Abstrakt: Příspěvek je věnován analýze a metodologii výzkumu vztahu vybraných osobnostních charakteristik profese vychovatele na utváření příznivého klimatu výchovných skupin adolescentů v resocializačních a reedukačních zařízeních. Klíčová slova: Klima, výchovný ústav, vychovatel, empatie, sociální interakce, psychoterapeutické působení vychovatele. Abstract: This article discusses the analysis and research methodology that inquires into the relation between selected porsonal characteristics of educator and his ability to form a positive climate in correctional youth facility. Profese vychovatele ve výchovném ústavu Vychovatel působící ve výchovných zařízeních velice intenzivně vstupuje do resocializačního a reedukačního procesu tzv. rizikové mládeže a přesto, že je jeho společenská i profesionální prestiž poměrně nízká, jsou na něho kladeny stále vyšší požadavky jak z hlediska kvalifikace, tak z hlediska jeho osobnostních charakteristik. Jedním z důvodů zmíněných požadavků je výrazná změna klientely resocializačních zařízení, děti a mladiství jsou agresivnější, anetičtější, jsou sociálně zdatnější a sebevědomější, znají dobře svá práva a také se o ně hlásí. Jsou náročnější ve vztahu k saturaci svých biologických, psychických i sociálních potřeb, tzn., že mají větší nároky na stravu, oblečení, materiální vybavení výchovného ústavu, ale také na náplň volného času a terapeutických aktivit. Vyžadují vyšší kvalitu i z hlediska personálního složení výchovného zařízení a interpersonálních vztahů. Na základě těchto změn je logické, že adolescenti potřebují více pozornosti a odborné péče, vychovatel je nucen volit jiné výchovné prostředky a metody. Při snaze pozitivně jedince ovlivnit, musí užívat vhodné komunikační přístupy založené mimo jiné na empatii, akceptaci a kongruenci. Na profesionální komunikaci a psychoterapeutické prvky v práci vychovatele se klade stále větší důraz. Vychovatel se ve svém profesním působení neobejde bez odborných znalostíz oblasti pedagogiky, psychologie, práva, sociální práce apod. Profese vychovatele vyžaduje nejen kvality z hlediska osobnostních vlastností, jako je například psychická odolnost, autoregulační schopnosti, důstojnost, charakterové předpoklady, morální vyzrálost, ale také by měl splňovat i určité pedagogické kvality, například umění komunikovat, pedagogický optimismus a takt, láska a úcta k dětem, schopnost komunikace, intuice, empatie, tolerance atd. Jedinci žijící v ústavu touží po neustálé konfrontaci s autoritami, nestačí jim pouhý neosobní a formální kontakt s vychovatelem, nespokojí se pouze s jasně daným režimem ústavu, potřebují autoritu, která vymezuje hranice, ale potřebují také partnera, který je schopen jim poskytnout emoční korektivní zkušenost. Ukazuje se, že je vhodné umět přistupovat k adolescentovi na úrovni rovnocenného vztahu, jednat s ním tak, jak s ním ještě nikdo nejednal, s respektem a úctou, nabídnout mu pocit důstojnosti a důležitosti. Toho si pravděpodobně bude cenit více než klasické podřadné pozice svěřence s nálepkou obtížně vychovatelného jedince.