The research presented in the current publication focuses on teenage respondents. When working with any kind of population it is essential, for further work with the target group, to know its basic age specifics and developmental aspects. Mental development is not random, but always proceeds in certain phases and comprises a complex process of transformation. Biological, social and personality forces are viewed as the main initiators of mental development. They always work as a complex, at the same time and in mutual interaction.
The period of adolescence is usually divided into puberty and adolescence. Puberty (between 11 – 15 years) is sometimes also called early adolescence and the subsequent phase (15 – ca. 20 years) late adolescence. Although the developmental stages have their own principles, significant differences can be found between individual teenagers. Considerable changes take place during the entire period of adolescence, and relate to all levels of human existence, involving the physical, psychological, social and also spiritual levels. There is a change from the "role of a child" to the "role of an adult" which poses a significant milestone for the individual as well as for society. The process of developing an adult identity is sometimes called individuation which involves differentiation, experimentation, stabilization and gaining mental independence. Seeking out value orientation plays another important role in the self-concept of teenagers. Reaching sexual maturation in adolescent years is mainly determined by hormonal changes. Physical changes affect the self-concept in a significant way, which can result in losing the existing certainties, they demand looking for new stability. Studies of adolescent brain functions indicate changes in neural activities in terms of their efficiency improvement. Under the influence of the need for independence and emancipation, the relationships in the primary family change, the authority of the parent and of a teacher cease to be tabooed and gradually, autonomy grows. The entry into late adolescence is primarily determined biologically – by reaching full sexual maturation. In this period, peer relationships continue to expand in terms of importance. Above all, the peer group provides the adolescent with important emotional support and assurance of their own value and helps with loosening the relationship and dependence on parents. A new meaning is assigned to personal – sexual relationships. More mature development of personal identity, deepening of self-awareness or forming relationships with the outside world are all substantial features of adolescence. In the period of adolescence, the social roles transform significantly, including the professional role. The completion of adolescence is to a certain extent variable.
The primary focus in the current monograph is on research in two areas: impetuosity and risk behaviour and their relationships. Impetuosity can be considered one of the major risky personality traits. Impetuosity is a relatively stable characteristic of an adolescent. It manifests itself through imprudent, risky behaviour and conduct. Impetuosity can be seen as an inseparable part of an inclination towards seeking adventure, audacity, risk-taking, seeking excitement, even as a specific component of psychoticism. Impetuosity has its biological roots and is to a certain extent hereditary. It is a personality trait which is to some extent constant over time. It is connected with several typical characteristics, such as immediate satisfaction, self-destruction, hostility, aggression towards other people, lack of planning, irrational behaviour, malfunction of interpersonal relationships, manipulation and rejecting standards. It is closely connected with risk activities such as stealing, vandalism and also drug abuse.
Risk activities are those acts which lead to a demonstrable increase in social, psychological, health, developmental, physiological and other hazards. They involve the individual person and at the same time their surroundings and/or society as a whole. Risk behaviour includes such forms of behaviour which lead to negative impacts on the health, social or psychological life of an individual with the potential of endangering the social surroundings. This danger may be real, but also only presumed. Both the closer and the extended social surroundings where the individual lives, always also plays an important role here. Upbringing can have a negative effect on the teenager, wherein an authoritative or, in contrast, liberal upbringing can support the occurrence of risk activities.
The relevant literature provides evidence of many theoretical concepts which work with the stated types of behaviour. Various authors deal with the issue from different angles. It is quite clear that not only experts, but also institutions concern themselves with these issues. The Ministry of Education, Youth and Sports in the Czech Republic states, for example, in the strategy of primary prevention for 2013-2018 the following basic risk activities: a) interpersonal aggressive behaviour, b) delinquent behaviour, c) truancy, d) addictive behaviour, e) hazardous sport activities, f) hazardous behaviour in transport, g) a spectrum of eating disorders, h) the negative influence of cults and, i) risky sexual behaviour.
The research presented in the publication is focused on respondents from two localities: the Zlín Region and the Moravian-Silesian Region. The regional specifics in the field of education include, among other things, the number of children and students in the region. As the numbers of students can change over the course of the school year, the official statistics as of 1 September 2016 have been used. To this date in the Zlín Region there were 19,770 children in nursery schools, 48,207 students in primary schools, 23,850 students in secondary schools (including music schools) and 833 students in higher vocational schools. To the same date in the Moravian-Silesian Region, there were 39,768 children in nursery schools, 98,757 students in primary schools, 49,992 students in secondary schools (including music schools) and 2,362 students in higher vocational schools.
The research sample for the research presented here were adolescents of primary schools and 6- or 8-year secondary schools in the Zlín and Moravian-Silesian Regions. The individual schools involved in the research were selected by random choice. After contacting the management of the selected schools, informed consent from legal representatives was obtained. All data were carried out anonymously and handled as sensitive data. In the Zlín Region, 1,020 students were tested in total (426 primary school boys, 488 primary school girls, 43 secondary school boys and 61 secondary school girls). Within the respondent sample of the region, the average age was 13.49 years in primary school boys, 13.42 years in primary school girls; concerning the secondary school sample in the Zlín Region, the average age was 13.19 in boys and 13.20 in girls. In the Moravian-Silesian Region, there were 1,398 students tested in total (626 primary school boys, 557 primary school girls, 105 secondary school boys and 109 secondary school girls). Within the respondent sample of the Moravian-Silesian Region, the average age of primary school boys was 13.31 years, the average age of primary school girls was 13.23 years; the average age of secondary school students was 13.17 years in boys and 13.18 years in girls.
The adolescents in our research sample were presented with a test battery which included two psycho-diagnostic tools – The Scale of Impetuosity by Dolejš and Skopal (SIDS) and the questionnaire The Occurrence of Risk Behaviour in Adolescents (ORBA). The first questionnaire provides information on the occurrence of impetuosity among Czech adolescents. ORBA offers information on the occurrence of a particular risk behaviour in the observed population of adolescents. Both diagnostic tools demonstrated their usefulness in practice supported by a range of other research.
Within the data analysis of the present research, four respondent groups were compared with one another, two groups of a national profile and the next two groups representing students from the Moravian-Silesian and Zlín Regions. The outcomes are presented in the form of charts, diagrams, and text in order to maximize the utilization of the presented results. The analysis provides a great amount of data. The most significant results are summarized within the conclusion.
The research has shown that in last 30 days, 24.57% of adolescents drank alcohol in the Moravian-Silesian Region; in the Zlín Region the number was higher by another 3% of adolescents performing the same activity, while for both national samples the number was 31.19%. The number of regular smokers is 2.26% in the population of adolescents in the Zlín Region and 3.94% in the population of Moravian-Silesian adolescents (exceeding both national samples). Drunkedness was experienced in the last month by fewer individuals in the Moravian-Silesian Region (2.44%) than in the Zlín Region (3.14%). More individuals were found in both the Zlín (12.38%) and the Moravian-Silesian (13.68%) Regions who were the focus of harm than there ware in the population. 21% of the adolescents had to cope with verbal aggression in both observed regions. In both groups the delinquent activities were higher; e.g. 30% had experience with stealing something. One fifth of both the Zlín and the Moravian-Silesian students had experience with vandalism and damaging other people’s property just for fun.
There is a significant rise in experience with risky activities in boys between 13 – 14 years-of-age. In girls an increase in the overall risk level can be seen as soon as between 12 – 13 years. The riskiest group seems to be boys from the Moravian-Silesian Region, while boys from the Zlín Region also exceed both national samples in overall risk level. Boys from both regions have more frequent experience with delinquent behaviour compared to the norm or replication research. The least risky group are girls attending schools in the Zlín Region. It follows from the analysis that the closest relationship is between delinquency and overall risk level and the least mutually connected is bullying and drug abuse.
There are 7.72% of those who received 70 and more points in impetuosity testing altogether in both regions. Impetuous individuals are twice as frequent the centre of harsh treatment from their classmates. In most cases these students have abundance of experience with stealing and vandalism, as well as with using alcohol, tobacco and other drugs, more often and in higher frequency. It is obvious that more impetuous individuals are also to a higher extent the realizers of risk activities. The relationship between the overall risk level and impetuosity is medium-strength and statistically significant. The relationship between stealing or damaging other people’s things and impetuosity can also be seen as a significant relation.
A detailed analysis of the current situation is in our opinion an essential prerequisite for effective planning and execution of any activities within the prevention of risk behaviour at schools. Based on our findings we have articulated a series of concrete recommendations for execution of preventive activities; the research has shown the main problematic areas. Risk behaviour is always understood as a complex phenomenon with a number of intervening factors. There is a need to focus on the problematic areas, but at the same time continue to strengthen the protective factors. One should not underestimate the cooperation of all the parties involved, including the use of peer activities. With respect to the developmental tendencies, it is essential to target the prevention programs at students of an adequate age – i.e. before the actual increase in experience with risk activities. Last not least, after employing the prevention programs, their effectiveness should be evaluated as part of the prevention.
Výzkum prezentovaný v naší publikaci se zaměřuje na respondenty ve věku dospívání. Pokud pracujeme s jakoukoli populací, jsou znalosti základních věkových specifik a vývojových aspektů pro práci s cílovou skupinou naprosto nezbytné. Duševní vývoj není nahodilý, ale probíhá vždy v určitých obdobích. Představuje komplexní proces proměn. Za hlavní hybatele duševního vývoje považujeme síly biologické, sociální a osobnostní. Působí vždy komplexně, současně a ve vzájemné interakci.
Období dospívání bývá zpravidla děleno na období pubescence a adolescence. Pubescenci (s věkovým rozpětím 11 – 15 let) označujeme také jako ranou adolescenci a následnou fázi (15 – cca 20 let) jako adolescenci pozdní. Vývojová stádia mají své zákonitosti, nicméně mezi jednotlivými dospívajícími nacházíme podstatné individuální odlišnostmi. V průběhu celého období dospívání dochází k výrazným změnám, které se týkají všech úrovní lidského bytí – zahrnují úroveň tělesnou, psychickou, sociální a také spirituální. Dochází ke změně z „dětské role“ na „roli dospělého“, což představuje významný životní mezník pro individuum i společnost. Proces formování dospělé identity v době dospívání se někdy nazývá individuace, která zahrnuje diferenciaci, experimentaci, stabilizaci a psychické osamostatnění. Podstatnou úlohu v sebepojetí dospívajících hraje také hledání hodnotové orientace. Dosažení pohlavní zralosti v dospívání je podmíněno zejména hormonálními změnami. Tělesné změny významně zasahují do sebepojetí, mohou vést ke ztrátě dosavadních jistot, vynucují hledání nové stability. Výzkumy fungování mozku dospívajících dokládají změny neuronálních dějů ve smyslu zefektivnění. Pod vlivem potřeby osamostatnění a emancipace se mění vztahy v primární rodině, přestává být tabuizována autorita rodiče i učitele a postupně dochází ke zvyšování autonomie. Vstup do pozdní adolescence je určen převážně biologicky – dosažením plné pohlavní zralosti. Vrstevnické vztahy i v tomto období dále rozšiřují svůj významu. Vrstevnická skupina adolescentovi poskytuje především významnou citovou oporu, ujištění o jeho vlastní hodnotě, pomáhá v rozvolňování vztahu a závislosti na rodičích. Nový význam získávají osobní – sexuální vztahy. Podstatným rysem adolescence je vyspělejší formování osobní identity, prohloubení vědomí vlastní totožnosti či utváření vztahů k okolnímu světu. V adolescenci se podstatně proměňují sociální role včetně role profesní. Ukončení fáze adolescence je do určité míry variabilní.
V naší monografii se prioritně zaměřujeme na výzkum dvou oblastí – impulzivitu a rizikové chování a jejich vazby. Právě impulzivitu můžeme považovat za jeden z hlavních rizikových osobnostních rysů. Je relativně stálou charakteristikou adolescenta. Projevuje se prostřednictvím nerozvážného, rizikového chování a jednání. Lze ji chápat jako nedílnou součást tendencí k vyhledávání dobrodružství, troufalosti, riskování, vyhledávání vzrušení, dokonce i jako specifickou komponentu psychoticismu. Impulzivita má své biologické kořeny a je do určité míry dědičná. Jedná o osobnostní rys, který je do určité míry stálý v čase. Pojí s několika typickými charakteristikami, jako například bezprostřední uspokojení, sebedestruktivnost, hostilita, agrese vůči lidem, nedostatek plánování, bezdůvodné jednání, špatné fungování mezilidských vztahů, manipulování, odmítání norem. Úzce souvisí s rizikovými aktivitami, jako jsou krádeže, vandalizmus, ale také s užíváním drog.
Za rizikové aktivity můžeme vnímat takové akty, které vedou k prokazatelnému nárůstu rizik sociálních, psychologických, zdravotních, vývojových, fyziologických a jiných. Týkají se přitom jedince, jeho okolí a/nebo celé společnosti. Rizikové chování přitom zahrnuje takové formy chování, které vedou k negativním dopadům na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince s potenciálem ohrožení sociálního okolí. Uvedené ohrožení může být reálné, ale také pouze předpokládatelné. Podstatný vliv má vždy také užší i širší sociální prostředí, ve kterém jedinec žije. Negativní vliv na dospívajícího může mít i výchova. Autoritativní nebo naopak liberální výchova může podporovat výskyt rizikových aktivit.
V literatuře existuje mnoho teoretických konceptů, které pracují s uvedenými typy chování. Jednotliví autoři pojímají danou problematiku z různých pohledů. Je jasné, že problematikou se zabývají nejen odborníci, ale také instituce. Například Ministerstvo školství a mládeže ČR ve strategii primární prevence na rok 2013–2018 uvádí tyto základní rizikové aktivity: a) interpersonální agresivní chování, b) delikventní chování, c) záškoláctví, d) závislostní chování, e) rizikové sportovní aktivity, f) rizikové chování v dopravě, g) spektrum poruch příjmu potravy, f) negativní působení sekt a h) sexuální rizikové chování.
Výzkum prezentovaný v této publikaci byl zaměřen na respondenty ze dvou lokalit – Zlínského a Moravskoslezského kraje. K charakteristikám krajů v oblasti školství patří mimo jiné také počty dětí a žáků v nich. Jelikož se počty žáků v průběhu školního roku mohou měnit, vycházíme z oficiálních statistik k 1. 9. 2016. K danému datu ve Zlínském kraji bylo v mateřských školách 19770 dětí, v základních školách 48207 žáků, ve středních školách (včetně konzervatoří) žáků 23850 a ve vyšších odborných školách 833 žáků. Ke stejnému datu v Moravsko-slezském kraji bylo v mateřských školách 39768 dětí, základních školách 98757 žáků, středních školách (včetně konzervatoří) 49992 žáků a vyšších odborných školách 2362 žáků.
Výzkumným souborem zde prezentovaného výzkumu byli adolescenti základních škol a víceletých gymnázií Zlínského a Moravskoslezského kraje. Konkrétní školy zapojené do výzkumu byly voleny náhodným výběrem. Po oslovení vedení vybraných škol byly pořízeny informované souhlasy zákonných zástupců. Veškerá data byla anonymizována a bylo s nimi zacházeno jako s citlivými daty. V rámci Zlínského kraje bylo testováno celkem 1020 žáků (426 chlapců ZŠ, 488 dívek ZŠ, 43 chlapců z gymnázií a 61 dívek z gymnázií). V rámci souboru respondentů Zlínského kraje byl průměrný věk chlapců ZŠ 13,49 let, průměrný věk dívek ZŠ byl 13,42, u žáků gymnázií Zlínského kraje činil průměrný věk u chlapců 13,19 a u dívek 13,20. V Moravskoslezském kraji bylo testováno celkem 1398 žáků (626 chlapců ZŠ, 557 dívek ZŠ, 105 chlapců z gymnázií a 109 dívek z gymnázií). V rámci souboru respondentů Moravskoslezského kraje činil průměrný věk chlapců ZŠ 13,31 let, průměrný věk dívek ZŠ činil 13,23, u žáků gymnázií činil průměrný věk 13,17 u chlapců a 13,18 u dívek.
Adolescentům našeho výzkumného souboru byla předložena testová baterie, která obsahovala dva psychodiagnostické nástroje – Škála impulzivity Dolejše a Skopala (SIDS) a dotazník Výskyt rizikového chování u adolescentů (VRCHA). První dotazník poskytuje informace o míře výskytu impulzivity u českých adolescentů. VRCHA přináší informace o výskytu určitého rizikového chování u sledované populace adolescentů. Oba diagnostické nástroje prokázaly užitečnost v praxi, což dokládá řada jiných výzkumů.
V rámci analýzy dat našeho výzkumu vzájemně porovnáváme čtyři skupiny respondentů – dvě skupiny celorepublikové charakteru a další dvě přestavují žáky a žákyně z Moravskoslezského a Zlínského kraje. Výstupy uvádíme v podobě tabulek, grafů i textu, abychom maximálně zvýšili výtěžnost prezentovaných výstupů. Naše analýza poskytuje velké množství dat, v rámci závěru shrnujeme to nejpodstatnější.
Výzkumné šetření ukázalo, že za posledních 30 dní pilo alkohol 24,57 % adolescentů Moravskoslezského kraje, o 3 % více adolescentů tuto aktivitu realizovalo ve Zlínském kraji, přičemž pro oba národní vzorky je naměřeno 31,19 %. Denních kuřáků je v populaci zlínských adolescentů 2,26 % a v populaci moravskoslezských jich je 3,94 % (překračují oba národní soubory). Stav opilost během posledního měsíce zažilo méně jedinců z Moravskoslezského kraje (2,44 %) než ze Zlínského kraje (3,14 %). Jak ve Zlínském (12,38 %), tak i v Moravskoslezském kraji (13,68 %) se nachází více těch, kteří byli středem ubližování, než je tomu v populaci. Verbální agresi musí snášet 21 % adolescentů, a to v obou sledovaných krajích. Delikventní aktivity jsou v obou skupinách vyšší, například 30 % má zkušenosti s krádežemi nějaké věci. Jedna pětina jak zlínských, tak i moravskoslezských studentů má zkušenosti s vandalizmem a poškozováním cizích věcí jen tak pro zábavu.
K významnému nárůstu zkušeností s rizikovými aktivitami dochází u chlapců ve věku mezi 13. a 14. rokem. U dívek lze nárůst celkové rizikovosti pozorovat již mezi 12. a 13. rokem. Nejrizikověji se jeví chlapci z Moravskoslezského kraje, přičemž i zlínští překračují v celkové rizikovosti oba celorepublikové soubory. Častější zkušenosti s delikventním chováním oproti normovému či replikačnímu výzkumu mají chlapci v obou krajích. Nejméně rizikové jsou dívky docházející do škol ve Zlínském kraji. Z analýzy vyplývá, že nejtěsnější vztah má delikvence k celkové rizikovosti a nejméně jsou vzájemně propojené šikana a abúzus.
Celkově je v obou krajích 7,72 % těch, kteří získali 70 a více bodů v testování impulzivity. Impulzivní jedinci jsou dvakrát častěji středem hrubého zacházení od spolužáků. Tito žáci mají většinou mnoho zkušeností s krádežemi a vandalizmem, jakož i významně, častěji a ve vyšší frekvenci holdují alkoholu, tabáku či dalších drogám. Je zřejmé, že impulzivnější jedinci jsou ve vyšší míře i realizátoři rizikových aktivit. Vztah celkové rizikovosti a impulzivity je přitom středně silný a statisticky významný. Jako významný můžeme vnímat především vztah krádeží nebo poškozování cizího majetku s impulzivitou.
Podrobná analýza stavu je dle našeho názoru základním předpokladem pro efektivní plánování a realizaci jakýchkoli aktivit v rámci prevence rizikového chování ve školách. Z našich zjištění vychází také formulace řady konkrétních doporučení pro realizaci preventivních aktivit, výzkum ukázal hlavní problémové oblasti. Rizikové chování je třeba vždy chápat jako komplexní jev s řadou vstupujících faktorů. Je potřeba zaměřit se na problémové oblasti, ale zároveň také posilovat protektivní faktory. Není možné podcenit spolupráci všech zapojených stran, včetně využití peer-aktivit. Vzhledem k vývojovým tendencím je nezbytné zaměřit preventivní programy na žáky adekvátního věku – tedy před elevací zkušenosti s rizikovými aktivitami. Součástí prevence by pak měla být také evaluace účinnosti po aplikaci preventivních programů.