.
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Radku Řepkovi, Davidu Zelenému, Vítu Gruli-
chovi a Filipu Lysákovi za doporučení lokalit šipákových
doubrav, Karlu Fajmonovi za pročtení rukopisu a cenné
připomínky a Stanislavu Houzarovi za geologické konzul-
tace. Výzkum byl podpořen výzkumnými záměry MSM
0021622416 a AV0Z60050516.
LITERATURA
BRUSCHI P., VENDRAMIN G. G., BUSSOTTI F. et GROS-
SONI P. (2000): Morphological and molecular diffe-
rentiation between Quercus petraea (Matt.) Liebl. and
Quercus pubescens Willd. (Fagaceae) in Northern and
Central Italy. – Ann. Bot., 85: 325–333.
EHRENDORFER F. [ed.] (1973): Liste der Gefäßp anzen
Mitteleuropas. Ed. 2. – Gustav Fischer Verlag, Stutt-
gart.
EKRT L. et EKRTOVÁ E. (2008): Květena a vegetace Pří-
rodní památky Toužínské stráně u Dačic. – Acta rer. na-
tural., 5: 207–228.
EKRTOVÁ E. et EKRT L. (2008): Floristický a vegetač
průzkum horní části údolí potoka Strouha u Telče. –
Acta rer. natural., 4: 17–30.
HENNEKENS S. M. et SCHAMINÉE J. H. J. (2001): TUR-
BOVEG, a comprehensive data base management sys-
tem for vegetation data. – J. Veg. Sci., 12: 589–591.
HILL M. O. et ŠMILAUER P. (2005): TWINSPAN for Win-
dows version 2.3. – Centre for Ecology and Hydrology
et University of South Bohemia, Huntingdon et České
Budějovice.
CHYTRÝ M. (1997): Thermophilous oak forests in the
Czech Republic: Syntaxonomical revision of the Quer-
cetalia pubescenti-petraeae. – Folia Geobot. Phytotax.,
32: 221–258.
CHYTRÝ M. (2000): Quercetalia pubescenti-petraeae Kli-
ka 1933. – In: MORAVEC J., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M.
et NEUHÄUSLOVÁ Z.: Přehled vegetace České republi-
ky. Svazek 2. Hygro lní, mezo lní a xero lní opadavé
lesy, pp. 202–239, Academia, Praha.
CHYTRÝ M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky 1. Tra-
vinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha.
CHYTRÝ M. et HORÁK J. (1997): Plant communities of
the thermophilous oak forests in Moravia. – Preslia, 68:
193–240.
CHYTRÝ M. et RAFAJOVÁ M. (2003): Czech National Phy-
tosociological Database: basic statistics of the available
vegetation-plot data. – Preslia, 75: 1–15.
KOBLÍŽEK J., SUTORÝ K., ŘEPKA R., UNAR J. et ONDRÁČ-
KOVÁ S. (1998): Floristická charakteristika vybraných
lokalit širšího okolí energetické soustavy Dukovany-
Dalešice. – Přírodovědný sborník Západomoravského
muzea v Třebíči, 37: 1–99.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z.,
KIRSCHNER J. et ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke
květeně České republiky. – Academia, Praha.
ROLEČEK J. (2007): Vegetace subkontinentálních doubrav
ve střední a východní Evropě. – Ms. [Disert. pr.; depon.
in: Knihovna Ústavu botaniky a zoologie, Přírodově-
decká fakulta, Masarykova univerzita, Brno; http://sci.
muni.cz/botany/rolecek/dizertacka_rolda.pdf].
ROLEČEK J., TICHÝ L., ZELENÝ D. et CHYTRÝ M. (2009):
Modi ed TWINSPAN classi cation in which the hie-
rarchy respects cluster heterogeneity. – J. Veg. Sci., 20:
596–602.
SALVINI D., BRUSCHI P., FINESCHI S., GROSSONI P., KJÆR
E. D. et VENDRAMIN G. G. (2009): Natural hybridisa-
tion between Quercus petraea (Matt.) Liebl. and Quer-
cus pubescens Willd. within an Italian stand as revealed
by microsatellite ngerprinting. – Plant Biology, 11:
758–765.
SUZA J. (1930): Geobotanické poznámky ze západní Mo-
ravy. III. K výzkumu vegetačních poměrů na středním
toku Jihlavky. – Sborn. Klubu Přír. Brno, 13: 2050.
SUZA J. (1935): Das xerotherme Florengebiet Süd-
westmährens (ČSR). Beih. Bot. Cbl., ser. B, 53:
440484.
SUZA J. (1944): Co je Praebohemikum. (Orientač črta
geobotanická). – Příroda, 36: 147–155.
TICHÝ L. (2002): JUICE, software for vegetation classi -
cation. J. Veg. Sci., 13: 451453.
TICHÝ L., CHYTRÝ M., HÁJEK M., TALBOT S. S. et BOT-
TA-DUKÁT Z. (2010): OptimClass: Using species-to-
cluster delity to determine the optimal partition in
classi cation of ecological communities. – J. Veg. Sci.,
21: 287–299.
www1: http://www. orabase.cz
www2: http:// http://www.mzm.cz/Botanika
Roleček: Šipákové doubravy na Vysočině
18
ResearchGate has not been able to resolve any citations for this publication.
Full-text available
Article
A phytosociological synthesis of the order Quercetalia pubescenti-petraeae Klika 1933 in Moravia, the eastern part of the Czech Republic, is based on 319 relevés. Three alliances and 8 associations are distinguished. The alliance Quercion pubescenti-petraeae Br.-Bl. 1932 includes thermophilous oak forests on calcareous bedrocks with two associations: Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis Jakucs et Fekete 1957 and Corno-Quercetum Máthé et Kovács 1962. The alliance Aceri tatarici-Quercion Zólyomi 1957 occurs in southern Moravia only, and includes the Pannonian communities of flat landforms, namely the associations Quercetum pubescenti-roboris (Zólyomi 1957) Michalko et Džatko 1965 on chernozems over loess and Carici fritschii-Quercetum roboris ass. nova on sand. Communities of the Central European alliance Quercion petraeae Zólyomi et Jakucs ex Jakucs 1960 are mainly concentrated in the upland fringes of the Bohemian Massif. They comprise the associations Sorbo torminalis-Quercetum Svoboda ex Blažková 1962 and Genisto pilosae-Quercetum petraeae Zólyomi. Jakucs et Fekete ex Soó 1963 on shallow soils over siliceous rocks, as well as Potentillo albae-Quercetum Libbert 1933 on heavy loamy soils and Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae ass. nova on serpentines.
Full-text available
Article
The vegetation relevés stored electronically in the Czech National Phytosociological Database are reviewed. The database was established in 1996, with the central database located in the Department of Botany, Masaryk University, Brno (www.sci.muni.cz/botany/database.htm). On 15 November 2002 this central database contained 54,310 relevés from the Czech Republic, collected by 332 authors between 1922-2002. Ca. 54% of the relevés were taken from published papers or monographs, 21% from theses and the rest from various unpublished reports and field-books. These relevés include 1,259,008 records of individual plant species. Territorial coverage of the country by the reléves is irregular as the areas with attractive natural or semi-natural vegetation are more intensively sampled, with gaps in coverage of less attractive or poorly accessible areas. Most relevés are of broad-leaved deciduous forests (Querco-Fagetea), meadows (Molinio- Arrhenatheretea), dry grasslands (Festuco-Brometea), and marsh grasslands (Phragmito- Magnocaricetea). The quality of the data is discussed, such as researcher bias, preferential selection of sampling sites, spatial autocorrelation and missing values for some data elements.
Full-text available
Article
Using the Braun-Blanquet approach, a syntaxonomical revision of the order ofQuercetalia pubescenti-petraeae, based on the synthesis of 634 relevés, distinguished three alliances of the thermophilous oak forests in the Czech Republic: (1)Quercion pubescenti-petraeae (3 communities:Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis, Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis, Corno-Quercetum), which includes peri-alpine and peri-Carpathian oak forests on calcareous bedrock, (2)Aceri tatarici-Quercion (2 communities:Quercetum pubescenti-roboris, Carici fritschii-Quercetum roboris), which comprises Pontic-Pannonian oak forests on loess or sand that occur in southern Moravia only, (3)Quercion petraeae (5 communities:Potentillo albae-Quercetum, Brachypodium pinnatum-Quercus robur community,Sorbo torminalis-Quercetum, Genisto pilosae-Quercetum petraeae, Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae), which includes Central European thermophilous oak forests distributed outside the range ofQuercus pubescens and some other submediterranean species.
Article
. The computer software package TURBOVEG (for Microsoft® Windows®) was developed in The Netherlands for the processing of phytosociological data. This package comprises an easy-to-use data base management system. The data bank to be managed can be divided into several data bases which may consist of up to 100 000 relevés each. The program provides methods for input, import, selection, and export of relevés. In 1994, TURBOVEG was accepted as the standard computer package for the European Vegetation Survey. Currently it has been installed in more than 25 countries throughout Europe and overseas.
Article
Question: Community ecologists are often confronted with multiple possible partitions of a single set of records of species composition and/or abundances from several sites. Different methods of numerical classification produce different results, and the question is which of them, and how many clusters, should be selected for interpretation. We demonstrate a new method for identifying the optimal partition from a series of partitions of the same set of sites, based on number of species with high fidelity to clusters in a partition (faithful species).
Article
Aim: To propose a modification of the TWINSPAN algorithm that enables production of divisive classifications that better respect the structure of the data.Methods: The proposed modification combines the classical TWINSPAN algorithm with analysis of heterogeneity of the clusters prior to each division. Four different heterogeneity measures are involved: Whittaker's beta, total inertia, average Sørensen dissimilarity and average Jaccard dissimilarity. Their performance was evaluated using empirical vegetation datasets with different numbers of plots and different levels of heterogeneity.Results: While the classical TWINSPAN algorithm divides each cluster coming from the previous division step, the modified algorithm divides only the most heterogeneous cluster in each step. The four tested heterogeneity measures may produce identical or very similar results. However, average Jaccard and Sørensen dissimilarities may reach extreme values in clusters of small size and may produce classifications with a highly unbalanced cluster size.Conclusions: The proposed modification does not alter the logic of the TWINSPAN classification, but it may change the hierarchy of divisions in the final classification. Thus, unsubstantiated divisions of homogeneous clusters are prevented, and classifications with any number of terminal clusters can be created, which increases the flexibility of TWINSPAN.
Article
The program JUICE was designed as a Microsoft® WINDOWS® application for editing, classification and analysis of large phytosociological tables and databases. This software, with a current maximum capacity of 30 000 relevés in one table, includes many functions for easy manipulation of table and header data. Various options include classification using COCKTAIL and TWINSPAN methods, calculation of interspecific associations, fidelity measures, average Ellenberg indicator values, preparation of synoptic tables, automatic sorting of relevé tables, and export of table data into other applications (word processors, spreadsheet programs or mapping packages). JUICE is optimized for use in association with TURBOVEG which is the most widespread database program for storing phytosociological data in Europe.
Article
Quercus petraea(Matt.) Liebl. and Q. pubescens Willd. are two closely related taxa. No specific single marker, either morphological or molecular, has been identified to distinguish the two species until now. In the present study morphoanatomical and molecular traits (simple sequence repeats = SSR loci) were investigated in an attempt to characterize and to discriminate between these two oak species. At the morphological level, the applied statistics (nested ANOVA and discriminant analysis) suggest that the micromorphological features are the most effective for this purpose. The wide range of macromorphological variation observed can confound the classification of many individuals into either Q. petraea and Q. pubescens. Analysis of microsatellite data indicates that most of the genetic variation is contained within, rather than between, species. The lack of molecular divergence could be attributed to either relatively rapid and recent differentiation or to extensive hybridization following secondary contact of the taxa.Copyright 2000 Annals of Botany Company
Article
Interspecific gene flow is frequently reported in the genus Quercus. However, interfertile oak species often seem to remain distinct, even within areas of sympatry. This study employed molecular markers to verify, at a fine scale, the presence of interspecific gene flow in a natural population of Quercus petraea and Quercus pubescens. Within a delimited area of 6 ha, all adult trees belonging to the studied oak complex and seeds from a subsample of such trees were collected and analysed using molecular microsatellite markers. A low interspecific genetic differentiation and a high level of interspecific genetic admixture suggested past hybridisation. Paternity inference of seeds allowed the estimation of pollination frequencies from the three groups of pollen donors (Q. petraea, Q. pubescens, intermediate). We also assayed pollen viability and germinability of each species group. We observed natural hybridisation between Q. petraea and Q. pubescens, with a predominant component in the direction Q. petraea --> Q. pubescens: Q. pubescens displayed a higher level of heterospecific pollination by Q. petraea (25.8%) and intermediate morphotypes (14.7%), compared to Q. petraea acting as pollen receptor (with less than 5% heterospecific pollinations). Intermediate 'mother trees' were pollinated in similar proportions by Q. petraea (23.1%), Q. pubescens (37.8%) and intermediate morphotypes (39.1%). The asymmetrical introgression observed for the studied generation may be caused, among other factors, by the relative abundance of trees from each species group in the studied area.
TWINSPAN for Windows version 2.3
  • O Hill M
  • Šmilauer P
HILL M. O. et ŠMILAUER P. (2005): TWINSPAN for Windows version 2.3. -Centre for Ecology and Hydrology et University of South Bohemia, Huntingdon et České Budějovice.