ArticlePDF Available

Abstract

A determination key to the Central European paper wasps (Polistinae – Polistes Latreille, 1802 – eight species) and social wasps (Vespinae – 11 species: Vespa Linnaeus, 1758 – one species, Vespula Thomson, 1869 – four species, Dolichovespula Rohwer, 1916 – six species) is given. Distribution and biotope requirements of all species in the Czech Republic and Slovakia are briefly mentioned. All social wasps occur more or less regularly in both countries. Four paper wasps are relatively common but four other species (Polistes atrimandibularis Zimmermann, 1930, P. sulcifer Zimmermann, 1930, P. associus Kohl, 1898, and P. gallicus (Linnaeus, 1767)) are very rare with the Czech Republic and/or Slovakia at the northern edge of their range.
ACTA ENTOMOLOGICA MUSEI NATIONALIS PRAGAE
Published 6.xi.2006 Volume 46, pp. 221-244 ISSN 0374-1036
Key to the paper and social wasps of Central Europe
(Hymenoptera: Vespidae)
Klíč k určování vosíků a vos střední Evropy (Hymenoptera: Vespidae)
Libor DVOŘÁK1) & Stuart P. M. ROBERTS2)
1) Šumava NP and PLA Administration, Sušická 399, CZ-341 92 Kašperské Hory, Czech Republic;
e-mail: libor.dvorak@npsumava.cz
2) Centre for Agri-Environmental Research (CAER), School of Agriculture, University of Reading, PO Box 237,
UK-RG6 6AR Reading, United Kingdom; e-mail: s.p.m.roberts@reading.ac.uk
Abstract. A determination key to the Central European paper wasps (Polistinae –
Polistes Latreille, 1802 – eight species) and social wasps (Vespinae – 11 species:
Vespa Linnaeus, 1758 – one species, Vespula Thomson, 1869 – four species, Doli-
chovespula Rohwer, 1916 – six species) is given. Distribution and biotope re-
quirements of all species in the Czech Republic and Slovakia are briefly men-
tioned. All social wasps occur more or less regularly in both countries. Four paper
wasps are relatively common but four other species (Polistes atrimandibularis
Zimmermann, 1930, P. sulcifer Zimmermann, 1930, P. associus Kohl, 1898, and
P. gallicus (Linnaeus, 1767)) are very rare with the Czech Republic and/or Slova-
kia at the northern edge of their range.
Key words. Determination, Europe, Czech Republic, Slovakia, Hymenoptera,
Vespidae, Vespa, Vespula, Dolichovespula, Polistes
Introduction
According to present knowledge, social and paper wasps form two subfamilies (Vespinae,
Polistinae) of Hymenoptera: Aculeata: Vespidae. Mason wasps (Eumeninae) and pollen wasps
(Masarinae), ranked as different families in the past, are now considered as subfamilies with-
in the Vespidae as well (e.g. CARPENTER 1982). The last (and the only) usable key to the paper
and social wasps of the Czech Republic (BOUČEK & ŠUSTERA 1956) is 50 years old. Regional,
European, Palaearctic and world keys to the social and paper wasps have been published in
recent decades (e.g., GUIGLIA 1972, ECK 1984, ARCHER 1989, STARR & LUCHETTI 1993, MAUSS
& TREIBER 1994, PEKKARINEN 1995), but they have some limitations for Central European
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
222
vespidologists. This work aims to make new information readily available to a broad spec-
trum of entomologists, and to provide a straightforward identification key to the Vespids
found in the Czech Republic and Slovakia.
This key is based on MAUSS & TREIBER (1994) with additional species which do not occur
in Germany. Several characters have been omitted and several others added; the structure of
the key has been altered in a number of places. The main additions concern Polistes Latreille,
1802, with information taken from STARR & LUCHETTI (1993) and GUIGLIA (1972). Several
characters typical of Dolichovespula Rohwer, 1916, were adopted from ECK (1984), ARCHER
(1989), and PEKKARINEN (1995). The nomenclature is adopted from CARPENTER (1996) and
CARPENTER & KOJIMA (1997).
The key is usable for Central Europe, and only the most typical markings have been includ-
ed in the key. As the variability of some markings is very high, further information is listed in
the species accounts, including notes on similar species.
Key to the paper wasps (Polistinae)
Paper wasps can be easily distinguished from social wasps by having tergum 1 convergent.
1 Mandibles with prominent depression on outer surface (Fig. 1). Parasitic species. ...... 2
Mandibles convex on outer surface (Fig. 3). Social species. ......................................... 3
2 Mandibular depression approximately flat-bottomed, bounded proximally and distally
by distinct ridges (Fig. 1). Male mandibles mainly yellow. .............................................
............................................................................... Polistes sulcifer Zimmermann, 1930
Mandibular depression round-bottomed and shallow, not bounded by distinct ridges (Fig.
2). Male mandibles mainly black. ...........Polistes atrimandibularis Zimmermann, 1930
3 Mesoscutum with long erect hairs, almost twice as long as width of costal vein of forewing
(Fig. 4). .......................................................................................................................... 4
Mesoscutum with shorter erect hairs, about as long as width of costal vein of forewing
(Fig. 11). ........................................................................................................................ 5
4 Females: Epicnemial carina on mesopleura absent or very shallow (Fig. 5). Hairs on
mesoscutum a little shorter than in following species. Males: Clypeus convergent below
(Fig. 6). Temples strongly convergent behind eyes (Fig. 7).............................................
.................................................................................. Polistes bischoffi Weyrauch, 1937
Females: Epicnemial carina on mesopleura deep and distinct (Fig. 8). Hairs on mesoscu-
tum a little longer than in previous species. Males: Clypeus approximately parallel-sided
(Fig. 9). Temples strongly convex, parallel-sided behind eyes and then partly convergent
(Fig. 10). .................................................................. Polistes biglumis (Linnaeus, 1758)
5 Females (12 antennal segments). ................................................................................... 6
Males (13 antennal segments). ....................................................................................... 9
6 Mandibles yellow or with yellow spot, genae and temples black (Fig. 12). Last sternum
entirely or almost entirely black. Light form – yellow temples, genae, and mandibles, last
sternum with black markings. ....................................Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)
Mandibles black, genae yellow (Fig. 15). Last sternum black or yellow....................... 7
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 223
Figs. 1-10. 1 – Polistes sulcifer Zimmermann, 1930, female mandible. 2 – P. atrimandibularis Zimmermann,
1930, male mandible. 3-7 – P. bischoffi Weyrauch, 1937. 3 – female mandible; 4 – hairs on mesonotum; 5 –
epicnemial carina on mesopleura; 6 – male clypeus; 7 – male head, top view. 8-10 – P. biglumis (Linnaeus, 1758).
8 – epicnemial carina on mesopleura; 9 – male clypeus; 10 – male head, top view.
Obr. 1-10. 1 – Polistes sulcifer Zimmermann, 1930, kusadlo samice. 2 – P. atrimandibularis Zimmermann, 1930,
kusadlo samce. 3-7 – P. bischoffi Weyrauch, 1937. 3 – kusadlo samice; 4 – ochlupení mesonota; 5 – epicnemiální
rýha na mesopleuře; 6 – klypeus samce; 7 – hlava samce, pohled svrchu. 8-10 – P. biglumis (Linnaeus, 1758). 8 –
epicnemiální rýha na mesopleuře; 9 – klypeus samce; 10 – hlava samce, pohled svrchu.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
224
Figs. 11-18. 11-14 – Polistes gallicus (Linnaeus, 1767). 11 – hairs on mesonotum; 12 – female mandibles and
genae; 13 – male clypeus; 14 – male head, top view. 15-18 – P. dominulus (Christ, 1791). 15 – female mandibles
and genae; 16 – female last sternum; 17 – male clypeus; 18 – male head, top view.
Obr. 11-18. 11-14 – Polistes gallicus (Linnaeus, 1767). 11 – ochlupení mesonota; 12 – kusadla a líce samice; 13 –
klypeus samce; 14 – hlava samce, pohled svrchu. 15-18 – P. dominulus (Christ, 1791). 15 – kusadla a líce samice;
16 – poslední sternit samice; 17 – klypeus samce; 18 – hlava samce, pohled svrchu.
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 225
Figs. 19-22. 19-20 – Polistes nimphus (Christ, 1791). 19 – female last sternum; 20 – male clypeus. 21-22 – P.
associus Kohl, 1898. 21 – female last sternum; 22 – male clypeus.
Obr. 19-22. 19-20 – Polistes nimphus (Christ, 1791). 19 – poslední sternit samice; 20 – klypeus samce. 21-22 – P.
associus Kohl, 1898. 21 – poslední sternit samice; 22 – klypeus samce.
7 Last sternum entirely or at least partly yellow (Fig. 16). Light form – yellow temples,
genae, and mandibles, last sternum entirely yellow. ........................................................
................................................................................... Polistes dominulus (Christ, 1791)
Last sternum dark, usually without yellow markings, at most with yellow apical spot
(Figs 19, 21). ..................................................................................................................8
8 Last sternum black or with small yellow and/or reddish apical spot (Fig. 19). Clypeus
usually with transverse black stripe. ............................. Polistes nimphus (Christ, 1791)
Last sternum reddish-brown with lighter apical spot (Fig. 21). Clypeus as in previous
species but in Central European populations often with black markings only in centre of
clypeus. .............................................................................. Polistes associus Kohl, 1898
9 Clypeus approximately parallel-sided (Fig. 17). Temples strongly convex, parallel-sided
behind eyes and then partly convergent (Fig. 18). Mandibles robust (Fig. 17). .......... 10
Sides of clypeus convergent below (Fig. 13). Temples strongly convergent behind eyes
(Fig. 14). Mandibles not robust (Fig. 13). ....................................................................11
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
226
10 Keel between antennae with wide and deep longitudinal groove. Each lateral margin of
clypeus with distinct longitudinal ridge (Fig. 20). Antennae distinctly darkened above.
...................................................................................... Polistes nimphus (Christ, 1791)
Keel between antennae almost within groove. Lateral margins of clypeus without ridges
(Fig. 17). Antennae orange-yellow above beyond segment 3. .........................................
................................................................................... Polistes dominulus (Christ, 1791)
11 Keel between antennae with wide and deep longitudinal groove. Each lateral margin of
clypeus with distinct longitudinal ridge (Fig. 22). Antennae distinctly darkened above.
........................................................................................... Polistes associus Kohl, 1898
Keel between antennae almost without groove. Lateral margins of clypeus without ridges
(Fig. 13). Antennae orange-yellow above beyond segment 3. .........................................
................................................................................... Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)
Key to the social wasps (Vespinae)
Social wasps can be easily distinguished from paper wasps by having tergum 1 parallel-sided.
1 Vertex long. Distance of ocellus to apical margin of head ca 3-4 times as long as distance
of ocellus to compound eye (Fig. 23). .............................. Vespa crabro Linnaeus, 1758
Vertex not so long. Distance of ocellus to apical margin of head only slightly longer than
distance of ocellus to compound eye (Fig. 24). ............................................................. 2
2 Oculo-malar space short – distance between mandible and lower margin of eye small,
shorter than width of antennal scape (Fig. 25). Vespula Thomson, 1869. ..................... 3
Oculo-malar space long – distance between mandible and lower margin of eye large, the
same or longer than width of antennal scape (Fig. 38). Dolichovespula Rohwer, 1916.
....................................................................................................................................... 6
3 Ocular sinus entirely yellow. Tergum 1 with pale hairs (Fig. 26). ................................. 4
Ocular sinus yellow only in the lower part. Tergum 1 with black hairs (Fig. 31). ......... 5
4 Margin behind third mandibular tooth distinctly concave (Fig. 27). Males: Aedeagus with-
out small backwardly directed pointed barb on each side bellow apical spoon-shaped
region. Aedeagus emarginate apically (Fig. 28)...............................................................
............................................................................. Vespula germanica (Fabricius, 1793)
Margin behind third mandibular tooth straight (Fig. 29). Males: Aedeagus with small
backwardly directed pointed barb on each side bellow apical spoon-shaped region. Aede-
agus rounded apically (Fig. 30). ............................... Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758)
5 Hind tibia with short hairs only (Fig. 32). Anterior angles of clypeus bluntly produced in
queens and workers (Fig. 33). Males: Apex of aedeagus with shallow emargination in
middle, sides of its apical part with shallow emargination (Fig. 34). ..............................
........................................................................................ Vespula rufa (Linnaeus, 1758)
Hind tibia with short yellow and long black hairs on outer margins (Fig. 35). Anterior
angles of clypeus sharply produced in queens (Fig. 36). Parasitic species, without work-
ers. Males: Apex of aedeagus straight in middle, sides of its apical part distinctly emar-
ginated (Fig. 37). ......................................................... Vespula austriaca (Panzer, 1799)
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 227
Figs. 23-30. 23 – Vespa crabro Linnaeus, 1758, ocelli. 24-28 – Vespula germanica (Fabricius, 1793). 24 – ocelli;
25 – oculo-malar space; 26 – hairs on tergum 1; 27 – mandible; 28 – penis. 29-30 – V. vulgaris (Linnaeus, 1758).
29 – mandible; 30 – penis.
Obr. 23-30. 23 – Vespa crabro Linnaeus, 1758, ocelli. 24-28 – Vespula germanica (Fabricius, 1793). 24 – ocelli; 25
– líce; 26 – ochlupení 1. tergitu; 27 – kusadlo; 28 – penis. 29-30 – V. vulgaris (Linnaeus, 1758). 29 – kusadlo; 30
– penis.
6 Lower pronotum rugose (Fig. 39). Ocular sinus almost entirely yellow..........................
........................................................................... Dolichovespula media (Retzius, 1783)
Lower pronotum not rugose (Fig. 40). Ocular sinus yellow in lower part. .................... 7
7 Lower third of clypeus with dense and coarse punctures. Distances between punctures on
the centre of clypeus more or less equal to puncture diameter (Fig. 41). Clypeus yellow,
rarely with 1-3 black spots in middle. ............................................................................ 8
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
228
Figs. 31-37. 31-34 – Vespula rufa (Linnaeus, 1758). 31 – hairs on tergum 1; 32 – hind tibia; 33 – queen clypeus; 34
– penis. 35-37 – V. austriaca (Panzer, 1799). 35 – hind tibia; 36 – queen clypeus; 37 – penis.
Obr. 31-37. 31-34 – Vespula rufa (Linnaeus, 1758). 31 – ochlupení 1. tergitu; 32 – zadní holeň; 33 – klypeus
královny; 34 – penis. 35-37 – V. austriaca (Panzer, 1799). 35 – zadní holeň; 36 – klypeus královny; 37 – penis.
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 229
Figs. 38-44. 38-39 – Dolichovespula media (Retzius, 1783). 38 – oculo-malar space; 39 – lower part of pronotum.
40-42 – D. omissa (Bischoff, 1931). 40 – lower part of pronotum; 41 – queen clypeus; 42 – penis. 43-44 – D.
sylvestris (Scopoli, 1763). 43 – queen clypeus; 44 – penis.
Obr. 38-44. 38-39 – Dolichovespula media (Retzius, 1783). 38 – líce; 39 – spodní část pronota. 40-42 – D. omissa
(Bischoff, 1931). 40 – spodní část pronota; 41 – klypeus královny; 42 – penis. 43-44 – D. sylvestris (Scopoli,
1763). 43 – klypeus královny; 44 – penis.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
230
Figs. 45-51. 45-46 – Dolichovespula adulterina (Buysson, 1904). 45 – queen clypeus; 46 – penis. 47-49 – D.
saxonica (Fabricius, 1793). 47 – queen clypeus; 48 – ocelli; 49 – penis. 50-51 – D. norwegica (Fabricius, 1781). 50
– ocelli; 51 – penis.
Obr. 45-51. 45-46 – Dolichovespula adulterina (Buysson, 1904). 45 – klypeus královny; 46 – penis. 47-49 – D.
saxonica (Fabricius, 1793). 47 – klypeus královny; 48 – ocelli; 49 – penis. 50-51 – D. norwegica (Fabricius, 1781).
50 – ocelli; 51 – penis.
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 231
Lower third of clypeus with sparse and fine punctures. Distances between punctures on
the centre of clypeus larger than puncture diameter (Fig. 45). Clypeus usually with black
longitudinal stripe which is sometimes reduced into 1-3 black spots in middle; exception-
ally completely yellow. .................................................................................................. 9
8 Anterior angles of clypeus sharply produced and pointed apically in queens (Fig. 41) and
rectangular in males. Sting distinctly curved. Parasitic species, without workers. Males:
Gonostipes narrow, inner side parallel up to ¾ of length, then slightly bow-shaped and
not elongated backwards (Fig. 42). ................. Dolichovespula omissa (Bischoff, 1931)
Anterior angles of clypeus bluntly produced in all castes (Fig. 43). Sting straight. Males:
Gonostipes wide, inner side weakly emarginated basally, then parallel and elongated back-
wards (Fig. 44). ............................................. Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763)
9 Anterior angles of clypeus sharply produced and pointed apically in queens (Fig. 45) and
rectangular in males. Sting distinctly curved. Parasitic species, without workers. Males:
Aedeagus laterally compressed, narrow, and pointed basally. Gonostipes parallel up to ¾
of length, then the inner side slightly bow-shaped (Fig. 46). ...........................................
.................................................................. Dolichovespula adulterina (Buysson, 1904)
Anterior angles of clypeus bluntly produced in all castes (Fig. 47). Sting straight. Males:
Aedeagus wide, spoon-shaped basally. Inner side of gonostipes parallel up to ½ of length,
then distinctly bow-shaped (Figs. 49, 51). ................................................................... 10
10 Ocelli in equilateral triangle, distance from hind ocelli to margin of vertex equal or longer
than distance between posterior ocelli (Fig. 48). Tergum 2 without red colour. Mesopleu-
ra nearly always with bright hairs. Males: Dorsal inner margin of gonostipes strongly
projecting inwards, posterior side straight or slightly concave (Fig. 49). ........................
....................................................................Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793)
Ocelli in distinctly obtusangulate triangle, distance from hind ocelli to margin of vertex
shorter than distance between posterior ocelli (Fig. 50). Tergum 2 usually with red colour.
Mesopleura nearly always with black hairs. Males: Dorsal inner margin of gonostipes
slightly projecting inwards, posterior side distinctly concave (Fig. 51). .........................
................................................................. Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781)
Species notes
Polistes atrimandibularis Zimmermann, 1930
Mandibular depression round-bottomed and shallow, not bounded by distinct ridges. Male
mandibles mainly black.
Parasitic species. An old record from the mid 20th century was published from the Czech
Republic (ŠNOFLÁK 1952). There are no recent records. Unrecorded in Slovakia.
Polistes sulcifer Zimmermann, 1930
Mandibular depression approximately flat-bottomed, bounded proximally and distally by
distinct ridges. Male mandibles mainly yellow.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
232
Parasitic species. One old record is known from southern Slovakia (BOUČEK & ŠUSTERA
1956). The species was regularly found in the Muráňská Planina National Park (SMETANA
2004). The only record from the Czech Republic was not published yet (L. Dvořák, own data).
Polistes bischoffi Weyrauch, 1937
It is very difficult to separate females of this species from P. biglumis. Other species differ
by short erect hairs on mesoscutum. Males are similar to P. gallicus, which has clypeus con-
vergent below and temples strongly convergent behind eyes, but both species differ by hairs
on mesoscutum and colouring of antennae – P. bischoffi has antennae distinctly darkened
above, while P. gallicus has antennae orange beyond segment 3.
The newest member for the fauna of both countries, which is known from the southern
parts of the Czech Republic and from northwest and west Slovakia (see DVOŘÁK et al. 2006
for summary).
Polistes biglumis (Linnaeus, 1758)
Females are very similar to P. bischoffi. The species is extremely variable in colour, and the
yellow colour is often considerably reduced. Males are most similar to P. dominulus, which
has antennae orange beyond segment 3.
Common species at higher altitudes in the past, but slightly decreasing at present.
Polistes dominulus (Christ, 1791)
= P. gallicus auct. nec Linnaeus, 1767
Females clearly distinct in having antennae orange beyond segment 3, a character shared
with P. gallicus. Polistes gallicus differs in having yellow mandibles, black genae and black
last sternum (in Central European populations), while P. dominulus has black mandibles,
yellow genae and yellow on the majority of last sternum. Most Central European specimens
have clypeus completely yellow, exceptionally with black spot or transverse band; the black
mark is more often found towards south. Males are similar to P. biglumis in having parallel-
sided clypeus without longitudinal ridges, but P. biglumis has antennae blackened above (al-
most black) and mesoscutum with long erect hairs.
Southern element occurring in southernmost parts of Central Europe in the past. After
spreading in the last decades, it is the commonest paper wasp of the Czech Republic and
Slovakia at present, and it occurs from the lowest to the highest altitudes.
Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)
= P. foederatus Kohl, 1898
Females are similar to P. dominulus by having antennae orange beyond segment 3. For
differences separating these two species see above. Males are similar to P. bischoffi, which
has clypeus convergent below and temples strongly convergent behind eyes, but both species
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 233
differ by colouring of antennae – P. gallicus has antennae orange beyond segment 3, while P.
bischoffi has antennae distinctly darkened above.
Taxonomic status of this species requires revision. Specimens from southern and south-
eastern Slovakia belong to a species inhabiting the whole Pannonian plain (A. Cetković, un-
publ. data). Thermophilous and halophilous species.
Polistes nimphus (Christ, 1791)
Females differ from other species by having the following colour features: mandibles black,
genae with yellow markings, antennae darkened above, and the last sternum black, sometimes
with small yellow apical spot. Clypeus usually with black transverse band. Males are recogn-
isable by the parallel-sided clypeus with longitudinal ridges.
Relatively common species at lower altitudes.
Polistes associus Kohl, 1898
Females are very similar to P. nimphus. In P. associus the last sternum is usually reddish-
brown with lighter apical spot. According to J. Gusenleitner (pers. comm.), Austrian popula-
tions have the last sternum coloured similarly to P. nimphus and differ by reduced black stripe
on clypeus. Males are similar to P. gallicus and P. bischoffi by having clypeus convergent
below and temples convergent backwards, but only P. associus has longitudinal ridges on
clypeus.
South-European species of lower altitudes, which occurs in Hungary and eastern Austria.
The only published record from Slovakia was from an old museum collection (DVOŘÁK 2005).
Not known from the Czech Republic.
Vespa crabro Linnaeus, 1758 – Hornet
Practically unmistakeable species due to its large body size and tri-coloured (red-brown-
yellow) tergum 1. Only the queen of Dolichovespula media is similar in body size and colour
patterns. Distance of ocellus to apical margin of head can clearly separate the species.
This species inhabits predominantly floodplain and xerophilous broadleaf forests and or-
chards at lower altitudes. It is closely associated with parks and orchards at medium and
higher altitudes.
Vespula germanica (Fabricius, 1793) – German Wasp
This species can be confused only with V. vulgaris. Colour characteristics partly usable for
separation from V. vulgaris are as follows: Clypeus with 1-3 black points. Yellow colour in
ocular sinus convex towards antennae (often connected in males with frontal spot). Genae
and temples completely yellow. Yellow lateral band on thorax widened in middle. Tergum 1
always with black rhombic spot.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
234
The commonest species in urban habitats. Inhabits open and often secondary biotopes.
Very rarely found in forested areas and above 800 m a.s.l.
Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758) – Common Wasp
This species can be separated from the similar V. germanica by the key and following
features: Clypeus mostly with black anchor-shaped spot, rarely with black colour reduced.
Yellow colour in ocular sinus straight or concave towards antennae. Yellow genae and tem-
ples most often with black spot, the yellow band often interrupted by black, rarely with small
black spot on outer margin. Yellow lateral band on thorax not widened medially.
Ubiquitous and everywhere common. A little rarer than V. germanica in open habitats, but
one of the most common species in forested areas. Inhabits also secondary spruce forests.
Vespula rufa (Linnaeus, 1758) – Red Wasp
This species has red colour on terga 1 and 2 unlike its social parasite V. austriaca. Clypeus
often with black anchor-shaped marking.
Relatively common species in the Czech Republic and Slovakia. Distinctly prefers forest
stands and inhabits dry coniferous forests too.
Vespula austriaca (Panzer, 1799) – Cuckoo Wasp
Terga 1 and 2 without red colour (unlike its host V. rufa). Clypeus usually with a single
black spot, occasionally with three spots.
Probably the commonest of the parasitic Vespine wasps and with the same habitat require-
ments as its host.
Dolichovespula media (Retzius, 1783) – Median Wasp
Unmistakeable species due to almost completely yellow ocular sinus – a colour feature not
shared by any other Central European species of Dolichovespula. Queens are very similar to
workers of Vespa crabro; both species can be separated by distance of ocelli to margin of
head.
Probably the rarest social wasp excluding parasitic species. It sporadically occurs in the
whole territory of the Czech Republic and Slovakia from lowlands to mountains. A forest
species.
Dolichovespula omissa (Bischoff, 1931)
= D. ingrica (Birula, 1931)
Parasitic species of D. sylvestris. Queens are similar to D. adulterina in having apically
pointed anterior angles of clypeus, but D. omissa has lower half of clypeus with dense and
coarse punctures. Special colour characteristic of queens are yellow bands on sterna 1-5 which
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 235
are interrupted by black in middle. Males of both species are also similar but D. omissa has
widened aedeagus while D. adulterina has narrow aedeagus.
Rare parasitic species. Its requirements and distribution are similar to the host species.
More common at higher altitudes.
Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763) – Tree Wasp
This species can be separated from its social parasite D. omissa by having blunted anterior
angles of clypeus, and from D. saxonica and D. norwegica by having dense and coarse punc-
tures in lower part of clypeus. Males are unmistakeable by having backward elongated gonosti-
pes.
Common wasp species in forested areas. More common at lower and middle altitudes; at
higher altitudes partly replaced by D. saxonica.
Dolichovespula adulterina (Buysson, 1904)
Parasitic species of D. saxonica and D. norwegica (ECK & DYLEWSKA 1998). Queens are
similar to D. omissa in having apically pointed anterior angles of clypeus, but D. adulterina
has lower half of clypeus covered by sparse and fine punctures. Males can be separated from
other Dolichovespula by the aedeagus which is laterally compressed, narrow, and pointed
basally.
Rare, predominantly mountain species of parasitic wasp. Distribution and requirements
are similar to the host species.
Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793) – Saxon Wasp
Sometimes it is difficult to separate this species from D. norwegica. In addition to charac-
ters listed in the key, the following may also assist in separating the species: Clypeus variably
coloured, usually with black stripe which does not touch the lower margin; less often with
small central black spot or completely without black colour. Postscutellum regularly with two
yellow spots. Populations with reduced black colour on clypeus are similar to D. sylvestris,
from which they can be separated by the presence of sparse and fine punctures on lower half
of clypeus. Its social parasite D. adulterina has apically pointed anterior angles of clypeus
and very narrow aedeagus. Males differ from D. norwegica by gonostipes, by having two
tyloids on lower parts of antennal segments 9-12, and by antennal scapus coloured yellow or
brown ventrally.
Common forest wasp species. More common at higher altitudes, at lower altitudes partly
replaced by D. sylvestris.
Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781) – Norwegian Wasp
The vast majority of specimens have a pair of large red spots on gastral tergum 2, sometimes
reduced to small points – this characteristic separates D. norwegica from other Dolichovespula.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
236
Red colour can be lost in some specimens, which can be problematic to separate from D.
saxonica. Additional characters are: Clypeus with longitudinal black stripe regularly touching
lower margin. Postscutellum practically always without yellow spots. Males differ from D.
saxonica by gonostipes, by only one visible tyloid on lower parts of antennal segments 9-12,
and by black antennal scapus.
Boreoalpine species which rarely occurs at lower altitudes. Very common species in moun-
tains and in larger forests; dominant in mountain peat-bogs.
Klíč k určování vosíků a vos střední Evropy (Hymenoptera: Vespidae)
Úvod
Vosy a vosíci (Vespinae, Polistinae) tvoří dle nejnovějších poznatků 2 podčeledi řazené
v rámci žahadlových blanokřídlých do čeledi Vespidae. Jejich nejbližšími příbuznými jsou
jízlivky (Eumeninae) a medovosy (Masarinae), které dříve tvořily samostatné čeledi, zatímco
nyní se řadí též jako podčeledi do Vespidae (např. CARPENTER 1982). Poslední a vlastně jediný
použitelný klíč na určování vosíků a vos z území České republiky a Slovenska (BOUČEK &
ŠUSTERA 1956) je 50 let starý. Přestože byly v posledních letech publikovány klíče regionální,
evropské, palearktické nebo i celosvětové na vosy i vosíky (např. GUIGLIA 1972, ECK 1984,
ARCHER 1989, STARR & LUCHETTI 1993, MAUSS & TREIBER 1994, PEKKARINEN 1995), mají pro
Středoevropana jisté limity. Jednak je to u některých klíčů příliš velké množství zahrnovaných
druhů, jednak jazyková roztříštěnost (francouzština, němčina, angličtina). Tento předkládaný
klíč si klade za cíl zaplnit vzniklou mezeru a zpřístupnit některé nové poznatky ohledně
determinace širší entomologické obci v anglickém i českém jazyce. Základ byl vypracován
podle klíče MAUSS & TREIBER (1994), ke kterému byly přidány druhy neznámé z Německa.
Některé znaky byly vypuštěny, jiné naopak přidány, v mnoha místech byla změněna struktura
klíče. Hlavní doplňky se týkaly zejména rodu Polistes Latreille, 1802; ty byly excerpovány z
prací STARR & LUCHETTI (1993), popř. GUIGLIA (1972). Některé znaky k rodu Dolichovespula
Rohwer, 1916 byly převzaty z prací ECK (1984), ARCHER (1989) a PEKKARINEN (1995). Použitá
nomenklatura je převzata z prací CARPENTER (1996) pro vosíky a CARPENTER & KOJIMA (1997)
pro vosy.
Klíč je použitelný pouze pro střední Evropu. Do klíče byly zahrnuty nejtypičtější znaky.
Variabilita některých znaků velmi kolísá a větší množství znaků je uvedeno za klíčem v přehledu
druhů včetně zmínky, se kterým druhem je ten který nejsnáze zaměnitelný. U všech druhů
jsou uvedena česká jména – buď převzatá ze starších prací (BOUČEK & ŠUSTERA 1956) nebo
nově vytvořená.
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 237
Klíč k určování vosíků (Polistinae)
Vosíci se od vos snadno odliší zúženým prvním tergitem.
1 Kusadla na vnější straně se žlábkovitě prohloubenou rýhou (Obr. 1). Parazitické druhy.
....................................................................................................................................... 2
Kusadla na vnější straně bez rýhy (Obr. 3). Sociální druhy. .......................................... 3
2 Rýha na kusadlech hluboká, ohraničená nahoře i dole podélnými valy (Obr. 1). Kusadla
samců žlutá. ........................................................... Polistes sulcifer Zimmermann, 1930
Rýha na kusadlech poměrně mělká, bez výrazných podélných valů (Obr. 2). Kusadla
samců černá, výjimečně se žlutými skvrnami. .................................................................
................................................................Polistes atrimandibularis Zimmermann, 1930
3 Hruď svrchu dlouze ochlupená, chlupy dvakrát delší než šířka kostální žilky předních
křídel (Obr. 4). ............................................................................................................... 4
– Hruď svrchu jen krátce ochlupená, chlupy maximálně tak dlouhé jako šířka kostální žilky
předních křídel (Obr. 11). .............................................................................................. 5
4 Královny a dělnice: Epicnemiální rýha na mesopleuře chybí nebo jen velmi mělká (Obr.
5). Ochlupení hrudi o něco kratší než u následujícího druhu. Samci: Clypeus se směrem
dolů silně zužuje (Obr. 6). Spánky se při pohledu shora hned za očima silně sbíhají doza-
du (Obr. 7)................................................................. Polistes bischoffi Weyrauch, 1937
Královny a dělnice: Epicnemiální rýha na mesopleuře hluboká a výrazná (Obr. 8). Ochlu-
pení hrudi o něco delší než u předchozího druhu. Samci: Clypeus směrem dolů jen málo
zúžený (Obr. 9), teprve potom sbíhavé (Obr. 10). ... Polistes biglumis (Linnaeus, 1758)
5 Královny, dělnice (12 tykadlových článků). .................................................................. 6
Samci (13 tykadlových článků)...................................................................................... 9
6 Kusadla žlutá nebo se žlutou skvrnou, líce a spánky černé (Obr. 12). Poslední sternit celý
nebo z větší části černý. Světlá forma – žluté spánky, líce i kusadla, poslední sternit s černou
kresbou. ...................................................................... Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)
Kusadla černá, líce žluté (Obr. 15). ............................................................................... 7
7 Poslední sternit celý nebo alespoň v zadní polovině žlutý (Obr. 16). Světlá forma – žluté
spánky, líce i kusadla, poslední sternit celý žlutý. ..... Polistes dominulus (Christ, 1791)
Poslední sternit tmavý, bez žluté kresby, maximálně se světlou tečkou na konci (Obr. 19,
21). ................................................................................................................................. 8
8 Poslední sternit černý nebo s malou žlutou či červenou tečkou na konci (Obr. 19). Klypeus
obvykle s černým příčným pruhem. .............................. Polistes nimphus (Christ, 1791)
Poslední sternit červenohnědý se světlejší špičkou (Obr. 21). Klypeus jako předchozí, u
středoevropských populací ale často s černou kresbou nedosahující postranních okrajů
klypeu................................................................................. Polistes associus Kohl, 1898
9 Klypeus směrem dolů jen málo zúžený (Obr. 17). Spánky při pohledu shora silně konvex-
ní, za očima probíhají chvíli rovnoběžně s osou těla a teprve potom sbíhavé (Obr. 18).
Kusadla mohutnější (Obr. 17). ..................................................................................... 10
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
238
Klypeus se směrem dolů silně zužuje (Obr. 13). Spánky se při pohledu shora hned za
očima silně sbíhají dozadu (Obr. 14). Kusadla drobnější (Obr. 13). ............................11
10 Mezi tykadly ležící čelní kýl s širokou a hlubokou podélnou brázdou. Vedle tykadel a na
klypeu jsou podél vnitřních okrajů očí zřetelné podélné rýhy (Obr. 20). Tykadla svrchu
po celé délce alespoň lehce ztmavělá. .......................... Polistes nimphus (Christ, 1791)
Mezi tykadly ležící čelní kýl téměř bez brázdy. Rýhy slabé nebo chybějí (Obr. 17). Tykadla
od 3. článku zcela oranžově žlutá. ............................. Polistes dominulus (Christ, 1791)
11 Mezi tykadly ležící čelní kýl s širokou a hlubokou podélnou brázdou. Vedle tykadel a na
klypeu jsou podél vnitřních okrajů očí zřetelné podélné rýhy (Obr. 22). Tykadla svrchu
po celé délce alespoň lehce ztmavělá. ............................... Polistes associus Kohl, 1898
Mezi tykadly ležící čelní kýl téměř bez brázdy. Rýhy slabé nebo chybějí (Obr. 13). Tykadla
svrchu po celé délce prakticky oranžová. .................. Polistes gallicus (Linnaeus, 1767)
Klíč k určování vos (Vespinae)
Vosy se od vosíků snadno odliší prvním tergitem, který má víceméně paralelní strany.
1 Temeno dlouhé: vzdálenost zadního očka od zadního okraje hlavy asi 3-4 × větší než
vzdálenost očka od okraje složeného oka (Obr. 23). ........ Vespa crabro Linnaeus, 1758
Temeno krátké: vzdálenost zadního očka od zadního okraje hlavy o málo větší než vzdále-
nost očka od okraje složeného oka (Obr. 24)................................................................. 2
2 Vzdálenost mezi kusadlem a spodním okrajem oka nepatrný, kratší než šířka násadce
tykadla (Obr. 25). Vespula Thomson, 1869. .................................................................. 3
Vzdálenost mezi kusadlem a spodním okrajem oka velký, stejná nebo větší než šířka
násadce tykadla (Obr. 38). Dolichovespula Rohwer, 1916. .......................................... 6
3 Výkrojek oka celý žlutý. 1. tergit se světlými chlupy (Obr. 26). ................................... 4
Výkrojek oka pouze v dolní části žlutě zbarvený. 1. tergit s černými chlupy (Obr. 31). ......
....................................................................................................................................... 5
4 Okraj za třetím zubem kusadel konkávně prohnutý (Obr. 27). Samci: Výrůstky aedeagu
před jeho plochým koncem jsou ± okrouhlé. Plochý konec aedeagu na konci zpravidla se
zřetelným výkrojkem (Obr. 28)............................ Vespula germanica (Fabricius, 1793)
Okraj za třetím zubem kusadel přímý (Obr. 29). Samci: Výrůstky aedeagu před jeho
plochým koncem ve tvaru zpětných háčků. Aedeagus na konci zpravidla kruhovitě
rozšířený, nevykrojený (Obr. 30). ............................. Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758)
5 Zadní holeně pouze s krátkými žlutými chlupy (Obr. 32). Postranní rohy klypeu královen
a dělnic zaokrouhlené (Obr. 33). Samci: Vrchol aedeagu uprostřed mírně vykrojený, stra-
ny přední části aedeagu slabě vykrojeny (Obr. 34)......... Vespula rufa (Linnaeus, 1758)
Na vnější straně zadních holení kromě krátkých žlutých též dlouhé černé chlupy (Obr.
35). Postranní rohy klypeu královen ostré, ven vytočené (Obr. 36). Parazitický druh, bez
dělnic. Samci: Vrchol aedeagu uprostřed rovný, strany přední části aedeagu zřetelně
konkávně vykrojeny (Obr. 37). ...................................Vespula austriaca (Panzer, 1799)
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 239
6 Spodní část pronota vrásčitá (Obr. 39). Výkrojek oka z největší části žlutý. ..................
........................................................................... Dolichovespula media (Retzius, 1783)
Spodní část pronota není vrásčitá (Obr. 40). Výkrojek oka jen dole žlutý. ................... 7
7 Spodní třetina klypeu hustě a hrubě tečkovaná. Mezery mezi tečkami ve středu klypeu
jsou víceméně stejně velké jako tečky samotné (Obr. 41). Klypeus většinou žlutý, upro-
střed maximálně s 1-3 černými tečkami. ........................................................................ 8
Spodní třetina klypeu řídce tečkovaná. Mezery mezi tečkami ve středu klypeu jsou větší
než tečky (Obr. 45). Klypeus většinou s černou protaženou skvrnou, která je někdy redu-
kována na 1-3 tečky. Výjimečně je klypeus celý žlutý................................................... 9
8 Postranní rohy klypeu královen ostré, ven vyhnuté, u samců pravoúhlé (Obr. 41). Žihadlo
výrazně zahnuté. Parazit, bez dělnic. Samci: Paramery úzké, jejich vnitřní strany běží až
do asi ¾ délky paralelně, poté jsou lehce obloukovitě vyhnuty, směrem dozadu nejsou
protaženy (Obr. 42)......................................... Dolichovespula omissa (Bischoff, 1931)
Postranní rohy clypeu všech kast zaoblené (Obr. 43). Žihadlo přímé. Samci: Paramery
jsou široké, jejich vnitřní strany jsou na bázi lehce vykrojeny, poté paralelní a na konci
směrem dozadu prstovitě protaženy (Obr. 44). ................................................................
...................................................................... Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763)
9 Královny a dělnice: Postranní rohy klypeu královen ostré a směrem ven vytažené, u sam-
ců pravoúhlé (Obr. 45). Žihadlo výrazně zahnuté. Parazitický druh, bez dělnic. Samci:
Aedeagus stlačený, úzký, na konci zašpičatělý. Vnitřní strany paramer běží až do asi ¾
délky paralelně, poté jsou lehce obloukovitě vyhnuty (Obr. 46). ....................................
.................................................................. Dolichovespula adulterina (Buysson, 1904)
Postranní rohy klypeu všech kast zaoblené (Obr. 47). Žihadlo přímé. Samci: Aedeagus
širší, na konci lžicovitě zakončený. Vnitřní strany paramer běží víceméně paralelně pouze
do asi ½ délky, poté jsou výrazně obloukovitě vyhnuty (Obr. 49, 51). ........................ 10
10 Očka v rovnostranném trojúhelníku, hlava za očky stejně dlouhá nebo delší než je vzdále-
nost zadních oček od sebe (Obr. 48). 2. tergit nikdy s červenou kresbou. Mesouplery
téměř vždy světle ochlupeny. Samci: Záhyb vnitřních částí paramer silněji dovnitř klenu-
tý, jeho zadní okraj rovný až slabě konkávní (Obr. 49). ..................................................
....................................................................Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793)
–Očka ve zřetelně tupoúhlém trojúhelníku, hlava za očky kratší než je vzdálenost zadních
oček od sebe (Obr. 50). 2. tergit často s červenou kresbou. Mesopleury téměř vždy černě
ochlupeny. Samci: Záhyb vnitřních stran paramer relativně slabě klenutý, zadní okraj
záhybu zřetelně konkávní (Obr. 51)......... Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781)
Komentáře k jednotlivým druhům
Polistes atrimandibularis Zimmermann, 1930 – vosík cizopasný
Hlava jen nepatrně zvětšená. Rýha na kusadlech ne tolik hluboká, bez podélných valů.
Samci: Kusadla černá, výjimečně se žlutými skvrnami.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
240
Z České republiky je znám nález z poloviny 20. století (ŠNOFLÁK 1952). V recentní době
nezjištěn. Ze Slovenska není známý.
Polistes sulcifer Zimmermann, 1930 – vosík velkohlavý
Hlava velká. Rýha na kusadlech hluboká, ohraničená podélnými valy. Samci: Kusadla žlutá.
Parazitický druh, udávaný kdysi z jižního Slovenska (BOUČEK & ŠUSTERA 1956).
V současnosti nalezen opakovaně na Muráňské planině (SMETANA 2004). Jediný nález z České
republiky dosud nebyl publikován (L. Dvořák, vlastní data).
Polistes bischoffi Weyrauch, 1937 – vosík Bischoffův
Královny a dělnice se jen těžko odlišují od P. biglumis. Ostatní druhy se snadno odliší
podle krátkého ochlupení hrudi. Samce je možno zaměnit s P. gallicus, který má též výrazně
zúžený klypeus a spánky, ale liší se délkou ochlupení hrudi a zbarvením tykadel – P. bischoffi
má tykadla svrchu výrazně ztmavělá, P. gallicus od 3. článku celá oranžová.
Nejnovější člen ve fauně obou zemí známý z jižních částí Čech a Moravy a ze sevrozápad-
ního a západního Slovenska (viz DVOŘÁK et al. 2006).
Polistes biglumis (Linnaeus, 1758) – vosík žlutoskvrnný
Královny a dělnice velmi podobné předchozímu druhu. Druh je barevně velmi variabilní,
žlutá kresba je často redukována na minimum. Samci se nejvíce podobají druhu P. dominulus,
který má celá tykadla počínaje 3. článkem oranžová.
Dříve hojný druh vyšších poloh, v současnosti lehce ustupuje.
Polistes dominulus (Christ, 1791) – vosík francouzský
= P. gallicus auct. nec Linnaeus, 1767
Královny a dělnice se snadno odliší podle tykadel, která jsou od 3. článku celá oranžová.
Podobný znak má pouze druh P. gallicus, který má ale u středoevropských populací žlutá
kusadla, černé líce a černý poslední sternit, zatímco P. dominulus má kusadla černá, líce
a velkou část posledního sternitu žluté. Většina našich jedinců má klypeus celý žlutý, výjimečně
s černou skvrnou nebo příčným pruhem, směrem na jih se černá barva stává pravidelnější.
Samci se nezúženým klypeem a absencí výrazných valů na něm podobají pouze P. biglumis,
který má ale tykadla svrchu po celé délce ztmavělá, téměř černá a dlouze ochlupenou hruď.
Kdysi jižní element v nejjižnějších částech střední Evropy. Nyní je to nejběžnější vosík
v České republice i na Slovensku od nížin až po nižší polohy hor.
Polistes gallicus (Linnaeus, 1767) – vosík jižní
= P. foederatus Kohl, 1898
Královny a dělnice se svými tykadly od 3. článku celými oranžovými podobají pouze
druhu P. dominulus. Odlišení viz u předchozího druhu. Samci se zúženým klypeem a spánky
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 241
podobají P. bischoffi, který má ale tykadla svrchu celá ztmavělá, zatímco P. gallicus je má od
3. článku celá oranžová. Liší se též délkou ochlupení hrudi.
Taxonomický status tohoto druhu vyžaduje další revizi. Každopádně nálezy na jižním
a jihovýchodním Slovensku patří stejnému druhu, který obývá nížiny prakticky celého Maďar-
ska (A. Cetković, nepubl. data). Teplomilný, halofilní druh.
Polistes nimphus (Christ, 1791) – vosík obecný
Královny a dělnice se od ostatních druhů liší kombinací následujících barevných znaků:
kusadla černá, líce se žlutou kresbou, tykadla svrchu ztmavělá a poslední sternit černý, maxi-
málně s malou žlutou tečkou na konci. Klypeus obvykle s černým příčným pruhem. Samci
jsou nezúženým klypeem a výraznými postranními valy na něm prakticky nezaměnitelní.
Poměrně běžný druh, zejména v nižších polohách. Okolo 700 m n.m. žije již vzácně.
Polistes associus Kohl, 1898 – vosík červenavý
Královny a dělnice jsou velmi podobné P. nimphus. Jejich poslední sternit je obvykle
červenohnědý se světlejší špičkou. Podle J. Gusenleitnera (osobní sdělení) mají ale například
rakouské populace často poslední sternit totožně zbarvený jako P. nimphus a liší se pouze
tím, že černá kresba na klypeu nedosahuje postranních okrajů. Samci se zúženým klypeem
a spánky podobají druhům P. gallicus a P. bischoffi, které ale postrádají výrazné postranní
valy na klypeu.
Jihoevropský nížinný druh vyskytující se v Maďarsku a východním Rakousku. Ze Sloven-
ska je publikován jediný nález ze starších muzejních sběrů (DVOŘÁK 2005). V České repub-
lice nenalezen.
Vespa crabro Linnaeus, 1758 – sršeň obecná
Prakticky nezaměnitelný druh již díky své velikosti a také zvláštnosti ve vybarvení 1. ter-
gitu, který je trojbarevný: báze červená, prostředek čokoládově hnědý, zadní okraj žlutý.
Velikostí a zbarvením se mu lehce blíží jen královna Dolichovespula media, která se snadno
odliší vzdáleností oček od zadního okraje hlavy.
Zřetelně teplomilný druh žijící v nižších polohách v lužních a xerofilních listnatých lesích
a sadech. Ve středních a vyšších polohách je vázán na parky a zahrady.
Vespula germanica (Fabricius, 1793) – vosa útoč
Zaměnit se dá pouze s V. vulgaris. Uvádíme pomocné barevné znaky na odlišení: Klypeus
s 1-3 černými tečkami. Žlutá kresba výkrojků očí je směrem k tykadlům konvexní (u samců
často spojeno s čelní skvrnou). Líce a spánky žluté. Žlutý pruh po stranách hrudi je uprostřed
směrem dolů rozšířený. 1. tergit vždy s černou kosočtverečnou skvrnou.
Nejčastější druh v okolí lidských sídel. Obývá otevřené a často druhotné biotopy. Nad 800
m n.m. a v lesnatých oblastech se prakticky nevyskytuje.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
242
Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758) – vosa obecná
Od podobné V. germanica se kromě znaků v klíči může odlišit dle následujících znaků:
Klypeus většinou s černou kotvovitou kresbou, řidčeji kresba redukována. Žlutá kresba výk-
rojků očí je rovná nebo směrem k tykadlům konkávní. Žluté líce a spánky s černou skvrnou,
často černě přerušeny, řidčeji celé žluté, kdy je na vnějším okraji černá skvrna. Žlutý pruh po
stranách hrudi není směrem dolů rozšířený.
Euryekní vosa, všude hojná. Na otevřených stanovištích je o něco vzácnější než V. germa-
nica, zatímco v lesnatých oblastech patří k nejběžnějším druhům. Obývá i kulturní smrčiny.
Vespula rufa (Linnaeus, 1758) – vosa ryšavá
Od svého parazita, V. austriaca, se většina jedinců liší červenou kresbou na 1. a 2. tergitu.
Klypeus je většinou s černou kotvovitou kresbou.
Poměrně hojně žije po celém území obou republik, výrazně preferuje lesní stanoviště a obývá
i suché jehličnaté lesy.
Vespula austriaca (Panzer, 1799) – vosa rakouská
Na rozdíl od svého hostitele, kterým je u nás pouze V. rufa, má 1. a 2. tergit vždy bez
červeného zbarvení. Klypeus je obvykle pouze s malou černou tečkou nebo skvrnou, řidčeji
se třemi tečkami.
Zřejmě nejhojnější parazitická vosa se stejnými nároky, jako její hostitel.
Dolichovespula media (Retzius, 1783) – vosa prostřední
Nezaměnitelný druh již díky zbarvení výkrojku oka, který je z největší části žlutý, což
středoevropské barevné odchylky ostatních druhů rodu Dolichovespula nemají. Královny
jsou podobné dělnicím Vespa crabro, spolehlivým znakem pro jejich odlišení je vzdálenost
oček od zadního okraje hlavy.
Pravděpodobně nejvzácnější druh vosy s výjimkou parazitů. Sporadicky se vyskytuje po
celé České i Slovenské republice od nížin až do hor. Výrazně lesní druh.
Dolichovespula omissa (Bischoff, 1931) – vosa pomíjená
= D. ingrica (Birula, 1931)
Parazit u D. sylvestris. Královny se ostrými postranními rohy klypeu podobají pouze
D. adulterina, od které se snadno rozeznají hrubým a hustým tečkováním dolní části klypeu.
Pomocným znakem může být zbarvení sternitů 1-5, u kterých je žlutý pruh vždy uprostřed
zadního okraje černě přerušen. Samci se tvarem paramer podobají taktéž jedině druhu
D. adulterina, který se jasně odlišuje tenkým aedeagem.
Vzácně se vyskytující parazitický druh. Jeho nároky a rozšíření se zřejmě budou krýt
s hostitelským druhem. Více nálezů je známo z vyšších poloh.
Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, 46, 2006 243
Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763) – vosa lesní
Od svého parazita D. omissa se snadno odliší podle zaoblených rohů klypeu, od D. saxonica
a D. norwegica hustým tečkováním v dolní části klypeu. Samci jsou nezaměnitelní prstovitým
protažením zadního konce paramer.
Běžný druh vosy vyskytující se v lesnatých oblastech. Hojnější je v nížinách a středních
polohách, na horách poněkud ustupuje druhu D. saxonica.
Dolichovespula adulterina (Buysson, 1904) – vosa příživná
Parazit u D. saxonica a D. norwegica (ECK & DYLEWSKA 1998). Královny se ostrými po-
stranními rohy klypeu podobají pouze D. omissa, od které se snadno rozeznají jemným a
řídkým tečkováním v dolní části klypeu. Samci se od všech ostatních druhů rodu výrazně
odlišují úzkým, stlačeným, na konci zašpičatělým aedeagem.
Vzácný, převážně horský druh parazitické vosy. Rozšíření a stanovištní nároky se zřejmě
kryjí s hostitelem.
Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793) – vosa saská
Někdy obtížně rozeznatelná od D. norwegica. Mimo znaků v klíči je možno uvést ještě
následující pomocné znaky: Klypeus variabilně zbarvený, nejčastěji s černým pruhem
nesahajícím k dolnímu okraji, řidčeji s tečkou nebo i celý žlutý. Zadní štítek zpravidla se
dvěma žlutými skvrnami. Populace s redukovanou kresbou na klypeu se navíc podobají D. syl-
vestris, od které se odlišují zejména jemným a řídkým tečkováním v dolní části klypeu. Její
parazit D. adulterina se snadno odliší dle ostrých rohů klypeu. Samci se od D. norwegica liší
kromě znaků na paramerách též tím, že na spodní straně tykadlových článků 9-12 se nacházejí
dva sblížené, stejné tyloidy a násadec tykadel je ve spodní části částečně žlutohnědě zbarvený.
Parazit D. adulterina má velmi úzký aedeagus, D. saxonica na konci výrazně rozšířený.
Běžný lesní druh vosy. Hojnější je ve vyšších polohách, v nižších lehce ustupuje příbuzné
D. sylvestris.
Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781) – vosa norská
U naprosté většiny kusů je černý pruh na 2. tergitu po stranách přerušen červenými skvr-
nami, které jsou někdy redukovány na malé uzavřené skvrnky – tento znak jednoznačně odlišuje
D. norwegica od ostatních druhů. Červená kresba však výjimečně může chybět a pak je
problémem odlišení od D. saxonica. Za pomocné znaky lze považovat následující: Klypeus
zpravidla s černým podélným pruhem souvisejícím se spodním okrajem. Zadní štítek bez
žlutých skvrn. Samci se od D. saxonica kromě znaků na paramerách liší přítomností jediného
zřetelného tyloidu na spodní straně tykadlových článků 9-12 a zcela černým násadcem tykadel.
Boreoalpinní druh, který se jen velmi vzácně objevuje v nižších polohách. Na horách v okolí
větších lesních celků je velmi hojným druhem vosy a na horských rašeliništích jednoznačně
dominuje.
DVOŘÁK & ROBERTS: Key to the paper and social wasps of Central Europe
244
References
ARCHER M. E. 1989: A Key to the world species of the Vespinae (Hymenoptera). Research Monograph of the
College of Ripon and St. John 2(1): 1-41 and 2(2): 1-34.
BOUČEK Z. & ŠUSTERA O. 1956: Vosy Československé republiky. [Wasps of the Czechoslovak Republic].
Přírodovědecký Sborník Ostravského Kraje 32: 482-497 (in Czech).
CARPENTER J. M. 1982: The phylogenetic relationship and natural classification of the Vespoidea (Hymenoptera).
Systematic Entomology 7: 11-38.
CARPENTER J. M. 1996: Distributional checklist of species of the genus Polistes (Hymenoptera: Vespidae; Polistinae;
Polistini). American Museum Novitiates 3188: 1-39.
CARPENTER J. M. & KOJIMA J. 1997: Checklist of the species in the subfamily Vespinae (Insecta: Hymenoptera:
Vespidae). Natural History Bulletin of Ibaraki University 1: 51-92.
DVOŘÁK L. 2005: Polistes associus Kohl 1898 – new species of paper wasp for Slovakia (Hymenoptera, Vespidae).
Linzer Biologische Beiträge 37: 319-320.
DVOŘÁK L., SMETANA V., STRAKA J. & DEVÁN P. 2006: Present distribution of the paper wasp Polistes bischoffi
Weyrauch 1937 in the Czech Republic and in Slovakia with notes to its spreading (Hymenoptera: Vespidae).
Linzer Biologische Beiträge 38: 533-539.
ECK R. 1984: Bestimmungsschlüssel für die Arten den Gattung Dolichovespula Rohwer, 1916 (Hymenoptera, Vespidae).
Entomologische Abhandlungen Staatliches Museum für Tierkunde Dresden 48: 35-44.
ECK R. & DYLEWSKA M. 1998: Vespinae (Hymenoptera, Aculeata) of southeastern Poland. Part I. List of Species.
Práce Muzea Szafera 11-12: 269-277.
GUIGLIA D. 1972: Les guepes sociales (Hymenoptera Vespidae) d’Europe occidentale et septerntrionale. Faune de
l’Europe et du Bassin Mediterraneen. Vol. 6. Masson et Cie, Paris, 177 pp.
MAUSS V. & TREIBER R. 1994: Bestimmungsschlüssel für die Faltenwespen (Hymenoptera: Masarinae, Polistinae,
Vespinae) der Bundesrepublik Deutschland. Deutscher Jugendbund für Naturbeobachtung, Hamburg, 53 pp.
PEKKARINEN A. 1995: Geographic variation and taxonomy of the species of Dolichovespula in the boreal zone of
the Holarctic region (Hymenoptera, Vespidae). Acta Zoologica Fennica 199: 61-70.
SMETANA V. 2004: Osy (Hymenoptera: Vespidae) v Národnom parku Muránska planina. [Wasps (Hymenoptera:
Vespidae) of the Muránska Planina National Park]. Reussia 1(Suppl. 1): 225-232 (in Slovak).
STARR C. K. & LUCHETTI D. 1993: Key to Polistes species of Europe. Sphecos 24: 14.
ŠNOFLÁK J. 1952: Příspěvek k poznání Hymenopter opavského Slezska a přilehlých částí Moravy s popisem nového
lumčíka Triaspis semilissus n.sp. . [Contribution to the knowledge of the Hymenoptera of Opavian Silesia and
neighbouring areas with description of a new braconid Triaspis semilissus n.sp. ]. Přírodovědecký Sborník
Ostravského Kraje 13: 553-572 (in Czech).
... This locality represents the northernmost site (48.8333°N) within the species' distributional range (Dvořák 2005;Dvořák and Roberts 2006). Polistes associus occurs primarily within the lower latitudes in the Western Palearctic region, reaching Israel in the south (Bytinski-Salz and Gusenleitneh 1971) and Azerbaijan in the east (Guiglia 1972;Carpenter 1996;Neumeyer et al. 2014). ...
... The high-resolution photographs were stacked using the Zerene Stacker v. 1.4 software and graphically edited in Adobe Photoshop CS5 Extended v. 12.1. Specimens were identified following the keys provided by Guiglia (1972) Males of P. associus resemble P. gallicus and P. bischoffi in having the clypeus narrowed anteriorly and the temples narrowed posteriorly, but P. associus can be distinguished from P. gallicus and P. bischoffi by having the longitudinal ridges on clypeus (Dvořák and Roberts 2006). The head in P. associus and P. nimpha (Christ, 1791) is much more similar in males than in females. ...
... Other characters on the head are as important. Females of P. associus have a transverse black band on the clypeus (Schmid-Egger et al. 2017), although Central European specimens often have black markings just in the center of the clypeus (Dvořák and Roberts 2006). Gusenleitner (1995) reported some females from Austria that lacked a transverse stripe on the clypeus. ...
Article
Full-text available
We present the second record of Polistes associus (Kohl, 1898) (Hymenoptera, Vespidae) from Slovakia after 66 years and discuss the distribution of this species in Europe. Morphological features of the species are compared with those of other morphologically similar congeners occurring in Central Europe, Polistes bischoffi Weyrauch, 1937 and Polistes nimpha (Christ, 1791), and the differential diagnoses are supplemented with figures.
... Die Langkopfwespen (Dolichovespula) bilden mit sechs Arten die artenreichste Gattung innerhalb der Echten Wespen (Vespinae). Sicheres Unterscheidungsmerkmal zur recht ähnlichen Gattung der Kurzkopfwespen (Vespula) ist der ausgeprägtere Abstand zwischen unterem Augenrand und dem Ansatz der Mandibeln (Dvořák et al. 2006, Mauss & Treiber 2004. Die Sächsische Wespe (D. saxonica) ist, anders als ihr Name vermuten lässt, über Europa und Asien bis nach Japan verbreitet. ...
... germanica) zur häufigsten Faltenwespe in Sachsen. Beide Arten lassen sich anhand der Zeichnung auf dem Clypeus voneinander unterscheiden (Dvořák et al. 2006, Mauss & Treiber 2004. Zu Verhalten und Biologie der gut bekannten Kurzkopfwespe (Vespula) sei auf (Kemper & Döhring 1967) verwiesen. ...
... 9). Biologie und Verhalten von V. crabro sind gut untersucht (Kemper & Döhring 1967, Dvořák et al. 2006, Mauss & Treiber 2004. Die Königin beginnt den Nestbau allein. ...
Article
Full-text available
An drei ausgewählten Biotopen (Magerrasen, Bebauung, Hochwasserschutzdamm) erden Nestbaue von Hymenoptera: soziale Faltenwespen (Vespula, Dolichovespula, Polistes), solitäre Faltenwespen (Symmorphus) und Grabwespen (Philanthus, Sphex), sowie an ihnen parasitierende Arten: Zünsler (Pyralidae), Wespen-Fächerkäfer (Metoecus), Goldwespen (Chrysis, Hedychrum) und Schlupfwespen (Latibulus), dokumentiert. Die Biotope werden beschrieben und ein Vorkommen der in Sachsen seltenen schwermetallanzeigenden Gewöhnlichen Grasnelke (Armeria maritima) dokumentiert.
... There are also some data on observed individuals of easily recognizable species. Specimens were determined using keys published in the works by J. Gusenleitner (1993Gusenleitner ( , 1995aGusenleitner ( , 1995bGusenleitner ( , 1996Gusenleitner ( , 1997aGusenleitner ( , 1997bGusenleitner ( , 1997cGusenleitner ( , 1998Gusenleitner ( , 1999aGusenleitner ( , 1999bGusenleitner ( , 1999cGusenleitner ( , 2000aGusenleitner ( , 2000b, Gereys (2016), Schmid-Egger et al. (2017) and Dvořák & Roberts (2006). The corresponding UTM 10 x 10 km squares are added to the sites appearing in the list to avoid confusing the site with similarly named places elsewhere. ...
Article
Full-text available
Based on published data and examination of specimens from the collections of the Slovenian Museum of Natural History, the first list of wasps of the Vespidae family in Slovenia has been prepared. The list includes 72 species; one has been removed from it. So far, 52 species from the subfamily Eumeninae, one from the subfamily Masarinae, 7 from the subfamily Polistinae and 12 from the subfamily Vespinae, have been found in Slovenia.
... The specimens were identified to species level whenever possible; for some it was only possible to identify them to genus. Identification was carried out by keys of different taxa Apocrita (tobiaS 1978a, 1978bLeLej & Schmid-egger 2005;dvořák & robertS 2006; Fateryga & Shorenko 2012 and others) and confirmed by specialists (see Acknowledgements). All material examined is deposited in the collection of the Institute for Evolutionary Ecology of the National Academy of Sciences of Ukraine, Kiev. ...
Article
Full-text available
The sting of the Aculeata or stinging wasps is a modified ovipositor; its function (killing or paralyzing prey, defense against predators) and the associated anatomical changes are apomorphic for Aculeata. The change in the purpose of the ovipositor/sting from being primarily an egg laying device to being primarily a weapon has resulted in modification of its handling that is supported by specific morphological adaptations. Here, we focus on the sheaths of the sting (3rd valvulae = gonoplacs) in Aculeata, which do not penetrate and envenom the prey but are responsible for cleaning the ovipositor proper and protecting it from damage, identification of the substrate for stinging, and, in some taxa, contain glands that produce alarm pheromones. The3rd valvulae may be divided into proximal and distal parts. No muscles insert on the 3rd valvulae, and in the process of stinging the movements of the 3rd valvulae are determined by the morphological features of the entire sting apparatus, e.g., the elastic cuticle between the 2nd valvifers and 3rd valvulae and also between the sclerites of the 3rd valvulae. The return of the 3rd valvulae to their resting position is facilitated by the presence of resilin-like proteins in these junctions. The structure and movements of the 3rd valvulae are discussed in the context of the sting function in various groups of Aculeata. The evolution of the 3rd valvulae is discussed; a secondary simplification of the 3rd valvulae structure is observed in representatives of Vespidae, Formicidae, Colletidae, Apidae, Melittidae.
... The wasps were not fed to make them empty their intestinal contents; they were provided only with sterile swabs soaked in distilled water. The insects were then sacrificed by freezing, segregated by sex and recognized to the species on the basis of the morphological features contained in the Dvořák and Roberts (2006) entomological key, which allowed them to be easily and quickly distinguished from other Polistes species (antennae distinctly darkened above, last sternum black, clypeus with transverse black strip). ...
Article
Full-text available
The aim of the present study was to determine the fluctuating asymmetry of the first pair of wings in females Polistes nimpha (Christ, 1791) living in an environment contaminated with heavy metals. The average concentration of Zn, Cd and Pb in the bodies of the insects varied depending on the distance from the source of contamination, reaching the highest values on the site closest to the source of contamination and the lowest at the most distant site. As a result of the morphometric analyses, significant differences were found in the asymmetry values of the first pair of wings depending on the level of Zn, Cd, Pb accumulated by the wasps. In the case of shape asymmetry, differences were found for all the effects studied (year of capture and site). Significant differences were also found in the size of wings between individuals captured on Sites 1 and 2 and those caught on Site 3. Specimens caught on site characterized by the lowest concentration of heavy metals in the topsoil, proved to be significantly larger than the insects collected on the other sites. There were no differences in the size of individuals between the different years of capture. Based on the results obtained by us, it can be assumed that the wings of P. nimpha females may become a useful object in studying the impact of environmental stress of Zn, Cd and Pb pollution on the symmetry of their wings.
... We used two methods to identify the specimens using morphology prior to barcoding. Many of the species were already established as models in the labs of the authors or their close collaborators; species identification was further verified using established keys (Bequaert 1918;Richards 1982;Carpenter and Nguyen 2003;Dvořák and Roberts 2006;Kojima et al. 2010). Where the species were less familiar to us, species identities were further verified with type and voucher specimens at the Natural History Museum (NHM) UK and National Museum of Natural History (NMNH) Paris. ...
Article
Full-text available
Globally, biodiversity is declining as a result of anthropogenic pressures, and this could lead to extinction of some species before they are discovered. The loss of insect taxa is of prime concern, given recent reports of significant declines in the populations of many taxa across the globe. Efforts to document biodiversity have met with several challenges, amongst which are the difficulties in using morphological features to discriminate species, especially in insects. DNA barcoding is a rapid and reliable method for species identification and discovery, but choosing appropriate primers to amplify the barcode region without coamplifying contaminants remains a key challenge. We developed and tested a set of primers for PCR amplification of the DNA barcode region of the COI gene in polistine wasps. We tested their efficacy in 36 species of vespid wasps, and the solitary wasp Zethus miniatus Saussure. Samples were obtained from Africa, Americas, Asia and Europe. The polistine-specific primers successfully amplified the barcode region for all polistines tested, without amplifying any Wolbachia present; they also worked with many species from the other Vespidae wasp subfamilies. The new primers are valuable for the discovery and accurate documentation of polistine wasps in the four continents.
... Fifteen females of V. crabro were collected from different localities in Central Ukraine in June and July 2004-2018 and preserved in 70% ethanol. Collected insects were identified using keys of Tobias and Kurzenko (1978), Dvořák and Roberts (2006) and Kimsey and Carpenter (2012). The sting of the females studied was carefully cut out from the body, using fine tweezers and scissors, and prepared under MBS-10 (LOMO: Saint Petersburg, Russia) stereomicroscopes. ...
Article
The European hornet Vespa crabro L. (Hymenoptera: Aculeata: Vespidae) is considered the largest native vespid wasp in Europe. The females use their sting to defend themselves and the colony. Despite a long history of research, the morphology of the sting in V. crabro remains insufficiently studied. Here, we provide a detailed description of the sting of V. crabro revealed with light microscopy, scanning electron microscopy and confocal laser scanning microscopy. Shape and sculpture of sting sclerites, sensilla of different morphotypes and peculiarities of the cuticle autofluorescence are combined to discuss the functional and phylogenetic significance of the sting characters in Aculeata.
Article
Full-text available
The devastation of natural components and the appearance of the landscape in connection with mining activities does not necessarily have only a negative impact. Post-mining landscape happens an important and recently the only place to live many species of organisms, plants and animals. In this context, the importance of these sites is mainly associated with Invertebrata including insects, which can replace their natural habitats. The author presents the results of his research on Hymenoptera: Aculeata on heaps created as unused waste after clay slate mining in the region of Nízký Jeseník Mts. This two-year research (2018–2019) focused on wasps, bumble bees and solitary bees was carried out at ten selected sites mainly in the cadastral area of the municipality of Jakartovice (Opava district).
Article
Full-text available
The brown marmorated stink bug, Halyomorpha halys, is a polyphagous species from eastern Asia, which has spread to America and Europe where it damages many crops. In recently colonized areas, facilitative interactions between H. halys and native insects are poorly investigated. In this study, we report for the first time facilitation of native wasp and ant feeding by H. halys in Europe. The facilitation was related to the outflow of plant exudates caused by H. halys feeding on manna ash trees, where they have aggregated in response to an aggregation pheromone, which then attracted species of Hymenoptera to the infested trees. Trees other than manna ash were not involved in the facilitation between these two taxa. The species that frequently visited infested manna ash were Polistes dominula, Vespa crabro, Formica (Serviformica) cunicularia and Lasius emarginatus, while Polistes cf. nimpha, Vespula germanica, Crematogaster scutellaris and Tapinoma subboreale were occasional visitors. The numbers of wasps and ants feeding on plant exudates differed at different times in a day, with more Hymenoptera foraging in the afternoon, when more H. halys individuals were actively feeding. Facilitative interactions, such as those recorded in this study, are important for furthering our understanding of the ecology of invasive species in terms of creating sources of food for native organisms.
Article
Full-text available
Participants of the thirteenth Czech-Slovak Meeting on Hymenoptera carried out faunistic research in the Malé Karpaty Mountains (SW Slovakia). Occurrence of Symphyta, Aculeata and the selected Parasitica were examined in five localities during the vegetation season in 2017. On occasion they visited twelve additional localities in the Malé Karpaty Mountains and Borská nížina Lowland. Together 754 species belonging to 33 families of Hymenoptera were recorded. Twenty one species were recorded for the first time in Slovakia: Endelomyia filipendulae, Fenusella nana, Periclista pilosa, Pseudodineura clematidisrectae (all Tenthredinidae), Andricus galeatus (Cynipidae), Diospilus rugosus, Helcon claviventris (all Braconidae), Homotropus pallipes, Nematopodius debilis, Orthopelma brevicorne, Stilbops vetulus, (all Ichneumonidae), Exallonix ater, Exallonix longicornis (Proctotrupidae), Gasteruption boreale, Gasteruption minutum, Gasteruption nigritarse, Gasteruption undulatum (all Gasteruptiidae), Tachysphex dimidiatus, Tachysphex strigosus (Crabronidae), Colletes hederae (Colletidae) and Lasioglossum aegyptiellum (Halictidae). Our findings proved occurrence of 21 species which so far were known only in historical records in Slovakia. Forty two of the recorded species are important for establishment of protected areas in Slovakia. The richest species composition of Hymenoptera was found in the sandy biotopes of NNR Devínska Kobyla – Sandberg (362 recorded species) and in the locality NNR Devínska Kobyla – Devín (338). Importance of the localities NNR Pohanská (213 species), NNR Kršlenica (160 species) and Stupava – Vrchná hora (148 species) is also significant as indicate the occurrence of many rare, endangered and protected species.
Article
Full-text available
The authors summarise all known data on the distribution of the paper wasp Polistes bischoffi WEYRAUCH 1937 in the Czech Republic and in Slovakia. Localities in the southern parts of the Czech Republic and in northwest Slovakia form a part of the present northern border of the distribution range of this species in Europe. The whole distribution range of this species is discussed as well as observation of its nest usurpation by P. dominulus CHRIST.
Vosy Československé republiky. [Wasps of the Czechoslovak Republic]
  • Bouček Z Šustera
BOUČEK Z. & ŠUSTERA O. 1956: Vosy Československé republiky. [Wasps of the Czechoslovak Republic]. Přírodovědecký Sborník Ostravského Kraje 32: 482-497 (in Czech)