Průvodce vědou a výzkumem (nejen) pro studenty doktorského studia

Abstract

Média, odborná veřejnost, ale také veřejnost běžná se často zabývají otázkami informační společnosti a nutnosti budování znalostní ekonomiky. Tento posun se však neobejde bez navyšování výzkumných kapacit a také posunu v kvalitě prováděného výzkumu jako takového.
Zejména mladí začínající vědci při své práci často naráží na problém, kdy se snaží pracovat v prostředí, které má očividně složitá pravidla fungování a oni podvědomě cítí, že by jim měli vyhovět, ale zároveň neví jak. Řadu informací proto získávají od svých přátel, kolegů či školitelů, avšak tyto informace jsou často nekompletní a jejich získání je časově náročné.
Proto je tato kniha určena právě takovýmto lidem jako určitý úvod do složitého prostředí vědy a výzkumu, který jim umožňuje mnohem rychlejší a efektivnější adaptaci v tomto prostředí.

Full text

Recenzenti:
prof. Ing. Jitka Moravcová, CSc. (VŠCHT Praha)
prof. Ing. Bohumír Strnadel, DrSc. (VŠB-TU Ostrava)
Tato kniha byla zpracována za podpory projektu “SAFETY AGENT – Posilování partnerství
v oblasti bezpečnosti průmyslu“ (registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.4.00/31.0049).
© David ŘEHÁK, Pavel ŠENOVSKÝ, 2013
ISBN 978-80-248-3252-4

Předmluva
Zcela zásadním rozdílem mezi univerzitním vzděláním a tím ostatním je to, že součástí
procesu vysokoškolské výuky je věda a výzkum. Snad nejlépe to dokumentuje citát
Wilhelma von Humboldta, který počátkem 19. století prohlásil, že „... univerzitní učitel už
není více jen učitelem a student, už není pouhým žákem. Místo toho student samostatně
vede svůj vlastní výzkum a profesor je mu v tomto rádcem a pomocníkem.” Současnost je
však komplikovanější. Věda, výzkum a inovace se staly komplexními činnostmi, kde
nestačí jen bádat a hledat řešení, byť to je stále podstatou tohoto všeho, ale je nutné
respektovat pravidla, standardy a také ekonomický kontext procesu bádání. Proto se
vám dostává do ruky Průvodce vědou a výzkumem (nejen) pro studenty doktorského
studia, který by vám všem, kteří se chcete vědě věnovat, měl usnadnit život. Sám jsem
někdy nešťastný z toho, jak nám vědcům byrokracie a administrativa ten život
komplikuje, ale budiž nám útěchou, že v tom nejsme sami. Pevně věřím, že se v čase věci
zase zjednoduší, ale jedna věc bude platit stále. Vnímat vědu jako velké dobrodružství,
kde výsledek je sice nejistý, ale o to z něj máte větší radost. A když ještě ten výsledek
poslouží ostatním, pak si všichni můžeme říct, odvedl se kus dobré práce. Držím vám
všem palce do vašeho budoucího bádání.
prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc.
rektor VŠB – Technické univerzity Ostrava
člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace

Stránka | 4

Stránka | 5
Obsah
Úvod ...................................................................................................................................................................... 7
1 Metodologie vědecké práce aneb úvod do vědy....................................................................... 9
1.1 Teorie, metoda a metodika .......................................................................................................... 9
1.2 Model, modelování, verifikace ..................................................................................................16
1.3 Citace, filozofie a jejich účel (návaznost na předchozí výzkum) ...............................19
2 Scientometrie a bibliografické databáze .................................................................................. 21
2.1 Úvod do scientometrie .................................................................................................................21
2.2 Bibliografické a citační databáze ...........................................................................................28
3 Výzkum, vývoj a inovace ................................................................................................................. 33
3.1 Právní úprava ..................................................................................................................................33
3.2 Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 – 2015 .....................34
3.3 Rada pro výzkum, vývoj a inovace..........................................................................................36
3.4 Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ............................38
4 Podpora výzkumu, vývoje a inovací ........................................................................................... 41
4.1 Evropská unie ..................................................................................................................................41
4.2 Státní grantové agentury ...........................................................................................................42
4.3 Resortní poskytovatelé podpory ..............................................................................................44
4.4 Vysoké školy .....................................................................................................................................47
5 Výsledky výzkumu, vývoje a inovací .......................................................................................... 49
5.1 Úvod do výkaznictví ......................................................................................................................49
5.2 Typologie výsledků VaVaI ..........................................................................................................54
5.3 Definice druhů výsledků ..............................................................................................................57
5.4 Hodnocení výsledků výzkumu a vývoje .................................................................................64
6 RIV body a jejich životní cyklus ................................................................................................... 71
6.1 Hodnocení výsledků VaVaI ........................................................................................................71
6.2 Kontrolní mechanismy výsledků .............................................................................................79
6.3 Opravování a výmaz výsledků z RIV ......................................................................................82
7 Cesta k úspěšnému publikování výsledků ............................................................................... 85
7.1 Základní pravidla publikování v prestižních časopisech ..............................................85
7.2 Publikační etika ..............................................................................................................................88
7.3 Viditelnost a šíření výsledků VaV ............................................................................................90
Rejstřík ............................................................................................................................................................. 93
Zkratky .............................................................................................................................................................. 97
Použitá literatura ........................................................................................................................................101
Seznam obrázků a tabulek ......................................................................................................................111
Seznam příloh ..............................................................................................................................................111
Příloha 1: Zjednodušená exportní dávka ve struktuře RIV13 ............................................. 112

Stránka | 6

Stránka | 7
Úvod
Média, odborná veřejnost, ale také veřejnost běžná se často zabývají otázkami
informační společnosti a nutnosti budování znalostní ekonomiky. Tento posun se však
neobejde bez navyšování výzkumných kapacit a také posunu v kvalitě prováděného
výzkumu jako takového.
Zejména mladí začínající vědci při své práci často naráží na problém, kdy se snaží
pracovat v prostředí, které má očividně složitá pravidla fungování a oni podvědomě cítí,
že by jim měli vyhovět, ale zároveň neví jak. Řadu informací proto získávají od svých
přátel, kolegů či školitelů, avšak tyto informace jsou často nekompletní a jejich získání je
časově náročné.
Proto je tato kniha určena právě takovýmto lidem jako určitý úvod do složitého
prostředí vědy a výzkumu, který jim umožňuje mnohem rychlejší a efektivnější adaptaci
v tomto prostředí. Za tímto účelem jsou některé pasáže knihy zvýrazněny s následujícím
významem:
K DALŠÍMU STUDIU
Takto označený text obsahuje odkaz na další studijní materiály, které autoři
této knihy doporučují k prostudování pro lepší pochopení diskutované
problematiky. Následování takových odkazů však není nezbytně nutné k
pochopení problému.
POZNÁMKA
Poznámka obsahuje dodatečné vysvětlení, které je možno považovat za
zajímavé, umožňující vidět diskutovanou problematiku v širších
souvislostech apod.
UPOZORNĚNÍ
Upozornění zvýrazňuje obzvláště závažné sdělení, které by proto čtenář
rozhodně neměl přeskočit.
Kniha je rozdělena do sedmi vzájemně provázaných kapitol. V kapitole první se čtenář
seznámí se základy moderního pojetí věd a vědeckého zkoumání. Na tuto kapitolu
navazuje kapitola druhá, která čtenáři poskytne nástroje potřebné pro efektivní volbu
toho, kde bude publikovat a umožní také měřit dopady publikovaných výsledků.
Kapitola 2 je tedy věnována scientometrii.

Stránka | 8
Problematice právní úpravy postavení vědy, výzkumu a inovací v České republice se
věnuje kapitola 3. V této kapitole je také popsána úloha státu v oblasti vědy a výzkumu
stejně jako základní filozofie hodnocení jednotlivých výzkumných organizací a také
grantových programů.
Čtvrtá kapitola se zabývá poskytováním podpory vědy a výzkumu – granty, jako
základním prostředkem pro financování výzkumných aktivit. V této kapitole jsou
rozebráni jednotliví poskytovatelé podpory a jejich zaměření od rámcových programů
EU až po resortní poskytovatele podpory.
Problematika výkaznictví v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a způsobu hodnocení
vědy a výzkumu je přiblížena v kapitolách 5 a 6. Výklad je zaměřen především na
jednotlivé typy výsledků vědy a výzkumu, způsobu jejich vykazování a také hodnocení.
Závěrečná kapitola poskytuje praktické pokyny k publikování výsledků. Poukazuje na
možnosti prezentace sebe sama a propagace dosažených výsledků pomocí volně
dostupných a bezplatných nástrojů.

Stránka | 9
1 Metodologie vědecké práce aneb úvod do vědy
Pojmy jako je věda, metoda, teorie jsou všeobecně známy a používány v hovorovém
jazyce. Ovšem v případě, že je potřeba tyto pojmy skutečně použít prakticky, je intuitivní
chápání nedostatečné a z tohoto důvodu jsou základní pojmy vysvětleny v této kapitole.
1.1 Teorie, metoda a metodika
Věda, slovo všeobecně známé, používané v běžném jazyce aniž by se o něm příliš
uvažovalo. Pojem věda je tedy chápán intuitivně, což obvykle postačuje. Pro účely této
publikace je však nutné tento pojem definovat přesně.
Naučné slovníky [1] používají následující definice vědy:
 obor znalostí nebo studia zabývající se matérií faktů nebo pravd systematicky
uspořádaných a ukazujících způsob fungování obecných zákonitostí,
 systematická znalost fyzického světa získaná pomocí pozorování
a experimentování,
 systematizované znalosti obecně,
 znalosti faktů nebo principů získané systematickým studiem,
 systematické studium přírody a chování světa kolem nás pomocí pozorování,
experimentování, měření a formulace zákonitostí k popisu těchto faktů.
Nepochybně by bylo možné nalézt větší množství různých definic toho, co je (a také
není) věda, to ale není účelem této knihy. Společným faktorem řady definic je
systematičnost zkoumání objektivní reality. To je velmi důležitý moment, protože právě
systematičnost umožňuje posunovat vědění kupředu.
Systematičnost zkoumání totiž vyžaduje určitý standardizovaný způsob zkoumání. Při
zkoumání se postupuje tak, že vědec zformuluje teorii a tu se následně snaží potvrdit
nebo vyvrátit sérií pozorování popřípadě měření. Tato pozorování (měření) jsou přitom
prováděna stejným způsobem, tak aby byl minimalizován vliv náhodných odchylek
v měření.
Za takových podmínek může být výsledek práce zařazen do utříděného systému
poznatků, který lze dál bezpečně používat pro získávání poznatků nových. Teorie jsou
tedy přímo závislé na způsobu pozorování, použitých technologiích. Pokud je tedy použit
např. přesnější přístroj, výsledek měření se může lišit od měření, která byla prováděna
doposud. V takovém případě je potřeba původní teorie, podpořené původními daty,
revidovat nebo dokonce odmítnout na základě údajů nových.
K jednotlivým poznatkům se tedy přistupuje kriticky, nestranně. Když Sir Isaac Newton
(1643-1727) ve druhé polovině 17. století položil základy moderní fyzice svými úvahami
o gravitaci a prokázal, že fyzikální zákony platí nejen na Zemi, ale i ve vesmíru, učinil tak
na základě velkého množství pozorování, ale také výpočtů, které mu umožnily
formulovat tři pohybové zákony.

Stránka | 10
Později se však ukázalo, že elektromagnetické vlnění se nechová v souladu s těmito
zákony, tento rozpor dokázal vysvětlit až Albert Einstein (1879-1955), a to pomocí své
speciální teorie relativity (1905) a obecné teorie relativity (1915).
Obrázek 1: Sir Issac Newton (Portrét Isaaca Newtona od Godfreye Knellera, 1689) a Albert
Einstein (Knihovna kongresu USA, 1947 [2]).
Jiný příklad lze najít v dávné historii, konkrétně historii starověkého Egypta. Pečlivým
pozorováním přírody kolem sebe a také oblohy byli egyptští kněží schopni poměrně
přesně předpovídat pravidelné záplavy řeky Nil. Pravidelné záplavy přitom byly
základem velmi úspěšného zemědělství starověkého Egypta.
Při svém pozorování se však setkávali s řadou událostí, které si nedovedli vysvětlit.
Jednou z nich bylo vysvětlení toho, co se děje se Sluncem, když zapadne. Staří Egypťané
přišli s příběhem, ve kterém každý večer vplouvá sluneční bůh Re na své lodi do
podzemní říše Amnti – země mrtvých, ve které žije strašlivý had Apop. Ten každé ráno
a každý večer útočí na Slunce. Sluneční bůh Re jej však vždy dokáže přemoci a zajistit
tak, aby každý den znovu vyšlo Slunce.

Stránka | 11
Obrázek 2: Loď boha Re (převzato z [3])
Proč je právě na tomto místě zmíněn tento krásný příběh? Jakou má vazbu na vědu?
Mezi predikcí povodní a bojem boha Re existuje výrazný rozdíl. Obojí sice vzniklo na
základě pozorování, nicméně zatímco predikce povodně přináleží k vědě, příběh boha
Re již spadá do oblasti víry.
Oba poznatky vycházejí z logických úvah a předpokladů. Mezi předpoklady vědy obvykle
zařazujeme následující předpoklady:
 existuje objektivní realita, která je sdílena všemi racionálními pozorovateli,
 objektivní realita se řídí přírodními zákony,
 tyto zákony mohou být objeveny pomocí systematického pozorování.
Tedy naši předci v dávné minulosti správně identifikovali nutnost existence vazeb ve
svém okolí, nedisponovali však dostatečnými znalostmi, aby dokázali odhalit podstatu
těchto vazeb. Zároveň pozorované události (např. východ Slunce) byly natolik závažné,
že k nim museli přijmout autoritativní stanovisko.
Věda a víra proto v minulosti byla velmi úzce spojena, moderní pojetí vědy je však jiné.
Při vědeckém zkoumání se snažíme oprostit od veškerých předpokladů, které není
možné založit na pozorování, měření, které byly dosaženy pouze intuicí („selským
rozumem“). Intuice přesto má i v moderní vědě své místo. Intuitivní pochopení
problému může pomoci stanovit prvotní pracovní hypotézu, kterou je však následně
potřeba podrobit kritickému zkoumání na základě „tvrdých“ dat a v případě potřeby s ní
dále pracovat.
Jak je to s dělením vědy, popřípadě s filozofií přístupu k vědeckému zkoumání vůbec?
Tradičně se v souvislosti s principy vědy uvádějí odlišné přístupy významných antických
filozofů Aristotela a Platóna. Aristotelés (384-322 př. n. l.) ve svém spisu O duši
(např. v překladu J. A. Smithse [4] nebo komentované vydání Gendlina [5]) a Metafyzika
(např. v překladu W. D. Rosse [6]) zdůrazňuje nutnost samostatného zkoumání v rámci
jednotlivých vědních disciplín. Platón (427-347 př. n. l.) oproti tomu preferuje dialektiku

Stránka | 12
jako nadřazenou a sjednocující disciplínu, která bere předpoklady nikoliv jako nesporné
principy, ale jako hypotézy, které je nutno ověřovat. Tento svůj názor demonstruje na
fiktivním tematicky zaměřeném rozhovoru vedeného často Sokratem (469-399 př. n. l.)
a dalším člověkem, kdy oba diskutující zastávají výrazně odlišné názory (viz např.
Eutyfrón [7]).
Ačkoliv význam Platónovy dialektiky se v průběhu dějin značně posunul – základní
princip kritického myšlení a dokazování zůstal zachován i v moderní vědě. Zkoumání
v rámci jednotlivých vědních disciplín, jak je preferováno Aristotelem, si však vyžádala
prostá nutnost. Ukázalo se totiž, že množství informací kolem nás, které je při vědeckém
bádání nutné pojmout, aby skutečně bylo pokryto celé spektrum problémů našeho světa,
je natolik velké, že jediným člověkem není možné.
Obrázek 3: Busty Aristotela a Platóna
Tento problém se řešil logicky – specializací. Vědci se proto specializují do jednotlivých
disciplín. Specializace s sebou přináší výhody – umožňuje vědcům, aby se hlouběji
zabývali zvoleným problémem nebo jeho částí. Specializace s sebou však také nese
určitá negativa, která jsou zároveň typickými charakteristikami jednotlivých vědních
oborů.

Stránka | 13
Tyto charakteristiky popisuje dobře Kuhn [8]: obory vytvářejí vlastní systém metod,
názvosloví – obecně vzorů, které musí vědec přijmout za své, aby mohl v daném oboru
vědecky působit (resp. být úspěšný). Kuhn takové obecně přijímané vzory označuje jako
paradigmata. Kuhn na paradigmata pohlíží dvěma odlišnými způsoby:
 v užším slova smyslu jako celkové uspořádání předpokladů, hodnot, metod apod.
sdílených členy dané komunity,
 v širším pojetí pak paradigmata chápe jako konkrétní řešení problémů, které,
pokud je použijeme jako modely nebo příklady, mohou nahradit existující
pravidla jako základ řešení zbývajících problémů „běžné vědy
1
“.
K DALŠÍMU STUDIU
Problematika paradigmat je velmi zajímavá, bohužel v tomto textu je pouze
omezený prostor k tomu, abychom se jí věnovali. Proto doporučujeme
případným zájemcům knihu Thomase S. Kuhna The Structure of Scientific
Revolution [8].
Takováto paradigmata umožňují vědcům relativně rychle získat odbornost v daném
oboru, na druhou stranu však vytvářejí bariéru pro vědce působící v odlišných oborech
(ti přijímají vlastní paradigmata).
Už druhý Kinklerův zákon
2
říká, že všechny jednoduché problémy již byly vyřešeny. Na
moderní vědce proto zbývají pouze problémy složitější, které vyžadují často
mezioborovou spolupráci. Odlišnost metod a způsobu chápání problému je pak potřeba
zohlednit při přenášení poznatků mezi obory.
Vědní rozdělení samotné (do kterého přináležejí jednotlivé obory) je složitější, poměrně
výrazně se totiž dělení mění v čase. Ještě v 19. století se v encyklopediích
(např. Encyklopedia Britanica) objevuje třísložkový systém věd:
 logika (vědy o přemýšlení, vědy o vědách),
 příroda (přírodní vědy),
 duše a mysl (humanitní vědy).
Z dnešního pohledu se používá spíše dělení na vědy přírodní, sociální (společenské)
a humanitní. Kromě nich velmi často hovoříme o vědách aplikovaných, které aplikují
vědecké znalosti do podoby praktičtějších aplikací (technologie, vynálezy, inovace).
Příručka Frascati [9], vydaná Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),
která stanovuje základní rámec pro statistické sledování indikátorů v oblasti výzkumu
a experimentálního vývoje, rozlišuje šest hlavních oborů:
1
Běžnou vědou Kuhn rozumí běžný výzkum, který však nepřináší revoluční nové poznatky, tedy nemění
výrazně náhled vědecké komunity na problém a způsob jeho řešení.
2
Kinklerův zákon spadá mezi humorné Murphyho zákony.

Stránka | 14
 přírodní vědy,
 technické vědy,
 lékařské vědy,
 zemědělské vědy,
 společenské vědy a
 humanitní vědy.
Každé dělení věd je ale vždy do určité míry účelové. Z tohoto důvodu se velmi často
v rámci jednotlivých států vytváří vlastní dělení věd do různých skupin. Taková dělení se
mohou používat pro hodnocení výzkumných organizací, ale také například v rámci
akreditačních řízení jednotlivých studijních oborů na vysokých školách. Systém skupin
oborů v České republice (ČR) je popsán v dalších kapitolách této knihy.
S pojmem věda velmi úzce souvisí další pojem, a to výzkum. Oxfordský slovník [10]
výzkum definuje jako systematické zkoumání a studium materiálů a zdrojů za účelem
zjištění faktů a dosažení nových závěrů.
Podrobnější definici poskytuje Příručka Frascati, která definuje [9] výzkum
a experimentální vývoj (VaV) jako činnosti zahrnující tvořivou práci konanou na
systematickém základě za účelem zvýšení znalostí, včetně znalostí o člověku, kultuře
a společnosti, a použití těchto znalostí k vytvoření nových aplikací.
Příručka Frascati
V roce 2002 bylo publikováno šesté vydání příručky Frascati [9]. OECD, pod
jejíž záštitou dokument vznikl, ji zaměřilo jako pomůcky pro shromažďování
statistických údajů o vědě a výzkumu. V průběhu času se tento manuál stal
de facto standardem, který byl pohledu definic implementován v legislativě
(v České republice např. zákoně 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací [11]) i ve struktuře dat
shromažďovanými jednotlivými statistickými úřady.
Samotný VaV v sobě podle příručky obsahuje tři činnosti:
 základní výzkum,
 aplikovaný výzkum a
 experimentální vývoj.
Základní výzkum příručka definuje ([9] str. 23) jako experimentální nebo teoretickou
práci prováděnou hlavně pro získání nových znalostí o základech jevů a pozorovaných
skutečnostech, bez úvah o konkrétním využití nebo aplikaci.
Aplikovaný výzkum sice také představuje ([9] str. 23) původní zkoumání prováděná za
účelem získání nových znalostí, je však směřován prvořadě ke specifickému
praktickému cíli.

Stránka | 15
Experimentální vývoj je proti tomu ([9] str. 23) systematickou prací těžící z existujících
znalostí získaných výzkumem anebo praktickými zkušenostmi. Je směřován k výrobě
nových materiálů, výrobků nebo zařízení, zavedení nových postupů, systémů a služeb,
nebo k podstatnému zlepšení těch, které se již vyrábějí nebo jsou zavedeny.
Dalším velmi důležitým pojmem je teorie. Slovník [12] o teorii říká, že slovo teorie
pochází z řečtiny theoria (pozorování, uvažování). Samotný smysl tohoto slova je
následující:
 Sada tvrzení nebo principů určených k vysvětlení skupiny faktů nebo fenoménů,
obzvláště takových, které byly opakovaně testovány nebo jsou všeobecně
přijímány a mohou být použity pro predikce výsledků přírodních jevů.
 Obor vědy nebo umění složený z tvrzení, které jej vysvětlují, přijímaných principů
a analytických metod jako protiklad k praxi.
 Sada teorémů, které představují systematický pohled na obor matematika.
 Abstraktní uvažování – spekulace.
 Přesvědčení nebo princip, který vede činnost nebo napomáhá pochopení nebo
rozhodnutí.
 Předpoklad založený na omezené informaci nebo znalosti – dohad.
Potřebám této knihy odpovídá nejlépe první definice. Podle ní při formování teorie jsou
formulovány předpoklady (hypotézy) o fungování určitého jevu (systému apod.) a tyto
jsou podrobovány opakovanému testování, ověřování pomocí vhodných vědeckých
metod. Pokud hypotézy o fungování jevu při takovém zkoumání obstojí, mohou být
akceptovány jako validní vysvětlení daného jevu – teorie o jeho fungování.
Základem úspěchu je použití vědeckých metod. Oxfordský slovník [13] definuje vědeckou
metodu jako metodu nebo proceduru, která je charakteristická pro přírodní vědy od
17. století, skládá se ze systematických pozorování, měření a experimentů a formulace,
testování a úprav hypotéz.
Aby ověření hypotéz mohlo skutečně (a objektivně) proběhnout, musí být provedeno
pomocí zvolené metody opakovaně a v ideálním případě i zopakováno různými
výzkumnými týmy. Z tohoto důvodu musí být vědecká metoda definována exaktně –
v opačném případě by dosažené výsledky nebyly porovnatelné.
Z tohoto důvodu je také formální popis a publikování použitých metod ve vědecké práci
stejně důležité, jako publikování dosažených výsledků samotných.
V praxi se v souvislosti s použitím metod lze setkat také s dalším pojmem, a to metodika.
Význam metodik je poněkud jiný než metod – zatímco metoda je zaměřena na exaktní
postup při provádění činností popsaných metodou, metodika pracuje o úroveň výše.
Metodika proto obvykle nespecifikuje konkrétní činnosti, které mají být provedeny, ale
které metody, kdy, případně s jakými vstupními parametry mají být nasazeny.
Metodika proto popisuje způsob nasazení jedné nebo více metod za účelem řešení
určitého problému (naplnění účelu metodiky).

Stránka | 16
1.2 Model, modelování, verifikace
Při zkoumání chování jednotlivých zájmových objektů jsou vědci velmi často limitováni
praktickými omezeními. Představme si, že zkoumáme, jakým způsobem se bude chovat
požár, který vznikne v nějaké projektované stavbě. Jenom velmi těžko by bylo možné
takovou stavbu postavit, následně ji do základů vypálit a pak (když už bude známo, jak
se požár bude chovat) budovu s identifikovanými změnami postavit znovu.
Z tohoto důvodu se místo objektů reálného světa používá velmi často jejich účelové,
zjednodušené obrazy – modely. Pro formální definici modelu lze použít například
slovník Amerického dědictví [12], který definuje model jako:
 slovo pocházející z latinského modus – měřítko, standard,
 malý objekt, postavený obvykle v měřítku, který slouží jako reprezentace jiného,
často většího objektu,
 schematický popis systému, teorie nebo fenoménu, který obsahuje známé nebo
odvoditelné vlastnosti (modelovaného) a může být použit pro další studium jeho
vlastností.
Pro účel této kapitoly je klíčová právě třetí definice. Rozvedením a promýšlením do
důsledku je možné z ní odvodit, že model je účelovým pohledem na modelovaný systém,
který bere v úvahu jeho (z hlediska použití) důležité vlastnosti. Model tedy neobsahuje
všechny vlastnosti modelovaného systému, ale pouze jejich podmnožinu.
Účelem takového modelu je pak odhad chování reálného systému za podmínek
odpovídajících podmínkám modelovaným. Přitom předpokládáme, že nepřesnosti
vnášené do modelu při jeho návrhu budou při experimentování s modelem vést
k drobným nepřesnostem v predikci chování systému modelovaného.
Tedy v předchozím příkladu se bude model budovy projektanta požárně bezpečnostních
zařízení (PBZ) lišit od modelu projektanta vzduchotechniky nebo modelu budovy pro
statika, přestože se bude jednat stále o model jedné a téže budovy.
Účelovost modelu tedy umožňuje na jedné straně predikovat chování modelovaného
systému, ale pouze za určitých podmínek – takové podmínky často označujeme jako
podmínky okrajové. V případě, že by některý ze sledovaných parametrů přesáhl tyto
podmínky, spolehlivost predikcí poskytovaných modelem výrazně klesá.
Při uvážení všech omezujících podmínek je možné o predikcích o chování modelovaného
systému říci, že skutečný systém funguje jako model ceteris paribus. Jedná se o latinský
výraz, který v češtině znamená: za jinak stejných podmínek nebo jsou-li ostatní
podmínky stejné. Při práci s modelem se obvykle předpokládá, že ostatní vlastnosti
skutečného systému jsou z hlediska jeho zkoumané části nevýznamné, takže je možné je
(účelově z hlediska použití modelu) zanedbat.
Proces, kterým jsou identifikovány podstatné vlastnosti zkoumaného systému, následně
kvantifikovány a používány k vytvoření modelu systému, se nazývá modelování.

Stránka | 17
Modelováním je ale také označován proces, v rámci kterého je s modelem
experimentováno a je zkoumán způsob, jakým se chová.
Proto, aby bylo možné predikcím modelu důvěřovat, je potřeba nejprve ověřit, že
predikce jsou v souladu s chováním modelovaného systému. Toto ověření provádíme
pomocí procesu verifikace a validace.
Proces verifikace je používán u počítačových modelů. V rámci něj se snažíme dokázat, že
koncept (myšlenka) modelu, jeho předpoklady, vnitřní mechanizmy fungování jsou
v počítači správně implementovány.
V mnoha ohledech je známější pojem validace modelu. Jedná se o pojem obecnější, který
nebývá nutně spojován s modely pouze implementovanými v počítači (ačkoliv i tam
validaci provádíme). Validací rozumíme ověření, že model pracuje tak, jak má a je tedy
přesnou (z modelovaného pohledu) reprezentací systému.
Validaci je možné dobře demonstrovat například na regresních modelech nebo třeba
také na neuronových sítích. Dostupná data popisující zájmové chování systému jsou při
tvorbě modelu rozdělována náhodně na dvě skupiny – na větší trénovací množinu
a menší validační množinu, přičemž výběr do validační množiny probíhá náhodně.
Samotný model se konstruuje na základě trénovací množiny.
Výsledný model v takovém případě je vždy schopen správně pokrýt data, která byla
použita pro jeho vytvoření, model však lze považovat za validní až v okamžiku, kdy
správné údaje poskytne i při použití validační množiny, která při tvorbě modelu použita
nebyla.
Verifikace je tedy spíše strukturální ověření implementace modelu, zatímco validace je
ověřování způsobilosti modelu predikovat chování modelovaného systému.
Na základě předchozích odstavců, by se mohlo zdát, že alespoň v teoretické rovině jsou
pokryty všechny oblasti výzkumu… bohužel tomu tak není. Ještě v 19. století si vědci
mysleli, že všechny nepřesnosti, se kterými se při své práci setkávali, jsou způsobeny
nízkou kvalitou používaných modelů a ty bude možné minimalizovat, nebo dokonce
zcela odstranit, pokud se tyto modely zlepší. Také věřili, že všechny jevy, se kterými se
mohou setkat, jsou řešitelné pomocí tzv. deterministických modelů.
Praktická pozorování některých jevů, jako je např. počasí, však ukázala, že tomu tak
není. Deterministické modely takových jevů sice je možné zkonstruovat, ale drobné
odchylky, jimiž se model liší od systému reálného, nezůstávají konstantní, ale v čase se
zvyšují.
Formulace modelů tak, aby jejich výsledky byly dostatečně přesné, jsou velmi obtížné,
jak vtipně poznamenal Niels Bohr (1885-1962), nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce
1957 [14]: Předpovědi jsou obtížné, zejména pokud předpovídáme budoucnost.
Problematické je zejména modelování dynamických jevů. Hlavní překážkou je přitom
exponenciální nárůst náročnosti modelů na vstupní údaje a výpočetní aparát se
vzrůstajícími nároky na přesnost předpovědí těchto modelů.

Stránka | 18
Tento problém do určité míry popsal již v roce 1814 markýz Pierre Simona de Laplace
(1749-1827) [14], v literatuře je tento problém často označován jako Laplaceův démon:
„Můžeme považovat současný stav vesmíru jako důsledek jeho vývoje v minulosti a jako
příčinu jeho budoucího vývoje. Intelekt, který by v jakémkoliv daném okamžiku znal
všechny síly, které ovlivňují běh přírody, a vzájemnou polohu entit, ze kterých se skládá,
pokud by tento intelekt byl dostatečně robustní, aby byl schopen podrobit taková data
analýze, mohl by vyjádřit jedinou rovnicí pohyb největších vesmírných těles stejně jako
nejmenších atomů; pro takový intelekt nic by nebylo neznámé a budoucnost stejně jako
minulost by bylo otevřeny jeho očím.“
Zjednodušeně podle Laplace je problémem lidí, že nejsou bohy … intelekt člověka je
příliš omezený na to, aby byl schopen pojmout veškerou komplexnost univerza a tudíž
nebude možné nikdy zkonstruovat deterministické modely určitých jevů. To ovšem
neznamená, že nemá smysl se takovými jevy zabývat.
Při experimentování s různými typy modelů vědci totiž zjistili, že ačkoliv nejsou schopni
modelovat například počasí na celoplanetární úrovni a neomezenou dobu dopředu, jsou
schopni vytvářet modely schopné zachytit procesy, které se v reálném systému dějí.
Z dnešního pohledu nejvýznamnější osobou byl pro tuto oblast Edward Norton Lorenz
(1917-2008), který v roce 1963 ve svém článku Deterministic Nonperiodic Flow [15]
popisem odlišností v simulacích počasí položil základ teorii chaosu. V době vydání se
však tento článek setkal s naprostým nezájmem.
Dnes je již také prokázáno, že i „prostou“ simulací procesů lze získat cenné informace
o fungování systému. Výsledky však nejsou, na rozdíl od deterministických modelů,
aplikovatelné přímo k úplné predikci chování systému.
Cennou informací může být například tendence modelu konvergovat k určitému stavu
nebo výsledku, nebo také o vývoji průběhu simulace (trajektorii modelu).
Určitou představu o možných výsledcích takového modelu v grafické podobě je možné si
udělat např. z obrázku 4, jako jednoho z výsledků projektu distribuovaných výpočtů
Climateprediction.net [16] z roku 2005. Tento obrázek je ale potřeba brát spíše jako
ilustrační pohled na typ výsledků, který lze simulacemi dynamických systémů získat.
Z hlediska validity modelu je přitom potřeba poznamenat, že se jedná vzhledem ke
složitosti klimatických modelů o výsledky značně zjednodušených modelů, které
nepokrývají všechny podstatné vlastnosti klimatu, tak jak se s ním pracuje v dnešní
době. I z takové kritiky si však lze vzít ponaučení – prakticky totiž demonstruje obtížnost
interpretace výsledků takových simulací.

Stránka | 19
Obrázek 4: Výsledky predikce vývoje teploty klimatickými modely Climateprediction.net
(převzato z [17])
1.3 Citace, filozofie a jejich účel (návaznost na předchozí výzkum)
Pochopení toho, co je věda a jakým způsobem probíhá (a je omezeno) vědecké bádání,
umožňuje zaměřit se na další související oblast, a tou jsou citace. Vědecké objevy nejsou
obvykle realizovány převratnými objevy jednotlivců – příklad Tonyho Starka
3
bude tedy
v reálném světě jen těžko někdo následovat.
Přínos každého vědce v porovnání s věděním dosaženým prací jeho předchůdců je
relativně malý. S výzkumem proto (většinou) vědec nezačíná úplně od nuly, ale navazuje
na práci svých předchůdců. Tohoto faktu si byl vědom např. i Isaac Newton, který napsal
v jenom ze svých dopisů Robertu Hookovi (1676): „Pokud jsem viděl dále (nežli ostatní)
bylo to tím, že jsem stál na ramenou obrů.“
Z tohoto pohledu citace mají za úkol formálně specifikovat tyto návaznosti a umožnit
tak, aby se vědec ve svých publikačních výstupech mohl zaměřit na specifikaci svého
přínosu. To ale není jediný důvod.
3
Fiktivní postava hrdiny komiksové série Iron Man společnosti Marvel.

Stránka | 20
Cynické povahy by mohly namítnout, že použití citací je v České republice nařízeno
autorským zákonem [18] a žádné další zdůvodňování proto není potřeba dávat. Takový
přístup však není úplně vhodný, citace je totiž něco více než prosté vyhovění požadavku
zákona (nehledě na to, že každý stát má vlastní úpravu této problematiky) – je to jedna
z mála možností, jak nehledě na vzdálenost nebo propast času vyjádřit uznání dalším
vědcům, kteří umožnili úspěch svým následovníkům.
Z praktického hlediska mají citace také jiný význam – mohou posloužit jako určité
měřítko významnosti autora, časopisu nebo instituce. Existuje dokonce celý vědní obor,
který se touto problematikou zabývá – nazýváme jej scientometrie.
Etika citování je proto jedním ze základních momentů práce vědce – chyba v citační etice
může vést k odmítnutí publikace rukopisu vědecké práce ze strany vedení vědeckého
časopisu. Zásadní prohřešek, plagiátorství
4
, pak dokonce může vést k předčasnému
ukončení práce plagiátora jako vědce.
Z formálního hlediska existují určité požadavky na citace. Tím nejzákladnější
požadavkem přitom je, že na základě citace musí být původní zdroj dohledatelný.
Ostatní požadavky souvisejí se způsobem, jakým se jednotliví vydavatelé časopisů
a jiných vědecky zaměřených publikací vypořádávají s tímto požadavkem.
V České republice, zejména v technických oborech, je populární citační norma ISO 690
[19]. Většina uznávaných zahraničních časopisů ale ISO 690 nepoužívá a definuje si
často vlastní sady pravidel vztahujících se k tomu, jak mají citace vypadat. Celá situace je
dokonce natolik složitá, že existují celé softwarové balíky, jejichž jediným účelem je
správně citace zformulovat. Pravděpodobně největší repozitář citačních stylů, v rámci
projektu Zotero, obsahuje více než 2 000 těchto stylů [20].
POZNÁMKA
Pro zjednodušení práce byl upraven citační styl ISO 690 pro softwarové
nástroje podporující Citation Style Language (CSL) 1.0.15. Tento standard
podporují například open source nástroj Zotero [22], freewarový Mendeley
[23] nebo komerčně nabízený Papers [24].
Použití některého z těchto produktů může výrazně usnadnit práci s citacemi. Např. při
psaní této knihy byl úspěšně využíván systém Zotero. Nekorunovaným králem těchto
softwarových balíků je program EndNote [25] společnosti Thompson Reuters. Tento
nástroj je poskytován komerčně (pro studenty za poměrně příznivou cenu),
nepodporuje však citační styly definované pomocí jazyka CSL. Významná světová
periodika však často program EndNote přímo podporují a doporučují svým autorům.
4
Plagiát je umělecké nebo vědecké dílo, jež někdo jiný než skutečný autor neprávem vydává za své.
Taková činnost se nazývá plagiace, případně plagiarismus.
5
Dokumentace standardu CSL je dostupná na [21].

Stránka | 21
2 Scientometrie a bibliografické databáze
Při své práci se vědec setkává s řadou problémů. Jeho práce obvykle vychází z prací
odborníků, kteří se danou problematikou zabývali před ním. K těmto výsledkům se však
musí nějakým způsobem dostat. Tradičním místem, kde vědec mohl získat přístup
k těmto zdrojům, byly vědecké a univerzitní knihovny. Nástup Internetu a mohutná on-
line expanze prestižních odborně orientovaných vydavatelství, stejně jako vytváření
repozitářů dokumentů samotnými univerzitami, tuto praxi změnilo. Jako základ práce se
proto používají různé bibliografické databáze.
K problematice lze přistoupit i opačně, ve smyslu pokud je výzkum dokončen – kde
publikovat výsledek tak, aby jeho dopad byl na vědeckou komunitu co možná největší.
Lze si položit i související otázku – jak vůbec měřit, jaký dopad mají publikované
výsledky výzkumu, popřípadě autoři a výzkumné instituce, které je dosahují. Touto
problematikou se zabývá scientometrie.
2.1 Úvod do scientometrie
Scientometrie pochází z latinských slov scientia (znalost, vědění) a metrein (měřit).
Jedná se o vědeckou nauku, která studuje vývoj vědy pomocí kvantitativních indikátorů
vědecké informace. Těmito indikátory jsou např. počet publikací v časopisech určitého
druhu, počet citací jednotlivých článků či autorů apod. Scientometrie je věda, která se
zabývá měřením kvality a kvantity ve vědě.
Zakladatelem scientometrie je Američan Dr. Eugene Garfield (1925-), který si
v 50. letech 20. století při vytváření expertních systémů založených na indexovaných
vědeckých informacích a citacích povšiml, že takto indexovaná data mohou sloužit ke
sledování evoluce vědy samotné. Posléze pak stanul u základů jedné z nejrozsáhlejších
scientometrických a citačních databází současnosti – ISI Web of Science. V současné
době existuje celá řada obřích databází, které mohou sloužit jako zdroj
scientometrických dat, např. Web of Knowledge, Scopus, PubMed
6
.
Nejvýznamnějšími scientometrickými ukazateli pro hodnocení vědy a výzkumu v České
republice jsou Impact Factor (využíván databází Web of Knowledge) a SCImago Journal
Rank (využíván databází Scopus). Často vyhledávaným ukazatelem, hodnotícím
publikační činnost jednotlivých autorů, popřípadě skupiny autorů (např. v rámci jedné
instituce), je h-index.
Impact Factor (IF)
Sám Eugene Garfield vidí [26] počátky impakt faktoru v roce 1955 v souvislosti
s publikováním pokusného indexu citací v genetice. Na tyto snahy navázal v roce 1961
první Science Citation Index, který již není zaměřen pouze na jediný obor. Za účelem
6
PubMed je citační databáze obsahující více než 22 miliónů citací z článků a knih publikovaných v oborech
biomedicíny.

Stránka | 22
poskytování takových scientometrických informací založil Garfield roku 1960 Institut
pro vědecké informace (ISI – Institute for Scientific Information) ve Philadelphii (USA).
Následovalo vydání Journal Citation Reports (JCR), které je v současné době dostupné
v rámci integrovaného rozhraní producenta Thomson Reuters ISI Web of
Knowledge. [27]
Journal Citation Reports poskytuje kvantitativní nástroje k seřazování, hodnocení,
kategorizování a srovnávání časopisů, přičemž stěžejním nástrojem je právě Impact
Factor, který představuje průměrný počet citací průměrné publikace v daném vědeckém
či odborném časopisu. Impact Factor je užitečným nástrojem při objasňování významu
absolutní (totální) citační frekvence. Eliminuje některé z jednostranných činitelů, které
zvýhodňují např. velké časopisy nad malými, nebo časopisy s větším počtem čísel nad
méně frekventovanými časopisy či zavedenější časopisy nad novými. Impact Factor je
každoročně vyhodnocován americkým Institutem pro vědecké informace (ISI) pro
rozsáhlý soubor vybraných vědeckých časopisů a publikován ve Zprávě o časopisecké
citovanosti.
Impact Factor vyjadřuje dopad (impact) individuálních časopisů podle toho, jak byly
průměrně citovány ve dvou předchozích letech (např. v roce 2013 je Impact Factor
stanoven za roky 2011-2012). Je uváděn na tři desetinná místa a vzorec (1) pro jeho
výpočet je následující [28]:
B
A
IF 
1
(1)
kde A = počet citací v roce 2013 článků publikovaných v letech 2011-2012 (toto je
podmnožina konečného počtu citací za rok 2013, která obsahuje i citace starší);
B = celkový počet článků publikovaných v letech 2011-2012 a IF1 = Impact Factor
časopisu pro rok 2013.
Vedle klasického Impact Factoru je užíván ještě 5-Year Journal Impact Factor neboli
5-IF (5letý impakt faktor), který vyjadřuje dopad časopisů podle toho, jak byly průměrně
citovány v pěti předchozích letech. Rovněž je uváděn na tři desetinná místa a vzorec (2)
pro jeho výpočet je následující [28]:
D
C
IF 
5
(2)
kde C = počet citací v roce 2013 na články publikované v letech 2008-2012; D = celkový
počet článků publikovaných v letech 2008-2012; IF5 = 5letý impakt faktor časopisu pro
rok 2013.
Po praktické stránce je 5-IF obvykle u časopisu větší než běžný IF. V delším období se
totiž k jednotlivým článkům nashromáždí více citací. V různých vědních oborech panují
různé citační zvyklosti a tomu také odpovídá preference IF nebo 5-IF. Např. v oblasti IT
dochází k velmi rychlé výměně myšlenek převážně publikovaných na konferencích,
tomu odpovídá také rychlý náběh citací a preference IF. Oproti tomu v humanitních

Stránka | 23
oborech je obvykle náběh citací velmi pomalý, dokonce často delší než sledovaný
pětiletý interval a je proto často preferováno 5-IF.
SCImago Journal Rank (SJR)
SCImago Journal Rank je ukazatel, který byl vyvinut skupinou SCImago Research Group,
pod vedením profesora Felixe de Moyi z Universidad de Granada v Madridu, pro
hodnocení významnosti časopisů na základě údajů obsažených v databázi Scopus
společnosti Elsevier.
Pro výpočet SJR se používá relativně složitý algoritmus založený na markovových
řetězcích (vzorec 3) [29]. Algoritmus tedy problém důležitosti chápe jako síť, kde
jednotlivé uzly představují publikace a jednotlivé citace definují spojení mezi uzly
(publikacemi) v síti.
Algoritmus začíná výpočet na přednastavené úrovni a iteračně přepočítává hodnoty PR
jednotlivých uzlů, dokud není dosaženo řešení, které se mezi iteracemi mění pouze
zanedbatelně (stabilní řešení). Prestiž jednotlivých uzlů (publikací) je v každé iteraci
redistribuována podle toho, jak jsou jednotlivé publikace citovány:






N
jkjjiki ituzelPRSpojeni
N
ituzelPR 11, ),(
1
),(


(3)
kde důležitost (prestiž PR) uzlu i v iteraci algoritmu k je nastavena jako součet relativní
prestiže přenesené všemi uzly připojenými k uzlu i. Množství přenesené prestiže z uzlu
j do uzlu i odpovídá síle spojení mezi nimi. Tuto sílu počítá jako část odkazů v uzlu
j v uvažovaném roce, které vedou do uzlu i. Náhodný skokový faktor (první člen
vzorce 3) je použit pro zajištění konvergence algoritmu. [29]
Cílem tohoto indikátoru je přinést možnost relevantního srovnání vědeckých časopisů
v různých oborech s rozdílnými citačními přístupy (je obecně známo, že každý vědecký
obor má jinou metodiku výzkumu, tudíž také rozdílné počty citovaných materiálů).
Seznam časopisů s indikátorem SJR je dostupný nejen v databázi Scopus, ale i zcela volně
na stránce SCImago Journal and Country Rank [30] (viz obrázek 5). V rámci tohoto
portálu je k dispozici také hodnocení vědecké činnosti pro jednotlivé národní státy
a možnost komparace jak jednotlivých časopisů, tak zemí.

Stránka | 24
Obrázek 5: Seznam časopisů s indikátorem SCImago Journal Rank [31]
Rozdíl mezi hodnotami dvou nevýznamnějších indikátorů Impact Factor a SCImago
Journal Rank za rok 2011 je prezentován na vybraných prestižních vědeckých
časopisech Nature, Science a Cell (viz tabulka 1).
Tabulka 1: Rozdíl mezi hodnotami indikátorů Impact Factor a SCImago Journal Rank
Časopis
Impact Factor
(2 roky)
Impact Factor
(5 let)
SCImago Journal
Rank
(3 roky)
Nature
36.280
36.235
14.548
Science
31.201
32.452
11.187
Cell
32.403
34.774
19.779

Stránka | 25
Source Normalized Impact per Paper (SNIP)
Citační indikátor SNIP byl zaveden v roce 2010 Henkem F. Moedem [32] z nizozemské
University of Leiden, jako jednoduchý nástroj pro hodnocení impaktu časopisů. Způsob
výpočtu je znázorněn ve vzorci (4). Krátce po zveřejnění byl ale tento indikátor
podroben poměrně značné kritice, která vedla k jeho změně [33]. V současné době
(od roku 2012) je proto SNIP používán v poněkud odlišné podobě, viz vzorce (5) a (6):
RDCP
RIP
SNIPorig 
(4)
DCP
RIP
SNIP 
(5)
nnrprprp
n
DCP 111
3
1
2211



(6)
kde SNIP = zdrojově normalizovaný dopad na článek (orig znamená původní, dnes už
nepoužívanou verzi vzorce); RIP = přímý počet citací na článek daného časopisu;
RDCP = relativní citační potenciál konkrétního oboru; DPC = citační potenciál časopisu
v databázi; n = počet publikací v oboru časopisu a ri = počet odkazů v i-té publikaci na
publikace, které byly uveřejněny ve třech předchozích letech (a registrovaných
v databázi).
Výpočet pi je komplikovanější. Probíhá tak, že se vybere i-tá publikace v oboru časopisu,
následně se vezmou všechny publikace v daném časopisu a roce vybrané publikace
a konečně se vypočte pi jako poměr těch publikací, které mají alespoň jeden aktivní
odkaz.
Pro výpočet SNIP indikátoru je využívána databáze Scopus. Obdobně jako u SJR
i v případě SNIP je možné vidět seznam časopisů s hodnotou tohoto indikátoru jak
přímo v databázi Scopus, tak i bezplatně na stránce CWTS Journal Indicators [34].
Hirschův index (h-index)
H-index vytvořil v roce 2005 americký profesor Jorge E. Hirsch (1953-) z University
of California [35]. Podstatou indexu je hodnocení publikační aktivity jednotlivých
autorů, skupin autorů (např. v rámci instituce) nebo institucí.
H-index autora lze vypočítat relativně jednoduše tak, že se publikace autora seřadí
sestupně podle citací (s vyřazením autocitací). H-index autora bude roven pořadovému
číslu publikace, která má počet citací rovný nebo větší než její pořadové číslo. H-index je
tedy číslo h, které udává počet publikací, které byly alespoň h-krát citovány (viz obrázek
6). Například h-index roven 6 znamená, že posuzovaný autor má šest článků, které byly
citovány nejméně šestkrát.

Stránka | 26
Obrázek 6: Schéma stanovování h-indexu (adaptováno z [35])
Ačkoliv je samotný výpočet i způsob interpretace indexu relativně jednoduchý, je
potřeba zohlednit při vyhodnocování některé podstatné aspekty citování. Jelikož různé
vědní obory se liší rychlostí i četností citací, h-index je možno použít korektně pouze pro
porovnávání vědeckého výkonu pouze v rámci jednoho vědního oboru. Dalším
specifikem je časové období aktivity autora.
Sepsání publikací a náběh jejich citací vyžaduje čas. Proto z hlediska h-indexu jsou
zvýhodněni autoři, kteří vědecky působí delší dobu před těmi, kteří působí tamtéž pouze
krátce. Nemá tedy smysl porovnávat h-index doktoranda a profesora, byť by působili
v jednom oboru. Podstatný v tomto případě však není rozdíl v akademických titulech
autorů, ale délce vědecké práce.
Hodnotu h-indexu lze vypočítat následujícími způsoby:
 Prostřednictvím databáze Web of Science, která počítá h-index pro libovolnou
množinu záznamů na konkrétní dotaz (autor, instituce, tematická oblast apod.).
Ze seznamu vyhledaných záznamů je nutné kliknout na ikonu „Create Citation
Report“ a nechat vygenerovat analýzu citovanosti. Hodnota h-indexu se zobrazí
mezi základními citačními údaji.
 Prostřednictvím databáze Scopus, která uvádí hodnotu h-indexu obdobně jako
Web of Science, tj. pro vybranou skupinu vyhledaných záznamů. H-index je
stanovován pomocí nástroje „View Citation Overview“ a dále také v rámci profilu
jednotlivých autorů
7
(dle Author ID).
7
Při používání profilu vědce v citačních databázích je potřeba dbát na určitá omezení schopnosti databáze
identifikovat vědce. Jeden vědec proto může mít v databázích i několik profilů – použití h-indexu přímo
z profilu proto může poskytovat zavádějící informace, protože mohou existovat další citované publikace
autora, které při výpočtu h-indexu nebyly použity.
h počet článků
počet
citací
h

Stránka | 27
 Prostřednictvím programu Publish or Perish [36] na základě dat z Google Scholar
(blíže viz kapitola 7). Alternativně lze h-index vyčíst přímo z profilu vědce na
Google Scholar [37].
 „Manuálně“ na základě seznamu publikací seřazených sestupně podle počtu
citací.
Při výpočtu h-indexu je potřeba zohlednit také účel, za kterým je h-index vypočítáván.
Na výpočet mohou být kladena určitá „kvalitativní“ omezení – např. jako podklad pro
výpočet může být použit pouze Web of Science (nebo Scopus).
POZNÁMKA
Pro praktickou aplikaci h-indexu Hirsch [35] navrhl, že v oblasti fyziky by
mohla být hodnota h = 12 indikátorem pro udělení titulu docent a hodnota
h = 18 indikátorem pro udělení titulu profesor na významných výzkumných
univerzitách. Hirschův index by rovněž signalizoval vhodnost autora pro
členství ve vybraných institucích, konkrétně h = 15-20 by mohlo znamenat
členství v American Physical Society a h = 45 nebo vyšší by mohlo znamenat
členství v National Academy of Sciences.
Největší kritikou h-indexu je, že nezohledňuje „váhu“ publikace, tedy kolikrát byl článek
citován. Za tímto účelem vytvořil v roce 2006 Leo Egghe [38] konkurenční g-index, který
je roven pořadovému číslu g publikace (publikace musí být seřazeny sestupně podle
počtu citací), pro kterou je suma všech citací rovna, nebo větší než g2. Příklad komparace
h-indexu a g-indexu je prezentován v tabulce 2.
Tabulka 2: Příklad komparace h-indexu a g-indexu
Počet citací
Pořadí článku
Suma citací
g2
30
1
30
1
12
2
42
4
9
3
51
9
9
4
60
16
7
5
67
25
6
6 = h
73
36
4
7
77
49
4
8
81
64
3
9 = g
84
81
2
10
86
100
Kromě g-indexu existuje celá řada dalších variant h-indexu, které se snaží odstranit
různé slabiny tohoto indikátoru. Přes všechny snahy však dosud h-index nebyl co do

Stránka | 28
popularity nahrazen žádnou z těchto variant. Jako dobrý základ pro studium h-indexu
a jeho variant lze doporučit rešerši Alonso et al. [39] a také k ní přináležející webový
rozcestník [40].
Přehled dalších významných ukazatelů definovaných citačními databázemi Web of
Science a Scopus je následující:
 Immediacy index označuje průměrný počet citací článků, které byly citovány
v roce svého uveřejnění. Tento údaj naznačuje schopnost časopisu rychle
publikovat reakce na vydané články.
 Eigenfactor [41] udává míru důležitosti časopisu pro vědeckou komunitu.
Důležitost časopisu je odhadována na základě citací vedoucích z dalších
důležitých časopisů. Tento indikátor zpracovává a dává volně k dispozici
eigenFACTOR.org [42]. Tento indikátor sloužil jako základ pro návrh dalších
indikátorů, jako je např. SJR.
 Article Influence Score (AI) je rovněž vypracováván a volně přístupný na
eigenFACTOR.org [42]. Tento indikátor měří průměrný vliv článku časopisu
a vypočítává se vždy za pět let po jeho publikování. Pokud je tedy AI u časopisu
20, znamená to, že průměrný článek v tomto časopise je dvacetkrát vlivnější než
průměrný článek v celé kolekci dat. Tento indikátor je svou filozofií srovnatelný
s Impact Factorem.
 C-index [43] slouží k měření počtu citací, ale také kvality citací ve smyslu citační
vzdálenosti. Citační vzdálenost se určuje podle spoluautorů, tzn. že citační
vzdálenost autora, kterého cituje jeho spoluautor, je 0. V případě, že citaci
provede spoluautor spoluautora, bude citační vzdálenost 1 atd.
 Průměrný percentil indikuje celkový ohlas skupiny publikací (počty citací jsou
normalizovány na rok a obor). Indikuje, jak si článek vede v porovnání
s ostatními články v oboru.
 Disciplinarity Index [44] je hodnota koncentrace sady článků v určité sadě
kategorií (disciplín). Tento index nabývá hodnot v intervalu 0 až 1 (čím vyšší
hodnota indexu, tím vyšší koncentrace článků v určité kategorii). Index je založen
na tzv. Herfindalově indexu, který se používá v ekonomii.
 Cited half-life [45] neboli tzv. poločas citovanosti je mediánem stáří citací článků
časopisu v určitém roce. Např. hodnota 7 pro časopis v roce 2012 udává, že
články publikované v časopise v letech 2006 - 2012 jsou odpovědné za 50 %
citací článků tohoto časopisu v roce 2012.
 Citing half-life [46] neboli tzv. poločas citování vyjadřuje medián stáří článků,
které jsou citovány v daném časopise v daném roce. Např. pokud má časopis
v roce 2008 hodnotu citing half-life 9, značí to, že polovina citovaných článků byla
publikována mezi lety 2000-2008 (včetně).
2.2 Bibliografické a citační databáze
Bibliografické databáze jsou obecně databázemi bibliografických záznamů. Jedná se
o uspořádané digitální sbírky odkazů o publikovaných materiálech, jako např.

Stránka | 29
o časopiseckých a novinových článcích, konferenčních sbornících, různých zprávách,
právní úpravě, patentech, knihách apod. Na rozdíl od knihovních katalogizačních
záznamů, kde jsou k dispozici informace zejména o kompletních monografiích, většina
záznamů v bibliografických databázích poskytuje informace přednostně o publikacích
analytického charakteru (tj. články, konferenční příspěvky apod.).
Bibliografické databáze podrobně informují o existenci publikací a záznamy se skládají
z bibliografické citace (autor, název článku, název časopisu, rok, číslo, strany) a údajích
o obsahu (klíčová slova, deskriptory, výběrově abstrakt). Bibliografické databáze také
mohou mít specifický charakter v rámci konkrétní akademické disciplíny
(např. bibliografická databáze Historického ústavu Akademie věd ČR [47]). Velký počet
bibliografických databází je chráněn vlastnickým právem, tzn. že jsou dostupné na
základě licencovaného souhlasu databázového centra nebo center, které provádějí
indexaci zdrojů.
Zatímco většina bibliografických databází obsahuje pouze záznamy o publikacích,
z některých databází se stávají digitální knihovny (repozitáře) poskytující plné texty
indexovaných zdrojů (např. Emerald [48] nebo Science Direct [49]). Takovéto databáze
jsou nazývány plnotextovými databázemi. Jiné databáze se zase spojují
s nebibliografickými školními databázemi (obsahujícími např. diplomové a bakalářské
práce), aby vytvořily kompletnější vědní vyhledávací nástroj (např. Chemical Abstract
nebo Entrez).
Specifickou skupinu představují citační databáze neboli citační rejstříky, které obsahují
bibliografické údaje včetně abstraktů a citace prací z celého světa vzniklých v oblasti
výzkumu a vývoje. Tento typ databází sleduje citační ohlasy na publikované recenzované
texty. V České republice jsou dvě nejvýznamnější citační databáze využívány pro
hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (VaVaI), konkrétně pro
hodnocení článků publikovaných v časopisech a příspěvků v konferenčních sbornících
(Web of Knowledge a Scopus).
Významnou skupinou zdrojů využitelných pro vědeckou práci jsou tzv. repozitáře
dokumentů. Tyto repozitáře jsou provozovány v rámci knihovních služeb jednotlivých
univerzit nebo výzkumných organizací. Jejich účelem je archivovat a zpřístupnit
dokumenty různých typů (výzkumné zprávy, články, kvalifikační práce apod.), které byly
vytvořeny danou institucí, tedy alespoň takových, u kterých to umožňuje platná
legislativní úprava práva autorského. Typickým představitelem takového repozitáře
může být třeba DSpace [50], využívaný řadou univerzit v České republice,
např. VŠB-TUO [51].
2.2.1 Web of Knowledge
Web of Knowledge [52] (dříve ISI Web of Knowledge) slouží k přístupu
do bibliografických databází spravovaných společností Thomson
Reuters, především databází Web of Science (WoS) a Journal Citation
Reports (JCR), ale také dalších databází obsahujících abstrakty, citace

Stránka | 30
a případně i plné texty vědeckých prací zahrnujících oblast živé a neživé přírody,
společenské a sociálně ekonomické vědy a techniku.
Web of Science je považován za nejvýznamnější světový informační zdroj v oblasti
výzkumu a vývoje. Obsahuje [53] pravidelně aktualizované bibliografické údaje (včetně
abstraktů) o článcích z více jak 13 000 předních světových vědeckých a odborných
časopisů s retrospektivou od roku 1945. Součástí databáze je taktéž Conference
Proceedings Citation Index [54], který obsahuje více než 110 000 konferenčních
sborníků ze všech oblastí vědy od roku 1990.
Journal Citation Reports je základním informačním zdrojem, který nabízí přehled
a bibliometrickou analýzu vybraných časopisů. Citační data v databázi JCR vycházejí
z údajů v databázi Web of Science.
2.2.2 Scopus
Scopus [55] je multioborová bibliografická, citační
a referenční databáze nizozemské společnosti Elsevier, která
poskytuje informace o vědecké literatuře a kvalitních webových zdrojích. Databáze
eviduje údaje z více než 19 500 časopisů [56]. Díky úzkému propojení s redakčními
systémy významných vydavatelství jsou některé časopisy dostupné v plnotextové
podobě, často ještě předtím, než oficiálně vyjdou (article in press – podporováno u 3 850
časopisů).
Citace jsou dostupné u indexovaných článků s datem vydání 1996 nebo mladších.
U starších záznamů tyto údaje nejsou k dispozici. Nejstarší indexované články jsou
z roku 1823. Kromě článků indexuje Scopus také některé řady knih. V současnosti se
jedná o 360 řad knih, což představuje přibližně 75 000 knih. Scopus rovněž obsahuje
rozsáhlou patentovou databázi (26 mil. patentů) a databázi příspěvků z konferencí
(5 mil. příspěvků).
Součástí databáze je Scopus Journal Analyzer, který umožňuje zjistit informace
o vybraných časopisech, porovnat je a výsledky znázornit pomocí grafů. Srovnání
časopisů je možné pomocí různých indikátorů, např. vyhledávání podle oborů, podle
časového rozmezí či podle faktoru SNIP.
2.2.3 Ostatní významné databáze
ACS Publications [57] je plnotextová databáze chemických
časopisů vydaných American Chemical Society (ACS) od roku
1879 do současnosti. V databázi se nalézá více jak
40 časopisů [58], ale také knižní řady a sborníky z konferencí tohoto vydavatele.
ACS poskytuje uživatelům i další služby, jako např. ACS ChemWorx, která slouží pro
podporu psaní odborných studií, včetně nástrojů pro podporu spolupráce jednotlivých
autorů, práce s PDF, podpory práce s osobní bibliografickou databází a vytváření
seznamů použité literatury.

Stránka | 31
Central European Journal of Social Sciences and
Humanities (CEJSH) [59] byla založena jako
společný projekt akademií věd zemí Visegrádské čtyřky v roce 2004 v souladu se
společnou deklarací předsedů Akademie věd České republiky, Polské akademie věd,
Slovenské akademie věd a generálního tajemníka Maďarské akademie věd.
Základním cílem tohoto projektu bylo vytvořit elektronickou, volně přístupnou databázi,
shromažďující abstrakty v angličtině a posudky vědeckých časopisů v oborech sociálních
věd a humanitních oborech z České republiky, Maďarska, Polska, Slovenska, Bosny,
Hercegoviny, Estonska, Lotyška, Litvy, Srbska, Slovinska a Ukrajiny. Účelem je zvýšení
viditelnosti výsledků VaV. V současnosti databáze indexuje 582 časopisů, ovšem
s různým časovým pokrytím a různou formou přístupu – od open access
8
až
k dostupnosti pouze abstraktů článků.
EBSCO Academic Search Complete [60] obsahuje více jak 13 600
indexovaných časopisů, z nichž takřka 9 100 je přístupno plnotextově.
Kromě toho obsahuje také řadu monografií, výzkumných zpráv, ale třeba
také projevů. Academic Search Complete pokrývá období od roku 1887
až do současnosti, ovšem s rozdílnou kvalitou indexace zdrojů.
Např. pouze 1400 časopisů je indexováno až na úroveň jednotlivých citací obsažených
v jednotlivých článcích.
Emerald [61] je plnotextová databáze prestižního nakladatelství Emerald.
Databáze je zaměřena především na oblasti, jako je technika, management
ale i sociologie, právo a vzdělávání. V současnosti obsahuje kolem 230 titulů.
Ročně je staženo cca 21 milionu plných textů. Databáze obsahuje různé
sbírky, např. Emerald Engineering Database, Accounting and Finance,
Human Resource Management, Information and Knowledge Management, Managing
Quality, Marketing, Operations and Logistics Management a Performance Management
and Measurement.
European Reference Index for the Humanities (ERIH) [62] je mezioborová
databáze s větším zaměřením na společenské a humanitní vědy, kterou
spravuje Evropská nadace pro vědu (ESF). Obsahuje 15 hodnocených
skupin (panelů), mimo jiné pedagogický a učitelský výzkum (Educational
and Pedagogical Research), psychologii, lingvistiku apod. Databáze ERIH
sdružuje tři kategorie časopisů, a to národní časopisy s uznávanou vědeckou/odbornou
hodnotou (NAT) a evropské a mimo-evropské publikace s mezinárodně uznávaným
vědeckým/odborným významem (INT1 a INT2).
Journal Storage (JSTOR) [63] byla založena v roce 1994 Michiganskou
univerzitou, v současnosti však JSTOR funguje jako nezisková organizace.
Základním účelem bylo poskytnout knihovnám a jejich uživatelům repozitář
dokumentů z odborných časopisů, který bude dostupný v plnotextové podobě
8
Open Access (otevřený přístup) je modelem vědecké komunikace, který zajišťuje bezplatný, trvalý
a okamžitý přístup k výsledkům vědy a výzkumu na Internetu.

Stránka | 32
(v PDF formátu). JSTOR v současnosti obsahuje 1 400 časopisů ve více než padesáti
oborech.
ProQuest Central [64] je multioborová databáze zpřístupňující
většinu produkce společnosti ProQuest a poskytující přístup
k 27 databázím společnosti ProQuest. Pokrývá 160 tematických
oblastí včetně obchodu, vědy a techniky, medicíny a zdraví, společenských věd, umění
a humanitních věd. Kromě těchto oblastí obsahuje také více než 1 000 mezinárodních
novin, 50 000 disertačních prací atd.
ScienceDirect [65] je jednou z největších databází, která zpřístupňuje
elektronické verze časopisů. Obsahuje on-line časopisy z nakladatelství
Elsevier Science, jež jsou zaměřeny především na přírodní vědy,
technologie, výpočetní techniku, matematiku, ekonomiku, management
aj. Odborné časopisy tvoří největší část repozitáře dokumentů (více než 2 500 titulů
obsahujících více než 9 mil. článků), nachází se zde však i více než 13 500 knih, učebnic
a příruček.
SpringerLink [66] je plnotextová databáze s odbornými
časopisy a knihami především od vydavatelství Spinger
Verlag, a to z oblasti techniky, medicíny a přírodních věd. Sdružuje vydavatelství
z celkem 20 zemí z oblasti Evropy, Asie i Ameriky. Databáze obsahuje více než
4,5 miliónů článků z 2 200 odborných časopisů, přes 120 tisíc knih, protokolů atd.
Nachází se zde i díla několika držitelů Nobelovy ceny. Springer Link obsahuje také jednu
z nejrozsáhlejších kolekcí open access časopisů na světě (více než 350 časopisů).
Ulrichsweb Global Serials Directory [67] je renomovaná
databáze ULRICH'S, která poskytuje bibliografické informace
o periodikách, ročenkách, nepravidelných pokračováních a dalších titulech (vydávaných
v minulosti nebo současnosti) z celého světa [68] – přes 376 000 záznamů titulů (březen
2013) do 977 obsahových kategorií a to od 90 000 vydavatelů z 200 zemí světa.
Zahrnuty jsou i tituly vydávané na CD-ROM, 36 000 periodik přístupných on-line a 5 000
deníků a týdeníků. Obsahuje údaje o vydavateli, klasifikaci a možnosti objednání.
Nepostradatelný zdroj informací pro knihovníky, vydavatele a marketingové
pracovníky. Tento zdroj je vydáván v on-line verzi i v knižní podobě.
Wiley Online Library [69] je databází mezinárodního publikačního
domu Wiley-Blackwell. Jedná se o plnotextovou databázi
odborných časopisů z řady oborů, jako jsou přírodní vědy,
ekonomie, medicína, informatika, vzdělávání. Databáze zpřístupňuje více než 4 miliony
článků v 1 500 recenzovaných časopisech a více než 13 000 elektronických knih.

Stránka | 33
3 Výzkum, vývoj a inovace
V úvodní kapitole byla rozebrána základní filozofie toho, co je vlastně věda. Pokud je
však potřeba tyto poznatky aplikovat pro účely např. oficiálního hodnocení výzkumných
organizací nebo dotačních programů, tento typ definic nepostačuje. Z tohoto důvodu
jsou tyto pojmy pevně definovány v platné legislativě, zejména v zákoně 130/2002 Sb.,
o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací [11].
Podle tohoto zákona spočívá výzkum a vývoj v České republice v následujících
činnostech:
a) základní výzkum, kterým se rozumí teoretická nebo experimentální práce
prováděná zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech
jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na
uplatnění nebo využití v praxi,
b) aplikovaný výzkum, kterým se rozumí teoretická a experimentální práce
zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo
podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb,
c) experimentální vývoj, kterým se rozumí získávání, spojování, formování
a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných
příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně
zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb (dále jen „vývoj“),
d) inovace, kterými se rozumí zavedení nových nebo podstatně zdokonalených
výrobků, postupů nebo služeb do praxe, s tím že se rozlišují:
 inovace postupů, kterými se rozumí realizace nového nebo podstatně
zdokonaleného způsobu výroby nebo poskytování služeb, včetně významných
změn techniky, zařízení nebo programového vybavení,
 organizační inovace, kterými se rozumí realizace nového způsobu organizace
obchodních praktik podniků, pracovišť nebo vnějších vztahů.
Svými definicemi se tedy český právní řád velmi přesně překrývá s mezinárodně
uznávanými kategoriemi používanými pro vyhodnocování statistických údajů o vědě
podle doporučení OECD (příručka Frascati [9], viz také kapitola 1).
Ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj v České republice je
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) s výjimkou oblastí, které
zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace ([11] § 33).
3.1 Právní úprava
Stěžejním právním dokumentem v oblasti výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
(VaVaI) je zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací [11]. Tento zákon
upravuje podporu VaVaI z veřejných prostředků. V této souvislosti upravuje práva
a povinnosti právnických osob a fyzických osob, úkoly organizačních složek státu a úkoly
organizačních jednotek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra (dále jen „organizační

Stránka | 34
jednotka ministerstva“), zabývajících se výzkumem a jsou podporovani z veřejných
prostředků, a dále podmínky podpory a veřejnou soutěž o tyto veřejné prostředky.
Zákon dále upravuje poskytování informací o jednotlivých projektech, ale také
výsledcích výzkumu prostřednictvím informačního systému výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací (IS VaVaI).
Na tento zákon přímo navazuje nařízení vlády o informačním systému výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací [70], které upřesňuje některé podrobnosti práce s IS
VaVaI, jež slouží k zajišťující shromažďování, zpracování, poskytování a využívání údajů
o výsledcích výzkumu, a také dalších údajů jako jsou informace o výzkumných
programech a projektech realizovaných z veřejných prostředků.
Posledním významným dokumentem je zákon o veřejných výzkumných institucích [71],
který upravuje způsob zřízení, vznik, činnost a způsob zrušení a zánik veřejné výzkumné
instituce, postavení a působnost zřizovatele a orgánů veřejné výzkumné instituce
a přeměnu příspěvkových organizací zabývajících se výzkumem na veřejné výzkumné
instituce.
Veřejnou výzkumnou institucí se dle tohoto zákona rozumí právnická osoba, jejímž
hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu,
vymezený zákonem o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Veřejná
výzkumná instituce svou hlavní činností zajišťuje výzkum podporovaný zejména
z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory
stanovenými právem Evropských společenství.
3.2 Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 – 2015
V roce 2008 byla Radou pro výzkum a vývoj (dnes Rada pro výzkum, vývoj a inovace)
a MŠMT zahájena reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice. Jedním
ze základních nástrojů pro realizaci této reformy se stal strategický dokument Národní
politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009-2015 [72] (dále jen „Národní politika
VaVaI“), která byla schválena dne 8. června 2009 usnesením vlády č. 729 [73].
K DALŠÍMU STUDIU
Při přípravě této národní politiky byla využita řada studií zpracovaných
Technologickým centrem AV ČR a popisujících současný stav řešení
problematiky v České republice, ale také jaké principy jsou při nasazování
politik VaVaI používány v zahraničí. Jedná se především o následující studie:
 Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR [74],
 Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR [75],
 Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik výzkumu, vývoje
a inovací [76].

Stránka | 35
Národní politika VaVaI rovněž přihlíží i k závazným a doporučujícím dokumentům
orgánů Evropské unie. Pozornost je věnována i operačním programům podílově
financovaným ze strukturálních fondů EU, protože ty výrazně ovlivňují základnu VaVaI
v České republice a její rozvoj. Hlavním cílem (resp. principem) Národní politiky VaVaI
je vytvoření rámce pro realizaci opatření v oblasti VaVaI stimulující rozvoj znalostní
společnosti, který vede k dalšímu růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky a ke
zlepšení kvality života v České republice. K naplnění tohoto cíle bylo stanoveno devět
dílčích cílů, které vycházejí z hodnocení stavu v České republice a možností využití
zahraničních zkušeností:
 Cíl 1: Zavést strategické řízení VaVaI na všech úrovních – úkolem je zavést
strategické řízení, založené na systematické analytické činnosti a důsledném
vyhodnocování dopadů Národní politiky VaVaI. Zavedení strategického řízení je
rovněž klíčové pro jednotlivé výzkumné organizace.
 Cíl 2: Zacílit veřejnou podporu VaVaI na potřeby udržitelného rozvoje – priority
aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací budou stanoveny podle cílů, kterých má
být dosaženo ve vazbě na potřeby udržitelného rozvoje České republiky ve všech
třech jeho pilířích (ekonomický, sociální a environmentální rozvoj).
 Cíl 3: Zvýšit efektivitu systému veřejné podpory VaVaI – cílem je nastavit
mechanismy pro poskytování, využití a evaluaci veřejné podpory VaVaI tak, aby
tato podpora přispívala k excelenci českého výzkumu a využitelnosti výsledků
VaV v inovacích.
 Cíl 4: Využívat výsledky VaV v inovacích a zlepšit spolupráci veřejného
a soukromého sektoru ve VaVaI – zajistit dostatečné množství poznatků
využitelných v praxi, vytvoření mechanismů pro snadný, rychlý přenos těchto
poznatků do praxe, využívání nových poznatků VaV v inovacích.
 Cíl 5: Zlepšit zapojení České republiky do mezinárodní spolupráce VaVaI –
nezbytný požadavek pro udržení konkurenceschopnosti a tempa světového
technologického vývoje ve všech oblastech spolupráce na mezinárodní úrovni.
 Cíl 6: Zajistit kvalitní lidské zdroje pro VaVaI – dostatek kvalitních výzkumných
pracovníků a kvalitních absolventů vysokých škol.
 Cíl 7: Vytvořit v České republice prostředí stimulující VaVaI – jde o vznik
proinovačního prostředí, které bude stimulovat podnikatelské a výzkumné
aktivity a vytvářet příznivé podmínky pro zvyšování zájmu o výsledky VaVaI.
 Cíl 8: Zajistit účinné vazby na politiky v jiných oblastech – koordinovat činnosti
jednotlivých subjektů veřejné správy, implementačních agentur a dalších
poskytovatelů veřejné podpory VaVaI tak, aby se jednotlivá opatření účelně
doplňovala a synergicky připívala k růstu konkurenceschopnosti české
ekonomiky a kvality života obyvatel.
 Cíl 9: Důsledně hodnotit systém VaVaI – zavést systém kontinuálního hodnocení
VaVaI v České republice na všech úrovních, který bude zajišťovat dostatečnou
efektivitu prostředků investovaných do VaVaI.

Stránka | 36
Národní politika VaV je tedy stěžejním dokumentem, který je používán státními orgány
(např. ministerstva nebo poskytovatelé podpory) jako východisko pro návrh
jednotlivých výzev na realizaci grantových projektů VaV, ale také jako východisko pro
hodnocení jejich úspěšnosti.
Pro jednotlivé výzkumné organizace a výzkumné týmy v nich působící slouží NP jako
dokument formulující základní cíle toho, kam se má výzkum ubírat. Tato informace je
velmi důležitá při podávání grantových projektů – ty by měly svým pojetím konvenovat
s těmito cíli. Např. cíl 4 naznačuje, že v rámci jednotlivých výzev budou preferovány
projekty, na kterých se budou podílet zástupci akademické i soukromé sféry, ideálně ze
zahraničí (cíl 5).
Usnesením vlády České republiky ze dne 24. dubna 2013 č. 294 byla schválena
Aktualizace Národní politiky VaVaI s výhledem do roku 2020 (dále jen „Aktualizace NP
VaVaI“). Při přípravě Aktualizace NP VaVaI vycházeli její tvůrci (Rada pro výzkum, vývoj
a inovace, MŠMT a MPO) z evropských dokumentů Strategie Evropa 2020 a Unie inovací,
dále z Národní inovační strategie, Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České
republiky, Národního programu reforem a Národních priorit orientovaného výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací. Všechny tyto dokumenty vytvořily společně
s doporučeními Mezinárodního auditu výzkumu, vývoje a inovací v ČR výchozí
koncepční rámec Aktualizované NP VaVaI. Při aktualizaci NP VaVaI bylo také využito
souboru studií, které vypracovalo Technologické centrum Akademie věd ČR [74, 75, 76].
Hlavním cílem aktualizované NP VaVaI [77] je vytvořit kvalitní podmínky pro tvorbu
nových poznatků a jejich využívání v inovacích. Materiál zastřešuje odpovídající
strategicko-koncepční dokumenty v České republice a je v souladu s dokumenty
přijatými na úrovni EU. Dokument je rozdělen do čtyř částí, které jsou zaměřeny na:
 zajištění kvalitních lidských zdrojů (jedná se o prioritní oblast, protože mimo jiné
úzce souvisí s potřebou kvalitních výzkumných pracovníků pro současné i nově
budované infrastruktury výzkumu a vývoje),
 vytváření prostředí pro efektivní šíření a využívání znalostí,
 zvyšování inovační výkonnosti podniků,
 zlepšení koordinace systému řízení v České republice.
3.3 Rada pro výzkum, vývoj a inovace
Rada pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen „Rada“ nebo „RVVI“) je odborným
a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. Rada zabezpečuje
zejména [11]:
 přípravu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ve spolupráci
s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a v souladu s mezinárodními
smlouvami a její předložení vládě,

Stránka | 37
 kontrolu realizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací formou stanovisek
k souladu programů výzkumu a vývoje předložených poskytovateli s Národní
politikou výzkumu a vývoje před schválením těchto programů vládou,
 přípravu Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků
ukončených programů a její předložení vládě,
 hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů
podle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků
ukončených programů schvalované vládou,
 návrhy na členy předsednictva a předsedu Technologické agentury České
republiky a Grantové agentury České republiky,
 zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky,
 zpracování pravidelných ročních analýz a hodnocení stavu výzkumu, vývoje
a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím a jejich předložení
vládě,
 úlohu správce a provozovatele informačního systému výzkumu, vývoje a inovací,
 zpracování stanovisek k materiálům předkládaným vládě za oblast výzkumu,
vývoje a inovací,
 jednání s poradními orgány pro výzkum, vývoj a inovace Evropských
společenství a s radami pro výzkum, vývoj a inovace jednotlivých členských států
Evropských společenství i dalších zemí,
 zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací,
 návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých
rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení,
 zpracování stanoviska k žádosti o povolení výzkumu na lidských embryonálních
kmenových buňkách nebo k žádosti o změnu tohoto povolení, popřípadě
k žádosti o povolení dovozu lidských embryonálních kmenových buněk, a to na
podkladě návrhu svého poradního orgánu, kterým je Bioetická komise.
POZNÁMKA
Z „mohutného“ portfolia pracovních povinností Rady vyplývá, že se jedná o
prakticky extrémně významný orgán v oblasti řízení VaVaI v ČR, dokonce
natolik významný, že je někdy označován jako neoficiální ministerstvo vědy.
Zasedání Rady se konají zpravidla jedenkrát za měsíc, nejméně však jedenkrát za tři
měsíce. Rada má 17 členů včetně předsedy Rady a místopředsedů Rady. Funkční období
členů Rady je čtyřleté. Člen Rady může být jmenován do Rady nejvýše na dvě po sobě
následující funkční období. Členství v Radě je nezastupitelné. Člen Rady, který je členem
vlády, může za sebe vyslat svého náměstka. Náměstek vyslaný členem Rady se může
zúčastnit jednání Rady bez hlasovacího práva. Členy Rady, s výjimkou předsedy Rady,
jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy Rady tak, aby byli zastoupeni zejména

Stránka | 38
přední odborníci základního a aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje
a inovací.
Předsednictvo Rady tvoří předseda Rady a tři místopředsedové Rady. Předsednictvo
Rady zejména řídí činnost Rady mezi jejími zasedáními, připravuje program zasedání
Rady a koordinuje činnost odborných a poradních orgánů Rady. První místopředseda
Rady a další dva místopředsedové Rady jsou voleni tajnou volbou z řad členů Rady.
Návrhy kandidátů podávají členové Rady. Předsednictvo Rady o své činnosti mezi
zasedáními informuje Radu na nejbližším zasedání. Jednání předsednictva Rady se
konají podle potřeby, zpravidla jednou týdně.
Jednání řídí předseda Rady, který je členem vlády. Předsedu Rady jmenuje a odvolává
vláda na návrh předsedy vlády. Členové Rady nesmějí být členy oborových komisí
Grantové agentury České republiky nebo Technologické agentury České republiky
a členy odborných poradních orgánů poskytovatelů podpory výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků pro hodnocení návrhů
projektů ve veřejné soutěži ve výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích.
Dlouholetou tradicí je, že členem vlády je sám premiér. Snahou je přitom demonstrovat
vládní prioritu rozvoje VaV, jako základu pro zdravý ekonomický růst v budoucnosti.
Rada ustavuje jako své odborné a poradní orgány zejména:
 odborné komise pro zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací
České republiky v jednotlivých oblastech aplikovaného výzkumu, vývoje
a inovací:
- Odborná komise pro vědy živé přírody
- Odborná komise pro vědy neživé přírody a inženýrství
- Odborná komise pro společenské a humanitní vědy
 Komisi pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů
 Bioetickou komisi, která zpracovává podklady pro řešení úkolů Rady pro výzkum,
vývoj a inovace spojených s bioetickými aspekty výzkumu a vývoje, zejména
návrhy odborných stanovisek Rady k žádostem o povolení výzkumu na lidských
embryonálních kmenových buňkách nebo k žádostem o změnu tohoto povolení,
popřípadě k žádostem o povolení dovozu lidských embryonálních kmenových
buněk (předsedou Bioetické komise je člen Rady)
Členy odborných a poradních orgánů Rady volí z předních odborníků pro danou oblast
výzkumu, vývoje a inovací Rada a jmenuje je a na návrh Rady odvolává její předseda.
3.4 Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI) je informační
systém veřejné správy zajišťující shromažďování, zpracování, poskytování a využívání
údajů o výzkumu, vývoji a inovacích podporovaných z veřejných prostředků a dalších
údajů za podmínek stanovených tímto zákonem. Má čtyři vzájemně provázané části,
kterými jsou (viz obrázek 7):

Stránka | 39
 Centrální evidence aktivit výzkumu, vývoje a inovací (CEA)
 Centrální evidence projektů (CEP)
 Centrální evidence výzkumných záměrů (CEZ)
 Rejstřík informací o výsledcích (RIV)
 Evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích (VES)
Obrázek 7: Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
Údaje těchto čtyř částí informačního systému výzkumu, vývoje a inovací jsou
provozovatelem využívány k následujícím cílům:
 informovat veřejnost a uchazeče o vyhlášených veřejných soutěžích výzkumu,
vývoje a inovacích a jejich výsledcích,
 informovat veřejnost o projektech a aktivitách výzkumu, vývoje a inovací
podporovaných z veřejných prostředků a jejich výsledcích,
 informovat o výstupech VaV další orgány a osoby stanovené mezinárodními
smlouvami,
 kontrolovat poskytování a používání účelové nebo institucionální podpory,
 připravovat návrh státního rozpočtu a zajistit další stanovené činnosti
poskytovatelů nebo orgánů výzkumu, vývoje a inovací podle tohoto zákona,
 hodnotit výsledky výzkumných organizací a programů a poskytovat informace
vládě a veřejnosti.

Stránka | 40
Centrální evidence aktivit výzkumu, vývoje a inovací obsahuje
údaje o příjemcích, poskytovatelích a výši podpory. Přímé
vyhledávání ve veřejně přístupných údajích CEA umožňuje vyhledávat data od
roku 2009.
Centrální evidence projektů obsahuje zejména údaje určující
projekt, název a předmět řešení projektu, jeho příjemce,
řešitele, dalšího účastníka projektu a osobu jemu odpovědnou za řešení projektu, dobu
řešení projektu, celkové náklady projektu a jejich členění, výši podpory s uvedením výše
výdajů ze státního rozpočtu, stupeň důvěrnosti údajů a po ukončení řešení projektu jeho
zhodnocení poskytovatelem. Přímé vyhledávání ve veřejně přístupných údajích CEP
umožňuje vyhledávat data od roku 1993.
Centrální evidence výzkumných záměrů obsahuje údaje
o výzkumných záměrech podporovaných z veřejných
prostředků. Přímé vyhledávání ve veřejně přístupných údajích CEZ umožňuje
vyhledávat data od roku 1998. Jelikož nejsou výzkumné záměry již podporovány, jejich
centrální evidence bude zajišťována pouze do doby ukončení jejich řešení.
Rejstřík informací o výsledcích obsahuje zejména údaje
určující výsledek a projekt, jehož řešením výsledek vznikl
nebo zdroj prostředků, ze kterých byl podporován, příjemce, autory výsledku, druh
výsledku, název výsledku a jeho popis, rok uplatnění výsledku a stupeň důvěrnosti
údajů. RIV navazuje na databázi RIP (Registr informací o publikacích výzkumu a vývoje
v rozpočtových a příspěvkových organizacích), která byla provozována Úřadem vlády
ČR do roku 1995. RIV obsahuje údaje o výsledcích výzkumu a vývoje uplatněných od
roku 1993.
Evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích
obsahuje údaje zahrnující zejména podmínky veřejné soutěže
ve výzkumu, vývoji a inovacích a údaje o jejím vyhodnocení.
Údaje do CEA, CEP, CEZ, RIV a VES předávají poskytovatelé podpory z veřejných
prostředků, kterými jsou správci příslušných kapitol státního rozpočtu (ústřední orgány
státní správy, Grantová agentura České republiky, Technologická agentura České
republiky a Akademie věd České republiky) nebo územní samosprávné celky.
Podrobnosti k těmto údajům stanovuje nařízení vlády o informačním systému výzkumu,
experimentálního vývoje a inovacích [70].
Z osobních údajů smí informační systém výzkumu, vývoje a inovací obsahovat pouze
jméno, příjmení, rodné číslo a případné akademické tituly a vědecké hodnosti řešitele
nebo dalších fyzických osob podílejících se na projektu nebo autorů jeho výsledků.
Nemá-li řešitel nebo další fyzická osoba přidělené rodné číslo, pak jsou do informačního
systému zaneseny jeho jméno, příjmení, státní příslušnost a identifikační kód stanovený
správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací.

Stránka | 41
4 Podpora výzkumu, vývoje a inovací
Nezbytnou podmínkou realizace jakékoli rozsáhlejší činnosti je vypracování projektu.
Slovo projekt pochází z latinského pro-iectum, což znamená rozvrh. Obecně je projekt
chápán jako zpracovaný záměr, rozvrh nebo plán nějaké budoucí činnosti nebo jejího
výsledku, např. stavby, stroje, organizace, činnosti. Jedná se o časově ohraničené úsilí,
směřující k vytvoření unikátního výsledku, tj. produktu nebo služby. V oblasti vědy
a výzkumu je pak používán termín projekt výzkumu, vývoje a inovací (dále jen
„projekt“), který představuje soubor věcných, časových a finančních podmínek pro
činnosti potřebné k dosažení cílů ve výzkumu, vývoji a inovacích formulovaný
uchazečem ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích, nebo poskytovatelem
v rámci zadání veřejné zakázky ([11] § 2).
Podporu v oblasti výzkumu, vývoje a inovací lze v podstatě rozdělit do dvou základních
oblastí, a to na podporu institucionální a účelovou. Institucionální podpora je určena
zejména na podporu koncepčního rozvoje výzkumných organizací, který zahrnuje [78]:
 zajištění fungování instituce jako takové,
 zajištění stability v delším časovém horizontu umožňujícím realizovat koncepci
materiálního a personálního rozvoje,
 budování a provoz infrastruktury,
 realizaci dlouhodobých cílů širšího rozsahu.
Oproti tomu účelovou podporou je poskytnutí účelových prostředků na podporu týmů či
jednotlivců při řešení projektů výzkumu a vývoje. Poskytovatele účelové podpory lze
rozdělit do čtyř základních skupin. První skupinou jsou orgány Evropské unie, např.
Evropský parlament a Rada či Evropská nadace pro vědu. Druhou skupinu tvoří státní
grantové agentury, kterými jsou Grantová agentura České republiky, Technologická
agentura České republiky a Grantová agentura Akademie věd České republiky, která
však v roce 2009 ukončila přijímání nových projektů. Třetí skupinou jsou resortní
poskytovatelé a poslední skupinu vysoké školy poskytující interní podporu.
4.1 Evropská unie
V Evropské unii je podpora výzkumu v kompetenci
Evropského parlamentu a Rady a je realizována
prostřednictvím tzv. rámcových programů. V současné
době dobíhá 7. rámcový program, který byl přijat na
období 2007 až 2013 [79], a je připravována koncepce
8. rámcového programu na období 2014 až 2020, který bude vyhlášen pod názvem
HORIZON 2020 [80]. Tento program s rozpočtem ve výši až 80 mld. EUR bude podporovat
široké spektrum výzkumných, rozvojových, demonstračních a inovačních aktivit.

Stránka | 42
Dalším významným orgánem podporujícím výzkum v Evropské unii je
Evropská nadace pro vědu (European Science Foundation – ESF).
Evropská vědecká nadace je sdružení evropských národních organizací
odpovědných za podporu vědeckého výzkumu a byla založena v roce
1974 se sídlem ve Štrasburku. V současnosti sdružuje 78 členských
organizací (vědeckých institucí, akademií, grantových agentur apod.) z 30 států
a zastává roli nezávislé neziskové instituce, jejíž členové dostávají příspěvky z vládních
rozpočtů jednotlivých zemí. Úzce spolupracuje s Evropskou komisí v oblasti
vědeckých zájmů.
POZNÁMKA
Na účasti ve vědeckých programech ESF se za Českou republiku od roku
1999 spolupodílí Grantová agentura České republiky (GA ČR) společně s
Akademií věd České republiky (AV ČR). Klade si mj. za úkol zprostředkovat a
upevnit kontakty vědeckých pracovníků z různých zemí a podpořit
spolupráci na významných projektech. Tato spolupráce má současně
umožnit širší využití velkých a nákladných vědeckých zařízení. Jednou z
priorit ESF se stalo vymezení nových směrů evropského výzkumu na základě
výsledků společného bádání [81, 82].
4.2 Státní grantové agentury
V České republice je výzkum podporován na základě zákona [11], který upravuje
podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. Podpora
je realizována jak státními grantovými agenturami, tak jednotlivými resorty.
V následujícím textu jsou představeny všechny státní grantové agentury působící
v České republice.
Za nejvýznamnější je považována Grantová agentura České
republiky, která zahájila svoji činnost v roce 1993. Je nezávislou
státní institucí podporující základní vědecký výzkum v České
republice. V rámci vyhlášených programů poskytuje finanční podporu na vědecké
projekty jak pro erudované vědce a týmy, tak pro mladé a začínající vědecké pracovníky.
Dále financuje bilaterální projekty a projekty řešené v rámci evropských mezinárodních
programů. Ročně se o granty GA ČR uchází kolem 3000 navrhovatelů, z nichž zhruba
jedna čtvrtina grant získá.
Grantová agentura České republiky poskytuje účelovou podporu na řešení grantových
projektů v rámci skupin grantových projektů [83]:
 standardní grantové projekty, ve kterých jsou podporovány projekty zaměřené na
základní výzkum,
 doktorské grantové projekty, které jsou určeny pro podporu projektů základního
výzkumu studentů doktorského studia se zřetelem na posílení mezinárodní
spolupráce realizované výměnou pracovníků,

Stránka | 43
 postdoktorské grantové projekty, jejichž smyslem je podpora projektů základního
výzkumu mladých vědeckých pracovníků,
 mezinárodní grantové projekty, které jsou zaměřeny na podporu projektů
základního výzkumu na základě bilaterálních dohod GA ČR s různými
zahraničními grantovými institucemi,
 EUROCORES, kde se jedná o podporu účasti v mezinárodních programech
Eurocores, koordinovaných European Science Foundation,
 projekty na podporu excelence v základním výzkumu, které jsou zaměřeny na
špičkový základní výzkum, pro jehož uskutečnění nelze vytvořit podmínky
v rámci existujících skupin grantových projektů GA ČR.
Další významnou státní grantovou agenturou je
Technologická agentura České republiky, která byla zřízena
v roce 2009 na základě novely zákona o podpoře VaVaI [11].
Ustavení TA ČR bylo jedním z důležitých implementačních kroků Reformy systému
výzkumu, vývoje a inovací [84]. Technologická agentura ČR centralizuje státní podporu
aplikovaného výzkumu a vývoje, která byla do té doby roztříštěna mezi velký počet
poskytovatelů.
Technologická agentura ČR připravuje a implementuje programy aplikovaného
výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Prvním vyhlášeným programem byl v roce
2010 program ALFA. Na jaře roku 2011 byl následně vyhlášen program veřejných
zakázek pro potřeby orgánů státní správy BETA. V červnu a červenci 2011 byly spuštěny
ještě dva nové programy. Jedná se o program Centra kompetence, jehož cílem je
podporovat rozvoj dlouhodobé spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích mezi
veřejným a soukromým sektorem a program OMEGA zaměřený na podporu projektů
aplikovaného společenskovědního výzkumu a vývoje. V červnu 2013 byl usnesením
vlády schválen program GAMA, který je zaměřen na podporu ověření výsledků
aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje z hlediska jejich praktického
uplatnění a na přípravu jejich následného komerčního využití. V současné době je
připravován program DELTA. Ačkoliv ve všech programech je kladen velký důraz na
aplikační potenciál výsledků projektů, jedná se o naprosto rozdílné programy lišící se
nejen svým odborným zaměřením, objemem finančních prostředků, ale i cíli a způsobem
výběru projektů.
Poslední státní grantovou agenturou je Grantová agentura Akademie
věd České republiky, která byla ustavena jako interní orgán Akademie
věd ČR se základním posláním rozdělovat na základě výsledků
veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji finanční prostředky vyčleněné k tomuto účelu
z rozpočtu Akademie věd ČR a případně z jiných zdrojů na účelovou podporu grantových
projektů. Na základě novely zákona o podpoře VaVaI [11] bylo od roku 2009 ukončeno
přijímání nových projektů.

Stránka | 44
4.3 Resortní poskytovatelé podpory
Vedle výše uvedených státních grantových agentur je výzkum v České republice
podporován také jednotlivými ministerstvy, která jsou označována jako resortní
poskytovatelé podpory. Tato ministerstva podporují VaVaI prostřednictvím
tzv. Programů. Jednotlivé programy zaměřením odpovídají resortům, které je vyhlašují,
obsahově reagují na aktuální potřeby výzkumných směrů identifikovaných daným
resortem.
Programy jsou navrhovány jednotlivými resorty a schvalovány usnesením Vlády ČR.
Programy jsou následně naplňovány formou veřejných soutěží. Příjemci podpory
z Programů pak mohou být výzkumné organizace, malé, střední nebo velké podniky,
případně inovační uskupení.
V následujícím textu je uveden přehled aktuálních národních resortních poskytovatelů
podpory a jejich nejvýznamnějších běžících Programů.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
COST CZ (2011-2017) – Cílem programu je podpořit mnohostrannou
mezinárodní spolupráci v základním výzkumu výzkumných institucí
České republiky s obdobnými institucemi členských států COST, které
spolupracují při řešení projektů v rámci tzv. akcí COST.
EUPRO II (2011-2017) – Cílem programu je umožnit prostřednictvím podpory účasti
českých výzkumných institucí na koordinaci evropského výzkumu zvýšení účasti
v mezinárodních programech výzkumu a vývoje a v bilaterálních aktivitách.
INGO II (2011-2017) – Cílem programu je umožnit účast českých vědeckých pracovišť
ve výzkumných programech prováděných špičkovými nevládními organizacemi
výzkumu a účast českých vědeckých osobností v řídících orgánech mezinárodních
vědeckých organizací.
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (2008-2015) – Globálním cílem OP
VaVpI je posilování výzkumného, vývojového a inovačního potenciálu České republiky,
který přispěje k růstu konkurenceschopnosti a k vytváření vysoce kvalifikovaných
pracovních míst, tak aby se regiony České republiky staly významnými místy
koncentrace těchto aktivit v Evropě. OP VaVpI je jedním z významných operačních
programů, které přispívají k posílení růstu konkurenceschopnosti státu a orientaci na
ekonomiku založenou na znalostech. Je tvořen prioritními osami: Evropská centra
excelence, Regionální centra výzkumu a vývoje (VaV), Komercializace a popularizace
VaV, Infrastruktura pro výuku na vysokých školách spojená s výzkumem a Technická
pomoc.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
TIP (2009-2017) – Program je zaměřen na podporu výzkumu, vývoje
a inovací nových materiálů a výrobků, nových progresivních
technologií a nových informačních a řídicích systémů.

Stránka | 45
Potenciál – Operační program Podnikání a inovace (2007-2013) – Cílem programu
Potenciál je podpořit zavádění a zvyšování kapacit podnikatelských subjektů pro
realizaci výzkumných, vývojových a inovačních aktivit a tím zvýšit počet
podnikatelských subjektů, které provádějí vlastní výzkum, vývoj a inovaci.
Prosperita – Operační program Podnikání a inovace (2007-2013) – Program podporuje
základní a další rozvoj subjektů infrastruktury pro průmyslový výzkum, technologický
vývoj a inovace zaměřených zejména na realizaci nových technologií
a konkurenceschopných výrobků a služeb.
Ministerstvo zemědělství
Komplexní udržitelné systémy v zemědělství 2012-2018 „KUS“ (2012-
2018) – Cíl programu: Zvýšením produkčního potenciálu
zemědělských plodin a hospodářských zvířat přispět k potravinové
bezpečnosti České republiky, tj. k zajištění dostatečného množství produkce kvalitních
a bezpečných potravin tuzemského původu pro zdravou výživu obyvatelstva; zaváděním
nových metod, technologických postupů a systémů zvýšit konkurenceschopnost českého
zemědělství v podmínkách EU a podpořit udržitelný rozvoj zemědělského sektoru,
venkova a regionů České republiky; novými poznatky a jejich realizací přispět
k udržitelnému využívání přírodních zdrojů s minimalizací zátěže životního prostředí
a k zavádění systémů hospodaření vedoucích k omezení negativních dopadů
klimatických změn na funkce ekosystémů v zemědělství, lesním a vodním hospodářství;
zvýšit potenciál mimoprodukčních funkcí zemědělství, lesního a vodního hospodářství.
Výzkum v agrárním sektoru „VAK“ (2009-2014) – Celkovým cílem programu je podpořit
udržitelný rozvoj agrárního sektoru, rozvoj venkova a ekologizaci krajiny, posílit
konkurenceschopnost malých a středních zemědělských a zpracovatelských podniků.
Budou vypracovány nové postupy pro produkci a zpracování zemědělských surovin
zajišťujících kvalitní a bezpečné potraviny a modernizovány systémy hospodaření
v lesích, zefektivněny systémy hospodaření s vodou a stabilizován rozvoj prostředí
venkova pomocí šetrného hospodaření v krajině.
Ministerstvo kultury
Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní
identity „NAKI“ (2011-2017) – Hlavním cílem Programu je
přispět k tomu, aby veřejné prostředky investované do
aplikovaného výzkumu a vývoje v oblasti národní a kulturní identity přinášely konkrétní
ekonomický či jiný společenský přínos z jejich realizace. Hlavní cíl Programu je
naplňován prostřednictvím výsledkově orientovaných dílčích cílů ve vazbě na hlavní
tematické priority, jim podřazené tematické priority a vymezení aplikovaného výzkumu
a vývoje národní a kulturní identity v Koncepci.

Stránka | 46
Ministerstvo zdravotnictví
Resortní program výzkumu a vývoje Ministerstva
zdravotnictví III (2010-2015) – Cílem programu je
vypracovat nové diagnostické metody a postupy, sloužící k co
nejrychlejšímu a nejpřesnějšímu rozpoznání chorob. Získat nové poznatky o patogenezi
chorob nutné pro zajištění vysoce efektivní léčby založené na EBM s důrazem na
podporu molekulárně-biologických přístupů. Rozvíjet výzkum v oblasti prevence
infekčních chorob a chorob hromadného výskytu. Analyzovat jednotlivé parametry
léčebné péče tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro efektivní léčbu provázanou i
dopadem na kvalitu života pacienta. Získat údaje umožňující průběžné hodnocení vývoje
zdravotního stavu populace a jeho srovnávání se stavem v ostatních státech Evropské
unie. Využít výsledků výzkumu v průběžném vzdělávání lékařů i ostatních pracovníků
ve zdravotnictví.
Ministerstvo vnitra
Program bezpečnostního výzkumu České republiky 2010
až 2015 (2010-2015) – Cílem programu je zvýšit
bezpečnost státu a obyvatel prostřednictvím využití
aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti identifikace,
prevence a ochrany jak proti nezákonným útokům proti obyvatelům, organizacím,
systémům, majetku a infrastruktuře České republiky, tak proti přírodním
a průmyslovým katastrofám. Výsledkem programu budou nové metody, nástroje
a technologie.
Bezpečnostní výzkum pro potřeby státu v letech 2010 - 2015 (2010-2015) – Cílem
programu je dosažení takové znalostní, technické a technologické úrovně, která umožní
orgánům státní správy plnící v rámci svěřené působnosti úkoly v oblasti vnitřní
bezpečnosti a ochrany obyvatelstva České republiky navrhnout legislativní a organizační
opatření, nové metody a nástroje ke zvýšení bezpečnosti státu a jeho obyvatel; vyvinout
moderní systém technických prostředků ke zvýšení účinnosti a efektivnosti procesů
krizového řízení a ke zvýšení bezpečnosti kritických infrastruktur.
Ministerstvo obrany
Obranný aplikovaný výzkum, experimentální vývoj a inovace
(2011-2017) – Cílem programu je systematický rozvoj oblasti obranného
VeVI a získání nových znalostí, jejich využití v praxi a dosažení takové
znalostní úrovně, která umožní získávat, osvojovat si, udržovat a rozvíjet specifické
schopnosti potřebné pro zajištění obranyschopnosti a specifických aspektů bezpečnosti
státu a dosažení operačních schopností, které OS ČR potřebuje získat k plnění úkolů
vyplývajících z národních a mezinárodních norem, závazků a politicko-vojenských
ambicí České republiky do roku 2020.

Stránka | 47
4.4 Vysoké školy
Posledním typem poskytovatelů podpory výzkumu a vývoje jsou jednotlivé vysoké
školy, kterým je za tímto účelem každoročně poskytována Ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy účelová podpora na tzv. specifický vysokoškolský výzkum [11].
Vysoké školy z těchto prostředků pak nejrůznějšími způsoby podporují výzkum a vývoj
svých studentů a akademických pracovníků. Příkladem může sloužit Studentská
grantová soutěž, která je každoročně vyhlašována rektorem Vysoké školy báňské –
Technické univerzity Ostrava. Cílem této soutěže je zvýšit a podpořit vědecko-výzkumné
aktivity studentů doktorských a magisterských studijních programů ve spolupráci
s akademickými pracovníky. Zvýšit kvalitu a efektivnost vědecké, technické a vzdělávací
práce, rozvíjet nové, zejména interdisciplinární obory doktorského a magisterského
studia, navazovat spolupráci v těchto oborech se zahraničím a podporovat publikování
dosažených výsledků.

Stránka | 48

Stránka | 49
5 Výsledky výzkumu, vývoje a inovací
Hodnocení vědecké výkonnosti je jedním z nejsložitějších problémů, na které lze
v oblasti VaVaI narazit. Scientometrie jako věda sice může poskytovat některé
kvalitativní podklady pro hodnocení výkonnosti, avšak interpretace jejích výsledků je
velmi složitá. Jednotlivé státy proto samostatně nasazují různé systémy pro hodnocení
výkonnosti jednotlivých výzkumných institucí, především takových, které jsou příjemci
finanční podpory ze státního rozpočtu.
5.1 Úvod do výkaznictví
Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, měření vědy a výzkumu (vědecké
výkonnosti) je součástí v podstatě celosvětově shromažďovaných statistických údajů,
tedy alespoň v rámci ekonomicky vyspělých ekonomik (viz Frascati [9]). Shromažďování
údajů o výsledcích vědy a výzkumu v České republice mělo také další velmi důležitý
aspekt – a to zdůraznění faktu, že výsledky výzkumu by měly být publikovány (tedy
pokud výsledek jako takový nepodléhá utajení, což se však týká pouze malého množství
výsledků).
Ač se to může zdát k nevíře, nutnost publikovat výsledky VaV těsně po pádu komunizmu
nebyla úplně samozřejmá i s tím, že celé prostředí se výrazně měnilo. Zatímco za
komunizmu se většina výzkumu soustředila do Akademie věd (AV), po změně režimu
sice role AV jako základu výzkumu v České republice zůstala, avšak na scénu přicházejí
vysoké školy, na kterých se začíná ve větší míře rozvíjet vědeckovýzkumná činnost.
V tomto ovzduší jsou informace o publikačních výsledcích shromažďovány v Registru
informací o publikacích výzkumu a vývoje v rozpočtových a příspěvkových organizacích
(RIP). Tato databáze byla provozována Úřadem vlády a databáze fungovala mezi léty
1993 – 1995, následně její provoz přebírá nově vzniklá Rada vlády pro vědu a výzkum.
Jak již název napovídá, RIP byl zaměřen pouze na organizace, které prováděly
výzkumnou činnost a byly financovány ze státního rozpočtu.
RIP tedy neměl ve své době ambici pokrýt celé spektrum organizací, které se zabývají
výzkumem a neudržoval ani informace o výsledcích, na jejichž dosažení nebyly použity
prostředky ze státního rozpočtu. RIP také nebyl přímo navázán na hodnocení
jednotlivých výzkumných organizací, ani jednotlivých dotačních programů.
Funkčně je RIP doprovázen dalšími databázemi, které umožňují přiřazování
jednotlivých výsledků určitým grantům – tato databáze je označována jako Centrální
evidence projektů (CEP) a používá se dodnes. CEP se sestává z údajů o výzkumných
projektech, které jsou financovány oficiálními poskytovateli podpory z veřejných zdrojů
(viz kapitola 3). V praxi CEP funguje tak, že jeden krát ročně hlavní řešitel projektu
aktualizuje informace o projektu pomocí aplikace VKLAP [85]. Výsledek exportuje a zašle
poskytovateli podpory, ten pak vyexportovaný soubor zkontroluje a aktualizuje jím
záznam v CEP.

Stránka | 50
V roce 2004 (na základě změn v legislativě okolo podpory výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací z veřejných prostředků) vyšla první metodika hodnocení [86], která si
klade za cíl nikoliv pouze shromažďovat informace o publikovaných výsledcích VaV, ale
také hodnotit jednotlivé veřejné výzkumné organizace (VVO), které informace poskytují.
Zároveň databázi RIP nahrazuje modernější databáze RIV (registr informací
o výsledcích), která má svou veřejnou část umožňující prohledávání výsledků podle
zvolených kritérií přes Internet – pomocí WWW aplikace Informační systém výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací [87].
RIV přejímá výsledky již zavedené ve starší databázi RIP a rozšiřuje ji o další sledované
položky. Výsledky jsou předávané jednotlivým poskytovatelům jednotlivými
VO prostřednictvím exportních dávek RIV. Exportní dávka samotná má charakter
XML souboru s přesně stanovenou strukturou.
Tato struktura je postupně měněna v souvislosti s měnícími se požadavky na výkaznictví
– což představuje větší změny vyžadované uváděním nových metodik (tedy alespoň
těch, které zaváděly výraznější změny do systému hodnocení) a také změny menší, které
mají za cíl spíše upřesnit nebo třeba zlepšit fyzickou dohledatelnost vykázaného
výsledku.
V příloze 1 je uveden upravený příklad vnitřní struktury souboru exportní dávky
(úprava spočívá v odstranění osobních údajů vykazující organizace i jednotlivých
autorů, exportní dávka byla také zkrácena pouze na jeden výsledek typu J – článek
v časopise).
Exportní dávka se skládá ze dvou základních částí:
 záhlaví
 samotných výsledků
Záhlaví slouží k identifikaci VO, popřípadě její součásti, pokud VO takové součásti má
zřízené. Podle platné legislativy vykazuje každá součást VO samostatně (vytváří pro
každého poskytovatele podpory samostatnou exportní dávku). Průvodky k exportní
dávce však podepisuje statutární zástupce VO a odesílá je jednotlivým poskytovatelům
najednou za všechny své součásti.
V případě veřejné vysoké školy (VVS) jako příkladu VO je statutárním zástupcem rektor,
součástmi VO se v tomto případě rozumí obvykle fakulty, ale také třeba účelová
pracoviště s celouniverzitní působností. Každá z takových součástí má v rámci RIV
přiděleno pětimístné identifikační číslo. První dvě čísla identifikují VO, zbývající tři její
jednotlivé součásti.
Součástí záhlaví jsou také identifikační údaje toho, kdo dávku vytvořil, tak aby
poskytovatel podpory, kterému se dávka posílá, v případě identifikovaných problémů
měl kontaktní údaj na někoho, kdo bude moci případný problém s dávkou řešit.

Stránka | 51
POZNÁMKA
Samotné výsledky jsou v dávce (a systému IS VaVaI) identifikovány pomocí
identifikačního kódu, jako je např.: RIV/61989100:27200/12:86078208, kde
struktura kódu je následující:
RIV/IČO VO:ID součásti VO/rok, ke kterému se vztahuje sběr údajů: unikátní
identifikátor záznamu
Dalším podstatným údajem je přihlášení se k určitému typu výsledku (např. článek
v časopise, příspěvek ve sborníku atd.). Volba typu výsledku rozhoduje o další povinné
struktuře údajů shromažďovaných o výsledku. Tato struktura je přesně dána a pečlivě
kontrolována pomocí automatizovaných kontrolních mechanismů. Rada vlády pro vědu,
výzkum a inovace (RVVI) za tímto účelem provozuje tzv. Webovou kontrolní službu pro
IS VaVaI [88], kde mohou jednotliví odesilatelé testovat, zda jimi připravená dávka
splňuje formální nároky na přijetí.
Dávka, která vykazuje jakékoliv chyby v této kontrolní službě, nebude přijata
poskytovatelem podpory a výsledky nemohou být zavedeny do RIV. Webová kontrolní
služba však není schopna odhalit tzv. logické chyby.
Požadavky na změny ve struktuře vykazovaných údajů jsou zveřejňovány vždy
počátkem roku, tyto změny jsou následně implementovány jednotlivými programovými
podpůrnými prostředky. Jediným oficiálně podporovaným programem pro vykazování
výsledků je VKLAP [85], nicméně VKLAP jako takový neposkytuje žádné pokročilé služby
rozsáhlejším institucím, kde působí větší množství výzkumníků a vykazují se stovky
výsledků řadě různých poskytovatelů podpory. Z tohoto důvodu existuje celá řada
dalších podpůrných nástrojů, které tyto nadstavbové funkce obsahují.
Zejména na vysokých školách, ale nejen tam, je oblíben systém OBD [89] společnosti
DERS s.r.o. Kromě možnosti vykazování výsledků má implementovány také moduly pro
statistické vyhodnocování publikační činnosti (podpora vedení výzkumných projektů),
obsahuje řadu číselníků zjednodušujících proces opakovaného zadávání údajů
o autorech, ale také projektech i samotných publikacích.
Existuje celá řada dalších systémů většinou s obdobnými vlastnostmi (základ
výkaznictví a další rozšiřující moduly), namátkou můžeme zmínit např. IS Publ, který je
používán Ostravskou univerzitou, Akademie věd ČR používá systém ASEP.

Stránka | 52
Filozofie zadávání výsledků na jednotlivých součástech VO se tedy liší podle služeb,
které poskytuje danou VO využívaný nástroj pro výkaznictví RIV, v obecné rovině si jej
můžeme představit podobně jako na obrázku 8. Druhým významným faktorem je
nastavení procesů v dané instituci – tedy zjednodušeně o způsobu může rozhodnout
administrativní rozhodnutí nebo méně formální dohoda o organizaci sběru.
Obrázek 8: Organizace sběru dat pro účely výkaznictví RIV
Opět v obecné rovině lze říci, že větší instituce preferují spíše formální specifikaci
procesu výkaznictví s vyšším množstvím mezistupňů kontroly a podpory zadávání.
Menší organizace nebo jejich součásti mohou preferovat pouze dvoustupňový systém
(zadavatel – správce RIV za součást VO) nebo v některých extrémních případech
dokonce jednostupňový systém výkaznictví (např. administrátor projektu vykazuje za
autory dané instituce, kteří publikovali v rámci daného projektu).
V okamžiku, kdy VO zašle vyexportované dávky s výsledky, začíná proces kontroly
a hodnocení. Proces hodnocení má oficiálně čtyři etapy, těmto čtyřem etapám však

Stránka | 53
většinou předchází ještě jedna neoficiální etapa, kterou provádí poskytovatel podpory
předtím, než provede zavedení údajů z dávky v IS VaVaI.
Tato neoficiální kontrola se obvykle zaměřuje na případné chyby plynoucí ze změn ve
struktuře, výkladu jednotlivých položek apod. Zástupce poskytovatele podpory může na
případný problém upozornit zástupce VO a ten buď provede změnu sám, nebo ji může
konzultovat s „vlastníkem“ výsledku. Případné opravy se realizují vytvořením nové
verze exportní dávky. Tato dávka obsahuje nejen údaje změněné, ale i všechny ostatní,
které se v původní dávce nezměnily. K provedení změn poskytovatel podpory obvykle
poskytne nějaký čas. Tento termín však nemůže překročit oficiálně metodikou
hodnocení stanovený poslední termín dodání údajů o výsledcích.
V rámci první etapy hodnocení se provádí kontrola vykázaných výsledků proti
dostupným databázím, číselníkům, popřípadě fyzická kontrola existence výsledků.
Účelem je odhalit záznamy, které byly buďto vykázány chybně nebo dokonce vůbec
neexistují. Většina kontrol prováděných v této fázi je prováděna automatizovaně – tedy
kontrolou konzistence zadaných údajů proti dalším databázím jako jsou třeba WoS nebo
Scopus.
Problémové výsledky jsou identifikovány a je k nim zaznamenán problém. Soupis
problémových výsledků s komentářem je formou tabulky ve formátu MS Excel zaslán
zástupcům VO k vyjádření. Tito mohou buďto přijmout vyřazení anebo mohou
rozhodnutí rozporovat.
Řešení identifikovaných rozporů je předmětem druhé fáze hodnocení. Dlouhodobé
zkušenosti ukazují, že v rámci této fáze se do hry obvykle vrací pouze menšina
problémových výsledků (přibližně 1/3). V rámci této fáze není možné dodávat nové
údaje, ani editovat stávající údaje zavedené. Případnou opravu je tedy možné provést až
za rok v rámci dalšího sběru RIV. Opravené údaje však v takovém případě budou
podléhat hodnocení podle pravidel platných v daném roce (tedy nikoliv podle pravidel
v roce, kdy byla udělána chyba).
Podle nové, zatím ještě oficiálně neschválené metodiky hodnocení 2013
9
bude v druhé
fázi hodnocení probíhat také hodnocení výsledků expertními panely a oborovými
verifikačními a hodnotícími panely (OVHP).
V rámci třetí fáze se výsledky rozdělí na vyřazené a ty, které budou bodovány, přičemž
některé výsledky mohou být bodovány nulovým počtem bodů. Proti vyřazení výsledku
se může opět zástupce VO odvolat. Proti nesprávně přiděleným bodům však odvolání
není. Případné řešení je možné realizovat žádostí o výmaz výsledku a jeho následným
opětovným vykázáním v rámci sběru RIV v dalším roce podle nových pravidel
hodnocení.
9
Metodiku se zapracovanými připomínkami z připomínkového řízení je možné nalézt v usnesení
a materiálech 283. zasedání RVVI (přílohy 283/B4 [90]).

Stránka | 54
Konečně ve čtvrté etapě hodnocení se jednotlivým hodnoceným výsledkům přidělí
finální bodové hodnocení. Body se také spočtou pro jednotlivé VO i jejich součásti. Na
základě počtu bodů a dostupných finančních prostředků pro institucionální financování
se také jednotlivým VVO přidělí finanční prostředky (určí se jednotková cena RIV bodu).
5.2 Typologie výsledků VaVaI
V obecné rovině se výsledky VaV rozdělují do dvou základních skupin:
 výsledky publikační,
 výsledky nepublikační.
Publikačními výsledky se rozumí běžné výsledky, jako jsou články publikované ve
vědeckých recenzovaných časopisech, sbornících z konferencí, ale také třeba monografií.
Nepublikační výsledky oproti tomu jsou jiného charakteru – jedná se o předpisy,
metodiky, ale také třeba prototypy.
Oba základní typy výstupů jsou velmi důležitou součástí jak základního, tak
aplikovaného výzkumu. Prototypy např. mohou posouvat kvalitu měřicí techniky nutné
pro provedení výzkumu. V oblasti aplikovaného (firemního) výzkumu mají význam také
publikační výstupy – mohou např. popisovat zkušenosti s nasazováním nějaké
technologie nebo postup v praxi.
5.2.1 Publikační výsledky
Účel publikačních výsledků může být:
 rychlá informace o nových postupech, výzkumu apod.,
 informace pro širokou veřejnost nebo pro užší odbornou, ale nikoliv vědeckou
veřejnost,
 zveřejnění podrobných, vědeckými metodami zpracovaných informací
o zvoleném tématu,
 prokázání splnění podmínek přidělení grantové podpory.
Pro získání rychlých, oborově zaměřených, aktuálních informací, myšlenek a technik
jsou určeny vědecké konference. Články, které jsou publikovány ve sbornících takových
konferencí (a příspěvky prezentované na plenárním zasedání konference) na jedné
straně procházejí oponentským řízením, ale na straně druhé toto řízení není natolik
složité jako v případě publikování v časopisech a ani nároky nejsou obvykle tak vysoké.
Celková doba mezi zasláním příspěvku a jeho zveřejněním (v případě jeho přijetí) je
většinou do šesti měsíců. Procento schválených příspěvků a náročnost požadavků se liší
případ od případu. Konference s nízkou kvalitou přijímají většinu příspěvků splňujících
alespoň základní nároky na kvalitu, prestižní konference ale mohou mít natolik vysoké
požadavky, že přijímají pouze menšinu zaslaných příspěvků (např. 10 %).

Stránka | 55
UPOZORNĚNÍ
Zejména začínající autoři by si měli dát pozor na tzv. junk conferences. Jedná
se o reálně pořádané konference, jejichž účelem je vydělat organizátorovi co
možná největší množství finančních prostředků, a proto nemá žádné nároky
na kvalitu. Pro motivování potenciálních účastníků se organizátoři těchto
konferencí zaštiťují velkými publikačními domy (Elseiver, IEEE), slibují
účastníkům indexaci sborníku v databázi WoS a Scopus, možnost uveřejnění
rozšířených verzí článků v impaktovaných časopisech apod.
K údajům zveřejňovaným jednotlivými organizátory konferencí je tedy potřeba
přistupovat opatrně a podle možností je ověřovat. Tvrzení o indexaci uznávanou
databází je ověřitelné jednoduše v databázích – pokud nejsou předchozí ročníky
indexovány, slibovat, že budou indexovány ty další, je přinejmenším silně optimistické.
Odlišné zaměření příspěvků ve sbornících způsobuje, že uveřejnění článku ve sborníku
není nutně považováno za první uveřejnění výsledku výzkumu – požadavek na
originalitu výstupu je jedním z typických požadavků článků ve vědeckých časopisech.
Články ve vědeckých časopisech oproti tomu slouží k publikování uceleného výsledku
výzkumu. Oproti článku ve sborníku je typická právě ucelenost článku. Nestačí pouze
naznačit nějakou myšlenku – je nutné navrhnout myšlenku článku, tu podložit sadou
dat, které obstojí při kritickém zkoumání, data zkoumat pomocí ověřených metod a na
základě získaných údajů přijmout definitivní závěr ke zkoumané problematice.
Samozřejmě existují různé kategorie časopisů, které se liší prestiží spojenou s publikací
článku v nich. Asi největší prestiž je spojena s publikováním v časopisech Nature
a Science, které patří na jedné straně k nejdéle vydávaným (od konce 19. století) a na
straně druhé patří k těm nejvíce citovaným.
Časopisy evidované v databázích jako je WoS nebo Scopus splňují obvykle ta nejpřísnější
kritéria z hlediska kontroly kvality vydávaných článků. Podmínkou pro zařazení
časopisu do některé z těchto databází je obvykle jednak tradice ve vydávání a jednak
přísné podmínky na složení redakční rady časopisu - měla by být složena z významných,
vědecky činných kapacit v oboru, ve kterém časopis působí.
Časopisy musí mít také přesně specifikovány podmínky pro publikování pro autory,
především vědecké zaměření a také způsob hodnocení zaslaných článků. Hodnocení se
provádí obvykle formou peer-review – hodnocení tedy provádí někdo z vědecké
komunity, působící vědecky v daném oboru, a který je zároveň vůči autorovi
v nezávislém vztahu.
Jednou z nejpřísnějších forem hodnocení kvality článku je hodnocení formou double
blind peer-review. Toto hodnocení je zcela anonymní – editor zasílá dvěma různým
oponentům v anonymizované formě (posuzovatel neví, čí článek posuzuje). Podobně
výsledek hodnocení, který dostává autor, je taktéž anonymizován. Tento typ hodnocení

Stránka | 56
zaručuje největší míru objektivity při posuzování – na druhou stranu jeho realizace
zabírá také velké množství času, zejména v „menších“ oborech.
Samotné splnění formálních požadavků nezaručuje, že časopis se do výše uvedených
databází dostane. Rozhodnutí o indexaci může být také do určité míry otázkou štěstí
(např. když časopis požádá o indexaci v okamžiku, kdy v daném oboru nebo geografické
oblasti provozovatel databáze rozšiřuje pokrytí).
Kvalita časopisů, i těch, které jsou indexovány v uznávaných databázích, je tedy různá.
Kvalitní proto také mohou být časopisy, které (zatím) indexovány nejsou. Problematické
jsou však časopisy, které indexovány byly, ale provozovatel databáze jejich pokrytí
z nějakého důvodu ukončil. Častým důvodem ukončení indexace jsou totiž prohřešky
vydavatele proti etice publikování, jako je extrémně vysoké procento autocitací,
plagiátorství nebo chyby v peer-review procesu.
V České republice je systém hodnocení VaV poněkud specifický. Z důvodu hodnocení
RVVI zavedlo kategorii Jrec – pro vědecké recenzované časopisy vydávané v ČR. Seznam
těchto časopisů vede přímo RVVI.
Svůj význam pro vědce může mít publikování i v časopisech, které nejsou vědecké.
Účelem publikování v takových časopisech je obvykle buďto budovat povědomí
o nějakém problému, nebo popularizace výsledků, obvykle takových, které mají blízko
aplikační oblasti. Takový typ článku může posloužit k navázání vztahu s případnými
odběrateli výzkumu. Publikování takových výsledků může být dokonce požadováno
některými poskytovateli podpory.
5.2.2 Nepublikační výsledky
Nepublikační výsledky se na rozdíl od výsledků publikačních nepublikují, tedy alespoň
ne podobným způsobem jako např. vědecké články. Do této skupiny můžeme zařadit:
 výsledky určené pro ochranu duševního vlastnictví (IP) jako jsou patenty a užitné
vzory,
 výsledky určené pro ověření praktické realizovatelnosti technologie, výrobku
apod. – prototyp, funkční vzorek, poloprovoz,
 výsledky šlechtitelské činnosti – nová odrůda nebo plemeno,
 certifikované metodiky, mapy s odborným obsahem, software,
 a další.
Vytváření těchto typů výsledků je obvykle spojeno se snahou o případný prodej nebo
licencování výsledku, tedy komercializaci výsledku. O pokusu získat, vyvinout daný typ
výrobku tedy nerozhoduje systém oponentních řízení (snad s výjimkou certifikovaných
metodik), ale čistě ochota subjektu do daného druhu výsledku investovat.
Organizace, která provádí vývoj, proto musí věřit, že investice do daného druhu
výsledku přinese v určitém horizontu dostatečný ekonomický přínos, aby se minimálně
zaplatil vývoj. Speciálním případem mohou být nepublikační výsledky, k jejichž vyvinutí
se subjekt zavázal v rámci grantové soutěže. Z tohoto hlediska však lze grantovou

Stránka | 57
podporu vnímat jako určitý typ „předplatného“, další ekonomické přínosy plynoucí
z výsledků jsou pak už jen určitým bonusem, který může, ale také nemusí přijít.
5.3 Definice druhů výsledků
V předchozí kapitole byla představena základní filozofie rozdělení jednotlivých druhů
výsledků, RVVI však v metodice jednotlivé druhy výsledků definuje explicitně.
5.3.1 Publikační výsledky
Recenzovaný odborný článek
Pro tuto skupinu výsledků rozlišuje metodika hodnocení čtyři skupiny výsledků,
a to články v impaktovaných časopisech (Jimp), články evidované v databázi Scopus (Jsc),
články v databázi ERIH (Jneimp) a konečně články evidované v seznamu recenzovaných
periodik vydávaných RVVI. Formálně je z hlediska RIV struktura záznamu o článku
stejná, bez ohledu na to, jaký poddruh výsledku se vykazuje.
Impaktovanými články (Jimp) se rozumí články, které jsou indexovány v databázi Web of
Science [52] společnosti Thompson Reuters, které jsou zaevidovány jako publikace typu
článek (article), rešerše (review), dopis (letter) a pro rok 2013 také některé příspěvky
ve sborníku (proceedings paper).
Metodika hodnocení 2013 obsahuje omezení pro posuzování proceedings paper jako Jimp
pouze pro rok 2013. To, jakým způsobem bude hodnocení probíhat v budoucnu, zatím
metodika neřeší. Zavedení tohoto opatření souvisí se skutečností, že některé sborníky,
např. z konferencí, jsou primárně vydávány formou periodika, a tedy nemají vůbec
přiděleno ISBN.
Určité příspěvky ve sbornících proto v hodnocení 2013 budou hodnoceny jako články
v impaktovaném časopise. Základním důvodem je to, že současná struktura údajů
evidovaných k příspěvkům ve sbornících umožňuje zavést pouze ISBN sborníku
a nikoliv jeho ISSN. Výsledek by podle takového záznamu nemuselo být úplně
jednoduché dohledat, zejména pokud zároveň nemá přidělen jiný unikátní identifikátor,
jako např. DOI (zkratka anglického Digital Object Identifier), nebo v případě údajů
evidovaných na WoS může stejným způsobem posloužit WoS kód (dříve UT ISI kód),
který slouží jako unikátní identifikátor záznamu v databázi WoS.
DOI je komerční centralizovaný systém pro identifikaci autorsky chráněných děl
přístupných v digitální podobě, jako jsou např. články z vědeckých sborníků. DOI
přidělují jednotliví vydavatelé periodik sdružení ve společnosti CrossRef [91].
Z hlediska výkaznictví RIV není ani DOI, ani WoS kód povinnou součástí vyplnění údajů,
protože WoS kód získávají pouze články evidované na WoS. DOI také nemusí
být přiděleno, a to ani pro články, které jsou volně přístupné přímo na Internetu
(tzv. open access).

Stránka | 58
UPOZORNĚNÍ
Rozhodnutí o tom, zda článek vykazovat v druhu výsledku J, tedy jako článek,
nebo D, tedy jako článek ve sborníku, rozhoduje přidělení ISBN. Pokud bylo
ISBN přiděleno, vykazuje se jako forma D, pokud bylo přiděleno pouze ISSN –
vykazuje se jako J.
Toto pravidlo platí pro hodnocení v roce 2013, konzultujte proto aktuální
metodiku hodnocení platnou v době, kdy tuto knihu čtete.
Pro články evidované v databázi Scopus (Jsc) jsou používaná velmi podobná pravidla jako
pro články impaktované. Podmínkou pro zařazení je indexace databází Scopus [55], jak
ostatně napovídá název druhu výsledku.
Pro články druhu Jneimp je nutné, aby periodikum, kde byl článek publikován, bylo
obsaženo v databázi ERIH [62]. V databázi jsou evidovány celkem tři úrovně časopisů
podle jejich dopadu (geografické pokrytí):
 NAT – Národní – Evropské publikace se znatelným vědeckým dopadem na
výzkumníky v jejich výzkumných doménách se svou skupinou čtenářů v Evropě
(obvykle publikovány v místním jazyce), jen občas citovány v zahraničí, hlavní
skupina odběratelů je většinou domácí akademická komunita.
 INT – mezinárodní skupina ERIH časopisů se člení dále na dvě podskupiny.
- INT 1 – mezinárodní publikace s vysokou „viditelností“ a velkým dopadem na
výzkumníky v různých oblastech výzkumu, v různých státech, články jsou
pravidelně citovány po celém světě.
- INT 2 – mezinárodní publikace s nezanedbatelnou „viditelností“ mezi
výzkumníky v různých oblastech výzkumu, v různých státech.
Konečně poslední skupinou uznávaných článků v časopisech jsou články v periodicích
zařazených v aktuálním Seznamu neimpaktovaných recenzovaných periodik vydávaných
v České republice (Jrec) [92]. Tento seznam v době psaní této knihy procházel revizním
procesem. V souvislosti s metodikou hodnocení 2013 je potřeba také upozornit, že ne ve
všech oborech je publikování v těchto typech časopisů nějak pozitivně hodnoceno.
Odborná kniha a kapitola v knize
Odbornou knihou metodika hodnocení rozumí neperiodickou odbornou
publikaci monografického charakteru, ve které jsou zveřejněny výsledky výzkumu
a vývoje a která byla zpracována autorem (monografie) nebo kolektivem autorů
(kolektivní monografie).
Taková kniha musí být vydána vydavatelstvím s ustanovenou vědeckou radou a před
vydáním musí být recenzována minimálně jedním obecně uznávaným odborníkem
z příslušného oboru.

Stránka | 59
Kniha musí mít charakter odborné literatury – musí obsahovat odkazy na literární
prameny přímo v textu, seznam použité literatury, shrnutí alespoň v jednom světovém
jazyku, případně poznámkový podpůrný aparát. Kniha má přiděleno ISBN číslo.
Knihu je možno vykazovat buďto jako knihu (B), nebo jako kapitolu v knize (C).
Obvyklým rozlišovacím znakem je možnost identifikovat v knize autory jednotlivých
kapitol. Pokud jsou autoři uvedeni pro knihu jako celek, vykazuje se kniha jako celek
(tj. typ výsledku B). Pokud ale je u každé kapitoly napsán její autor, pak se většinou
vykazuje kniha po jednotlivých částech – kapitolách (C).
Jedna kniha se vykazuje vždy buďto jako kniha, nebo jako kapitoly v knize, nikdy ji však
nevykazujeme jako obojí – to vyžaduje určitou koordinaci vykazování mezi jednotlivými
autory, často z různých institucí.
Podle metodiky hodnocení 2013 musí být všechny vykazované odborné knihy
zaevidovány v Národní knihovně (NK), a to i zahraniční, u kterých zaslání povinných
výtisků do NK nevyžaduje zákon (konkrétně zákon o neperiodických publikacích [93]).
Tento požadavek byl zaveden nově metodikou hodnocení 2013.
Co tedy je a co není odbornou knihou? Nejprve co je odborná kniha (převzato z [90]):
 monografie,
 vědecky zpracované encyklopedie a lexikony,
 kritické edice uměleckých děl, pokud jsou doprovázeny studií,
 kritický, komentovaný překlad filozofických, historických a jiných děl, pokud jsou
doprovázeny studií.
A nyní co není považováno za odbornou knihu (převzato z [90]):
 výsledek, který nemá přiděleno ISBN číslo, nebyl recenzován nezávislým
lektorem a nevydalo jej vydavatelství s ustanovenou vědeckou radou,
 bakalářské, diplomové, disertační nebo habilitační práce,
 učební texty (učebnice a skripta),
 odborné posudky a stanoviska,
 propagační publikace, ročenky, výroční zprávy apod.,
 běžné slovníky, encyklopedie, překlady děl,
 beletrie.
Jak by řekl klasik: složitost systému je nepřímo úměrná počtu výjimek v něm obsažených.
V tomto duchu je potřeba přidat ještě jednu výjimku v oblasti knih – knihy, které jsou
registrovány na Scopus jako Book series, nejsou podle metodiky hodnocení 2013
hodnoceny jako knihy, ale jako příspěvky ve sborníku.
Článek ve sborníku
Z výkladu o časopisech (J) vyplývá, že rozhodujícím rozdílem mezi druhem J a D je
v současnosti přidělené ISBN. K tomu je však potřeba připojit další omezení. Uznávané
články ve sborníku jsou podle metodiky pouze takové články, které jsou registrované

Stránka | 60
buďto v databázi Scopus nebo v Conference Proceedings Citation index (součást WoS)
společnosti Thompson Reuters.
Výzkumná zpráva
Výzkumná zpráva je nepochybně publikačním výsledkem, avšak takovým, který je
dle metodiky hodnocení 2013 nebodovaným
10
. Výzkumné zprávy jsou jedním ze
základních dokumentů, které vytváří řešitelský tým v rámci řešení výzkumného
projektu. Výzkumné zprávy se píší obvykle na konci roku (průběžné/roční zprávy) a na
konci projektu se zpracovává souhrnná výzkumná zpráva.
Do RIV se výzkumné zprávy nezavádějí, s výjimkou zpráv, které obsahují utajované
skutečnosti. Takové zprávy jsou obvykle vyžadovány přímo poskytovatelem podpory –
výstup tohoto typu je poskytovatelem vyžadován. Takové zprávy se vykazují
samostatně, odděleně od zbytku záznamů vykazovaných do RIV.
Ostatní výsledky
Ostatní výsledky jsou výsledky, jejichž charakter neodpovídá definicím ostatních
typů výstupů. Ostatní výsledky nejsou bodovány, účelnost jejich vykazování je proto
přinejlepším sporná. Někteří řešitelé ostatní výsledky vykazují do RIV, aby prokázali
určitou činnost, kterou RIV obvykle v souvislosti s řešením VaV úkolů nebere v úvahu
(např. popularizaci výsledků výzkumu apod.).
5.3.2 Nepublikační výsledky – přímo bodované
Patent
Metodika hodnocení 2013 říká, že patentem je vynález, kterému je vydáno
osvědčení o vynálezu, který je udělován patřičným patentovým úřadem. V případě České
republiky je to Úřad průmyslového vlastnictví, který patenty uděluje na základě zákona
o vynálezech a zlepšovacích návrzích [94]. V případě tzv. evropských patentů uděluje
patent Evropský patentový úřad (EPO) podle pravidel definovaných evropskou
patentovou úmluvou.
Patenty se do RIV vykazují až po dokončení celého procesu udělování patentu (patent je
udělen). Z hlediska taktického však nemusí být výhodné patent vykázat do RIV ihned po
udělení patentu. V rámci RIV se totiž rozlišuje mezi jednotlivými úřady, které patent
udělily – patenty udělené EPO nebo jiným zahraničním patentovým úřadem jsou
hodnoceny lépe. Lépe jsou také hodnoceny patenty, které byly licencovány. Licence
(alespoň českých patentů) jsou evidovány úřadem průmyslového vlastnictví.
Odrůda a plemeno
Výsledkem odrůda (Zodru) se rozumí výsledek chráněný podle zákona o ochraně
práv k odrůdám rostlin [95].
10
Do roku 2013 byla výzkumná zpráva poměrně významně bodovaná.

Stránka | 61
Výsledek typu plemeno (Zplem) zase musí být registrován v plemenné knize, v souladu
s požadavky plemenářského zákona [96].
5.3.3 Nepublikační výsledky – přímo nebodované
Následující typy výsledků nejsou přímo bodovány metodikou hodnocení 2013, avšak
jsou součástí hodnocení v rámci tzv. 3. pilíře hodnocení.
Poloprovoz a ověřená technologie
Metodika hodnocení definuje poloprovoz (Zpolop) následovně: účelem poloprovozu
je ověřit výsledky výzkumu a vývoje, které byly uskutečněny autorem nebo týmem,
jehož byl autor členem. Jedná se o ověření funkčnosti laboratorních postupů ve větších
měřítcích, např. za účelem zjištění některých vlastností, poruchovosti a dalších
parametrů, které jsou nutné pro uvedení nového systému do provozu.
Poloprovoz musí být doprovázen minimálně návrhem nebo konstrukcí zařízení, které
umožní výrobu zařízení ve větším množství (hromadná nebo sériová výroba).
Podmínkou uznání je novost postupu. Obměna nebo rozšíření (inovace) stávajícího
provozu tuto podmínku nesplňuje.
V případě ověřené technologie (Ztech) se jedná o podobný typ výsledku jako v případě
poloprovozu, na rozdíl od něj je však ověřená technologie zaměřená na ověření postupu
nebo technologie. Povinnou součástí ověřené technologie je protokol o ověření
a bezprostřední aplikace výsledku do výrobního procesu (doloženo uzavřením smlouvy
o využívání).
Užitný vzor a průmyslový vzor
Hodnocení užitných vzorů (Fuzit) a průmyslových vzorů (Fprum) je podobné
hodnocení patentu (P) – hodnotí se totiž až ve chvíli, kdy Úřad průmyslového vlastnictví
přijme daný vzor. Na rozdíl od patentu však užitný vzor není přímo bodován. Časově je
udělení užitného nebo průmyslového vzoru rychlejší než udělení patentu.
Prototyp a funkční vzorek
Prototypem (Gprot) se rozumí funkční průmyslový výrobek, který byl zhotoven
v jediném provedení za účelem ověření vlastností konstrukce v praxi. Podmínkou uznání
prototypu v rámci RIV je novost a unikátnost návrhu prototypu, která je doložitelná
technickou dokumentací prototypu.
U prototypu se předpokládá, že bude následovat nultá série nebo hromadná výroba.
Pokud výsledkem výzkumu mělo být pouze jediné zařízení, u kterého se nepředpokládá
další sériová výroba, hovoříme o funkčním vzorku (Gfunk). Může tedy jít o vyvinutí nového
měřicího přístroje, laboratorního zařízení, které má však nové, unikátní vlastnosti.
Novost zařízení musí být doložitelná jeho technickou dokumentací.
Poskytovatel realizované výsledky
Tento typ výsledků zahrnuje výsledky výzkumu a vývoje, které se bez
zásadnějších změn (vyjma změn legislativně-technického charakteru vyžádaných

Stránka | 62
zavedením do daného předpisu) promítnou do přijetí závazného předpisu (zákona,
normy, nařízení…). Kategorie výsledků H rozlišuje výsledky podle toho, kam se výsledek
VaV skutečně promítne.
Výsledky promítnuté do právních předpisů a norem (Hreg) – výsledky VaV se promítnou do
zákona, vyhlášky nebo technické normy. V případě normy je pak podmínkou, aby
schválení provedl autorizovaný normalizační institut, který je k vydávání norem
oprávněn.
Výsledky promítnuté do směrnic a předpisů nelegislativní povahy v rámci kompetence
příslušného poskytovatele (Hneleg) – tyto směrnice nejsou legislativního charakteru –
přijímá je sám poskytovatel, závazné jsou pak v rámci daného resortu. Předpokládá se,
že pro tento typ výsledků je poskytovatelem určité ministerstvo. Výsledek by měl být
zveřejněn ve Věstníku příslušného ministerstva.
Výsledky promítnuté do schválených strategických a koncepčních dokumentů VaVaI
orgánů státní nebo veřejné správy (Hkonc) – tento druh je vysoce specifický, jedná se
o výsledek, který byl prokazatelně použit při tvorbě specializovaných politik VaVaI
a koncipování dlouhodobých programů VaVaI.
Certifikované metodiky a postupy, specializované mapy s odborným obsahem
Certifikovanou metodikou (Nmet) je chápán takový dokument, který obsahuje nové
postupy a byl příslušným odborným certifikačním (akreditačním) orgánem schválen
a doporučen pro používání v praxi.
V současnosti pro proces certifikace metodik neexistuje žádný jednotný postup,
poskytovatelé podpory tedy provádějí certifikaci podle svého nejlepšího uvážení. Podle
vyjádření RVVI [90] by se situace v této oblasti měla změnit. RVVI by mělo vydat
samostatný předpis upravující tuto problematiku.
V současnosti je postup většinou takový, že autor zpracuje metodiku do podoby
požadované daným poskytovatelem, většinou v následující struktuře:
 definice cíle metodiky,
 určení cílové skupiny odběratelů metodiky,
 samotná metodika,
 shrnutí novosti postupu,
 použitá literatura,
 publikace, které předcházely metodice.
Předložená metodika je zhodnocena po formální stránce a následně je zaslána
k oponentnímu řízení (často na náklady žadatele o certifikace metodiky). V případě
kladného hodnocení je pak metodika přijata rozhodnutím daného certifikačního orgánu.
Metodika je následně zveřejněna ve Věstníku daného poskytovatele.
V případě léčebného postupu (Nlec) se dle metodiky hodnocení 2013 jedná o ověřený
komplex činností od popisu onemocnění po zjištění příčin jeho vzniku a na základě
těchto poznatků je stanovena léčebná metoda, která vede k obnově fyziologické

Stránka | 63
rovnováhy organismu. Podmínkou uznání je ověření účinnosti postupu pomocí
klinického testování.
Památkový postup (Npam) je metodikou hodnocení definován jako ověřený soubor
činností (materiálů a technologií), které vedou k záchraně, zachování nebo zhodnocení
objektu kulturního dědictví. Podmínkou uznání je v tomto případě prokazatelné ověření
v praxi.
U postupů je pro uznání výsledku určující doporučení k tomu určeným orgánem.
V případě léčebného postupu je to Ministerstvo zdravotnictví (prostřednictvím svého
věstníku) nebo Státní veterinární správa (podle toho, zda se jedná o humánní nebo
veterinární léčebný postup). V případě památkového postupu je určující doporučení
Národního památkového ústavu.
Posledním druhem výsledku kategorie N je specializovaná mapa s odborným obsahem
(Nmap). Tímto druhem výsledku se dle metodiky hodnocení rozumí syntéza kartograficky
nebo prostřednictvím geografického informačního systému (GIS) vyjádřených
bodových, plošných, prostorových a případně i časových informací a jejich souvislostí,
získaných na základě výzkumu určitého území.
Pro uznání tohoto typu výsledků je určující existence určité „nadstavby“ nad konvenční
mapou. Poměrně nejasně definovaná hranice mezi „konvenční“ a specializovanou mapou
s odborným obsahem vedla v poslední době k výrazné kritice tohoto druhu výsledku ze
strany odborné veřejnosti.
Pro zajištění kvality tohoto druhu výsledků si proto některé instituce nechávají tyto
mapy odborně oponovat (např. Univerzita Palackého v Olomouci). Tato oponentura však
v současnosti není vyžadována metodikou hodnocení.
Software
Všichni víme, co je software, pokud však chceme vykazovat software podle
požadavků metodiky hodnocení, je potřeba splnit některá další omezení. Software musí
vzniknout jako výsledek VaV a musí splňovat požadavek novosti. Např. vyvinutí nového
tabulkového procesoru pro běžné použití v kancelářích není možno považovat za
software dle definice RIV, i když se jedná v obecné rovině nepochybně o software.
Software by dále mělo být možné licencovat. Možnost využít jej by tedy měly mít také
třetí osoby (mimo tvůrce, popřípadě poskytovatele podpory, který vznik software
financoval). Různí poskytovatelé mohou klást další požadavky na tento druh výsledků.
MŠMT např. vyžaduje, aby součástí informací o software byl i odkaz na domácí stránky
programu umožňující získat o něm podrobnější údaje (např. manuál), případně jej
dokonce stáhnout, ideálně včetně zdrojového kódu programu. Tento požadavek vychází
ze snahy zjednodušit proces kontroly existence výsledku.

Stránka | 64
5.4 Hodnocení výsledků výzkumu a vývoje
Hodnocení výsledků a vůbec úspěšnosti celých výzkumných programů není snadné a do
určité míry s ním bojuje každý stát. Implementace systémů hodnocení pak obvykle
obsahuje určitou byrokratickou složku ve smyslu „kusového“ hodnocení jednotlivých
výsledků, popřípadě dalších ukazatelů jako jsou citace, a složku expertního hodnocení,
kdy je posuzována kvalita výstupů panelem odborníků v dané oblasti.
V České republice v současnosti převažuje stále ještě spíše byrokratický pohled, byť
Metodika 2013 již v sobě obsahuje základ pro expertní hodnocení, konkrétně pilíř II
a podpilíř I pro hodnocení knih, kapitol v knihách a článků v recenzovaných národních
časopisech.
V zahraničí je často složka expertního hodnocení dominantní. Obecně však nelze říci, že
by existoval jakýsi univerzální, obecně platný, popř. celosvětově platný způsob
hodnocení. Systémy hodnocení v jednotlivých státech vycházejí z tradic daného státu
a v průběhu času se mění, tak jak se mění priority státu a také v souvislosti se
zkušenostmi s hodnocením v minulosti.
5.4.1 Velká Británie
Hodnocení kvality výzkumu se ve Velké Británii provádí v pětiletém intervalu. Nejbližší
hodnocení proběhne v roce 2014 pod názvem REF2014. Předmětem hodnocení jsou
instituce zajišťující vyšší vzdělání (HEI Higher Education Institutions), tedy univerzity,
vysoké školy, akademie apod. působící na území Velké Británie a Severního Irska.
Hodnotí se kvalita výzkumu prováděného zmíněnými institucemi, a to podle kvality
výstupů dosahovaných jednotlivými výzkumníky v těchto institucích působících.
Instituce sama vybírá výzkumníky, kteří budou hodnoceni, ale podle pravidel, které si za
tímto účelem sestaví, zveřejní a předá je hodnotící komisi. U každého hodnoceného
výzkumníka se uvádějí maximálně čtyři výstupy, které za sledované období dosáhl.
Hodnocení každého výstupu probíhá podle tří základních kritérií, a to výstupy samotné
(váha 65 %), dopad na ekonomiku, společnost nebo kulturu (váha 20 %) a hodnocení
prostředí (váha 15 %).
Hodnocení probíhá s využitím expertních panelů, přičemž existují čtyři hlavní panely
a pod ně spadá 36 sub-panelů, které jsou zaměřeny na jednotlivé příbuzné skupiny
oborů. Hlavní panely schvalují základní pravidla hodnocení, která jsou dále
rozpracovávána jednotlivými sub-panely tak, aby hodnocení odpovídalo oborovým
specifikům a publikačním zvyklostem.
Hlavní panel tvoří předseda a předsedové sub-panelů, které pod hlavní panel přináleží.
Do hlavního panelu mohou být jmenování další členové s mezinárodními zkušenostmi,
popř. zkušenostmi s použitím, aplikací a širšími přínosy výzkumu.
Sub-panel tvoří předseda a jednotliví členové (10 – 30 podle rozsahu pokryté
problematiky). Úkolem sub-panelu je implementace základních kritérií do procesu

Stránka | 65
hodnocení skupiny oborů přináležejících k danému sub-panelu. Na základě této
„interpretace“ kritérií pak sub-panel provádí hodnocení předložených výsledků.
Pro účely hodnocení může sub-panel požadovat účast dalších osob, které působí v pozici
hodnotitele. Hodnotitel při hodnocení výsledků má stejná práva jako běžný člen
sub-panelu, na rozdíl od něj však nemůže aktivně ovlivňovat způsob hodnocení – tedy
interpretaci kritérií, která se pro hodnocení použije.
Všechny výsledky se hodnotí ve třech základních kritériích (výsledek, dopad, prostředí)
a výsledkem je přiřazení určitého počtu hvězdiček podle jeho kvality (viz tabulka 3).
Tabulka 3: Hodnocení úrovně kvality výsledků ve Velké Británii (převzato z [97])
Hodnocení
Popis
4*
Světový leader ve smyslu originality, významu a souvisejících faktorů
3*
Excelentní v mezinárodním srovnání, ale nedosahující nejvyššího standardu
2*
Mezinárodně uznáváno z hlediska kvality
1*
Národně uznáváno
n/a
Pod standardem uznávané práce na národní úrovni nebo neodpovídá
definicím výzkumu pro účely hodnocení
Celkové hodnocení instituce se určuje na základě rozložení výsledků v jednotlivých
kvalitativních kategoriích. Příklad takového hodnocení je znázorněn na obrázku 9.
Celkové hodnocení
hodn.
4*
3*
2*
1*
n/a
%
12
37
41
10
0
Výstup (váha 0,65)
Dopad (váha 0,2)
Prostředí (váha 0,15)
hodn.
4*
3*
2*
1*
n/a
hodn.
4*
3*
2*
1*
n/a
hodn.
4*
3*
2*
1*
n/a
%
12,8
32,8
43
11,4
0
%
20
45
35
0
0
%
0
40
40
20
0
Obrázek 9: Příklad hodnocení institucí v systému hodnocení REF2014 (převzato z [97])
Podrobnosti o celkovém rámci hodnocení vědy a výzkumu ve Velké Británii lze najít
v REF 02.2011 [97], popis způsobu sestavování jednotlivých panelů v REF 01.2010 [98]
a hodnotící kritéria jednotlivých sub-panelů jsou rozepsána v REF 01.2012 [99].

Stránka | 66
5.4.2 Itálie
V Itálii v letech 2012 – 2013 proběhlo hodnocení VQR (Valutazione della Qualità della
Ricerca) výsledků publikovaných v letech 2004 – 2010. Hodnocení prováděla agentura
Anvur (Agenzia Nazionale di Valutaziene del sistema Universitarion e della Ricerca)
a bylo povinné pro vysoké školy, univerzity a veřejné výzkumné organizace spravované
ministerstvem školství. Hodnocení se však mohly zúčastnit také další subjekty zabývající
se výzkumnou činností, účast v takovém případě však byl dobrovolná.
Hodnoceny byly především:
 články v časopisech a příspěvky ve sbornících,
 knihy nebo kapitoly v nich,
 překlady, vědecké poznámky, kritiky,
 patenty,
 umělecká díla, výstavy, software, mapy apod.
Pro účely hodnocení bylo zřízeno 14 GEV panelů (GEV – Gruppi di Esperti della
Valutazione) odpovídajících 14 skupinám oborů. Celkový počet členů GEV panelů byl
450. Jednotliví členové byli do panelů vybíráni na základě otevřeného výběrového řízení,
v rámci kterého se hodnotila především odborná erudice, ale také kontinuita vědecké
práce za posledních 5 let nebo zkušenosti s hodnocením výzkumu.
Hodnoceny byly především výstupy vědeckých a akademických pracovníků, přičemž
akademičtí pracovníci předkládali (vyjma profesorů) k hodnocení 3 nejlepší výstupy za
hodnocené období a vědečtí pracovníci a profesoři 6. Samotné hodnocení bylo
prováděno kombinací:
 Přímého hodnocení prováděného panely s využitím bibliometrických analýz
(citace, impakt faktor časopisů, apod.) – zejména v technických oborech.
 Peer-review hodnocení prováděného externími experty vybranými GEV
(většinou ustanoveni dva recenzenti na výsledek) – zejména v humanitních
oborech.
Každý panel GEV si stanovoval přesný způsob hodnocení s využitím výše
vyjmenovaných přístupů pro svou skupinu oborů sám. Výsledky byly hodnoceny
z pohledu relevantnosti, inovativnosti a mezinárodního významu. Každý výsledek byl na
základě těchto kritérií přiřazen do jedné z následujících kategorií:
 excelentní (váha 1) – publikace v horních 20 % hodnotové škály sdílené
mezinárodní vědeckou komunitou;
 dobrý (váha 0,8) – segment 60 – 80 %;
 přijatelný (váha 0,5) – segment 50 – 60 %;
 omezený (váha 0) – segment < 50 %;
 nehodnotitelný – hodnocený výsledek typově nespadá do výsledků, které jsou
hodnoceny v rámci VQR 2004 – 2010;
 plagiát, podvod (váha -2);
 chybějící výsledek (váha -0,5).

Stránka | 67
Podrobnosti o způsobu hodnocení i jeho výsledků lze nalézt v závěrečné zprávě
hodnocení VQR 2004 – 2010 [100].
5.4.3 Francie
Francie používá čistě expertního hodnocení zajišťovaného agenturou AERES (Agence
d’évaluation de la recherche et de l’enseignement supérieur). Hodnocení se provádí
u výzkumných organizací, vysokých škol a nadací, které se zabývají vědeckou prací.
Na rozdíl od předchozích dvou typů hodnocení se ale AERES výrazně liší svou filozofií –
hodnocení neprobíhá najednou jako v případě REF nebo VQR, ale samostatně pro
jednotlivé posuzované subjekty. Přitom pro každý subjekt se samostatně sestavují
expertní panely, které dostanou předem k dispozici v elektronické i papírové podobě.
Samotné hodnocení pak probíhá přímo na místě, tedy v hodnocené instituci, a to včetně
osobních konzultací s vědci nebo akademickými pracovníky. Expertní panel tedy může
porovnat předložené výstupy dosažené z prostředků jednotlivých grantů nebo
institucionální podpory přímo v prostředí dané instituce a vytvořit si tak objektivní
obrázek o kvalitě ale také efektivitě výzkumu, který zde probíhá.
Nízká míra formalizace celého procesu také umožňuje lepší „pokrytí“ problematiky
hodnoceného výzkumu, než v případě hodnocení, kdy je využíván rigidnější systém
šablon. Podrobnosti o způsobu hodnocení a jednotlivé zprávy je možné získat
z domácích stránek agentury AERES [101].
5.4.4 Česká republika – současnost a budoucnost hodnocení
Hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací je v České republice
realizováno prostřednictvím Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací
a hodnocení výsledků ukončených programů (dále jen „Metodika“). Tato Metodika
stanovuje následující zásady:
 neprovádí se hodnocení efektivnosti výzkumných organizací,
 do hodnocení výsledků výzkumných organizací (VO) jsou zařazeny pouze VO,
které mohou být příjemci institucionální podpory podle pravidel schválených
Radou a podle vládou schváleného návrhu výdajů státního rozpočtu České
republiky na výzkum, experimentální vývoj a inovace na rok, ve kterém
hodnocení probíhá, s případným doplněním VO podle výsledků jednání Rady
s poskytovateli o návrhu rozpočtu na rok následující,
 do hodnocení VO budou zahrnuty výsledky uplatněné za posledních 5 let bez
ohledu na to, z jakého zdroje finančních podpor takové výsledky vznikly,
 do hodnocení VO budou podle zákona zařazeny i nově předložené výsledky
zařazené do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) od 30. května předcházejícího
roku do 30. května roku, ve kterém probíhá hodnocení,
 do hodnocení výsledků ukončených programů jsou řazeny výsledky z hodnocení
VO, vztahující se k programu, a výsledky ostatních příjemců programových

Stránka | 68
projektů předložené a zařazené do 250 dní po ukončení poskytování podpory do
RIV.
Hodnocení výsledků se provádí výhradně na základě platných údajů předaných do IS
VaVaI. Hodnoceny jsou jen ty výsledky, které splňují definice výsledků a další
předpoklady podle nařízení vlády o informačním systému výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací [70], pro zařazení do IS VaVaI a jsou v něm řádně uvedeny.
Cílem hodnocení výsledků VO je:
 poskytovat vládě, zainteresovaným státním orgánům a veřejnosti, případně
Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR apod., soubor informací na základě
shromažďování, zpracování, poskytování a využívání údajů o výzkumu,
experimentálním vývoji a inovacích podporovaných z veřejných prostředků,
vč. hodnocení výsledků VO a programů;
 poskytnout jeden z podkladů pro přípravu návrhů výdajů státního rozpočtu na
institucionální podporu VaVaI na rozvoj VO;
 kontrolovat poskytování a použití účelové nebo institucionální podpory.
Již v blízké budoucnosti by se mohl systém hodnocení VaV v České republice výrazně
změnit, a to na základě výstupů projektu Efektivní systém hodnocení a financování
výzkumu, vývoje a inovací (zkrácený název IPn metodika). Účelem projektu je změnit
systém hodnocení směrem k peer-review hodnocení s využitím oborových metodik
hodnocení.
V rámci projektu by se mělo provést také pilotní ověření této metodiky. Jelikož konec
projektu je plánován na polovinu roku 2015, lze očekávat praktické nasazení (pokud se
k němu Rada rozhodne) nejdříve v roce 2016.
Hodnocení by nově nemělo probíhat 1x ročně, nýbrž by mělo proběhnout v intervalu
4 až 5 let. Systém bodování by měl být nahrazen vytvořením výkonnostního profilu
výzkumné organizace, který by měl být vytvořen na základě peer-review hodnocení.
V současnosti je projekt IPn metodiky někde v polovině svého běhu, proto ještě není
možné předjímat přesný způsob hodnocení, který by projekt měl odvodit. Lze však uvést
některé základní principy hodnocení, které s největší pravděpodobností budou
charakterizovat výsledný systém hodnocení.
Za účelem hodnocení se uvažuje o vytvoření 5 až 8 hlavních panelů a 25 až 30 oborových
sub-panelů, které by byly zodpovědné za samotný proces hodnocení. Podstatnou část
členů panelů by měli tvořit uznávaní zahraniční odborníci v oborech pokrytých daným
sub-panelem. Nehodnotily by se přitom všechny výsledky dosažené za hodnocené
období, ale pouze ty nejlepší, pravděpodobně vztažené k jednotlivým výzkumníkům
nebo výzkumným týmům.

Stránka | 69
K DALŠÍMU STUDIU
Problematika vývoje systému hodnocení je sice velmi zajímavá, avšak
zároveň také mimořádně složitá. Z tohoto důvodu tým autorů doporučuje
k prostudování některé další materiály.
Pro lepší pochopení současného stavu hodnocení VaV v České republice je
možné doporučit výsledky mezinárodního auditu VaVaI, které lze získat ze
stránek MŠMT ČR [102].
Podrobnosti o projektu IPn metodiky je možné získat z webových stránek
projektu [103], dostupné jsou taktéž některé přednášky prezentující
především východiska projektu a jeho cíle [104, 105, 106].

Stránka | 70

Stránka | 71
6 RIV body a jejich životní cyklus
Základem hodnocení vědeckého výkonu v České republice je tzv. RIV bod. RIV body se
přidělují podle pravidel popsaných v metodice hodnocení a mohou být použity ke
stanovení výše institucionální podpory veřejným výzkumným organizacím ze strany
MŠMT.
6.1 Hodnocení výsledků VaVaI
V předchozí podkapitole byly zmíněny hodnotící panely OVHP, nyní nastal vhodný čas
k tomu, aby byla problematika OVHP dopracována. Po řadě let vykazování a hodnocení
totiž RVVI zjistila, že VO mají tendenci ve větší míře předkládat k hodnocení výsledky,
které je na jedné straně snadné získat a na straně druhé jsou hodnoceny velkým
množstvím bodů. Zejména VVO, které jsou financovány ze strany Ministerstva školství
a tělovýchovy (MŠMT), se prostě rozhodly jít cestou nejmenšího odporu pro získání co
možná největšího množství finančních prostředků do svých rozpočtů.
Výsledkem těchto snah jsou relativně časté změny v metodikách hodnocení. Původní
metodika hodnocení z roku 2004 byla šestistránková. Tuto metodiku však nelze
považovat za kompletní, protože obsahovala pouze určité základní teze hodnocení.
Každý výsledek, bez ohledu v jakém typu publikace vyšel, měl stejnou bodovou hodnotu.
V roce 2005 proto byla představena RVVI nová verze metodiky [107], která jednak
zavádí rozdělení institucí podle získaných bodů do čtyř skupin označovaných barevně
(viz níže), jednak váhu – tedy počet RIV bodů, které výsledek získá v rámci hodnocení.
Rozdělení a interpretace barevných „kvalitativních“ skupin:
 Červená skupina – instituce, které svými výsledky výrazně nezhodnotily
vynaložené prostředky a poskytovatelům se doporučuje výrazné snížení jejich
státní podpory.
 Žlutá skupina – instituce, které svými výsledky dostatečně nezhodnotily
vynaložené prostředky a poskytovatelům se doporučuje snížení jejich státní
podpory.
 Šedá skupina – instituce, které svými výsledky průměrně zhodnotily vynaložené
prostředky a poskytovatelům se doporučuje zachování jejich státní podpory.
 Zelená skupina – instituce, které svými výsledky vysoce zhodnotily vynaložené
prostředky a poskytovatelům se doporučuje zvýšení jejich státní podpory.
Problémem tohoto rozdělení bylo především to, že seznam hodnocených VO byl
vytvářen jeden napříč všemi obory – takže v seznamu si to „na férovku“ rozdávali třeba
teoretičtí fyzici s historiky. Vypovídající schopnost takového seznamu tak byla značně
omezená. Publikační zvyklosti se mezi obory navíc výrazně liší – zatímco v oborech jako
je fyzika nebo různé lékařské vědy je běžné publikovat v impaktovaných časopisech,
historici a filozofové preferují publikaci rozsáhlejších studií spíše formou monografií.

Stránka | 72
Při různém bodovém hodnocení různých druhů výsledků se pořadí logicky vytvořilo
podle toho, kdo nasbíral více bodů a to byl ten, komu bodové hodnocení více
vyhovovalo.
Určité námitky stran bodového hodnocení zohlednila RVVI v metodice 2006 [108]. Tato
metodika zavádí hodnocení (viz tabulka 4), jehož filozofie zůstala zachována až dosud,
byť samotné bodové hodnoty za jednotlivé typy výsledků se měnily. Pravděpodobně
nejzávažnější změna je rozdělení hodnocení podle jazyka výsledku. Rozlišuje se jazyk
domácí (čeština a slovenština) a jazyky cizí.
Tabulka 4: Bodové ohodnocení druhů výsledků podle Metodiky hodnocení 2006 (zdroj
[108])
Druh výsledku
Český resp.
slovenský jazyk
výsledku
Jiný jazyk
výsledku
Článek v impaktovaném časopise
Výpočet dle (7)
Výpočet dle (8)
Článek v recenzovaném neimpaktovaném časopise
1
4
Odborná kniha
5
20
Kapitola v odborné knize
1
6
Článek ve sborníku
1
4
Poloprovoz, ověřená technologie, odrůda resp.
plemeno
75
Prototyp, uplatněná metodika, funkční vzorek,
autorizovaný software, užitný vzor, výsledky
aplikovaného výzkumu promítnuté do právních
předpisů
25
Národní patent (pouze udělený) – ÚPV či jedna
jiná země (vyjma USA a Japonska)
50
Euro či světový (EPO, USPTO, USA, Japonsko)
patent (pouze udělený) nebo prodej licence
100
Pro bodování článků publikovaných v impaktovaném časopise se jako základní ukazatel
používá impakt faktor (IF) daného časopisu, přidělovaný časopisům indexovaným
v databázi Web of Science (WoS) společnosti Thompson Reuters. IF jednotlivých
časopisů zveřejňuje společnost Thompson Reuters ve svém Journal Citation Reports
(JCR), a to podle jednotlivých oborů.
Samotný bodový výpočet probíhá pro výsledky v českém nebo slovenském jazyce dle (7)
a pro ostatní jazyky (8):

Stránka | 73
orumediánIFob
IF
body 
 10
1
(7)
orumediánIFob
IF
body 
 10
4
(8)
Metodika hodnocení 2007 [109] opouští rozdělování VO do „barevných“ skupin podle
efektivity. Další velkou změnou je samostatné bodování pro společenské vědy, kterým je
pro některé typy výsledků v cizím jazyce (článek v recenzovaném časopise, odborná
kniha nebo kapitola v ní, článek ve sborníku) přidělován dvojnásobný počet bodů oproti
ostatním vědám. Odlišné bodové hodnocení je zdůvodňováno odlišnými publikačními
zvyklostmi v různých oborech.
Oborová identifikace je určena na základě oboru, který vkladatel výsledku přidělil. Obor
je identifikován dvoupísmennou značkou, kde první písmeno odpovídá hlavní skupině
oborů (viz tabulka 5) a druhé písmeno odpovídá podoboru.
Tabulka 5: Skupiny oborů (zdroj [110])
Kód
Skupina oborů
A
Společenské vědy
B
Fyzika a matematika
C
Chemie
D
Vědy o zemi
E
Biovědy
F
Lékařské vědy
G
Zemědělství
I
Informatika
J
Průmysl
K
Vojenství
Odlišné hodnocení tedy bylo přiděleno oborům ve skupině A. Úplný seznam oborů je
možné získat např. z webu RVVI [111].
Kromě výše uvedených změn se také mění počty bodů přidělovaných za jednotlivé
druhy výsledků, např. pro články v impaktovaných časopisech (Jimp) se body spočtou
podle (9).
rumediáIFobo
IF
body 
 15
5
(9)

Stránka | 74
Metodika hodnocení 2008 [112] opět upravuje toto hodnocení. Bonifikovány již nejsou
všechny obory společenských věd, ale pouze ty, které jsou sdruženy do tzv. NRRE
(Národní referenční rámec excelence). Z původních 17 oborů společenských věd tak
zůstává bonifikováno pouze 10 oborů.
Kromě toho metodika výrazně omezuje uznávané výsledky. Dále již není možné
vykazovat všechny články, ale pouze ty, které vyšly v časopise evidovaném na WoS,
Scopus a ERIH nebo vyšly v ČR a vydavatel časopisu zaregistroval daný časopis do
Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice pro
hodnocení výsledků druhu Jneimp. Tento seznam [92] byl pak následně ještě aktualizován
v roce 2009 a jeho aktualizace probíhá i v době psaní této knihy (polovina roku 2013).
Podobně už nejsou uznávány všechny články ve sbornících, ale pouze ty, které jsou ze
sborníků indexovaných společností Thompson Reuters. Pro zajímavost výpočet bodů
článků v impaktovaných časopisech se opět mění (10-12).
Faktorbody  1405
(10)
14,0
1
1N
N
Faktor



(11)
1
1
max 

PP
N
(12)
kde P = pořadí časopisu v daném oboru dle JCR seřazených sestupně podle IF a Pmax =
celkový počet časopisů v daném oboru dle JCR.
Je zajímavé, že bodové hodnocení nebere v úvahu přímo IF, ale pouze s pořadím
časopisů daného oboru podle IF seřazených. Bonifikované by tak měly být články
v časopisech s vyšším IF v rámci daného oboru. Předpokládá se, že časopisy s vyšším IF
jsou významnější.
Tento předpoklad však nemusí být pravdivý, byť je vědeckou komunitou často
přijímaný. Z praktického hlediska to znamená, že o publikování v časopisech s vyšším IF
mají vědci vetší zájem. Řada uznávaných časopisů se proto snaží IF uměle navyšovat
požadováním autocitací daného časopisu jednotlivými autory v něm publikujícími (často
se požadují dvě citace článků ze starších čísel). Druhým způsobem je zřizování
tzv. citačních bratrstev – objevuje se také výraz citační družstvo, kdy autocitace se
v tomto případě nedějí v rámci jednoho časopisu, ale křížově několika časopisy. Takový
druh autocitací je obzvláště závažný, protože jej není možné jednoduše odhalit. Problém
citačních bratrstev velmi dobře popsal např. doc. Daniel Münich [113].
V podobném duchu pokračuje také metodika 2009 [114]. Kromě obligátních změn
v bodovém hodnocení, viz např. bodování impaktovaných časopisů (13-14).
Faktorbody  29510
(13)

Stránka | 75
057,0
1
1N
N
Faktor



(14)
Výpočet N zůstává nezměněn (viz (12)).
Dalším významným posunem je také výrazné rozšíření skupiny tzv. nepublikačních
výsledků – přibyly druhy výsledků:
 F – užitný/průmyslový vzor,
 G – prototyp, funkční vzorek,
 H – poskytovatelem realizované výsledky,
 N – certifikované metodiky a postupy, specializované mapy s odborným
obsahem,
 R – software.
Změna souvisí se změnou zaměření rady vlády – do názvu rady přibylo totiž magické
slovo inovace. Inovacemi se v metodice rozumí právě nepublikační výsledky. Všechny
tyto nové kategorie jsou přitom dotovány relativně velkým množstvím bodů (konkrétně
40). Sporná časová i finanční náročnost vytváření výsledků zejména typu F a G se logicky
stala předmětem sváru mezi zástupci oborů, kde takových výsledků dosahovat nelze
a těmi, kde ano.
Zásadní změnou je také to, že metodika předpokládá financování VO podle RIV bodů
(alespoň částečně) a o to víc je metodika podrobována kritice.
Metodika 2009 je také zajímavá tím, že vydržela (s drobnými změnami) v platnosti až do
roku 2012, což do té doby bylo naprosto nemyslitelné.
Poslední iterací v koloběhu hodnocení VaV v České republice je „mytická“ Metodika
hodnocení 2013. Mytická z toho důvodu, že svým způsobem byla jako yetti – všichni o ní
mluví, ale nikdo ji ve skutečnosti neviděl. Toto tvrzení je samozřejmě potřeba brát jako
nadsázku. Metodika se projednávala veřejně a velmi dlouho – původně měla být
nasazena již pro rok 2012, ale to se nestihlo a byla prodloužena platnost lehce upravené
metodiky 2009.
Dnes je již jasné, že pro hodnocení výsledků bude použita Metodika 2013 [115], která
vešla v platnost v červnu 2013. Metodika 2013 přináší vpravdě revoluční změny, kromě
tradiční změny v bodování. Např. pro články v impaktovaných časopisech kontroluje
také podíl autocitací v časopise, pokud tento podíl přesáhne 0,4, potom se pořadí
N nebere podle IF, ale podle očištěného IF, tj. tzv. IFO (15).
PCS
IFIFO 4,0

(15)
kde PCS = podíl vlastních citací; IF = impakt faktor a IFO = očištěný impakt faktor.
Metodika dále zrovnoprávňuje WoS a Scopus, a to jak z pohledu v těchto databázích
evidovaných časopisů (pro články ve Scopus se jako faktor bere SJR index), tak
z pohledu článků ve sbornících.

Stránka | 76
Zajímavým posunem je také to, že metodika už nepracuje s pojmem NRRE, ale rozděluje
tabulkové body (viz tabulka 6) na některé společenské a humanitní vědy (SHVa a SHVb),
které ale odpovídají oborově původnímu NRRE, a vědy ostatní.
Tabulka 6: Bodové hodnocení publikačních výsledků v roce 2014 a v dalších letech (zdroj
[90])
Druh výsledku
SHVa, SHVb
Ostatní obory
Jimp
Článek v databázi Web of Knowledge
10 - 305
Jsc
Článek v databázi Scopus
10 - 305
Jneimp
Článek v databázi ERIH
INT 1
30
12
INT 2
20
11
NAT
10
10
Jrec
Článek v časopise uvedeném v seznamu
recenzovaných periodik
4
0
B
Odborná kniha
4 - 120
D
Článek ve sborníku
8 - 60
V tabulce 6 je uvedeno pouze bodování od roku 2014, nikoliv tedy pro rok 2013. Tabulka
vychází z toho, že v okamžiku, kdy dostane čtenář k dispozici tento text, daná informace
již nebude aktuální a zároveň nepřispívá k vysvětlení filozofie hodnocení.
Velmi kontroverzní se z pohledu hodnocení jeví nulové bodové hodnocení
recenzovaných časopisů vydávaných v České republice pro většinu oborů. Je docela
možné, že pro řadu z těchto časopisů bude toto rozhodnutí smrtelné – tedy zaniknou.
Druhým poměrně kontroverzním momentem metodiky je zafixování pevných bodových
poměrů v rámci jednotlivých skupin oborů. Znamená to, že napříště bude bodové
hodnocení z tabulky 5 možným maximem bodového hodnocení výsledku. Hodnocení se
ale může změnit, pokud v daném oboru, co do počtu bodů, určitý druh výsledku překročí
pevně stanovenou bodovou hranici. V takovém případě se bodové hodnocení upraví tak,
aby v součtu za daný obor nepřekročilo celkový bodový limit oboru a také procentní
podíl bodů podle typu výsledku v daném oboru.
Bodové hranice jednotlivých oborů jsou znázorněny v tabulce 7.

Stránka | 77
Tabulka 7: Bodové a procentní limity pro jednotlivé druhy výsledků (zdroj [90])
Skupina oborů
Procentní limity pro jednotlivé druhy
publikačních výsledků
Celkový limit
[body]
Jimp
Jsc
Jneimp
Jrec
B/C
D
SHVa
30% *
13%
55%
2%
43920
SHVb
30% *
15%
53%
2%
32460
SHVc
55% *
0%
40%
5%
17220
Tech. a informatické
vědy
65% *
0%
9%
26%
101700
Zemědělské vědy
93% *
0%
5%
2%
29760
Vědy o zemi
95% *
0%
5%
0%
30360
Matematické vědy
92% *
0%
3%
5%
22860
Fyzikální vědy
100%
0%
90480
Chemické vědy
100%
0%
94800
Biologické vědy
100%
0%
72000
Lékařské vědy
100%
0%
64440
Celkem bodů
600000
* Takto označená kategorie je „nafukovací“, to znamená, že pokud v ostatních částech nebudou vyčerpány
body z celkového limitu, mohou být uplatněny v této kategorii. Podrobnější vysvětlení je v textu níže.
V praxi to tedy znamená, že například, pokud bude v oboru SHVc překročen celkový
bodový limit 17220, bude se bodové hodnocení všech výsledků proporcionálně krátit
(pokud byl zachován procentní poměr) tak, aby vyl celkový limit zachován.
Situace je ještě složitější, pokud tabulkou 7 předpokládaný poměr v dané skupině oborů
nebyl zachován. Např. pokud v obory SHVc bude procentně překročena bodová hranice
5% pro příspěvky ve sborníku, budou se všechny výsledky oboru SHVc v kategorii D
bodově krátit, tak aby hranice překročena nebyla. Pokud ve stejné skupině oborů
nedojde např. k vyčerpání bodů v kategorii BC (knihy, kapitoly v knihách), zbývající,
nevyužité body mohou být použity v „nafukovací“ kategorii.
Pokud tedy ve skupině oborů SHVc v kategorii BC bude pouze 35 % bodů, pak
v kategorii Jimp + Jsc + Jneimp může být bodů do 60 %, místo původních 55 %.
Procentní hodnota limitů je vždy vztažena k celkovému limitu: 5 % kategorie D skupiny
oborů SHVc proto znamená 5 % ze 17220, tedy 861 bodů.

Stránka | 78
K tomu je potřeba připočítat trojkolejné hodnocení metodikou 2013. Hodnocení bude
totiž probíhat ve třech pilířích:
 pilíř I – publikační výsledky,
 pilíř II – hodnocení kvality vybraných výsledků,
 pilíř III – nepublikační výsledky.
Co do bodového hodnocení součet bodů pilíře I a III nesmí přesáhnout 600 000 bodů
(495 000 bodů pilíř I a 105 000 bodů pilíř III).
V rámci pilíře I má být pro hodnocení v roce 2014 zřízen subpilíř panelového hodnocení
výsledků, který by po jednotlivých skupinách hodnotil výsledky publikačních výstupů
jiného druhu než Jimp a Jsc. Jedná se o již výše zmiňované OVHP panely. Základní
myšlenka je, že hodnoticí panel by měl být tvořen odborníky v daných oborech, ideálně
ze zahraničí, aby byla zajištěna nezávislost na „lokální“ vědecké scéně. Hodnotila by se
přitom vědeckost výsledku. V případě článků jestli hodnotit nebo ne, v případě knih pak
i jejich úroveň.
To, jak budou panely ve skutečnosti fungovat, však bude muset ukázat čas.
V pilíři II má instituce možnost získat bonusové body do hodnocení. Pilíř bude fungovat
tak, že instituce předloží určitý omezený počet výsledků, ze kterých se vybere 20 % těch
nejlepších, které budou bonifikovány.
Počet výsledků, které instituce předloží, je odvozen z velikosti získané podpory. Na
každých započatých 10 miliónů podpory se bude předkládat k hodnocení jeden
výsledek, pokud RVVI nestanoví jinak.
Další bonifikaci mohou získat instituce, jejichž pracovník v hodnoceném období získal
grant Evropské rady pro výzkum (ERC), a to konkrétně 2 000 bodů.
Třetí pilíř je určen pro hodnocení patentů a nepublikačních výsledků aplikačního
výzkumu. Oproti dosavadní praxi nebudou tyto výsledky (vyjma patentů) hodnoceny
paušálně určitým počtem bodů, ale bodování se bude odvíjet od finanční podpory
vynaložené na jejich dosažení.
V rámci samotného hodnocení budou nejprve přiděleny body patentům (100 bodů
„evropský“ patent (EPO) nebo patent USA (USPTO), popř. Japonska, 50 český nebo
národní patent využívaný na základě licence, 10 ostatní patenty), plemenům (25 bodů)
a odrůdám (25 bodů). Tímto způsobem může být přiděleno maximálně 15 000 bodů.
Zbývající počet bodů (16) se rozpočte na jednotlivé instituce podle nepublikačních
výsledků jimi dosažených:
PlemPatSmVPj BodyBody   000105
(16)
kde BodyPj+SmV jsou body nepublikačních výsledků projektů aplikovaného výzkumu
a smluvního výzkumu a BodyPat+Plem jsou body udělené za patenty, plemena a odrůdy, do
maximální výše 15 000 bodů.

Stránka | 79
Udělené body se tedy u tohoto typu výsledků budou odvíjet od počtu udělených patentů,
zapsaných odrůd a plemen, ale také od počtu výsledků, které se v tomto pilíři uplatní.
6.2 Kontrolní mechanismy výsledků
V rámci kontroly jsou výsledky podrobovány různým typům kontroly. Některé kontroly,
možná většina z nich, jsou mechanického charakteru a často jsou realizovány pomocí
počítačem automatizovaných kontrol proti různým seznamům, resp. pravidlům.
Článek (J)
V rámci článků se kontrolní mechanismus pokusí nejprve určit, o jaký typ článku se
jedná (z předchozí kapitoly již víme, že existují čtyři druhy uznávaných článků s různým
bodovým hodnocením).
Pokus o ztotožnění probíhá obvykle postupně kontrolou jednotlivých seznamů. V této
fázi se přitom nehledají samotné články (neověřuje se jejich existence), ale existence
časopisu a jeho příslušnost do vyhodnocované skupiny časopisů. Kontrola probíhá proti
registrovanému ISSN. Z tohoto důvodu je nutno články zadávat tak, aby výsledek mohl
být ztotožněn, nyní na úrovni časopisu. Je nutné dávat si pozor především na to, aby bylo
zadáno správné ISSN (přináležející danému časopisu) a také aby zadané ISSN
odpovídalo ISSN registrovanému v databázi, proti které bude probíhat kontrola.
Časopisy mají totiž často ISSN dvě, jedno pro tištěnou (někdy označované jako p-ISSN)
a druhé pro elektronickou verzi časopisu – tzv. e-ISSN (někdy též označované zkratkou
EISSN). Od roku 2014 by snad měl RIV umožňovat případné vykázání obou ISSN,
v současnosti to však není možné, proto je potřeba pečlivě volit ISSN tak, aby byl časopis
nalezen ve svém seznamu.
Kontrola probíhá proti Journal Citation Report [116] společnosti Thompson Reuters
v případě článků v impaktovaných časopisech. Kontrola v případě článků v databázi
Scopus se provádí proti seznamu zdrojů databáze Scopus (viz [55] sources).
V dalším kole se provádí kontrola proti ISSN registrovaných v databázi ERIH [62]. Pokud
není časopis nalezen ani tam, provede se kontrola proti Seznamu recenzovaných
neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice pro hodnocení výsledků
druhu Jneimp [92].
Pokud není ISSN nalezeno ani v jednom z těchto zdrojů, je záznam odmítnut jako celek.
Teprve následně se ověřuje existence samotného výsledku, popřípadě jeho kvalita
pomocí panelů OVHP.
V případě, že je přiděleno DOI anebo WoS kód jako unikátní identifikátor výsledku, je
výhodné je do záznamu zavést. Tím je prokázáno, že daný výsledek skutečně existuje
(DOI) a je zaveden v patřičné databázi (WoS). Vyplněním těchto údajů se výrazně
předchází chybám, kdy správně vyplněný záznam je odmítnut pro nedohledatelnost.
Pokud článku nebylo přiděleno DOI, ale přesto se nachází volně přístupný na Internetu,
lze do záznamu přidat odkaz na plné znění výsledku, jako alternativu k tomuto

Stránka | 80
identifikátoru. DOI přesto bývá lepším identifikátorem, protože by se měl odkazovat na
stálé umístnění článku na Internetu.
U recenzovaných časopisů podle Seznamu [92] bude OVHP navíc provádět fyzickou
kontrolu časopisu. Autor výsledku tedy bude muset na vyžádání (a své náklady) dodat
exemplář daného čísla časopisu.
Z dalších údajů, které se u článků ověřují, lze zmínit délku článku – přípustné minimum
jsou dvě strany textu (bez obrázků), správně vyplněné údaje o článku – jako je počet
autorů a jejich afiliace (příslušnost k instituci, která si dané autory vykázala jako
„domácí“).
Kniha (B) a kapitola v knize (C)
Na knihu existují některé formální i faktické požadavky. Po formální stránce by dle
metodiky hodnocení 2013 měly být všechny knihy (nejen ty vydané v České republice)
evidovány v Národní knihovně. Registraci v NK lze ověřit z on-line katalogu NK [117].
Zkontrolovat je nutné především samostatnou existenci záznamu o knize, ale také
samotný obsah záznamu, především uváděné autory a další informace, jako je počet
stran nebo typ publikace.
Co do počtu stran je požadováno minimálně 50 stran textu. Co do dalších údajů
významných z hlediska hodnocení je to především údaj o tom, zda je součástí přehled
literatury, a klasifikace knihy v katalogu. Pokud publikace není zařazena jako
monografie nebo kolektivní monografie, je záznam odmítnut.
V minulosti po formální kontrole následovala kontrola fyzická pouze zřídka. Dle nové
metodiky hodnocení však nejpozději v roce 2014 budou jednotlivými oborovými panely
OVHP manuálně kontrolovány a hodnoceny všechny knihy. Kontrola bude prováděna
nikoliv pouze na fyzickou existenci knihy, ale také její obsah – tedy zda je vědecká, nebo
se ve skutečnosti jedná například o učebnici.
Kromě výše uvedených vlastností záznamů knih je potřeba dát si pozor na autory a jejich
afiliaci. Pozornost je potřeba věnovat také ISBN jako unikátnímu identifikátoru knihy.
Podle něj bude prováděno vyhledávání knihy v databázi NK.
Specifické nároky mají také knihy v elektronické podobě, které jsou, dalo by se říci,
fenoménem dneška. Knihy v elektronické podobě totiž NK nemá povinnost
shromažďovat. V rámci případné kontroly proto musí počítat s tím, že kopii knihy pro
dokázání její existence možná bude potřeba doručit hodnotitelům.
Tam, kde je to možné, je proto potřeba doplnit DOI číslo, pokud bylo knize přiděleno,
popřípadě odkaz na její plný text, pokud je přístupný po síti Internet.
Článek ve sborníku (D)
Článek ve sborníku prochází podobným systémem kontrol jako články v časopisech,
ovšem s tím, že jako základní identifikátor sborníku se používá ISBN a kontrola probíhá
pouze proti zdrojům registrovaným na WoS a Scopus.

Stránka | 81
V mnoha ohledech je proto kontrola příspěvků jednodušší a může se omezit na kontrolu
konzistence záznamu proti údajům evidovaným v patřičné databázi.
Mezní je taktéž délka článku – minimální přípustná délka jsou dvě strany textu. Kratší
články se do RIV nevykazují, podobně se nevykazují články, které jsou registrovány
(nebo vydány) pouze v rámci sborníku abstraktů (např. z konference).
Patent (P), užitný vzor (Fuzit), průmyslový vzor (Fprům), památkový postup (Npam) a léčebný
postup (Nlec), plemeno (Zplem), odrůda (Zodru)
Ačkoliv svým významem se jednotlivé druhy výsledků liší, jejich základní kontrolní
mechanismus je ve všech případech stejný. Kontrola se provádí proti databázi, ve které
je daný výsledek evidován. Kontrola zjišťuje především, že výsledek skutečně existuje –
tzn. že např. patent byl udělen, případně licencován, a také že údaje o jeho autorech
v databázi odpovídají údajům vykázaných v rámci RIV.
Kontrolována je především afiliace autorů a jejich počet. Nejčastější chybou v případě
patentů je například to, že patent je podán (jeho majitelem je) fyzická osoba a nikoliv VO,
která výsledek vykázala. V případě výsledků, jako je patent, pro vykázání a především
uznání takového výsledku nestačí, aby majitel byl zaměstnancem VO – VO musí být
přímo majitelem.
Jednotlivé typy výsledků se také liší místem, kde jsou o nich evidovány údaje, které
mohou být použity ke kontrole:
 Patenty (ČR) a užitné vzory – Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) - Rešeršní
databáze patentů a užitných vzorů [118].
 Patenty zahraniční – kontrolu je nutné provádět proti databázím jednotlivých
patentových úřadů.
 Průmyslové vzory registrované v České republice je možné dohledat v Rešeršní
databázi průmyslových vzorů [119] a podobně jako u patentů je nutné, aby
patřičný úřad v jiné zemi provedl kontrolu proti jeho databázi.
 U léčebného postupu určeného pro humánní léčbu rozhoduje zveřejnění ve
Věstníku Ministerstva zdravotnictví (MZ), v případě léčebného postupu určeného
pro léčbu veterinární je nutné schválení Státní veterinární správou.
 U odrůdy se pro ověření používá databáze Ústředního kontrolního a zkušebního
ústavu zemědělského.
Výsledky vyžadující spolupráci dalších organizací
Některé typy výsledků vyžadují pro uplatnění dvě věci:
 registrace inovace na místním centru podpory inovací (je realizováno přímo
v organizaci předkladatele výsledku) - inovace musí mít přidělen unikátní
identifikátor, pomocí kterého může být v případě potřeby v rámci dané instituce
dohledána,
 licence inovace nebo např. protokol o nasazení (testování) systému.

Stránka | 82
Do této oblasti přináleží například software (R). Software, aby jej bylo možné vykázat,
musí splňovat charakteristiku novosti, zároveň nesmí být určen pro použití v rámci
organizace, která jej vyvinula. Někteří poskytovatelé mohou mít další požadavky na
software – např. existenci domácí stránky produktu, kterou je potřeba např. pro MŠMT
vykázat přímo v exportní dávce.
K poloprovozům (Zpolop) je zase nutné vytvářet protokoly o nasazení daného procesu,
podobně u ověřených technologií (Ztech) je vyžadována obdobná dokumentace pro
výrobní postup, technologii. V případě prototypů (Gprot) a funkčních vzorků (Gfunk) může
být odběratelem instituce autora. Nutná je tedy „pouze“ registrace výsledku v rámci
dané instituce a vytvoření základní technické dokumentace výsledku.
Ze zbývajících výsledků je z hlediska vykazování nejproblematičtější certifikovaná
metodika (Nmet). Certifikace metodiky musí být dokončena před jejím vykázáním.
Certifikaci provádějí jednotlivé oficiální orgány jednotlivých poskytovatelů podpory
podle pravidel, která si stanovily. Tato pravidla mohou být jednodušší nebo složitější.
Výsledkem certifikačního procesu, pokud tedy skončí úspěšně, je rozhodnutí
o certifikaci metodiky a následně její zveřejnění.
Úspěšnost kontroly je založena na schopnosti dohledat, že daná metodika byla skutečně
certifikována, kdy, jaké jí bylo přiděleno číslo a případně kde byla zveřejněna. Všechny
tyto údaje musí být vyplněny obzvláště pečlivě, tak abychom zbytečně nekladli překážky
dohledání.
Všechny výše uvedené údaje jsou sepsány v podstatě volnou formou, případné chyby
proto automatizovaná kontrola, prováděná na úrovni samotné VO, neodhalí. Nejčastější
problémy jsou v přílišné rychlosti vykazování (metodika ještě nebyla certifikována –
autor může mít od certifikačního orgánu pozitivní zpětnou vazbu, ale samotný úřední
akt zveřejnění metodiky se může výrazně protáhnout podle pravidel zveřejňování
tohoto typu dokumentů), nebo že metodika není dohledatelná – např. odkazovaná
stránka na plný text metodiky není funkční v důsledku překlepu v adrese odkazu nebo je
chybně identifikován certifikační orgán.
Případné ověření existence metodiky bude „ruční“, proto s tím počítejte.
6.3 Opravování a výmaz výsledků z RIV
Jak se říká, člověk je tvor omylný a vzhledem ke složitosti celého procesu vykazování, ale
také hodnocení, je poměrně jednoduché udělat chybu. Rozhodnutí o tom, jak se k takové
chybě postavit, je ale založeno na následcích pochybení. V současné době totiž RIV
z hlediska VO nefunguje interaktivně – veškeré změny se tedy dějí nárazově
prostřednictvím exportních dávek s údaji k importu anebo k výmazu.
Ze zkušeností s vykazováním výsledků lze identifikovat několik modelových situací
s možnými řešeními:
1. výsledek je zadán chybně, což způsobilo jeho vyřazení z hodnocení; ani opravení
výsledku však podle všeho „body“ nepřinese

Stránka | 83
Podle fáze hodnocení může mít smysl požádat o vyřazení takového výsledku, nebo jej
ponechat tak jak je, pokud nehrozí penalizace. Takovéto výsledky většinou nemá smysl
znovu vykazovat v opravené podobě.
2. výsledek je zadán chybně, což způsobilo nebo způsobí jeho vyřazení z hodnocení;
zároveň se jedná o výsledek cenný, který by mohl body získat
Je potřeba zjednat nápravu. V případě, že ještě nepominul termín sběru RIV v daném
roce, je často možné domluvit se s osobou odpovědnou za RIV v rámci VO
a poskytovatelem podpory a vytvořit opravnou dávku. V takovém případě se jedná
o ideální řešení, protože nedochází k žádné prodlevě v hodnocení. VO tedy budou
případné RIV body nabíhat bez časového zpoždění.
Pokud byla chyba odhalena příliš pozdě, přímé opravení záznamu již není možné –
záznam se totiž dostal do IS VaVaI a bude potřeba jej odtamtud smazat. Výmaz se
provádí podobným mechanismem jako vkládání záznamů do RIV. Exportní dávka
k výmazu je však jednodušší – obsahuje pouze identifikace záznamů, které je potřeba
v IS VaVaI smazat.
Výmaz je možné teoreticky dělat kdykoliv v průběhu roku, z praktického hlediska se
většinou volí jeden termín pro výmaz. VO postupuje tak, že k určitému datu, obvykle
s velkou časovou rezervou před termínem běžného vykázání výsledků v rámci RIV,
shromáždí požadavky na výmaz a odešle je najednou. Mechanismus, jakým se tak děje,
se liší instituce od instituce, podle toho, jak má nastavené jednotlivé procesy okolo
výkaznictví.
Opravený záznam se vykazuje v rámci běžného sběru RIV (tedy v dalším roce).
3. výsledek je zadán chybně, přesto však byl hodnocen
I takové případy se někdy dějí. Pro hodnocení platí pravidlo, že výsledky jednou
hodnocené nebudou znovu přehodnocovány. Z tohoto důvodu, pokud není opravdu
závažný důvod provést opravu – například chybí odkaz na klíčový grant, nebo byla
zadána chybně afiliace některých autorů a druhá (postižená) instituce se ozvala (může
se stát u kombinovaných úvazků) – se obvykle opravy záznamů v RIV neprovádějí.
Je potřeba se však připravit na to, že tato oprava nebude bezbolestná. Po technické
stránce se postupuje podobně jako u situace 2), avšak s tím rozdílem, že výsledek byl
hodnocen a možná byl dokonce bodován. To znamená, že VO dostala za výsledek určitou
institucionální podporu, o které VO žádostí o výmaz jakoby prohlásí, že se jednalo
o neoprávněnou podporu a taková se musí vracet.
Ve skutečnosti se peníze nevracejí, ale je uplatněna pokuta, o kterou se sníží VO podpora
v dalším roce. Z tohoto důvodu je nutné co možná nejdříve provést vykázání opraveného
záznamu, tak aby se negativní následky tohoto zásahu minimalizovaly.

Stránka | 84
Na závěr této podkapitoly několik praktických rad k provádění oprav a případnému
vykazování např. starších výsledků:
 Výmaz a opravu záznamu již zavedeného do RIV konzultujte vždy s osobou
zodpovědnou za Vaši součást VO.
 Pokud zadáváte starší záznam a pokud VO pro vykazování používá nástroje, jako
je OBD a další (tedy není využíván přímo VKLAP), informujte o potřebě vykázání
správce RIV vaší součásti VO – v záplavě záznamů by si nemusel těch starších
všimnout.
 Ze stejného důvodu, pokud jste např. v minulém roce nevykázali publikaci,
protože nebyla ještě evidovaná na WoS nebo Scopus, opět informujte správce RIV
vaší součásti VO.

Stránka | 85
7 Cesta k úspěšnému publikování výsledků
Veškeré poznatky a výsledky vědecké práce je třeba zveřejnit, aby se s nimi mohli
seznámit také ostatní vědci zabývající se danou problematikou. Takovéto sdělení
poznatků může být realizováno různými formami, jako např. přednáškou, posterem či
publikací. Přednáška prezentuje subjektivní hodnocení výsledků a musí být přijata
organizátorem konference. Výhodou je následující diskuze, která obvykle přináší
okamžitou reakci na prezentované výsledky. Dalším způsobem subjektivní prezentace
výsledků je poster (plakátové sdělení). Obdobně jako přednáška i poster musí být přijat
organizátorem konference a nabízí možnost okamžitého hodnocení a diskutování
výsledků s jinými odborníky. Navíc přináší potenciální možnost navázání nových
kontaktů či zapojení do projektů. Oproti oběma předchozím formám publikace musí
prezentovat objektivní hodnocení výsledků a její přijetí je realizováno na základě
kladných/doporučujících recenzí. Předností publikace je zejména vyhledatelnost
v různých databázích a následně možnost čtenářského ohlasu neboli citace.
7.1 Základní pravidla publikování v prestižních časopisech
Časopisy, které jsou indexovány ve výše uvedených prestižních databázích Web of
Knowledge a Scopus, dosahují vysoké kvality, proto je třeba k nim přistupovat
s respektem, což však neznamená, že bychom se jich měli obávat a raději v nich
nepublikovat. Na publikace podávané do takovýchto časopisů jsou kladeny vysoké
nároky, které je třeba respektovat, a při jejich dodržení jsou šance na úspěšné přijetí
článku vysoké. Příklad procesu přijetí článku časopisem je demonstrován na obrázku 10.
Subprocesy
Přijato
Vráceno
k revizi
Staženo
autory
Zamítnuto
Předložení článku
100 %
Rozhodnutí editorů
53 %
28 %
19 %
První recenze
71 %
10 %
Rozhodnutí
42 %
29 %
Druhá recenze
35 %
7 %
Rozhodnutí
29 %
4 %
2 %
Publikováno
33 %
Obrázek 10: Proces přijetí článku časopisem

Stránka | 86
Časový harmonogram tohoto procesu je přibližně následující. Editoři (tj. i redakční rada
časopisu) provedou výchozí čtení, které určí, jestli obsah a postup výzkumu vyhovuje
zaměření daného časopisu (přibližně 1 týden). Následně editoři určí a kontaktují
2 recenzenty (přibližně 1 týden). Recenzenti pak mají přibližně 2 až 4 týdny na
zpracování svých ohodnocení. V závěru editoři zhodnotí poznámky a doporučení
recenzentů a rozhodnou se pro přijetí či odmítnutí článku (přibližně 2 týdny).
Očekávaná doba od poslání článku k reviznímu feedbacku tedy činí 1 až 2 měsíce.
Při psaní samotného příspěvku je důležité mít neustále na paměti základní zásady psaní
článku, jejichž respektování významně zvyšuje pravděpodobnost přijetí článku
k publikaci. Tyto zásady jsou následující:
 Originalita – článek musí obsahovat nové řešení či zpracování výsledků.
 Relevantnost – článek musí být významným přispěním pro danou oblast a musí
napomáhat rozšíření již známých poznatků.
 Postavení práce – článek musí přispívat k existující teorii a dávat jí novou
perspektivu.
 Metodologie výzkumu – veškeré závěry musí být platné a objektivní.
 Srozumitelnost, struktura a kvalita psaní – článek musí být napsán jednoduchým
a pochopitelným způsobem a musí zahrnovat logickou posloupnost argumentů.
 Teoretické a praktické uplatnění – prezentované výsledky musí být prakticky
i teoreticky uplatnitelné.
 Aktuálnost a relevance zdrojů – citované zdroje musí být aktuální a jejich
významnost musí přesahovat národní hranice.
 Mezinárodnost – článek je určen pro zahraniční čtenáře, proto musí mít globální
dopad.
 Kvalitní nadpis, klíčová slova a dobře napsaný abstrakt – tato poslední zásada je
klíčová, protože pokud není editorům hned v úvodu zřejmé, o čem článek
pojednává, stává se pro ně nehodnotným.
Další podstatnou zásadou je jednoznačné zacílení, tzn. že autor musí mít již předem
jasno, o čem daný článek bude a pro koho je určen. Za tímto účelem je vhodné vyhledat
několik potenciálně vhodných časopisů s odpovídajícím zaměřením a požadovanou
kvalitativní úrovní (při svém výběru však musí být autor realistický) a přečíst si alespoň
jedno číslo každého vybraného časopisu. Poté, co si jeden z časopisů vybere
k publikování svého článku, je nezbytné u tohoto časopisu prostudovat pokyny pro
autory se zaměřením na rozsah a typ publikace, počet slov, styly citací atd. Současně je
vhodné upozornit, že pokud pravidla časopisu neurčují jinak, měl by být článek napsán
v trpném rodě. Jakmile je článek hotov, je třeba zjistit, komu (editor, regional editor,
subject area editor) a jakým způsobem (email, tištěná kopie, online podání) má být
zaslán.
Dalším významným faktorem, který ovlivňuje rozhodování editorů o přijetí, je struktura
článku. Prvním souvislým textem, se kterým čtenář přichází do kontaktu, je abstrakt,
jehož smyslem je vystihnout základní podstatu a informace obsažené v daném

Stránka | 87
odborném textu. Na základě toho musí autor dbát na to, aby byl z abstraktu zřejmý
záměr (Purpose), metodologie (Design, Methods), dosažené výsledky (Results,
Findings), předpokládaný dopad na společnost (Social implications) a v neposlední řadě
přínos, tzn. co je na zveřejněných informacích nového a kdo z nich může mít prospěch
(Originality/Value). Abstrakt mívá obvykle 250 slov a může být napsán buď volným,
nebo strukturovaným způsobem. Někdy může být požadován také rozšířený abstrakt
(Extended Abstract) či grafický abstrakt (Graphical Abstract).
Po abstraktu obvykle následuje úvod, jehož cílem je uvést čtenáře do řešené
problematiky a popsat aktuální situaci v oblasti řešeného výzkumu, tzn. proč byl daný
výzkum realizován, jaký byl jeho cíl a jaký je jeho současný stav (krátká rešerše). Pokud
byla daná problematika či dílčí výsledky již publikovány (např. ve formě abstraktu nebo
předběžné zprávy o výsledcích výzkumu), je vhodné se o tom v úvodu zmínit
s příslušným bibliografickým odkazem. Základními pravidly pro psaní úvodu tedy jsou:
srozumitelně definovat problém, vsadit problém do kontextu, vysvětlit volbu výzkumné
metody, shrnout výsledky výzkumu a prezentovat jeho aktuální stav.
Ve všech oborech je zcela zásadní uvedení použitých metod výzkumu. Tyto metody
demonstrují způsob výzkumu, ale také nabízejí čtenáři návod, jak postupovat při řešení
obdobného problému. Nejprve je nutné se seznámit s požadavky konkrétního časopisu,
např. na detaily popisu výzkumu. Následně vysvětlit použitou metodu a zdůvodnit její
výběr (popisem metody je čtenář informován o vhodnosti vybrané metody a tedy i míře
kvality dosažených výsledků výzkumu), čímž je zároveň zdůvodněna relevantnost
výběru dané metody. V případě, že jsou v článku použity nové metody, je nutné provést
jejich podrobnou deskripci. V poslední době některé časopisy přistoupily i k další
úpravě, a to pravděpodobně proto, aby články nebyly moc dlouhé. Zavedly
tzv. Suplementary (Supporting) Information, kde jsou uváděny detailní popisy pokusů.
Stěžejní částí celého článku je prezentace dosažených výsledků. Jedná se o souhrnný
popis základních zjištění, který by měl obsahovat přiměřený počet číselných dat
doprovázených textovým výkladem. Konkrétní datové výsledky mohou být
prezentovány formou tabulky či grafu. Při formulování výsledků musí autor dbát na
jejich jasnost, jednoznačnost a srozumitelnost. Veškeré dosažené výsledky by měly být
interpretovány v kontextu předešlých publikací na téže téma.
Ke shrnutí základních poznatků z dosažených výsledků slouží diskuze a závěr. Jedná se
o nejsložitější část, která často rozhoduje o přijetí nebo zamítnutí celého příspěvku.
Jelikož se obě části vzájemně prolínají, tvoří mnohdy jednu společnou část článku.
Zatímco náplní diskuze je interpretace výsledků, obsahem závěru jsou z interpretace
výsledků vyplývající závěry. Obsahují-li výsledky nějaké extrémní rozdíly, tak v žádném
případě nesmí být zamlžovány ani překrucovány, ale musí být řádně vysvětleny. V této
části práce je vhodné vysvětlit teoretický a praktický přínos výsledků výzkumu
a všechny své závěry podložit konkrétními důkazy.
Jakmile je článek hotový a autor je přesvědčen o jeho kvalitě, může jej předložit
k přijímacímu procesu (viz obrázek 9). Pokud je článek autorovi vrácen s žádostí o revizi,

Stránka | 88
tak se jednoznačně jedná o dobrou zprávu, protože článek je v publikačním procesu.
Skoro každý článek je opravován alespoň jednou. Následně je vhodné potvrdit editorovi
žádost o revizi a ujasnit si, že autor porozuměl všem připomínkám. Jakmile je revize
článku dokončena, je spolu s průvodním dopisem zaslán zpět editorovi. Průvodní dopis
prokazuje, jak byl článek v souladu s požadavky na revizi přepracován a pokud tak
nebylo učiněno, tak obsahuje zdůvodnění proč.
Je-li článek v průběhu přijímacího procesu přece jen zamítnut, tak je dobré vznést dotaz
na editora, proč tomu tak bylo. Většina editorů ochotně poskytne detailní připomínky
o zamítnutém článku. Tyto připomínky je pak vhodné řádně zapracovat a vylepšený
článek nabídnout k publikování jinému časopisu, který je obdobného zaměření.
V některých časopisech se však může autor proti rozhodnutí, resp. negativnímu
stanovisku oponenta, odvolat s dostatečným odůvodněním. Mezi nejčastější důvody
zamítnutí patří:
 tematické odchýlení článku od zaměření časopisu,
 kvalitativní nedostatky, např. čitelnost, délka, rigoróznost, dostatečné přispění,
praktické využití výsledků,
 nereálné, nejasné, nesrozumitelné či neverifikovatelné výsledky,
 nedostatečný teoretický vývoj, tzn. pouhá deskripce již existující teorie,
 nevěrohodná metodologie.
7.2 Publikační etika
Při publikování výsledků vědy a výzkumu je nutné dodržovat určitá
pravidla, která jsou stanovena zákonem nebo jsou součástí nepsaného
etického kodexu vědeckých pracovníků. Následující pravidla jsou
založena na existujících pravidlech vydavatelství Elsevier a Výboru pro
publikační etiku [120] (COPE – Committee on Publication Ethics). Překlad do českého
jazyka byl převzat z webových stránek recenzovaného vědeckého časopisu Regionální
studia [121].
Normy pro rukopisy
Autoři článků by měli předložit přesný výčet provedené práce a objektivní argumentaci
k významu výsledků. Podkladová data by měla být prezentována ve studiích přesně.
Studie by měla obsahovat dostatečné podrobnosti a odkazy, které by ostatním umožnily
práci reprodukovat. Podvodné nebo vědomě nesprávné prohlášení představují neetické
chování a jsou nepřijatelné. Recenze a další obsah časopisu by měly být také přesné
a objektivní, a stanovisko redakce by mělo být jasně označeno jako takové.
Přístup k datům a jejich uchovávání
Autoři mohou být požádáni, aby poskytli zdrojová data použitá ve studii pro redakční
kontrolu, a měli by být připraveni poskytnout veřejnosti přístup k těmto údajům
(v souladu s ALPSP-STM prohlášení o datech a databázích). Pokud je to možné, tak autor

Stránka | 89
by měl být pro každý případ připraven uchovávat tyto údaje po přiměřeně dlouhou
dobu po zveřejnění.
Původnost a plagiátorství
Autoři by si měli ověřit, že předkládají plně původní dílo, a pokud autoři použili
práci/slova jiných, tak je musí vhodně citovat. Plagiátorství má mnoho forem, včetně
prezentování cizího rukopisu jako vlastní, dále přes kopírování a parafrázování
značných částí jiných prací (bez citace), až po přivlastňování si výsledků výzkumu
jiných. Plagiátorství ve všech svých formách znamená neetické publikační chování a je
neakceptovatelné.
Vícenásobné, nadbytečné a současné publikování
Autor by neměl publikovat rukopisy popisující v podstatě stejný výzkum ve více než
jednom časopise nebo primární publikaci. Odeslání stejného rukopisu do více než
jednoho časopisu současně představuje neetické publikační chování a je nepřijatelné.
Obecně platí, že autor nemůže předložit k projednání v jiném časopise dříve
publikovanou studii. Zveřejnění některých druhů článků (např. klinické pokyny,
překlady) ve více než jednom časopise je někdy ospravedlnitelné, pokud jsou splněny
určité podmínky. Autoři a redaktoři příslušných časopisů musí souhlasit se sekundární
publikací, která musí odrážet stejné údaje a interpretaci primárního dokumentu.
Primární odkaz musí být uvedený v sekundární publikaci.
Citování zdrojů
Správná a úplná citace práce druhých musí být vždy uvedena. Autoři by měli citovat
publikace, které měly zásadní vliv na podobu přihlašovaného článku. Informace získané
soukromě, jak v rozhovoru, korespondencí, nebo diskusí se třetí stranou, nesmí být
použity nebo uvedeny bez výslovného, písemného souhlasu zdroje. Informace získané
v rámci důvěrných služeb, jako jsou rukopisy recenzentů nebo žádosti o granty, nesmí
být použity bez výslovného písemného souhlasu autora práce těchto dokumentů.
Autorská práva k článku
Autorství by mělo být omezeno na ty, kdo významně přispěli k finální koncepci, designu,
provedení, nebo výkladu přihlášené studie. Všichni ti, kteří ve značné míře přispěli
k tvorbě článku, by měli být uvedeni jako spoluautoři. Pokud existují další lidé, kteří
participovali v jistých podstatných aspektech výzkumného projektu, tak by měli být
uznáni a uvedeni jako participující. Odpovědný autor by měl zajistit, aby všichni
příslušní spoluautoři byli ve studii uvedeni, a aby všichni spoluautoři viděli a schválili
konečnou verzi článku, souhlasili s jeho předložením k publikaci.
Nebezpečí a lidské nebo zvířecí objekty výzkumu
Pokud práce zahrnuje chemikálie, postupy nebo zařízení, kdy existuje nějaké neobvyklé
nebezpečí spojené s jejich používáním, musí je autor jasně identifikovat v rukopise.
Pokud práce zahrnuje využití lidských nebo zvířecích objektů, pak by měl autor zajistit,
že rukopis obsahuje prohlášení, že všechny postupy byly provedeny v souladu

Stránka | 90
s příslušnými právními předpisy a institucionálními pokyny, a že odpovídající
institucionální výbor je schválil. Autoři by měli v rukopise zahrnout prohlášení, že
obdrželi souhlas s experimenty od lidí využívaných při pokusech. Práva na soukromí
lidských objektů musí být vždy dodržena.
Zveřejňování a střet zájmů
Všichni autoři zveřejní ve svém rukopise jakýkoliv finanční nebo jiný střet zájmů, který
by mohl ovlivnit výsledky nebo interpretaci jejich rukopisu. Všechny zdroje finanční
podpory pro projekt by měly být zveřejněny. Mezi příklady možných střetů zájmů, které
by měly být zveřejněny, patří: zaměstnání, poradenská činnost, legální vlastnictví,
honoráře, placené odborné svědectví, patentové přihlášky/registrace a granty nebo jiné
financování. Potenciální střety zájmů by měly být zveřejněny v nejbližší možné fázi.
Zásadní chyby v publikovaných pracích
Když autor odhalí významnou chybu nebo nepřesnost v jeho/její vlastní publikované
práci, je povinen neprodleně informovat redaktora časopisu nebo vydavatele
a spolupracovat s redaktorem při stáhnutí článku nebo při opravení studie. Pokud se
redaktor nebo vydavatel dozví od třetí strany, že publikovaná práce obsahuje závažné
chyby, je povinností autora, aby neprodleně stáhnul nebo opravil studii, nebo poskytl
redaktorovi důkazy o správnosti původního článku.
POZNÁMKA
Výše uvedená pravidla jsou určena autorům, kteří hodlají publikovat ve
vědeckém časopise. Nejedná se však o jediná pravidla prosazovaná
sdružením COPE. COPE prosazuje také pravidla pro editory vědeckých
časopisů, proces recenzního řízení, vydavatele, způsob, jakým dochází ke
stažení článků a další. Úplný seznam pravidel pro všechny zájmové skupiny
lze nalézt v sekci průvodců WWW stránek COPE [122].
7.3 Viditelnost a šíření výsledků VaV
Ve chvíli, kdy je výsledek publikován, je třeba zabezpečit i jeho zviditelnění a šíření.
K tomuto účelu slouží primárně databáze a repozitáře jednotlivých vydavatelství
(viz kapitola 2), které jsou však většinou zpoplatněné. Vedle nich však existují i veřejné
vědecké sociální sítě, na kterých je možné dané výsledky nebo informace o nich zveřejnit
bezplatně. Mezi celosvětově nejznámější patří např. ResearchGate nebo Google Scholar.
ResearchGate [123] je mezinárodní projekt
speciálně vytvořený pro vědce a akademiky,
jimž má usnadnit vzájemnou komunikaci,
spolupráci a přístup k vědecké literatuře. Tento projekt byl založen v roce 2008 dvěma
fyziky (Dr. Ijad Madisch a Dr. Sören Hofmayer) a informatikem (Horst Fickenscher).
Základními funkcemi ResearchGate jsou:

Stránka | 91
 tvorba vlastního osobního profilu,
 stanovení oblastí zájmu registrovaných účastníků,
 zveřejňování plných textů publikací v osobním profilu vědce (kontrola toho, zda
plný text je možno zveřejnit, zda je to v souladu s autorským právem, je však na
samotném vědci), a to včetně podpůrných materiálů jako jsou např. zdrojová
data,
 shromažďování dalších informací k jednotlivým publikacím, např. co je v nich
citováno, kde jsou citovány,
 využití online burzy práce se specializací na pozice pro vědce a akademiky.
Velmi mocné jsou sociální aspekty sítě, tedy možnost snadno navázat kontakt s dalšími
vědci. ResearchGate poskytuje v tomto ohledu řadu nástrojů, které je možno použít.
Přidáváním publikací do profilu vědce se vytváří síť tvořená spoluautory. Nově zadaná
publikace se přitom automaticky přidává do profilu spoluautorů, pokud mají profil na
ResearchGate. Podobně po vyplnění citovaných publikací se upozornění na novou citaci
odesílá automaticky citovanému vědci.
Jednotlivé vědce je pak možné v rámci sítě kontaktovat přímo zasláním zprávy nebo
prostou žádostí o zpřístupnění textu. ResearchGate lze využít také ke zveřejnění otázek,
výzev - tedy ke komunikaci se širší odbornou veřejností v rámci zvoleného oboru.
POZNÁMKA
Pro rychlé zjištění základních informací o časopisech a možnostech autorů k
práci s články v nich publikovanými mohou posloužit systémy jako je
SHERPA/RoMEO [124].
Tyto systémy obsahují informace o časopisech a jejich politikách
zveřejňování výsledků a možnostech samoarchivace.
ResearchGATE funguje zároveň jako jednotná informační brána, díky níž je možné
z jednoho místa využívat různé zdroje vědecké literatury (PubMed, CiteSeer, arXiv.org,
NASA Library aj.), včetně volně dostupných databází odborné literatury zpřístupněné
v režimu Open Access. ResearchGate v současné době využívá téměř 3 mil. uživatelů ze
193 zemí světa a obsahuje přibližně 50 mil. abstraktů a 11 mil. plných textů (údaj
z června 2013). Registrace a užívání ResearchGATE je bezplatné.
Google Scholar [37] je aplikace vyhledávací technologie Google
zaměřená na obsah akademického charakteru. Cílem služby
Google Scholar je třídit články tak, jak to dělají výzkumní
pracovníci, tzn. vzít v potaz celý text každého článku, autora, publikační zdroj, ve kterém
se článek objevil, a kolikrát byl citován v jiné vědecké literatuře. Nejrelevantnější
výsledky se objeví vždy na první stránce.

Stránka | 92
Index vyhledávače Google Scholar zahrnuje veřejně přístupný obsah, knihy i články
přístupné pouze uživatelům placených archívů jako ACM Digital Library či IEEE Xplore.
Podobně jako internetový prohledávač, i Google Scholar prohledává plný text
dokumentů, přičemž navíc umožňuje omezit výsledky vyhledávání podle autora,
vydavatele, data publikace, předdefinovaných tematických okruhů či části titulu
hledaného dokumentu.
Google Scholar umožňuje zájemcům zřízení profilu s možností sledování citací, dalších
vědců apod. Zásadním rozdílem proti běžným systémům, jako je třeba Scopus nebo WoS,
je možnost přímo zasáhnout do vlastního profilu a přidat např. publikace, které Google
Scholar sám nenašel.
Od ostatních systémů se liší také svým zaměřením. Google Scholar totiž prohledává
výhradně zdroje, které jsou volně přístupné na Internetu (např. open access časopisy
nebo jiné typy dokumentů, jako jsou kvalifikační práce), a které obvykle nejsou
předmětem zájmu čistě vědecky orientovaných systémů. Google Scholar proto může
napomoci najít dopady práce vědce, které by jinak byly pouze obtížně identifikovatelné.

Stránka | 93
Rejstřík
A
ACS Publications 30
Article Influence Score 28
autocitace 25,56,74-75
C
C-index 28
Central European Journal of Social Sciences and Humanities 31
Centrální evidence projektů viz CEP
CEA 40
CEP 40,49
CEZ 40
citace 19-20,22-28,74,89
citační databáze 28
Cited half-life 28
Citing half-life 28
COPE 88,90
D
Disciplinarity Index 28
DOI 57,79-80
E
EBSCO Academic Search Complet 31
Eigenfactor 28
Emerald 29,31
ERIH 31,57-58,74,76,79
European Reference Index for the Humanities viz ERIH
Evropská nadace pro vědu 31,42
experimentální vývoj 15,33
G
g-index 27
Garfield Eugene 21
Google Scholar 27,91-92
GA AV ČR 43
GAČR 42
Grantová agentura Akademie věd České republiky viz GA AV ČR
Grantová agentura České republiky viz GAČR

Stránka | 94
H
h-index 21,25-28
Hirschův index viz h-index
Horizon 2020 41
I
Immediacy index 28
Impact Factor 21-22,24,28,74-75
Informační systém VaVaI 38-40,51
inovace 33,61,75,81
J
Journal Citation Reports 22,30,72
Journal Storage viz JSTOR
JSTOR 31
K
komercializace výsledku 56
P
paradigma 13
patent 56,60,66,72,78,81
plagiátorství 20,58,89
ProQuest Central 32
Průměrný percentil 28
R
Rada pro výzkum, vývoj a inovace viz RVVI
Rejstřík informací o výsledcích viz RIV
repozitář 20,21,29,90
ResearchGate 90-91
RIV 40,50-54,71,82-84
RVVI 36,51,56,71-73
S
ScienceDirect 32
scientometrie 20,21,49
SCImago Journal Rank 23-24
Scopus 21,25,28,30,55,58,76,85
Source Normalized Impact per Paper 25
SpringerLink 32

Stránka | 95
T
TAČR 43
Technologická agentura České republiky viz TAČR
teorie 15
U
Ulrichsweb Global Serials Directory 32
V
VES 40
věda 9,11,14,19
VKLAP 49,51,84
Výboru pro publikační etiku viz COPE
výsledek VaV
článek 57-58,72,76,79
článek ve sborníku 59,72,76,80
metodiky, postupy a specializované mapy 62-63,72,82
odborná kniha a kapitola v knize 58-59,72,76,80
odrůda a plemeno 60,72,81
patent viz patent
poloprovoz a ověřená technologie 61,72,82
prototyp a funkční vzorek 61,72,82
software 63,72,82
užitný a průmyslový vzor 61,72,81
výzkum
aplikovaný 14,33
experimentální 15,33
základní 14,33
výzkumná organizace (instituce) 34-39,41,50,67-68
W
Web of Knowledge 21,22,29-30,76,85
Web of Science 21,26-28,30,57,72
Wiley Online Library 32
Z
Zotero 20

Stránka | 96

Stránka | 97
Zkratky
ACS American Chemical Society
AERES Agence d’évaluation de la recherche et de l’enseignement supérieur
AV Akademie věd
CEA Centrální evidence aktivit výzkumu, vývoje a inovací
CEJSH Central European Journal of Social Sciences and Humanities
CEP Centrální evidence projektů
CEZ Centrální evidence výzkumných záměrů
COPE Committee on Publication Ethics
CSL Citation Style Language
CWTS Centre for Science and Technology
ČR Česká republika
DOI Digital Object Identifier
DCP Database Citation Potential (Citační potenciál databáze)
e-ISSN Electronic International Standard Serial Number (někdy též označované jako
EISSN)
EISSN Electronic International Standard Serial Number (někdy též označované jako
e-ISSN)
EPO European Patent Office (Evropská patentová kancelář)
ERC European Research Council (Evropská rada pro výzkum)
ERIH European Reference Index for the Humanities
ESF Evropská nadace pro vědu (European Science Foundation)
GEV Gruppi di Esperti della Valutazione
GIS geografický informační systém
IČO identifikační číslo
IEEE Institute of Electrical and Electronics Engineers
IF impakt faktor
IFO očištěný impakt faktor
IP intelectual property (duševní vlastnictví)
ISBN International Standard Book Number
ISI Institute for Scientific Information
ISSN International Standard Serial Number

Stránka | 98
IS VaVaI Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
IT informační technologie
JCR Journal Citation Reports
MS Microsoft
MŠMT Ministerstvo školství a tělovýchovy
MZ Ministerstvo zdravotnictví
NK Národní knihovna
NP Národní politika
NRRE Národní referenční rámec excelence
OECD Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj)
OVHP oborové verifikační a hodnotící panely
p-ISSN Print International Standard Serial Number
PBZ požárně bezpečnostní zařízení
PDB Portable Document Format
RDCP Relative Database Citation Potential
RIP Registr informací o publikacích výzkumu a vývoje v rozpočtových
a příspěvkových organizacích
RIP Raw Impact per Paper
RIV Rejstřík informací o výsledcích
RVVI Rada vlády pro vědu, výzkum a inovace
SHV společenské a humanitní vědy
SJR SCImago Journal Rank
SNIP Source Normalized Impact per Paper
ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví
USA United States of America (Spojené státy americké)
USPTO US Patent Office (Patentová kancelář Spojených států)
UT ISI Unique Article Identifier
VaV výzkum a experimentální vývoj
VaVaI výzkum a experimentální vývoj a inovace
VES Evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích
VO výzkumná organizace
VQR Valutazione della Qualità della Ricerca

Stránka | 99
VŠB-TUO Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
VVO veřejné výzkumné organizace
VVS veřejná vysoká škola
WoK Web of Knowledge
WoS Web of Science
WWW world wide web

Stránka | 100

Stránka | 101
Použitá literatura
[1] DICTIONARY.COM LLC. Science [online]. Dostupné z:
http://dictionary.reference.com/browse/science [cit. 2013-08-2].
[2] Albert Einstein (portrét) [online]. Dostupné z:
http://hdl.loc.gov/loc.pnp/cph.3b46036 [cit. 2013-03-12].
[3] RUFFIEUX, Alain, BRIAIS, Bernard. Mýty a legendy - Egypt, Řecko, Galie. Bratislava:
GEMINI, 1992. 143 s. ISBN 80-85265-50-8.
[4] ARISTOTELES. On the Soul [online]. 350n. l. Dostupné z:
http://classic.mit.edu/Aristotle/soul.html [cit. 2013-03-13].
[5] GENDLIN, Eugene T. Line by Line Commentary on Aristotle’s De Anima [online].
Chicago: University of Chicago, 2012. Dostupné z:
http://www.focusing.org/aristotle/ [cit. 2013-03-13].
[6] ARISTOTELES. Metaphysics [online]. 350n. l. Dostupné z:
http://classic.mit.edu/Aristotle/metaphysics.html [cit. 2013-03-13].
[7] PLATON. Euthyphro [online]. 380n. l. Dostupné z:
http://classic.mit.edu/Plato/euthyfro.html [cit. 2013-03-13].
[8] KUHN, Thomas S. The Structure of Scientific Revolutions. 3. vyd. Chicago: University
of Chicago Press, 1996. 212 s. ISBN 0-226-45808-3.
[9] OECD. Příručka Frascati - Navrhovaná standardní praxe průzkumů výzkumu a
experimentálního vývoje [online]. 6. vyd. Paríž: OECD Publication Service, 2002. 177
s. ISBN 92-64-19903-9. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/frascati_manual_2002_v_ceske_verzi/$Fil
e/frascati_manual_2002.pdf [cit. 2013-03-20].
[10] OXFORD UNIVERSITY PRESS. Research [online]. Dostupné z:
https://oxforddictionaries.com/definition/english/research [cit. 2013-08-2].
[11] ČESKO. Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a
inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací). Sbírka zákonů ČR. 2002,
roč. 2002, č. 56,
[12] HOUGHTON MIFFLIN COMPANY. The American Heritage Dictionary of the English
Language. 4 vyd. Boston, USA: Houghton Mifflin Harcourt, 2006. 2112 s. ISBN 978-
0618701728.
[13] OXFORD UNIVERSITY PRESS. Scientific Method [online]. Dostupné z:
http://oxforddictionaries.com/definition/english/scientific-
method?q=scientific+method [cit. 2013-08-2].

Stránka | 102
[14] Laplace’s Demon [online]. Dostupné z:
https://www.stsci.edu/~lbradley/seminar/laplace.html [cit. 2012-01-30].
[15] LORENTZ, Edward N. Deterministic Nonperiodic Flow. Journal of the Atmospheric
Sciences. 1963, roč. 20, č. 2, s. 130–141. doi: 10.1175/1520-
0469(1963)020%3C0130:DNF%3E2.0.CO;2
[16] Climateprediction.net [online]. Dostupné z: http://climateprediction.net/ [cit.
2013-04-28].
[17] STAINFORTH, D. A. et al. Uncertainty in predictions of the climate response to
rising levels of greenhouse gases. Nature. 2005, roč. 433, č. 7024, s. 403–406. doi:
10.1038/nature03301
[18] ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s
právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Sbírka zákonů
ČR. 2000, roč. 2000, č. 36,
[19] ČNI. ČSN ISO 690:2011 Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické
odkazy a citace informačních zdrojů. 2011.
[20] ZOTERO. Zotero Style Repository [online]. Dostupné z:
http://www.zotero.org/styles/ [cit. 2013-04-29].
[21] ZELLE, Rintze M., BENNETT, Frank G. Jr., D’ARCUS, Bruce. Citation Style Language
1.0.1 [online]. Dostupné z: http://citationstyles.org/downloads/specification.html
[cit. 2013-04-28].
[22] Zotero [online]. Dostupné z: http://www.zotero.org [cit. 2013-04-29].
[23] Mendeley [online]. Dostupné z: http://www.mendeley.com [cit. 2013-04-28].
[24] Papers [online]. Dostupné z: http://www.papersapp.com/papers/ [cit. 2013-04-
28].
[25] THOMPSON REUTERS. EndNote [online]. Dostupné z: http://endnote.com/ [cit.
2013-05-20].
[26] GARFIELD, Eugen. The History and Meaning of the Journal Impact Factor. JAMA.
2006, roč. 295, č. 1, s. 90–93. doi: 10.1001/jama.295.1.90
[27] VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008.
32 s.
[28] The Thomson Reuters Impact Factor [online]. Dostupné z:
http://wokinfo.com/essays/impact-factor/ [cit. 2013-05-30].
[29] GONZALEZ-PEREIRA, Borja, GUERRERO-BOTE, Vicente, MOYA-ANEGON, Felix. The
SJR indicator: A new indicator of journals’ scientific prestige. arXiv:0912.4141
[online]. 2009, Dostupné z: http://arxiv.org/abs/0912.4141 Dostupné z:
http://arxiv.org/abs/0912.4141 [cit. 2013-05-30].

Stránka | 103
[30] SCImago Journal and Country Rank [online]. Dostupné z:
http://www.scimagojr.com/ [cit. 2013-05-30].
[31] Seznam časopisů s indikátorem SCImago Journal Rank [online]. Dostupné z:
http://www.scimagojr.com/journalrank.php [cit. 2013-05-30].
[32] MOED, Henk F. Measuring contextual citation impact of scientific journals. Journal
of Informetrics. 2010, roč. 4, č. 3, s. 265–277. doi: 10.1016/j.joi.2010.01.002
[33] WALTMAN, Ludo et al. Some modifications to the SNIP journal impact indicator.
Journal of Informetrics. 2013, roč. 7, č. 2, s. 272–285. doi: 10.1016/j.joi.2012.11.011
[34] CWTS Journal Indicators [online]. Dostupné z: http://www.journalindicators.com/
[cit. 2013-05-31].
[35] HIRSCH, J. E. An index to quantify an individual’s scientific research output.
Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America.
2005, roč. 102, č. 46, s. 16569–16572. doi: 10.1073/pnas.0507655102
[36] HARZING, A. W. Publish or Perish [online]. Dostupné z:
http://www.harzing.com/pop.htm [cit. 2013-05-31].
[37] Google Scholar [online]. Dostupné z: http://scholar.google.cz/ [cit. 2013-05-31].
[38] EGGHE, Leo. Theory and practise of the g-index. Scientometrics. 2006, roč. 69, č. 1,
s. 131–152. doi: 10.1007/s11192-006-0144-7
[39] ALONSO, S. et al. h-Index: A review focused in its variants, computation and
standardization for different scientific fields. Journal of Informetrics. 2009, roč. 3, č.
4, s. 273–289. doi: 10.1016/j.joi.2009.04.001
[40] h-index and Variants [online]. Dostupné z: http://sci2s.ugr.es/hindex/ [cit. 2013-
05-31].
[41] BERGSTROM, Carl T. The EigenfactorTM Metrics. The Journal of Neuroscience. roč.
28, č. 45, s. 11433–11434. doi: 10.1523/JNEUROSCI.0003-08.2008
[42] eigenFACTOR.org ranking and mapping scientific knowledge [online]. Dostupné z:
http://www.eigenfactor.org/ [cit. 2013-06-1].
[43] BRAS-AMORÓS, Maria, DOMINGO-FERRER, Josep, TORRA, Vicenç. A bibliometric
index based on the collaboration distance between cited and citing authors. Journal
of Informetrics. 2011, roč. 5, č. 2, s. 248–264. doi: 10.1016/j.joi.2010.11.001
[44] DISCIPLINARITY INDEX [online]. Dostupné z: http://incites-
help.isiknowledge.com/incites_113_live/glossaryAZgroup/g5/4230-TRS.html [cit.
2013-06-1].
[45] Cited Half-Life [online]. Dostupné z: http://admin-
apps.webofknowledge.com/JCR/help/h_ctdhl.htm [cit. 2013-06-1].
[46] Citing Half-Life [online]. Dostupné z: http://admin-
apps.webofknowledge.com/JCR/help/h_ctghl.htm [cit. 2013-06-1].

Stránka | 104
[47] HISTORICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR. Bibliografické databáze [online].
Dostupné z: http://biblio.hiu.cas.cz/ [cit. 2013-06-1].
[48] Emerald [online]. Dostupné z: https://www.emeraldinsight.com/ [cit. 2013-06-1].
[49] Science Direct [online]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/ [cit. 2013-06-
1].
[50] DSpace [online]. Dostupné z: http://www.dspace.org/ [cit. 2013-06-12].
[51] DSpace VŠB-TUO [online]. Dostupné z: https://dspace.vsb.cz/ [cit. 2013-06-12].
[52] THOMPSON REUTERS. Web of Science [online]. Dostupné z:
http://webofknowledge.com [cit. 2013-05-8].
[53] Web of Science WoK Info [online]. Dostupné z:
http://wokinfo.com/products_tools/multidisciplinary/webofscience/ [cit. 2013-
06-2].
[54] Conference Proceedings Citation Index [online]. Dostupné z:
http://thomsonreuters.com/conference-proceedings-citation-index/ [cit. 2013-
06-2].
[55] ELSEIVER. Scopus [online]. Dostupné z: https://www.scopus.com [cit. 2013-05-8].
[56] What does Scopus cover? [online]. Dostupné z:
http://www.info.sciverse.com/scopus/scopus-in-detail/facts/ [cit. 2013-06-2].
[57] ACS Publiactions [online]. Dostupné z: http://pubs.acs.org/ [cit. 2013-06-3].
[58] AMERICAN CHEMICAL SOCIETY PUBLICATIONS [online]. Dostupné z:
https://www.vutbr.cz/knihovny/eiz/seznam-databazi/acs [cit. 2013-06-3].
[59] Central European Journal of Social Sciences and Humanities [online]. Dostupné z:
http://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/ [cit. 2013-06-3].
[60] Academic Search Complete [online]. Dostupné z:
http://www.ebscohost.com/academic/academic-search-complete [cit. 2013-06-3].
[61] Emerald [online]. Dostupné z: https://www.emeraldinsight.com/ [cit. 2013-06-3].
[62] ERIH [online]. Dostupné z: http://www.esf.org/hosting-experts/scientific-review-
groups/humanities/erih-european-reference-index-for-the-humanities/erih-
foreword.html [cit. 2013-05-8].
[63] JSTOR [online]. Dostupné z: http://www.jstor.org/ [cit. 2013-06-3].
[64] ProQuest Central [online]. Dostupné z: http://www.proquest.com/en-
US/catalogs/databases/detail/proquestcentral.shtml [cit. 2013-06-3].
[65] ScienceDirect [online]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/ [cit. 2013-06-
3].
[66] Springer Link [online]. Dostupné z: http://link.springer.com/ [cit. 2013-06-3].

Stránka | 105
[67] Ulrichsweb Global Serials Directory [online]. Dostupné z:
https://ulrichsweb.serialssolutions.com [cit. 2013-06-3].
[68] Ulrichsweb.com [online]. Dostupné z:
http://www.aip.cz/produkt.php?produkt=2688 [cit. 2013-06-3].
[69] Wiley Online Library [online]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/ [cit.
2013-06-3].
[70] ČESKO. Nařízení vlády 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu,
experimentálního vývoje a inovací. Sbírka zákonů ČR. 2009, roč. 2009, č. 129,
[71] ČESKO. Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Sbírka zákonů
ČR. 2005, roč. 2005, č. 122,
[72] RVVI. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 - 2015 [online].
Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=532844 [cit. 2013-
05-24].
[73] VLÁDA ČR. Usnesení Vlády České Republiky ze dne 8. června 2009 č. 729 o Národní
politice výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015 [online].
Dostupné z:
http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/6BFDE5B071A154C
5C12575E5004024F1/$FILE/729%20uv090608.0729.pdf [cit. 2013-05-24].
[74] KLUSÁČEK, Karel et al. Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České Republice
[online]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008. 166 s. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/Z
elena_kniha_VaVaI.pdf [cit. 2013-05-24].
[75] KLUSÁČEK, Karel, KUČERA, Zděněk, PAZOUR, Michal. Bílá kniha výzkumu, vývoje a
inovací v České Republice [online]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008. 48
s. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/B
ila_kniha_VaVaI.pdf [cit. 2013-05-24].
[76] KLUSÁČEK, Karel et al. Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik
výzkumu, vývoje a inovací [online]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008. 72
s. Dostupné z:
¨http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/
Modra%20kniha%20VaVaI.pdf [cit. 2013-05-24].
[77] RVVI. Aktualizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta
2009 až 2015 s výhledem do roku 2020 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=682145 [cit. 2013-06-12].
[78] RÁKOSNÍK, Jiří. Zásady institucionálního financování VaV [online]. Dostupné z:
http://repozitar.techlib.cz/record/466?ln=cs [cit. 2013-10-22].

Stránka | 106
[79] Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 18. prosince
2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum,
technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) [online]. Dostupné z:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32006D1982:CS:NOT [cit.
2013-05-24].
[80] Research & Innovation HORIZON 2020 [online]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/research/horizon2020/index_en.cfm [cit. 2013-05-24].
[81] ZAJÍČKOVÁ, Markéta. Granty v Evropské Unii [online]. Dostupné z:
http://student.finance.cz/zpravy/finance/292576-granty-v-evropske-unii/ [cit.
2013-08-2].
[82] ESF. Running EUROCORES Programmes [online]. Dostupné z:
http://www.esf.org/coordinating-research/eurocores/running-programmes.html
[cit. 2013-08-2].
[83] GAČR. Podpora projektů [online]. Dostupné z: http://www.gacr.cz/podpora-
vyzkumu/ [cit. 2013-05-24].
[84] Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací ČR [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/storage/att/987440D1EC4ABC82D726B0288FAFC465/II
I%20reforma%20syst%C3%A9mu%20VaVaI%20v%20%C4%8CR.pdf [cit. 2013-
05-24].
[85] VKLAP. Dostupné z: https://www.isvav.cz/vklap/ [cit. 2013-04-30].
[86] Hodnocení výzkumu a vývoje a jeho výsledků v roce 2004 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18750 [cit. 2013-04-30].
[87] Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací [online]. Dostupné
z: https://www.isvav.cz/ [cit. 2013-04-30].
[88] Webová kontrolní služba pro IS VaVaI [online]. Dostupné z:
https://www.isvav.cz/kontrola/index.jsp [cit. 2013-05-1].
[89] DERS. OBD [online]. Dostupné z: http://www.ders.cz/display/WEBP/OBD [cit.
2013-05-2].
[90] RVVI. Usnesení k jednotlivým bodům programu 283. zasedání Rady pro výzkum,
vývoj a inovace dne 31. května 2013 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=684646 [cit. 2013-06-12].
[91] CrossRef [online]. Dostupné z: http://www.crossref.org/ [cit. 2013-05-8].
[92] RVVI. Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České
republice pro hodnocení výsledků druhu Jneimp [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=503762 [cit. 2013-05-4].
[93] ČESKO. Zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích. Sbírka zákonů ČR.
1995, roč. 1995, č. 8, s. 459.

Stránka | 107
[94] ČESKO. Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech zlepšovacích návrzích. Sbírka zákonů.
1990, roč. 1990, č. 86, s. 1950.
[95] ČESKO. Zákon č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin a p změně zákona
č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. Sbírka zákonů ČR.
2000, roč. 2000, č. 115,
[96] ČESKO. Zákon č. 154/2000 Sb., p šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářskách
zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon). Sbírka
zákonů ČR. roč. 2000, č. 49, s. 2274.
[97] REF 02.2011 Assessment framework and guidance on submissions [online].
Dostupné z:
http://www.ref.ac.uk/media/ref/content/pub/assessmentframeworkandguidanc
eonsubmissions/GOS%20including%20addendum.pdf [cit. 2013-10-17].
[98] REF 01.2010 Units of assessment and recruitment of expert panels [online].
Dostupné z:
http://www.ref.ac.uk/media/ref/content/pub/unitsofassessmentandrecruitment
ofexpertpanels/01_10.pdf [cit. 2013-10-18].
[99] REF 01.2012 Panel criteria and working methods [online]. Dostupné z:
http://www.ref.ac.uk/media/ref/content/pub/panelcriteriaandworkingmethods/
01_12.pdf [cit. 2013-10-18].
[100] Valutazione della Qualità della Ricerca 2004-2010 (VQR 2004-2010) [online].
Dostupné z: http://www.anvur.org/rapporto/ [cit. 2013-10-18].
[101] AERES [online]. Dostupné z: http://www.aeres-evaluation.fr/ [cit. 2013-10-18].
[102] Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR a implementace jeho výsledků do
strategických dokumentů. [online]. Dostupné z: http://audit-vav.reformy-msmt.cz/
[cit. 2013-10-19].
[103] Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací [online].
Dostupné z: http://metodika.reformy-msmt.cz/ [cit. 2013-10-19].
[104]MORAVCOVÁ, Jitka. Jak dál v hodnocení a financování vědy: doporučení
mezinárodního auditu [online]. Dostupné z:
http://repozitar.techlib.cz/record/467?ln=cs [cit. 2013-10-19].
[105]HRONOVÁ, Stanislava. Projekt Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu,
vývoje a inovací: naděje a očekávání [online]. Dostupné z:
http://repozitar.techlib.cz/record/464?ln=cs [cit. 2013-10-18].
[106]MÜNICH, Daniel. Zásady institucionálního hodnocení VaV připravovaného v rámci
Ipn Metodika: Efektivní systém hodnocení a financování VaVaI [online]. Dostupné z:
http://repozitar.techlib.cz/record/465 [cit. 2013-10-18].

Stránka | 108
[107]RVVI. Popis jednotlivých etap hodnocení dle schválené metodiky 2005 [online].
Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18751 [cit. 2013-
05-3].
[108]RVVI. Hodnocení výzkumu a vývoje v roce 2006 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=21846 [cit. 2013-05-3].
[109]RVVI. Hodnocení výzkumu a vývoje a jejich výsledků v roce 2007 [online]. Dostupné
z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=31543 [cit. 2013-05-4].
[110]RVVI. Skupiny oborů CEP & CEZ & RIV [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=973 [cit. 2013-05-4].
[111]RVVI. Klasifikace oborů CEP & CEZ & RIV [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=1374 [cit. 2013-05-4].
[112]RVVI. Hodnocení výsledků výzkumu a vývoje v roce 2008 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=503762 [cit. 2013-05-4].
[113]MÜNICH, Daniel. Citační bratrstva [online]. Dostupné z:
http://metodikahodnoceni.blogspot.cz/2012/05/citacni-bratstva.html [cit. 2013-
05-4].
[114]RVVI. Hodnocení výsledků výzkumu a vývoje v roce 2009 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=532412 [cit. 2013-05-4].
[115]RVVI. Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků
ukončených programů 2013 [online]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=685899 [cit. 2013-10-15].
[116]THOMPSON REUTERS. Journal Citation Report [online]. Dostupné z: http://admin-
apps.webofknowledge.com/JCR/JCR?PointOfEntry=Home&SID=1BM@f5MkKL2BP
7NgL5E [cit. 2013-05-9].
[117]NK. Online katalog Národní knihovny ČR [online]. Dostupné z:
http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=nkc [cit. 2013-05-
9].
[118]ÚPV. Rešeršní databáze patentů a užitných vzorů [online]. Dostupné z:
http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.pts.frm [cit. 2013-05-11].
[119]ÚPV. Rešeršní databáze průmyslových vzorů [online]. Dostupné z:
http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.vzs.frm [cit. 2013-05-11].
[120] COPE - Committee on Publication Ethics [online]. Dostupné z:
http://publicationethics.org/ [cit. 2013-06-3].
[121] Etický kodex - Regionální studia [online]. Dostupné z: http://www.regionalni-
studia.cz/index.php/cs/ocasopise/eticky-kodex [cit. 2013-06-3].
[122] COPE - Guidelines [online]. Dostupné z:
http://publicationethics.org/resources/guidelines [cit. 2013-06-3].

Stránka | 109
[123] ResearchGate [online]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/home.Home.html [cit. 2013-06-13].
[124] SHERPA/RoMEO [online]. Dostupné z:
http://www.sherpa.ac.uk/romeo/search.php [cit. 2013-06-12].

Stránka | 110

Stránka | 111
Seznam obrázků a tabulek
Obrázek 1: Sir Issac Newton (Portrét Isaaca Newtona od Godfreye Knellera, 1689) a
Albert Einstein (Knihovna kongresu USA, 1947 [2]). ..................................................................... 10
Obrázek 2: Loď boha Re (převzato z [3]) ............................................................................................ 11
Obrázek 3: Busty Aristotela a Platóna .................................................................................................. 12
Obrázek 4: Výsledky predikce vývoje teploty klimatickými modely Climateprediction.net
(převzato z [17]) ........................................................................................................................................... 19
Obrázek 5: Seznam časopisů s indikátorem SCImago Journal Rank [31] ............................... 24
Obrázek 6: Schéma stanovování h-indexu (adaptováno z [35]) ................................................ 26
Obrázek 7: Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ..................... 39
Obrázek 8: Organizace sběru dat pro účely výkaznictví RIV ....................................................... 52
Obrázek 9: Příklad hodnocení institucí v systému hodnocení REF2014 (převzato z [97])
............................................................................................................................................................................. 65
Obrázek 10: Proces přijetí článku časopisem .................................................................................... 85
Tabulka 1: Rozdíl mezi hodnotami indikátorů Impact Factor a SCImago Journal Rank .. 24
Tabulka 2: Příklad komparace h-indexu a g-indexu ....................................................................... 27
Tabulka 3: Hodnocení úrovně kvality výsledků ve Velké Británii (převzato z [97]) ......... 65
Tabulka 4: Bodové ohodnocení druhů výsledků podle Metodiky hodnocení 2006 (zdroj
[108]) ................................................................................................................................................................ 72
Tabulka 5: Skupiny oborů (zdroj [110]) .............................................................................................. 73
Tabulka 6: Bodové hodnocení publikačních výsledků v roce 2014 a v dalších letech
(zdroj [90]) ...................................................................................................................................................... 76
Tabulka 7: Bodové a procentní limity pro jednotlivé druhy výsledků (zdroj [90]) ........... 77
Seznam příloh
Příloha 1: Zjednodušená exportní dávka se struktuře RIV13

Příloha 1: Zjednodušená exportní dávka ve struktuře RIV13
<dodavka xmlns="urn:CZ-RVV-IS-VaV-XML-NS:data-1.2.6" struktura="RIV13A">
<zahlavi>
<rozsah>
<informacni-oblast>RIV</informacni-oblast>
<obdobi-sberu>2013</obdobi-sberu>
<predkladatel>
<subjekt>
<druh>verejna-vysoka-skola</druh>
<ICO>61989100</ICO>
<nazev jazyk="#ORIG">Vysoká škola báňská - Technická univerzita
Ostrava</nazev>
<nazev jazyk="eng">VŠB - Technical University of Ostrava</nazev>
<nadrizena-organizacni-slozka-statu>MSM</nadrizena-organizacni-
slozka-statu>
</subjekt>
<organizacni-jednotka>
<kod>27200</kod>
<nazev jazyk="#ORIG">Fakulta bezpečnostního inženýrství</nazev>
<nazev jazyk="eng">Faculty of Safety Engineering</nazev>
</organizacni-jednotka>
</predkladatel>
</rozsah>
<dodavatel>
<subjekt>
<kod>TA0</kod>
</subjekt>
<pracovnik-povereny-pripravou-dodavky>
<osoba>
<cele-jmeno>Bernatík Aleš</cele-jmeno>
<kontakt>
<telefonni-cislo druh="telefon">123456789</telefonni-cislo>
<emailova-adresa>ales.bernatik@xxx.xx</emailova-adresa>
</kontakt>
</osoba>
</pracovnik-povereny-pripravou-dodavky>
</dodavatel>
<verze>01</verze>
<pruvodka cislo-jednaci="1"/>
</zahlavi>
<obsah>
<vysledek identifikacni-kod="RIV/61989100:27200/12:86078208" duvernost-
udaju="verejne-pristupne" rok-uplatneni="2012" druh="clanek-ve-sborniku">
<jazyk>eng</jazyk>
<nazev jazyk="eng">Active environment as a potential source of risk
of major accident</nazev>
<anotace jazyk="eng">The environment may not represent only
endangered target system, which can be affected by dangerous substance
release, but can be also a significant source of risk. It is an active
environment in the event of floods which can seriously endanger the
facility of dangerous substance and cause considerable financial and
material losses including significant losses to the environment. The
objective of this contribution is to compare the complexity of the
evaluation of selected European methodologies for their application on the
same prediction model of dangerous substance release from the facility to
the environment and point out the need to assess the risks also from the
perspective of an active environment. The overview and research have been
done in wider cooperation of partners participated in the Czech project
TA01021374 New Technologies for Environmental Protection against the
Negative Consequences of Natural Mass Movement.</anotace>

<autori pocet-celkem="2" pocet-domacich="2">
<autor je-garant="true" je-domaci="true">
<jmeno>Kateřina</jmeno>
<prijmeni>Sikorová</prijmeni>
<rodne-cislo>XXXXXXXXXX</rodne-cislo>
</autor>
<autor je-garant="false" je-domaci="true">
<jmeno>Aleš</jmeno>
<prijmeni>Bernatík</prijmeni>
<rodne-cislo>XXXXXXXXXX</rodne-cislo>
</autor>
</autori>
<klasifikace>
<obor postaveni="hlavni" ciselnik="OboryCEPRIP">AQ</obor>
<klicove-slovo jazyk="eng">major accident</klicove-slovo>
<klicove-slovo jazyk="eng">source of risk</klicove-slovo>
<klicove-slovo jazyk="eng">Active environment</klicove-slovo>
</klasifikace>
<navaznosti>
<navaznost druh-vztahu="byl-dosazen-pri-reseni">
<projekt identifikacni-kod="TA01021374"/>
</navaznost>
</navaznosti>
<sbornik>
<nazev>Advances in Safety, Reliability and Risk Management -
Proceedings of the European Safety and Reliability Conference, ESREL
2011</nazev>
<ISBN>978-0-415-68379-1</ISBN>
<forma-vydani>tistena</forma-vydani>
<misto-vydani>London</misto-vydani>
<nakladatel>
<nazev>CRC PRESS-TAYLOR &amp; FRANCIS GROUP</nazev>
</nakladatel>
</sbornik>
<akce>
<konani>
<zahajeni>2011-09-18</zahajeni>
<misto>Troyes</misto>
</konani>
<ucastnici>
<klasifikace-podle-statni-prislusnosti>celosvetova</klasifikace-
podle-statni-prislusnosti>
</ucastnici>
</akce>
<strany pocet="7">
<rozsah>2929-2935</rozsah>
</strany>
</vysledek>
</obsah>
</dodavka>

O autorech
doc. Ing. David Řehák, Ph.D. absolvoval Vysokou vojenskou
školu pozemního vojska ve Vyškově, obor Ekonomika ochrany
životního prostředí. Poté nastoupil k tříletému doktorskému
studiu v oboru Modelování a simulace procesů ochrany vojsk
a obyvatelstva ve studijním programu Ochrana vojsk
a obyvatelstva, které zakončil v roce 2005 na Univerzitě obrany
v Brně. V letech 2006 až 2009 pracoval na Ústavu strategických
a obranných studií Univerzity obrany v Brně jako odborný
asistent, kde prováděl výuku v kurzu Generálního štábu, kurzu
vyšších důstojníků a odborných kurzech. Docentem byl jmenován v roce 2012 v oboru
Bezpečnost a požární ochrana. V současné době působí ve funkci proděkana pro vědu,
výzkum a zahraničí na Fakultě bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské –
Technické univerzity Ostrava. Zabývá se problematikou ochrany obyvatelstva,
bezpečnostního prostředí, řízení rizik a environmentální bezpečnosti.
doc. Ing. Pavel Šenovský, Ph.D. absolvoval VŠB – Technickou
univerzitu Ostrava, obor Informatika a systémové inženýrství na
Ekonomické fakultě (1999). Poté nastoupil jako odborný asistent
na Institut ekonomiky a systémů řízení na Hornicko-geologické
fakultě VŠB. V roce 2002 přestoupil na Fakultu bezpečnostního
inženýrství (FBI), kde působí dodnes na katedře Ochrany
obyvatelstva v pozici zástupce vedoucího katedry, pro kterou
garantuje a také vyučuje řadu předmětů převážně zaměřených
na informatiku. Doktorát získal v roce 2009 na FBI, následně se v roce 2013 habilitoval
tamtéž v oboru Bezpečnost a požární ochrana. Profesně se zabývá problematikou
informačních technologií, modelování a kritické infrastruktury, je autorem řady knih
a výukových textů.